Return to Video

Může nějaký lék předejít depresi a PTSD? | Rebecca Brachman | TEDxNewYork

  • 0:08 - 0:11
    Toto je oddělení tuberkulózy.
  • 0:11 - 0:15
    Na konci 19. století,
    kdy byla tato fotografie pořízena,
  • 0:15 - 0:18
    každý sedmý člověk
  • 0:18 - 0:19
    umřel na tuberkulózu.
  • 0:20 - 0:23
    Neměli jsme ani ponětí,
    co tuto nemoc způsobovalo.
  • 0:23 - 0:25
    Skutečně byla hypotéza,
  • 0:25 - 0:28
    že náchylnými nás činí
    naše tělesná konstituce.
  • 0:28 - 0:31
    Byla to nemoc značně zromantizovaná.
  • 0:31 - 0:34
    Říkalo se jí také souchotiny
  • 0:34 - 0:37
    a byla to choroba básníků,
  • 0:37 - 0:40
    umělců a intelektuálů.
  • 0:40 - 0:44
    Někteří lidé se domnívali,
    že přinášela zvýšenou citlivost
  • 0:44 - 0:46
    a propůjčovala kreativního ducha.
  • 0:48 - 0:50
    V padesátých letech
  • 0:50 - 0:52
    se zjistilo,
    že tuberkulózu způsobovala
  • 0:52 - 0:56
    vysoce nakažlivá bakteriální infekce,
  • 0:56 - 0:58
    což je poněkud méně romantické,
  • 0:58 - 1:00
    ale mělo to světlou stránku
  • 1:00 - 1:04
    v podobě možnosti
    vyvinout léky k její léčbě.
  • 1:04 - 1:07
    Doktoři pak objevili nový lék, iproniazid,
  • 1:07 - 1:10
    který, jak se optimisticky domnívali,
    měl léčit tuberkulózu,
  • 1:10 - 1:12
    Dávali ho pacientům
  • 1:12 - 1:14
    a pacienti byli nadšení.
  • 1:14 - 1:17
    Byli více společenští, energetičtější.
  • 1:17 - 1:22
    Jedna lékařská zpráva dokonce říká,
    že „tancovali po chodbách“.
  • 1:22 - 1:24
    Ale naneštěstí
  • 1:24 - 1:27
    to nebylo proto,
    že by jim bylo lépe.
  • 1:27 - 1:30
    Spousta jich stále umírala.
  • 1:31 - 1:37
    Jiný lékařský záznam je popisuje
    jako „nepatřičně šťastné“.
  • 1:38 - 1:42
    Takhle bylo objeveno první antidepresivum.
  • 1:43 - 1:47
    Náhodné objevy nejsou ve vědě
    nikterak neobvyklé,
  • 1:47 - 1:50
    ale vyžaduje to víc,
    než jen šťastnou náhodu.
  • 1:50 - 1:54
    Musíte být schopní to rozpoznat.
    [Štěstěna přeje připraveným - Pasteur ]
  • 1:54 - 1:57
    Jako neurovědkyně vám
    budu chvíli vyprávět
  • 1:57 - 1:59
    o mé osobní zkušenosti s něčím,
  • 1:59 - 2:02
    co by mohlo být opakem
    šťastné náhody -
  • 2:02 - 2:04
    - říkejme tomu chytrá náhoda.
  • 2:04 - 2:06
    Nejdřív trochu o tom,
    co stálo na pozadí.
  • 2:07 - 2:10
    Bohudík jsme od padesátých let vyvinuli
  • 2:10 - 2:14
    některé jiné léky a dnes už
    skutečně umíme tuberkulózu léčit.
  • 2:14 - 2:18
    Alespoň ve Spojených státech,
    i když ne ve všech zemích,
  • 2:18 - 2:19
    jsme zavřeli naše sanatoria
  • 2:19 - 2:23
    a většina z vás si nejspíš z TBC
    příliš velkou hlavu nedělá.
  • 2:24 - 2:27
    Spoustu z toho,
    co bylo na začátku 20. století
  • 2:27 - 2:28
    pravdou o infekčních nemocech,
  • 2:28 - 2:31
    lze dnes říct o psychických nemocech.
