VS Ramachandran: Neurony, které formovaly civilizaci

Neurobiolog Vilayanur Ramachandran hovoří o fascinujících funkcích zrcadlových neuronů. Tento nedávno objevený druh neuronů nám poskytuje informace o složitém společenském chování, které přispělo ke zformování základů civilizace, jak ji známe dnes.

Dnes bych vám chtěl říci něco o lidském mozku,

což je také předmětem výzkumu Kalifornské Univerzity.

Jen se na chvíli zkuste zamyslet nad tímto problémem.

Tohle je kus masa, asi tak jeden a půl kilogramu,

který se dá uchopit do dlaně jedné ruky.

Je ovšem zároveň schopen přemýšlet o velikosti mezihvězdného prostoru.

Dokáže hloubat o významu nekonečna,

klást otázky o smyslu vlastní existence,

o povaze Boha.

A je to popravdě ta nejúžasnější věc na světě.

Je to ta největší záhada, která lidstvu stále čelí:

Jak je tohle všechno možné?

Mozek, jak víte, se skládá z neuronů.

Tady vidíme neurony.

V dospělém lidském mozku je 100 miliard neuronů.

A každý neuron je v kontaktu s něco okolo 1 000 až 10 000

dalšími mozkovými neurony.

A na základě toho lidé spočítali,

že počet permutací a kombinací mozkové aktivity

přesahuje množství elementárních částic v celém vesmíru.

Jak se dá potom mozek studovat?

Jedna možnost je podívat se na pacienty s poruchami

v různých částech mozku a studovat změny v jejich chování.

O tom jsem mluvil v minulém TEDovi.

Dnes budu mluvit o jiném způsobu,

který spočívá v zavedení elektrod do různých částí mozku

a zaznamenávání aktivity jednotlivých mozkových nervových buněk.

Je to takové naslouchání aktivitě nervových buněk v mozku.

No a jeden z posledních objevů

učiněných vědci z Italské Parmy,

Giacomem Rizzolattim a jeho kolegy,

je skupina neuronů zvaných zrcadlové neurony,

které jsou v přední části mozku v čelním laloku.

V přední části mozku jsou neurony,

které nazýváme běžné pohybové neurony,

o nichž víme už více než 50 let.

Tyto neurony vysílají signály pokaždé, když člověk dělá určitou činnost.

Například, když udělám tohle, natáhnu se a seberu jablko,

pohybový neuron v přední části mého mozku vyšle signál.

Když se natáhnu a zatáhnu za něco, jiný neuron vyšle signál,

a tak mi přikáže za to zatáhnout.

Toto jsou pohybové neurony, které jsou známé už nějakou dobu.

Co ale Rizolatti zjistil bylo,

že určitá část těchto neuronů,

asi 20 procent z nich, vyšle signál i v případě,

že se jen na někoho dívám, jak dělá to samé.

Takže je tady neuron, který vyšle signál, když se natáhnu a něco seberu,

ale vyšle signál i v případě, když jen sleduju Pepu, jak se natahuje a něco bere.

A to je vskutku úžasné.

Protože je to jakoby tento neuron přejímal

úhel pohledu někoho jiného.

Je to skoro jakoby dělal simulaci virtuální reality

činnosti někoho jiného.

No a jaký je tedy význam těchto zrcadlových neuronů?

Především, musejí být zapojeny ve věcech jako je napodobování či následování.

Protože napodobit složitou činnost

vyžaduje, aby si můj mozek přisvojil úhel pohledu někoho jiného.

Takže tohle je důležité při napodobování a následování.

No a proč je tohle důležité?

Pojďme se tedy podívat na další snímek.

Takže jak se napodobuje? Proč je napodobování důležité?

Zrcadlové neurony a napodobování, následování.

No a teď se pojďme podívat na kulturu, fenomén lidské kultury.

Když se vrátíme se asi tak o [75,000] až 100 000 let zpátky

a podíváme se na lidský vývoj, vypadá to,

že se před zhruba 75 000 lety stalo něco velmi důležitého.

Tím myslím to, že se najednou začaly objevovat a rychle šířit

různé dovednosti, které jsou jedinečné pro člověka

jako používání nástrojů,

využití ohně, úkrytů a samozřejmě jazyka

a také schopnost číst myšlenky ostatních

a interpretace jejich chování.

Tohle všechno se stalo poměrně rychle.

Přestože lidský mozek nabyl své současné velikosti

už před téměř čtyřmi sty tisíci lety,

tohle všechno se stalo velmi rychle až před 100 000 lety.

A já tvrdím, že tohle všechno začalo

náhlým vznikem propracované soustavy zrcadlových neuronů,

která dovolovala napodobovat a následovat činnosti ostatních.

Takže když se stalo, že někdo něco najednou objevil,

řekněme využití ohně

nebo použití určitého nástroje, tak místo aby zanikl,

tento poznatek se rychle rozšířil plošně napříč celou populací,

nebo byl předáván postupně z pokolení na pokolení mezi generacemi.

Tímto se náhle stala evoluce lamarckistickou,

namísto darwinistické.

Darwinova evoluce je pomalá; trvá stovky tisíc let.

Vytvořit si kožich polárnímu medvědovi

zabere tisíce generací, možná 100 000 let.

Lidské bytosti, dítěti, stačí jen sledovat své rodiče,

jak zabíjejí ledního medvěda,

stahují ho z kůže a pak si ji obléknou, srstí na tělo,

aby se to okamžitě naučilo. Co lednímu medvědovi

trvalo naučit se 100 000 let,

se může dítě naučit za pět minut, možná za deset minut.

A ve chvíli, kdy se to naučí, šíří se tato dovednost

geometrickou řadou napříč populací.

Tohle je základ. Napodobování složitých dovedností

je to, co nazýváme kulturou, a také to, co je základem civilizace.

Pak je zde také další druh zrcadlových neuronů,

které slouží k něčemu docela jinému.

A těmi jsou zrcadlové neurony, které,

podobně jako zrcadlové neurony pro činnost, slouží k doteku.

Jinými slovy, když se někdo jiný dotkne

například mojí ruky, neuron v somatosenzorické kůře

ve smyslové oblasti mého mozku vyšle signál.

Ovšem ten samý neuron občas vyšle signál

i když jen sleduju, jak se někdo někoho dotkne.

Tím se tedy vcítím do pozice toho, jehož se někdo dotýká.

Takže většina z nich vyšle signál, když se mě někdo dotkne

na různých místech. Různé neurony pro různá místa.

Ovšem některé z nich vyšlou signál i když jen někoho sleduju,

jak se ho někdo dotýká na stejné místo.

Takže zde opět máme neurony,

které se dokáží "vcítit".

Otázka, která se teď nabízí: Když se pouze dívám na někoho, koho se někdo dotýká,

proč mě to nezmate a já sám ten dotek necítím

jen pouhým sledováním někoho, koho se někdo dotýká?

Tím myslím to, že se dokážu vcítit do pocitů toho člověka, ale já sám ten dotek doopravdy necítím.

A to je tím, že v kůži máme receptory

doteku a bolesti, které posílají podněty do mozku

a říkají nám „Neboj se, nikdo se tě nedotýká.

Takže vciť se, se vším všudy, do pocitů toho dalšího člověka,

ale přímo nepociťuj dotek,

jinak tě to zmate a poplete."

Takže je zde zpětná vazba,

která vyruší podnět zrcadlového neuronu tak,

abychom vědomě tento dotek nepocítili.

Ale když tu ruku odstraníte, když ji jednoduše znecitlivíte,

dáte do ní injekci,

umrtvíte pažní nervovou pleteň tak, že ruka je necitlivá,

a žádné podněty nepřicházejí zvenčí,

když se na vás teď podívám, jak se vás někdo dotýká,

doslova to cítím na svojí ruce.

Jinými slovy, rozpustili jste bariéru

mezi vámi a ostatními lidskými bytostmi.

Já jim říkám Gándhího neurony, nebo empatické neurony.

(Smích)

A to není myšleno v nějakém abstraktním metaforickém smyslu,

všechno, co vás od něj odděluje,

od jakéhokoli jiného člověka, je vaše kůže.

Odstraňte kůži a pocítíte dotek toho člověka ve vaší mysli.

Rozpustili jste překážku mezi vámi a ostatními lidmi.

A tohle je samozřejmě základem většiny Východní filosofie,

tedy to, že doopravdy neexistuje žádné nezávislé já

stranou od dalších lidských bytostí sledující okolní svět,

pozorující ostatní lidi.

Popravdě řečeno nejste propojení jen přes Facebook a internet,

jste spíš doslova propojení skrze naše neurony.

A v této místnosti jsou celé řetězce neuronů, které spolu vzájemně komunikují.

A neexistuje žádné opravdové osamostatnění

našeho vlastního vědomí od vědomí někoho jiného.

A to není žádná pomatená filozofie.

Tohle vyplývá z našeho chápání základní neurobiologie.

Vezměte si například pacienta s fantomovou končetinou. V případě, že byla vaše končetina odstraněna

a vy máte fantomovou končetinu a sledujete někoho,

jak se ho někdo dotýká, cítíte to ve své fantomové končetině.

To úžasné na tom je to,

že když máte fantomovou končetinu, sevřete ruku někoho jiného,

masírujete ruku někoho jiného,

ulevuje to bolesti ve vaší fantomové ruce,

téměř jakoby neuronu

ulevovalo pouhé

sledování, jak je masírován někdo jiný.

No a tady je můj poslední snímek.

Po dlouhou dobu lidé považovali přírodní

a humanitní vědy za odlišné.

C. P. Snow mluvil o dvou kulturách:

přírodní vědy na jedné straně a humanitní vědy na straně druhé;

a ty dvě se nikdy nesejdou.

Proto tvrdím, že systém zrcadlových neuronů představuje základ,

který nám dává podnět k přehodnocení otázky vědomí,

ztvárnění našeho já,

co nás odděluje od ostatních lidských bytostí,

co nám umožňuje vcítit se do ostatních lidských bytostí,

a dokonce i vznik věcí jako vznik kultury a civilizace,

které se týkají výhradně lidských bytostí. Děkuji.

(Potlesk)