Jak tvořit videa ve stylu Khan Academy (Making a KSV)

MIT a EDx přišli se zkratkou která mi lichotí,

protože vychází z toho, co dělám.

A to KSV = Khan Style videos

Byl jsem požádán, abych vytvořil KSV na téma

"Jak tvořit KSV".

A tak zkusím tento úkol splnit jak nejlépe umím.

Myslím si, že důvod, proč lidem sedí KSV videa je

jejich konverzační styl.

Takže pokud chcete taková videa tvořit, doporučuji mluvit ve videu stejným způsobem

jakým byste mluvili na jiného člověka. Jako byste vedli běžný rozhovor.

Možná podobným tónem, jakým teď právě povídám.

Kdybyste se mnou byli v této místnosti, mluvil bych k vám úplně stejně,

i když se to může zdát podivné

A teď: Co není konverzační?

Existje několik stylů, které nejsou konverzační.

Nejméně konverzační je bohužel styl, se kterým se ve výukových videích setkáváme nejčastěji.

Je to ten, který bych nazval "vzorně připravený (vypilovaný, se scénářem...), ale bez emocí".

Zapíšu to jako: nikoli bez emocí.

A pokud chcete příklad videa bez emocí, podívejte se na YouTube,

a zkuste najít nějaké téma třeba z chemie nebo biologie apod.

Najdete videa, která jsou opravdu vypilovaná, třeba i s profi grafikou apod.

a budou namluvena způsobem, který se příliš neliší od toho, jak mluví vaše GPS.

A i když je tón velmi profesionální,

není to to (alespoň podle mého názoru), co chtějí lidé slyšet.

Nesedí jim to. Nezní to jako když k nim mluví skutečný člověk.

Uvidíte mnohá výuková videa, kde je jasné, že někdo napsal scénář a

najali někoho, platí někoho, aby scénář přečetl, ale přednášející

pak nezní, jako by u výkladu přemýšlel.

Lidé, kteří poslouchají jsou VELMI, VELMI, VELMI citliví na to, co se děje v mozku

přednášejícího. Pokud nepřemýšlí současně o tom co říká,

pokud jen něco čte, pak je to signál, který si posluchač vyloží jako

"a proč bych o tom já měl přemýšlet?" nebo "Proč by mě to mělo zajímat"?

Když v přednášce neslyšíte emoce, když chybí intonace v projevu,

je to signál, zvláště je-li to náročné, zhuštěné téma.

Je to pak silný signál pro posluchače, že ho to nemusí příliš zajímat.

Další kategorie, které byste se měli vyvarovat, nebo alespoň já se tomu snažím vyhnout

je přednášet jakoby už studenti vše uměli a zvládali. Jakoby byli na vyšší úrovni než jsou.

Mějte ke studentům respekt, nemluvte nadřazeně. A myslím, že většina

z nás ví, o co jde: "ano, tento krok je snadný, tyhle kroky přeskočíme...uděláme to a očividně můžeme přejít sem..."

a asi je jasné, že takovéto "vysvětlování" příliš nepomáhá.

Možná ale není jasné, že když student zareaguje a požádá o zpomalení výkladu: "Prosím zpomalte, nejsme tu odborníci..."

přednášející přejde do opačného režimu, který bývá stejně špatný nebo dokonce horší.

A to je mluvit ke studentům, jako by neuměli a nezvládali, jako by byli na nižší úrovni, než jsou.

A to je takové to rozvláčné, pomalé: Pojďme... vypočítat... příklad ... z albebry.........

další ...krok...

a mluvíte k posluchači, jako by mu bylo 6 let. A vlastně ani šestileté děti nemají

moc rády, když se k nim mluví jako k šestiletým... Chtějí spolupracovat, když je

respektujete, také respektujete, že jsou schopní látku chápat, ale

také respektujete to, že je to pro ně nová látka a je třeba ji řádně projít.

Teď další důležitý bod:

zapíšu ho jinou barvou, to je důležité na jiné úrovni používat barvy a ilustrace,

graficky nemusí být zpracování nijak luxusní nebo dokonalé.

A to má dva možné důsledky: ruční nakreslení je ...

myslím si, že kreslení je ... když student vidí, jak konstrukce roste, lépe to pak vstřebává mozek... když v Powerpointu vidí jen

jak něco "vyskočí", nespojí si to stejným způsobem.

