Pět největších světových náboženství - John Bellaimey

Celá prezentace: http://ed.ted.com/lessons/the-five-major-world-religions-john-bellaimey

Je zcela přirozené, že lidé zápasí s otázkami jako: "Odkud pocházíme?" a "Jak prožít život, který má smysl?". Tyto existenciální otázky jsou i ve středu pěti největších světových náboženství -- a to není vše, co tyto víry spojuje. John Bellaimey vysvětluje vzájemně propojené dějiny a kultury hinduismu, judaismu, buddhismu, křesťanství a islámu.

V každé době a na všech místech světa

si lidé kladli otázku:

"Odkud jsme se tu vzali?

Jaké je naše místo v tomto světě?

A co s námi bude, až zemřeme?"

Náboženství, to jsou věroučné systémy,

které se v dějinách postupně rozvíjely,

aby nalezly odpovědi

na tato a další věčná tajemství.

Vycházejí z přesvědčení, že na některé otázky

nám nabídne odpověď jen víra.

Stojí na tušení,

že je tu něco většího, než jsme my,

nějaká vyšší moc, které se máme zodpovídat,

nebo nějaký zdroj, z nějž jsme vyšli,

a k němuž se musíme vrátit.

Hinduismus je označení pro náboženství v Indii.

Nejde o jediné náboženství,

ale spíše o celou řadu podobných přesvědčení

a duchovních aktivit.

Jeho počátek najdeme před pěti tisíci lety

v době Krišny,

což byl natolik ctnostný muž,

že je známý jako avatár Višnua,

tedy vtělení boha v lidské podobě.

Učil, že náš život ubíhá podle karmy,

tedy zákona příčiny a následku,

a naší rolí je plnit své poslání, neboli dharmu,

podle našeho místa ve společnosti,

aniž bychom se starali, jak věci dopadnou.

Když zemřeme, převtělíme se do nového těla.

Pokud jsme naplňovali naši dharmu

a plnili v předchozím životě dobře své poslání,

potom máme dobrou karmu,

která posune naši duši výše na společenském žebříčku.

Naše zrození k novému životu

je tedy určováno tím, co děláme v tomto životě.

Tento koloběh nových narození se nazývá samsára.

Pro opravdu svatého člověka je možné,

že prožije život s tak dobrou karmou,

že unikne z tohoto koloběhu.

Tento únik se nazývá mokša.

Hinduismus učí, že všechno je jedním.

Celý vesmír je

jednou transcedentní skutečností nazývanou Brahman,

a je jen jeden Brahman,

v němž jsou různí bohové,

a jejich role, aspekty a formy se liší

podle různých tradic.

Brahma je stvořitel,

Višnu je udržovatel,

který na sebe bere někdy lidskou podobu,

a Šiva je tím, kdo proměňuje,

nebo také "Pán tance".

Durgá je božská matka ochránkyně.

Ganéša má sloní hlavu

a je moudrým patronem úspěchu.

Hinduismus je třetím nerozšířenějším náboženstvím na světě.

A i když věšina hinduistů žije v Indii,

můžete se s nimi setkat na všech kontinentech,

v celkovém počtu jedné miliardy.

Vydejme se teď na západ,

přes pouště a pohoří,

do oblasti úrodného půlměsíce, do doby před 4000 lety.

Judaismus začíná tím, že Bůh povolal

Abrahama a Sáru, aby odešli z Mezopotámie

a přesídlili do Kanaánské země.

Na základě své víry v jednoho pravého Boha,

(což je revoluční koncept

v tehdejším polyteistickém světě)

mají dostat zemi a mnoho potomků.

V tomto zaslíbení má svůj původ Izraelská země

a vyvolený lid;

ale zůstat v této zemi

a žít zde jako národ pospolu,

se ukázalo jako něco velmi obtížného.

Izraelité žili jako otroci v Egyptě,

ale Bůh je osvobodil

s pomocí proroka Mojžíše,

který od něj přijal Deset přikázání,

a později ještě stovky dalších.

Dobyli Zaslíbenou zemi,

ale dokázali si ji udržet jen několik málo staletí.

Izrael se nachází na území,

přes které po celá staletí

procházely mnohé armády.

A v roce 70

zničili Římané chrám

v jejich hlavním městě, v Jeruzalémě.

