What is TB? | Infectious diseases | NCLEX-RN | Khan Academy

Nakreslil jsem vám tady matku,

matku a jejího syna napravo.

Předpokládejme,

že matka má tuberkulózu.

Někdy vidíte napsané slovo tuberkulóza tak,
jak jsem to napsal já,

ale můžete taky vidět jeho zkrácenou verzi,

zkratku TBC.

Takže řekněme, že matka trpí TBC.

To je její diagnóza...

Je to popis její nemoci.

Říká nám to, co jí je,

proč je nemocná.

Co si ale musíme uvědomit je,

že tuberkulóza je způsobena organismem.

Bakterií, abychom byli úplně přesní.

Tato bakterie se nazývá "Mycobacterium".

Mycobacterium tuberculosis.

Je to dost jednoduché jméno na zapamatování,

protože se jmenuje podle nemoci, co způsobuje.

Měl bych taky říct, že Myobacterium tuberculosis

není to jediné, co způsobuje tuberkulózu.

Pravdou je, že existují další příbuzná mykobakteria,

která mohou způsobit TBC.

Ale tohle konkrétní, které jsem vám tu napsal,

je to nejvíce rozšířené

a na ně se právě soustředíme.

"Myko" pochází z řečtiny

a znamená "houba".

Proč jsem to zmínil?

Protože nám to napovídá víc o růstu téhle bakterie.

Jméno "myko" dostala podle toho,

že stejně jako houby roste velmi pomalu.

Ale pořád je to bakterie.

Udělám jednu svorku nad diagnózou,

a udělám další svorku nad původcem,

abych je od sebe odlišil.

Teď můžeme jasně vidět,

že TBC je diagnóza způsobená bakterií.

Pojďme se teď podívat na to, jak matka,

která trpí TBC...
jen tady dokreslím,

jak by asi mohly vypadat její plíce,

pokud předpokládáme, že má TBC na plicích.

Plíce jsou to první, co nás napadne

v souvislosti s TBC, ale nebývá jen na plicích.

Ale tak řekněme, že má nějaké ty bakterie
ve svých plicích, nakreslím je červeně,

což způsobuje,

že je velmi, velmi nemocná.

Mohla by to přenést i na syna.

Ale jak by to mohla přenést?

Jaké jsou nejčastější způsoby přenosu?

Nakreslím vám pár možností,

a řekneme si, které z nich jsou
více či méně pravděpodobné

v případě přenosu z matky na syna.

Představme si, že sdílí tuhle pizzu,

kterou kreslím.
Řekněme, že pizza je jejich oblíbené jídlo

a rádi se o něj dělí.
Oba se tedy podělí o tenhle kousek pizzy.

To je jeden způsob,

jakým je možné nemoc přenést.

Možná dokonce pijí ze stejné skleničky.

Nakreslím sem jednu skleničku.

Můžete i uvažovat nad tím, co se děje u nich doma.

Možná, když otvírají a zavírají dveře,

chytají se stejných klik. To je další způsob přenosu.

Přenos přes nějaké společné věci.

Možná matka synovi řekla, aby podržel ty klíče,

které ona měla předtím v ruce celý den.

Pak mu je podá

a on je drží.

To máme další způsob,

TBC může být přenášena pomocí
předmětů jako klika nebo klíče.

A asi nejjasnější možností je kašel.

Matka může kašlat.

Možná kašle celý den

a některé z bakterií se dostanou do ovzduší.

To je další způsob, jakým si lze představit,

že matka přenese bakterie na svého syna.

Z těchto výše zmíněných způsobů
si teď vyberu tenhle jeden

a popíšu ho slovem "vzduch" (ENG = air).

Jakých způsobů přenosu bychom se měli bát nejvíc?

Napíšu to raději zeleně,

aby to bylo vážně vidět.

Nejčastější způsob je:

"Z člověka na člověka vzduchem."

V tomto případě by tím prvním člověkem byla matka,

protože je nemocná,
a od ní to půjde vzduchem na jejího syna.

