Historie našeho světa v 18 minutách

Na pozadí nádherných obrazů vypráví David Christian během 18 strhujících minut celou historii vesmíru, od velkého třesku po internet. Toto je Velká historie: poučný, obsažný pohled na složitost, život a lidství v kontrastu s našim uzoučkým podílem na vesmírné časové ose.

Nejprve video.

(Video) Ano, jsou to míchaná vejce.

Doufám, že se

při pohledu na ně

cítíte poněkud divně.

Protože jste si asi všimli,
že ve skutečnosti

vejce odmíchávají sama sebe.

A uvidíte, jak se odděluje žloutek od bílku.

A nyní se vlejí zpět do vejce.

A všichni víme zcela jistě,

že takto to ve vesmíru nechodí.

Míchané vejce jsou šlichta -- moc dobrá --
ale přece jen šlichta.

A vejce je krásná, komplikovaná věc,

která může vytvářet
ještě komplikovanější věci,

jako jsou kuřata.

A jsme si tak jisti,

že vesmír se nepohybuje

od šlichty ke složitosti.

Tento vnitřní instinkt

se odráží v jednom z nejzákladnějších
fyzikálních zákonů,

v druhém termodynamickém
zákoně, neboli zákoně entropie.

Tento v podstatě říká,

že obecná tendence vesmíru

je mířit od řádu

a struktury

směrem k nedostatku řádu a struktury --

v podstatě ke šlichtě.

A proto to video

působí poněkud divně.

Přesto,

rozhlédněte se kolem.

Okolo nás vidíme

ohromující složitost.

Eric Beinhocker odhaduje, že jen v New Yorku

se obchoduje s 10 miliardami
položek nejrůznějšího zboží.

To je 100x více, než je

na Zemi druhů organismů.

Obchoduje s nimi živočišný druh

čítající téměř 7 miliard jedinců,

kteří jsou spojeni obchodem,
dopravou a internetem

do ohromně složitého

globálního systému.

Zde máme velkou hádanku:

ve vesmíru řízeném

druhým termodynamickým zákonem,

jak je možné

vytvořit takovou složitost,

složitost jako jste vy nebo já

nebo toto kongresové centrum?

Zdá se,

že vesmír může vytvářet složitost,

ale s velkými obtížemi.

V izolovaných místech

se objevují tzv. vyvážené podmínky,

jak říká můj kolega Fred Spier,

ne příliš horko, ne příliš zima,

právě akorát pro tvorbu složitosti.

A objeví se trošku složitější věci.

A kde jsou trošku složitější věci,

objeví se ještě víc složitější věci.

Takto vzniká složitost

krok za krokem.

Každý krok je magický,

protože působí dojmem
něčeho naprosto nového,

co se ve vesmíru zjevuje zničehonic.

Ve velké historii vesmíru
tyto momenty nazýváme

prahové momenty.

Na každém prahu

je průběh těžší.

Složité věci jsou křehčí,

zranitelnější,

vyvážené podmínky se zpřísňují

a je obtížnější

vytvářet komplexitu.

My jako nesmírně složitá stvoření

velmi nutně musíme vědět,

jak vesmír vytváří komplexitu

navzdory druhému zákonu,

a proč je složitost

spjatá se zranitelností

a křehkostí.

Tímto se ve velké historii zabýváme.

Proto ale musíme udělat něco, co se zdá

na první pohled naprosto nemožné.

Musíme projít celou historii vesmíru.

Takže pojďme na to.

(Smích)

Přetočíme čas zpět

o 13,7 miliard let,

na počátek času.

Kolem nás není nic.

Není ani čas, ani prostor.

Představte si tu nejtemnější,
nejprázdnější věc,

nesčetněkrát ji zvětšete

a tam teď jsme.

A pak najednou --

bum! Objeví se vesmír, celý vesmír.

Překročili jsme první práh.

Vesmír je malinký, menší než atom.

