Páchnoucí tajemství lidského feromonu

Dělá nás náš pach sexy? Populární věda naznačuje, že ano - feromony vysílají chemické signály o pohlaví a přitažlivosti z našeho podpaží potencionálním partnerům. Ale navzdory tomu, co jste možná slyšeli, neexistuje žádný přesvědčivý výzkum potvrzující, že lidé mají tyto pachové molekuly. V této poučné rozmluvě vysvětluje zoolog Tristram Wyatt základní nedostatky v současném výzkumu feromonů a sdílí naději, že naše vůně v budoucnu poskytne fascinující znalosti s potenciálem zachraňovat životy.

"Feromon" je velmi mocné slovo.

Evokuje sex, nevázanost, ztrátu sebekontroly

a také to je velmi důležité slovo.

Je ovšem staré pouze 50 let.
Poprvé bylo použito v roce 1959.

Dnes, když zadáte toto slovo do vyhledávače,

jak mnoho z vás udělalo,

dostanete milióny výsledků,

a skoro všechny vyhledané stránky
se vám budou snažit prodat

něco, co vás učiní neodolatelnými

za 10 dolarů či více.

To je velmi lákavý nápad,

molekuly, které zmiňují,

znějí velmi vědecky.

Mají mnoho slabik.

Jsou to věci jako androstenol, androstenon

nebo androstenedion.

Je to stále lepší a lepší,

a když tohle zkombinujete s bílými laboratorními plášti,

musíte si představit, že zatím stojí

fantastická věda.

Ale bohužel, toto jsou podvodné praktiky

podporované pochybnou vědou.

Problém je ten, že ačkoli existuje mnoho

dobrých vědců,
kteří pracují na tom, co považují

za lidské feromony

a jejich práce jsou publikovány v uznávaných magazínech,

základem tohoto všeho,

navzdory velmi sofistikovaným experimentům,

není kvalitní věda,

protože je tu zásadní problém,

a ten je, že nikdo systematicky nezkoumal

všechny pachy, které jako lidé produkujeme -

- a existují tisíce molekul pachů,
které vypouštíme.

Jsme savci.
Produkujeme hodně pachů.

Nikdo systematicky nezjišťoval,

které z těchto molekul jsou feromony.

Vědci jich oddělili jen pár

a veškeré pokusy jsou založeny na nich,

ale neexistují dobré důkazy.

Ovšem nemůžeme říci,

že pachy nejsou pro lidi důležité.

Jsou - a někteří lidé jsou opravdu milovníci pachů.

Jeden z nich byl Napoleon.

A jak známo, možná si to pamatujete,

během své válečného tažení

napsal své milé, císařovně Josefíně,

"Nemyj se, přijedu domů."

(smích)

Takže Napoleon nechtěl ztratit nic z její plnosti

před tím, než se vrátí domů.

I v dnešní době můžete najít webové stránky,

které se zabývají touto výstředností.

Ovšem stejně tolik peněz,

kolik utratíme

za zbavení se našeho zápachu,

utratíme za parfémy, aby nám dodaly vůni,

a parfémy jsou multimiliardový byznys.

Takže, ve zbytku této řeči

vám chci prozradit, co feromony opravdu jsou,

proč předpokládáme,

že lidé mají feromony,

proberu nejasnosti o feromonech

a na závěr vám řeknu o

slibné cestě, která nám ukáže

správný směr, kterým se máme vydat.

Takže, už staří Řekové věděli,

že psi se dorozumívají neviditelnými signály.

Hárající fenka

vyšle neviditelný signál psům

na kilometry daleko,

a tím signálem není zvuk, ale pach.

Můžete odebrat pach fenky na kus látky

a psi budou tuto látku následovat.

Ale problémem pro všechny,

kteří tento efekt pozorovali byl ten,

že nebylo možné identifikovat
zodpovědné molekuly.

Nemohli jste prokázat, že to má chemickou bázi.

Důvodem pro to samozřejmě je,

že každé z těchto zvířat

produkuje malé množství.

Psi jej cítí,

ale my jej cítit nedokážeme.

Byl to německý tým, který až v roce 1959,

po 20ti letech pátrání po těchto molekulách,

objevil a identifikoval první feromon,

a tím byl pohlavní feromon bource morušového.

Toto byla náročná volba
pro Adolfa Butenandta s jeho týmem,

protože potřeboval půl milionu bourců,

aby získal dostatek materiálu na chemickou analýzu.

Vytvořil ovšem model,

jakým způsobem by měla analýza feromonů probíhat.

Feromony procházel systematicky

a ukázal, že hledaná molekula

je ta, která stimuluje samce,

žádná jiná.

Analyzoval to velmi pečlivě.

Tuto molekulu syntetizoval,

pak ji vyzkoušel na samcích,

samci reagovali a ukázali tak,

že to opravdu byla ta správná molekula.

Kruh byl uzavřen.

Tento postup nikdy nebyl proveden na lidech.

Nic systematického,
žádná skutečná demonstrace.

S tímto novým konceptem

jsme potřebovali nové slovo

a tím slovem bylo "feromon",

které v podstatě znamená přenesené vzrušení,

přenesené mezi jednotlivci,

a od roku 1959 jsou feromony objevovány

napříč živočišnou říší,

u samců i samic.

Fungují stejně dobře i pod hladinou

u zlatých rybek a raků.

A téměř u každého savce,
který vás napadne

byl identifikován feromon,

stejně jako u obrovského množství hmyzu.

Takže víme, že feromony existují

napříč zvířecí říší.

A co u lidí?

Tak samozřejmě, zaprvé,

my jsme savci

a savci mají pach.

Každý majitel psa vám může říct,

že smrdíme a i psi smrdí.

Ale hlavní důvod, proč nás napadne,

že lidé mají feromony,

je změna, která nastane,
když dospíváme.

Pach pokoje dospívajících

je značně odlišný

od pachu pokoje malých dětí.

Co se tedy změnilo?
Samozřejmě, puberta.

Spolu s pubickým ochlupením

a chlupy v podpaží,

žlázy v těchto místech začínají vylučovat sekret

a to je příčina této změny v pachu.

Kdybychom byli jiný druh savců

nebo jiný živočišný druh,

tak bychom řekli, že

"to musí býtmít něco společného s feromony"

a začali bychom hledat pořádně.

Ale existují jistá úskalí, kvůli kterým,

myslím, lidé nezačali hledat

lidské feromony efektivně.

Skutečně jsou zde problémy.

První z nich je

nejspíše překvapující.

Kulturní problém.

Bourci se příliš neučí o tom,

jaký pach je dobrý, ale lidé ano,

a do zhruba 4 let věku

je každý pach,
jakkoliv zatuchlý,

pro ně jednoduše zajímavý.

Myslím si, že důležitá role rodičů je

zabránit dětem strkat jejich prstíky do hovínek,

protože je vždy zajímavé je očuchat.

Ale postupně se učíme,
co není dobré,

a současně s tím,

co není dobré, se učíme i to,

co dobré je.

Ten sýr za mnou

je britská, pokud ne anglická, delikatesa.

Je to zralý modrý Stilton.

Jeho obliba je nepochopitelná pro ostatní národy.

Každá kultura má své vlastní speciální jídlo

a národní delikatesy.

Kdybyste pocházeli z Islandu,

vaše národní jídlo

by byl nahnilý žralok.

Všechny tyto jídla mají získanou chuť,

ale všechny tvoří jakýsi znak určité identity.

Jste členem uzavřené společnosti.

Druhý problém je náš čich.

Každý z nás má jedinečný pachový svět,

ve smyslu, že to, co cítíme,

cítíme každý trochu odlišně.

Čich byl ten nesložitější

smysl k rozluštění

a Nobelova cena, kterou získali

Richard Axel a Linda Buck

až v roce 2004

za jejich objev toho,
jak čich funguje.

Je to velmi složité,

ale zjednodušeně, nervy z mozku

vedou do nosu

a na těchto nervech v nose,
které jsou vystaveny

okolnímu vzduchu, jsou receptory

a pachové molekuly, které se dostanou
do nosu při čichnutí

reagují s těmito receptory,

a pokud se spojí, vyšlou nervový signál,

který jde zpět do mozku.

Nemáme pouze jeden druh receptorů.

Jako člověk máte kolem 400

rozdílných typů receptorů

a mozek pozná, co cítíte,

díky kombinaci těchto receptorů

a nervových buněk, které spouští,

které posílají signály do mozku

v různých kombinacích.

Ale je to trochu více komplikované,

protože každý z těchto 400 receptorů

má různé varianty

a záleží, kterou variantu máte,

můžete cítit koriandr, tu bylinku,

buď jako něco lahodného a pikantního,

nebo něco jako mýdlo.

Takže každý z nás má svůj vlastní svět pachů,

což všechno komplikuje,

když studujeme pachy.

Takže, opravdu musíme mluvit o podpaží

a musím říct,
že já mám dobrá podpaží.

Nechystám se vám je ukázat,

ale tohle je místo, kde většina lidí

hledala feromony.

Existuje jeden dobrý důvod -

velcí primáti mají podpaží

jako svůj charakteristický znak.

Ostatní primáti mají pachové žlázy

na jiných místech na těle.

Velcí primáti mají tato podpaží

plná sekrečních žláz

neustále produkujících pach

v obrovském množství molekul.

Když jsou vyloučeny žlázami,

tyto molekuly jsou bez pachu.

Opravdu nemají žádný pach

a jen díky jedné úžasné bakterii,

která žije v pralese chlupů,

začnou produkovat zápach,

který známe a milujeme.

Takže mimochodem, pokud chcete snížit

množství zápachu,

vyholení vašeho podpaží

je velmi efektivní cesta omezení

životního prostředí této bakterie

a zjistíte, že vaše podpaží
bude páchnout méně

po delší dobu.

Ale ačkoli jsme se zaměřili na podpaží,

myslím, že je to také díky tomu,
že jsou nejméně

trapné místo,
ze kterého můžeme lidi požádat o vzorek.

Existuje tu ještě jeden důvod,
proč bychom tam neměli

pátrat po univerzálním pohlavním feromonu,

a ten je, že 20 procent světové populace

nemá stejně zapáchající podpaží jako já.

A to jsou lidé z Číny, Japonska,

Korei a jiných částí severovýchodní Asie.

Oni jednoduše neprodukují
ty molekuly bez zápachu,

které ona bakterie miluje
a využívá k produkci zápachu,

o kterém si soudě podle sebe myslíme,

že je charakteristický pro podpaží.

Takže toto neplatí pro 20 procent světa.

Co bychom tedy měli dělat

při hledání lidských feromonů?

Jsem docela přesvědčen, že je máme.

Jsme savci a jako každý,

kdo je savec,
je nejspíše máme také.

Ale co bychom tedy měli udělat

je vrátit se na začátek

a v podstatě prohledat celé tělo.

Bez ohledu na to, jak trapné to je,

potřebujeme hledat a jít poprvé tam,

kam se před tím nikdo neodvážil.

Bude to složité,

bude to trapné, ale musíme se podívat.

Musíme se také vrátit k nápadům,

které Butenandt použil,
když studoval bource morušového.

Musíme se vrátit a systematicky prostudovat

všechny molekuly,
které jsou produkovány

a zaměřit se na to,
které jsou skutečně zapojeny.

Nestačí jednoduše odtrhnout pár

a říci "tyhle budou stačit".

Musíme skutečně ukázat,

že mají ten efekt,
který tvrdíme, že mají.

Existuje jeden tým,
který mě velmi zaujal.

Tento tým je ve Francii a v minulosti se jim podařilo

identifikovat králičí prsní feromony.

Teď zaměřili svoji pozornost

na lidská mláďata a matky.

Takže toto je dítě kojené

z matčina prsu.

Její bradavka je kompletně zakryta

dětskou hlavičkou,

ale co můžete vidět je bílá tečka

označena šipkou

a to je sekrece z areolární žlázy.

Máme je všichni, muži i ženy,

jsou to ty drobné výstupky kolem bradavky,

a když jste kojící žena,

začnou sekretovat.

Je to velmi zajímavá sekrece.

Benoist Schaal a jeho tým vyvinuli

jednoduchý test pro zjištění,

jaký efekt tento sekret může mít,

v podstatě jednoduchá biologická analýza.

Takže toto je spící dítě

a pod jeho nos jsme dali
čistou skleněnou tyčinku.

Dítě stále spí

a nejeví žádný zájem.

Ale když půjdeme k jakékoliv matce,

která produkuje onen sekret,

takže to není o rozpoznání,

může to být jakákoliv matka,

takže když vezmeme onen sekret

a dáme ho pod nos spícího dítěte,

dostaneme velmi odlišnou reakci.

Je to vyjádření potěšení,

dítě otevře pusu

a vystrčí jazyk

a začne sát.

Takže, jestliže toto funguje
se sekretem jakékoliv matky,

může se jednat skutečně o feromon.

Není to rozpoznání určitého jedince.

Funguje to s jakkoukoliv matkou.

A proč je toto důležité,

mimo to,
že to je velmi zajímavé?

Protože ženy mají rozdílný

počet těchto žláz

a existuje korelace mezi snadností

s jakou dítě začne sát

a počtem těchto žláz,
které žena má.

Vypadá to tedy,
že čím více sekretu žena má,

tím rychleji dítě začne sát.

Pokud jste savec,

nejnebezpečnější část vašeho života

jsou první hodiny po narození.

Musíte se poprvé napít mléka

a pokud se nenapijete, nepřežijete.

Umřete.

A protože pro mnoho dětí je náročné

se poprvé nakojit

kvůli nedostatku správného stimulu,

pokud bychom mohli identifikovat
tu správnou molekulu,

a ten francouzský tým je velmi opatrný,

ale pokud bychom mohli
identifikovat tu molekulu,

syntetizovat jí, pak by to znamenalo,

že předčasně narozené děti
by s větší pravděpodobností sály

a každé dítě by mělo lepší šanci

na přežití.

Takže, to, co chci dokázat,
je tento jeden příklad,

kde systematický, skutečně vědecký přístup

může přinést pravé porozumění

feromonů.

Může existovat celá řada lékařských použití.

Může existovat celá řada věcí,

které lidé dělají s feromony,

které momentálně jednoduše neznáme.

Co si musíme pamatovat je,
že feromony

nejsou jen o sexu.

Jsou o celé řadě věcí,
které souvisí

se savčím životem.

Takže jděme dopředu a zkoumejme více.

Je stále mnoho co objevovat.

Mockrát vám děkuji.

(potlesk)