Hans Rosling předvádí nejlepší statistiky, jaké jste kdy viděli

Data v této podobě jste ještě nikdy neviděli. Guru statistiky Hans Rosling s dramatickou naléhavostí sportovního komentátora boří mýty o takzvaných "rozvojových zemích".

Před zhruba deseti lety jsem se ujal výuky kurzu světového rozvoje

pro švédské vysokoškolské studenty. Předtím jsem strávil

asi dvacet let v Africe, kde jsem spolu s tamními institucemi studoval nedostatek potravin,

takže se ode mě tak trochu očekávalo, že o světě něco málo vím.

Na naší lékařské univerzitě, institutu Karolinska, jsem zahájil

výuku předmětu "Globální zdraví". Když ale dostanete

takovou příležitost, začnete být trochu nervózní. Říkal jsem si, že studenti,

kteří k nám přicházejí, měli to nejlepší vzdělání,

jaké mohou švédské školy poskytnout - takže možná už znají vše,

co je chci učit. Než jsme tedy začali, nechal jsem je napsat test.

Jedna z otázek, ze které jsem se hodně poučil, byla:

"Která země z každé z následujících pěti dvojic má vyšší dětskou úmrtnost?"

Poskládal jsem je tak, aby v každé z dvojic

měla jedna země dvojnásobnou úmrtnost oproti druhé. To znamená,

že rozdíl je daleko větší než by mohla způsobit nepřesná data.

Nebudu vás tu zkoušet, správně je Turecko,

které ji zde má vyšší, Polsko, Rusko, Pákistán a Jihoafrická republika.

A tohle jsou výsledky švédských studentů. Získal jsem

poměrně úzký interval spolehlivosti, což mě samozřejmě potěšilo,

konkrétně 1,8 správné odpovědi z pěti možných. To znamená, že

existovalo místo pro profesora mezinárodního zdravotnictví -

(Smích) a pro můj předmět.

Ale jednou pozdě večer, když jsem zpracovával referát,

jsem si uvědomil svůj objev. Ukázal jsem,

že nejlepší švédští studenti vědí statisticky významně méně

o světě než šimpanzi.

(Smích)

Šimpanz by totiž získal polovinu správných odpovědí, pokud bych mu dal

dva banány s nápisy "Srí Lanka" a "Turecko". V polovině případů by měli pravdu.

Studenti tak dobří nebyli. Problém podle mě nespočíval v ignoranci -

byly to předsudky.

Provedl jsem také neetickou studii na profesorech institutu Karolinska,

(Smích)

který uděluje Nobelovu cenu za medicínu,

a ti dopadli stejně jako šimpanzi.

(Smích)

V ten moment jsem si uvědomil, že je opravdu potřeba komunikovat,

protože data o tom, co se děje ve světě,

a o zdraví dětí v každé zemi jsou dobře známá.

Vytvořili jsme software, který data zobrazuje takto: každá bublina představuje jednu zemi.

Tahle země je Čína, tahle Indie.

Velikost bubliny odráží populaci země. Na tuto osu jsem umístil porodnost.

Mí studenti totiž říkali,

když se dívali na svět a já se jich zeptal:

"Co si doopravdy myslíte o světě?"

No, zjistil jsem, že studovali převážně Tintina.

(Smích)

Říkali: "Svět je stále rozdělen na 'nás' a na 'ně'.

My jsme západní svět, oni jsou třetí svět."

"A co myslíte tím západním světem?" ptal jsem se.

"No, to je dlouhý život a malá rodina, a třetí svět je krátký život a velká rodina"

Takže tohle zde můžu zobrazit. Zde jsem dal porodnost - počet dětí na ženu -

jedno, dvě, tři, čtyři až osm dětí na ženu.

Od roku 1962, nebo asi od roku 1960, máme velmi podrobná data o velikosti rodin ve všech zemích.

Statistická odchylka je malá. Tady pak ukazuji průměrnou délku života,

od třiceti let v některých zemích až po sedmdesát.