Je strašlivě horký.

Obsahuje vše, co je v dnešním vesmíru,

takže chápete, že se rozpíná.

Rozpíná se neuvěřitelnou rychlostí.

Nejprve je zde jen jakási změť,

ale velmi rychle se zde
začínají rýsovat zřetelné jevy.

Během první vteřiny

se energie samotná rozpadne na odlišné síly

včetně elektromagnetismu a gravitace.

Energie provádí něco docela magického:

ztuhne do podoby hmoty --

kvarků, které tvoří protony

a leptony, které zahrnují elektrony.

Toto vše se uděje během první vteřiny.

Nyní se přesuňme vpřed o 380 tisíc let.

To je 2x déle, než žijí lidé na této planetě.

Objeví se jednoduché atomy

vodíku a hélia.

Zde se chci chvíli zastavit,

380 tisíc let po vzniku vesmíru,

protože o této vesmírné epoše

toho víme docela hodně.

Především víme, že to
bylo velice jednoduché.

Skládalo se to z obrovských shluků

vodíkových a heliových atomů

bez jakékoli struktury.

Taková kosmická šlichta.

Ale není tomu úplně tak.

Nedávné objevy

satelity jako WMAP ukázaly,

že na pozadí jsou malinké rozdíly.

Zde vidíte,

že modré oblasti jsou asi
tisícinu stupně chladnější

než červené oblasti.

To jsou malinké rozdíly,

které dostačovaly k dalšímu vývoji vesmíru,

k další fázi budování složitosti.

A takhle to funguje.

Gravitace je silnější tam,

kde je více hmoty.

Takže vznikají trošku hustší oblasti,

gravitace začne zhutňovat oblaka

atomů vodíku a hélia.

Takže raný vesmír si můžeme představit

rozpadlý na miliardy oblaků.

Každý mrak je stlačen,

jak vzrůstá hustota, vzrůstá i gravitace,

ve středu mraku začne stoupat teplota

a pak, ve středu každého shluku,

teplota překročí prahovou hodnotu

10 milionů stupňů,

protony začnou fúzovat

a uvolní se spousta energie

a bum!

Máme první hvězdy.

V době asi 200 milionů let po velkém třesku

se v celém vesmíru začínají objevovat hvězdy,

jsou jich miliardy.

A vesmír je nyní o hodně zajímavější

a složitější.

Hvězdy vytvářejí vyvážené podmínky

pro překročení dvou nových prahů.

Když umírají velké hvězdy,

vznikají tak vysoké teploty,

že protony začnou fúzovat v mnoha
různých exotických kombinacích,

které vytvoří všechny
prvky periodické tabulky.

Pokud -- stejně jako já --
nosíte zlatý prstýnek,

byl ukován během výbuchu supernovy.

Nyní je vesmír chemicky složitější.

V chemicky složitějším vesmíru

je možné dělat více věcí.

Okolo nových sluncí

a mladých hvězd

začne docházet

ke kombinaci těchto prvků,
krouží kolem dokola,

hvězdná energie je víří,

tvoří částice, sněhové vločky,

malá snítka prachu,

z nich kameny, asteroidy

a nakonec vzniknou planety a měsíce.

Takto byla vytvořena naše sluneční soustava

před 4 a půl miliardami let.

Kamenné planety jako naše Země

jsou mnohem složitější než hvězdy,

protože obsahují mnohem
rozmanitější materiál.

Překročili jsme čtvrtý práh složitosti.

A průběh je těžší.

V příští fázi vznikají objekty,

mnohem křehčí

a mnohem zranitelnější,

ale také nápaditější

a schopnější tvorby dalších komplexit.

Samozřejmě mám na mysli

živé organismy.

ŽIvé organismy jsou vytvořeny chemicky.

Jsme velký balík chemikálií.

Chemie je řízena elektromagnetickými silami,

které působí v menším měřítku než gravitace.

