V každé době a na všech místech světa
si lidé kladli otázku:
"Odkud jsme se tu vzali?
Jaké je naše místo v tomto světě?
A co s námi bude, až zemřeme?"
Náboženství, to jsou věroučné systémy,
které se v dějinách postupně rozvíjely,
aby nalezly odpovědi
na tato a další věčná tajemství.
Vycházejí z přesvědčení, že na některé otázky
nám nabídne odpověď jen víra.
Stojí na tušení,
že je tu něco většího, než jsme my,
nějaká vyšší moc, které se máme zodpovídat,
nebo nějaký zdroj, z nějž jsme vyšli,
a k němuž se musíme vrátit.
Hinduismus je označení pro náboženství v Indii.
Nejde o jediné náboženství,
ale spíše o celou řadu podobných přesvědčení
a duchovních aktivit.
Jeho počátek najdeme před pěti tisíci lety
v době Krišny,
což byl natolik ctnostný muž,
že je známý jako avatár Višnua,
tedy vtělení boha v lidské podobě.
Učil, že náš život ubíhá podle karmy,
tedy zákona příčiny a následku,
a naší rolí je plnit své poslání, neboli dharmu,
podle našeho místa ve společnosti,
aniž bychom se starali, jak věci dopadnou.
Když zemřeme, převtělíme se do nového těla.
Pokud jsme naplňovali naši dharmu
a plnili v předchozím životě dobře své poslání,
potom máme dobrou karmu,
která posune naši duši výše na společenském žebříčku.
Naše zrození k novému životu
je tedy určováno tím, co děláme v tomto životě.
Tento koloběh nových narození se nazývá samsára.
Pro opravdu svatého člověka je možné,
že prožije život s tak dobrou karmou,
že unikne z tohoto koloběhu.
Tento únik se nazývá mokša.
Hinduismus učí, že všechno je jedním.
Celý vesmír je
jednou transcedentní skutečností nazývanou Brahman,
a je jen jeden Brahman,
v němž jsou různí bohové,
a jejich role, aspekty a formy se liší
podle různých tradic.
Brahma je stvořitel,
Višnu je udržovatel,
který na sebe bere někdy lidskou podobu,
a Šiva je tím, kdo proměňuje,
nebo také "Pán tance".
Durgá je božská matka ochránkyně.
Ganéša má sloní hlavu
a je moudrým patronem úspěchu.
Hinduismus je třetím nerozšířenějším náboženstvím na světě.
A i když věšina hinduistů žije v Indii,
můžete se s nimi setkat na všech kontinentech,
v celkovém počtu jedné miliardy.
Vydejme se teď na západ,
přes pouště a pohoří,
do oblasti úrodného půlměsíce, do doby před 4000 lety.
Judaismus začíná tím, že Bůh povolal
Abrahama a Sáru, aby odešli z Mezopotámie
a přesídlili do Kanaánské země.
Na základě své víry v jednoho pravého Boha,
(což je revoluční koncept
v tehdejším polyteistickém světě)
mají dostat zemi a mnoho potomků.
V tomto zaslíbení má svůj původ Izraelská země
a vyvolený lid;
ale zůstat v této zemi
a žít zde jako národ pospolu,
se ukázalo jako něco velmi obtížného.
Izraelité žili jako otroci v Egyptě,
ale Bůh je osvobodil
s pomocí proroka Mojžíše,
který od něj přijal Deset přikázání,
a později ještě stovky dalších.
Dobyli Zaslíbenou zemi,
ale dokázali si ji udržet jen několik málo staletí.
Izrael se nachází na území,
přes které po celá staletí
procházely mnohé armády.
A v roce 70
zničili Římané chrám
v jejich hlavním městě, v Jeruzalémě.
A tak se toto náboženství přeměnilo
z chrámového náboženství
s obětmi a kněžími,
na náboženství knihy.
Proto je judaismus vírou
plnou symbolů, úcty a hlubokých významů,
které jsou svázány s literaturou jeho historie.
