John Ronald Reuel Tolkien
se narodil 3. ledna 1892.
On a jeho bratr Hilary
zažili těžké dětství;
když byly Tolkienovi pouhé čtyři roky,
zemřel jejich otec Arthur
na revmatickou horečku.
Jako vdova s nízkým příjmem
je jejich matka Mabel
vyučovala doma a sehrála životní roli
v jejich prvotním
vývoji.
Tolkien byl chytrý kluk,
velmi ho fascinovaly jazyky.
Uspěl v přijímacím řízení
na King Edward's School v Birminghamu.
Od podzimu roku 1900,
za poplatek 12 liber ročně,
pak byl Tolkien vzděláván v prostředí
které mu pomohlo naplnit
jeho akademický potenciál.
John Garth: To, že chodil do
King Edward's School bylo
pro Tolkiena životně důležité;
byl mimořádně nadaný.
King Edward's mu nabídlo
velkou škálu možností
a také společnost ostatních
chlapců s podobným talentem.
Což bylo pro Tolkiena
těžké zjistit.
Simon Stacey: Nejenom, že hrál ragby,
byl také vedoucím členem
debatního a literárního sdružení.
Byl jejich srdcem a myslím,
že když musel odejít, stýskalo se mu.
VO: Když bylo Tolkienovi 11 let
a jeho bratru 9 let,
zemřela jejich matka Mabel na cukrovku.
Zasažen žalem, vrhá se
hlouběji do svého studia
Akademicky exceluje,
ale v roce 1905
potkává svého intelektuálního rivala
Christophera Wisemana.
John Garth: Tolkien potkal svého
nejlepšího přítele
Christophera Wisemana na ragbyovém hřišti.
Hudebník, matematik,
zcela odlišný od Tolkiena.
Navázali silné pouto
na ragbyovém hřišti
říkali si "The Great Twin Brethren",
(Velcí bráchové)
což byla fráze
Lorda Macauleyho z "Lays of Ancient Rome".
Simon Stacey: Přátelsky spolu soupeřili
také ve škole,
oba byli vysoce studijní typy.
Wiseman měl impozantní intelekt
a zajímal se o hodně věcí,
o které se zajímal i Tolkien:
jazyky, hyeroglyfy a Egypt.
John Garth: Tolkien a Wiseman
se jako dospívající mladíci
hodně hádali o tom,
v co věří a tím si navzájem velice
pomohli v nalezení sebe sama.
Simon Stacey: Wiseman byl
velice nadaný hudebník,
Ale ani to, že Tolkien nejspíš neměl
hudební sluch je nezastavilo!
VO: Tolkien se také přátelil
se synem ředitele, Robem Gilsonem.
Mezi Tolkienem, Wisemanem a Gilsonem
se vyvinulo silné pouto,
které pokračovalo i po škole.
Mimo školu se Tolkienův život
měl opět změnit.
John Garth: Tolkien žil se svým bratrem
Hilarym v ubytovně
a když mu bylo 16, seznámil se sousedkou,
19-ti letou Edith Brattovou.
Byla to nádherná mladá dívka, talentovaná
pianistka a také sirotek.
Spojil je společný smutek
ale také jejich naděje a sny.
Obtížným pro Ronalda, jak mu říkala,
a Edith bylo,
že on byl římský katolík a ona anglikánka.
VO: Tolkienův poručník, otec Francis
Morgan, katolický kněz,
to pociťoval jako významný rozdíl; a také
věřil, že Edith bude Tolkiena
rozptylovat od jeho pokusů dostat
se na Oxfordskou Univerzitu.
John Garth: Otec Francis Morgan jim
zakázal se vídat
nebo spolu byť jen promluvit.
Tak se ocitl zpátky mezi kamarády
na King Edward's a byl to
jeho poslední čas tady, kdy
začal vzkvétat a zabydlel se;
on a jeho přátelé vládli.
VO: Z posledního roku na King Edward's
a ze svých přátelství mnoho vytěžil,
Tolkien a jeho vrstevníci utvořili
neformální společnost.
Tito mladí intelktuálové se
scházeli ve školní knihovně
a dělali to, co měli zakázáno:
vařili čaj.
Po škole se scházeli v kavárně
v Barrow' Stores v Birminghamu
a sami sebe výsměšně nazývali
"Tea Club and Barrovean Society"
nebo zkráceně, TCBS.
