Return to Video

William Ury: Putování od "ne" k "ano"

  • 0:00 - 0:03
    Když máme mluvit o složitém vyjednávání,
  • 0:03 - 0:05
    vzpomněl jsem si na jeden svůj oblíbený příběh
  • 0:05 - 0:07
    z Blízkého Východu,
  • 0:07 - 0:10
    o muži, který svým třem synům odkázal 17 velbloudů.
  • 0:10 - 0:13
    Prvnímu synovi nechal polovinu velbloudů;
  • 0:13 - 0:15
    druhému synovi zanechal třetinu;
  • 0:15 - 0:17
    a nejmladšímu jednu devítinu.
  • 0:17 - 0:19
    A ti tři synové se začali domlouvat.
  • 0:19 - 0:21
    17 není dělitelných dvěma.
  • 0:21 - 0:23
    Ani třemi.
  • 0:23 - 0:25
    Ani devíti.
  • 0:25 - 0:27
    Mezi bratry začalo vzrůstat napětí.
  • 0:27 - 0:29
    Nakonec, celí zoufalí,
  • 0:29 - 0:32
    vyrazili poradit se s moudrou stařenou.
  • 0:32 - 0:34
    Tato moudrá stařenka dlouho o jejich problému přemýšlela,
  • 0:34 - 0:36
    a když se konečně vrátila, řekla:
  • 0:36 - 0:38
    "Nevím sice, jestli vám dokážu pomoci,
  • 0:38 - 0:40
    ale kdybyste chtěli, můžu vám dát svého velblouda."
  • 0:40 - 0:42
    Takže pak měli 18 velbloudů.
  • 0:42 - 0:45
    První syn si vzal svou polovinu - tedy devět.
  • 0:45 - 0:48
    Druhý syn si vzal třetinu - to je šest.
  • 0:48 - 0:50
    A nejmladší si vzal devítinu.
  • 0:50 - 0:52
    Devítina z osmnácti jsou dva.
  • 0:52 - 0:54
    To dělá dohromady sedmnáct.
  • 0:54 - 0:56
    Jeden velbloud jim zbyl.
  • 0:56 - 0:58
    Tak ho vrátili zpátky té moudré stařence.
  • 0:58 - 1:00
    (smích)
  • 1:00 - 1:02
    Když se nad tím příběhem na chvíli zamyslíte,
  • 1:02 - 1:04
    myslím, že připomíná
  • 1:04 - 1:07
    spoustu obtížných vyjednávání, do kterých vstupujeme.
  • 1:07 - 1:09
    Začínají jako 17 velbloudů - není, jak to vyřešit.
  • 1:09 - 1:11
    Potřebujeme nějak poodstoupit
  • 1:11 - 1:14
    od těch situací, jako ta moudrá stařenka,
  • 1:14 - 1:16
    podívat se na situaci čerstvým pohledem
  • 1:16 - 1:19
    a přijít s osmnáctým velbloudem.
  • 1:20 - 1:22
    Nacházet osmnáctého velblouda ve světových konfliktech
  • 1:22 - 1:25
    je moje celoživotní vášeň.
  • 1:25 - 1:28
    Vidím lidstvo trochu jako ty tři bratry;
  • 1:28 - 1:30
    jsme jedna rodina.
  • 1:30 - 1:32
    Je známo, že vědecky,
  • 1:32 - 1:34
    díky komunikační revoluci,
  • 1:34 - 1:37
    je všech 15 000 národů na celé planetě
  • 1:37 - 1:40
    nějak navzájem propojeno.
  • 1:40 - 1:42
    Takže nastává veliká rodinná sešlost.
  • 1:42 - 1:44
    A ta, jako mnohá setkání celých rodin,
  • 1:44 - 1:46
    není jenom procházkou růžovým sadem.
  • 1:46 - 1:48
    Objevuje se spousta konfliktů.
  • 1:48 - 1:50
    Otázka je,
  • 1:50 - 1:52
    jak se vyrovnáme s rozdíly a neshodami?
  • 1:52 - 1:54
    Jak se srovnáme s nejhlubšími rozdílnostmi,
  • 1:54 - 1:56
    když známe lidskou náchylnost ke konfliktům
  • 1:56 - 1:58
    a genialitu lidstva
  • 1:58 - 2:01
    se kterou vynalézá zbraně hromadného ničení?
  • 2:01 - 2:03
    To je, oč tu běží.
