Zvláštní politika znechucení

Co má nechutný obrázek společného s tím, jak volíte? Vybaven dotazníky a experimenty ukazuje psycholog David Pizarro korelaci mezi citlivostí k nechutným podnětům - fotografie výkalů, nepříjemný zápach - a morálním a politickým konzervatismem. (Natočeno na TEDxEast.)

V 17. stol. žila žena jménem
Giulia Tofana,

která velmi úspěšně obchodovala s parfémy.

Prodávala je více než 50 let.

Skončilo to vcelku nečekaně, tím, že
ji popravili (smích)

za vraždu 600 mužů.
No, nebyl to moc dobrý parfém.

Ve skutečnosti neměl žádnou vůni,
chuť ani barvu,

ale jako jed to bylo to nejlepší,
co se dalo za peníze pořídit,

takže se k jejím dveřím hrnuly ženy,
které chtěly zavraždit své muže.

Ukázalo se, že traviči byli
velmi ceněná a obávaná skupina,

otrávit člověka je totiž docela těžká věc.

A to proto, že v těle máme
zabudovaný jakýsi detektor jedů.

Můžete si ho všimnout už u novorozenců.

Pokud chcete, můžete vzít pár kapek

něčeho hořkého nebo kyselého

a uvidíte tento obličej s vyplazeným
jazykem a zvrásněným nosem,

jakoby se snažili
zbavit obsahu svých úst.

Tato reakce trvá až do dospělosti

a stává se plnohodnotným výrazem
znechucení,

který již neindikuje jen
potenciální otravu,

ale i hrozbu fyzické kontaminace

z vnějšího zdroje.
Výraz však zůstává překvapivě podobný.

Rozvinul se ale více,
než aby nás jen držel

dále od fyzické kontaminace, čím dál více

důkazů ukazuje, že emoce znechucení

ve skutečnosti ovlivňuje i naše
morální hodnoty

a dokonce i naše
hluboce zakořeněné politické intuice.

A proč to tak je?

Tomuto procesu můžeme lépe porozumět,

když pochopíme pár věcí o emocích
samotných. Základní lidské emoce,

ty, které mají všichni lidé společné,

existují, aby nás motivovaly
dělat dobré věci

a odrazovaly nás od těch špatných.

Takže jsou vcelku dobré pro naše přežití.

Vezměte si například strach. Odrazuje nás

od dělání věcí,
které jsou vážně riskantní.

Tahle fotka pořízená před jeho smrtí
- (smích) -

je vlastně - Ne, důvod, proč je
tahle fotka zajímavá je,

že by to většina lidí neudělala,
a pokud ano, tak by nepřežili dost

dlouho na to, aby o tom promluvili,

v reakci na predátora by se
totiž už dávno před tím dostavil strach.

Vypadá to, že znechucení má podobné
ochranné výhody jako strach, až na to,

že nás nedrží dál od zvířat,

která by nás mohla sníst nebo od
výšek,

ze kterých můžeme spadnout,
ale spíše od věcí, které nás

mohou otrávit,
přivodit nemoc nebo nám udělat špatně.

Znechucení má jednu vlastnost,
která z něj dělá

zajímavou emoci.
Je hrozně snadné jej vyvolat,

možná dokonce jednodušší,
než jakoukoli jinou základní emoci,

takže vám to ukážu na několika obrázcích,

možná vás trochu znechutím.

Takže se otočte, řeknu vám,
až se zase budete moci dívat.

(smích)

Vždyť to vidíte každý den, ne? Ale no tak!
(smích)

(Publikum: fuuuuuuj.)

Dobře, pokud jste se nedívali,
tak se můžete otočit.

Hodně z vás v publiku bylo těmito obrázky

pravděpodobně dost znechuceno, ale pokud
jste se nedívali, tak vám můžu říct

o dalších věcech, které

znechucují lidi po celém světě.

Věci jako
fekálie, moč, krev nebo shnilé maso.

Toto je ten typ věcí, od kterých dává

smysl držet se dál, protože
nás mohou něčím nakazit.

I věci jako nezdravý vzhled

nebo divné sexuální projevy v nás vlastně

také vyvolávají značné znechucení.