V roce 1962 tady máme skupinu zemí,

industrializovaných zemí, ve kterých jsou malé rodiny a dlouhá doba života.

A tady tyto země byly rozvojové:

byly v nich velké rodiny a žili relativně krátké životy.

No a co se stalo od roku 1962? Chceme vidět tu změnu.

Mají studenti pravdu? Existují pořád dva typy zemí?

Nebo se v rozvojových zemích zmenšily rodiny a žijí asi tady?

Možná, že žijí déle a nacházejí se tady nahoře...

Tak se podívejme. Tohle jsou všechno statistiky OSN,

které byly dostupné. Jdeme na to. Vidíte?

To je Čína, která se pohybuje k lepší zdravotní péči, zlepšuje se.

Všechny zelené latinskoamerické země směřují k menším rodinám.

Tyhle žluté jsou arabské státy,

které mají větší rodiny, ale - ne, delší život, ale ne větší rodiny.

Afričané jsou tihle zelení dole. Pořád tam zůstávají.

Tady máme Indii. Indonésie sebou celkem hnula.

(Smích)

V osmdesátých letech je Bangladéš pořád mezi africkými zeměmi.

Ale teď, v osmdesátých letech, se v Bangladéši stal zázrak:

imámové začali prosazovat plánované rodičovství.

Posunují se támhle do rohu. A v devadesátých letech se odehrála hrozná epidemie HIV,

která stáhla dolů délku života v afrických zemích

a všechny ostatní směřují nahoru do rohu,

kde máme dlouhé životy v malé rodině, a tak vznikl zcela nový svět.

(Potlesk)

Teď přímo srovnám Spojené státy americké a Vietnam.

V roce 1964 má Amerika malé rodiny a dlouhou dobu života.

Vietnam má velké rodiny a krátké životy. A stane se následující:

data z období války ukazují na to, že i přes všechno to zabíjení

došlo ke zlepšení průměrné doby života. Ke konci roku

byl ve Vietnamu zahájen program plánovaného rodičovství a rodiny se zmenšily.

Spojené státy tam nahoře se propracovávají k delšímu životu

a zachovávají si stejně velké rodiny. V osmdesátých letech

opouští Vietnam komunistické plánování a volí tržní ekonomiku,

což vede i k růstu úrovně společenského života. Dnes máme

ve Vietnamu stejnou průměrnou délku života a stejně velké rodiny,

ve Vietnamu v roce 2003, jako v USA v roce 1974, ke konci války.

Myslím, že všichni, pokud nevěnujeme pozornost těmto datům,

podceňujeme nesmírné změny v Asii, které spočívaly

nejdříve ve změnách společenských a až pak v ekonomických.

Podívejme se teď na jiný graf, na kterém můžeme ukázat

distribuci příjmů. Toto je rozsah lidských příjmů na celém světě.

jeden dolar, deset dolarů nebo sto dolarů za den.

Mezi bohatými a chudými neexistuje žádná propast. To je mýtus.

Tady je sice menší hrb, ale jinak jsou lidé rozložení po celé ose.

Když se podíváme, v čích rukách tyto peníze končí -

toto je sto procent ročního světového příjmu - a nejbohatších dvacet procent

vydělává 74 procent této sumy. A nejchudších dvacet procent

má pro sebe asi dvě procenta. To ukazuje, že koncept

"rozvojových zemí" je velmi pochybný. Přemýšlíme o mezinárodní pomoci jako o

pomoci těchto lidí těmto. Ale uprostřed

máme většinu světové populace, která vydělává 24 procent celkového světového příjmu.

Už jsme o tom slyšeli. A kdo vlastně jsou ti lidé z tohoto grafu?

Kde jsou všechny různé země? Můžu vám ukázat Afriku.

Tohle je Afrika. Deset procent světové populace, převážně žijících v chudobě.

Tohle je OECD. Bohaté země. Výběrový klub OSN.

A ti jsou tady na téhle straně. Afrika a OECD se v jednom místě docela překrývají.

Tohle je Latinská Amerika. Je v ní zastoupeno všechno na světě,

od nejchudších po ty nejbohatší.