(Nostalgická hudba)
John Garth: Jádro TCBS tvořili
pravděpodobně Tolkien a Wisman a ostatní,
co kolem nich kroužili. Byl tam Robert
Quilter Gilson, syn ředitele; Rob byl
kultivovaný a společenský chlapík,
nejspíš byl ten,
co držel skupinu pohromadě;
kohokoliv přivítal a s kýmkoli
našel společnou řeč. Laskavý umělec,
který miloval kreslení.
Simon Stacey: Byl to nadaný umělec a
měl ambice stát se architektem.
Byl tam pozdní příchozí,
Geoffrey Bache Smith,
kterého fascinovala mytologie. Keltská
mytologie; v tom si rozuměl s Tolkienem;
to byla další z Tolkienových
vášní.
Simon Stacey: Smith byl poměrně zkušeným
a vyspělý básník,
který Tolkienovi doporučil
soudobou poezii. Když začal psát poezii,
byl Tolkien do určité
míry inspirován Smithem
a rozšířenou skupinou.
A to byl skutečný začátek Tolkiena
jako spisovatele.
John Garth: Ze začátku šlo
hlavně o zábavu, později, v průběhu války,
se toto rozvinulo do přátelství
, ze kterého
každý čerpal obrovskou sílu
a útěchu.
VO: Později téhož roku se Tolkienův čas
na King Edward's
nachýlil ke konci a začalo
jeho první období na Oxfordu, poté co
úspěšně absolvoval přijímací řízení.
V předvečer svých 21. narozenin,
na znamení nezávisloti k otci Morganovi,
Tolkien píše Edith a již za několik dní
se znovu setkávají.
Edith je zasnoubená s jiným mužem,
ale i za cenu téměř jistého posměchu,
souhlasí se zrušením zasnoubení, aby mohla
být se svým Ronaldem.
Po dobu dalších měsíců v Evropě roste
povědomí o blížících se problémech
a 28. června 1914 se vše mění.
(Zvuk střelby)
(Slavnostní hudba)
Gavrillo Princip je zatčen za
vraždu Arcivévody Františka Ferdinanda.
Diplomatická krize vrcholí a během pár týdnů
jsou Evropské velmoci ve válce.
Německo napadá Belgii a Británii
vyhlašuje Německu válku.
Parlament povolává
Britské občany do vojenské služby.
Paul Golightly: Není žádný spěch k oblékání
do barev. Pochopitelně, lidé jsou
ochotnější se zapojit po
vyslechnutí příběhů o krutosti,
teprve pak nastane koordinovanější
shon k narukování.
John Garth: Ovzduší bylo naplněno nadšením
z války, naivní představou že tohle
umožní mladým mužům naplnit jejich
potenciál způsobem, který by nebyl možný
v době míru. Byl přítomno zářící vědomí
patriotismu a smyslu pro povinnost postavit se
za cokoliv v co Anglie, či Británie, bojuje.
Paul Golithly: Byli přitahováni myšlenkou
na vyrovnání účtů s Německem, nebo alespoň
někteří z nich budou. Celkem vzato,
mysleli si, že půjdou Němcům
rozbít nos.
John Garth: "Němci byli podlí", je třeba jim to
vysvětlit a ukázat jim jejich místo.
Paul Golightly: Muži se připojovali kvůli ekonomické
nezbytnosti, tak jako v každé jiné válce.
Život není moc vzrušující a ta romantika
a různost při narukování spolu s pocitem,
že jsou součástí něčeho velmi velkého, měla
v sobě dozajista něco lákavého.
( slavnostní hudba) Věci vidí spíše
romanticky, což je samozřejmě odsouzeno
k zániku; všichni víme v co se První
světová válka změní. Není to válka v pohybu a s trochou elánu,
nejsou to jezdecké kavalérie a vzdálené troubení;
obávám se že dominovat bude kadence
automatických zbraní a zranění
způsobené dělostřeleckými
jednotkami.
Myslím, že měli určité představy o tom,
jaká válka bude a jejich hlavním
dojmem bylo, že než dorazí do Francie
bude po všem.
John Garth: Tolkien, který četl starověkou
hrdinskou literaturu, která byla překvapivě
upřímná ohledně válečných reálií, šel do války
lépe obeznámen. Popsal sám sebe jako
"mladého muže s příliš velkou fantazií"
a zálibu nenašel v žádném
aspektu boje.
Paul Golithly: A myslím, že to platilo
nejen pro muže jako Tolkien, kteří bojovali
ve válce, ale také pro politiky a generály, kteří
ji řídili; myslím že mnoho lidí
pochopilo jak hrozná válka může být.