Darwin byl
pravděpodobně jedním z prvních vědců,

kteří systematicky zkoumali lidské emoce

a poukázal na obecnou podstatu a sílu

projevů znechucení.

Toto je anekdota
z jeho cest po Jižní Americe.

"V Tierro del Fuegu se domorodec,

zatímoc jsem jedl,
prstem dotkl chlazeného masa.

Jeho měkkost ho jednoduše
znechutila, stejně jako znechutilo

mě, když jsem viděl nahého divocha,
dotýkat se mého jídla, - (smích) -

ač jeho ruce nevypadaly špinavě.

Pak napsal: "Je to v pořádku, několik mých
dobrých přátel jsou nazí divoši." (smích)

Ale ukazuje se,
že přecitlivělostí netrpí jen

staromódní britští vědci. Nedávno jsem
pro jeden

dokument dělal
rozhovor s Richardem Dawkinsem

a párkrát jsem ho také znechutil.
Tady je moje oblíbená reakce.

Richard Dawkins: "Vyvinuli jsme
se z námluv a soulože,

jsme spojeni s hluboce zakořeněnými
emocemi a reakcemi,

kterých se nedá zbavit přes noc."

David Pizarro: Nejvíce se mi
na klipu líbí,

že se profesoru Dawkinsovi
začalo navalovat.

Pokaždé odskočil, aby se nepozvracel.
Museli jsme to zkusit třikrát

a ve všech třech případech se mu navalilo.
(smích)

A vážně se mu navalovalo.
Myslel jsem si, že mě pozvrací.

Znechucení má krom univerzálnosti a síly

ještě další vlastnost a to, jak

funguje skrze mentální asociace.

Takže když se něco nechutného dostane
do kontaktu s něčím čistým,

pak se čistá věc stane
nechutnou, nikoli naopak.

Takže může velmi dobře
fungovat jako strategie pro to, abyste

někoho přesvědčili, že je nějaká věc,

jednotlivec nebo celá skupina
lidí nechutná a měli by se jí vyhnout.

V tomto citátu
na to upozorňuje i filozofka

Martha Nussbaum:
"Napříč historií se některé

znaky znechucení - slizkost, smrad,
lepkavost, kaz či špinavost-

opakovaně a monotónně asociovaly s...

Židy, ženami, homosexuály,
nedotknutelnými, či lidmi z nižších tříd -

všechny tyto skupiny jsou
reprezentovány s cejchem špinavého těla."

Teď vám ukážu pár příkladů,
které velmi dobře ilustrují

použití takových asociací napříč historií.

Tento je z nacistické dětské
knížky publikované v roce 1938:

"Jen se na ně podívejte!
Ty zavšivené plnovousy,

ty špinavé, odstávající uši,
to ušpiněné a zamaštěné oblečení...

Židé obvykle páchnou nasládlým smradem.

Pokud máte
dobrý čich, Židy ucítíte."

Modernější příklad pochází od lidí, kteří
se nás snaží

přesvědčit, že je homosexualita nemorální.

Toto je z anti-homosexuálního
webu, kde o gayích říkají, že si "zaslouží

smrt za své odporné sexuální praktiky."
Jsou jako "psi, kteří jedí

vlastní zvratky nebo jako prasnice
válející se ve vlastních výměšcích."

Toto je snaha přímo spojit něco nechutného

se sociální skupinou,
kterou máte mít neradi.

Při prvním zkoumání vlivu znechucení
na morální soudy

jsme se zabývali tím,

zda jsou na tyto apely citlivější lidé,

které je jednodušší znechutit.

I když je znechucení,
stejně jako ostatní

základní emoce, univerzální
pro všechny lidi, tak je

pravda,
že jsou na něj někteří z nás náchylnější.

Asi jste to zpozorovali v publiku,

když jsem vám ukazoval
ty nechutné obrázky.

Měřili jsme to pomocí škály
vytvořené jinými psychology,

kteří
seznámili lidi s různými situacemi, a pak

se jich ptali, jak je pravděpodobné, že by

se v těchto situacích cítili znechuceni.

Tady je pár příkladů.

"I kdybych měl hlad, nesnědl bych talíř

své oblíbené polévky zamíchané použitou,
leč dobře umytou plácačkou na mouchy.

