Tim Minchin - If I Didn't Have You - Full Uncut Version

Dobrý, super,

takže, jsem ženatý.

Už dávno... docela dlouhou dobu.

Už jsem nějakou dobu ženatý,
oženil jsem se s...

mojí ženou.

To mi přišlo vhodný.

Byla moje...

říká se tomu dětská láska,

potkal jsem ji když mi bylo 17.

Tohle je něco, co je
v dnešní době celkem vzácný,

a asi taky něco, co nechcete slyšet,
ale já jsem ztratil panictví

se ženou, kterou jsem si nakonec vzal.

Není to až tak smutný, jak to zní.

Ale je to zasraně blízko.

Ale miluju ji, moc ji miluju

a napsal jsem jí hodně písní.

Jen pojď, pojď.
Já myslel, žes odešel kvůli tomu rouhání.

Je fakt těžký to dneska poznat,

pentekostalismus nebo močák. Netuším.

Napsal jsem za ty roky Sarah,
to je její jméno, hodně písniček.

A vždycky se snažím dát nějakou
do svých show jako poděkování,

protože si prostě nedokážu představit
svůj život bez ní.

Takže tohle je pro tebe, Sarah,

jmenuje se to Kdybych tě neměl.

Kdybych tě neměl,

kdybych tě neměl,
abys mě objímala.

Kdybych tě neměl, abych vedle tebe usínal,

Kdybych tě neměl, abys sdílela mé trable,

a líbala mě a osušila mé slzy,

no, myslím, že bych určitě

měl někoho jiného.

Kdybych tě neměl,
někdo jiný by stačil.

Tvá láska je jedna z milionu,

nedá se koupit za žádnou cenu,

ale z těch 9,999 sta tisíc jiných lásek,

statisticky, některé by byly
stejně milé.

Nebo možná ne tak milé, ale řekněme,
chytřejší než ty...

nebo hloupější,
ale lepší ve sportu, nebo...

nebo v zasranym stopování.

Jenom říkám, že bych,
pravděpodobně,

měl někoho jiného.

Kdybych tě neměl, někdo jiný by stačil

Kdybych byl boháč,

asi bych byl s chirurgyní nebo modelkou,
nebo s příbuznou králů nebo Kennedyovou

nebo nymfomanickou, exhibicionistickou
dědičkou hotelového řetězce.

Kdybych byl boháč,
možná bych si hrál s bohatýma holkama.

Neříkám, že bych tě nemiloval,
kdybych byl bohatý nebo krásný,

ale ve skutečnosti je v moři spousta ryb

a s jiným prutem bych asi chytil jinou.
A ačkoliv jsem finančně k politování

a rozhodně ubožejší než Brad Pitt,
Jsem vážně tak chudý a hnusný,

že si myslíš, že jenom ty bys mě
mohla milovat?

A já
si fakt myslím, že bych,

pravděpodobně,
měl někoho jinýho.

Kdybych tě neměl,
někdo jiný by stačil.

A nepodceňuju, co máme, když říkám,
že vzhledem k roli, kterou hraje chaos,

a obecně špatné představě "osudu",

je stupidní myslet si, že jsem našel
spřízněnou duši v 17.

Je prostě matematicky nepravděpodobné,
že na univerzitě v Perthu,

zrovna narazím na tu jedinou holku na Zemi
navrženou přesně pro mě.

A pokud můžu nabídnout další argument,
láska není osudová dokonalost,

to spojení sílí,
náklonnost prostě roste časem,

jako květina, nebo houba, nebo morče,
nebo réva, nebo korál, nebo fanatismus,

nebo banán.

Láska sílí neustálou hrou
sdílených zážitků a souzněním

a jakousi symbiotickou empatií,
nebo něco.

Takže věřím, že nemusím říkat,
že by mi bylo vážně moc smutno,

kdybys měla zítra odněkud spadnout,
nebo chytit něco špatného,

ale jenom říkám,
že si nemyslím, že jsi výjimečná.

Teda, myslím si, že jsi výjimečná
ale spadáš do Gausovy křivky.

Teda, prostě říkám,
že bych, pravděpodobně...

Myslím si, že jsi unikátní a nádherná

Jsem šťastný už jenom proto,
že jsi u mě,

ale nezaujatě bys musela uznat,
že když jsem tě, kotě, potkal,

nebylo zrovna moc na výběr.

Jsi skvělá, ale musí existovat holky
tak skvělý jako ty

a možná vstřícnější vůči naplácání nebo...
zasranýmu pingpongu.

Jenom říkám,
že si myslím, že bych, pravděpodobně...

Myslím, že je dost možný, že například,
kdyby mě nenechala moje první holka Jackie

po tom, co jsem políbil Winstonovu ex Neah
na Stephově párty tehdy v roce 1993,

naše proměnné by se asi změnily
absencí té události,

což by znamenalo vznik související reality,
ve které se nepotkáme.

Jen říkám, že existuje teoretický, hypotetický,
paralelní život, kde "co je", není jak to je,

a já nejsem tvůj manžel a ty nejsi má žena

a já jsem kaskadér a žiju v LA

ženatej s malou, blonďatou,
portugalskou lyžařkou, která, když netrénuje,

dělá abstraktní malby, jógu,
vaří vlastní pivo a fakt ráda doma natáčí

a od krku dolů trpí vypadáváním vlasů.