Proto jste vy i já

menší než hvězdy nebo planety.

Jaké jsou ideální chemické podmínky?

Jaké podmínky jsou vyvážené?

Nejprve je třeba energie,

ale ne příliš.

Ve středu hvězdy je tolik energie,

že atomy, které se sloučí,
se hned zase rozletí.

Ale ne moc málo.

V mezihvězdném prostoru je tak málo energie,

že se atomy nemohou slučovat.

Je potřeba přesně správné množství,

a zdá se, že planety jsou příhodné,

protože jsou blízko hvězdy, ale ne příliš.

Dále jsou třeba různé chemické prvky

a tekutina jako je voda.

Proč?

V plynech se atomy pohybují velice rychle

a nemohou se srazit.

V pevných látkách

jsou atomy pevně uchyceny, nemohou se hýbat.

V tekutinách

mohou křižovat a tulit se

a spojovat se do molekul.

Kde nalezneme tak vyvážené podmínky?

Planety jsou vhodné

a naše raná Země

byla téměř perfektní.

Ve správné vzdálenosti od svého slunce,

s velkými oceány tekuté vody.

Hluboko pod těmito oceány

v puklinách zemské kůry

stoupá teplo ze středu Země

a nacházejí se rozličné prvky.

V těchto hlubokých oceánských sopouších

se odehrávaly fantastické chemické reakce

a atomy se spojovaly v nejrůznějších
neobvyklých kombinacích.

Život je ale něco více

než neobvyklá chemie.

Jak stabilizovat

tyto obrovské molekuly,

které se zdály životaschopné?

Zde přišel život

s úplně novým trikem.

Nestabilizovat jedince,

stabilizovat formu,

vzor, který nese informaci

a tomuto vzoru umožnit kopírovat sama sebe.

Tou krásnou molekulou

je samozřejmě DNA,

která nese tuto informaci.

Znáte dvojitou šroubovici DNA.

Každá příčka obsahuje informaci.

DNA obsahuje informaci,

jak tvořit živé organismy.

DNA se umí kopírovat.

Takže se kopíruje

a rozsévá své vzory v oceánu.

Informace se šíří.

Všimněte si, že informace se stala
součástí našeho příběhu.

Pravá krása DNA

je v její nedokonalosti.

Jednou za milion příček

dojde při kopírování

k chybě.

Což znamená,

že DNA se učí.

Shromažďuje nové způsoby tvorby života,

protože některé z těchto chyb fungují.

DNA se učí

a vytváří větší rozmanitost
a větší složitost.

Toto se děje poslední 4 miliardy let.

Většinu času života na Zemi

byly živé organismy relativně jednoduché --

jednobuněčné.

Ale byly velmi rozmanité

a uvnitř velmi složité.

Před 600-800 miliony let

se objevily mnohobuněčné organismy.

Vznikly houby, ryby,

rostliny,

obojživelníci, plazi,

a samozřejmě dinosauři.

Občas se dějí katastrofy.

Před 65 miliony let

dopadl na Zemi asteroid

poblíž poloostrova Yucatan,

způsobil stav podobný nukleární válce

a dinosauři vyhynuli.

Špatná zpráva pro dinosaury,

dobrá zpráva pro naše savčí předky,

kteří obsadili

prostor opuštěný dinosaury.

My lidé jsme součástí

tohoto tvořivého pulsu evoluce,

který započal před 65 miliony let

dopadem asteroidu.

Lidé se objevili asi před 200 tisíci lety.

Myslím, že se můžeme považovat

za milník v tomto příběhu.

Vysvětlím vám proč.

Viděli jsme, že DNA se učí,

shromažďuje informace.

Ale je to tak pomalé.

DNA akumuluje informace

náhodnými chybami,

z nichž jen některé fungují.

DNA ale vytvořila rychlejší způsob učení:

stvořila organismy s mozkem,

které se mohou učit v reálném čase.