A tak se toto náboženství přeměnilo

z chrámového náboženství

s obětmi a kněžími,

na náboženství knihy.

Proto je judaismus vírou

plnou symbolů, úcty a hlubokých významů,

které jsou svázány s literaturou jeho historie.

Různé posvátné spisy společně tvoří

hebrejskou Bibli, neboli Tanach,

a stovky psaných diskuzí a výkladů

najdeme v rozsáhlém kompendiu

hlubších významů,

kterému se říká Talmud.

Židé nacházejí hlubokou symboliku i v každodenním životě.

Při velikonoční večeři

symbolizuje každá část jídelníčku

určitý prvek vyvedení z otroctví.

Důležitost růstu

je zdůrazňována ve chvíli, kdy mladí lidé

dosáhnou věku tzv. "bar-" a "bat-mitzva".

Jde o obřady, při nichž přijímají zodpovědnost

za své další jednání

a slaví skutečnost, že i jejich životy

jsou důležitou součástí

víry, dějin a textů

židovského lidu.

Dnes je na světě asi 14 milionů Židů,

z toho 6 milionů v Izraeli,

který se stal nezávislým

po hrůzách genocidy druhé světové války,

a 5 milionů ve Spojených státech.

Teď se ale vraťme o 2500 let zpět, do Indie,

odkud pochází buddhismus

a také mladý princ jménem Siddhárta.

Říká se, že oné noci, kdy byl počat,

navštívil jeho matku, královnu Máju,

ve spánku bílý slon,

který vstoupil do jejího pravého boku.

O deset měsíců později se narodil princ Siddhártha

do velmi luxusního prostředí.

Když se jako mladý muž rozhodl vykročit

ze zabezpečeného života,

setkal se s lidským utrpením,

které mu bylo doposud neznámé,

a ihned se rozhodl, že odhalí jeho příčinu.

Proč musí lidé prožívat tolik utrpení?

Musíme se převtělovat do stovek dalších životů?

Nejprve se domníval, že problémem je

lpění na hmotných věcech,

a tak se vzdal svého majetku.

Stal se potulným žebrákem,

což jej ale neučinilo šťastnějším.

Potom zaslechl učitele hudby, který říkal svému žákovi:

"Nanapínej tu strunu tolik, nebo praskne.

Ale nenechávej ji ani příliš volnou,

nebo nebude dobře znít."

V té chvíli s uvědomil,

že hledat odpověď v extrémech

byl omyl.

Střední cesta mezi luxusem a chudobou

mu připadala jako nejmoudřejší.

Když poté meditoval pod stromem,

našel i zbytek odpovědi.

V životě je mnoho utrpení.

A to vychází ze sobecké touhy

po vlastním uspokojení na úkor druhých.

Následování osmi důležitých kroků

nás může naučit omezit tuto touhu,

a tak omezit i naše utrpení.

Toho dne se Siddhártha stal Buddhou,

tedy "osvíceným".

Ne však jediným, ale prvním.

Onen buddhistický plán bývá označován

jako Osmidílná stezka,

a i když není snadné se po ní vydat,

ukázala už milionům lidí

cestu k osvícení,

což je smyslem výrazu "buddhovství".

Je to stav soucitu,

porozumění,

pokoje

a vytrvalosti.

Od chvíle, kdy vstal z tohoto místa pod stromem,

až do jeho stáří a smrti,

učil Buddha lidi, jak dosáhnout osvícení:

správná řeč,

správné cíle,

mysl zaměřená na to, co je skutečné,

a srdce zaměřené na lásku k druhým.

Mnoho buddhistů věří v Boha či bohy,

ale jejich činy jsou důležitější než víra.

Dnes je na světě asi

miliarda buddhistů,

většinou ve východní, jihovýchodní a jižní Asii.

Před 2000 lety, v zaslíbené zemi judaismu,

se zrodilo křesťanství.

Tak jako hinduisté vnímají Krišnu jako "Boha v lidské podobě",

tak křesťané vidí stejně Ježíše.

Křesťanství vychází z judaismu,

podobně jako buddhismus z hinduismu.

Archanděl Gabriel byl poslán od Abrahamova Boha,

aby požádal mladou ženu jménem Maria,

aby se stala matkou jeho Syna.

