Tolkien's Great War

John Ronald Reuel Tolkien
se narodil 3. ledna 1892.

On a jeho bratr Hilary
zažili těžké dětství;

když byly Tolkienovi pouhé čtyři roky,
zemřel jejich otec Arthur

na revmatickou horečku.

Jako vdova s nízkým příjmem
je jejich matka Mabel

vyučovala doma a sehrála životní roli

v jejich prvotním
vývoji.

Tolkien byl chytrý kluk,
velmi ho fascinovaly jazyky.

Uspěl v přijímacím řízení
na King Edward's School v Birminghamu.

Od podzimu roku 1900,
za poplatek 12 liber ročně,

pak byl Tolkien vzděláván v prostředí

které mu pomohlo naplnit
jeho akademický potenciál.

John Garth: To, že chodil do
King Edward's School bylo

pro Tolkiena životně důležité;
byl mimořádně nadaný.

King Edward's mu nabídlo
velkou škálu možností

a také společnost ostatních
chlapců s podobným talentem.

Což bylo pro Tolkiena
těžké zjistit.

Simon Stacey: Nejenom, že hrál ragby,
byl také vedoucím členem

debatního a literárního sdružení.

Byl jejich srdcem a myslím,

že když musel odejít, stýskalo se mu.

VO: Když bylo Tolkienovi 11 let
a jeho bratru 9 let,

zemřela jejich matka Mabel na cukrovku.

Zasažen žalem, vrhá se
hlouběji do svého studia

Akademicky exceluje,
ale v roce 1905

potkává svého intelektuálního rivala
Christophera Wisemana.

John Garth: Tolkien potkal svého
nejlepšího přítele

Christophera Wisemana na ragbyovém hřišti.

Hudebník, matematik,
zcela odlišný od Tolkiena.

Navázali silné pouto
na ragbyovém hřišti

říkali si "The Great Twin Brethren",
(Velcí bráchové)

což byla fráze
Lorda Macauleyho z "Lays of Ancient Rome".

Simon Stacey: Přátelsky spolu soupeřili
také ve škole,

oba byli vysoce studijní typy.
Wiseman měl impozantní intelekt

a zajímal se o hodně věcí,

o které se zajímal i Tolkien:

jazyky, hyeroglyfy a Egypt.

John Garth: Tolkien a Wiseman
se jako dospívající mladíci

hodně hádali o tom,
v co věří a tím si navzájem velice

pomohli v nalezení sebe sama.

Simon Stacey: Wiseman byl
velice nadaný hudebník,

Ale ani to, že Tolkien nejspíš neměl
hudební sluch je nezastavilo!

VO: Tolkien se také přátelil
se synem ředitele, Robem Gilsonem.

Mezi Tolkienem, Wisemanem a Gilsonem
se vyvinulo silné pouto,

které pokračovalo i po škole.

Mimo školu se Tolkienův život
měl opět změnit.

John Garth: Tolkien žil se svým bratrem
Hilarym v ubytovně

a když mu bylo 16, seznámil se sousedkou,
19-ti letou Edith Brattovou.

Byla to nádherná mladá dívka, talentovaná
pianistka a také sirotek.

Spojil je společný smutek

ale také jejich naděje a sny.

Obtížným pro Ronalda, jak mu říkala,
a Edith bylo,

že on byl římský katolík a ona anglikánka.

VO: Tolkienův poručník, otec Francis
Morgan, katolický kněz,

to pociťoval jako významný rozdíl; a také
věřil, že Edith bude Tolkiena

rozptylovat od jeho pokusů dostat
se na Oxfordskou Univerzitu.

John Garth: Otec Francis Morgan jim
zakázal se vídat

nebo spolu byť jen promluvit.

Tak se ocitl zpátky mezi kamarády
na King Edward's a byl to

jeho poslední čas tady, kdy
začal vzkvétat a zabydlel se;

on a jeho přátelé vládli.

VO: Z posledního roku na King Edward's

a ze svých přátelství mnoho vytěžil,

Tolkien a jeho vrstevníci utvořili
neformální společnost.

Tito mladí intelktuálové se
scházeli ve školní knihovně

a dělali to, co měli zakázáno:
vařili čaj.

Po škole se scházeli v kavárně
v Barrow' Stores v Birminghamu

a sami sebe výsměšně nazývali
"Tea Club and Barrovean Society"

nebo zkráceně, TCBS.