"Souhlasíte, či ne?" (smích)

"Jdete tunelem pod kolejemi
tratě a cítíte moč.

Znechutilo by vás to hodně nebo vůbec?"

Pokud položíte
dost takových otázek, dostanete

celkem obecnou hodnotu
citlivosti na znechucení.

Ukázalo se, že tato hodnota
je významná.

Vezmete-li do laboratoře lidi
a zeptáte se, jestli jsou ochotni

dělat bezpečné, ale nechutné věci

jako je pojídání čokolády ve tvaru psího
hovínka

nebo, v tomto případě, pojídání brouků,
kteří jsou zdraví, ale dost nechutní,

vaše hodnota na této škále dokáže určit,

jestli jste ochotni
takové věci dělat nebo ne.

Když jsme poprvé sbírali tato data

a spojovali je s politickým
či morálním přesvědčením,

našli jsme obecný vzorec --

to bylo s psychology
Yoelem Inbarem a Paulem Bloomem --

kdy jsme napříč třemi studiemi
nacházeli,

že lidé, jejichž dotazníky
ukazovaly větší náchylnost

ke znechucení také tvrdili,
že jsou politicky konzervativnější.

Můžeme to ale říci i tak, že je dost

těžké znechutit velmi liberální lidi.
(smích)

V nedávné navazující studii jsme pracovali

s mnohem větším vzorkem

30 000 amerických respondentů,

u kterých jsme našli stejný vzorec.
Jak vidíte, lidé, kteří

na otázky o politické orientaci

odpovídali velmi konzervativně,

také častěji uváděli,
že je jednoduché je znechutit.

Tato sada dat nám
zároveň umožnila statisticky

kontrolovat spoustu věcí,
o kterých víme, že

se pojí s politickou orientací
i citlivostí na znechucení.

Takže jsme do výpočtů
mohli zahrnout pohlaví, věk,

příjem, vzdělání a dokonce i základní
osobnostní proměnné

a výsledek zůstal stejný.

Když jsme brali v potaz nejen subjektivní
dotazníky o politické orientace,

ale i na volební chování,
mohli jsme se podívat geograficky

na celý stát. Zjistili jsme,
že v oblastech, kde jsme

zmapovali vyšší míru
citlivosti na znechucení,

získal McCain více hlasů.

Předpovědělo to, krom subjektivních
odpovědí na politickou orientaci,

i skutečné chování při volbách.
S tímto vzorkem

jsme také porovnávali
i zbytek světa, konkrétně pak 121

různých zemí,
kde jsme kladli tytéž otázky,

tady je 121 zemí, které jsme rozdělili

do 10 rozličných zeměpisných regionů.

Nehledě na to,
kam se podíváte, uvidíte vykreslení

vztahu mezi citlivostí na znechucení
a politickou orientací,

a kamkoli jsme se podívali my,
vždy jsme viděli podobný efekt.

Zkoumaly to i další laboratoře,
které používaly jiná měřítka

citlivosti na znechucení,
takže spíš než

aby se lidí ptali,
jak jednoduché je znechutit je,

použijí přístroje,
kterými měří fyziologické

hodnoty, v tomto případě odpor kůže.

A co nám ukázali je,
že lidé, kteří tvrdí,

že jsou politicky konzervativnější,
jsou také fyziologicky více vzrušeni,

když jim ukážete nechutné obrázky,
jaké jsem vám ukázal i já.

Zajímavé také je,
že tato studie přišla

se závěrem, ke kterému jsme v našich
studiích docházeli i my, a to, že jeden

z nejsilnějších vlivů je,

že jednotlivci velmi citliví na znechucení

se nejen častěji označují za politicky
konzervativní, ale

že jsou daleko častěji proti homosexuálním
sňatkům, homoseualitě

a vlastně spoustě dalším

společensko-morálním
otázkám souvisejícím se sexem.

Fyziologické vzrušení tedy v této studii
předpovídalo stanovisko

k homosexuálním sňatkům.

Ale i se všemi těmito daty spojujícími
citlivost na znechucení

a politickou orientaci zbývá zodpovědět
jednu otázku -

Co je příčina a co je následek?
Opravdu znechucení formuje

politická a morální přesvědčení?