Tímto synem byl Ježíš,

který vyrůstal v tesařské rodině

Marie a jejího manžela Josefa

až do svých třiceti let,

kdy začal své veřejné působení

jako živé Boží slovo.

Nezaměřoval se ani tak na náboženské úkony,

jako spíše na spravedlnost a milosrdenství.

Ježíš uzdravoval nemocné, aby tím získal pozornost lidí,

které potom učil o své nebeském Otci --

který je milující, odpouštějící a pozorný.

Potom zval všechny ke společnému stolu,

aby tím ilustroval Boží království,

zval vyvržence, hříšníky i svaté ke společnému jídlu.

Trvalo to jen tři roky,

než ho jeho nezvyklá moudrost

přivedla do potíží.

Jeho nepřátelé jej zatkli,

a byl Římany popraven

standardním způsobem,

jakým byli popravování buřiči,

přibitím na kříž.

Ale krátce poté, co byl pohřben,

našly ženy jeho hrob prázdný,

a brzy roznesly zprávu,

že určitě vstal z mrtvých.

První křesťané popsali to,

jak se setkali se vzkříšeným,

čímž posílili důvěru, že jeho poselství je pravdivé.

Poselství: Milujte se, jako jsem já miloval vás.

Křesťané slaví Ježíšovo narození

v prosinci jako Vánoce,

a jeho utrpení, smrt a vzkříšení

během velikonočního týdne na jaře.

Při obřadu křtu,

symbolizujícím smytí hříchů

a vstup do křesťanského společenství,

si připomínají Ježíšův křest,

kdy opustil životní dráhu tesaře.

Při obřadu - přijímání -

jedí křesťané hostie

znázorňující Ježíšovo tělo a víno připomínající krev,

čímž si připomínají Ježíšovu poslední večeři.

Na světě jsou dvě miliardy křesťanů,

což představuje téměř třetinu světové populace.

Islám vzniká před 1400 lety

díky ctnostnému muži,

který meditoval v horské jeskyni

v Arabské poušti.

Tím mužem byl Mohamed.

Byl navštíven Božím poslem,

kterým byl opět archanděl Gabriel,

či arabsky Džibríl,

který mu ohlásil slova Alláha,

jediného Boha Abrahamova.

V několika dalších letech

dostával další poselství,

která se učil zpaměti a učil je i druhé.

Verše, které recitoval, byly plné moudrosti,

překrásných rýmů,

a tajuplných metafor.

Mohamed byl ale obchodník, ne básník.

Mnozí souhlasili, že tyto verše

byly skutečně Božími slovy,

a tito věřící se stali prvními Muslimy.

Slovo "muslim" znamená "oddaný",

tedy člověk podřizující se Boží vůli.

Pěti hlavním povinnostem muslimů

se říká Pět pilířů:

Šaháda - muslimové veřejně vyznávají,

že není jiného Boha kromě Alláha,

a že Mohamed je jeho poslední prorok;

Salát - modlí se 5x denně tváří k Mekce;

Zakát - od každého muslima je očekáváno,

že dá 2-3% svého čistého přijmu chudým;

Saum - půst během denních hodin

v průběhu lunárního měsíce ramadánu,

který má posílit vůli

a důvěru v Boha;

a Hadždž - jednou za život

by měl každý muslim, který je toho schopný, podniknout pouť

do svatého měst Mekky,

a připravit se tak na dobu,

kdy budou všichni stát před Bohem

a budou souzeni, zda jsou hodni či nehodni

věčného života s Ním.

Boží slova,

která byla proroku zjevována po 23 let,

jsou zapsána v Koránu,

což doslova znamená "recitace".

Muslimové věří, že je to svatá kniha

prostá lidské zkaženosti.

Mnozí ji považují

za nejskvělejší literární dílo

v arabském jazyce.

Islám je druhým největším světovým náboženstvím,

k němuž se hlásí jedna a půl miliardy muslimů na světě.

Náboženství vždy bylo a je

součástí kultury,

a existuje celá řada jeho podob a praktikování.

Všechna náboženství však společně

odkazují na hlubší smysl,

přesahující prázdné marnosti

a přízemnost bytí,

přesahující realitu hříchu,

utrpení,

a smrti,

přesahující strach,

a nás samotné.