Ty další způsoby, např. jídlem a pitím,

nejsou tak obvyklé, jsou to velmi ojedinělé
způsoby jak přenést TBC.

Popravdě i tenhle spodní je velmi nepravděpodobný.

Takže myšlenka přenosu TBC jídlem a pitím

nebo přenosem přes věci

jako klíče nebo kliky

není pravděpodobná.

Obvykle se přenáší vzduchem.

Z jedné kašlající infikované osoby na druhou,

která to může vdechnout.

Jen si tady udělám trochu místa

a hned budu povídat dál.

Nakreslím sem jeden plicní sklípek

a párkrát ho překreslím,

abyste pořádně viděli všechny možnosti,
které můžou nastat.

Tyhle sklípky reprezentují synovy plíce.

Tohle jsou jeho plicní sklípky.

Jsou to malinké váčky vyplněné vzduchem

na konci průduškového stromu.

Párkrát si to tu zkopíruju.

Teď tu máme 4 možnosti.

Možnost 1, 2, 3 a 4.

V podstatě projdeme různé situace,

které mohou nastat, když matka kašle.

První možnost může být, že sice kašle,

ale bakterie se nedostanou tak daleko,

aby je syn mohl vdechnout,

takže mu nijak neublíží.

V tomto případě by nebyly v jeho

plicních sklípcích žádné bakterie.

Jeho plíce by zůstaly hezky čisté,
nakreslím, jak vypadají čistě a zdravě,

bez bakterií, a on se cítí skvěle.

Máme tady syna, který se cítí výborně,

a mohli bychom říct, že v tomto případě,

v možnosti č. 1, je zdravý jako rybka,

protože se bakterie nedostaly k jeho plicím.

Pojďme k situaci č. 2.

Řekněme, že matka kašle velmi urputně

a syn je dost blízko na to,

aby vdechnul některé z bakterií nosem nebo pusou

a ony se dostaly až do plic.

To je možnost č. 2.

Jakmile bakterie dorazí, hned to sem nakreslím,

dorazí do toho sklípku, v možnosti č. 2,

můžou být zničeny imunitním systémem.

V plicích jsou buňky, které fungují jako hlídači,

a starají se o to, aby plíce zůstaly čisté a zdravé.

Tyto buňky, pojmenuju je tady nahoře,

jsou makrofágové.

Doslova to znamená "velcí jedlíci",
protože "phage" znamená "jíst".

Tihleti makrofágové mohou přijít

a pozřít ty bakterie, čímž je zničí.

To je taky možnost.

To byl scénář č. 2.

V tomto případě bakterie z plic zmizely.

Pojďme k další možnosti.

Ve situaci č. 3 je taky pár bakterií,

a je tu taky pár makrofágů,

kteří pozřou tyto bakterie.

Teď kreslím makrofágy, jak pojídají bakterie.

Ale řekněme,

že naneštěstí tito makrofágové, nevíme proč,

tentokrát nedokážou bakterie zlikvidovat.

Bakterie jsou stále aktivní, proto je kreslím

jako červené tečky. Stále žijí, stále tu jsou.

Teď nakreslím situaci č. 4.

Znovu máme pár bakterií v plicích,

znovu přijdou na pomoc makrofágové,

a chtějí je zničit.
Tenhle makrofág snaží dostat tuhle bakterii,

možná je blízko...

Ale v tomto případě se bakterie množí,

takže sem nakreslím hodně červených teček.

Množí se a pomalu plní celý plicní sklípek.

Všechno se plní malými

červenými tečkami bakteriemi.

Hlavním rozdílem je tedy to,

že tyhle bakterie se množí.

V ostatních situacích jsme neměli bakterie,

které by se množily.

Tady je to nová, klíčová věc.

V této situaci bychom tomu říkali "aktivní",

protože můžete vidět, jak se bakteriím daří.

Říkáme tomu "aktivní forma TBC".

To nás přivádí k názvu těch ostatních situací,

tyhla dva dohromady

můžeme pojmenovat jako "latentní forma TBC".

Dávám je dohromady,
protože situaci č. 2 je velmi těžké

samo o sobě klinicky odlišit od situace č. 3.

V obou případech je totiž imunitní systém připraven

na bakterie TBC, už se s nimi setkal,

a ani v jednom případě
se nemnoží velké množství bakterií.

Proto je můžeme pojmenovat oba stejně

jako "latentní forma TBC".

Klíčové je, a tohle bych byl rád, abyste věděli,

že existuje rozdíl mezi "zdravým" člověkem,

který se nikdy v životě nepotkal s TBC,

a "latentním" člověkem, který ji už potkal,

ale nemá v sobě žádné bakterie,

které by se množily, a "aktivní formou TBC",

kde jsou spousty bakterií TBC,

které se neustále množí.

Ještě si tu udělám trochu místa.

Zaměřím se teď na poslední, aktivní TBC infekci,

kde se bakterie množí.

Řekněme, že náš syn v tomto případě
dostane TBC od matky, od maminky,

a řekněme, že naneštěstí je to ta aktivní forma TBC.

Jak ale víme, že je to ta aktivní infekce?

Podle čeho to poznáme?

Při zkoumání, zda má někdo TBC,

soustředím se na dvě věci:

Jaké jsou symptomy? Co ho trápí?

To je první věc.

A pak: Jak dlouho už je nemocný?

Budeme tomu říkat "délka".

Toto jsou dva velmi dobré záchytné body,

když se snažíme zjistit, zda má někdo TBC.

Co se týče symptomů, rozdělím je na dvě kategorie.

První jsou "celkové", což znamená,

že jsou to symptomy,

které ovlivňují celé tělo.

Celé tělo, takže kolem něj dám závorku,

abychom to měli před očima.

Mohou to být horečky, zimnice,

nemůžeme jen tak ukázat na část těla

a říct: "Tady mám horečku a zimnici."

Prostě bychom řekli: "Cítím se pod psa."

Mohou to být záchvaty pocení,

kdy se v noci vzbudíte s tričkem úplně propoceným.

Tzv. noční poty.

Dalším takovým celkovým příznakem

je úbytek na váze,
zvláště když se o zhubnutí nesnažíte,

Ale spíše nejíte tolik jako obvykle, nebo zvracíte.

A podobně...

Druhou kategorií jsou "dolní cesty dýchací".

"Dýchací" zkrátím na "dých."

Kdybych to chtěl nakreslit,

tak to budou zhruba ty modré části,
co jsem tu kreslil.

Od hlasového ústrojí až k plicním sklípkům.

To jsou dolní cesty dýchací.

Můžete sami přijít na symptomy,

které s nimi mohou souviset.

Může to být kašel, který bude plicního původu.

Pokud kašlete velmi urputně,

vykašláváte krev nebo

červené stopy, které značí krev ve vašem sputu.

To by byl další symptom.

Sputum je hlen, který vykašláváme.

A někteří lidé, kteří nekašlou tak moc,

mohou mít problémy s dýcháním,

bolesti na hrudi, atd.

To je jen pár příkladů symptomů

dolních cest dýchacích.

Vždycky si tak říkám:

"Mají nějaké celkové symptomy?"

Pokud ano, odškrtnu si to.

"Mají problémy dolních cest dýchacích?"

Pokud ano, i to si odškrtnu.

A pak se zeptám: "Jak dlouho už jsou nemocní?"

Většinou u nemoci jako aktivní infekce TBC

si říkám, že to musí být 3 a více týdnů.

Takže 3 a více týdnů.

Když se soustředíme na TBC v plicích
nebo na pleuře, což je okolo plic,

obvykle už symptomy nějakou dobu trvají.

Toto jsou tedy velmi nápomocná vodítka
k rozpoznání,

zda někdo trpí aktivní infekcí TB.