  • 2:32 - 2:35
    Jsme uprostřed epidemie poruch nálady
  • 2:35 - 2:39
    jako je deprese nebo posttraumatická
    stresová porucha = PTSD.
  • 2:39 - 2:43
    Každý čtvrtý dospělý ve Spojených státech
  • 2:43 - 2:45
    trpí duševní chorobou.
  • 2:45 - 2:48
    Což znamená, že pokud jste to
    nezažili osobně vy sami,
  • 2:48 - 2:51
    nebo někdo z vaší rodiny,
  • 2:51 - 2:54
    je stále velmi pravděpodobné,
    že někdo, koho znáte, to zažil,
  • 2:54 - 2:56
    ačkoli o tom nemluví.
  • 2:57 - 3:01
    Deprese dnes ve skutečnosti poráží
  • 3:01 - 3:05
    HIV-AIDS, malárii, cukrovku a válku
  • 3:05 - 3:09
    coby celosvětově vedoucí příčina
    zdravotní neschopnosti.
  • 3:09 - 3:12
    A stejně jako u tuberkulózy v 50. letech,
  • 3:12 - 3:14
    nevíme, co ji způsobuje.
  • 3:14 - 3:17
    Jak se jednou rozvine, je chronická,
  • 3:17 - 3:18
    trvá celý život
  • 3:18 - 3:20
    a neznáme žádnou léčbu.
  • 3:21 - 3:25
    V 50. letech jsme objevili
    druhé antidepresivum,
  • 3:25 - 3:26
    také náhodou.
  • 3:26 - 3:30
    Antihistaminikum, které u lidí
    způsobovalo mánii:
  • 3:31 - 3:32
    imipramin.
  • 3:33 - 3:36
    U tuberkulózy i u antihistaminika
  • 3:36 - 3:39
    někdo musel být schopný rozpoznat,
  • 3:39 - 3:41
    že lék vyvinutý k jednomu účelu,
  • 3:41 - 3:44
    léčit tuberkulózu nebo potlačit alergie,
  • 3:44 - 3:46
    může být použit k něčemu velmi odlišnému:
  • 3:46 - 3:48
    k léčbě deprese.
  • 3:48 - 3:51
    Tento způsob změny účelu je
    skutečně docela náročný.
  • 3:51 - 3:56
    Když lékaři poprvé pozorovali tento
    náladu pozvedající efekt iproniazidu,
  • 3:56 - 3:58
    nevěděli tak úplně, co vidí.
  • 3:58 - 4:00
    Byli tak zvyklí o něm přemýšlet
  • 4:00 - 4:03
    v rámci jeho funkce léku na tuberkulózu,
  • 4:03 - 4:04
    že to ve skutečnosti pouze zapsali
  • 4:04 - 4:08
    jako vedlejší efekt, a to jako
    vedlejší efekt nepříznivý.
  • 4:08 - 4:09
    Jak tady můžete vidět,
  • 4:09 - 4:13
    hodně pacientů v roce 1954
    zažívalo silnou euforii.
  • 4:14 - 4:18
    Panovala obava, že to může
    nějakým způsobem narušovat
  • 4:18 - 4:20
    jejich zotavování z tuberkulózy.
  • 4:20 - 4:27
    Vydali tedy doporučení používat iproniazid
    pouze v případech extrémní TBC
  • 4:27 - 4:30
    a jen u pacientů, kteří byli
    vysoce emocionálně stabilní.
  • 4:31 - 4:35
    Což je samozřejmě úplný opak toho,
    jak ho používáme jako antidepresivum.
  • 4:35 - 4:40
    Byli tak zvyklí uvažovat
    z pohledu této jedné nemoci,
  • 4:40 - 4:44
    že nebyli schopni vidět širší dopady
    u jiné nemoci.
  • 4:44 - 4:47
    Abychom byli spravedliví,
    nebyla to jejich chyba.
  • 4:47 - 4:50
    Funkční fixace je předpojatost,
    ovlivňující nás všechny.
  • 4:50 - 4:53
    Je to sklon být schopný přemýšlet o věci
  • 4:53 - 4:56
    pouze v rámci jejího tradičního použití
    nebo funkce.
