The Internet's Own Boy: The Story of Aaron Swartz

Přeloženo by
pavlasx(@seznam.cz)

Nespravedlivé zákony existují;
máme být spokojení a dodržovat je

nebo máme usilovat o jejich změnu
a dodržovat je, dokud neuspějeme,

anebo je máme ihned porušit?

Spoluzakladatel sociální, zpravodajské
a zábavní sítě Reddit byl nalezen mrtev.

Rozhodně byl zázračným dítětem,
i když se tak nikdy nepovažoval.

Byl naprosto klidný

ohledně začátku podnikání a vydělávání peněz.

V Highland Park, domovském městě Aarona
Swartze, je dnes znatelně cítit ztráta,

zatímco se bližní loučí
s jednou z největších hvězd internetu.

Aktivisté za svobodu, volný přístup
a počítače truchlí za jeho ztrátu.

"Úžasný intelekt," říkají lidé, kteří ho znali.

Byl zabit vládou a MIT
zradila všechny své základní principy.

Chtěli z něj udělat exemplární příklad, víte?

Vlády mají neukojitelnou touhu vše řídit.

Eventuálně by čelil 35 letům vězení
a pokutě jednoho milionu dolarů.

Kladl otázky ohledně horlivosti státního
zastupitelství a jejich pochybení.

Zabýval jste se těmito skutečnostmi
a došel k nějakému závěru?

Během dospívání jsem si pomalu
uvědomoval, když lidé říkali, že věci

kolem mě jsou přirozené,
protože tak mají být a vždy i budou.

Přitom ale přirozené nebyly.
Byly to věci, které by se daly změnit,

ba co víc,
byly špatně a měly by se změnit.

Jakmile jsem si tohle uvědomil,
už nebylo cesty zpět.

Vítejte u předčítání pohádek.

Tato kniha se jmenuje "Paddington na pouti"

Narodil se v Highland Parku a vyrostl tady.

Aaron byl jedním ze tří bratrů,
každý výjimečně nadaný.

Oh, krabice se převrací...

Jste volní..

Nebyli jsme zrovna nejlépe se chovající děti.

Tři kluci pobíhající sem a tam,
tropící neplechu.

Hej, ne, ne, ne!

-Aarone
-Co?

Uvědomil jsem si, že Aaron se naučil
jak se učit už v útlém věku.

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest,
sedm, osm, devět, deset!

-Ťuk, ťuk!
-Kdo tam?

-Aaron
-Jaký Aaron?

-Aaron Srandista

Věděl, co chtěl
a vždy to chtěl dělat.

Vždy dokázal to, co chtěl.

Jeho zvídavost byla nekonečná.

Tady máme obrázek planet
a každá planeta má svůj symbol:

Symbol Merkuru, symbol Venuše,
symbol Země, symbol Marsu, Jupiteru

Jednoho dne řekl Susan:
"Co je to Rodinný zábavní Highland Park?"

Rodinný zábavní Highland Park

Tehdy mu byly tři.

Ona mu řekla, "O čem to mluvíš?"

On na to, "Podívej,
je to napsáno tady na lednici"

"Rodinný zábavní Highland Park"

Uzemnilo ji to
a byla ohromena, že umí číst.

Jmenuje se "Můj rodinný Seder"

Sederový večer se liší
od všech ostatních večerů.

Pamatuji si, když jsme byli
v knihovně Chicagské univerzity.

Vzal jsem z police knihu,
někdy z roku kolem 1900,

ukázal mu ji a řekl, "Tohle je
opravdu velmi zvláštní místo."

Všichni jsme byli zvídavé děti, ale Aaron měl
opravdu rád učení, a rád také učil.

"..a dnes se naučíme abecedu pozpátku."

"Z, Y, X, W, V, U, T..."

Pamatuji si, když přišel
domů ze své první hodiny algebry.

Říkal, "Noah, naučím tě algebru."

Já na to, "Co je to algebra?"

A takový byl vždy.

Teď na to kliknem, tak! A je to tam!

A teď je to růžové

Když mu byly dva nebo tři
a Bob mu ukázal, co je to počítač,

úplně se do nich zbláznil.

(dětské blábolení)

Všichni jsme měli počítač, ale Aaron
ho ovládl, sžil se s internetem.

-Pracuješ s počítačem?
-Ne..

Jakto, že..Mami, jakto, že nic nefunguje?

Začal programovat, když byl vážně mladý.

Pamatuji si, že první program, co
jsme spolu napsali, byl v BASIC

a byla to kvizová hra o Hvězdných válkách.

Seděli jsme ve sklepě,
kde byl tehdy počítač

a dlouhé hodiny programovali.

Míval jsem s ním problém,
že tam nebývalo nic, co jsem chtěl já

a pro něj tam bylo pořád co dělat.

Něco, co vždy vyřeší programování.

Aaron to vždy viděl tak,
že programování je magie.

Můžete dokázat věci,
které normální lidé nedokážou.

Aaron vyrobil bankomat z kartonové
krabice využívající Macintosh.

Jednou na Halloween jsem nevěděl,
za co bych se měl přestrojit

a on přišel s tím, že by bylo vážně
super, kdybych šel za jeho oblíbený počítač,

což v té době byl originální iMac.

Nesnášel se strojit na Halloween,
ale rád přesvědčoval lidi,

že mají jít za to, co měl rád on.

Moderátor Aaron, stop!
Kluci, dívejte se do kamery.

Spiderman se dívá do kamery.

Vytvořil web nazvaný "The Info",
kam lidé mohli doplňovat informace.

Jsem si jistý, že někdo někde ví
věci o zlatě, hledání zlata***?

Proč by o tom nemohli napsat na naše
webovky? Později by přišel někdo jiný,

přečetl si o tom a případně tu informaci
upravil, kdyby se mu zdála špatná.

Docela podobné Wikipedii, co?

To bylo ještě předtím, než Wikipedie začala
a to bylo vytvořeno 12-ti letým klukem

v jeho pokoji, sám, na mrňavém
serveru s předpotopní technikou.

Jeden z učitelů na to řekl,

"Tohle je příšerný nápad. Nemůžeš jen
tak někoho nechat upravovat encyklopedii!"

"Na tohle máme odborníky,
aby pro nás tyto knihy psali."

"Jak tě jen může napadnout tak špatný nápad?"

Já a můj další bratr jsme jen říkali,
"Oh, no jo, Wikipedie je fajn, ale..."

"my to už měli doma tak před pěti lety."

Aaronova stránka theinfo.org
vyhrála školní soutěž

pořádanou web designovou společností
ArsDigita na styl Cambridge.

Všichni jsme šli na Cambridge,
když vyhrál tu ArsDigita cenu

a my neměli nejmenší tušení, co Aaron udělal.

Bylo jasné, že ta cena je důležitá.

Aaron se rychle dostal do
kruhů online programování,

poté do procesu vytváření
nového nástroje na Web.

Přišel za mnou a říkal, "Bene, dělám
teď na opravdu senzační věci!"

"O tom musíš slyšet!"

Já na to, "Jasně, o co jde?"

A on povídá, "Jmenuje se to RSS."

Vysvětlil mi, co to je RSS
a já na to jen, "A k čemu je to dobré?"

"Používá to vůbec nějaká síť?
Proč bych to měl využívat já?"

Měli jsme seznam lidí, kteří
na RSS a XML obvykle pracovali

a byl na něm člověk jménem Aaron Swartz,
který byl bojovný ale velice chytrý

a měl spoustu dobrých nápadů.

Ani jednou nepřišel na osobní schůzky
programátorů a tak se ptali,

"Proč nechodíš na ty naše osobní schůze?"

On odpověděl, "Víte, nemyslím si,
že by mě máma pustila. Právě mi bylo 14."

Jejich první reakce byla, "Tomu člověku,
kolegovi, se kterým jsme rok pracovali,

bylo třináct a teď mu je pouhých čtrnáct!

Další reakce byla:

"Proboha, teď ho chceme poznat o to víc.
To je neuvěřitelné!"

Byl součástí skupiny, která RSS navrhla.

Jeho práce spočívala v pomoci
vytvořit základy pro moderní hypertext.

Část, na které pracoval, na RSS, byl
nástroj, který získával shrnutí

materiálů, které šly na webové stránky.

Většinou by jste je použili na svůj blog.

Máte třeba 10 nebo 20 blogů,
které si chcete přečíst.

Vy použijete jejich RSS feed, tyto souhrny,
co se na jejich webovkách děje

a tím se vytvoří ucelený seznam
všech věcí, co se přihodily.

Aaron byl velmi mladý, ale rozuměl
technologii a viděl, že není dokonalá.

Pořád hledal způsoby, jak ji vylepšit.

Jeho máma jej začala cpát na letadla
v Chicagu a my si jej v San Franciscu převzali.

Představili jsme jej zajímavým lidem, aby se
přeli a my žasli na jeho stravovacími návyky.

Jedl pouze bíle jídlo. Napařovaná rýže,
žádná pražená, protože nebyla dost bílá,

bílý chleba a tak dále.

A vy jste jen žasl nad kvalitou
debat vycházející

z úst tohoto malého chlapce

a říkal si, že to dotáhne velmi daleko,
pokud do té doby neumře na kurděje.

Aarone, jsi na řadě!

Myslím, že rozdíl je v tom, že už nemůžete
udělat společnosti jako dotcoms.

Nemůžete mít společnosti, které prodávají psí
žrádlo přes internet nebo telefon,

ale stále je zde místo pro spoustu inovací.

Myslím, že pokud nevidíte prostor
pro inovace, tak máte hlavu v písku.

Sází na svou osobnost
alfa šprta, kdy je to jako,

"Já jsem chytřejší jako ty, a protože jsem
chytřejší, jsem taky i lepší, jako ty,

a můžu ti říkat, co budeš dělat."

Je to jen rozvinutí toho,
že to byl malý rozumbrada.

Takže shromáždíte všechny tyto počítače
dohromady a ty řeší velké problémy

jako hledání mimozemšťanů
a pokusy vyléčit rakovinu.

Poprvé jsem jej potkal na IRC,
Internet Relay Chat.

Nejenom, že psal kód, dokázal i nadchnout
ostatní k tomu, aby řešili jeho problém.

Byl spojovatelem.

Free culture movement obsahoval
spoustu jeho energie.

Myslím, že Aaron se snažil, aby svět fungoval.
Snažil se jej opravit.

Byl takový typ osobnosti, která
nejednou pocuchala někomu nervy.

Byl to případ, kdy ne vždy byl
se světem spokojen

a svět nebyl spokojen s ním.

Aaron se dostal na střední školu
a byl jí prostě znechucen.

Neměl ji rád. Neměl rád vyučované
předměty a ani učitele.

Aaron věděl, jak získat informace.

Říkával, "Nepotřebuji učitele,
abych se naučil geometrii.

Prostě si přečtu knihu o geometrii.

A nepotřebuji tohoto učitele, aby mě
učil svou verzi americké historie.

Mám o tom asi tři spisy. Můžu si je prostě přečíst,

ale mě to nezajímá. Zajímá mě Web.

Byl jsem školou frustrován.
Myslel jsem si, že učitelé nevědí, o čem mluví

vládli tomu předmětu, kontrolovali
a domácí úkoly byly svým způsobem přetvářka.

Bylo to přenášeno na studenty,
kteří byli nuceni dřít.

Začal jsem číst knihy o historii výuky

a jak se celý tento systém výuky vyvinul.

Zjišťoval jsem její alternativy a způsoby,
kdy by se lidé ve skutečnosti něco naučili

oproti tomu jen opakovat fakta,
která vám učitelé řeknou.

Tímhle jsem se tak trochu dostal na cestu
zpochybňování. Zpochybnil jsem svou školu,

Zpochybňoval jsem společnost, která školy
stavěla, průmysl, pro který byli lidé vyučováni,

Zpochybnil jsem vládu, která
celou tuto strukturu vytvořila.

Jedna z věcí, o které se opravdu zajímal,
bylo autorské právo, zvláště v té době.

Autorské právo bylo vždy břímě,
jak pro vydavatele tak čtenáře,

ale nebylo to nadměrné břemeno.
Byla to rozumná věc mít,

aby se zajistilo, že lidé dostanou zaplaceno.