  • 2:03 - 2:06
    Ptal jsem se tak po tři desítky let,
  • 2:06 - 2:08
    skoro čtyři --
  • 2:08 - 2:10
    když jsem cestoval po světě,
  • 2:10 - 2:13
    snažil se pracovat, zapojovat do konfliktů
  • 2:13 - 2:16
    od Jugoslávie po Blízký východ,
  • 2:16 - 2:18
    Čečensko, Venezuelu,
  • 2:18 - 2:21
    některé z nejkomplikovanějších konfliktů na planetě,
  • 2:21 - 2:23
    pořád jsem se nad tím zamýšlel.
  • 2:23 - 2:25
    A myslím, že jsem svým způsobem našel,
  • 2:25 - 2:27
    co je tím tajemným klíčem k míru.
  • 2:27 - 2:30
    Je to překvapivě prosté.
  • 2:30 - 2:33
    Není to jednoduché, ale je to prosté.
  • 2:33 - 2:35
    A není to ani nic nového.
  • 2:35 - 2:37
    Je to možná jedno z nejstarších lidských dědictví.
  • 2:37 - 2:40
    Klíčem k míru jsme my sami.
  • 2:40 - 2:42
    Jsme to my,
  • 2:42 - 2:44
    komunita obklopující
  • 2:44 - 2:46
    jakýkoli konflikt,
  • 2:46 - 2:48
    kdo může hrát konstruktivní roli.
  • 2:48 - 2:51
    Uvedu jednu příhodu, jen na příklad.
  • 2:52 - 2:54
    Asi před 20 lety jsem byl v Jihoafrické republice
  • 2:54 - 2:56
    a pracoval se znesvářenými stranami konfliktu.
  • 2:56 - 2:58
    Měl jsem jeden měsíc navíc,
  • 2:58 - 3:00
    takže jsem nějaký čas strávil
  • 3:00 - 3:02
    s několika skupinami křováků.
  • 3:02 - 3:05
    Byl jsem zvědavý na ně a na způsob, jakým řeší konflikty.
  • 3:06 - 3:08
    Protože koneckonců, kam paměť sahá,
  • 3:08 - 3:10
    byli vždy lovci a sběrači,
  • 3:10 - 3:12
    žili život velice podobný životu našich předků
  • 3:12 - 3:15
    po možná 99 procent historie lidstva.
  • 3:15 - 3:18
    Všichni muži používají k lovu jedovaté šipky.
  • 3:18 - 3:20
    Smrtelně jedovaté.
  • 3:20 - 3:22
    Jak tedy řeší rozmíšky a neshody?
  • 3:22 - 3:24
    Co jsem se naučil je,
  • 3:24 - 3:27
    že kdykoli začne v komunitě houstnout atmosféra,
  • 3:27 - 3:30
    někdo jde a schová jedovaté šipky v buši.
  • 3:30 - 3:34
    A pak všichni sedí dokola v kruhu,
  • 3:34 - 3:37
    a sedí a mluví a mluví.
  • 3:37 - 3:39
    Může to trvat dvam tři, čtyři dny,
  • 3:39 - 3:41
    ale oni toho nenechají,
  • 3:41 - 3:43
    dokud nedojdou k řešení,
  • 3:43 - 3:45
    nebo ještě lépe, ke smíření.
  • 3:45 - 3:47
    A když je pořád ještě dusno,
  • 3:47 - 3:49
    pošlou někoho pryč, aby navštívil nějaké příbuzné.
  • 3:49 - 3:51
    Což slouží jako období pro zklidnění.
  • 3:51 - 3:53
    Tento systém je, myslím,
  • 3:53 - 3:56
    něco, co nás až do teď udrželo na živu,
  • 3:56 - 3:58
    když vezmeme, k čemu máme sklony.
  • 3:58 - 4:01
    Nazývám ten systém "třetí stranou".
  • 4:01 - 4:03
    Když se nad tím zamyslíte,
  • 4:03 - 4:06
    když normálně uvažujeme a mluvíme o konfliktu,
  • 4:06 - 4:08
    jsou tu vždycky dvě strany.
  • 4:08 - 4:10
    Arabové proti Izraelitům, dělníci proti managementu,
  • 4:10 - 4:13
    manžel proti manželce, rapublikání proti demokratům,
  • 4:13 - 4:15
    ale často už nevnímáme,
  • 4:15 - 4:17
    že u toho je vždycky třetí strana.
  • 4:17 - 4:19
    A tou třetí stranou jsme my,
  • 4:19 - 4:21
    okolní společnost,
  • 4:21 - 4:23
    přátelé, spojenci,
  • 4:23 - 4:25
    rodina, sousedé.
  • 4:25 - 4:28
    A můžeme hrát neuvěřitelně konstruktivní roli.
  • 4:28 - 4:30
    Možná to nejdůležitější,
  • 4:30 - 4:33
    v čem může třetí strana pomoci,
  • 4:33 - 4:36
    je připomínat oběma stranám, o co ve skutečnosti běží.
