< Return to Video

Aimee Mullins a jejích 12 párů nohou

  • 0:00 - 0:03
    Mluvila jsem ke skupině asi 300 dětí
  • 0:03 - 0:05
    ve věku od šesti do osmi let v dětském muzeu.
  • 0:05 - 0:09
    Vzala jsem s sebou pytel plný nohou,
  • 0:09 - 0:11
    podobných těm, které tady vidíte,
  • 0:11 - 0:13
    a rozložili jsme pro děti na stůl.
  • 0:13 - 0:17
    Podle mé zkušenosti jsou děti přirozeně zvědavé
  • 0:17 - 0:19
    na věci, které neznají nebo kterým nerozumí,
  • 0:19 - 0:21
    nebo které jsou jim cizí.
  • 0:21 - 0:23
    Bát se rozdílnosti se naučí až tehdy,
  • 0:23 - 0:26
    když je k tomu začnou navádět dospělí,
  • 0:26 - 0:29
    kteří omezují přirozenou zvědavost
  • 0:29 - 0:32
    nebo krotí všechno to vyptávání,
  • 0:32 - 0:34
    v naději, že vychovají slušné dětičky.
  • 0:34 - 0:38
    Úplně jsem si představila učitelku první třídy v předsálí,
  • 0:38 - 0:41
    jak všem těm divokým dětem říká: "Dělejte si, co chcete,
  • 0:41 - 0:43
    ale hlavně jí nezírejte na nohy!"
  • 0:43 - 0:45
    Jenže v tom je ten háček.
  • 0:45 - 0:48
    Já tam byla právě proto – chtěla jsem je pozvat aby se dívali a zkoumali.
  • 0:48 - 0:52
    Takže jsme s dospělými udělali dohodu,
  • 0:52 - 0:55
    že děti mohou vejít dovnitř, bez dospělých, na dvě minuty
  • 0:55 - 0:57
    úplně samy.
  • 0:57 - 1:01
    Dveře se otevřou, děti přijdou ke stolu s nohami,
  • 1:01 - 1:04
    strkají do nich a šťouchají, kroutí prsty,
  • 1:04 - 1:06
    a zkoušejí se plnou vahou opřít o běžeckou nohu
  • 1:06 - 1:08
    aby vyzkoušeli, co to udělá.
  • 1:08 - 1:10
    A já jim řeknu: "Děti, honem –
  • 1:10 - 1:14
    ráno jsem se probudila, a řekla jsem si, že chci přeskočit dům –
  • 1:14 - 1:16
    ne moc velký, jenom dvě tři patra –
  • 1:16 - 1:21
    ale, kdybyste mi mohli poradit zvíře, hrdinu nebo postavu z komixu,
  • 1:21 - 1:23
    cokoli tady teď vymyslíte,
  • 1:23 - 1:25
    jaký typ nohou byste mi vyrobili?"
  • 1:25 - 1:28
    A okamžitě někdo vykřikl: "Klokana!"
  • 1:28 - 1:30
    "Ne, ne, ne! Radši žábu!"
  • 1:30 - 1:32
    "Ne, radši jako inspektor Gadget!"
  • 1:32 - 1:34
    "Ne, ne, ne, jako Úžasňákovi."
  • 1:34 - 1:37
    A ještě jiné věci, které ani sama neznám.
  • 1:37 - 1:39
    A pak jedno asi osmileté dítě řeklo:
  • 1:39 - 1:43
    "Hele, proč bys vlastně nechtěla taky lítat?"
  • 1:44 - 1:47
    A všichni, včetně mě, udělali "Jasně!".
  • 1:47 - 1:49
    (smích)
  • 1:49 - 1:52
    A tímhle způsobem jsem se z ženy, kterou by děti
  • 1:52 - 1:56
    byly naučené vnímat jako "postiženou", stala někým,
  • 1:56 - 2:01
    kdo vládne možnostmi, které jejich těla ještě nemají.
  • 2:01 - 2:03
    Někým, kdo je dokonce "zvýhodněný".
  • 2:03 - 2:05
    Zajímavé.
  • 2:05 - 2:10
    Někteří z vás mě vlastně viděli na TEDu před 11 lety.
  • 2:10 - 2:14
    Hodně se mluvilo o tom, jak tato konference mění lidské životy
  • 2:14 - 2:18
    stejně účinkujícím jako účastníkům, a ani já nejsem výjimka.
  • 2:18 - 2:24
    TED byl doslova odrazovým můstkem pro dekádu, ve které jsem objevovala svůj život.
  • 2:24 - 2:29
    V té době byly nohy, které jsem předváděla, revolucí v protetice.
  • 2:29 - 2:31
    Měla jsem sprinterské nohy z vinutého karbonového vlákna,
  • 2:31 - 2:33
    modelované podle zadních běhů geparda,
  • 2:33 - 2:35
    které jste mohli včera vidět na jevišti.
  • 2:35 - 2:41
    A také velice realistické nohy ze silikonu v přirozené tělové barvě.
  • 2:41 - 2:45
    Tehdy jsem měla příležitost vyzvat všechny
  • 2:45 - 2:49
    inovátory mimo tradiční lékařskou protetickou komunitu
  • 2:49 - 2:53
    aby dali svůj talent k dispozici vědě a umění
  • 2:53 - 2:55
    výroby nohou.
  • 2:55 - 3:00
    Abychom mohli přestat oddělovat formu, funkci a estetiku
  • 3:00 - 3:02
    a dávat jim rozdílné hodnoty.
  • 3:02 - 3:06
    Naštěstí pro mne mnoho lidí na tu výzvu odpovědělo.
  • 3:06 - 3:11
    Ta cesta začala s jednou účastnicí konference TEDu –
  • 3:11 - 3:14
    Chee Pearlmanovou, která tady doufám taky dnes je někde v publiku.
  • 3:14 - 3:17
    Byla tehdy redaktorkou časopisu ID,
  • 3:17 - 3:20
    a napsala o mně titulní článek.
  • 3:20 - 3:23
    Tím začala neuvěřitelná cesta.
  • 3:23 - 3:25
    Zažívala jsem tehdy spoustu zajímavých setkání,
  • 3:25 - 3:28
    přijímala jsem mnohá pozvání, abych mluvila
  • 3:28 - 3:31
    po celém světě o designu těch gepardích nohou.
  • 3:31 - 3:34
    Po konferenci, po mé přednášce, za mnou chodili lidé,
  • 3:34 - 3:36
    muži i ženy.
  • 3:36 - 3:38
    A rozhovor vypadal většinou nějak takhle:
  • 3:38 - 3:42
    "Víte, Aimee, vy jste velice přitažlivá.
  • 3:42 - 3:44
    Vůbec nevypadáte jako postižená."
  • 3:44 - 3:45
    (smích)
  • 3:45 - 3:47
    A já si myslela: "No, to je zvláštní,
  • 3:47 - 3:49
    protože já se postižená necítím."
  • 3:49 - 3:54
    Otevřelo mi to oči ke zkoumání tohoto tématu,
  • 3:54 - 3:56
    k diskusi o kráse.
  • 3:56 - 3:59
    Jak musí vypadat krásná žena?
  • 3:59 - 4:01
    Co je to sexy tělo?
  • 4:01 - 4:03
    A navíc, z pohledu identity,
  • 4:03 - 4:06
    co to znamená mít postižení?
  • 4:06 - 4:09
    Říkám si, že lidé... Pamela Anderson má v těle mnohem víc protéz než já.
  • 4:09 - 4:11
    A nikdo jí neříká postižená.
  • 4:11 - 4:16
    (smích)
  • 4:17 - 4:21
    Takže ten časopis se přes grafika Petera Savillea
  • 4:21 - 4:26
    dostal k módnímu návrháři Alexandru McQueenovi a fotografovi Nicku Knightovi,
  • 4:26 - 4:28
    které tohle téma taky zaujalo.
  • 4:28 - 4:31
    Takže tři měsíce po TEDu jsem seděla v letadle
  • 4:31 - 4:36
    do Londýna, kde jsem poprvé fotila módu,
  • 4:36 - 4:37
    a vznikla z toho tato obálka –
  • 4:37 - 4:40
    Módní?
  • 4:40 - 4:44
    Tři měsíce potom jsem s modely Alexandra McQueena poprvé stála na molu
  • 4:44 - 4:49
    na páru ručně vyřezávaných nohou z masivního jasanu.