Aaronova generace se vypořádávala se střetem
starého systému autorského práva

a touto novou, úžasnou věcí, kterou jsme se
snažili vytvořit- Internet a Web.

Tyto dvě věci kolidovaly
a vznikl z toho chaos.

Potom se potkal s profesorem práva
z Harvardské univerzity, Lawrencem Lessigem,

který v tu dobu napadal
autorské právo u Nejvyššího soudu.

Mladý Aaron Swartz letěl do Washingtonu,
aby si poslech slyšení Nejvyššího soudu.

Já jsem Aaron Swartz a přišel jsem si
poslechnout Eldreda--slyšet Eldredův argument.

Proč jsi letěl z Chicaga až sem
poslechnout si Eldredův argument?

To je už těžší otázka...

Nevím, je velmi vzrušující vidět Nejvyšší soud,

zvláště při tak prestižním případu jako je tento.

Lessig také předkládal nové způsoby
definování autorského práva na internetu.

Bylo to nazváno "Creative Commons"
(Tvůrčí společenství)

Ta prostá myšlenka Creative Commons
byla dát lidem -tvůrcům-

jednoduchý způsob, jak označkovat svou
kreativitu a mít svobody, které zamýšlejí.

Pokud autorské právo je "Všechna práva
vyhrazena", tak tohle bylo "Některá práva vyhrazena"

Chci jednoduchý model toho, jak říct,
"S mým výtvorem můžeš dělat tohle,

a i když chceš dělat i něco
jiného, stále potřebuješ můj souhlas."

A Aaronova role spočívala v části počítačů.

Např. jak navrhneš licence,
aby byly jednoduché a srozumitelné

a zároveň vyjádřeny stylem,
aby je mohly zpracovat i stroje?

A lidé se ptali, "Proč necháváš 15-letého
kluka, aby psal specifikace pro Creative Commons?

Nemyslíš, že je to velká chyba?"

A on odpovídal, "Největší chyba by
byla tomuto chlapci nenaslouchat."

Vždyť nebyl ani dost vysoký,
aby viděl přes řečnický pult.

A nebyl to ten pohyblivý pult,
proto bylo trochu trapné,

když otevřel počítač,
nikdo mu neviděl do tváře.

Když přijdete na naši stránku
a zvolíte "Vybrat licenci",

Nabídne vám to seznam možností, vysvětlí
co znamenají a máte tři jednoduché otázky:

"Chcete vyžadovat autorství?"

"Chcete povolit komerční využití z vaší tvorby?"

"Chcete povolit modifikace vaší tvorby?"

Byla jsem uzemněna, naprosto ohromena,
že dospělí jej považovali za dospělého.

Aaron se tam postavil před dav lidí
a prostě začal mluvit

o platformě, kterou vytvořil pro Creative Commons,

a všichni mu naslouchali, prostě...

Seděla jsem vzadu a přemýšlela, že je to jen
dítě. Proč mu všichni naslouchají?

Ale oni naslouchali...

Myslím, že jsem to plně nechápala.

I když kritici řekli, že to je malá záruka
umělcům, aby dostali zaplaceno za svou práci,

úspěch Creative Commons byl obrovský.

Momentálně jen na síti Flickr používá prvky
Creative Commons přes 200 mil. lidí.

Přispěl díky svým technickým dovednostem
a přesto to pro něj nebyla čistě technická záležitost.

Aaron psal často upřímně na svůj blog:

"O věcech přemýšlím hluboce
a chci, aby tak dělali i ostatní.

Na nápadech pracuji a učím se od lidí.
Nemám rád vylučování lidi.

Jsem perfekcionista, ale nenechám to zasahovat do publikací.

Kromě vzdělání a zábavy. Nebudu ztrácet čas

na věci, které nebudou mít žádný efekt.

Snažím se být ke všem přátelský,
ale nesnáším, když mě neberete vážně.

Nemám v sobě zášť, není produktivní,
ale učím se ze svých zkušeností.

Chci udělat svět lepším místem."

V roce 2004 opustí Swartz Highland Park
a zapíše se na Stanfordskou univerzitu.

Trpěl ulcerózní kolitidou, což mu působilo
problémy, měli jsme starosti, aby bral léky.

Byl hospitalizován a musel
brát denně dávku různých prášků.

Jeden z těch prášků byl i steroid,
který ochromil jeho růst

a začal se cítit odlišně od ostatních studentů.

Aaron přišel na Stanford se svým stipendiem,

kde se dostal do programu
pro nadané středoškoláky

kde se do čtyř let mají stát
předními postavami průmyslu

což si myslím jej přivádělo k šílenství.

V roce 2005, pouze po roce studia,

bylo Swartzovi nabídnuto místo v začínající
firmě Y Combinator, vedenou Paulem Grahamem.

Stačilo říct, "Hele, mám nápad na jednu stránku."

A Paul Graham ho měl dost rád na to, aby řekl,
"Jo, jasně."

Aaron tedy nechal školy
a přestěhoval se do bytu.

Tohle byl tedy Aaronův byt,
když se sem nastěhoval.

Matně si vzpomínám, když mi otec
povídal, jak těžké bylo dostat úvěr

protože Aaron neměl
žádné kredity a musel ze školy.

Aaron žil tam, z čeho je teď obývák
a zbyly tady po něm nějaké plakáty.

Pak je zde knihovna...už je tady více knih,
ale spousta z nich patřila Aaronovi.

Aaronova síť Y Combinatoru se jmenovala
"infogami", nástroj na vývoj webovek.

Infogami ale zápolilo
s hledáním uživatelů a Swartz nakonec

sloučil svou společnost s jiným
projektem od Y Combinator, aby se dostal z potíží.

Byl to projekt veden Stevem Huffmanem
a Alexisem Ohanianem, jménem Reddit.

A tím jsme začali.
Žádní uživatelé, peníze, ani zdrojový kód.

Každým dnem naše stránka rostla na popularitě

a nic nenaznačovalo tomu,
že by se to mělo zastavit.

Zpočátku jsme měli 1,000 uživatelů,
potom 10,000, 20,000 atd. Bylo to neuvěřitelné.

Reddit se stával obrovským.
Byl to takový šprťácký koutek internetu.

Je tam spousta zábavy, umění
a lidí, kteří jen tak nakoukli,

a hned ji nastavili jako hlavní stránku,
kde se vrací každé ráno pro novou dávku zpráv.

V určitých situacích
Reddit hraničí s chaosem,

takže na jednu stranu je to místo, kde lidé
diskutují o novinkách, technologii, politice

a stále tam narazíte i na ne příliš
bezpečný materiál ke čtení. Urážlivý materiál.

Jsou tam podsekce,
kde se trollové cítí jako doma.

V tomto smyslu se Reddit
stal také trochu kontroverzní.

Tak nějak to dřímá na hranici chaosu.

Reddit dokonce zaujal pozornost obrovského
korporačního magazínu Condé Nast,

který učinil nabídku ke koupi společnosti.

Spoustu peněz. Tak hodně,
že se můj táta začal obávat,

"Jak bych všechny ty peníze uložil?"

-Spoustu peněz...
-Spoustu peněz.

Zřejmě více než milion dolarů,
ale to já přesně nevím.

-V té době mu bylo kolik?
-19, 20

Bylo to v tomto bytě.
Seděli zde, kde jsou teď gauče,

hackovali Reddit a když jej prodali,

uspořádali obrovskou party.
Následující den všichni odletěli z Californie

a mně nechali klíče.

Bylo to legrační, právě prodal svůj
projekt, tak jsem předpokládali,

že je nejbohatší z náš všech,

ale on řekl, "Ne, vezmu si tenhle
mrňavý pokojík. To je vše, co potřebuji."

Byl stěží větší, než šatní skříň.

Myšlenka, že by utrácel peníze
za luxusní věci, byla nepřijatelná.

Povídal, "Mám rád bydlení v byte, proto
nebudu utrácet za nové domy

a také rád nosím trička a jeansy,

takže nebudu utrácet peníze za nové oblečení.

Takže vlastně o nic nejde."

O co ale Swartzovi šlo,
jak funguje provoz na internetu

a co upoutává naši pozornost.

Ve starém konceptu vysílání jste
omezeni množstvím prostoru

v rádiových vlnách. Mohli jste poslat pouze
10 programů přes rádiové vlny, televizi

nebo dokonce přes kabel, který
poskytoval možnost poslat 500 programů.

Na internetu může mít program každý.
Každý může mít blog nebo stránku na MySpace.

Každý má svůj způsob, jak se vyjádřit.

Už tedy není otázka,
kdo dostane přístup k rádiovým vlnám,

ale kdo bude ovládat způsob,
jak se k těmto lidem dostat.

Když vidíte, jak se ta moc centralizuje na
stránkách jako Google, tzv. strážců, kteří vám

řeknou, kam na internetu vlastně chcete jít.

Jsou to ti, kdo vám poskytují
zdroj novinek a informací.

Už to není tak, že můžou mluvit jen
určití lidé, dnes má právo mluvit

úplně každý.
Teď záleží na tom, kdo vás uslyší.

Poté, co začal pracovat v San Francisku
v Condé Nast, přišel do kanceláře

kde mu chtěli dát počítač se všemi
těmi nainstalovanými sračkami

a řekli mu, že tam nesmí nainstalovat nic jiného,

což je vůči vývojářům pobuřující.

Stěžoval si na všechno již od prvního dne.

"Šedé zdi, šedé stoly, šedý hluk.
Od prvního dne jsem to nemohl snést.

Už při obědě jsem se doslova zamknul
na záchodech v kabince a začal brečet.

Nedokážu si představit zůstat při
smyslech, když vám pořád někdo hučí do ucha

a nenechají vás udělat
nějakou práci samostatně.

Zdá se, že ani ostatní nemůžou normálně pracovat.

Stále nám někdo chodí do pokoje, jen tak
se flákat a kecat nebo pozvat ke hraní

nového herního systému,
který zrovna Wired testuje."

Měl odlišné touhy,
které byly politicky motivované

a Silicon Valley prostě
nemělo to správné prostředí

k popohnání technické aktivity
pro účely politických cílů.

Aaron práci pro korporace nesnášel.

Všichni to tam nenáviděli,
ale Aaron byl jediný, který si to nenechal líbit.

V podstatě se nechal vyhodit tím,

že už do práce nikdy nepřišel.

Prý to bylo špatné odloučení.
Alexis Ohanian i Steve Huffman

odmítli interview pro tento film.

Odmítl obchodní svět. Jedna
z důležitých věcí ohledně jeho rozhodnutí,

a to, když se rozhodl opustit rozjetý projekt,
bylo to, že za sebou také nechával věci,

které jej proslavily a byl díky nim
oblíbený, proto hrozilo, že by zklamal fanoušky.

Dal se na cestu, na kterou se
dát měl. Měl sebeuvědomění

a tvrdohlavost, aby si uvědomil,
že vyšplhal horu sraček, do ní zastrčil

jednu růži a zjistil, že ztratil čich.

A než aby trval na tom,
že ten smrad není tak špatný,

přitom onu růži získával při každé příležitosti,

raději slezl zase dolů,
což je vážně skvělé.

Aaron se na to vždy díval
stylem, že programování je magie--

Programováním můžete dokázat
věci, které obyčejní lidé nezvládnou.

Kdyby jste měli kouzelné schopnosti, využili
by jste je k dobru nebo vydělání balíku?

Swartze inspiroval jeden vizionář, když byl ještě dítě.

Muž, který vytvořil
Worl Wide Web, Tim Berners-Lee.

V 90. letech měl Berners-Lee
nakročeno k pravděpodobně

nejvýnosnější investici 20.století,

ale namísto zisku ze svého vynálezu www,
rozhodl se jej poskytovat zdarma.

A to je jediný důvod,
proč www existuje dodnes.

Tim měl rozhodně na
Aarona veliký vliv.

Tim je velmi významným géniem rané internetové
scény, který se z toho nesnaží zbohatnout.

Nepřemýšlí nad tím,
jak třeba vydělat miliardu dolarů.

Lidé mi říkali, "Z toho můžeš něco vytřískat."

Takže by tam byla spousta menších webů

namísto jednoho velkého.

A jeden malý web,
se spoustou dalších, nefunguje,

protože by jste nemohli
následovat odkazy z jednoho do druhého.