Různé posvátné spisy společně tvoří
hebrejskou Bibli, neboli Tanach,
a stovky psaných diskuzí a výkladů
najdeme v rozsáhlém kompendiu
hlubších významů,
kterému se říká Talmud.
Židé nacházejí hlubokou symboliku i v každodenním životě.
Při velikonoční večeři
symbolizuje každá část jídelníčku
určitý prvek vyvedení z otroctví.
Důležitost růstu
je zdůrazňována ve chvíli, kdy mladí lidé
dosáhnou věku tzv. "bar-" a "bat-mitzva".
Jde o obřady, při nichž přijímají zodpovědnost
za své další jednání
a slaví skutečnost, že i jejich životy
jsou důležitou součástí
víry, dějin a textů
židovského lidu.
Dnes je na světě asi 14 milionů Židů,
z toho 6 milionů v Izraeli,
který se stal nezávislým
po hrůzách genocidy druhé světové války,
a 5 milionů ve Spojených státech.
Teď se ale vraťme o 2500 let zpět, do Indie,
odkud pochází buddhismus
a také mladý princ jménem Siddhárta.
Říká se, že oné noci, kdy byl počat,
navštívil jeho matku, královnu Máju,
ve spánku bílý slon,
který vstoupil do jejího pravého boku.
O deset měsíců později se narodil princ Siddhártha
do velmi luxusního prostředí.
Když se jako mladý muž rozhodl vykročit
ze zabezpečeného života,
setkal se s lidským utrpením,
které mu bylo doposud neznámé,
a ihned se rozhodl, že odhalí jeho příčinu.
Proč musí lidé prožívat tolik utrpení?
Musíme se převtělovat do stovek dalších životů?
Nejprve se domníval, že problémem je
lpění na hmotných věcech,
a tak se vzdal svého majetku.
Stal se potulným žebrákem,
což jej ale neučinilo šťastnějším.
Potom zaslechl učitele hudby, který říkal svému žákovi:
"Nanapínej tu strunu tolik, nebo praskne.
Ale nenechávej ji ani příliš volnou,
nebo nebude dobře znít."
V té chvíli s uvědomil,
že hledat odpověď v extrémech
byl omyl.
Střední cesta mezi luxusem a chudobou
mu připadala jako nejmoudřejší.
Když poté meditoval pod stromem,
našel i zbytek odpovědi.
V životě je mnoho utrpení.
A to vychází ze sobecké touhy
po vlastním uspokojení na úkor druhých.
Následování osmi důležitých kroků
nás může naučit omezit tuto touhu,
a tak omezit i naše utrpení.
Toho dne se Siddhártha stal Buddhou,
tedy "osvíceným".
Ne však jediným, ale prvním.
Onen buddhistický plán bývá označován
jako Osmidílná stezka,
a i když není snadné se po ní vydat,
ukázala už milionům lidí
cestu k osvícení,
což je smyslem výrazu "buddhovství".
Je to stav soucitu,
porozumění,
pokoje
a vytrvalosti.
Od chvíle, kdy vstal z tohoto místa pod stromem,
až do jeho stáří a smrti,
učil Buddha lidi, jak dosáhnout osvícení:
správná řeč,
správné cíle,
mysl zaměřená na to, co je skutečné,
a srdce zaměřené na lásku k druhým.
Mnoho buddhistů věří v Boha či bohy,
ale jejich činy jsou důležitější než víra.
Dnes je na světě asi
miliarda buddhistů,
většinou ve východní, jihovýchodní a jižní Asii.
Před 2000 lety, v zaslíbené zemi judaismu,
se zrodilo křesťanství.
Tak jako hinduisté vnímají Krišnu jako "Boha v lidské podobě",
tak křesťané vidí stejně Ježíše.
Křesťanství vychází z judaismu,
podobně jako buddhismus z hinduismu.
Archanděl Gabriel byl poslán od Abrahamova Boha,
aby požádal mladou ženu jménem Maria,
aby se stala matkou jeho Syna.
Tímto synem byl Ježíš,
který vyrůstal v tesařské rodině
Marie a jejího manžela Josefa
až do svých třiceti let,
kdy začal své veřejné působení
jako živé Boží slovo.