  • 4:49 - 4:52
    Nikdo to nepoznal – všichni mysleli, že jsou to dřevěné boty.
  • 4:52 - 4:54
    Vlastně je mám s sebou na pódiu:
  • 4:55 - 4:59
    vinná réva, magnólie, skutečně nádherné.
  • 5:00 - 5:03
    Na poezii záleží.
  • 5:03 - 5:08
    Poezie je pozdvižení banálního a přehlíženého objektu
  • 5:08 - 5:10
    do říše umění.
  • 5:10 - 5:16
    Může proměnit věc, ze které lidé mívají strach,
  • 5:16 - 5:18
    do něčeho, co vyzývá k pohledu,
  • 5:18 - 5:21
    k prohlížení,
  • 5:21 - 5:23
    a snad i k porozumění.
  • 5:23 - 5:27
    To jsem sama zjistila při svém dalším dobrodružství.
  • 5:27 - 5:31
    Tím byl filmový cyklus "Kremaster" umělce Matthewa Barneyho.
  • 5:31 - 5:34
    Tam jsem si to poprvé uvědomila –
  • 5:34 - 5:36
    moje nohy se mohou stát "nositelnou" sochou.
  • 5:36 - 5:43
    A v tu chvíli jsem se začala vzdalovat potřebě napodobovat fyzické lidství
  • 5:43 - 5:45
    jako jediný estetický ideál.
  • 5:45 - 5:49
    Takže jsme vytvořili to, co lidé láskyplně nazývali skleněnýma nohama,
  • 5:49 - 5:53
    i když jsou ve skutečnosti z průhledného polyuretanu,
  • 5:53 - 5:55
    ze stejného materiálu jako bowlingové koule.
  • 5:55 - 5:56
    Těžké!
  • 5:56 - 5:58
    Pak jsme vyrobili tyto nohy, jakoby vsazené do hlíny,
  • 5:58 - 6:02
    prorostlé bramborovými kořínky, s červenou řepou na vršku
  • 6:02 - 6:04
    a moc hezkým mosazným prstem.
  • 6:04 - 6:06
    Tohle je pěkně v detailu.
  • 6:06 - 6:08
    Další postavou byla napůl žena, napůl gepard –
  • 6:08 - 6:10
    malá pocta mému životu atletky.
  • 6:10 - 6:13
    14 hodin protetického make-upu,
  • 6:13 - 6:17
    abych se stala stvořením, které mělo opravdové tlapy,
  • 6:17 - 6:21
    drápy a ocas, kterým švihalo kolem,
  • 6:21 - 6:23
    jako gekon.
  • 6:23 - 6:24
    (smích)
  • 6:25 - 6:29
    Další pár nohou, na kterém jsme spolupracovali, byl tento ...
  • 6:29 - 6:31
    vypadají jako nohy medůzy.
  • 6:31 - 6:33
    Taky polyuretan.
  • 6:33 - 6:36
    A jediný účel, ke kterému mohou tyhle nohy sloužit,
  • 6:36 - 6:39
    tedy mimo kontext filmu,
  • 6:39 - 6:42
    je provokovat smysly a nastartovat představivost.
  • 6:42 - 6:45
    Jsou to věci rozmaru.
  • 6:45 - 6:51
    Dnes mám více než tucet párů protetických nohou,
  • 6:51 - 6:53
    které pro mne vyrobili různí lidé,
  • 6:53 - 6:57
    a jejich prostřednictvím různě zdolávám terén pod nohama.
  • 6:57 - 6:59
    A můžu si změnit výšku –
  • 6:59 - 7:01
    mám na výběr z pěti různých výšek.
  • 7:01 - 7:03
    (smích)
  • 7:03 - 7:05
    Dnes měřím 185 cm.
  • 7:05 - 7:08
    Nechala jsem si tyhle nohy udělat o něco víc než před rokem
  • 7:08 - 7:10
    u Dorset Orthopaedic v Anglii,
  • 7:10 - 7:12
    a když jsem si je přivezla domů na Manhattan,
  • 7:12 - 7:14
    hned první večer jsem šla na velice nóbl večírek.
  • 7:14 - 7:17
    Bylo tam děvče, které mě zná už léta
  • 7:17 - 7:19
    při mých normálních 173 centimetrech.