Abychom ji zodpověděli,
musíme se uchýlit

k experimentálním metodám,
což znamená přivést lidi do laboratoře,

znechutit je a porovnat
s kontrolní skupinou,

která nebyla znechucena.
Ukázalo se, že

to v posledních 5 letech
udělala i spousta jiných vědců,

příčemž výsledky byly vcelku stejné -

postoje lidí s pocitem
znechucení se posunují

v politickém spektru vpravo,

stějně jako k morálnímu konzervatismu.

Takže ať už u testu použijete
nepříjemný zápach, špatnou chuť,

filmové klipy, post-hypnotickou
sugesci znechucení, obrázky jako ty,

které jsem vám ukázal já nebo dokonce

pouze upozorníte na rozšířenou nemoc,

kvůli které by lidé měli
být opatrní a mýt se, aby zůstali čistí,

všechno bude mít
na jejich úsudek podobný vliv.

Dám vám ještě jeden
příklad z naší nedávné studie.

Ptali jsme se účastníků na jejich názor

na různé společenské skupiny

v smradlavé a nesmradlavé místnosti.

Ve smradlavé místnosti jednotlivci

vykazovali negativnější postoj
k homosexuálním mužům.

Znechucení však
neovlivnilo postoje k žádným

dalším skupinám lidí,
včetně Afroameričanů

a starších lidí.
Mělo to vliv jen na jejich postoje vůči

homosexuálním mužům.

V další sadě studií jsme lidi
jen upozornili -

to bylo během epidemie prasečí chřipky -

upozornili jsme je,
že si pro zabránění

šíření chřipky mají umýt ruce.

Někteřé účastníky
jsme nechali vyplnit dotazníky

vedle nápisu, který jim připomínal,
aby si umyli ruce.

A zjistili jsme, že pouhé
vyplnění dotazníku vedle

tohoto upozornění na mytí rukou
jednotlivce přimělo

se popsat
jako politicky konzervativnější.

A když jsme se jich ptali na
různé otázky typu,

co je dobré a co špatné na
určitých skutcích, tak jsme také zjistili,

že pouhé připomenutí,
aby si umyli ruce,

je posunulo
směrem k morálnímu konzervatismu.

Konkrétně pak u otázek, kdy jsme se ptali

na celkem tabuizované,
ale docela neškodné sexuální praktiky,

upozornění na to, že si mají umýt ruce

v účastnících vyvolalo pocit, že jsou
tyto praktiky mravně více v nepořádku.

Dám vám příklad toho, co je neškodná,

ale tabuizovaná, sexuální praktika.
Dali jsme jim scénáře.

Jeden z nich je o muži,
který hlídá dům své babičky.

Když je babička pryč,
tak se muž miluje se svou přítelkyní

na babiččině posteli.

V dalším si žena užívá masturbaci,

zatímco má u sebe oblíbeného
plyšového medvídka. (smích)

Lidé tyto scénáře považují
za morálně odpudivější,

když je někdo upozorní,
aby si umyli ruce. (smích)

(smích)

Tak jo. To, že emoce
ovlivňují náš úsudek

by nemělo být žádné překvapení.

Z části tak fungují.

Ony nejen motivují
k určitému chování,

ale také mění to, jak myslíme.

V případě znechucení,
což je možná trochu překvapivější,

je rozsah jeho vlivu.
Existence znechucení dává perfektní smysl,

protože je to pro nás
velmi prospěšná emoce,

která mění způsob,
jakým vnímáme vnější svět

v momentech,
kdy nám hrozí kontaminace.

Daleko menší smysl dává to,
že emoce, jejíž účel byl zabránit

požití jedu, může předpovědět,

koho budu volit
v dalších prezidentských volbách.

Otázka, má-li znechucení ovlivnit

naše mravní a politické soudy

musí být jistě spletitější
a může se odvíjet přesně od toho,

o jakých soudech
mluvíme a, jakožto vědci,

musíme občas říci, že vědecké metody

nemají ty správné nástroje,
aby na tento typ otázky odpověděly.

Ale jedna věc,
kterou jsem si docela jistý je,

že v první řadě můžeme naším výzkumem

odhalit otázky,
které bychom si měli klást.

Děkuji. (potlesk)