Ale celým svým srdcem a duší vím jedno,

mám jenom jeden život a jenom jednu lásku,
a to jsi, lásko, ty.

A kdyby nebylo tebe, zlato,

vážně si myslím, že bych, možná,
měl někoho jinýho.

Kdybych tě neměl,
někdo jinej by určitě stačil

jo, stačil, kurva, stačil.

Jo, napsal jsem tu píseň,
protože možná po všech těch ošklivejch,

jsem si říkal, že bych měl napsat něco,
co by nikoho neurazilo.

Ale vždycky se někdo najde...

Před pár měsíci jsem odcházel
z jedný svý show, kde jsem to hrál poprvé,

a tam čekala taková holka, mladá žena,
bylo jí možná 19, 20,

a já se ptal: "Tak co, líbilo se ti to?"
"Jo bylo to fakt dobrý, většinou."

"Dobře, co se ti nelíbilo?"
"To já jenom..."

"líbilo se mi to všechno, jen...
ta 'Kdybych tě neměl', ta sexistická,"

"prostě se mi nelíbí takovejhle
sexistickej humor, nepřijde mi to vtipný."

"Jenom jsem tam celou dobu seděla
a říkala si, jaký to asi je, být tvou ženou,"

"být předmětem takový sexistický písně"
A já: "Oh..."

"Studuješ feminismus na vejšce?"

To jsem neřekl. To jsem měl říct!

Ale hned jsem si uvědomil, že se spletla,
že si myslela, že je to píseň o lásce,

vztazích, nebo tak, když je to očividně
písnička o matematice.

Ale taky jsem si pomyslel:
"Takovej pokrytec!"

Protože když se nad tím zamyslíte,
ona se chovala sexisticky,

když došla k celkem povýšenýmu závěru,
že moje manželka, jako žena,

neunese takovej humor,
že je nějaká chřadnoucí květinka,

která se choulí v rohu naší kuchyně,
zatímco já jí pravidelně mlátím

taškami plnými pomerančů a humoru.

Ale tak to není. Já a Sarah
sdílíme smysl pro humor. Samozřejmě.

Jsme spolu skoro polovinu našich životů,
tohle ze mě udělala ona.

Ale pokud si pořád myslíte,
že jsem sexistický,

dám vám příklad jejího smyslu pro humor.

K tomu trocha vysvětlování: před pár lety

jsme se já a Sarah rozhodli
a vyrobili si ehm...

dítě. A je to super, jo,
rozhodně se do toho pusťte, jestli chcete,

Ale něco vám řeknu,
protože to jsem nevěděl,

když si pořídíte dítě, když jsou malý,
prvních pár měsíců, trávíte svůj život

posraný strachy, protože malý děti
celou dobu spěj a když spěj, dělaj tohle:

Jdi do prdele, mimino!

A takový jsou malý děti.

Každopádně, když bylo mý dceři tak nějak,
asi dva měsíce,

byl večer, čas jít do postele,
tak jsme ji dali spát, do malý kolíbky,

v malým pokojíčku, v našem malým domečku,
v našem malým životě.

A sedli jsme si na náš středně velký gauč
a koukali jsme na docela velkou telku.

Koukali jsme na film, večer,
snažíme se trochu uvolnit, odpočinout si

a asi ve čtvrtině toho filmu říkám Sarah:
"Jenom se na ní skočím podívat."

A Sarah povídá: "Time, nechoď ji
kontrolovat, prostě si sedni a uvolni se."

"Jestli spí, akorát ji vzbudíš."

"A jestli je mrtvá..."

"S tím toho stejně moc nenaděláme."

"Taky můžeme dokoukat ten film.
Být ještě hodinu a půl šťastný,"

"než se nám zhroutí celý svět."

Takže o moji zasranou zvrácenou ženu
si nedělejte starosti.

Ačkoli, všimli jste si,
že každý má určitou hranici,

co se týče černého humoru.

Každý má svou hranici,
skoro každej říká:

"Jo, já mám černej humor,
mám fakt rád takový vtipy."

Každej má hranici.
"To je fakt vtipný,"

"Argh, to je nehorázný, teď chci napsat
pitomej dopis do blbejch novin."

Pro mě je těžký tu hranici nepřekročit,
vždycky bylo, i v mým osobním životě.

I teď, před pár měsícema
jsem byl u nás v kuchyni,

a moje dcera, který byly sotva 2,
se tak potulovala po kuchyni,

dělal jsem si sendvič a všim si,
že něco našla a dala si to do pusy,

Děti dávaj všechno do pusy.
"Zlatíčko, pojď sem, co to máš v puse?"

"Vyplivni to, vyplivni to... Hodná holka.
Miláčku, mince se do pusy nedávaj."

"Mince jsou špinavý, mince jsou fuj,
nedávaj se do pusy. Pusa je na jídlo..."

"a o něco později na péro."

Vidíte? Já kurva věděl, že je to vtipný!
Je to vtipný, že jo?

Přesně!
Ale moje žena byla v kuchyni a říká:

"Time! Proboha, to nemůžeš říkat!"

"Třeba bude na kundičky."

Překlad: jesterka
www.videacesky.cz