  • 4:36 - 4:38
    Kvůli dětem, kvůli rodině,
  • 4:38 - 4:41
    kvůli společnosti, kvůli budoucnosti,
  • 4:41 - 4:44
    přestaňme na chvíli bojovat a pojďme spolu mluvit.
  • 4:44 - 4:46
    Protože jde o to,
  • 4:46 - 4:48
    že když se zapojíme do konfliktu,
  • 4:48 - 4:50
    velice snadno ztrácíme perspektivu a nadhled.
  • 4:50 - 4:52
    Je moc snadné reagovat.
  • 4:52 - 4:55
    Lidské bytosti jsou málem stroje na reakce.
  • 4:55 - 4:57
    A jak se říká,
  • 4:57 - 4:59
    ve vzteku pronesete ten nejlepší projev,
  • 4:59 - 5:02
    jakého kdy budete litovat.
  • 5:02 - 5:05
    Na to nás upozorňuje ta "třetí strana".
  • 5:05 - 5:07
    Třetí strana nám pomáhá "vylézt si na balkón",
  • 5:07 - 5:10
    což je metafora pro místo, ze kterého máme nadhled.
  • 5:10 - 5:13
    Odtamtud můžete mít cíl stále na očích.
  • 5:13 - 5:16
    Povím vám historku ze své vlastní vyjednávačské zkušenosti.
  • 5:16 - 5:19
    Před pár lety jsem byl jako moderátor zapojen
  • 5:19 - 5:21
    do velice těžkých rozhovorů
  • 5:21 - 5:23
    mezi zástupci Ruska
  • 5:23 - 5:25
    a zástupci Čečenska.
  • 5:25 - 5:27
    Probíhala tam válka.
  • 5:27 - 5:29
    Sešli jsme se v Hágu,
  • 5:29 - 5:31
    v Paláci Míru,
  • 5:31 - 5:34
    v místnosti, kde se konal i tribunál nad válečnými zločiny
  • 5:34 - 5:36
    v Jugoslávii.
  • 5:36 - 5:38
    Hovory nabraly rychlý začátek,
  • 5:38 - 5:40
    když čečenský vicepresident
  • 5:40 - 5:43
    hned na začátku ukázal na Rusy a řekl:
  • 5:43 - 5:45
    "Rovnou tam zůstaňte sedět,
  • 5:45 - 5:47
    stejně budete souzeni za válečné zločiny."
  • 5:47 - 5:49
    Pokračoval a pak se ke mně otočil a řekl:
  • 5:49 - 5:51
    "Vy jste Američan.
  • 5:51 - 5:54
    Jen se podívejte, co vy Američani děláte v Portoriku."
  • 5:54 - 5:57
    Hned se mi hlavou začalo honit, "Portoriko, co vím o Portoriku?"
  • 5:57 - 5:59
    Začal jsem reagovat,
  • 5:59 - 6:02
    ale pak jsem se pokusil "vylézt na balkón".
  • 6:02 - 6:04
    A pak, když se odmlčel,
  • 6:04 - 6:06
    a všichni se dívali na mne a čekali odpověď,
  • 6:06 - 6:09
    už z toho balkónového nadhledu jsem byl schopen mu poděkovat,
  • 6:09 - 6:12
    a říci: "Vážím si vaší kritiky mé země,
  • 6:12 - 6:14
    beru to jako signál toho, že jsme mezi přáteli,
  • 6:14 - 6:17
    a můžeme spolu hovořit upřímně.
  • 6:17 - 6:20
    A nejsme tu proto, abychom mluvili o Portoriku nebo o minulosti,
  • 6:20 - 6:23
    ale jsme tu, abychom zkusili vymyslet způsob,
  • 6:23 - 6:26
    jak zastavit utrpení a krveprolití v Čečensku."
  • 6:26 - 6:29
    A rozhovor se podařilo opět uklidnit.
  • 6:29 - 6:31
    Rolí třetí osoby je
  • 6:31 - 6:33
    pomoci protivníkům získat nadhled, vylézt na balkón.
  • 6:33 - 6:36
    Teď se na chvíli přeneseme
  • 6:36 - 6:38
    na místo, kde trvá asi nejtěžší konflikt na světě,
  • 6:38 - 6:40
    nebo nejneřešitelnější konflikt -
  • 6:40 - 6:42
    na Blízký východ.
  • 6:42 - 6:45
    Otázka zní: kde je tam ta třetí strana?
  • 6:45 - 6:47
    Jak bychom se jenom dostali na balkón?