Na to všechno můžeme položit východní Evropu, východní Asii

a jižní Asii. A jak by to vypadalo, kdybychom se posunuli zpět v čase,

do doby kolem roku 1970? Tehdy byl ten hrb větší.

A většina lidí žijících v naprosté chudobě byli Asijci.

Světovým problémem byla chudoba v Asii. A když teď nechám svět běžet dál v čase,

uvidíte, že zatímco populace roste,

stovky milionů lidí v Asii se dostávají z chudoby a někteří jiní

do ní upadají. To je rozložení, které máme dnes.

Nejoptimističtější předpověď Světové banky říká, že se stane tohle

a už nebudeme mít rozdělený svět. Většina lidí bude tady uprostřed.

Zde je samozřejmě logaritmická stupnice,

ale my vnímáme ekonomii jako procentuálně rostoucí a považujeme

za možný růst percentilu. Pokud graf změním, místo

rodinného příjmu zadám HDP na obyvatele a změním

tato individuální data na data regionální,

přičemž ty regiony umístím sem dolů - velikost bubliny pořád odpovídá populaci.

Takže zde máte OECD, tady subsaharskou Afriku,

také oddělíme arabské státy,

jak z Afriky, tak z Asie, a umístíme je zvlášť,

a teď rozšíříme tuto osu, můžu jí přidat další dimenzi,

přidáním společenských hodnot, dětskou úmrtnost.

Na této ose tedy máme HDP a na této pravděpodobnost přežití dětí.

V některých zemích se pěti let dožije 99,7 procenta dětí,

v jiných pouze 70. Zde už to vypadá, že existuje mezera

mezi OECD a Latinskou Amerikou, východní Evropou, východní Asií,

arabskými státy, jižní Asií a subsaharskou Afrikou.

Vztah mezi dětskou úmrtností a bohatstvím je velmi lineární.

Ale teď subsaharskou Afriku rozdělím. Zde je znázorněno zdraví, zde je lepší zdraví.

Můžu takto rozdělit subsaharskou Afriku na jednotlivé státy.

Když se rozprskne, velikost bublin jednotlivých zemí odpovídá jejich populaci.

Tady dole je Sierra Leone. Mauricius je nahoře. Mauricius byl první zemí,

která se zbavila obchodních bariér a mohla prodávat svůj cukr.

Mohli prodávat své látky za stejných podmínek jako lidé z Evropy a Severní Ameriky.

V rámci Afriky jsou obrovské rozdíly. A Ghana je tady uprostřed.

V Sierra Leone probíhá humanitární pomoc.

Tady v Ugandě pomoc rozvojová. Zde je čas investovat, sem

můžete jet na dovolenou. Opravdu je zde velká variabilita,

v rámci Afriky, kterou jen zřídka uznáváme - většinou ji považujeme za stejnorodou.

Můžu teď rozdělit jižní Asii. Indie je ta velká bublina uprostřed.

Všimněte si ale obrovského rozdílu mezi Afghánistánem a Srí Lankou.

Rozdělme arabské státy. Jak jsou na tom ony? Stejné klima, stejná kultura,

stejné náboženství. Obrovské rozdíly i mezi sousedy.

Jemen - občanská válka. Spojené arabské emiráty - finance, které byly použity rovnoměrně a správně.

Tedy ne tak, jak tvrdí mýtus. A to jsou v grafu zahrnuty i děti zahraničních pracovníků, kteří se v dané zemi nachází.

Data bývají mnohdy lepší, než myslíte. Mnoho lidí je považuje za nespolehlivá.

Existuje určitá statistická odchylka, ale můžeme vidět, že rozdíl

mezi Kambodžou a Singapurem je daleko větší,

než může být nepřesnost dat. Východní Evropa:

Po dlouhou dobu zde fungoval sovětský ekonomický model, ale po deseti letech vypadá

velice, velice různorodě. A pak je tu Latinská Amerika.

Dnes už nemusíme jet na Kubu, abychom v Latinské Americe našli zemi s dobrým zdravotnictvím.