Nezaměřoval se ani tak na náboženské úkony,
jako spíše na spravedlnost a milosrdenství.
Ježíš uzdravoval nemocné, aby tím získal pozornost lidí,
které potom učil o své nebeském Otci --
který je milující, odpouštějící a pozorný.
Potom zval všechny ke společnému stolu,
aby tím ilustroval Boží království,
zval vyvržence, hříšníky i svaté ke společnému jídlu.
Trvalo to jen tři roky,
než ho jeho nezvyklá moudrost
přivedla do potíží.
Jeho nepřátelé jej zatkli,
a byl Římany popraven
standardním způsobem,
jakým byli popravování buřiči,
přibitím na kříž.
Ale krátce poté, co byl pohřben,
našly ženy jeho hrob prázdný,
a brzy roznesly zprávu,
že určitě vstal z mrtvých.
První křesťané popsali to,
jak se setkali se vzkříšeným,
čímž posílili důvěru, že jeho poselství je pravdivé.
Poselství: Milujte se, jako jsem já miloval vás.
Křesťané slaví Ježíšovo narození
v prosinci jako Vánoce,
a jeho utrpení, smrt a vzkříšení
během velikonočního týdne na jaře.
Při obřadu křtu,
symbolizujícím smytí hříchů
a vstup do křesťanského společenství,
si připomínají Ježíšův křest,
kdy opustil životní dráhu tesaře.
Při obřadu - přijímání -
jedí křesťané hostie
znázorňující Ježíšovo tělo a víno připomínající krev,
čímž si připomínají Ježíšovu poslední večeři.
Na světě jsou dvě miliardy křesťanů,
což představuje téměř třetinu světové populace.
Islám vzniká před 1400 lety
díky ctnostnému muži,
který meditoval v horské jeskyni
v Arabské poušti.
Tím mužem byl Mohamed.
Byl navštíven Božím poslem,
kterým byl opět archanděl Gabriel,
či arabsky Džibríl,
který mu ohlásil slova Alláha,
jediného Boha Abrahamova.
V několika dalších letech
dostával další poselství,
která se učil zpaměti a učil je i druhé.
Verše, které recitoval, byly plné moudrosti,
překrásných rýmů,
a tajuplných metafor.
Mohamed byl ale obchodník, ne básník.
Mnozí souhlasili, že tyto verše
byly skutečně Božími slovy,
a tito věřící se stali prvními Muslimy.
Slovo "muslim" znamená "oddaný",
tedy člověk podřizující se Boží vůli.
Pěti hlavním povinnostem muslimů
se říká Pět pilířů:
Šaháda - muslimové veřejně vyznávají,
že není jiného Boha kromě Alláha,
a že Mohamed je jeho poslední prorok;
Salát - modlí se 5x denně tváří k Mekce;
Zakát - od každého muslima je očekáváno,
že dá 2-3% svého čistého přijmu chudým;
Saum - půst během denních hodin
v průběhu lunárního měsíce ramadánu,
který má posílit vůli
a důvěru v Boha;
a Hadždž - jednou za život
by měl každý muslim, který je toho schopný, podniknout pouť
do svatého měst Mekky,
a připravit se tak na dobu,
kdy budou všichni stát před Bohem
a budou souzeni, zda jsou hodni či nehodni
věčného života s Ním.
Boží slova,
která byla proroku zjevována po 23 let,
jsou zapsána v Koránu,
což doslova znamená "recitace".
Muslimové věří, že je to svatá kniha
prostá lidské zkaženosti.
Mnozí ji považují
za nejskvělejší literární dílo
v arabském jazyce.
Islám je druhým největším světovým náboženstvím,
k němuž se hlásí jedna a půl miliardy muslimů na světě.
Náboženství vždy bylo a je
součástí kultury,
a existuje celá řada jeho podob a praktikování.
Všechna náboženství však společně
odkazují na hlubší smysl,
přesahující prázdné marnosti
a přízemnost bytí,
přesahující realitu hříchu,
utrpení,
a smrti,
přesahující strach,
a nás samotné.