  • 6:47 - 6:49
    Nepředstírám, že znám odpověď na otázky
  • 6:49 - 6:51
    blízkovýchodního konfliktu,
  • 6:51 - 6:53
    ale myslím, že jsem našel první krok,
  • 6:53 - 6:55
    doslova první krok,
  • 6:55 - 6:58
    něco, co každý z nás může udělat jako třetí strana.
  • 6:58 - 7:00
    Zeptám se vás nejprve na toto:
  • 7:00 - 7:02
    kolik z vás
  • 7:02 - 7:04
    se v posledních letech přistihlo,
  • 7:04 - 7:07
    že máte strach z toho, co se děje na Blízkém východě,
  • 7:07 - 7:09
    a zajímalo by vás, co se s tím dá dělat?
  • 7:09 - 7:11
    Jenom pro zajímavost, kolik z vás?
  • 7:11 - 7:14
    OK, veliká většina z nás.
  • 7:14 - 7:16
    A přitom je to odsud tak daleko.
  • 7:16 - 7:19
    Proč tomu konfliktu věnujeme tolik pozornosti?
  • 7:19 - 7:21
    Je to počet mrtvých?
  • 7:21 - 7:23
    Stokrát více lidí umírá
  • 7:23 - 7:25
    v konfliktech v Africe než na Blízkém Východě.
  • 7:25 - 7:27
    Ne, je to kvůli tomu příběhu,
  • 7:27 - 7:29
    protože se cítíme osobně zapojeni
  • 7:29 - 7:31
    do toho příběhu.
  • 7:31 - 7:33
    Ať už jsme křesťané, muslimové nebo židé,
  • 7:33 - 7:35
    zbožní nebo ne,
  • 7:35 - 7:37
    cítíme, že na tom máme osobní zájem.
  • 7:37 - 7:40
    Na příbězích záleží. To vím i jako antropolog.
  • 7:40 - 7:43
    Příběhy používáme k tomu, abychom předávali znalosti.
  • 7:43 - 7:45
    Dávají našim životům smysl.
  • 7:45 - 7:47
    Proto jsme tady na TEDu, vykládáme si příběhy.
  • 7:47 - 7:49
    A příběhy jsou klíčové.
  • 7:49 - 7:52
    Moje výzva tedy zní:
  • 7:52 - 7:54
    ano, pojďme zkusit řešit politiku
  • 7:54 - 7:56
    Blízkého východu,
  • 7:56 - 7:59
    ale podívejme se i na ten příběh.
  • 7:59 - 8:01
    Zkusme se podívat ke kořenům toho, o čem to je.
  • 8:01 - 8:03
    A pokusme se na to aplikovat pohled třetí strany.
  • 8:03 - 8:06
    Co by to znamenalo? O jaký příběh jde?
  • 8:06 - 8:08
    Jako antropologové víme,
  • 8:08 - 8:11
    že každá kultura má příběh o svém počátku.
  • 8:11 - 8:13
    Jaký je příběh o počátku na Blízkém Východě?
  • 8:13 - 8:15
    Ve zkratce je to:
  • 8:15 - 8:18
    asi před 4000 lety, jeden muž s rodinou
  • 8:18 - 8:20
    prošel napříč Blízkým východem
  • 8:20 - 8:23
    a od té doby už svět nebyl jako dřív.
  • 8:23 - 8:25
    Ten muž, jak je už jasné,
  • 8:25 - 8:27
    byl Abraham.
  • 8:27 - 8:29
    Co reprezentoval, byla jednota,
  • 8:29 - 8:31
    jednota rodiny.
  • 8:31 - 8:33
    On je otcem nás všech.
  • 8:33 - 8:35
    Ale ne tím, co reprezentoval, ale tím, jakou nesl zprávu.
  • 8:35 - 8:38
    Jeho základní poselství byla také jednota,
  • 8:38 - 8:41
    vzájemné propojení všeho a jednota všeho.
  • 8:41 - 8:44
    A jeho základními hodnotami byla úcta
  • 8:44 - 8:46
    a laskavost vůči cizincům.
  • 8:46 - 8:49
    A to je to, čím je znám: svou pohostinností.
  • 8:49 - 8:51
    Takže v tom smyslu
  • 8:51 - 8:53
    je on symbolickou třetí stranou
  • 8:53 - 8:55
    Blízkého východu.
  • 8:55 - 8:58
    On je to, kdo nám připomíná,
  • 8:58 - 9:00
    že jsme všichni součástí mnohem většího celku.
  • 9:00 - 9:02
    A teď jak byste...
  • 9:02 - 9:04
    Teď se chvíli zamyslete.
  • 9:04 - 9:07
    Dneska čelíme nárůstu terorismu.