  • 4:57 - 4:59
    A mentální přednastavení je další věc.
  • 4:59 - 5:01
    Je to druh předem vytvořeného rámce,
  • 5:01 - 5:02
    se kterým přistupujeme k problémům.
  • 5:02 - 5:06
    To skutečně činí změnu zaměření
    docela těžkou pro nás všechny,
  • 5:06 - 5:09
    což je, hádám, důvod, proč dali
    vlastní TV show chlápkovi,
  • 5:09 - 5:11
    co v tom byl opravdu skvělý.
  • 5:12 - 5:14
    (smích)
  • 5:14 - 5:19
    Účinky jak u iproniazidu, tak u imipraminu
  • 5:19 - 5:20
    byly tak silné,
  • 5:20 - 5:23
    že z toho byly mánie
    či lidé tancující po chodbách.
  • 5:23 - 5:25
    Není vlastně tak překvapující,
    že si toho všimli.
  • 5:25 - 5:29
    Ale nutí vás to uvažovat,
    čeho jiného jsme si nevšimli.
  • 5:30 - 5:32
    Takže iproniazid a imipramin
  • 5:32 - 5:35
    jsou víc než případové studie
    změny zaměření.
  • 5:35 - 5:38
    Mají společné dvě další věci,
    které jsou opravdu důležité.
  • 5:38 - 5:40
    Zaprvé, mají hrozné vedlejší účinky.
  • 5:40 - 5:43
    To zahrnuje otravu jater,
  • 5:43 - 5:46
    přibírání o více než 23 kilogramů,
  • 5:46 - 5:48
    sebevraždy.
  • 5:48 - 5:52
    Zadruhé, oba léky zvyšovaly
    hladinu serotoninu,
  • 5:52 - 5:54
    který přenáší signály v mozku,
  • 5:54 - 5:56
    neboli je to neuropřenašeč.
  • 5:56 - 5:59
    Tyto dvě věci dohromady
    - jedna nebo druhá -
  • 5:59 - 6:01
    nemusely být tak důležité,
  • 6:01 - 6:04
    ale obě dohromady znamenaly,
    že musíme vyvinout bezpečnější léky
  • 6:04 - 6:08
    a serotonin vypadal jako
    docela dobré místo, kde začít.
  • 6:09 - 6:13
    Tak jsme vyvinuli léky,
    jež se soustředily výhradně na serotonin,
  • 6:13 - 6:17
    selektivní inhibitory zpětného zachytávání
    serotoninu, tedy SSRI,
  • 6:17 - 6:19
    z nichž nejslavnější je Prozac.
  • 6:19 - 6:21
    To bylo před 30 lety
  • 6:21 - 6:25
    a od té doby jsme většinou pracovali
    pouze na optimalizaci těchto léků.
  • 6:25 - 6:28
    SSRI jsou lepší než jejich předchůdci,
  • 6:28 - 6:31
    ale stále mají hodně vedlejších účinků,
  • 6:31 - 6:33
    včetně přibírání, nespavosti,
  • 6:33 - 6:34
    sebevražd.
  • 6:35 - 6:37
    A hodně dlouho jim trvá,
    než začnou účinkovat,
  • 6:37 - 6:40
    u řady pacientů až kolem 4 až 6 týdnů,
  • 6:40 - 6:42
    a jen u těch pacientů, u kterých účinkují.
  • 6:42 - 6:45
    Je mnoho pacientů,
    u kterých tyto léky nezabírají.
  • 6:45 - 6:48
    To znamená, že dnes, v roce 2016,
  • 6:48 - 6:52
    stále nemáme žádnou léčbu
    pro žádnou z poruch nálady,
  • 6:52 - 6:54
    pouze léky, jež potlačují symptomy,
  • 6:54 - 6:58
    což je takový rozdíl jako mezi užitím
    prášku proti bolesti na infekci
  • 6:58 - 7:00
    místo antibiotika.
  • 7:00 - 7:02
    Prášek proti bolesti vám uleví,
  • 7:02 - 7:05
    ale s nemocí, která za tím vězí,
    neudělá nic.