(Nostalgická hudba)

John Garth: Jádro TCBS tvořili

pravděpodobně Tolkien a Wisman a ostatní,

co kolem nich kroužili. Byl tam Robert

Quilter Gilson, syn ředitele; Rob byl

kultivovaný a společenský chlapík,

nejspíš byl ten,
co držel skupinu pohromadě;

kohokoliv přivítal a s kýmkoli

našel společnou řeč. Laskavý umělec,

který miloval kreslení.

Simon Stacey: Byl to nadaný umělec a

měl ambice stát se architektem.

Byl tam pozdní příchozí,
Geoffrey Bache Smith,

kterého fascinovala mytologie. Keltská

mytologie; v tom si rozuměl s Tolkienem;

to byla další z Tolkienových

vášní.

Simon Stacey: Smith byl poměrně zkušeným

a vyspělý básník,
který Tolkienovi doporučil

soudobou poezii. Když začal psát poezii,

byl Tolkien do určité
míry inspirován Smithem

a rozšířenou skupinou.

A to byl skutečný začátek Tolkiena

jako spisovatele.

John Garth: Ze začátku šlo

hlavně o zábavu, později, v průběhu války,

se toto rozvinulo do přátelství
, ze kterého

každý čerpal obrovskou sílu

a útěchu.

VO: Později téhož roku se Tolkienův čas

na King Edward's
nachýlil ke konci a začalo

jeho první období na Oxfordu, poté co

úspěšně absolvoval přijímací řízení.

V předvečer svých 21. narozenin,

na znamení nezávisloti k otci Morganovi,

Tolkien píše Edith a již za několik dní

se znovu setkávají.

Edith je zasnoubená s jiným mužem,

ale i za cenu téměř jistého posměchu,

souhlasí se zrušením zasnoubení, aby mohla

být se svým Ronaldem.

Po dobu dalších měsíců v Evropě roste

povědomí o blížících se problémech

a 28. června 1914 se vše mění.

(Zvuk střelby)

(Slavnostní hudba)

Gavrillo Princip je zatčen za

vraždu Arcivévody Františka Ferdinanda.

Diplomatická krize vrcholí a během pár týdnů

jsou Evropské velmoci ve válce.

Německo napadá Belgii a Británii

vyhlašuje Německu válku.
Parlament povolává

Britské občany do vojenské služby.

Paul Golightly: Není žádný spěch k oblékání

do barev. Pochopitelně, lidé jsou

ochotnější se zapojit po

vyslechnutí příběhů o krutosti,

teprve pak nastane koordinovanější

shon k narukování.

John Garth: Ovzduší bylo naplněno nadšením

z války, naivní představou že tohle

umožní mladým mužům naplnit jejich

potenciál způsobem, který by nebyl možný

v době míru. Byl přítomno zářící vědomí

patriotismu a smyslu pro povinnost postavit se

za cokoliv v co Anglie, či Británie, bojuje.

Paul Golithly: Byli přitahováni myšlenkou

na vyrovnání účtů s Německem, nebo alespoň

někteří z nich budou. Celkem vzato,

mysleli si, že půjdou Němcům

rozbít nos.

John Garth: "Němci byli podlí", je třeba jim to

vysvětlit a ukázat jim jejich místo.

Paul Golightly: Muži se připojovali kvůli ekonomické

nezbytnosti, tak jako v každé jiné válce.

Život není moc vzrušující a ta romantika

a různost při narukování spolu s pocitem,

že jsou součástí něčeho velmi velkého, měla

v sobě dozajista něco lákavého.

( slavnostní hudba) Věci vidí spíše

romanticky, což je samozřejmě odsouzeno

k zániku; všichni víme v co se První

světová válka změní. Není to válka v pohybu a s trochou elánu,

nejsou to jezdecké kavalérie a vzdálené troubení;

obávám se že dominovat bude kadence

automatických zbraní a zranění

způsobené dělostřeleckými

jednotkami.

Myslím, že měli určité představy o tom,

jaká válka bude a jejich hlavním

dojmem bylo, že než dorazí do Francie

bude po všem.

John Garth: Tolkien, který četl starověkou

hrdinskou literaturu, která byla překvapivě

upřímná ohledně válečných reálií, šel do války

lépe obeznámen. Popsal sám sebe jako

"mladého muže s příliš velkou fantazií"

a zálibu nenašel v žádném

aspektu boje.

Paul Golithly: A myslím, že to platilo

nejen pro muže jako Tolkien, kteří bojovali

ve válce, ale také pro politiky a generály, kteří

ji řídili; myslím že mnoho lidí

pochopilo jak hrozná válka může být.