  • 9:07 - 9:09
    Co je to terorismus?
  • 9:09 - 9:12
    Terorismus je v základě vzít nevinného cizince
  • 9:12 - 9:15
    a chovat se k němu jako k nepříteli, kterého zabijete,
  • 9:15 - 9:17
    abyste vzbudili strach.
  • 9:17 - 9:19
    A co je protikladem terorismu?
  • 9:19 - 9:21
    Vzít nevinného cizince
  • 9:21 - 9:23
    a chovat se k němu jako k příteli,
  • 9:23 - 9:26
    kterého uvítáte ve svém domě,
  • 9:26 - 9:28
    abyste zaseli a stvořili porozumění,
  • 9:28 - 9:31
    nebo úctu, nebo lásku.
  • 9:31 - 9:33
    Takže co kdybychom
  • 9:33 - 9:36
    vzali ten Abrahamův příběh,
  • 9:36 - 9:38
    který je příběhem třetí strany,
  • 9:38 - 9:40
    co kdyby to mohlo --
  • 9:40 - 9:43
    protože Abraham je symbolem pohostinnosti --
  • 9:43 - 9:46
    co kdyby to mohla být protilátka proti terorismu?
  • 9:46 - 9:48
    Co kdyby to mohla být vakcína
  • 9:48 - 9:50
    proti náboženské nesnášenlivosti?
  • 9:50 - 9:53
    Jak bychom ten příběh mohli oživit?
  • 9:53 - 9:55
    Nestačí jenom vyprávět příběh --
  • 9:55 - 9:57
    to je sice silné --
  • 9:57 - 9:59
    ale lidé potřebují příběhy zažívat.
  • 9:59 - 10:02
    Oni potřebují ten příběh žít. Jak se to dá udělat?
  • 10:02 - 10:05
    Tohle je můj názor na to, jak by to šlo udělat.
  • 10:05 - 10:07
    A teď se dostanu k tomu prvnímu kroku.
  • 10:07 - 10:09
    Protože jednoduchým způsobem jak toho dosáhnout,
  • 10:09 - 10:12
    je vydat se na cestu.
  • 10:12 - 10:15
    Vyrazit na pěší putování po stopách Abrahamových.
  • 10:15 - 10:18
    Sledovat Abrahamovy šlépěje.
  • 10:18 - 10:21
    Protože pěší putování má skutečnou moc.
  • 10:21 - 10:24
    Jako antrolopog tvrdím, že chůze je to, co z nás udělalo lidi.
  • 10:24 - 10:26
    Je to legrační, když jdete,
  • 10:26 - 10:28
    kráčíte bok po boku
  • 10:28 - 10:31
    stejným směrem.
  • 10:31 - 10:33
    Kdybych přicházel čelem k vám
  • 10:33 - 10:36
    a došel takhle blízko,
  • 10:36 - 10:39
    cítili byste se ohroženi.
  • 10:39 - 10:41
    Ale když kráčíte vedle sebe,
  • 10:41 - 10:43
    a třeba se i dotýkáte rameny,
  • 10:43 - 10:45
    není to problém.
  • 10:45 - 10:47
    Kdo bojuje, když při tom chodí?
  • 10:47 - 10:50
    A proto při vyjednávání často, když se věci zamotají,
  • 10:50 - 10:52
    lidé jdou na procházku třeba do lesa.
  • 10:52 - 10:54
    Takže mne napadla myšlenka,
  • 10:54 - 10:56
    co takhle dát dohromady
  • 10:56 - 10:58
    trasu, cestu --
  • 10:58 - 11:01
    jako byla hedvábná cesta nebo apalačská cesta --
  • 11:01 - 11:03
    která by sledovala stopy
  • 11:03 - 11:05
    Abrahama.
  • 11:05 - 11:07
    Lidé říkali: "To je šílené, to nemůžeš.
  • 11:07 - 11:10
    Nemůžeš sledovat stopy Abrahama. Je to moc nebezpečné.
  • 11:10 - 11:12
    Musel bys překročit všechny ty hranice.
  • 11:12 - 11:14
    Prochází 10 různými zeměmi na Blízkém východě,
  • 11:14 - 11:16
    protože je všechny spojuje."
  • 11:16 - 11:18
    Tak jsme ten nápad zkoumali na Harvardu.
  • 11:18 - 11:20
    Věnovali jsme tomu náležitou péči.
  • 11:20 - 11:22
    A před pár lety se několik z nás,
  • 11:22 - 11:24
    skupina si 25 z 10 různých zemí,
  • 11:24 - 11:26
    rozhodla, že zkusíme, jestli se podaří sledovat Abrahamovy stopy,
  • 11:26 - 11:29
    putováním z místa jeho rodiště ve městě Urfa
  • 11:29 - 11:32
    v jižním Turecku, severní Mezopotámii.
