Jim Fallon: Zkoumání mysli vraha

Psychopatičtí zabijáci jsou základem pro některé populární televize, ale co je doopravdy pohání? Neurolog Jim Fallon hovoří o skenování mozku a genetické analýze, která může odhalit zkažené vedení v přirozenosti (a výživě) vrahů. Ve zvratu, který se vymyká i fikci, se podělí o fascinující rodinnou historii, kvůli níž je jeho práce mrazivě osobní.

Jsem neurolog, profesor na univerzitě v Kalifornii.

Během minulých 35 let

jsem studoval chování

na bázi všeho, počínaje geny

přes neurotransmitery a dopamin,

prostřednictvím analýzy oběhu.

Takže tohle dělám normálně.

Ale pak jsem se z nějakého důvodu

nedávno dostal k něčemu jinému.

Všechno to vzniklo z toho, když mě jeden kolega požádal,

abych analyzoval několik mozků

psychopatických vrahů.

A tohle by byla typická přednáška, kterou bych měl.

Otázka zní: "Jak se objeví psychopatický vrah?"

Psychopatických vrahem myslím

tyhle lidi, tyto typy lidí.

Některé z mozků, které jsem studoval,

patří lidem, které znáte.

Když dostanu mozky, nevím, co hledám.

Tohle byly slepé experimenty. Dali mi i normální lidi.

Takže jsem se díval na asi 70 těchto mozků.

Získal jsem spoustu dat.

Na všechny možné vlastnosti se díváme teoreticky,

na bázi genetiky,

poškození mozku a interakce s okolím

a toho, jak přesně tenhle stroj funguje.

Zajímalo nás, kde přesně v mozku to je

a která je nejdůležitější část mozku.

Takže jsme se dívali na tohle.

Na interakci genů,

takzvané epigenetické efekty,

poškození mozku, prostředí

a na to, jak tohle všechno spolu souvisí.

Jak se stanete psychopatem a vrahem,

záleží přesně na tom, kde vzniknou poškození.

Je to opravdu velmi přesně načasovaná věc.

Máme různé druhy psychopatů.

S tím pracujeme. Ukážu vám, jak to vypadá.

Jde o to, že tito lidé, všichni, kterého jsem zkoumal,

kteří byli vrahy a sérioví vrazi,

měli poškození v očnicové kůře.

Což je přesně nad očima, v očnicích

a ve vnitřní části spánkového laloku.

Tak to bylo u každého z nich,

ale byli také trošku odlišní.

Měli i jiné poškození mozku.

Klíčový je efekt

hlavních genů násilnosti,

například genu MAO-A.

Varianta tohoto genu existuje v normální populaci.

Někteří ho máte. Souvisí s pohlavím.

Je na chromosomu X. Tímto způsobem

jej můžete získat jen od své matky.

V podstatě to je pravděpodobně důvod, proč jsou

psychopatickými zabijáky většinou muži

nebo proč jsou velmi agresivní.

Protože dcera může dostat jeden X od otce,

jeden X od matky a trošku se to rozředí.

Ale syn může dostat jen

chromozom X od své matky.

Tak se tedy gen dědí z matky na syna.

Souvisí to s velkým množstvím serotoninu v mozku během vývoje.

Což je docela zajímavé, protože serotonin

by vás měl uklidňovat a uvolňovat.

Ale když máte tento gen v děloze,

váš mozek se v něm koupe.

Celý váš mozek se stane necitlivým na serotonin.

Proto později v životě nefunguje.

Už jsem to přednášel vloni

v Izraeli.

Má to nějaké následky.

Teoreticky to znamená,

že abyste projevili tento gen

nějak násilně

velmi brzy, před pubertou,

musíte prožít něco velmi traumatického,

ne jen malý stres, kdy vás někdo plácne.

Musíte opravdu vidět násilí

nebo ho být účastni, ve 3D.

Rozumíte? Tak funguje zrcadlový neuronový systém.

Když máte tento gen

a vidíte hodně násilí

v určité situaci,

vzniká recept na absolutní pohromu.

Myslím, že v těchto oblastech světa,

kde je neustále násilí,

skončíte tak, že máte generace dětí,

které všechno tohle násilí viděly.

Kdybych byl mladá dívka někde v násilnické oblasti,

14letá dívka, a chtěl bych si najít kluka,

našel bych si drsňáka, aby mě ochránil.

Jenže problém je, že tak dochází ke koncentraci těchto genů.

Získávají je chlapci i dívky.

Proto si myslím, že za několik generací,

a to je ta myšlenka, tu budeme mít sud s prachem.

To jsem chtěl sdělit.

Jenže pak mi máma řekla: "Slyšela jsem, že přednášíš

o psychopatických vrazích.

Mluvíš, jako bys byl z normální rodiny."

Zeptal jsem se: "O čem to sakra mluvíš?"

Pak mi vyprávěla o naší rodině.

Vinila samozřejmě stranu mého otce.

Byl to jeden z těchto případů, protože ona násilí nezažila.

Jenže můj otec ano.

Řekla: "Mám pro tebe dobrou a špatnou zprávu.

Jeden z tvých bratranců je Ezra Cornell, zakladatel Cornell University.

Ale špatná zpráva je, že tvoje sestřenice je Lizzi Bordenová.

Řekl jsem: "No a? Tak máme Lizzi."

Odpověděla: "Teď to bude horší: přečti si tuhle knihu."

A tohle je "Zvláštně zabiti", historická kniha.

První vraždu

matky synem

spáchal můj pra-pra-pra-pra-pra-pra-dědeček.

To je první případ matkovraždy.

Tahle kniha je velmi zajímavá. Je o procesech s čarodějnicemi

a o tom, jak lidé v těch dobách mysleli.

Ale tím to nekončí.

Na straně mého otce bylo sedm dalších mužů,

počínaje Cornellovými, kteří byli všichni vrahové.

To jednomu vezme dech.

(smích)

Protože můj otec

a moji tři strýcové ve druhé světové válce

byli všichni odpůrci vojenské služby, samí měkkotové.

Ale jednou za čas se objeví Lizzie Bordenová, třikrát za století

a teď máme zpoždění.

(smích)

Morální ponaučení z tohoto příběhu zní:

lidé ve skleněných domech by neměli házet kameny.

Ale pravděpodobnější je tohle.

(smích)

Museli jsme s tím něco dělat. Zjistily to naše děti.

Všechny to braly dobře.

Ale naše vnoučata tím budou znepokojena.

Takže jsme udělali PET skeny

všem v rodině.

(smích)

Začali jsme dělat PET skeny, EEG a genetické analýzy,

abychom viděli, kde jsou ty špatné zprávy.

Zdá se, že jen jeden člověk... zdá se,

že jeden syn a jedna dcera, sourozenci,

kteří spolu nevycházeli. A jejich snímky byly naprosto stejné.

Měli stejný mozek, stejné EEG.

A teď k tomu mají co nejblíže.

Někde bude ta špatná zpráva.

A my nevíme, kde se objeví.

Takže to byla moje přednáška.

(smích)