Simon Stacey: To, co se dočtete v dopisech

mezi Gilsonem, Tolkienem a Wisemanem

a ze Smithovy poezie, je hluboké odhodlání

splnit svou povinnost a že by měli být připraveni

vzdát se svých životů.

Reálné uvědomění si, že tohle je temná doba

a že ji musí překonat.

VO: G.B Smith a Rob Gilson se oba připojili

k armádě v roce 1914, Tolkienův bratr Hilary

narukoval jako trubač a Christopher Wiseman

nastoupil k námořnictvu. Ale Tolkien

čelil rozhodnutí.

Simon Stacey: Tolkien byl ve složité situaci

když začala válka; chyběl mu rok, aby získal

titul na Oxfordu a Tolkien ho velice

potřeboval, protože chtěl pokračovat

v akademické kariéře; neměl v rodině peníze

narozdíl od Gilsona, a proto, když

už 3 roky strávil prací na titulu,

bylo pro něj velice důležité aby studia

dokončil. Tak objevil jakýsi způsob, jak by mohl

absolvovat trénink v Důstojnickém

výcvikovém centru a zároveň dokončovat

studia, což také úspěšně zvládl, byl mezi

prvními na Oxfordu.

VO: Následuje dobrého přítele, G.B. Smitha, k

Lancashireským střelcům a doufá, že bude

poslán ke stejném oddílu.

John Garth: Tolkien v armádě hledal něco,

u čeho by mohl využít své speciální

schopnosti, což znamenalo, že chtěl využít

své nadání pro jazyky a psaní; fascinovaly

ho kódy a vše kolem nich. Takže bylo

jen přirozené, že byl zaučen jako

signalista.

Paul Golithly: znamenalo to, že

Tolkienovi byly představeny v té době

dostupné technologie a musely ho

zajímat; použití rádia, využití

signálů nebo semaforů.

Simon Stacey: naučil se morseovku,

uměl používat světelné signály, polní

telefony; což bylo samozřejmě ve velké

míře neefektivní nebo nefunkční.

John Garth: Stal se oddílovým Signailizačním

důstojníkem. Tolkien dohlížel na

komunikaci celého oddílu, kde podle

potřeby působilo 600- 1000 mužů

najednou.

Paul Golithly: Jeho hlavní práce

spočívala hlavně v předávání zpráv mezi

různými vrstvami velení, byl zodpovědný

za příchozí rozkazy a musel je předat

těm správným lidem a samozřejmě

musel také informovat vyšší velitele

o situaci v jeho oddíle.

John Garth: Takže byl absolutním

středobodem ve válce, která závisela

na tom, jak moc informací máte o

svých nepřátelích.

VO: Když se v březnu 1916 jeho trénink

blížil ke konci, Tolkienovi i Edith

docházelo, že již brzy bude poslán na

frontu. Vzali se a o dva měsíce později

Tolkein odplul do Francie.

Dvojice byla rozdělena, nevěděli ani

jestli se ještě kdy uvidí.

(hlasité zvuky boje, střílející zbraně, křik)

(zlověstná hudba)

VO: Když Tolkien dorazí na frontu,

válka trvá už skoro dva roky.

Cena za válku je zřejmá:

krajina je zdevastovaná a počet

obětí vysoký.

Po zdánlivém klidu zákopové války

v roce 1915 a s několikatisícovou vlnou

nových rekrutů je však jasné, že

velké střetnutí je nevyhnutelné.

(zvuk pochodu)

Tolkienův oddíl sice zůstává v záloze,

on se ale bojí o životy svých přátel

ze školy, kteří jsou v centru dění.

Necelý měsíc po jeho příjezdu do Francie

spojenci zahájí bitvu na Sommě.

1. července v 7:30 ráno,

jednotky přední britské linie

překračují hranici.

(ozvěna pískotu)

Již první den útoku je

20 000 mužů zabito, 35 000 zraněno

a více než 2 000 jich je pohřešovaných.

Paul Golithly: První oběť byla očekávaná, ale

další plány se jim začaly velice

rychle rozpadat. Pro ty, které tato situace

zastihla na nekrytém místě, to byl rozsudek smrti.

Každý pátý muž, který se 1. července

pustil do boje, byl zabit.

John Garth: Tento den se stal největší

katastrofou v historii Britské armády

a tragédií pro celou zem.

Byly vesnice, které ztratily všechny mladé muže.

Paul Golithly: