Nástrahy směšování příčinnosti a korelace: Ionica Smeets na TEDxDelft

Ionica Smeets je matematička a vědecká novinářka znalá médií. V krátké přednášce ze svého oboru zábavnou formou a s entuziazmem vysvětluje, jak může být nebezpečná záměna příčiny a následku s korelací.

Vítejte.
Dnes jsem vás přišla varovat

před nástrahami zmrzliny.

Ač si to možná neuvědomujete,

tyto bezelstně vyhlížející
kornouty plné dobroty

jsou jednou z hlavních příčin utonutí.

A já to mohu doložit čísly.

Když zaneseme do grafu
počet prodaných zmrzlin

a srovnáme ho s počtem utonutí,

uvidíme zřetelnou stoupající tendenci.

A já si myslím, že z toho můžeme
s jistotou vyvodit,

že je potřeba zakázat zmrzlinu,
neboť je velmi nebezpečná.

(Smích) (Potlesk)

Jste chytří lidé,
takže vás asi napadlo,

že s mým příkladem
je něco v nepořádku.

Stalo se tam pochopitelně to,

že obě věci mají společnou příčinu,

a to pěkné počasí,
což vás jistě napadlo.

Pokud je počasí pěkné,

jde se víc lidí koupat,

a bohužel jich víc utone;
zároveň si

víc lidí koupí zmrzlinu.

Není to tedy ta zmrzlina,
co způsobuje utonutí.

Na tomhle je opravdu snadno patrné,

že se někde stala chyba,

ale unáhlené chybné dovození
příčinné souvislosti,

kde ale vidíme jen korelaci,

je jednou z nejčastějších logických chyb.

A dnes je mým cílem postarat se,

abyste tuhle chybu ode dneška rozeznali.

A opravdu doufám, že také vy sami

se jí do budoucna vyhnete.

Proto vám představím
několik slavných příkladů.

První z nich je docela nevinný.

Je prostě fakt, že

ženatí muži žijí déle,
než muži svobodní.

Když si projdete statistiky,

zjistíte, že to tak skutečně je.

V časopisech pro ženy
z toho rádi vyvozují,

že manželství je pro muže velmi zdravé,

protože díky němu žijí déle.

No, jeden z mých přátel
s oblibou žertuje,

že život v manželství
se jen delší zdá,

ale –
(Smích)

ale to je proto, že jeho žena je –

(Smích) (Potlesk)

No ale tuší někdo,
k čemu došlo tady?

Příčinná souvislost tady je,

jenomže opačným směrem.

Faktem je, že muži,
kteří jsou zdraví,

bohatí a vzdělaní

a mají o mnoho vyšší
naději na dožití,

mají o mnoho větší šanci

najít manželku
– ženy už jsou takové.

Pro chlapy s nízkou
pravděpodobnou délkou života,

kteří jsou nemocní a chudí,

je to, že se ožení,
méně pravděpodobné.

Takže vysoká naděje na dožití

způsobuje manželství,

a nikoli naopak.

A víte, tohle zase není tak vážné,

lidé se nebudou ženit

jen proto, že si to přečetli.

Tak si vezměme jeden závažnější příklad.

Také je ze serióznějšího výzkumu.

Časopis Nature publikoval
v roce 1999 studii dokazující,

že malé děti,
které spí s rozsvícenými světly,

mají mnohem větší pravděpodobnost,

že budou později krátkozraké.

Ale ti vědci byli chytří

a velice opatrně napsali,

že našli korelaci

a že si nejsou jistí,
jaký by tam mohl být příčinný vztah,

ale pro jistotu doporučili všem rodičům,

aby světla na noc zhasínali.

A populární média z toho udělala to,

že noční lampičky jsou týrání dětí

a že dětem škodí,

když je rodiče v ložnici používají.

Mnoho rodičů to znepokojilo.

I já si dovedu představit,

že kdyby můj syn spal při světle,

byla bych se cítila špatně.

Naštěstí ale týden na to
vyšla oprava toho článku.

Někteří z vás už možná tuší

a jestli tu jsou biologové, tak ti vědí:

Krátkozrakost je daná geneticky.

Takže krátkozrací byli rodiče.

Takoví rodiče rádi
nechávají v ložnici rozsvícená světla

a takoví rodiče také
mívají krátkozraké děti.

Takže zase, chyba,
jaká se stane snadno.

A teď snad nejhorší příklad,
který znám –

a znám jich spoustu,

vidím každý týden

v novinách minimálně jeden.

Ale tohle je klasika: V 70. letech

našli výzkumníci velmi úzkou spojitost

mezi dobrými školními výsledky,
dobrými známkami,

a vysokým sebevědomím dětí.

Udělali z toho závěr,

že je důležité zajistit,

aby byly malé děti vedené

k sebedůvěře a hrdosti,

protože s vysokým sebevědomím

přijdou i dobré výsledky.

A tahle moudrost se rodičům,

hlavně v USA, opakovala po generace:

Postarejte se, aby děcko bylo
hrdé a sebevědomé,

a všechno dobře dopadne.

A o mnoho let později
někdo udělal jinou studii,

která se zajímala,

co je příčina a co následek.

A zjistili, že to funguje v opačném směru.

Že dobré známky zvyšují sebevědomí,

ne že sebevědomí je příčinou dobrých známek.

A to není to nejhorší.

Navíc děti, které jsou
vedené k sebevědomí,

ale v ničem nevynikají –

ve sportu, v muzice,

nemusí jít jen o školu –,

děti, které jsou na sebe hrdé,

ale pak se jim nic nepovede,

skončí s velmi nízkým sebevědomím,

neschopné se svým životem
udělat něco kloudného.

To byla tedy
dost závažná chyba korelace.

A byla bych ráda, kdybyste si dnes

zapamatovali, že příště,

až bude někdo chtít prokázat
příčinný vztah

mezi něčím a něčím jiným –

ať už půjde o očkování a autismus,

bankéřky a finanční krizi –

(Smích)
pokud budou poukazovat

na nějakou úzkou souvislost,

nezapomeňte,
ještě to není příčinná souvislost.

Je to vodítko, že se tam něco děje,

ale než uděláte závěr,
že něco způsobuje něco jiného,

musíte vědět, proč a jak se to děje.

Když budete na pochybách,
vzpomeňte si na zmrzlinu.

Moc vám děkuji.

(Potlesk)