Museli jste mít příšerné množství--
byla to vlastně celá planeta,

takže to nebude fungovat,
pokud se do toho nemůže zapojit celý svět.

Bytostně si myslím, že nestačí žít
ve světě, tak jak je teď.

Jen si brát, co ti je dáno,
jít za tím, co ti řekli dospělí,

rodiče, co ti řekla společnost.
Myslím, že by jste měli vždy zpochybňovat.

Beru to z velmi vědeckého hlediska,
že všechno naučené je dočasné

a vždy otevřeno k odvolání, vyvrácení nebo
zpochybnění. A to samé se vztahuje na společnost.

Jakmile jsem si uvědomil,
že existují vážné problémy, základní problémy,

se kterými se dalo něco dělat, už jsem
je nemohl přehlížet. Prostě to nešlo.

Začali jsme spolu trávit spoustu času

jako přátelé.

Povídali jsme si dlouhé hodiny až do noci.

Určitě jsem si měla uvědomit, že se mnou
flirtoval. Myslím, že do jisté míry jsem

to brala jako, "Tohle je příšerný nápad, nemožný,
proto budu předstírat, že se to neděje."

Jak se mi rozpadalo manželství
a dostala se do bezvýchodné situace,

stali jsme se spolubydlící
a já přivedla i svou dceru.

Nastěhovali jsme se, vybavili
dům a bylo to vážně přátelské.

Určitou dobu můj život nebyl
klidný. A jeho vlastně také ne.

Byli jsme si extrémně blízcí
už od začátku našeho vztahu.

Byli jsme ... v neustálém kontaktu.

Ale oba jsme byli
velmi složité osobnosti.

V jednom rozhovoru, jak z Ally McBeal, se mi
přiznal, že má "svou" písničku a pustil mi ji.

Jmenovala se
"Extraordinary Machine" od Fionny Apple.

Myslím, že to bylo trochu
o té angažovanosti té písně

a taky měla jistý nádech naděje.

Pěšky to jde pomalu, ale jde mi cítit
se nepohodlně, proto se nemůžu

stále měnit."

Aaron byl v mnoha směrech ohromně
optimistický ohledně života. I když se tak

zrovna necítil,
měl na život optimistický pohled.

.. jsem úžasný stroj ..

(Aaron)-Co děláš?
(Quinn)-Na Flickru už mají videa

Swartz zaměřil energii
na začínající projekty

týkající se veřejných informací

včetně odpovědné stránky
jménem "Watchdog.net"

a projekt jménem "The Open Library"
(otevřená knihovna).

Takže Open Library Project je stránka,
kterou navštívíte přes openlibrary.org

a její smysl je být obrovská wiki.
Upravitelný web s jednou stránkou na jednu knihu.

Chceme, aby každá vydaná kniha
měla svou stránku, která shrnuje

informace od vydavatelů,
knihkupectví, knihoven a čtenářů

na jedné síti. Tam najdete i odkazy
kde si ji koupit, půjčit nebo jen prohlédnout.

Miluju knihovny. Jsem typ člověka, který je
v novém městě a okamžitě hledá knihovnu.

Cíl Open Library je
vybudovat stránku, kde můžete skákat

od knihy ke knize, od osoby k autorovi,
od předmětu k myšlence, procházet tento rozlehlý

zdroj vědění, který byl v knihovně zapuštěn
a zapomenut, který je těžké najít

a není lehce přístupný online. Je to velmi důležité,
protože knihy jsou naše kulturní dědictví.

Do knih lidé píšou své myšlenky

a aby tohle spolkla nějaká
korporace, to je trochu děsivé.

Jak můžete přivést veřejný přístup
na veřejnou doménu?

Může to znít očividně, že máte
volný přístup na veřejnou doménu,

ale ve skutečnosti to není pravda. Veřejná
doména by měla být přístupná, ale je často zamknutá.

Jsou často chráněny. Jako by jste měli
národní park obehnaný příkopem

a obestavěný samopaly, jen pro případ,
že by si někdo chtěl užít veřejné domény.

Aaron se velice zajímal o zavedení
veřejného přístupu na veřejnou doménu.

To byla jedna z věcí,
která ho dostala do tolika problémů.

Snažím se získat přístup k záznamům
amerického federálního soudu.

Objevil jsem záhadný systém jménem PACER,

což znamená "Veřejný přístup
do soudních elektronických záznamů".

Začal jsem hledat na Google
a našel Carla Malamuda.

Přístup k právním materiálům v Americe
je obchod za 10 mld. dolarů ročně.

PACER je neuvěřitelná ohavnost
vládních služeb. Stojí 10 centů za stranu

a je ty nejnudnější záznamy, jaké jste
kdy viděli. Nemá funkci hledat. Nic nejde označit.

Musíte vlastnit kreditní kartu
a tohleto jsou veřejné záznamy.

Americké okresní soudy jsou důležité--
tam začíná spousta klíčových soudních sporů:

případy občanského práva, patentů, všechny
druhy. Novináři, studenti, občané a právníci,

ti všichni PACER potřebují a on
s nimi bojuje na každém kroku.

Lidé bez prostředků ten přepis neuvidí stejně
čitelně jako ti s kartou Gold American Express.

Každý musí zaplatit,
aby měl přístup ke spravedlnosti.

Zákon je řídící systém demokracie
a vy musíte zaplatit, aby jste se podívali?

To není moc demokratické.

Ročně se na systému
PACER vydělá okolo 120 mil. ročně

a podle jejich záznamů nestojí provoz
ani zdaleka tolik. Vlastně je to nelegální.

Zákon z roku 2002 "E-Government" uvádí,
že soud může účtovat pouze v míře nezbytné,

za účelem uhrazení
provozních nákladů PACERu.

Zakladatel Public.Resource.org, Malamud,
chtěl za tyto poplatky protestovat.

Založil program nazvaný
"Recyklační projekt PACER",

kdy lidé mohli dokumenty
z PACERu, za které již zaplatili,

nahrát do databáze k užívání zdarma.

Lidé z PACERu byli, od Kongresu a jiných,
pod palbou kritiky ohledně veřejného přístupu

a tak vytvořili systém, kdy PACER byl zdarma
v 17 knihovnách napříč celou zemí.

To je jedna na každých 22,000 mil čtv.,
takže to nebylo moc praktické.

Povzbuzoval jsem dobrovolníky,
aby se připojili k "Thumb Drive Corps"

aby stahovali dokumenty z těchto knihoven
a nahrávali na stránku recyklace PACERu.

Lidé by si Thumb Drive vzali sebou,
stáhli spoustu dokumentů

a poslali je mně.
Ale byl to jenom vtip.

Ve skutečnosti, když jste klikli na Thumb
Drive Corps, objevil se Čaroděj ze země Oz..

Takže se tam objevil klip,
kde zpívají skřítci

Zastupujeme lízátkové společenství

Dostal jsem potom telefonát od
Steva Schultze a Aarona, kde říkali:

"Chtěli bychom se přidat
k Thumb Drive Corps."

Někdy v té době jsem
narazil na Aarona na jedné konferenci.

Tohle je věc, která se musí řešit
se spoustou různých lidí.

Takže jsem k němu přistoupil a řekl,

"Čau, přemýšlel jsem o
vyřešení problému s PACERem."

Schultze už vytvořil program,
který by automaticky stahoval tyto dokumenty

ze zkušebních knihoven.

Swartz se na to chtěl podívat.

Tak jsem mu ukázal zdrojový kód
a netušil, co by mělo přijít potom.

Jak se ukázalo,
následujících pár hodin konference

seděl v rohu, vylepšoval můj program
a verboval kamarády

kteří bydleli blízko těchto knihoven,
aby tam šli a otestovali jeho vylepšení.

a v tu chvíli si lidé od soudu
uvědomili, že je něco špatně.

A data přicházela a přicházela a přicházela.

Brzy tam bylo 760 GB PACER
dokumentů, okolo 20 mil. stran.

Za použití informací ze zkušebních knihoven

vedl Swartz masivní, automatické,
souběžné stahování ze systému PACER.

Podařilo se mu obdržet skoro 2,7 mil. dokumentů
Federálního soudu, skoro 20 mil. stránek.

Ujišťuji vás, že 20 mil. stran možná předčilo
očekávání těch, kteří provozovali

tento začínající zkušební projekt,
ale překvapit byrokrata není zločin.

Aaron a Carl se rozhodli jít do
The New York Times a říct, co se stalo.

Zaujali také pozornost FBI, která
začala sledovat dům Swartzových rodičů.

Dostal jsem tweet od jeho matky
se zprávou, "Zavolej mi!!"

Pomyslel jsem si,
co se to sakra děje?

Konečně jsem Aarona sehnal,
jeho matka povídala, "Pane Bože, FBI, FBI, FBI!"

Agent FBI jel naší příjezdovou cestou
a díval se, jestli není Aaron ve svém pokoji.

Pamatuji si, že jsem ten byl doma a říkal si,
proč to auto jede k nám

a hned zase pryč. To je divné,

Po pěti letech jsem četl spis z FBI a došlo mi
to, "Bože můj! To byl agent FBI na té příjezdovce!"

Byl vyděšený.
Naprosto vyděšený.

A byl ještě více, když mu z FBI zavolali.

a snažili se jej nalákat
do kavárny a bez právníka.

Řekl, že šel domů, lehl si
na postel a jen se třásl.

To stahování také odhalilo obrovské
porušování soukromí v soudních dokumentech.

Díky tomu byly nakonec soudy
nuceny změnit svá pravidla

a FBI uzavřela vyšetřování
bez vznesení nějakého obvinění.

Do dnes mi připadá pozoruhodné,

že kdokoliv, i ten
nejpodřadnější pěšák z FBI si řekl,

že správné utrácení vládních peněz
je na vyšetřování lidí

za krádež na místě,
které bylo k tomu určené.

Jak se můžete nazývat právníkem

a myslet si, že může být
cokoliv v nepořádku

s odhalováním veřejných přepisů?

Aaron se vystavoval nebezpečí
za věc, ve kterou věřil.

Trápen myšlenkou rozdílnosti bohatství se Swartz
posunul za technologii, do širšího spektra politiky.

Šel jsem do Kongresu a pozval jsem jej, aby šel
se mnou, díval se, chvíli pro nás dělal.

Prostě aby se naučil politický proces.

Učil se o nové komunitě, nový dovednostem
a tak trochu jak obejít politiku.

Zdá si směšné, že horníci by měli mlátit
kladivy, dokud se celí nezapotí,

s myšlenkou v hlavě, že pokud se opováží zastavit,
nebudou tu noc moci donést jídlo na stůl.

Zatímco já vydělávám větší a větší obnosy peněz
každý den jen sezením a sledováním televize.

Ale svět je zřejmě směšný.

Pomohl jsem založit skupinu jménem
"Komise za postupnou změnu"

a co děláme je organizovat lidi přes internet,
kteří se zajímají o progresivní politiku

a hýbat naší zemí více progresivním směrem.

Tak nějak spojit se. Odebírejte naše maily,
přidejte se k naší kampani

a pomozte volit naše kandidáty
napříč celou zemí.

Tato skupina je zodpovědná za počáteční aktivitu
kampaně o zvolení Elizabeth Warren do Senátu.

Možná si myslel, že je to hloupý systém,
ale přišel a řekl, "Potřebuji se naučit, jak funguje

tento systém, protože může být
manipulovatelný jako každý jiný sociální systém."

Tato vášeň pro vědění a knihovny nepolevila.

Aaron se začal pídit po institucích,
které publikují akademické zpravodajské články.

Předpokládám, že předností být studentem
největší americké univerzity je, že máte přístup

k rozsáhlé škále vědeckých publikací.

V podstatě každá větší univerzita v USA platí
tyto licenční poplatky organizacím jako je

JSTOR a Thompson Isi, aby získali přístup k
vědeckým článkům, které zbytek světa nemůže číst.

Tyto vědecké publikace a články jsou v podstatě
veškeré bohatství lidského vědění online

a spousta z nich byla zaplacena z daní
nebo z vládních dotací,

ale aby jste si je mohli přečíst, musíte platit
vysoké poplatky vydavatelům jako Reed-Elsevier.

Ale poplatky za ty to licence jsou tak značné,
že lidé studující v Indii, namísto v USA,

nemají tento přístup.
Jsou odříznuti od všech těchto článků.