  • 7:06 - 7:08
    Právě pružnost v našem myšlení
  • 7:08 - 7:11
    nám umožnila rozpoznat,
    že iproniazid a imipramin
  • 7:11 - 7:13
    může být využit tímto způsobem,
  • 7:13 - 7:16
    což nás dovedlo k hypotéze o serotoninu,
  • 7:16 - 7:18
    na kterou jsme se potom,
    ironií osudu, upnuli.
  • 7:19 - 7:22
    To jsou signály v mozku, serotonin,
  • 7:22 - 7:23
    z reklamy na SSRI.
  • 7:23 - 7:25
    Pokud to není jasné,
    tohle je dramatizace.
  • 7:26 - 7:30
    Ve vědě se pokoušíme odstranit
    naši předpojatost, že ano,
  • 7:30 - 7:32
    pomocí provádění dvojitých slepých pokusů
  • 7:32 - 7:36
    nebo tím, že jsme statisticky skeptičtí
    k tomu, jaké budou výsledky.
  • 7:36 - 7:40
    Ale předpojatost se vkrádá ještě záludněji
    do toho, co se rozhodneme studovat
  • 7:40 - 7:42
    a jak to budeme studovat.
  • 7:43 - 7:47
    Posledních 30 let
    se soustředíme na serotonin a
  • 7:47 - 7:49
    často tím vylučujeme ostatní záležitosti.
  • 7:50 - 7:51
    Dodnes lék nemáme,
  • 7:52 - 7:55
    ale co když serotonin není to jediné,
    co ovlivňuje depresi?
  • 7:55 - 7:58
    Co když není ani klíčovou součástí?
  • 7:58 - 8:00
    To znamená, že nehledě na množství času,
  • 8:00 - 8:03
    peněz či snahy, které tomu věnujeme,
  • 8:03 - 8:05
    nikdy to k léku nepovede.
  • 8:06 - 8:08
    V posledních pár letech lékaři objevili,
  • 8:08 - 8:13
    co je pravděpodobně prvním opravdu novým
    antidepresivem po SSRI,
  • 8:14 - 8:14
    Calypsol,
  • 8:14 - 8:18
    Tento lék účinkuje velmi rychle,
    během několika hodin či jednoho dne
  • 8:18 - 8:20
    a není založen na serotoninu.
  • 8:20 - 8:23
    Je založen na glutamátu,
    což je další neuropřenašeč.
  • 8:23 - 8:25
    Také prošel změnou účelu.
  • 8:25 - 8:28
    Tradičně byl používán
    v chirurgii jako anestetikum.
  • 8:28 - 8:30
    Ale na rozdíl od ostatních léků,
  • 8:30 - 8:32
    jež byly poznány poměrně rychle,
  • 8:32 - 8:34
    trvalo nám dvacet let si uvědomit,
  • 8:34 - 8:36
    že Calypsol je antidepresivum,
  • 8:36 - 8:39
    ačkoli je to zřejmě lepší antidepresivum,
  • 8:39 - 8:41
    než ty ostatní léky.
  • 8:41 - 8:45
    Možná právě kvůli tomu,
    že je to lepší antidepresivum,
  • 8:45 - 8:47
    bylo pro nás obtížnější to poznat.
  • 8:47 - 8:49
    Nebyla žádná mánie indikující jeho účinky.
  • 8:50 - 8:53
    V roce 2013 jsem na Kolumbijské univerzitě
  • 8:53 - 8:54
    pracovala se svou kolegyní,
  • 8:54 - 8:56
    doktorkou Christine Ann Denny
  • 8:56 - 9:00
    a studovaly jsme Calypsol
    jako antidepresivum u myší.
  • 9:01 - 9:03
    Calypsol má
    opravdu rychlý poločas rozpadu,
  • 9:03 - 9:07
    což znamená, že zmizí z vašeho těla
    během několika hodin.
  • 9:07 - 9:08
    Dělaly jsme úvodní pokusy.
  • 9:08 - 9:10
    Daly jsme myši injekci,
  • 9:10 - 9:11
    pak týden čekaly
  • 9:11 - 9:15
    a abychom ušetřily peníze,
    použili jsme myš v dalším pokusu.
