< Return to Video

"Zemřu?" Poctivá odpověď.

  • 0:00 - 0:05
    Sedm let jsem záchranářem v Suffolku, NY.
  • 0:05 - 0:06
    Byl jsem jako první u řady nehod
  • 0:06 - 0:10
    od autohavárií po hurikán Sandy.
  • 0:10 - 0:11
    Jestli jste jako většina lidí,
  • 0:11 - 0:13
    smrt je asi jednou
    z vašich největších obav.
  • 0:13 - 0:15
    Někteří z nás ji uvidí přicházet.
  • 0:15 - 0:17
    Někteří ne.
  • 0:17 - 0:19
    Existuje málo známý lékařský termín
  • 0:19 - 0:21
    nazývaný předtucha smrti.
  • 0:21 - 0:22
    Je to skoro symptom.
  • 0:22 - 0:24
    Byl jsem vyškolen reagovat
  • 0:24 - 0:26
    na něj jako na kterýkoli jiný symptom,
  • 0:26 - 0:28
    takže když se na mě pacient
    s infarktem podívá
  • 0:28 - 0:30
    a řekne: "Dnes zemřu,"
  • 0:30 - 0:33
    jsme školeni pacientův stav přehodnotit.
  • 0:33 - 0:35
    Během své kariéry jsem asistoval
  • 0:35 - 0:37
    u mnoha případů, kde pacientovi
  • 0:37 - 0:39
    zbývaly poslední minuty života
  • 0:39 - 0:42
    a nemohl jsem pro něho nic udělat.
  • 0:42 - 0:45
    V tu chvíli jsem stál před dilematem:
  • 0:45 - 0:49
    říct umírajícímu, že ho čeká smrt,
  • 0:49 - 0:52
    nebo lhát a utěšovat ho?
  • 0:52 - 0:54
    Dříve jsem čelil tomuto dilematu tím,
  • 0:54 - 0:55
    že jsem prostě lhal.
  • 0:55 - 0:57
    Bál jsem se.
  • 0:57 - 1:00
    Bál jsem se, že kdybych řekl pravdu,
  • 1:00 - 1:03
    zemřel by v hrůze, ve strachu,
  • 1:03 - 1:06
    držel se křečovitě
    posledních chvil života.
  • 1:06 - 1:09
    Všechno se změnilo s jedním případem.
  • 1:09 - 1:12
    Před pěti lety jsem byl u motocyklové nehody.
  • 1:12 - 1:15
    Řidič utrpěl vážná, velmi vážná zranění.
  • 1:15 - 1:17
    Když jsem ho viděl, uvědomil jsem si,
  • 1:17 - 1:19
    že se pro něj nedá nic udělat.
  • 1:19 - 1:23
    A jako už mnohokrát, i on se mi podíval
  • 1:23 - 1:27
    do očí a položil tu otázku: "Zemřu?"
  • 1:27 - 1:31
    Tehdy jsem se rozhodl udělat něco jiného.
  • 1:31 - 1:33
    Rozhodl jsem se, že mu řeknu pravdu.
  • 1:33 - 1:37
    Rozhodl jsem se mu říct, že umírá
  • 1:37 - 1:40
    a že pro něj nemůžu nic udělat.
  • 1:40 - 1:44
    Jeho reakce mě šokuje ještě dnes.
  • 1:44 - 1:46
    Uklidnil se a ve tváři
  • 1:46 - 1:48
    měl výraz přijetí.
  • 1:48 - 1:50
    Nebyl zasažen hrůzou nebo strachem,
  • 1:50 - 1:52
    jak jsem si myslel.
  • 1:52 - 1:55
    Prostě tam ležel a v jeho očích
  • 1:55 - 1:58
    jsem viděl vnitřní mír a přijetí.
  • 1:58 - 2:00
    Od toho okamžiku jsem se rozhodl,
  • 2:00 - 2:04
    že můj úkol není
    utěšovat umírající lhaním.
  • 2:04 - 2:07
    Od té doby jsem asistoval u mnoha případů,
  • 2:07 - 2:10
    kde pacienti prožívali poslední okamžiky
  • 2:10 - 2:12
    a nemohl jsem pro ně nic udělat.
  • 2:12 - 2:13
    Skoro vždycky
  • 2:13 - 2:16
    reagovali na pravdu stejným způsobem:
  • 2:16 - 2:19
    vnitřním smířením a přijetím.
  • 2:19 - 2:21
    Uvědomil jsem si, že jsou tři věci,
  • 2:21 - 2:25
    které jsem pozoroval
    ve všech těchto případech.
  • 2:25 - 2:29
    Ta první mě vždycky šokovala.
  • 2:29 - 2:33
    Bez ohledu na náboženství nebo kulturu
  • 2:33 - 2:36
    je tu potřeba odpuštění.
  • 2:36 - 2:37
    Jestli to nazývají hřích,
  • 2:37 - 2:40
    nebo jednoduše řeknou, že něčeho litují,
  • 2:40 - 2:43
    pocit viny je všeobecný.
  • 2:43 - 2:44
    Jednou jsem ošetřoval
  • 2:44 - 2:46
    starého pána s rozsáhlým infarktem.