Shromažďují informace, učí se.

Smutné je,

že v okamžiku jejich smrti
zemře i tato informace.

Lidé se odlišují

schopností řeči.

Jsme obdarování jazykem,
systémem komunikace

tak silným a přesným,

že můžeme s vysokou přesností
sdílet, co jsme se naučili

a navyšovat kolektivní paměť.

Což znamená,

že může přežít jedince,
kteří tu informaci získali

a může od generace ke generaci narůstat.

Proto jsme jako druh tak kreativní

a tak silní,

a proto máme dějiny.

Zdá se, že jsme jediný
druh za 4 miliardy let,

který je takto obdarován.

Tuto schopnost nazývám

kolektivním učením.

Tak se odlišujeme.

Vidíme, jak to působilo

v nejranějších fázích lidské evoluce.

Jako druh jsme se vyvinuli

v afrických savanách,

ale lidé migrovali do jiných končin,

do pouští, do džungle,

do sibiřské ledové tundry --

velmi tvrdé prostředí --

do Ameriky, do Australasie.

Každá migrace znamenala učení --

poznávání nových způsobů využití prostředí,

nových metod, jak si poradit s okolím.

Před 10 tisíci lety

nastala náhlá změna globálního klimatu,

kterou lidé využili

a naučili se zemědělství.

Zemědělství je rájem energie.

Využitím této energie

se lidská populace zmnohonásobila.

Lidská společnost se zvětšila,
vzrostla hustota

a vzájemné propojení.

Asi před 500 lety

se lidé začali propojovat
na globální úrovni,

dopravou, vlaky,

telegrafem, internetem,

až jsme, jak se zdá, vytvořili

jednotný globální mozek

ze 7 miliard jedinců.

Tento mozek se učí neskutečně rychle.

V posledních 200 letech
se stalo ještě něco jiného.

Narazili jsme na další bohatý zdroj energie

ve formě fosilních paliv.

Fosilní paliva a kolektivní učení

vysvětlují enormní komplexitu,

kterou okolo vidíme.

Zde tedy jsme,

zpět v kongresovém sále.

Byli jsme na výletě a projeli jsme

13,7 miliard let.

Doufám, že souhlasíte,
že to je silný příběh.

Příběh, ve kterém lidé

hrají překvapivou a tvořivou roli.

Ale je v něm také varování.

Kolektivní učení je velmi, velmi mocná síla

a není jasné,

zda ji my lidé dokážeme ovládat.

Jako dítě jsem vyrůstal v Anglii
a mám v živé paměti,

jak probíhala kubánská raketová krize.

Po několik dní

se zdálo, že celá biosféra

je na pokraji zničení.

Ty stejné zbraně zde stále jsou

a stále jsou nabité.

Pokud se této pasti vyhneme,

číhají na nás další.

Spalujeme fosilní paliva tak rychle,

že možná podrýváme vyvážené podmínky,

které lidské civilizaci

umožnily vzkvétat posledních 10 tisíc let.

Velká historie nám může ukázat

charakter naší komplexity a křehkosti

a nebezpečí, kterým čelíme,

ale také nám ukazuje

naši sílu díky kolektivnímu učení.

Nyní, nakonec,

toto bych chtěl.

Chci, aby můj vnuk Daniel,

jeho kamarádi a jeho generace

na celém světě

znali příběh velkých dějin

a znali jej tak dobře,

že pochopí

jak příležitosti,

tak i hrozby, kterým čelíme.

Proto s mými kolegy

vytváříme zdarma online syllabus

velkých dějin

pro středoškolské studenty celého světa.

Věříme, že velká historie

jim poslouží jako důležitý
intelektuální nástroj,

až bude Daniel a jeho generace

čelit velkým hrozbám

a velkým příležitostem,

které jsou před nimi
v tomto prahovém momentu

v historii naší překrásné planety.

Děkuji vám za pozornost.

(Potlesk)