Simon Stacey: To, co se dočtete v dopisech
mezi Gilsonem, Tolkienem a Wisemanem
a ze Smithovy poezie, je hluboké odhodlání
splnit svou povinnost a že by měli být připraveni
vzdát se svých životů.
Reálné uvědomění si, že tohle je temná doba
a že ji musí překonat.
VO: G.B Smith a Rob Gilson se oba připojili
k armádě v roce 1914, Tolkienův bratr Hilary
narukoval jako trubač a Christopher Wiseman
nastoupil k námořnictvu. Ale Tolkien
čelil rozhodnutí.
Simon Stacey: Tolkien byl ve složité situaci
když začala válka; chyběl mu rok, aby získal
titul na Oxfordu a Tolkien ho velice
potřeboval, protože chtěl pokračovat
v akademické kariéře; neměl v rodině peníze
narozdíl od Gilsona, a proto, když
už 3 roky strávil prací na titulu,
bylo pro něj velice důležité aby studia
dokončil. Tak objevil jakýsi způsob, jak by mohl
absolvovat trénink v Důstojnickém
výcvikovém centru a zároveň dokončovat
studia, což také úspěšně zvládl, byl mezi
prvními na Oxfordu.
VO: Následuje dobrého přítele, G.B. Smitha, k
Lancashireským střelcům a doufá, že bude
poslán ke stejném oddílu.
John Garth: Tolkien v armádě hledal něco,
u čeho by mohl využít své speciální
schopnosti, což znamenalo, že chtěl využít
své nadání pro jazyky a psaní; fascinovaly
ho kódy a vše kolem nich. Takže bylo
jen přirozené, že byl zaučen jako
signalista.
Paul Golithly: znamenalo to, že
Tolkienovi byly představeny v té době
dostupné technologie a musely ho
zajímat; použití rádia, využití
signálů nebo semaforů.
Simon Stacey: naučil se morseovku,
uměl používat světelné signály, polní
telefony; což bylo samozřejmě ve velké
míře neefektivní nebo nefunkční.
John Garth: Stal se oddílovým Signailizačním
důstojníkem. Tolkien dohlížel na
komunikaci celého oddílu, kde podle
potřeby působilo 600- 1000 mužů
najednou.
Paul Golithly: Jeho hlavní práce
spočívala hlavně v předávání zpráv mezi
různými vrstvami velení, byl zodpovědný
za příchozí rozkazy a musel je předat
těm správným lidem a samozřejmě
musel také informovat vyšší velitele
o situaci v jeho oddíle.
John Garth: Takže byl absolutním
středobodem ve válce, která závisela
na tom, jak moc informací máte o
svých nepřátelích.
VO: Když se v březnu 1916 jeho trénink
blížil ke konci, Tolkienovi i Edith
docházelo, že již brzy bude poslán na
frontu. Vzali se a o dva měsíce později
Tolkein odplul do Francie.
Dvojice byla rozdělena, nevěděli ani
jestli se ještě kdy uvidí.
(hlasité zvuky boje, střílející zbraně, křik)
(zlověstná hudba)
VO: Když Tolkien dorazí na frontu,
válka trvá už skoro dva roky.
Cena za válku je zřejmá:
krajina je zdevastovaná a počet
obětí vysoký.
Po zdánlivém klidu zákopové války
v roce 1915 a s několikatisícovou vlnou
nových rekrutů je však jasné, že
velké střetnutí je nevyhnutelné.
(zvuk pochodu)
Tolkienův oddíl sice zůstává v záloze,
on se ale bojí o životy svých přátel
ze školy, kteří jsou v centru dění.
Necelý měsíc po jeho příjezdu do Francie
spojenci zahájí bitvu na Sommě.
1. července v 7:30 ráno,
jednotky přední britské linie
překračují hranici.
(ozvěna pískotu)
Již první den útoku je
20 000 mužů zabito, 35 000 zraněno
a více než 2 000 jich je pohřešovaných.
Paul Golithly: První oběť byla očekávaná, ale
další plány se jim začaly velice
rychle rozpadat. Pro ty, které tato situace
zastihla na nekrytém místě, to byl rozsudek smrti.
Každý pátý muž, který se 1. července
pustil do boje, byl zabit.
John Garth: Tento den se stal největší
katastrofou v historii Britské armády
a tragédií pro celou zem.
Byly vesnice, které ztratily všechny mladé muže.
Paul Golithly: