Bjorn Lomborg nastavuje globální priority

Pokud by se mělo utratit 50 miliard dolarů, co byste vyřešili dříve. AIDS nebo globální oteplování? Dánský politolog přichází s překvapivými odpověďmi.

Chtěl bych vám povědět o opravdu největších světových problémech.

Nebudu mluvit o "Skeptickém ekologovi" -

i když by to byla také dobrá volba.

(Smích)

Ale budu mluvit o tom, co jsou největší problémy na světě.

A musím vám říct, než budu pokračovat, poprosil bych každého z vás,

aby ste si vzali tužku a papír,

protože vás požádám o to, abyste mi pomohli zjistit, jak k tomu přistupujeme.

Takže vytáhnětě své papíry a tužky.

Všeho všudy, ve světě existuje spousta problémů.

Pár jich vyjmenuji.

800 milionů lidí hladoví.

Miliarda lidí nemá pitnou vodu.

Dvě miliardy lidí nedostává žádnou zdravotní péči.

Několik milionů lidí umírá na HIV a AIDS.

List pokračuje dál a dál.

Dvě miliardy lidí bude citelně ovlivněno klimatickou změnou - atd.

Problémů je opravdu moc.

V ideálním světě, všechny bychom je vyřešili.

Ale všechny naše problémy nevyřešíme.

A pokud to tak je, musíme si položit otázku -

a to je důvod, proč jsem na ekonomické sekci - je

pokud všechny věci neuděláme, musíme se opravdu zeptat,

které máme vyřešit nejdříve?

A to je otázka, kterou bych vám chtěl položit.

Pokud bychom měli, 50 miliard dolarů na útratu během příštích 4 let

na činění dobra ve světě, kde bychom je měli utratit?

Identifikovali jsme 10 největších světových problémů

jenom je rychle vyjmenuji.

Klimatická změna, nakažlivé nemoci, konflikty, vzdělání,

finanční nestabilita, vládnutí a korupce,

podvýživa a hlad, populační migrace,

nezávadná voda a dotace a obchodní bariéry.

Věřime, že toto v mnoha ohledech

zahrnuje největší světové problémy.

Samozřejmá otázka by byla,

jaké problémy považujete za nejdůležitější?

Kde bychom měli začít řešit tyto problémy?

Ale to je špatný přístup.

To byl vlastně problém, který byl řešen v Davosu v lednu.

Ale samozřejmě, je problématické ptát se lidi, aby se zaměřili na problémy.

Protože nemůžeme vyřešit problémy.

Samozřejmě největší světový problém je, že jednou někdy zamřeme.

Ale nemáme technologii, která by tomu zabránila.

Důležité není dávat přednost problémům,

nýbrž dávat přednost řešením k problémům.

A to by bylo - teď se to trochu zkomplikuje.

Ke změně klimatu by patřilo Kyoto.

K nakažlivým nemocem zdravotnické kliniky nebo moskitiéry.

Ke konfliktům mírové sbory OSN atd.

Úkol, který bych vám chtěl zadat,

během jenom 30 sekund - a vím, že to je ve skutečnosti

nemožný úkol - napiště, co si myslíte,

že jsou pravděpodobně hlavní priority.

A samozřejmě - tady se ekonomie stává ďáblem -

napiště si věci, kterým se máme vyhnout.

Co by mělo být ve spodku seznamu?

Prosím, dejte tomu 30 sekund, zkuste oslovit souseda,

a zkuste zjistit, co by měly být hlavní priority

a spodní priority z těch nabízených řešení

ke světovým problémům,

Úžasná část tohoto procesu - a samozřejmě

bych rád - ale mám jenom 18 minut,

Už jsem vám již věnoval kus mého časového limitu.

Co bych vám chtěl, by bylo přimět vás zauvažovat o tomto procesu,

a toto jsme právě udělali.

A silně vás nabádám

a jsem si jist, že o tom budeme diskutovat po prezentaci,

zamysleme se na tím, jak řadíme priority?

Samozřejmě se musíte zeptat,

proč nikdy takový seznam nebyl učiněn?

A jeden důvod je, že priotizace je hodně nepříjemná.

Nikdo to nechce udělat.

Samozřejmě, že každá organizace by chtěla být na vrcholu takového seznamu.

Ale každá organizace by byla naštvaná, kdyby nebyla na vrchu takového seznamu.

A protože existuje mnohém víc položek, které se neobjeví na vrchu listu,

než vrchních položek, dává to smysl

nedělat takový seznam.

OSN existuje téměř 60 let

a nikdy jsme neudělali seznam

všech velkých věcí, které můžeme ve světě učinit

a neřekli, které bychom měli vyřešit nejdříve?

Neznámená to, že neseřazujeme priority -

jakékoli rozhodnutí je prioritizace, stále tedy prioritizujeme

i jenom implicitně - a je nepravděpodobné, že to bude tak dobré

pokud bychom skutečně prioritizovali,

a dále o tom diskutovali.

Co tedy navrhuji je,

že během dlouhé doby, jsme měli nabídku voleb.

Ve světě toho můžeme dokázat mnoho,

ale netušíme, jaké jsou skutečné ceny ani velikosti.

Neměli jsme tušení.

Představte si, že jdete do restaurace a dostanete toto menu,

ale nemáte tušení, jaké jsou ceny.

Víte, že si dáte pizzu, ale nemáte tušení o ceně.

Může to být pizza za dolar nebo za 1 000 dolarů.

Můžete to být pizza pro celou rodinu.

Může to být malá pizza pro jednoho.

Chtěli bychom tyhle věci znát.

A o tohle usiluje Kodaňský konsensus -

snažíme se zjistit ceny těchto problémů.

A to je v zásadě proces Kodaňského konsensu.

Sehnali jsme 30 světových nejlepších ekonomů, 3 z každé oblasti.

Požádali jsem tyto tři výtečné ekonomy o napsání studie o globálním oteplování.

Co můžeme dělat? Jaká by byla cena?

Jaký by z toho byl užitek?

Stejně tak u nakažlivých nemocí.

Tři největší světoví experti na dané téma psali o těchto možnostech.

Jaká by byla cena?

Co můžeme vlastně dělat a jaký by byl následný výsledek?

A tak dále.

Pak jsme sehnali nejlepší světové ekonomy,

osm nejlepších, z toho 3 byli nositeli Nobelovy ceny,

sešli se v Kodani v květnu 2004.

Říkáme jim Tým snů.

Cambridge University preferuje říkat jim

Real Madrid ekonomie.

To sedí skvěle v Evropě, ale tady to nikdo moc nepochopí.

A co v zásadě udělali byl seznam priorit.

A ptáte se, proč právě ekonomové?

A samozřejmě, jsem rád, že se tak ptáte - (sál je plný ekonomů) (smích) -

protože to je velice dobrá otázka.

podstatné je, že pokud se chcete dozvědět o malárii,

zeptáte se experta na malárii.

Pokud se chcete dozvědět o globálním oteplování, zeptáte se klimatologa.

Ale pokud chcete vědět, co byste měli vyřešit dříve,

nemůžete se zeptat nikoho z nich, protože to není to, co sami dělají.

To dělá ekonom.

Sestavují priority.

Dělají v jistém smyslu ten nepříjemný úkol tím, že řeknou, co bychom měli učinit dříve

a co bychom měli udělat poté.

Toto je tedy seznam, o který bych se s vámi chtěl podělit.

Můžete ho také vidět na internetových stránkách

a jsem si jistý, že o tom později budeme dále debatovat.

Oni přišli se seznamem, kde bylo uvedeno,

že zde existují špatné projekty - jednoduše projekty,

kde za investici jednoho dolaru dostanete zpět méně jak jeden dolar.

Pak zde jsou slušné pojekty, dobré projekty a velice dobré projekty.

A samozřejmě s velice dobrými projekty bychom měli začít.

Vezmu to pozpátku,

abychom skončili u nejlepších projektů.

Tyto byly špatné projekty.

Jak můžete vidět, na spodku listu je klimatická změna.

To uráží mnoho lidí a to je jeden z důvodů,

proč mě už nechtějí vůbec vidět.

A o tom bych chtěl mluvit, protože to je velice zajímavé.

Proč to tak dopadlo?

A chtěl bych se k tomu vrátit,

protože to je jedna z věcí

z vašeho seznamu, na které se neshodnem.

Důvod, proč přišli s tím, že Kyoto -

nebo dělat něco víc jak Kyoto - je špatná volba

je jednoduše to, že to je velice neefektivní.

Není to názor, že globální oteplování se neděje.

Není to názor, že to není velký problém.

Ale říká to, jestli budeme něco dělat,

bude to mít velice malé výsledky a náklady budou obrovské.

Co nám vlastně ukázali, podle průměrů všech makroekonomických modelů,

kdyby se všichni usnesli na Kyotu, roční náklady by byly 150 miliard dolarů.

To je obrovská suma peněz.

To je dvoj až trojnásobek světové rozvojové pomoci,

kterou dáváme třetímu světu každý rok.

Stále by to ale učinilo hodně málo.

Ale všechny modely ukazují, že by to odsunulo globální oteplování o šest let vůči r. 2100.

Takže Bangladéšan, který se ocitne v záplavách v r. 2100, může počkat do r. 2106.

Což je trochu dobré, ale celkem to nic není.

Hlavní myšlenka je tedy, že jsme utratili hodně peněz s malými výsledky.

Jenom abyste měli srovnání,

OSN odhaduje, že za polovinu této sumy,

za 75 miliard dolarů - každý rok,

bychom mohli vyřešit všechny hlavní světové problémy.

Mohli bychom poskytnout pitnou vodu, základní zdravotní péči

a vzdělání každému člověku na světě.

Měli bychom se tedy ptát, chceme utratit dvojnásobek této sumy

a učinit hodně málo?

Nebo polovinu toho a udělat neuvěřitelně velké dobro?

A to je důvod, proč je to špatný projekt.

Neznamená to, že kdybychom měli všechny peníze na světě, neudělali bychom to.

Ale spíše - jestli nemůžeme udělat všechno, nebude toto naše první priorita.

Slušné projekty - nebudu je všechny komentovat -

ale nakažlivé nemoci, základní zdravotní péče - to ještě zvládli,

jednoduše, protože základní zdravotní péče je dobrá věc.

Učinilo by to hodně dobra, ale také to je velice, velice nákladné.

Zase, co nám to napovídá je to,

že najednou začneme přemýšlet o obou stranách rovnice.

Podívejte na dobré projekty, hodně sanitačních projektů a projektů na pitnou vodu se sem dostalo.

Zase, sanitace a pitná voda jsou velice důležité,

ale také vyžadují vysoké náklady na infrastrukturu.

Rád bych vám ukázal první čtyři priority,

kterými se můžeme zabývat nejdříve,

když se bavíme o tom, jak vyřešit globální problémy.

Čtvrtý problém je malárie - vyrovnat se s malárií.

Každý rok se objeví na několik milionů malárie.

Způsobené náklady se mohou vyšplhat až na 1% HDP

každý rok pro trpící zemi.

Pokud bychom investovali přibližně 13 miliard dolarů během příštích čtyř let,

mohli bychom počet případů snížit na polovinu.

Můžeme předejít 500 000 úmrtí,

ale co je ještě důležitější, můžeme předejít až jedné miliardě případů,

kdy dojde k nákaze každý rok.

Zásadně bychom zlepšili jejich možnosti,

jak oni sami můžou řešit své vlastní problémy.

Samozřejmě, v dlouhodobém období, vyřešit globální oteplování.

Třetí nejlepší byl volný obchod.

Vlastně všechny modely ukazují, že pokud bychom uvolnili obchod

a především odstranili dotace v Evropě a USA,

mohli bychom oživit globální ekonomiku

o ohromnou sumu o velikosti 2 400 miliard dolarů - a to každý rok,

polovina toho by připadala na země třetího světa.

Zase, myšlenka je ta, že bychom mohli dostat

200 až 300 milionů lidí z chudoby

velice rychle, během dvou až pěti let.

To by byla třetí nejlepší věc, kterou bychom mohli udělat.

Druhá nejlepší věc by bylo zaměřit se na podvýživu.

Ne na podvýživu jako takovou, ale existuje velice levný způsob

snižování podvýživy, a to jsou stopové prvky.

Přibližně polovina populace světa trpí na nedostatek

železa, zinku, iodu a vitamínu A.

Pokud bychom investovali přibližně 12 miliard dolarů,

mohli bychom významně snížit tento problém.

To by byla druhá nejlepší věc, kterou bychom mohli udělat.

A nejlepší projekt by bylo zaměření se na HIV/AIDS.

Pokud bychom investovali 27 miliard dolarů během příštích 8 let,

mohli bychom zamezit 28 milionům nových případů AIDS.

Co nám toto říká je to,

že existují dva velice rozdílné způsoby, jak se postavit vůči HIV/AIDS.

Jeden je léčba, druhá je prevence.

A opět, v dokonalém světě, bychom udělali oboje.

Ale ve světě, kde oboje neprovedeme, nebo to neuděláme dobře,

musíme se zeptat sami sebe, kde bychom měli začít.

A léčba je mnohem více nákladná než prevence.

Toto jednoduše naznačuje, že bychom toho mohli učinit mnohem více

díky investování do prevence

Na množství peněz, které utratíme,

můžeme poskytnout množství X zdravotní péče

a 10x více dobra díky prevenci.

Měli bychom se mnohem více zaměřit na prevenci, než na léčbu,

na prvním místě.

Co toto dělá je to, že nás to nutí přemýšlet o našich prioritách.

Podívejte se na náš seznam a řeknětě si:

"Udělal jsem svůj seznam stejně?"

Nebo jste se dostali hodně blízko?

Samozřejmě, další věcí je globální oteplování.

Narážím na lidi, kteří si něco takového přejí.

Měli bychom se také zaměřit na globální oteplování,

už jenom kvůli tomu, protože to je tak velký problém.

Ale stále, nevyřešíme všechny problémy.

Ve světě existuje mnoho problémů.

A čím bych chtěl si chtěl být jistý je to, že pokud se zaměříme na problémy,

tak bychom se měli zaměřit na ty správné.

Na ty, kde můžeme učinit hodně dobra, než méně.

A já se domnívám - Thomas Schelling,

jeden z účastníků v týmu snů - ten to dobře vystihl.

Jedna z věcí, kterou lidé zapomínají je to, že během dalších 100 let,

kdy budeme mluvit o stěžejních dopadech klimatické změny,

lidé budou mnohem více bohatší.

I ty nejvíce pesimistické odhady OSN

ukazují, že průměrný člověk v rozvojové zemi v r. 2100

bude přibližně tak bohatý jako jsme my dnes.

Pravděpodobně bude 2x až 4x bohatší než my dnes.

A samozřejmě, my budeme ještě více bohatší než oni.

Ale hlavní myšlenka je to, že když se bavíme o záchraně lidí

nebo pomoci lidem v Bangladéši v r. 2100,

nebavíme se o chudém Bangladéšanovi.

Bavíme se o slušně bohatém Holanďanovi.

A co je důležité, je jestli

chceme utratit spoustu peněz a malinko pomoci

za 100 let, slušně bohatému Holaďanovi?

Nebo chceme pomoci skutečně chudým právě teď v Bangladeši,

kteří potřebují skutečně pomoci a kterým můžeme pomoci velice levně.

Nebo jak Schelling tvrdil, představte si, že byste byli bohatí - jak stejně budete -

jako bohatí Číňané, nebo bohatí Bolívijci, nebo Konžané v r. 2100,

kteří přemýšlejí o roce 2005 a řeknou: "To je divné, že se tak starali

o to mi trošku pomoci přes globální oteplování,

a starali se tak málo o pomoc pro mého pradědečka

a mého prapradědečka, kterým mohli pomoci tak moc,

a kteří potřebovali pomoc mnohem více?"

To je podle mě důvod,

abychom nastavili správně naše priority.

I když to se to odchyluje od běžného náhledu na danou věc.

To je také proto, že klimatická změna má tak dobré obrázky.

Byl natočen film "Den poté" - je skvělý, že?

Je to dobrý film,

sám bych ho chtěl vidět, ale nečekejte, že Emmerich

obsadí Brada Pitta ve svém dalším filmu

jak kope latríny v Tanzánii nebo tak. (Smích)

Z toho nebude zvlášť dobrý film.

Takže v mnoha ohledech si myslím, že Kodaňský konsensus

a celá diskuze ohledně priorit

je taková obrana nudných problémů.

Abychom si uvědomili, že smyslem není potěšit nás samotné,

není to o tom dělat věci věci, které mají největší publicitu,

ale je to o tom dělat věci, kde můžeme být nejvíce platní.

Další námitky, které jsou také důležité,

říkají, že se vlastně dopouštíme špatné volby.

Samozřejmě bychom měli udělat všechno,

v ideálním světě - určitě bych souhlasil.

Myslím, že bychom měli učinit všechny věci, ale to neděláme.

V r. 1970 se rozvinutý svět zavázal, že utratí

dvojnásobek (rozvojové pomoci) oproti r. 1970.

Od té doby se naše pomoc snížila na polovinu.

Takže to vlastně ani nevypadá, že jsme na cestě

náhlého vyřešení všech velkých problémů

Stejně tak lidé tvrdí: "Ale co Irácká válka?"

Víte, že ta stála 100 miliard dolarů.

Proč neutratíme to na dobro ve světě?

Jsem za.

Pokud někdo z vás překecá Bushe, aby to udělal, proč ne.

Ale nezapomeňmě zmínit,

pokud seženete dalších 100 miliard dolarů,

chtěli bychom je utratit tím nejlepším způsobem, že?

Skutečný problém je jít zpět

a přemýšlet o tom, jaké jsou správné priority.

Měl bych zmínit jenom stručně, je toto skutečně pravý seznam?

Víte, když se hodláte zeptat nejlepších světových ekonomů,

nezvratně skončíte u skupiny starých bilých Američanů.

A to nemusí být zrovna

nejlepší způsob, jak se dívat na celý svět.

A tak jsme pozvali 80 mladých lidí z celého světa

aby přišli a vyřešili stejný problém.

Jediné dva požadavky byly, že studují univerzitu

a mluví anglicky.

Většina z nich pocházela z rozvojových zemí.

Měli ty samé materiály, ale mohli dalece jít

za rámec diskuze a taky to tak dělali,

a přišli s jejich seznamem.

A překvapivá věc byla, že list byl velice podobný

s podvýživou a nemocemi na vrchu

a klimatickou změnu vespod.

Dělali jsme to už mnohokrát.

Došlo k mnohým seminářům s jinými studenty a jinými souvislostmi.

A všichni přicházejí s velice podobným seznamem.

A do mi dává velkou naději, v tom, že opravdu věřím,

že existuje cesta vpřed, můžeme tak začít přemýšlet o prioritách.

A říct tak, co je ve světě důležité?

Samozřejmě, v ideálním světě, bychom rádi udělali všechno.

Ale pokud to neuděláme, můžeme začít přemýšlet, kde začít.

Vidím Kodaňský konsensus jako postup.

Pořádali jsme ho v r. 2004.

a hodláme oslovit mnohem více lidí

a poskytnout mnohem lepší informace v letech 2008 a 2012.

Zmapovat správnou cestu pro svět.

Ale také přemýšlet o politickém dění.

Začít uvažovat v tom smyslu, že bychom

měli udělat ne ty věci s nízkým výsledkem za vysokou cenu,

ne ty věci, kde nevíme jak na ně,

ale udělejme ty skvělé věci, kde můžeme udělat obrovské

množství dobra, za nízkou cenu a právě teď.

Na konci dne můžete nesouhlasit,

s diskuzí, jak vlastně děláme priority,

ale musíme být upřímní o tom,

když děláme něco, něco dalšího za to obětujeme.

Pokud se příliš strachujeme o některé věci,

skončime u toho, že se nebudeme starat o jiné věci.

Doufám, že nám toto pomůže lépe řadit priority

a přemýšlet o tom, jak lépe pracovat pro dobro světa.

Děkuji vám.