Odříznuti od celého vědeckého dědictví.

Spousta těchto vědeckých článků
jde rovnou zpátky do The Enlightenment.

Vždy, když někdo napsal vědecký článek, tak byl
naskenován, digitalizován a založen do kolekce.

Tohle je odkaz, který nám přinesla historie lidí
dělající zajímavou práci, historie vědců.

Je to odkaz, který by měl
náležet nám, obyčejným lidem,

ale namísto toho byl uzamčen
a vystaven online párem ziskuchtivých korporací,

které se z toho snaží vydělat co nejvíce.

Takže výzkumník placen univerzitou
nebo lidmi vydá studii

a na úplně posledním stupínku
toho procesu, když už je všechna práce hotova,

když je proveden původní výzkum, přemýšlení,
práce v laboratoři, analýzy, až je tohle hotovo

a dotaženo, předá výzkumník svou práci
této multi-miliardové společnosti.

A to je zvrácené. Celá ekonomika je
založena na dobrovolnické práci,

kdy vydavatel jen sedí a slízne smetanu.

Když je řeč o podvodu. Jeden britský
vydavatel vydělal loni 3 mld. dolarů.

Opravdu, jaká hanebnost!

JSTOR je velmi malý hráč
v tomto příběhu

ale z nějakého důvodu si
jej Aaron vybral, aby se mu postavil.

Šel na nějakou konferenci ohledně
Volného přístupu a Volného vydávání

a ani nevím, kdo ten člověk z JSTOR byl,

ale myslím, že v určitém bodě
se Aaron zeptal

"Kolik by stálo zpřístupnit
JSTOR napořád?"

A řekli mu-- Myslím, že nějakých 200 mil. dolarů,

tolik, co připadalo Aaronovi naprosto směšné.

Na Harwardu znal pár uživatelů slavnostně
zahájené MIT rychlé sítě, která měla

přístup k bohatství JSTOR.
Swartz viděl příležitost.

Vy k těmto branám máte klíč

a, s trochou kouzel shell scriptu,
můžete tyto články získat.

24.září 2010

Swartz zaregistroval svůj nový Acer laptop

do sítě MIT pod jménem "Gary_Host".

Klientské jméno bylo
registrováno jako "GHost_laptop".

Nehacknul JSTOR v tradičním
smyslu hackování.

JSTOR databáze byla organizovaná,

takže bylo naprosto jednoduché,
jak odtamtud cokoliv stáhnout,

protože to bylo vše očíslované.

V podstatě to bylo / / / .. číslo
článku 444024 a 25 a 26.

Vytvořil skript v Pythonu
nazvaný "keepgrabbing.pi",

který vlastně jen hrabal
jeden článek za druhým.

Další den začal GHost laptop sbírat články,

ale brzy byla IP počítače zablokována.
Pro Swartze to byla stěží překážka.

Rychle změnil své IP a stahoval dál.

JSTOR a MIT se to snažili vyřešit
různými způsoby,

když si všimli, co se děje.

A když už umírněné kroky nefungovaly,

poté prostě JSTOR odříznul
MIT od své databáze.

Takže to byla taková
hra na kočku a myš

ohledně přístupu do databáze JSTOR.

Aaron byl očividně kočka v této hře,
protože měl větší technické dovednosti

než lidé chránící databázi JSTOR.

Byla tam nezamčená zásobovací komora
ve sklepě jedné z budov

a místo, aby použil WiFi, napojil
se přímo na síť odtamtud.

Nechal to tam i s externím diskem,
aby se to všechno stahovalo.

Co Swartz nevěděl bylo, že jeho laptop
a hard disk byly nalezeny úřady.

Ale stahování nezastavili.

Namísto toho nainstalovali skrytou kameru.

Našli ten počítač ve sklepě budovy MIT.

Mohli ho odpojit, počkat až ten chlapík
přijde zpátky a říct,

"Vole, co to děláš, přestaň. Kdo jsi?"

Mohli udělat cokoliv takového, ale neudělali.

Co chtěli, bylo natočit jej
a získat důkazy k soudu.

To je jediný důvod,
proč něco takového nahráváte.

Na roztěkané bezpečností kameře
byla prvně zachycena osoba,

která používala komoru
k úschově lahví a plechovek.

O pár dní později to byl Swartz.

Swartz mění hard disk.
Vytáhne jej z batohu,

zmizí ze záběru na asi pět minut

a potom odejde.

Potom zorganizovali přepadení
na místě, kudy jezdil domů z MIT.

Policajti vylezli ze všech stran,

nebo něco takového a začali jej pronásledovat.

Popisoval, že byl sražen
k zemi a napaden policií.

Řekl mi, že...není jisté,
zda to byli policisté, co jej pronásledovali.

Myslel, že se ho někdo snaží napadnout.

Řekl, že jej zmlátili.

Bylo to zničující. Představa jakéhokoli stíhání
někoho z rodiny nebo podobně

byla tak cizí a nepochopitelná,
že jsem nevěděl, co mám dělat.

Vydali povolení k prohlídce Aaronova domu,
jeho bytu v Cambridge a kanceláře v Harvardu.

Dva dny před jeho zadržením, postoupilo
vyšetřování z JSTOR na místní policii v Cambridge.

Těm nyní šéfovala Státní tajná služba.

Tajná služba v roce 1984 vyšetřovala
podvody s počítači a kreditními kartami,

ale šest týdnů po 11.září
se jejich pravomoc rozšířila.

Prezident Bush použil The Patriot Act k vytvoření
tzv. "Speciální jednotka na elektronické zločiny".

Tento zákon přede mnou počítá
s hrozbami moderních teroristů.

Podle Tajné služby se jejich práce týká
aktivity s ekonomickým dopadem,

organizovaných kriminálních skupin
nebo použití podvodů zahrnující nové technologie.

Tajná služba předala Swartzův případ
státnímu zastupitelství v Bostonu.

Na tom zastupitelství byl jeden chlapík,
jehož funkce se jmenovala

"Vedoucí oddělení počítačových
zločinů nebo speciální jednotky"

Nevím, co jiného měl na práci,

ale určitě nejste "prokurátor počítačových
zločinů" bez počítačového zločinu.

Tak se na to vrhnul sám, nechal si to pro sebe
a nepřidělil k tomu nikoho z kanceláře ani jednotky.

A to je Steve Heymann.

Prokurátor Stephen Heymann se neukázal na
veřejnosti od zatčení Aarona Swartze,

ale může být viděn zde, v díle
televizního pořadu "American Greed",

natočeného přibližně
v době Aaronova zatčení.

Popisuje tam případ
s notorickým hackerem Albertem Gonzalesem,

případ, který na Heymanna přitáhl
obrovskou pozornost médií.

Gonzales dokázal ukradnout přes
sto milionů čísel kreditek a bankomatů.

Největší takovýto podvod v historii.

Zde Heymann popisuje
Gonzalesovu hackerskou mysl:

Tito lidé jsou pohánění
stejnými věcmi, jako jsme my.

Mají ego, mají rádi výzvy a mají samozřejmě
rádi peníze a vše, co si za ně můžete koupit.

Jedním z podezřelých v Gonzalesově případě
byl mladý hacker jménem Jonathan James.

V přesvědčení, že Gonzalesovy
zločiny budou přišity jemu,

James spáchal během vyšetřování sebevraždu.

Na tiskové konferenci popisující postoj
vlády k případu Aarona Swartze,

řekla Heymannova nadřízená ze státního
zastupitelství v Massachusetts, Carmen Ortiz

Krádež je krádež. Ať už použijete počítač
nebo páčidlo a kradete data nebo dolary."

Není to pravda.
Očividně to není pravda.

Neříkám, že je to neškodné

a neříkám, že bychom neměli
kriminalizovat krádeže informací,

ale musíte být více při zemi

ohledně rozhodnutí,
o jaké poškození se tady jedná.

To prohlášení s páčidlem je tedy tak,
že pokaždé, když se někam dostanu páčidlem,

způsobím škodu.
O tom není vůbec pochyb.

Ale když Aaron napíše skript říkající,

"stahuj stahuj stahuj" stokrát za vteřinu,

nikomu nenastala žádná zřejmá škoda.

Pokud to dělá pro účely sběru
archivu a následného akademického výzkumu,

potom zde nikdy nikomu nenastane škoda.

On nekradl.
Neprodával to, co získal, ani nedával dále.

Jenom se snažil ukázat,
o co tady jde, aspoň jak já to chápu.

Zadržení si na Swartzovi vybralo daň.

Vůbec o tom nemluvil.

Byl velmi vystresovaný.

Pokud by jste si každý den mysleli,
že k vám domů může vpadnout FBI,

kdykoliv jste šel chodbou,
dokonce při praní prádla

a oni by vám jen tak vtrhli do bytu,
protože jste nezamkli dveře,

Já bych ve stresu docela byl.

A bylo to jasné, proto
byl Aaron pořád v zarputilé náladě.

V té době nikomu neposkytoval citlivé
informace ohledně svých aktivit,

protože měl strach,
že tam na něj bude FBI čekat.

Byl to čas nebývalého
sociálního a politického aktivismu.

Časopis Time později jmenoval
Osobnost roku 2011, "Demonstrant".

Rychle narůstala hackerská aktivita.

WikiLeaks zveřejnilo odhalení
ohledně "Diplomatic cables" (Cablegate)

Manning byl v té době ještě zadržen,

nebylo jasné,
zda byl původcem úniku informací nebo ne.

Anonymous, což je jakési
protestní uskupení,

které má ve svých řadách spoustu hackerů

se trochu utrhávali ze řetězu.

Když to porovnáte s tím, co udělal on,

jeho případ by se měl nechat
na starost MIT a JSTOR,

v soukromí a profesionalitě.

Nikdy se o to neměl zajímat kriminální systém.

Prostě to tam nepatřilo.

Předtím, než byl obviněn,
bylo Swartzovi nabídnuta dohoda,

která zahrnovala tři měsíce
ve vězení, nějaký čas rehabilitace

a rok domácího vězení.

Vše bez užívání počítače.

Tohle vše pod podmínkou,
že se Swartz přizná ke spáchání zločinu.

A tady jsme: nemáme žádný objev,
vůbec žádné důkazy o tom,

co je vlastně vládní verze případu

a my musíme udělat obrovské rozhodnutí

kde vás právník tlačí k souhlasu,

vláda vám dává
nekompromisní požadavek

a je vám řečeno,
že vaše šance na něco lepšího je malá.

Takže ať už jste vinen nebo ne,
máte lepší tu nabídku prostě přijmout.

Boston má své vlastní
oddělení počítačové kriminality

a spousty právníků,
možná více, než potřebují.

Takže si dokážete představit různé případy,
které by bylo velmi těžké stíhat,

protože máte nějaké
kriminálníky v Rusku

nebo máte nějaké lidi uvnitř korporace,

která má právníky placené
500-700 dolarů na hodinu,

sedící naproti vám. A potom máte
případ tohohle kluka,

u kterého je velmi lehké
dokázat, že něco provedl

a už na sebe upozornil
FBI jako potížista,

takže proč nejít na tohoto
kluka tak tvrdě, jak to jen jde?

Je to dobré pro žalobce,
je to dobré pro republiku,

protože bojujete proti všem těmto teroristům.

Měla jsem velký strach.

Měla jsem velký strach z toho,
že mi zabaví počítač.

Měla jsem velký strach z toho,
že půjdu do vězení, až mi zabaví počítač.

Měla jsem tam důvěrné materiály od
svých zdrojů z bývalé práce

a to je, nadevše jiné, moje priorita.
Udržet moje zdroje v bezpečí.

Měla jsem velký strach ohledně
toho, co se stane s Adou.

Aaron mi řekl, že mu učinili nabídku

a konečně řekl, že když
řeknu, ať to přijme, tak to přijme.

a já řekla--Byla jsem
takhle blízko říct "Přijmi to".

Měl tyhle--vyvinul si vážné politické touhy

mezi tou dobou,

kdy skončil ten podnikatelský
život zakládání firem

a začal nový život, který vedl
k tomuto politickému aktivismu.

Prostě nevěřil, že by se zločinem
na krku mohl tento život ještě vést.

Jednoho dne, kdy jsme procházeli
kolem Bílého domu, mi řekl,

"Tamhle nikdy zločince pracovat nenechají."

A on opravdu, opravdu chtěl tento život vést.

Nikoho nezabil. Nikomu neublížil.

Neukradl žádné peníze.

Neudělal nic, co by se dalo
posuzovat jako zločin, ne? A..

taky je zde to, že není důvod,
aby byl označen za zločince,

aby mu bylo odepřeno právo
volit v mnoha státech

za to, co udělal.
To je neslýchané.

Jemu dává smysl dostat velkou pokutu

nebo zákaz návratu do MIT.

Ale zločinec? Čelit vězení?

Swartz dohodu odmítl.

Heymann zdvojnásobil své snahy.

Heymann na nás
tlačil ve všech směrech.

Dokonce s fyzickým důkazem,
který Aaronovi zabavili z jeho

hard disku a externího disku,

žalobci stále potřebovali
důkazy ohledně jeho motivu.

Proč Aaron stahoval články z JSTOR

a jak s nimi chtěl naložit?

Vláda tvrdila, že je chtěl zveřejnit.

Opravdu nevíme, zda to
byly jeho pravé záměry,

protože Aaron už v minulosti dělal na projektu
zahrnující analýzu velkého množství dat z článků

pro účely získání zajímavých informací.

Nejlepší důkaz byl, když byl ještě na Stanfordu,

také tam stáhnul celou databázi Westlaw.

V projektu se Stanfordskými studenty práva

Swartz stáhnul databázi Westlaw.

Odhalil znepokojující propojení
mezi investory výzkumů

a výhodnými výsledky.

Udělal úžasné analýzy ziskových podniků

poskytující peníze profesorům práva,
kteří psali právní posudky,

které pak byly výhodné,
podobně jako Exxon během úniku ropy.

Byl to velmi zkorumpovaný
systém dotování. Ješitné výzkumy.

Swartz nikdy tyto dokumenty nepublikoval.

Teoreticky mohl data z JSTOR
využít úplně stejně,

což by bylo v pořádku.

Pokud by se, na druhou stranu, snažil
vytvořit konkurenční službu k JSTOR,

jakože se snaží založit vlastní

přístup na Harvardský právní
přehled a účtovat si to,

potom ano, to by
vypadalo jako porušení zákona,

protože se snažíte
komerčně využít tento materiál,

ale je trochu bláznivé
si představit, že dělal zrovna tohle.

Ale ještě je tady prostřední cesta: Co když chtěl
ta data osvobodit pro rozvojové země?

V závislosti na tom , co dělal,
by se měl charakter jeho činu

posuzovat z právního hlediska jinak.
Vláda jej stíhala,

jako by se jednalo o komerční porušení práva,

něco jako krádež spousty záznamů
z kreditních karet nebo podobně.

Nevím, co se chystal
udělat s tou databází,

ale slyšel jsem od Aaronova
kamaráda, že mu jednou řekl,

že se pokusí analyzovat ta data pro důkaz,
že korporace financují výzkumy globálního

oteplování které vedly k
předpojatým výsledkům a tomu já pevně věřím.

Bylo mi řečeno,
že se mnou chce mluvit Steve

a já si pomyslela, že
tohle je možná cesta, jak z toho ven,

prostě odejít z celé té situace.

Nechtěla jsem žít ve strachu,
že mi zabaví počítač.

Nechtěla jsem žít ve strachu
z vězení za pohrdání soudem,

kdyby se mě snažili přesvědčit,
abych dešifrovala svůj počítač.

Když zamnou přišli a řekli,
"Chce s tebou mluvit Steve,"

vypadalo to rozumně.

Nabídli Norton možnost známou jako
"Královnou na jeden den", neboli imunitu.

Dovolila by žalobcům klást
otázky ohledně Aaronova případu.

Norton by byla dána imunita
na stíhání vlastní osoby

za jakoukoli informaci,
kterou by poskytla během setkání.

Nelíbilo se mi to.
Řekla jsem svým právníkům několikrát,

že ... vypadalo to zrádně, nelíbilo
se mi to, nechtěla jsem imunitu.

Nepotřebovala jsem imunitu,
nic jsem neudělala.

Ale oni velmi, velmi naléhali, že je zde--

nechtěli, abych se
s žalobci setkala bez imunity.

Jen pro ujasnění, jedná se
o možnost "Královna na jeden den", o imunitu.

-Ano, imunitu.

Díky kterému v podstatě poskytnete informace
výměnou za ochranu vaší osoby před stíháním.

Nebylo to předávání informací.
Bylo to, alespoň, jak to vidím já,

jenom rozmlouvání ,
jen domluvená schůzka.

-No, pokládají vám otázky
-Kladou otázky

-A můžou se zeptat ohledně čehokoli...
-Správně

-..a cokoli by zjistili..
-Já vážně..

-Tak vás ze to nemůžou stíhat.
-Ano a já několikrát žádala o žádnou ochranu

Několikrát--Několikrát jsem
se snažila imunitu odmítnout.

Bylo mi špatně.
Mí právníci na mě tlačili.

Byla jsem zmatená.
Tehdy to se mnou nebylo moc dobré.

Měla jsem deprese, bála se
a nechápala situaci, ve které jsem byla.

Neměla jsem ani tušení,
proč jsem se do takové situace dostala.

Neudělala jsem nic zajímavého,
natož tak špatného.

Trochu jsme šíleli.

Aaron z toho byl zjevně rozrušen.
Oba jsme z toho byli rozrušeni.

I Aaronovi právníci z toho byli rozrušeni.

Snažili jsme se,
aby nám Quinn vyměnil právníky.

Nebyla jsem zvyklá být v místnosti
s velkými chlapy, dobře ozbrojenými,

kteří mi neustále opakovali, že lžu
a že jsem něco udělat musela.

Řekla jsem jim, že to,
za co jej stíhají,

není zločin.

Řekla jsem jim, že jsou "na špatné
straně historie" (přísloví).

Použila jsem tuto frázi. Řekla jsem,
"Jste na špatné straně historie"

A oni vypadali znuděně.
Ani nevypadali naštvaně, jen znuděně

a mně začalo připadat,
že se každý bavíme o něčem jiném.

Řekla jsem jim spoustu věcí o tom,
proč by lidi chtěli stahovat ty články

a nakonec, nevím, co tomu předcházelo,

jsem zmínila, že vytvořil blog
jménem "Guerilla Open Acces Manifesto"

Tohle je "Guerilla Open Acces Manifesto",

údajně sepsáno
v červenci roku 2008, v Itálii.

"Informace jsou moc. Ale jako s každou mocí,
jsou zde i takoví, kteří ji chtějí jen pro sebe."

"Vědecké a kulturní dědictví celého světa,
publikované po staletí knihami a deníky,

se čí dál častěji digitalizují a odpírají
veřejnosti hrstkou soukromých korporací."

"Mezitím ti, kteří jsou odříznuti,
jen tak nestojí v koutě."

"Snažili jste se najít skulinky
a překonávat překážky

při osvobozování informací znepřístupněných
vydavatelstvími a sdíleli je s přáteli."

"Ale všechny tyto skutky jsou
v temnotě, skryty pod zemí."

"Je to nazýváno krádeží nebo pirátstvím,
jakoby sdílení vědomostí byly

morálním ekvivalentem vyplenění
lodi a povraždění posádky."

"Ale sdílení není nemorální,
je to morální nezbytnost."

"Pouze ti, jež jsou zaslepeni chamtivostí
odmítají poskytnout přátelům kopii."

"Neexistuje žádná spravedlnost
v následování nespravedlivých zákonů."

"Je čas vyjít na světlo a podle
velkolepé tradice lidské neposlušnosti

vyhlásit odpor k této
krádeži veřejné kultury."

Tento manifest byl údajně sepsán
čtyřmi různými lidmi a Norton jej upravila.

Ale byl to právě Swartz,
kdo se pod něj podepsal.

Když bylo po všem, okamžitě jsem šla
za Aaronem a všechno mu vysvětlila.

Byl velmi naštvaný.

Věci, které jsem udělala,
neměly vůbec skončit takhle.

Neudělala jsem nic špatného
a pokazilo se všechno,

ale já nikdy...

Jsem stále naštvaná.

Jsem stále naštvaná, že můžete s těmito lidmi
zkusit vše, co je ve vašich silách

a oni všechno obrátí proti vám.

Ublíží vám jakkoli jen můžou.

V tu chvíli jsem litovala,
že jsem vůbec něco řekla.

Ale ještě více lituji toho,
že jsme se s tím všichni spokojili.

Že nám to nevadí.

Že nám náš právní systém nevadí.

Systém, který se snaží lidi dostat
do malých pastí, aby jim mohl zničit život.

Takže tak,
přeji si, abych to neřekla.

Ale jsem mnohem, mnohem více
naštvaná za to, kde jsem.

Že tohle je podle nás, lidí, v pořádku.

Použili snad každou metodu,
která je mohla napadnout,

aby z ní dostali informace,
které by nebyly prospěšné Aaronovi,

ale žalobcům.

Nemyslím si ale, že by měla
informace, které by vládě pomohly.

Měsíce plynou, zatímco Aaronovi přátelé
a rodina čekají na blížící se obžalobu.

Mezitím se Swartz stával expertem, za kterým
se chodí ohledně řady internetových problémů.

...otázka pro vás tedy:
Myslíte si, že internet je něco,

co by mělo být považováno jako lidské právo
a něco, co by vám vláda neměla odebrat?

Naprosto. Ten nápad, kdy národní bezpečnost
se využívá jako výmluva k vypnutí internetu

je přesně to samé, co jsme slyšeli v Egyptě,
Sýrii a všech ostatních státech.

A tak, ano, je to pravda, stránky jako WikiLeaks
budou stále zveřejňovat zahanbující materiál

o tom, co dělá americká vláda
a lidé proti tomu budou protestovat

a snažit se svou vládu změnit.
Víte a to je dobře, to je to,

o čem přesně pojednává První dodatek ústavy
o svobodě projevu a sdružování

a tedy názor, že bychom to měli zkusit a zbavit se
jich jde trochu proti našim základním principům.

Princip je, si myslím, to,
čemu by naši Otcové zakladatelé rozuměli.

Kdyby tehdy měli internet,

tak by namísto pošty vnesli do Ústavy "ISP".
(internetoví poskytovatelé)

Je rozhodně zajímavé, jak daleko...

Swartz se potkává s aktivistkou Taren
Stinerbrickner-Kauffman a začnou spolu chodit.

[Aaron] Potřebujeme obrovský,
globální, veřejný výkřik.

[Taren] Pokud nenastane takový výkřik,
nenastane žádná změna.

-Víš, čtyři lidé v tomto městě by měli
způsobit takový výkřik

-Víš, potřebujeme někoho,
kdo bude chodit s peticí

Aniž by jí řekl detaily,
varoval ji, že je zapleten do něčeho,

čemu prostě říkal "Špatná věc".

Já měla takové teorie, jako že měl
aféru s Elizabeth Warren nebo tak něco.

Počítala jsem jak s Hilary Clinton tak
Elizabeth Warren, ale...

Takže někdy koncem července
mi zavolal Aaron,

já to zvedla a on řekl, "Ta špatná věc
možná bude zítra ve zprávách.

Chceš, abych ti o tom řekl nebo se
o tom chceš dozvědět ze zpráv?

A já řekla, "Chci, abys mi o tom řekl."

On řekl, "No, já..byl jsem zatčen

za stahování příliš mnoha vědeckých
článků a chtějí ze mě udělat exemplární příklad."

A já na to, "To je vše? Tolik povyku pro tohle?
Vážně? Nezní to jako moc velký problém."

14.července 2011 státní zástupci
obžalovali Swartze ze čtyř zločinů.

Byl obžalován ve stejný den, kdy byli
v Anglii zadrženi dva členové LulzSec

a pár opravdových hackerů. A Aaron
prostě vypadá trochu jako hacker,

dost na to, aby mu mohli
dát hlavu na špalek a vystavit nad bránou.

Aaron se vzdal a oni jej zatkli.

Svlékli jej do naha,

vzali tkaničky, opasek
a dali na samotku.

Státní zástupce z Massachusetts vydal prohlášení

ve kterém stálo, "Swartz čelí až 35 rokům,

tříleté podmínce,

odškodnění, propadnutí
a pokutě až jednoho milionu dolarů.

Kauce je stanovena na 100,000 dolarů.

V ten samý den hlavní poškozený, JSTOR,

stáhnul proti Swartzovi všechna
obvinění a odmítá se podílet na případu.

JSTOR, kteří nebyli naši přátelé,
nebyli k nám přátelští ani nápomocní,

ale taky se chovali stylem,
my s tím nemáme nic společného.

JSTOR a jejich mateřská společnost ITHAKA
se také odmítla vyjádřit v tomto filmu.

V té době vydali prohlášení,

"Stíhání bylo rozhodnutí vlády, ne JSTOR."

S tímto prohlášením jsme věřili,
že případ bude uzavřen.

Že budeme schopni přesvědčit Heymanna,
aby zastavil stíhání nebo se nějak domluvit.

A vláda to odmítla.

Proč?

No protože si myslím, že chtěli
udělat z Aarona exemplární příklad

a taky řekli, že chtějí--
že důvod, proč by nemohli

přestat požadovat uznání viny
a odsouzení byl ten,

že chtěli tento případ použít jako
odstrašující případ. Tohle nám řekli.

-Tohle vám řekli?
-Ano

-Že to má být příklad?
-Ano

-On měl být tím příkladem?
-Ano

Steve Heymann to řekl.

Zastrašit koho? To tady běhá více
lidí kolem JSTOR a snaží se je hacknout,

stáhnout články a vydat
politické prohlášení? Koho zastrašují?

Bylo by jednodušší pochopit
postoj Obamovy administrativy

na údajný odstrašující příklad,

pokud by to byla administrativa,
která by například,

stíhala pravděpodobně
největší ekonomický zločin,

který tahle země viděla
za posledních sto let--

spáchané zločiny, které vedly
k finanční krizi na Wall Street.

Když začnete rozšiřovat

nekontroverzní myšlenku zastrašování

pouze selektivně,

přestanete nezaujatě
analyzovat porušování zákona

a začnete rozhodovat
o přerozdělování financí vymahatelům práva

jen na základě
politické ideologie,

to není jen nedemokratické,
ale i neamerické.

Prokurátor Stephen Heymann později
údajně řekl právnímu poradci od MIT,

že tou poslední kapkou bylo

tiskové prohlášení vydané organizací, kterou
Swartz pomáhal založit, jménem "Demand Progress"

Podle MIT, Heymann
zareagoval na krátké prohlášení podpory

a nazýval to "divoká internetová kampaň"
a "pošetilý nápad",

což posunulo případ od řešení z očí
do očí až na instituční úroveň.

To byla ta smrtící kombinace:
prokurátor, který nechtěl ztratit tvář,

který měl nastartovanou kariéru, možná,
a nechtěl, aby se to k němu později vrátilo.

Kolik vládních financí jste utratili za
zatýkání někoho, kdo ukradl příliš knih z knihovny

a pak si vás naservírují u soudu.
V žádném případě.

Potom jsem zkoušel vytvořit tlak
na MIT různými způsoby,

aby přesvědčili vládu stáhnout obvinění.

Jaká byla jejich reakce?

V tomto bodě nepřišla od MIT reakce žádná.

MIT Aarona nepodporuje,

což pro lidi uvnitř
MIT komunity bylo skandální,

protože MIT je místo, které
hackerství podporuje nejvíce na světě.

V MIT je myšlenka běhání po střechách
a tunelech, kde nemáte co dělat

nejenom rituál,
je to jejich cesta,

a otevírání zámku paklíčem
byl zimní kurz v MIT.

Měli morální autoritu vše okamžitě zastavit.

MIT se nikdy nevzepřelo
a neřeklo federálům, "Tohle nedělejte."

"Nechceme, aby jste tohle udělali.
Přeháníte. Tohle je už moc."

Alespoň co já vím.

Zachovali se tak, jako každá korporace.
Tak nějak--pomáhali vládě,

nám by nepomohli, dokud by nemuseli
a nikdy se nepokusili to zastavit.

MIT odmítlo opakující se
žádosti o komentář,

ale později vydalo zprávu, ve které stálo,
že se pokusili udržet neutrální postoj

a věřili, že Heymann a úřad státního zástupce
vůbec nezajímá, co si MIT o případu myslí.

Chování MIT se
zdálo rozdílné od jeho charakteru.

Můžete namítat, že to vidět nechtěli
a to by bylo i v pořádku,

ale zaujmout neutrální postoj, když se jedná
o ně, je prostě přiklonění na stranu žalobce.

Pokud se podíváte na Steva Jobse
a Steva Wozniaka,

ti začínali s prodejem Blue Box,
což mělo ošidit telefonní společnosti.

Když se podíváte na
Billa Gatese a Paula Allena,

ti začali podnikat díky užíváním
přiděleného času k počítačům na Harvardu,

což bylo jasně proti pravidlům.

Rozdíl mezi Aaronem
a těmi lidmi, které jsem zmínil,

je ten, že Aaron chtěl svět udělat lepším,
nechtěl jen vydělat peníze.

Swartz pokračuje v odpovídání
na otázky ohledně internetové problematiky.

Důvod, proč funguje internet, je
kvůli konkurenceschopnému tržišti nápadů

a potřebujeme se zaměřit na získávání
informací ohledně naší vlády, větší přístup,

více diskuzí, více debat, ale vypadá to,
že Kongres se spíše zaměřuje na odpojování.

Aaron si myslel, že může změnit svět,
když ho lidem jednoduše vysvětlí.

Flame vám může doslova
ovládat počítač a špehovat vás.

Vítej, Aarone.
Je dobré mít tě zpět v pořadu.

Stejně jako špioni za starých časů používali
mikrofon a zapisovali vše, co lidi řekli,

dnes na to používají počítač.

Swartzova politická aktivita pokračuje

a jeho pozornost směřuje na zákon
v Kongresu omezující online pirátství.

Bylo to nazváno SOPA.
(Youtube: Co je SOPA/PIPA)

Aktivista Peter Eckersley
to vnímal jako obrovský přehmat,

hrozba technické soudržnosti
internetu jako takového.

První z věcí, kterou jsem
udělal, bylo zavolat Aaronovi.

A řekl jsem, "Můžeme proti tomu
vytvořit velkou online kampaň?"

"Tohle není zákon o autorství."

"Není?"

"Ne," řekl, "je to zákon o svobodě se připojit."

Teď jsem už poslouchal.

Chvíli o tom přemýšlel a potom řekl, "Ano."

Následně založil organizaci Demand progress.
(Požadujeme pokrok)

Demand progress je online aktivistická
organizace, máme kolem jednoho a půl mil.

členů a začala v polovině podzimu roku 2010.

Aaron byl jednou z významných
osobností komunity lidí,

kteří pomáhali vést organizování okolo problémů
sociální spravedlnosti na federální úrovni.

SOPA byl zákon, který měl za úkol
omezit online hudební a filmové pirátství,

ale co udělali, bylo v podstatě to,
že použili perlík v místě, kde je třeba skalpel.

Pokud by prošel, společnosti by mohly odříznout
finance jakékoliv stránce a bez procesu

nebo dokonce donutit
Google o vyřazení jejich odkazů.

Jediné, co potřebovali,
byl náznak porušení autorského práva.

Postavili proti sobě giganty tradičních médií
proti nové a nyní více složitě smíchané kultury.

Každý, kdo provozuje web,
by musel být policistou

a pokud by se nestarali o to, že nikdo
neužívá jejich stránku k něčemu

i potenciálně ilegálnímu, celá stránka
mohla být vypnuta i bez soudu.

To už bylo příliš.
Byla to katastrofa.

Ten zákon nese vážnou hrozbu občanské svobodě
i slova, pro všechny, kdo užívají internet.

Byla nás jen hrstka, která tvrdila,
"Podívejte, my taky nepodporujeme pirátství,

ale nedává žádný smysl
zničit architekturu internetu,

systému jmen domén a spoustu jiného,
co jej dělá volné a otevřené, ve jménu

boje s pirátstvím.
A Aaron to okamžitě pochopil.

Svobody zaručené v naší Ústavě,
svobody, na kterých byla naše země postavena,

by byla okamžitě vymazána.

Nová technologie by, namísto větší svobody,
podupala naše základní práva,

která bereme jako samozřejmá.

V den, kdy jsem mluvil s Peterem, jsem si
uvědomil, že tohle nemůžu nechat dopustit.

Když byl zákon SOPA představen v říjnu 2011,
bylo to považováno za nevyhnutelné.

Naše strategie byla zprvu zpomalit schvalování,

možná ten zákon trochu
oslabit, ale ani my jsme si

nemysleli, že bychom jej mohli zastavit.

Během práce ve Washingtonu jsem
se naučil, a to hlavně ve Washingotnu,

že legislativní boje jsou boje mezi
různými zájmy zámožných korporací.

Všichni bojují o schválení zákona
a ty nejtěsnější boje jsou takové,

kdy proti sobě stojí jedny zájmy
korporace proti zájmům jiné korporace

a obě si jsou finančně rovné
ve smyslu příspěvků na kampaně a lobbování.

To jsou ty nejtěsnější.

Ty, které nejsou ani bojem,
jsou typicky ty,

kde na jedné straně jsou
všechny peníze a korporace

a na druhé miliony lidí.

Nikdy jsem neviděl něco podobného jako
je SOPA a PIPA za celou mou kariéru.

Přes 40 amerických senátorů
tam bylo podepsáno jako spolu sponzor,

takže už byli velmi po předu

k získání těch 60 hlasů,
aby mohl zákon projít bez problémů.

I já začal pochybovat.
Byly to těžké chvíle.

Swartz a Demand Progress byli schopni
získat obrovskou podporu díky svému dosahu

kombinovaný s funkcí VoiceOver IP,
aby zavolání do Kongresu bylo co nejjednodušší.

Nikdy jsem nepotkal nikoho ,kdo by
dokázal fungovat na takové úrovni,

jak už po technologické stránce,
tak po stránce strategie kampaně.

Miliony lidí kontaktovalo Kongres
a podepsali proti SOPA petice.

Kongres byl nachytán na švestkách.

Bylo zvláštní pozorovat členy Kongresu
debatovat o zákoně, o kterém nic neví,

trvající na tom,
že budou moci internet regulovat

a skupina šprtů je nemohla zastavit.

Nejsem šprt.

Nejsem na to dost šprt...

Možná bychom se měli nějakých
zeptat, co to vlastně umí.

Pojďme udělat slyšení, přiveďme je..

Vážně?

"Šprti"?

Slovo, které možná hledáte,
je "experti",

aby vám to osvítili
a vaše zákony se nevymstí

a nezničí internet.

My používáme slovo "geek" (počítačový šprt).
My na to ale máme právo, protože jimi jsme.

Skutečnost, že to došlo tak daleko bez toho,
aniž by se poradili s experty,

odráží skutečnost, že je v tomhle
městě něco v nepořádku.

Hledám někoho, kdo by předstoupil,
vypovídal a řekl, "Proto je to tak špatné."

Bývala zde kancelář, která poskytovala
vědecké a technické poradenství.

Členové tam mohli chodit
a říct, "Pomozte mi pochopit X, Y, Z."

A Gingrich to zrušil.
Řekl, že to bylo plýtvání penězi.

Od té doby se Kongres ponořil do středověku.

Myslím, že si nikdo nemyslel,
že by mohla být SOPA poražena. Dokonce i Aaron.

Stálo to za zkoušku,
ale nezdálo se mít možnost vyhrát.

Pamatuji si, možná po pár měsících,
jak se ke mě otočil a řekl,

"Myslím, že bychom to mohli vyhrát."

A já na to, "To by bylo úžasné."

Volání do Kongresu pokračovalo.

Když se Go Daddy, zabývající se
hostingem domén, připojil k podpoře zákona,

deseti tisíce uživatelů na protest
převedlo své domény pryč.

Pokořený Go Daddy změnil svůj
postoj k SOPA během týdne.

Když si lidé z Kongresu, podporující
nahrávací a filmový průmysl,

uvědomili, jaká zde byla vůle,
trochu ten zákon poupravili.

Mohli jste sledovat, jak se to láme.
Viděli jste, jak naše argumenty začínají rezonovat.

Bylo to, jako by Aaron zapálil
zápalku a ta byla sfouknuta,

škrtnul další a zase byla sfouknuta,

až konečně dokázal sehnat dost
klestí na podpal, aby to opravdu hořelo,

poté se to z toho stal velký požár.

16.ledna 2012 vydal
Bíly dům prohlášení,

že zákon nepodpořil.

Poté se stalo tohle:

Věřím, že bychom se měli
zabývat problémem pirátství

a měli bychom to dělat zcela vážně,
ale tento zákon pro to není správný.

Když Jimmy Wales podpořil výpadek Wikipedie,

páté nejpopulárnější stránce na světě,

kdy 7% kliknutí kdekoliv na internetu
se děje zde.

Zhasla Wikipedia

Zhasnul Reddit

Zhasnul Craiglist

Telefonní linky se na
Capitol Hill kompletně roztavily.

Členové Kongresu se začali předhánět v
prohlášeních přehodnocujících svůj postoj k zákonu,

který propagovali před několika dny.

Během 24 hodin se
počet oponentů SOPA v Kongresu

zvětšil z tohoto..

na tohle.

Sledovat členy Kongresu měnící strany
během onoho "výpadku"

bylo docela neuvěřitelné.

Přehouplo se snad 100 zastupitelů.

A to byla chvíle,
i když velmi těžko uvěřitelná,

kdy jsme vyhráli.

Věc, o které každý říkal, že je nemožná,

že jedny z největších společností světa
byly odepsány jako nějaká fantazie,

se opravdu stala.

Dokázali jsme to.

Vyhráli jsme.

Tohle je historický týden v internetové
politice. Možná v americké politice.

Slyšeli jsme od lidí z Washingtonu, D.C.,
od zaměstnanců Capitol Hill, že

obdrželi tolik mailů a telefonátů
v den "Výpadku SOPA",

než kdykoli jindy ohledně čehokoli.

Myslím, že to byl extrémně vzrušující okamžik.

To byl moment,
kdy internet politicky narostl.

Bylo to povznášející, protože
bylo těžké uvěřit tomu, že se to opravdu stalo.

Je těžké uvěřit, že zákon
s takovou finanční podporou

prostě Kongresem neproklouzl.

Nejenom, že neproklouzl,
on vůbec neprošel.

Někdy je lehké si myslet,
že jste bezmocní,

jako když vyjdete na ulici, pochodujete
kolem, křičíte ale nikdo vás neslyší.

Ale dnes tady jsem, abych vám
řekl, že nejste bezmocní.

Ano, někdy vám může připadat, že vás
nikdo neposlouchá, ale vám říkám, že ano!

Poslouchá vás.
To vy způsobujete změnu.

Můžete tento zákon zastavit,
pokud nepřestanete bojovat.

Zastavte PIPA!

Zastavte SOPA!

Ty největší internetové
společnosti by upřímně těžily

ze světa, ve kterém
by mohli být konkurenti cenzurováni.

To nemůžeme nechat dopustit.

Pro něj bylo důležitější se ujistit,
že děláte malou změnu,

než hrát malou roli ve velké změně.

Ale SOPA hrála velkou roli ve velké změně,

takže pro něj to byl
tak trochu důkaz konceptu

jako "Dobře, s životem naložím tak,
že změním svět."

"Přemýšlím o tom v takovém vědeckém
duchu měření mého působení,

a tohle je důkaz, že je to možné."

"To, co chci se svým životem dělat, je možné."

"Dokázal jsem, že na to mám,

že já, Aaron Swartz, můžu změnit svět."

Na někoho, kdo si nikdy nemyslel,
že by něco dokázal, což Aaron byl,

to byla jedna z těch chvílí,
kdy jste jasně mohli vidět,

že cítil pocit z dobré práce.

Pocit, že tohle je možná
jedno a jediné vítězství.

Každý říkal,
že neexistuje možnost, jak zastavit SOPA.

My to zastavili.

Tohle jsou tři skandálně dobrá vítězství
a to ještě ani není rok u konce.

Jestli je nějaký čas
být pozitivní, tak je to teď.

Víte, vyhrál nad SOPA
rok po tom, co byl zatčen.

Tohle není jednoznačně
šťastná chvíle, děje se toho spousta.

Je tak naladěn na politický
proces, že jej nemůžete zastavit.

Seznam organizací, které
založil nebo pomohl založit je tak obrovský,

roky před tím, než Edward Snowden
odhalil plošné internetové špehování,

byl Swartz už dávno znepokojen.

Je šokující, že zodpovědnost je tak laxní,

že ani nemají základní statistiky
o tom, jak velký ten špehovací program je.

A pokud odpověď zní, "Špehujeme takovou
spoustu lidí, že je ani nemůžeme spočítat."

Potom to musí být příšerně moc.

Byla by jedna věc říct, "Podívejte, víme kolik
telefonů máme napíchlých,

jenom přesně nevíme,
kolik to vlastně zahrnuje."

Ale oni jen přišli a řekli,
"Nemůžeme vám dát žádná čísla."

To je docela--Je to děsivé.

Uvalili na něj velký tlak.
Vzali mu všechny peníze, které vydělal,

vyhrožovali mu odebráním fyzické svobody.

Proč by to dělali?
Proč by šli po informátorech?

Proč se snaží dostat lidi,
kteří říkají pravdu o různých

věcech, jako jsou banky, válka
a vládní transparentnost.

Tajnosti slouží těm, kteří jsou už u moci

a my žijeme v éře tajností, která
se shoduje s érou, kde vláda dělá

spoustu věcí. Pravděpodobně
nelegálních a protiústavních.

Tyto dvě věci nejsou náhodné.

Je jasné, že tato technologie nebyla vyvinuta

pro malé země v zámoří, ale přímo tady,
pro užití Spojenými státy, americkou vládou.

Problém se špehovacím programem
je jeho dlouhý, pomalý nárůst,

táhnoucí se až k Nixonovu úřadu.

Samozřejmě to posílilo po
útocích 11.září pod G. W. Bushem

a Obama to ještě rozšířil.
Takže ten problém pomalu narůstal,

ale nikdy zde nebyla chvíle,
kdy jste mohli ukázat a říct,

"Dobře, dnes musíme podnítit opozici,
protože dnes je den, kdy na tom záleží..."

Žalobce, dle mého odhadu Aarona Swartze,
se chystala vyslat jasnou a přesnou zprávu

skupině lidí, kterou Obamův
úřad vidí jako politickou hrozbu

a to je, v podstatě, hacker, informace
a komunita aktivistů za demokracii.

Zpráva, kterou Obamův úřad chtěl
poslat těmto komunitám byla,

dle mého odhadu, "Víme, že máte schopnosti
vytvořit problémy establishmentu,

proto uděláme z Aarona Swartze
exemplární příklad,

abychom zastrašili tolik lidí, kolik jen bude
možné, jen aby jste nedělali tyto problémy."

A vláda řekla, "Zákony, o které se opíráme,

abychom legalizovali špionážní
program, jsou také tajné,

takže vám ani nemůžu říct,
jaké zákony ke špehování využíváme.

Kdykoli můžou říct, že, "Tohle je
další případ kybernetické války.

Kybernetiční kriminálníci na nás zase utočí.
Všichni jsme v nebezpečí. Všem to hrozí.",

tak to použijí jako výmluvu
k protlačení dalších nebezpečných zákonů.

Jen pro upřesnění--osobně,
jak si myslíte, že váš boj postupuje?

To záleží na vás!

Já vím. Já jen, že musíme,...

Víte, jsou tady dva protikladné pohledy.

Všechno je skvělé, internet si vytvořil
svobodu a volnost a vše bude úžasné

nebo je všechno hrozné,

že internet si vytvořil všechny
ty nástroje k rozlušťování, špehování

a kontrolování toho, co řekneme.

A věc se má tak,
že obojí je pravda, ne?

Internet udělal obojí.
A obojí je tak nějak úžasné a ohromující.

Který z těchto dvou vyhraje záleží na nás.

Nedává smysl říct, "Jednomu se daří lépe,
než druhému." Obojí jsou pravdivé.

A záleží na nás, který bude
důraznější a který využijeme,

protože jsou tady oba
a oba tady i pořád budou.

12.září 2012 změnil federální prokurátor
na Aarona Swartze žalobu,

do které přidal skutky jako kabelový podvod,
nedovolený přístup do počítače a počítačový podvod.

Nyní, místo čtyřech bodů
obžaloby, čelil třinácti.

Vliv žalobců se dramaticky zvýšil,

stejně jako Swartzův potencionální
nástup do vězení a placení pokuty.

Sepsali samostatnou
žalobu, aby mohli přidat obvinění

a měli i názor na to, proč toto jednání
tvořilo řadu federálních zločinů,

a tak k tomu zákonu mohl být
přidělen i ten největší zločin.

Tento názor, i většina
obsahu žaloby proti Swartzovi,

zahrnoval zákon vytvořen v r. 1986.

Je nazván "Počítačový podvod a zneužití". (CFAA)

Počítačový podvod a zneužití

byl inspirován filmem Válečné hry
s Matthew Broderickem, skvělý film.

A teď tě mám.

V tomto filmu se jednomu klukovi,
díky počítačovým sítím, podaří

odstartovat nukleární útok.

To se nemůže stát a rozhodně to
nešlo ani v 80. letech,

ale ten film vyděsil Kongres natolik,

aby schválil tento zákon.

Je to zákon, který je už moc starý.
Například pokutuje

dohodu Podmínky použití. Můžete mít něco, jako

eHarmony nebo Match.com, někdo
trochu přikrášlí své osobní údaje

a najednou, v závislosti na
kompetenci a žalobcích,

by mohli mít spoustu problémů.

Všichni víme, co "Podmínky užívání" jsou.

Většina lidí je nečte, ale jejich
nedodržování může znamenat,

že pácháte zločin.

Stránka Podmínky služeb často říká:

"Buďte k sobě hodní" nebo
"Nedělej nic, co není vhodné."

Představa, že kriminální zákon má
co říct ohledně těchto porušení,

musí připadat většině lidí bláznivá.

Příklady se stávají ještě bláznivějšími:

Dokud to nebylo změněno v březnu 2013, podmínky užití
na webu časopisu Hearst's Seventeen

stanovovaly, že aby jste jej
mohli číst, musí vám být 18.

Řekl bych, že způsob, jakým Ministerstvo
spravedlnosti interpretuje CFAA,

znamená, že všichni porušujeme zákon.

Nejasné a náchylné ke zneužití,
zákon CFAA se stal "jeden metr na všechny"

pro širokou škálu sporů
zahrnující počítače.

Ačkoli nejenom jeden faktor v jeho případu,

ale 11 ze 13 obvinění proti Swartzovi
zahrnovalo Počítačový podvod a zneužití.

Otázka "proč" visí nad spoustou
věcí v příběhu o Aaronu Swartzovi.

Prostě co vládu motivovalo
a na čem by postavili celý případ?

Ministerstvo spravedlnosti
odmítlo požadavek na poskytnutí odpovědí,

ale profesor Orin Kerr je bývalým
žalobcem, který tento případ studoval.

Myslím, že v tomto případu stojím
na druhé straně, než většina lidí, z více důvodů:

Byl jsem tři roky federálním žalobcem na
Ministerstvu spravedlnosti,

než jsem začal učit. Vláda ke mě přistoupila

s žalobou zakládající se na zločinech,
o kterých si mysleli, že byly spáchány.

Čistě z právnického hlediska po nahlédnutí na
předchozí případy, na zákony,

historii a další případy, které
se do té doby staly,

tak si myslím, že ta žaloba
byla podána férově.

Můžete se hádat, zda jej obvinit měli.

Je zde spousta neshod. Někteří lidé jsou
na straně Volného přístupu, někteří ne.

Myslím, že vláda vzala Swartzovo
"Guerilla Open Access Manifesto" velmi vážně

a myslím, že jej považovali za
někoho, kdo se angažoval, jako morálně nezbytný,

v porušování a obejití těch zákonů,
které Swartzovi připadaly nespravedlivé.

Když si v demokracii myslíte, že je zákon
nespravedlivý, vždycky jde změnit.

Na Kongres platí některé způsoby,
jak Swartz tak bravurně ukázal se SOPA

nebo můžete ten zákon porušit
způsobem, že ho zkusíte anulovat

a myslím, že to, co vedlo žalobce,
byl význam toho, co Swartz spáchal.

Ne jenom to porušení zákona, ale opravdu
ujištění se, že ten zákon byl anulován,

všichni by měli volný přístup do databáze

a pasta by už nešla dát zpátky do tuby.

To by se stalo a Swartzova strana by vyhrála.

Ve společnosti je velká neshoda,
zda je to nespravedlivý zákon

a nakonec, tohle je rozhodnutí pro
Americký lid, pracující skrz Kongres.

A pak tu je další problém,
který se stále snažíme vyřešit:

Jaká je hranice mezi méně závažným
a více závažným přestupkem?

Vstupujeme do jiného prostředí
počítačů a jejich zneužití

a zatím ještě nemáme moc jasno,
kde přesně ta hranice leží.

Stále na tom pracujeme.

Tohle je ubohé využití
prostředků státního zastupitelství.

Kladivo, které má Ministerstvo
spravedlnosti k zastrašování lidí

je stále větší a větší a větší.

Většina lidí nemůže hrát
svůj život v kostky jen tak.

Máme napíchnout něčí telefon?
Máme je natočit?

Máme někoho usvědčit a donutit
je svědčit proti těmto lidem?

Takhle federální agenti
a prokurátoři myslí.

Sestavují případy. Dělají případy.

Swartz byl chycen v kolech brutálního
kriminálního soudnictví, ze kterého nebylo úniku.

Stroj, který udělal z Ameriky zemi
s nejvyšší mírou uvězněných lidí na světě.

V této zemi jsme si dovolili, abychom
byli lapeni do politiky strachu a zlosti,

a čehokoliv se bojíme,
jako třeba budoucnost internetu a přístupu.

I z čehokoli jsem naštvaní, instinktivně
vytváří zákrok kriminální spravedlnosti.

Použili jsme vězení a trest
k vyřešení velkého počtu problémů,

které, historicky nebyly nikdy
vnímány jako právní problém.

Podnět k vyhrožování, obviňování,
stíhání, což je součást toho,

co vytvořilo debatu a spor ohledně
online přístupu a informací na internetu,

je velmi důsledný s tím,
co jsme již viděli i v jiných oblastech.

Jediný rozdíl je v tom, že lidé, kteří jsou
oběťmi a jsou zacíleni těmito

druhy zločinů a odvedení do vězení,
jsou většinou chudí nebo menšiny.

Swartzova izolace
od přátel a rodiny se navýšilo.

V podstatě přestal pracovat na čemkoli jiném

a ten případ, ve
skutečnosti, ovládl celý jeho život.

Jeden z Aaronových právníků zřejmě řekl
prokurátorům, že je citově zranitelný

a že by na to neměli zapomínat,
oni o tom věděli.

Velmi těžce to na něj doléhalo.

Neměl rád, když byl omezován jak
ve skutcích tak v pohybu

a hrozba vězení, kterou
mu neustále připomínali,

pro něj byla děsivá.

Kompletně vyčerpal své finanční zdroje,

nás to také stálo spoustu peněz,
dokázal vytěžit podstatnou částku,

takže se to pohybovalo v milionech dolarů.

-Ta obhajoba?
-Ano

-Byla v milionech?
-Ano

Myslím, že nechtěl být nikomu na obtíž.

Myslím, že to bylo jako,
"Mám svůj normální život,

a potom tady je ta na hovno věc,
se kterou se musím vypořádat sám

a budu se snažit je držet od
sebe jak nejvíce to půjde.

Ale ony se začaly postupně smíchávat
a později se všechno zdálo na hovno.

Swartz čelil těžké volbě,
která se stávala ještě těžší:

Přiznáte vinu a budete
pokračovat se svým životem

nebo budete bojovat
se systémem, který nefunguje?

V jeho případě byla odpověď jednoduchá:

Odmítl konečnou dohodu
a datum soudu byl stanoven.

Aaron byl odhodlaný, že
se nepodrobí a nepřijme něco,

o čem věřil, že není fér,
ale také si myslím, že měl strach.

Nemyslím si, že by Aarona odsoudili.

Myslím, že bychom jej vyprovodili
ze soudní síně, pořádně bych jej objal,

přešli bychom tu malou řeku
v Bostonu a šli si dát pár piv.

Vážně jsem si myslel, že máme pravdu.
Myslel jsem si, že ten případ vyhrajeme.

Myslel jsem si,
že bychom to vyhrát mohli.

Moc o to nemluvil,
ale mohli jste vidět

tu obrovskou bolest, kterou prožíval.

Aaron v dětství nikdy neměl
těžké výkyvy nálad

nebo chvíle deprese, prostě nic,
co bych mohl popsat jako "těžká deprese"

a je možné, že v depresi byl.
Lidé se do deprese někdy dostanou.

Zpočátku našeho vztahu,
po třech nebo čtyřech týdnech,

mi řekl,

že jsem mnohem silnější než on.

Víte, byl křehký v mnoha ohledech.

Měl to v životě mnohem těžší,
než spousta jiných lidí.

To byla také součást jeho génia.

Myslím, že zřejmě měl něco jako
klinickou depresi kolem svých 20 let.

Ale nemyslím si,
že ji měl, když jsme byli spolu.

Nebyl to radostný člověk,
ale je to rozdíl od deprese.

Celé dva roky byl
pod tak obrovským tlakem.

Prostě už v tom nechtěl pokračovat.

Byl prostě--
Myslím, že toho na něj bylo moc.

Někdo mi volal pozdě v noci.

Tušil jsem, že je něco špatně,
tak jsem zavolal a uvědomil si, co se stalo.

Spoluzakladatel sociální, zpravodajské
a zábavní stránky Reddit byl nalezen mrtev.

Policie sdělila, že
26 letý Aaron Swartz

spáchal sebevraždu
ve svém Brooklynském bytě.

Pomyslel jsem si, že jsme ztratili jednu
z nejkreativnějších myslí naší generace.

Bylo mi, jako by se
celý svět najednou rozpadl.

Byla to jedna z mých
nejtěžších nocí v mém životě.

Jen jsem křičela, "Neslyším tě!
Co jsi říkal? Neslyším tě!"

Nemůžu. To je vše.

Dobře.

Nic z toho nedávalo smysl

a popravdě, pořád nedává.

Byl jsem tak zklamaný, naštvaný.

Snažil jsem se to vysvětlit mým dětem.

Můj tříletý syn mi řekl,
že doktoři jej dokážou opravit.

Znal jsem spoustu lidí, kteří umřeli,
ale nikoho jsem ještě neztratil takhle,

protože každý cítí, a já také,
že jsme toho mohli--udělat víc..

Prostě jsem nevěděl, jak na tom je.
Nevěděl jsem, jak moc trpěl a ...

Byl mou součástí.

Nechtěla jsem, aby to byla pravda a potom...

..potom jsem se podívala na
Wikipedii, kde bylo datum úmrtí

k roku 2013.

Aaron je mrtev.

Poutníci tohoto světa,
ztratili jsme učitele, moudrého staršího.

Hackeři za spravedlnost,
je nás o jednoho méně,

ztratili jsme jednoho z nás.

Vychovatelé, opatrovníci, posluchači
živitelé, rodiče, všichni,

ztratili jsme dítě.

Truchleme.

Moje první myšlenka byla:
Co když si nikdo ani nevšimne?

Protože mi nebylo jasné,
jak byl význačný.

Nikdy předtím jsem neviděla
takový výlev citů, jako tehdy.

Internet se rozzářil.

Všichni se to snažili vysvětlit
svým způsobem, ale nikdy předtím jsem

neviděl truchlit lidi na twitteru.

Lidé viditelně truchlili online.

Byl internetovým dítětem

a starý svět jej zabil.

Jsem v čase, kdy je
velká nespravedlnost nepotrestána.

Strůjci finančního kolapsu mají
s prezidentem pravidelné večeře.

V průběhu té doby je představa,
že to je to, co měla vláda stíhat...

se zdá absurdní, ne-li tragická.

Otázkou je: Můžeme
něco dělat, vědomi, co se stalo,

a udělat tento svět lepším místem

a jak můžeme tento odkaz předat dál?

To je jediná otázka,
kterou by si měli lidé položit.

Po celém světě začínají být
hack-a-tony, shromáždění,

Aaron Swartz z nás, v jistém smyslu,
dostal to nejlepší, zkoušejíc říct:

Jak to napravíme?

Byl, dle mého skromného názoru,
jedním z nejneobyčejnějším revolucionářem,

jakého tato země stvořila.

Nevím, zda byl Aaron
poraženým nebo vítězem,

ale jsme jistě poznamenaní jeho
prací, se kterou zápolil.

Když jsme poštvali ozbrojené agenty práva proti
občanům se snahou zvýšit přístup k vědomostem,

porušili jsme pravidla zákona--
znesvětili jsme chrám spravedlnosti.

Aaron Swartz nebyl zločinec.

Změna se k nám nehrne
na kolech nevyhnutelnosti,

přichází skrz neustálý boj.

Aaron opravdu uměl magii

a já se oddala k tomu, aby šíření jeho
magie neskončila s jeho smrtí.

Věřil, že může změnit svět
a měl pravdu.

Jak z minulého týdne, tak z dneška,
fénixové již povstávají.

Od Swartzovy smrti, zákonodárkyně
Zoe Lofgren a senátor Ron Wyden

představili zákon,
který by reformoval Počítačový podvod a zneužití,

starý zákon, který
tvořil většinu Swartzových obvinění.

Jmenuje se Aaronův zákon.

Aaron věřil, že se musíte
doslova každý den sami sebe ptát,

"Co je to nejdůležitější na světě,
na čem by jste zrovna měli pracovat?

A pokud na tom neděláte, proč ne?"

Takhle vypadá demokracie!

My jsme taky lidé!

Svoboda internetu je pod útokem!
Co uděláme?

Vzepřít se,
bránit se!

Svoboda internetu je pod útokem!
Co uděláme?

Hej hej! Hou hou!
Carmen Ortiz musí pryč!

Přál bych si, abychom
mohli změnit minulost, ale nemůžeme.

Ale můžeme změnit budoucnost
a to musíme.

Musíme to udělat pro Aarona.
Musíme to udělat pro sebe.

Musíme tak udělat, aby byl
svět lepším místem, více lidštějším.

Místem, kde funguje spravedlnost
a přístup ke znalostem bude lidské právo.

Jeden kluk, minulý únor, z Baltimoru, 14 let,

který měl přístup do JSTOR a po přečtení
něčeho jej neustále prohledával,

našel způsob jak testovat
rané stadium rakoviny slinivky.

Rakovina slinivky vás úplně dostane,
protože ji nacházíme příliš pozdě.

Když už se na ni přijde,
většinou je už pozdě s tím něco dělat.

Rozeslal maily celému onkologickému
oddělení v nemocnici Johnse Hopkinse,

-stovky mailů a každý--
-Řekl jste 14 letý?

Jo, 14 letý kluk, a většina jej ignorovala
ale jeden z nich odepsal zpět,

kde stálo, "Tohle není úplně špatný nápad.
Proč se tady zamnou nezastavíš?"

Tenhle kluk pracoval po večerech a víkendech
spolu s tím vědcem a v únoru jsem slyšel

ve zprávách, jen pár týdnu
po Aaronově smrti, když tam byl Aaron často..

Promiňte...

A řekl, že důvod, proč je ve zprávách
je ten, že to dokázali. Začali vyvážet

testy na ranou rakovinu slinivky,
které zachrání životy.

Řekl, "Tohle je důvod, proč je tak
důležité, co Aaron udělal."

Protože nikdy nevíte, že?
Tato pravda vesmíru není jen něco,

co politici používají k tomu,
aby zjistili, jaká má být kde rychlost.

Jde o to, odkud se vzala ta věc, která
zachrání vaše dítě před smrtí rakoviny slinivky

a bez přístupu by ta osoba, která by mohla
přijít s lékem nesoucí vaše jméno,

nikdy nemusela na něco takového přijít.

Spal tak hezky, nevypadl z ---, ani když
snil. Byl zpátky na vesmírné lodi.

Velmi dobře, Aarone. Velmi dobře.
Joo, Aaron!

Fajn, teď je čas na písničky.

Díky za pozornost,
pavlasx(@seznam.cz)