A další věc je, že toho více stihnete.

Pokud bych si vyhradil čas na grafické zpracování těchto poznámek

na počítači... a vím, že takto to není ideální,

příliš používám žlutou a podobně, ale

zabralo by mi to mnohem více času, grafika na počítači by trvala o hodně déle

a nevím, jestli by to pak mělo o tolik výraznější vliv.

Konverzační styl, Ilustrace a barvy

A jsem velký fanoušek diagramů a grafů,

jen teď nevím, jestli tu mám něco, co by šlo znázornit grafem.

Ale pokud bych měl, nakreslil bych graf.

Další myšlenka se vztahuje k přípravě.

A přípravuji se tak, nebo vyhovuje mi připravovat se takto:

je důležité připravit mysl

Připravit svou mysl, to bychom neměli podceňovat.

Můžete strávit celý život tím, že budete připravovat svou mysl, abyste

dokázali něco učit.

Ale připravte mysl, ujistěte se, že v ní máte ten správný koncept, že téma vidíte jasně.

Že víte jak ho uchopit. Často se jdu na hodinku projít, abych přišel na nejlepší způsob

jak látku představit. A jakmile máte mysl připravenou,

začněte mluvit přímo. Přímo z mysli a je-li to možné tak i ze srdce.

Čeho se vyvarovat... a tady se vrátím sem nahoru...

je výklad bez emocí.

Vím, že někomu to vyhovuje, ale osobně opravdu nejsem fanoušek scénářů.

Napíšu to. Bez scénáře.

Scénář nebo osnova je v pořádku. Vlastně když scénář píšete, můžete tak svou mysl lépe připravit.

Ale někdy budete muset mluvit zpatra.

A ta se často stane, že vysvětlujete příliš, opakujete se, zakoktáte se.

Ale to vlastně lidem nevadí, pokud slyší, že vysvětlení jde přímo z vás a jste schopní se

jasně vyjádřit. Ke scénáři - vím o případech, kdy lidé četli scénář velmi věrohodně.

Myslím si, že umí při čtení o tématu přemýšlet, že se jejich mozek zaobírá danou myšlenkou.

A je známý citát asi od Marka Twaina nebo Benjamina Franklina, nebo někoho podobného,

který říká: "Přednáška je přenos profesorových poznámek do sešitu studenta aniž by se dotkly jejich mozků."

A to je v podstatě to, co dělá scénář.

Při efektivním čtení scénáře je myšlenka zpracovávána mozkem toho, kdo čte.

A když nad tím, co právě říká přemýšlí, pak mozek studenta bude spíše

chtít danou látku zpracovat.

Bude si to chtít poslechnout.

Poslední bod, o kterém chci mluvit...

a původně jsem ho musel dodržovat kvůli pravidlům YouTube...

asi nenakreslím YouTube logo...

je ten, že byste měli být tak struční jak to jen jde, ale ne příliš.

Zjistil jsem, že většina konceptů může být vyjádřena dobře

během 10 minut. Pokud 10 minut není dost, pokud máte dojem, že

potřebujete 60 minut, abyste látku vysvětlili,

měli byste být schopní rozdělit výklad do šesti 10-minutových bloků.

A jaké to přináší výhody?

Je jich vlastně víc.

První je, že tvůrce videa - zvláště pokud mluví "z patra" - se mnohem spíše vyvaruje

chybám z nedbalosti ve videu dlouhém 10 min než v hodinovém videu.

A také je mnohem snadnější pro studenta se orientovat.

Možná, že nerozumí, nebo má problém jen s touto část "FT",

bude si chtít projít jen to. A tak si může poslechnout tuto část.

Je to jako dobrá akční novela, třeba jako od Dana Browna, Šifra mistra Leonarda,

kde si říkáte, hm... ještě bych si mohl přečíst další kapitolu,

a další kapitola je na 3 minuty, nebo na 3 stránky.

A tímto rozkouskováním oslovuje mysl čtenářů, mohou si odpočinout

a pak být znovu a více zaujatí po delší dobu.

A existuje na to řada vědeckých studií, které

říkají, že studenti mají potíže pochopit vše naráz, zvláště pokud se jedná

o složitou látku s vysokou hustotou informací. Pro studenty je problém

se pak plně soustředit více než 10 minut.

A abych nebyl pokrytec, uvědomuji si, že délka videa je 9:44...

Tak se s vámi rozloučím.