  • 9:15 - 9:17
    V jednom z pokusů, které jsem prováděla,
  • 9:17 - 9:19
    jsme myši vystavily stresu
  • 9:19 - 9:21
    a použily to jako model deprese.
  • 9:21 - 9:24
    Nejdřív to vypadalo,
    jako že to vůbec nefunguje.
  • 9:24 - 9:26
    Tím jsme mohly skončit.
  • 9:27 - 9:29
    Ale já jsem s tímto modelem deprese
    pracovala roky
  • 9:29 - 9:31
    a ta data prostě vypadala divně.
  • 9:31 - 9:33
    Skutečně nevypadala správně.
  • 9:33 - 9:35
    Tak jsem se k tomu vrátila
  • 9:35 - 9:36
    a udělaly jsme nové pokusy,
  • 9:36 - 9:39
    založené na tom, zda myši týden před tím
  • 9:39 - 9:41
    dostaly injekci Calypsolu.
  • 9:42 - 9:44
    A takhle nějak to vypadalo.
  • 9:44 - 9:46
    Když se kouknete úplně doleva,
  • 9:46 - 9:49
    pokud dáte myš do nového prostoru,
  • 9:49 - 9:51
    do krabice, je to velmi vzrušující,
  • 9:51 - 9:53
    myš bude chodit kolem a objevovat,
  • 9:53 - 9:57
    a můžete vidět, že růžová čára
    vlastně zachycuje její pohyb.
  • 9:57 - 10:01
    Taky dáme další myš do košíku na tužky,
  • 10:01 - 10:03
    se kterou se může interagovat.
  • 10:03 - 10:06
    Je to taky dramatizace, v případě,
    že to není jasné.
  • 10:06 - 10:10
    A normální myš bude zkoumat,
  • 10:10 - 10:11
    bude společenská.
  • 10:11 - 10:13
    Podívejte, co se bude dít.
  • 10:13 - 10:16
    Pokud myš vystresujete
    v tomto modelu deprese,
  • 10:16 - 10:18
    to je prostřední krabice.
  • 10:18 - 10:20
    Nejsou společenské, nezkoumají.
  • 10:20 - 10:23
    Většinou se pouze schovají
    do zadního rohu za kelímek.
  • 10:24 - 10:27
    Ale ty myši,
    co dostaly jednu injekci Calypsolu,
  • 10:27 - 10:28
    na vaší pravé straně,
  • 10:29 - 10:31
    ty zkoumaly, ty byly společenské.
  • 10:32 - 10:34
    Vypadaly, jako by ve stresu nikdy nebyly.
  • 10:35 - 10:36
    Což je nemožné.
  • 10:37 - 10:39
    U toho jsme mohly skončit,
  • 10:40 - 10:44
    ale Christine už předtím Calypsol
    používala také jako anestetikum
  • 10:44 - 10:45
    a před pár lety zpozorovala,
  • 10:45 - 10:48
    jako by měl
    nějaké divné účinky na buňky
  • 10:48 - 10:49
    a na chování,
  • 10:49 - 10:52
    které přetrvaly i dlouho po podání léku,
  • 10:52 - 10:54
    možná několik týdnů.
  • 10:54 - 10:55
    Řekly jsme si, dobře,
  • 10:55 - 10:57
    možná to není zcela nemožné,
  • 10:57 - 10:59
    ale byly jsme opravdu skeptické.
  • 10:59 - 11:02
    Udělaly jsme, co se ve vědě dělá,
    když si nejste jistí -
  • 11:02 - 11:03
    - zkusily jsme to znovu.
  • 11:03 - 11:06
    Vzpomínám si na místnost se zvířaty,
  • 11:06 - 11:10
    přemisťovala jsem myši do krabic
    kvůli testování,
  • 11:10 - 11:14
    přičemž Christine s počítačem na klíně
    seděla na zemi,
  • 11:14 - 11:15
    aby ji myši neviděly
  • 11:15 - 11:17
    a analyzovala data v reálném čase.
  • 11:17 - 11:19
    Pamatuji si, jak jsme křičely,
  • 11:19 - 11:22
    což by se v místnosti se zvířaty,
    kde se testuje, dělat nemělo,
  • 11:22 - 11:24
    protože se to potvrdilo.
  • 11:24 - 11:28
    Vypadalo to, jako by tyto myši
    byly chráněny proti stresu.
  • 11:28 - 11:31
    Nebo byly nepatřičně šťastné,
    říkejte tomu, jak chcete.
  • 11:31 - 11:34
    Byly jsme opravdu vzrušené.
  • 11:35 - 11:39
    Měly jsme velké pochybnosti,
    bylo to příliš dobré, aby to byla pravda.
  • 11:39 - 11:40
    Tak jsme to zkusily znovu.
  • 11:41 - 11:43
    Pak jsme to zkusily ještě v modelu PTSD
  • 11:43 - 11:45
    a znovu ve fyziologickém modelu,
  • 11:45 - 11:48
    kde jsme jenom podaly hormony stresu.
  • 11:48 - 11:50
    Nechaly jsme to provést naše studenty.
  • 11:50 - 11:54
    Potom naše spolupracovníky
    na druhém konci světa, ve Francii.
  • 11:55 - 11:58
    Pokaždé, když to někdo provedl,
    potvrdila se stejná věc.
  • 11:58 - 12:00
    Vypadalo to, že jedna injekce Calypsolu
  • 12:00 - 12:04
    nějakým způsobem chrání před stresem
    po několik týdnů.
  • 12:04 - 12:06
    My jsme to zveřejnily až před rokem,
  • 12:06 - 12:10
    ale od té doby jiné laboratoře
    nezávisle potvrdily tento účinek.
  • 12:11 - 12:13
    Nevíme, co způsobuje depresi,
  • 12:13 - 12:17
    ale víme, že stres je výchozím spouštěčem
  • 12:17 - 12:20
    v 80 procentech případů.
  • 12:20 - 12:22
    Deprese a PTSD jsou různé nemoci,
  • 12:22 - 12:24
    ale tohle mají společné.
  • 12:24 - 12:26
    Správně, je to traumatický stres
  • 12:26 - 12:29
    - jako válka nebo přírodní katastrofy,
  • 12:29 - 12:31
    násilí nebo sexuální napadení -
  • 12:31 - 12:34
    co způsobuje
    posttraumatickou stresovou poruchu.
  • 12:34 - 12:39
    Ne u každého, kdo je vystaven stresu,
    se vyvine porucha nálady.
  • 12:40 - 12:43
    A tato schopnost zažít stres,
    být vůči němu odolný,
  • 12:43 - 12:47
    otřepat se a nedostat depresi či PTSD,
  • 12:48 - 12:50
    je známa jako odolnost vůči stresu
  • 12:50 - 12:52
    a u různých lidí se liší.
  • 12:52 - 12:55
    My jsme to vždy považovali
    za pasivní vlastnost,
  • 12:55 - 12:58
    za absenci faktorů náchylnosti
  • 12:58 - 13:00
    a rizikových faktorů pro tyto poruchy.
  • 13:01 - 13:02
    Ale co kdyby byla aktivní?
  • 13:03 - 13:05
    Možná bychom ji mohli vylepšit,
  • 13:05 - 13:07
    něco jako nasadit si brnění.
  • 13:08 - 13:13
    Náhodou jsme objevily první lék
    zvyšující odolnost.
  • 13:14 - 13:17
    Jak jsem řekla, podaly jsme
    pouze maličké množství léku
  • 13:17 - 13:18
    a působilo to týdny
  • 13:18 - 13:21
    a to není podobné ničemu,
    co vidíme u antidepresiv.
  • 13:21 - 13:26
    Je to ale ve skutečnosti podobné tomu,
    co vidíme u ochranných očkování.
  • 13:26 - 13:29
    U těch dostanete svou injekci,
  • 13:29 - 13:33
    a po týdnech, měsících, letech,
  • 13:33 - 13:35
    když jste opravdu vystaveni bakteriím,
  • 13:35 - 13:37
    není to vakcína ve vašem těle,
    co vás chrání.
  • 13:37 - 13:39
    Je to váš vlastní imunitní systém,
  • 13:39 - 13:43
    který si vyvinul vzdor a odolnost
    vůči této bakterii, co ji porazí,
  • 13:43 - 13:45
    a vy ve skutečnosti ani nejste infikováni,
  • 13:45 - 13:48
    což je velmi odlišné od, řekněme,
    našeho léčení, že ano.