Chile bude za několik let mít nižší dětskou úmrtnost než Kuba.

A tady máme bohaté země OECD.

Dostali jsme tím pádem mozaiku celého světa,

která vypadá víceméně takto. A když se na ni podíváme,

jak vypadá - v roce 1960, začne se pohybovat. 1960.

Tohle je Mao Ce-Tung. Přinesl do Číny zdraví. Pak zemřel.

Přišel Teng Siao-pching a donesl do Číny peníze, díky kterým se vrátila zpět mezi ostatní země.

Viděli jsme, jak se země pohybují různými směry,

takže je poměrně složité najít

stát, který by ilustroval vývoj celého světa.

Rád bych se teď vrátil zpět do roku 1960.

Srovnám Jižní Koreu, ta je tady, s Brazílií,

která je zde. Teď mi zmizely popisky... A také porovnám Ugandu,

ta je tady. Teď nechám běžet čas.

Můžete si všimnout, že Jižní Korea se velmi, velmi rychle zlepšuje,

zatímco Brazílie je o mnoho pomalejší.

Pokud se zase vrátíme zpět a necháme je dělat stopy,

uvidíme, že rychlost vývoje

se opravdu liší a že se země pohybují víceméně

stejnoměrně, ale zdá se, že se zlepšíte

mnohem rychleji, když jste nejdřív zdraví, než když jste nejdřív bohatí.

Abych to na něčem ukázal, zvýrazním cestu Spojených arabských emirátů.

Začali zde - země nerostného bohatství. Zpeněžili všechnu ropu,

získali dostatek peněz, ale zdraví si nekoupíte v obchodě.

Do zdraví se musí investovat. Musíte dostat děti do škol,

připravovat zdravotníky, vzdělat celou populaci.

A to šejk Sayid zvládl docela dobře.

Navzdory klesajícím cenám ropy svou zemi dostal až sem.

Dostali jsme tedy mnohem stejnorodější vzhled světa,

ve kterém se všechny země snaží utrácet své peníze

lépe, než tomu bylo v minulosti. Tedy, zhruba to platí,

když bereme v úvahu průměrná data z těchto zemí. Vypadají takto.

Používat průměrná data je ale nebezpečné, protože

v rámci jednotlivých zemí existují velké rozdíly. Když se podíváme sem, uvidíme,

že Uganda je dnes tam, kde byla Jižní Korea v roce 1960. Pokud Ugandu rozdělím,

uvidíme, že vůbec není jednolitá. Tohle jsou kvintily - pětiny - Ugandy.

Nejbohatších 20% Uganďanů je zde.

Nejchudší jsou tady dole. Pokud rozdělím Jihoafrickou republiku, bude to vypadat takto.

Nakonec se podívejme na Niger, ve kterém byl hrozivý hladomor.

Rozdělí se takto. Nejchudších dvacet procent Nigeřanů je tady,

nejbohatších dvacet procent Jihoafričanů zde,

a přesto tak často diskutujeme o tom, jak vyřešit situaci v Africe.

V Africe můžeme najít něco ze všeho na světě. A nemůžeme

pro zajištění všeobecné dostupnosti léku proti HIV pro tuhle horní pětinu

použít stejnou strategii jako pro ty nejchudší. Vývoj světa

se musí uvádět v důkladném kontextu, není spolehlivé jej znát jen

na regionální úrovni. Je třeba jít do větších detailů.

Zjistili jsme, že studenti jsou nadšení, když mohou tyto poznatky použít.

A zákonodárci a privátní sektor by také velmi rádi sledovali,

jak se svět mění. Proč tomu tedy tak není?

Proč nevyužíváme dat, která jsou nám k dispozici? Máme data z OSN,

z národních statistických úřadů,

z univerzit a z nevládních organizací.

Bohužel jsou ale všechna schována hluboko v databázích

a pořád je nevyužíváme efektivně. Znázorníme si zde veřejnost a internet.

Žádné z údajů, které se tu před chvílí míhaly,

nepocházely ze statistik financovaných z veřejných zdrojů. Existují nějaké internetové stránky

které takové údaje obsahují, které čerpají informace z těchto databází,

ale lidi na ně lepí cenovky, hloupá hesla a nudné statistiky.

(Smích) (Potlesk)

A tohle nebude fungovat. Co je tedy potřeba? Databáze máme.

Nepotřebujeme tedy nové. Máme úžasné návrhářské nástroje

a neustále jsou vyvíjeny nové. Založili jsme tedy

neziskový podnik, který spojuje data a design,

a nazvali jsme jej Gapminder, podle londýnského metra, kde vás varují

abyste "dali pozor na mezeru" (Mind the gap).

Začali jsme psát program, který by mohl data prezentovat tímto způsobem.

Nebylo to tak těžké - za pár let práce jsme vytvořili animace.

Můžete vzít sadu dat a vložit ji sem.

Uvolňujeme data OSN, z několika jejich organizací.

Některé země souhlasí s uveřejněním svých databází,

ale doopravdy potřebujeme pochopitelně hlavně vyhledávací funkci.

Vyhledávací funkci, pomocí které můžeme data převést do vyhledávatelného formátu

a dostat je do světa. A co nám na to říkají ostatní?

Udělal jsem si malý průzkum mezi hlavními statistickými databázemi. Každý říká:

"Je to nemožné. Tohle se udělat nedá. Naše informace jsou specifické

v mnohých detailech a nemohou být vyhledávány stejným nástrojem jako ostatní.

Nemůžeme je zdarma uvolnit pro studenty ani pro podnikatele po celém světě."

Ale přesně tohle bychom chtěli, nebo ne?

Data získaná za veřejné peníze jsou tady dole,

a chtěli bychom, aby z internetu rostly tyto květiny.

Jeden z klíčových bodů je pak umožnit vyhledávání v datech, načež budou lidé moci použít

nějaký jiný designový nástroj k jejich animaci.

A mám pro vás celkem dobré zprávy. Současný

šéf Statistické divize OSN neříká, že to je nemožné.

Říká jen: "My to nezvládneme."

(Smích)

A to je to celkem chytrý chlap, hm?

(Smích)

Takže vidíme, že v oblasti dat se toho v následujících letech bude dít hodně.

Budeme se moci podívat na rozdělení příjmů zcela novými způsoby.

Toto je distribuce příjmů v Číně v roce 1970,

toto distribuce příjmů ve Spojených státech v roce 1970.

Téměř žádné překrytí. A co se stalo potom?

Stalo se tohle: Čína roste, už není tak stejnorodá,

a objevuje se tady, odkud shlíží na USA.

Skoro jako duch, že?

(Smích)

Je to docela strašidelné. Ale myslím si, že je velmi důležité mít k dispozici všechny tyto informace.

Potřebujeme je znát. A místo sledování těchto údajů

bych chtěl skončit předvedením počtu uživatelů internetu na 1000 obyvatel.

V tomto softwaru máme snadný přístup k asi pěti stům proměnným ze všech zemí.

Chvilku zabere, než to všechno změním,

ale na osách si lehce nastavíte jakoukoli proměnnou budete chtít.

A teď jen zpřístupnit zdarma všechny databáze,

umožnit v nich vyhledávání a dalším kliknutím je převést

do grafického formátu, ve kterém jim okamžitě porozumíte.

Statistikové to sice nemají rádi, říkají, že to pak

nezobrazuje realitu a že musíme používat statistické analytické metody.

Ale to je věc diskuze.

Skončím pohledem na svět. Internet právě přichází.

Počet uživatelů internetu stoupá. Toto je HDP na obyvatele.

Je to nová technologie, ale překvapivě dobře zapadá

do ekonomik jednotlivých zemí. Proto je tak důležitý

počítač za sto dolarů. Ale tendence to je pěkná.

Jako by se svět zplošťoval, že? Tyto země

se zvedají nejen ekonomicky a bude velmi zajímavé

to přes rok sledovat, což snad budete moci dělat

s pomocí všech těch veřejných dat. Mnohokrát vám děkuji.

(Potlesk)