  • 11:32 - 11:35
    Takže jsme sedli na autobus a také něco prošli pěšky,
  • 11:35 - 11:37
    a došli do Cháranu,
  • 11:37 - 11:40
    kde se podle Bible poprvé vydává na cestu.
  • 11:40 - 11:42
    Pak jsme překročili hranice do Sýrie a došli do Aleppa,
  • 11:42 - 11:44
    které je podle všeho po něm pojmenované.
  • 11:44 - 11:46
    Šli jsme do Damašku,
  • 11:46 - 11:48
    který má dlouhou historii spjatou s Abrahamem.
  • 11:48 - 11:51
    Pak jsme přišli do severního Jordánska,
  • 11:51 - 11:53
    do Jeruzaléma,
  • 11:53 - 11:56
    který je plný Abrahama, do Betléma,
  • 11:56 - 11:58
    a konečně do místa, kde je pohřben,
  • 11:58 - 12:00
    v Hebronu.
  • 12:00 - 12:02
    Takže jsme prakticky prošli od kolébky po rakev.
  • 12:02 - 12:05
    Ukázali jsme, že je to možné. Byla to fantastická pouť.
  • 12:05 - 12:07
    Zeptám se vás:
  • 12:07 - 12:09
    Kolik z vás už udělalo zkušenost
  • 12:09 - 12:11
    při pobytu v cizím prostředí,
  • 12:11 - 12:13
    nebo cizí zemi,
  • 12:13 - 12:16
    a cizinec, naprostý cizinec,
  • 12:16 - 12:19
    k vám přijde a prokáže vám nějakou laskavost,
  • 12:19 - 12:21
    třeba vás pozve k sobě domů, dá vám napít,
  • 12:21 - 12:23
    uvaří kávu, pozve vás k jídlu?
  • 12:23 - 12:25
    Kolik z vás tohle zažilo?
  • 12:25 - 12:27
    To je podstatou
  • 12:27 - 12:29
    Abrahamovské pouti.
  • 12:29 - 12:31
    Ale co zjistíte, když navštívíte vesnice v této oblasti,
  • 12:31 - 12:33
    kde očekáváte nepřátelství --
  • 12:33 - 12:35
    dostane se vám nejúžasnější pohostinnosti,
  • 12:35 - 12:37
    právě s odkazem na Abrahama.
  • 12:37 - 12:39
    "Ve jménu otce Abrahama
  • 12:39 - 12:41
    dovolte mi nabídnout vám nějaké jídlo."
  • 12:41 - 12:43
    Takže jsme objevili,
  • 12:43 - 12:46
    že Abraham není pro tyto lidi jen postava z knížek,
  • 12:46 - 12:49
    je živý a reálně přítomný.
  • 12:49 - 12:51
    Abych to zkrátil,
  • 12:51 - 12:53
    v několika posledních letech
  • 12:53 - 12:55
    tisíce lidí
  • 12:55 - 12:57
    začalo procházet částmi Abrahamovy cesty
  • 12:57 - 12:59
    pro Blízkém východě,
  • 12:59 - 13:02
    a přitom okoušejí pohostinnost místních lidí.
  • 13:02 - 13:04
    Začali putovat
  • 13:04 - 13:06
    v Izraeli a Palestině,
  • 13:06 - 13:08
    v Jordánsku, Turecku a Sýrii.
  • 13:08 - 13:10
    Je to úžasný zkušenost.
  • 13:10 - 13:12
    Muži, ženy, mladí, staří --
  • 13:12 - 13:15
    více žen než mužů vlastně, což je zajímavé.
  • 13:15 - 13:17
    Pro ty, kdo putovat nemohou,
  • 13:17 - 13:19
    kdo se tam teď prostě nemohou dostat,
  • 13:19 - 13:21
    lidé začali pořádat pochody
  • 13:21 - 13:23
    ve městech, ve svých vlastních komunitách.
  • 13:23 - 13:25
    V Cincinnati například uspořádali pouť
  • 13:25 - 13:27
    z kostela do mešity a do synagogy
  • 13:27 - 13:29
    a všichni pak spolu sdíleli abrahamovské jídlo.
  • 13:29 - 13:31
    A byl z toho den Abrahamovy cesty.
  • 13:31 - 13:33
    V Sao Paulu v Brazílii vznikl každoroční svátek,
  • 13:33 - 13:35
    kdy tisíce lidí běží
  • 13:35 - 13:37
    virtuální Abrahamovský běh,
  • 13:37 - 13:39
    který spojuje rozdílná společenství.
  • 13:39 - 13:42
    A média to milují.
  • 13:42 - 13:44
    Věnují tomu maximální pozornost,
  • 13:44 - 13:46
    protože je to vizuální,
  • 13:46 - 13:48
    a tím se šíří tahle idea
  • 13:48 - 13:50
    Abrahamovské pohostinnosti
  • 13:50 - 13:52
    a laskavosti vůči cizincům.
  • 13:52 - 13:54
    Před pár týdny
  • 13:54 - 13:56
    o tom byl program na rádiu NPR.
  • 13:56 - 13:58
    Minulý měsíc
  • 13:58 - 14:00
    vyšel článek v Guardianu
  • 14:00 - 14:03
    v Manchesteru,
  • 14:03 - 14:06
    na celé dvě stránky.
  • 14:06 - 14:09
    Citovali vesničana,
  • 14:09 - 14:12
    který říkal: "Tenhle pochod nás spojuje se světem."
  • 14:12 - 14:15
    Říkal, že to bylo, jako kdyby se jim v životě rozsvítilo.
  • 14:15 - 14:17
    Přineslo to naději.
  • 14:17 - 14:19
    A o tohle jde.
  • 14:19 - 14:22
    Ale není to jen věc psychologie,
  • 14:22 - 14:24
    jde také o ekonomiku,
  • 14:24 - 14:26
    protože poutníci utrácejí peníze.
  • 14:26 - 14:29
    Tahle žena z Um Ahmadu
  • 14:29 - 14:32
    žije u cesty v severním Jordánsku.
  • 14:32 - 14:34
    Je strašně chudá.
  • 14:34 - 14:37
    Je napůl slepá, její muž nemůže pracovat,
  • 14:37 - 14:40
    má sedm dětí.
  • 14:40 - 14:42
    Ale umí a může vařit.
  • 14:42 - 14:45
    Takže začala vařit skupinkám poutníků,
  • 14:45 - 14:48
    kteří procházejí vesnicí a zastaví se na jídlo u ní doma.
  • 14:48 - 14:50
    Sedí na podlaze.
  • 14:50 - 14:52
    Nemá ani ubrus.
  • 14:52 - 14:54
    Ale připravuje ta nejchutnější jídla
  • 14:54 - 14:57
    vonící bylinkami z okolní krajiny.
  • 14:57 - 14:59
    Takže k ní přichází čím dál víc poutníků.
  • 14:59 - 15:01
    Postupně začala vydělávat
  • 15:01 - 15:03
    a může živit svou rodinu.
  • 15:03 - 15:06
    Našemu týmu řekla
  • 15:06 - 15:09
    "Pomohli jste mi zviditelnit se
  • 15:09 - 15:11
    ve vesnici, kde se lidé dřív styděli
  • 15:11 - 15:13
    se na mne i podívat."
  • 15:13 - 15:16
    A to je potenciál Abrahamovské cesty.
  • 15:16 - 15:18
    Takových lidí jsou doslova stovky
  • 15:18 - 15:21
    všude po Blízkém východě, podél cesty.
  • 15:22 - 15:25
    Jde o to změnit způsob hry.
  • 15:25 - 15:27
    Aby se změnila hra, musíte změnit rámec,
  • 15:27 - 15:29
    způsob, jakým se na věci díváme --
  • 15:29 - 15:31
    změnit kontext
  • 15:31 - 15:34
    z nepřátelství na pohostinnost,
  • 15:34 - 15:37
    z terorismu na turismus.
  • 15:37 - 15:39
    V tomto smyslu právě Abrahamovská pouť
  • 15:39 - 15:41
    mění způsob hry.
  • 15:41 - 15:43
    Něco vám ukážu.
  • 15:43 - 15:45
    Mám tady malý žalud,
  • 15:45 - 15:47
    který jsem sebral někde během pouti
  • 15:47 - 15:49
    v průběhu letošního roku.
  • 15:49 - 15:51
    Žalud je symbolem dubu, pochopitelně --
  • 15:51 - 15:53
    vyroste z něj dub,
  • 15:53 - 15:55
    který je zase abrahamovským symbolem.
  • 15:55 - 15:57
    Dosud je ta stezka jako žalud;
  • 15:57 - 15:59
    pořád v raném stádiu.
  • 15:59 - 16:01
    Jak bude vypadat vzrostlý dub?
  • 16:01 - 16:03
    Myslím na svoje dětství,
  • 16:03 - 16:05
    z nějž jsem většinu strávil, i když pocházím z Chicaga,
  • 16:05 - 16:07
    v Evropě.