  • 13:48 - 13:52
    V takovém případě jste infikováni,
    vystaveni bakteriím,
  • 13:52 - 13:56
    onemocníte a potom si vezmete
    například antibiotikum, které léčí
  • 13:56 - 13:59
    a tyto léky skutečně fungují
    a bakterie zabijí.
  • 13:59 - 14:03
    Nebo podobně, jak jsem zmínila předtím
    o utišujících lécích,
  • 14:03 - 14:05
    vezmete si něco, co potlačí symptomy,
  • 14:05 - 14:08
    ale nevyléčí za tím vězící infekci
  • 14:08 - 14:11
    a vy se budete cítit lépe
    pouze po dobu, kdy to užíváte,
  • 14:11 - 14:14
    což je důvod,
    proč musíte v užívání pokračovat.
  • 14:14 - 14:16
    U deprese a PTSD
  • 14:16 - 14:18
    - zde máme ono vystavení stresu -
  • 14:18 - 14:21
    máme pouze paliativní péči.
  • 14:21 - 14:23
    Antidepresiva pouze potlačují symptomy,
  • 14:23 - 14:26
    takže je musíte brát v podstatě neustále,
  • 14:26 - 14:28
    po celou dobu nemoci,
  • 14:28 - 14:30
    což je často celý váš život.
  • 14:31 - 14:35
    Proto nazýváme naše léky
    zvyšující odolnost „paravakcínami“,
  • 14:35 - 14:37
    což znamená „jakoby vakcíny“,
  • 14:37 - 14:40
    protože to vypadá,
    že by mohly mít potenciál
  • 14:40 - 14:41
    chránit proti stresu
  • 14:41 - 14:45
    a zamezovat „u myší“ rozvoji deprese
  • 14:45 - 14:47
    a posttraumatické stresové poruchy.
  • 14:48 - 14:51
    Ale ne všechna antidepresiva
    jsou zároveň paravakcínami.
  • 14:52 - 14:54
    Vyzkoušely jsme i Prozac
  • 14:54 - 14:56
    a tam to bylo bez efektu.
  • 14:56 - 14:59
    Takže pokud si tohle převedeme na lidi,
  • 14:59 - 15:02
    mohli bychom být schopni chránit ty,
  • 15:02 - 15:04
    u kterých předpokláme ohrožení
  • 15:04 - 15:08
    stresem vyvolávanými poruchami
    jako jsou deprese a PTSD.
  • 15:08 - 15:11
    To jsou záchranáři, hasiči,
  • 15:11 - 15:15
    uprchlíci, vězni a vězeňská stráž,
  • 15:15 - 15:17
    vojáci... pokračovat můžete sami.
  • 15:18 - 15:22
    Abyste měli představu
    o rozsahu těchto nemocí,
  • 15:23 - 15:26
    v roce 2010 byla jejich globální zátěž
  • 15:26 - 15:30
    odhadována na 2,5 bilionů dolarů
  • 15:30 - 15:32
    a protože jsou chronické,
  • 15:32 - 15:35
    tyto náklady se násobí
    a předpokládá se tedy jejich růst
  • 15:35 - 15:38
    až na šest bilionů dolarů
    v příštích 15 letech.
  • 15:39 - 15:41
    Jak jsem již řekla,
  • 15:41 - 15:45
    změna využití léku může být náročná,
    díky našim dřívějším předsudkům.
  • 15:46 - 15:47
    Calypsol má jiné jméno,
  • 15:48 - 15:49
    ketamin.
  • 15:50 - 15:52
    Známý také pod názvem,
  • 15:52 - 15:54
    Special K,
  • 15:54 - 15:56
    což je klubová a zneužívaná droga.
  • 15:58 - 16:01
    V celém světě je stále užíván
    jako anestetikum.
  • 16:01 - 16:03
    Je používán u dětí.
    Používáme ho na bojišti.
  • 16:03 - 16:07
    Ve skutečnosti je to lék preferovaný
    v mnoha rozvojových zemích,
  • 16:07 - 16:08
    protože neovlivňuje dýchání.