  • 2:46 - 2:48
    Když jsem připravoval sebe a své věci
  • 2:48 - 2:51
    na hrozící zástavu srdce,
  • 2:51 - 2:56
    začal jsem pacientovi říkat
    o hrozící smrti.
  • 2:56 - 2:59
    Už to věděl z tónu mého hlasu
    a z řeči těla.
  • 2:59 - 3:01
    Když jsem mu umístil
    defibrilační podložky na hruď
  • 3:01 - 3:03
    a chystal se na to, co se stane,
  • 3:03 - 3:06
    podíval se mi do očí a řekl:
  • 3:06 - 3:09
    "Kéž jsem strávil víc času
    se svými dětmi a vnoučaty
  • 3:09 - 3:12
    a neužíval čas sobecky pro sebe."
  • 3:12 - 3:14
    Tváří v tvář hrozící smrti
  • 3:14 - 3:17
    vše, co chtěl, bylo odpuštění.
  • 3:17 - 3:19
    Druhá věc, kterou pozoruji,
  • 3:19 - 3:21
    je potřeba být pamatován.
  • 3:21 - 3:23
    Ať to budu já,
  • 3:23 - 3:25
    nebo jejich drazí, potřebovali cítit,
  • 3:25 - 3:27
    že budou žít dál.
  • 3:27 - 3:29
    Je tam potřeba nesmrtelnosti
  • 3:29 - 3:32
    v srdcích a myšlenkách jejich milovaných,
  • 3:32 - 3:35
    mě, mé posádky, nebo kohokoliv nablízku.
  • 3:35 - 3:38
    Nesčetněkrát se mi pacient podíval do očí
  • 3:38 - 3:42
    a řekl: "Budete si mě pamatovat?"
  • 3:42 - 3:45
    Poslední věc, kterou pozoruji,
  • 3:45 - 3:48
    se mě vždy dotkla nejhlouběji, až v duši.
  • 3:48 - 3:51
    Umírající potřebují vědět,
    že jejich život měl smysl.
  • 3:51 - 3:54
    Potřebují vědět,
    že nepromarnili svůj život
  • 3:54 - 3:57
    na nesmyslných úkolech.
  • 3:57 - 4:00
    Na to jsem přišel ve své práci
    velmi, velmi brzy.
  • 4:00 - 4:02
    Zavolali mě k případu.
  • 4:02 - 4:04
    Byla tam žena skoro šedesátiletá,
  • 4:04 - 4:06
    ošklivě zaklíněná ve voze.
  • 4:06 - 4:10
    Dostala velmi silný náraz z boku auta,
  • 4:10 - 4:12
    byla v kritickém stavu.
  • 4:12 - 4:15
    Zatímco ji hasiči vyprošťovali,
  • 4:15 - 4:18
    vlezl jsem dovnitř, abych se o ni staral.
  • 4:18 - 4:21
    Jak jsme mluvili, řekla mi:
  • 4:21 - 4:24
    "Chtěla jsem v životě
    zvládnout o tolik víc."
  • 4:24 - 4:28
    Cítila, že na zemi nezanechala svůj otisk.
  • 4:28 - 4:30
    Jak jsme mluvili dál, ukázalo se,
  • 4:30 - 4:32
    že má dvě adoptivní děti,
  • 4:32 - 4:36
    které se chystaly jít na medicínu.
  • 4:36 - 4:37
    Díky ní měly dvě děti šanci,
  • 4:37 - 4:40
    kterou by jinak nikdy nedostaly,
  • 4:40 - 4:42
    aby zachraňovaly lidské životy
  • 4:42 - 4:45
    jako lékaři.
  • 4:45 - 4:46
    Vyprostit ji z vozu
  • 4:46 - 4:48
    by bylo trvalo 45 minut,
  • 4:48 - 4:53
    ale ona zemřela ještě předtím.
  • 4:53 - 4:55
    Věřil jsem tomu, co znáte z filmů:
  • 4:55 - 4:56
    že v posledních chvílích
  • 4:56 - 4:59
    je jenom hrůza a strach.
  • 4:59 - 5:02
    Uvědomil jsem si, bez ohledu na okolnosti,
  • 5:02 - 5:04
    že je to většinou smír a přijetí
  • 5:04 - 5:08
    a že to jsou ty nejmenší okamžiky,
  • 5:08 - 5:12
    nejmenší věci, které
    jste přinesli do světa,
  • 5:12 - 5:15
    které vám dají mír
    v těchto posledních chvílích.
  • 5:15 - 5:17
    Děkuji.
  • 5:17 - 5:20
    (Potlesk)
Title:
"Zemřu?" Poctivá odpověď.
Speaker:
Matthew O'Reilly
Description:

Matthew O'Reilly je zkušený lékařský záchranář na Long Islandu v New Yorku. Ve své řeči popisuje, co se stane, když se ho vážně zraněný pacient zeptá: "Zemřu?"
more » « less
Video Language:
English
Team:
closed TED
Project:
TEDTalks
Duration:
05:33

Czech subtitles

Revisions

Our website uses cookies for analysis purposes.