  • 16:07 - 16:09
    Pokud jste viděli na vlastní oči
  • 16:09 - 16:11
    třeba trosky Londýna
  • 16:11 - 16:14
    v roce 1945, nebo Berlína,
  • 16:14 - 16:16
    a řekli jste:
  • 16:16 - 16:18
    "Za 60 let bude tohle
  • 16:18 - 16:20
    ta nejpokojnější, nejblahobytnější část světa,"
  • 16:20 - 16:22
    lidé by si pomysleli,
  • 16:22 - 16:24
    že jste se úplně pomátli.
  • 16:24 - 16:28
    Ale celé se to povedlo díky společné Evropské identitě
  • 16:28 - 16:30
    a společné ekonomice.
  • 16:30 - 16:33
    Takže se ptám, jestli když se to povedlo v Evropě,
  • 16:33 - 16:35
    proč ne na Blízkém východě?
  • 16:35 - 16:37
    Proč by to nešlo, díky společné identitě --
  • 16:37 - 16:39
    kterou je Abrahamův příběh --
  • 16:39 - 16:41
    a díky společné ekonomice,
  • 16:41 - 16:44
    založené z větší části na turismu?
  • 16:45 - 16:47
    Takže bych to rád uzavřel
  • 16:47 - 16:50
    tím, že za posledních 35 let,
  • 16:50 - 16:52
    kdy jsem pracoval
  • 16:52 - 16:54
    při nejnebezpečnějších, nejkomplexnějších
  • 16:54 - 16:56
    konfliktech po celé planetě,
  • 16:56 - 16:59
    ještě jsem nepotkal žádný konflikt,
  • 16:59 - 17:02
    o kterém bych cítil, že ho nelze proměnit.
  • 17:02 - 17:04
    Není to jistě snadné,
  • 17:04 - 17:06
    ale je to možné.
  • 17:06 - 17:08
    Povedlo se to v Jihoafrické republice.
  • 17:08 - 17:10
    Daří se to v Severním Irsku.
  • 17:10 - 17:12
    Může se to podařit kdekoli.
  • 17:12 - 17:14
    Záleží to čistě na nás.
  • 17:14 - 17:17
    Závisí to na tom, abychom se stali třetí stranou.
  • 17:17 - 17:19
    Takže vás zvu,
  • 17:19 - 17:21
    abyste zvážili zaujmutí třetí strany,
  • 17:21 - 17:23
    i když je to jen malý krůček.
  • 17:23 - 17:25
    Za chvíli bude přestávka.
  • 17:25 - 17:27
    Běžte za někým,
  • 17:27 - 17:30
    kdo je z jiné kutury, jiné země,
  • 17:30 - 17:32
    jiného etnika, nebo se jinak liší,
  • 17:32 - 17:35
    a dejte se s nimi do hovoru; naslouchejte jim.
  • 17:35 - 17:37
    To je krok třetí strany.
  • 17:37 - 17:39
    To je vykročení na Abrahamovu stezku.
  • 17:39 - 17:41
    Co třeba po TEDTalku
  • 17:41 - 17:43
    vyjít na TEDWalk ("procházku")?
  • 17:43 - 17:45
    Na závěr už
  • 17:45 - 17:47
    jen tři věci.
  • 17:47 - 17:50
    Zaprvé, tajemství míru
  • 17:50 - 17:53
    je ve třetí straně.
  • 17:53 - 17:55
    Tou jsme my,
  • 17:55 - 17:57
    a každý z nás,
  • 17:57 - 17:59
    jedním malým krokem,
  • 17:59 - 18:02
    může přivést svět
  • 18:02 - 18:05
    o krok blíže k míru.
  • 18:05 - 18:07
    Jedno staré africké přísloví říká:
  • 18:07 - 18:09
    "Když se spojí pavučiny,
  • 18:09 - 18:12
    dokážou zadržet i lva."
  • 18:12 - 18:14
    Když spojíme naše
  • 18:14 - 18:16
    pavučiny třetích stran,
  • 18:16 - 18:19
    můžeme zadržet i lva války.
  • 18:19 - 18:21
    Děkuji vám.
  • 18:21 - 18:23
    (potlesk)
Title:
William Ury: Putování od "ne" k "ano"
Speaker:
William Ury
Description:

William Ury, autor knihy "Getting to Yes" (Jak dosáhnout souhlasu), nabízí elegantní, prostý (ale ne snadný) způsob, jak dosáhnout dohody i v těch nejtěžších situacích -- od rodinných sporů možná až po Blízký Východ.

more » « less
Video Language:
English
Team:
TED
Project:
TEDTalks
Duration:
18:24
Samuel Titera added a translation

Czech subtitles

Revisions