  • 7:19 - 7:21
    Zůstala na mě koukat s otevřenou pusou
  • 7:21 - 7:24
    a řekla, "Ty jsi ale vysoká!"
  • 7:24 - 7:26
    A já na to: "Já vím, není to bezva?"
  • 7:26 - 7:28
    Tedy, je to tak trochu jako chodit na chůdách,
  • 7:28 - 7:31
    ale mám najednou úplně jiný vztah k futrům,
  • 7:31 - 7:33
    což bych rozhodně nikdy nečekala.
  • 7:33 - 7:36
    A bavila jsem se tím.
  • 7:36 - 7:38
    Podívala se na mě
  • 7:38 - 7:40
    a řekla: "Ale Aimee, to není fér."
  • 7:40 - 7:43
    (smích)
  • 7:43 - 7:45
    (potlesk)
  • 7:45 - 7:49
    Neuvěřitelné na tom je, že to tak skutečně myslela.
  • 7:49 - 7:51
    Není to fér, když si můžete měnit výšku
  • 7:51 - 7:53
    jak se vám zachce.
  • 7:53 - 7:55
    Tehdy jsem si uvědomila,
  • 7:55 - 7:58
    tehdy jsem věděla, že debata se společností na toto téma
  • 7:58 - 8:00
    se radikálně proměnila
  • 8:00 - 8:02
    za těch uplynulých deset let.
  • 8:02 - 8:07
    Už to není debata o překonávání nedostatků.
  • 8:07 - 8:09
    Je to debata o vylepšování.
  • 8:09 - 8:13
    Je to diskuse o potenciálu.
  • 8:13 - 8:18
    Protetická končetina už neznačí potřebu nahradit ztrátu.
  • 8:18 - 8:21
    Může fungovat jako symbol toho, že její nositel
  • 8:21 - 8:24
    má moc vytvořit cokoli, co chce vytvořit
  • 8:24 - 8:26
    na místě své končetiny.
  • 8:26 - 8:29
    Takže lidé, které společnost kdysi považovala za postižené,
  • 8:29 - 8:34
    se mohou stát architekty svých vlastních identit
  • 8:34 - 8:36
    a samozřejmě tyto i dál měnit
  • 8:36 - 8:38
    tím, že změní svá těla
  • 8:38 - 8:41
    z pozice nové síly.
  • 8:41 - 8:46
    Co mě na tom v tuto chvíli tak vzrušuje
  • 8:46 - 8:50
    je, že spojením špičkové technologie –
  • 8:50 - 8:52
    robotiky a bioniky –
  • 8:52 - 8:54
    se staletou poezií
  • 8:54 - 9:00
    se dostáváme blíže k porozumění naší společné lidskosti.
  • 9:00 - 9:05
    Myslím si, že pokud chceme objevit plný potenciál
  • 9:05 - 9:07
    svého lidství,
  • 9:07 - 9:11
    musíme oslavovat tyto srdcervoucí výhody
  • 9:11 - 9:14
    i tahle úžasná postižení, která všichni máme.
  • 9:14 - 9:17
    Vzpomněla jsem si na Shakespearova Shylocka:
  • 9:17 - 9:21
    "Když nás bodneš, zda-li nekrvácíme,
  • 9:21 - 9:24
    a když nás lehtáš, nesmějem se snad?"
  • 9:24 - 9:27
    Je to naše lidství
  • 9:27 - 9:29
    a celý jeho potenciál,
  • 9:29 - 9:32
    co nás činí krásnými.
  • 9:32 - 9:33
    Děkuji.
  • 9:33 - 9:40
    (potlesk)
Title:
Aimee Mullins a jejích 12 párů nohou
Speaker:
Aimee Mullins
Description:

Atletka, herečka a aktivistka Aimee Mullins mluví o svých protetických nohou – má jich dvanáct úžasných párů – a o zvláštních darech, které jí poskytují: rychlost, krásu, patnáct centimetrů výšky... Jednoduše řečeno: kompletně mění představu o tom, čím může být naše tělo.

more » « less
Video Language:
English
Team:
closed TED
Project:
TEDTalks
Duration:
09:46
Samuel Titera added a translation

Czech subtitles

Revisions