  • 16:08 - 16:13
    Světová zdravotnická organizace ho má
    na seznamu nezbytných léků.
  • 16:14 - 16:17
    Kdybychom ketamin objevili nejdřív
    jako paravakcínu,
  • 16:18 - 16:21
    bylo by pro nás jednoduché ho šířit,
  • 16:21 - 16:25
    ale takhle musíme soupeřit
    s naší funkční zafixovaností
  • 16:25 - 16:27
    a mentálním přednastavením,
    které tomu překážejí.
  • 16:29 - 16:33
    Naštěstí to není jediná sloučenina,
    kterou jsme objevili,
  • 16:33 - 16:36
    která má tyto preventivní
    vlastnosti jako paravakcíny.
  • 16:36 - 16:39
    Ale všechny ostatní léky,
    které objevujeme,
  • 16:39 - 16:43
    nebo chcete-li, sloučeniny,
    které jsou zcela nové,
  • 16:43 - 16:46
    musejí projít
    celým schvalovacím procesem FDA -
  • 16:46 - 16:50
    pokud se tam dostanou - před tím,
    než mohou být vůbec použity u člověka.
  • 16:50 - 16:51
    To bude trvat roky.
  • 16:51 - 16:53
    Takže pokud chceme něco dřív,
  • 16:53 - 16:56
    ketamin je už FDA schválený.
  • 16:56 - 16:58
    Je generický, je k mání,
  • 16:58 - 17:02
    můžeme jej šířit
    za zlomek ceny a času.
  • 17:03 - 17:08
    Doopravdy ale mimo funkční zafixovanost
    a mentální přednastavení
  • 17:08 - 17:11
    existuje u léků jiná opravdová výzva
    při změně jejich zaměření,
  • 17:11 - 17:13
    tou je politika.
  • 17:13 - 17:16
    Je-li lék generický, bez patentu
    a už není exkluzivní,
  • 17:16 - 17:19
    neexistuje žádná motivace,
    která by pobízela
  • 17:19 - 17:21
    farmaceutické společnosti k jeho šíření,
  • 17:21 - 17:23
    protože na tom nevydělají.
  • 17:23 - 17:27
    A to neplatí jen u ketaminu.
    To platí pro všechny léky.
  • 17:28 - 17:33
    Samotná myšlenka používat léky
    k prevenci duševních chorob
  • 17:33 - 17:36
    namísto k pouhé léčbě,
  • 17:36 - 17:39
    je v psychiatrii zcela neobvyklá.
  • 17:40 - 17:45
    Je možné, že za 20, 50, 100 let
  • 17:45 - 17:49
    se budeme na depresi a PTSD dívat tak,
  • 17:49 - 17:52
    jak se teď díváme na léčebny tuberkulózy -
  • 17:52 - 17:53
    jako na věc minulosti.
  • 17:54 - 17:59
    Mohl by to být začátek konce
    epidemie duševních nemocí.
  • 18:00 - 18:04
    Ale jak jednou řekl jeden velký vědec:
  • 18:05 - 18:07
    „Jen blázen si je něčím jistý.“
  • 18:07 - 18:09
    „Moudrý člověk nepřestává pochybovat.“
  • 18:10 - 18:11
    Mac Gyver
    (smích)
  • 18:11 - 18:12
    Děkuji vám.
  • 18:13 - 18:17
    (potlesk)
Title:
Může nějaký lék předejít depresi a PTSD? | Rebecca Brachman | TEDxNewYork
Description:

Cesta k lepším lékům je dlážděna náhodnými, ale přesto revolučními objevy. V této dobře podané přednášce o tom, co se děje ve vědě, s námi neurovědkyně Rebecca Brachman sdílí novinu o nečekaně nalezené průlomové léčbě, která může zabránit duševním nemocem jako depresi a PTSD, aby se vůbec rozvinuly. Počkejte si na nečekaný - a kontroverzní - zvrat.

Tato přednáška proběhla na akci TEDx používající formát konferencí TED, ale orgnanizované nezávisle místní komunitou. Více na http://ted.com/tedx

more » « less
Video Language:
English
Team:
TED
Project:
TEDxTalks
Duration:
18:18

Czech subtitles

Revisions