< Return to Video

Jak můžete změnou svého příběhu změnit svůj život

  • 0:01 - 0:03
    Začnu tím, že vám povím
    o jednom e-mailu,
  • 0:03 - 0:05
    který jsem nedávno našla
    ve své schránce.
  • 0:05 - 0:08
    Většinou mi chodí docela neobvyklá pošta,
  • 0:08 - 0:10
    protože pracuji jako terapeutka
  • 0:10 - 0:13
    a píšu poradenský sloupek
    nazvaný "Drahá terapeutko",
  • 0:13 - 0:16
    takže si asi dokážete představit,
    co mi píší.
  • 0:16 - 0:20
    Vlastně jsem četla
    tisíce velmi osobních dopisů
  • 0:20 - 0:22
    od cizích lidí z celého světa.
  • 0:22 - 0:25
    V těch dopisech bývá vše možné,
    od zlomených srdcí a ztrát
  • 0:25 - 0:27
    až po spory s rodiči nebo sourozenci.
  • 0:27 - 0:30
    Ukládám si je do složky v laptopu,
  • 0:30 - 0:32
    kterou jsem pojmenovala
    "Problémy života".
  • 0:32 - 0:36
    Takže takové dopisy dostávám,
    chodí mi takových mnoho.
  • 0:36 - 0:38
    Chci vás teď na chvilku
    vzít s sebou do mého světa
  • 0:38 - 0:40
    a přečíst vám jeden z těchto dopisů.
  • 0:40 - 0:47
    A tohle v něm stojí:
  • 0:47 - 0:48
    "Drahá terapeutko,
  • 0:48 - 0:50
    jsem deset let vdaná
  • 0:50 - 0:53
    a až do doby před pár lety
    bylo všechno v pohodě.
  • 0:53 - 0:55
    Tehdy ale můj manžel
    přestal mít tolik zájem o sex
  • 0:55 - 0:57
    a teď už sotva nějaký ten sex máme."
  • 0:57 - 0:59
    Jsem si jistá, že tohle jste nečekali.
  • 0:59 - 1:00
    (Smích)
  • 1:00 - 1:04
    "Včera v noci jsem zjistila,
    že posledních pár měsíců
  • 1:04 - 1:06
    mívá potají dlouhé a pozdní telefonáty
  • 1:06 - 1:08
    s jednou ženu ze své kanceláře.
  • 1:08 - 1:10
    Našla jsem si ji na googlu a je úžasná.
  • 1:10 - 1:12
    Nemohu uvěřit tomu, že se to děje.
  • 1:12 - 1:15
    Když jsem byla malá,
    můj otec měl poměr se svou kolegyní
  • 1:15 - 1:17
    a to naši rodinu rozbilo.
  • 1:17 - 1:19
    Netřeba dodávat, že jsem zničená.
  • 1:19 - 1:21
    Jestli v tomhle manželství setrvám,
  • 1:21 - 1:23
    nikdy nebudu schopná
    svému muži znovu věřit.
  • 1:23 - 1:26
    Ale nechci, aby se naše děti
    musely potýkat s rozvodem,
  • 1:26 - 1:27
    nevlastní matkou atd.
  • 1:27 - 1:31
    Co bych měla dělat?"
  • 1:31 - 1:35
    No, co myslíte, že by měla dělat?
  • 1:35 - 1:36
    Když dostanete takový dopis,
  • 1:36 - 1:40
    možná si pomyslíte,
    jak bolestná může být nevěra.
  • 1:40 - 1:43
    Nebo možná jak obzvlášť
    bolestná je pro ni,
  • 1:43 - 1:46
    protože má zkušenost z dětství,
    se svým tátou.
  • 1:46 - 1:49
    A stejně jako já byste asi
    s touhle ženou soucítili,
  • 1:49 - 1:50
    a možná byste měli,
  • 1:50 - 1:52
    jak to říct slušně,
  • 1:52 - 1:55
    no řekněme "ne zrovna moc pozitivní"
    pocity ohledně jejího manžela.
  • 1:55 - 1:58
    Tak tohle jsou věci,
    které se mi také honí v hlavě,
  • 1:58 - 2:00
    když čtu takovou příchozí poštu.
  • 2:00 - 2:03
    Ale musím být opatrná,
    když na tyto dopisy odpovídám,
  • 2:03 - 2:07
    protože vím, že každý takový dopis,
    který dostanu, je jen příběh
  • 2:07 - 2:09
    napsaný konkrétním autorem.
  • 2:09 - 2:12
    A existuje tu také další verze
    toho samého příběhu.
  • 2:12 - 2:14
    Vždycky existuje.
  • 2:14 - 2:15
    A já to vím,
  • 2:15 - 2:18
    protože jako terapeutka
    jsem se naučila,
  • 2:18 - 2:21
    že my všichni jsme nespolehlivými
    vypravěči svých vlastních životů.
  • 2:21 - 2:23
    I já jsem.
  • 2:23 - 2:24
    I vy jste.
  • 2:24 - 2:27
    A taky každý, koho znáte.
  • 2:27 - 2:29
    Což jsem vám asi neměla říkat,
  • 2:29 - 2:31
    protože teď nebudete věřit
    tomu, o čem tu mluvím.
  • 2:31 - 2:34
    Víte, nemám tím na mysli,
    že záměrně klameme.
  • 2:34 - 2:37
    Většina toho, co mi lidé říkají,
    je naprostá pravda,
  • 2:37 - 2:39
    ale jen z jejich nynějšího úhlu pohledu.
  • 2:39 - 2:42
    Záleží na tom, co zdůrazňují,
    či co odsouvají na okraj,
  • 2:42 - 2:43
    co přidávají, co zase vypouštějí,
  • 2:43 - 2:45
    co vidí a co chtějí, abych viděla já,
  • 2:45 - 2:48
    podle toho určitým způsobem
    vyprávějí své příběhy.
  • 2:48 - 2:51
    Psycholog Jerome Bruner
    to krásně popsal, když řekl:
  • 2:51 - 2:56
    "Vyprávět příběh nevyhnutelně znamená
    zaujmout morální postoj."
  • 2:56 - 2:59
    Každý z nás má
    svůj vlastní životní příběh.
  • 2:59 - 3:01
    Proč jsme si zvolili tohle,
    proč se tohle pokazilo,
  • 3:01 - 3:03
    proč jsme s někým zacházeli
    právě takhle
  • 3:03 - 3:05
    - protože si to samozřejmě zasloužili -,
  • 3:05 - 3:07
    proč s námi někdo zacházel takhle
  • 3:07 - 3:09
    - i když jsme si to samozřejmě
    nezasloužili.
  • 3:09 - 3:12
    Příběhy jsou způsob,
    jak dát svému životu smysl.
  • 3:12 - 3:14
    Ale co se stane, když jsou příběhy,
    které vyprávíme,
  • 3:14 - 3:19
    zavádějící nebo neúplné
    nebo prostě nesprávné?
  • 3:19 - 3:22
    Tyto příběhy nás místo toho,
    aby nám poskytly jasné informace,
  • 3:22 - 3:22
    drží v pasti.
  • 3:23 - 3:26
    Předpokládáme, že naše příběhy
    jsou formované okolnostmi.
  • 3:26 - 3:28
    Ale během své práce jsem zjistila,
  • 3:28 - 3:30
    že ve skutečnosti je to přesně naopak.
  • 3:30 - 3:35
    Způsob, jakým své příběhy vyprávíme,
    formuje naše životy.
  • 3:35 - 3:36
    A to je riziko našich příběhů,
  • 3:36 - 3:38
    protože nás mohou
    opravdu pěkně zničit,
  • 3:38 - 3:40
    ale také je v nich síla.
  • 3:40 - 3:43
    Protože to znamená, že pokud
    zvládneme změnit své příběhy.
  • 3:43 - 3:45
    pak zvládneme změnit své životy.
  • 3:45 - 3:48
    A dnes vám chci ukázat jak.
  • 3:48 - 3:49
    Jak už jsem říkala, jsem terapeutka.
  • 3:49 - 3:52
    Opravdu jsem, nejde o nějaký
    nespolehlivý příběh.
  • 3:52 - 3:55
    Ale když jsem třeba v letadle
  • 3:55 - 3:56
    a někdo se mě zeptá, co dělám,
  • 3:57 - 3:59
    obvykle říkám, že jsem editorka.
  • 3:59 - 4:02
    A částečně to říkám proto,
    že když řeknu, že jsem terapeutka,
  • 4:02 - 4:05
    obvyklá trapná reakce je:
  • 4:05 - 4:06
    "Ach, terapeutka.
  • 4:06 - 4:08
    Budeš mi dělat psychoanalýzu?"
  • 4:08 - 4:10
    A já si říkám: "A) ne,
  • 4:10 - 4:12
    B) proč bych to dělala tady?
  • 4:12 - 4:14
    Kdybych řekla, že jsem gynekoložka,
  • 4:14 - 4:17
    zeptala by ses mě,
    jestli ti udělám prohlídku čípku?"
  • 4:17 - 4:19
    (Smích)
  • 4:19 - 4:21
    Ale hlavním důvodem, proč říkám,
    že jsem editorka,
  • 4:21 - 4:23
    je ten, že je to pravda.
  • 4:23 - 4:26
    Je prací každého terapeuta,
    aby lidem pomohl s editací,
  • 4:26 - 4:29
    ale zajímavé na mé roli
    "Drahé terapeutky" je to,
  • 4:29 - 4:32
    že když dělám editaci,
    není to jen pro jednoho člověka,
  • 4:32 - 4:34
    snažím se celou skupinu čtenářů naučit,
    jak editovat,
  • 4:34 - 4:36
    a jako příklad používám
    každý týden jeden dopis.
  • 4:36 - 4:38
    A vždycky přemýšlím na tímhle:
  • 4:38 - 4:40
    Co je v příběhu nerelevantní?
  • 4:40 - 4:43
    Posouvá se hlavní postava vpřed,
    nebo se točí na místě?
  • 4:43 - 4:46
    Jsou podpůrné postavy důležité,
    nebo odvádějí pozornost?
  • 4:46 - 4:49
    Odhalují konkrétní body hlavní téma?
  • 4:49 - 4:50
    A všimla jsem si,
  • 4:50 - 4:54
    že většina příběhů má tendenci
    točit se kolem dvou klíčových témat.
  • 4:54 - 4:56
    Prvním je svoboda,
  • 4:56 - 4:58
    druhým je změna.
  • 4:58 - 4:59
    Když edituji,
  • 4:59 - 5:01
    jsou tohle hlavní témata,
    s nimiž začínám.
  • 5:01 - 5:04
    Pojďme se tedy na chvilku
    zaměřit na svobodu.
  • 5:04 - 5:06
    Ve svých příbězích týkajících se svobody
  • 5:06 - 5:08
    obecně věříme,
  • 5:08 - 5:12
    že máme obrovskou spoustu svobody.
  • 5:12 - 5:14
    Tedy až do chvíle,
    kdy je nablízku problém,
  • 5:14 - 5:17
    v takovém případě najednou cítíme,
    že žádnou nemáme.
  • 5:17 - 5:20
    Ve spoustě svých příběhů
    máme pocit, že jsme v pasti, že?
  • 5:20 - 5:22
    Cítíme se být vězni našich rodin,
    našich profesí,
  • 5:22 - 5:25
    našich vztahů, naší minulosti.
  • 5:25 - 5:28
    Někdy dokonce sami sebe vězníme
    v příbězích o sebepoznání
  • 5:28 - 5:30
    - vím, že vy všichni ty příběhy znáte.
  • 5:30 - 5:32
    Takové to: "Všichni si žijí lépe než já."
  • 5:32 - 5:34
    Zdrojem jsou sociální média.
  • 5:34 - 5:36
    Nebo "Jsem jenom podvodník.",
    "Nikdo mě nemiluje.",
  • 5:36 - 5:39
    "Nikdy se mi nic nepovede.",
  • 5:39 - 5:41
    "Když řeknu 'Hej, Siri!'
    a ona neodpoví,
  • 5:41 - 5:43
    znamená to, že mě nenávidí."
  • 5:43 - 5:46
    Vida, tak nejsem jediná.
  • 5:46 - 5:47
    Ta žena, která mi napsala onen dopis,
  • 5:47 - 5:49
    se také cítí být v pasti.
  • 5:49 - 5:52
    Když zůstane s manželem,
    už nikdy mu nebude věřit,
  • 5:52 - 5:55
    ale když ho opustí,
    její děti tím budou trpět.
  • 5:55 - 5:58
    Znám jednu animaci,
    která podle mě dobře popisuje,
  • 5:58 - 6:00
    o čem vlastně všechny tyhle příběhy
    skutečně jsou.
  • 6:00 - 6:03
    V té animaci je vězeň,
    který třese mříží
  • 6:03 - 6:05
    a zoufale se snaží dostat ven.
  • 6:05 - 6:07
    Ale vpravo i vlevo je to otevřené.
  • 6:07 - 6:09
    Žádné mříže.
  • 6:09 - 6:12
    Ten vězeň není uvězněný.
  • 6:12 - 6:13
    A tak je to s většinou z nás.
  • 6:13 - 6:15
    Cítíme se naprosto v pasti,
  • 6:15 - 6:17
    uzavření v našem citovém vězení.
  • 6:17 - 6:19
    Ale neobejdeme mříže,
    abychom se osvobodili,
  • 6:19 - 6:21
    protože víme, že je v tom háček.
  • 6:21 - 6:24
    Svoboda je spojená se zodpovědností.
  • 6:24 - 6:28
    A pokud vezmeme zodpovědnost
    za svou roli v příběhu,
  • 6:28 - 6:30
    možná se budeme muset změnit.
  • 6:30 - 6:33
    A to je to druhé časté téma
    v našich příbězích: změna.
  • 6:33 - 6:35
    V těchto příbězích
  • 6:35 - 6:37
    lidé říkají: "Chci se změnit."
  • 6:37 - 6:39
    Ale co tím ve skutečnosti myslí,
  • 6:39 - 6:42
    to je: "Chci, aby se někdo jiný
    v mém příběhu změnil."
  • 6:42 - 6:44
    Terapeuti toto dilema popisují takto:
  • 6:44 - 6:47
    "Kdyby královna měla koule,
    byla by králem."
  • 6:47 - 6:48
    Tedy -
  • 6:48 - 6:49
    (Smích)
  • 6:49 - 6:52
    Nedává to smysl, že?
  • 6:52 - 6:54
    Proč bychom neměli chtít,
  • 6:54 - 6:56
    aby se hlavní hrdina příběhu změnil?
  • 6:56 - 6:58
    Možná by to mohlo být tím,
  • 6:58 - 7:00
    že změna, dokonce
    i velmi pozitivní změna,
  • 7:00 - 7:02
    v sobě skrývá překvapivě mnoho ztráty.
  • 7:02 - 7:04
    Ztráty něčeho známého.
  • 7:04 - 7:07
    Dokonce i když je to známé
    nepříjemné nebo naprosto mizerné,
  • 7:07 - 7:10
    aspoň ty postavy, okolnosti
    a děj známe,
  • 7:10 - 7:12
    a známe v příběhu i ty
    opakující se dialogy.
  • 7:12 - 7:14
    "Ty nikdy nepereš!"
  • 7:14 - 7:15
    "Naposledy jsem vypral!"
  • 7:15 - 7:16
    "Vážně? A kdy?"
  • 7:16 - 7:18
    Je v tom něco podivně uklidňujícího,
  • 7:18 - 7:20
    když přesně víte, jak ten příběh
  • 7:20 - 7:22
    bude pokaždé pokračovat.
  • 7:22 - 7:26
    Napsat novou kapitolu
    znamená riskovat něco neznámého.
  • 7:26 - 7:28
    Zírat na nepopsaný list.
  • 7:28 - 7:30
    A jak vám řekne každý spisovatel,
  • 7:30 - 7:32
    není nic děsivějšího,
    než nepopsaný list.
  • 7:32 - 7:34
    Ale věc se má takhle.
  • 7:34 - 7:36
    Jakmile jednou revidujeme svůj příběh,
  • 7:36 - 7:39
    nová kapitola už se bude psát
    mnohem snáze.
  • 7:39 - 7:43
    Naše společnost velmi často
    mluví o sebepoznávání.
  • 7:43 - 7:46
    Jenže součástí sebepoznání
    je také opuštění něčeho známého.
  • 7:46 - 7:50
    Opustit jednu verzi příběhu,
    který jste sami sobě vyprávěli,
  • 7:50 - 7:52
    znamená, že můžete žít svůj život,
  • 7:52 - 7:54
    nikoli žít ten příběh,
    který jste si o svém životě
  • 7:54 - 7:56
    jen vyprávěli.
  • 7:56 - 7:59
    A právě takhle lze obejít ty mříže.
  • 7:59 - 8:03
    Teď bych se ráda vrátila k onomu dopisu,
    o nevěře manžela té ženy.
  • 8:03 - 8:05
    Ptala se mě, co by měla dělat.
  • 8:05 - 8:07
    Ve své kanceláři mám vylepený nápis:
  • 8:07 - 8:09
    "Ultracrepidarianismus".
  • 8:09 - 8:14
    Dávat radu nebo stanovisko k něčemu
    nad rámec svých znalostí nebo kompetencí.
  • 8:14 - 8:15
    To je skvělé slovo, že?
  • 8:15 - 8:17
    A dá se použít v různém kontextu,
  • 8:17 - 8:20
    jsem si jistá, že ho po tomto
    vystoupení využijete.
  • 8:20 - 8:23
    Používám ho, protože mi připomíná,
    že jako terapeutka
  • 8:23 - 8:25
    mohu lidem pomáhat řešit to,
    co chtějí udělat,
  • 8:25 - 8:28
    ale nemohu za ně dělat rozhodnutí.
  • 8:28 - 8:30
    Jen vy sami můžete psát svůj příběh
  • 8:30 - 8:32
    a jen k tomu potřebujete nástroje.
  • 8:33 - 8:34
    Takže bych chtěla,
  • 8:34 - 8:37
    abychom teď a tady společně editovali
    dopis oné ženy,
  • 8:37 - 8:40
    abychom si ukázali,
    jak každý může zrevidovat svůj příběh.
  • 8:40 - 8:42
    A chci začít tím, že vás poprosím,
  • 8:42 - 8:46
    abyste se zamysleli nad příběhem,
    který si právě teď sami sobě vyprávíte
  • 8:46 - 8:48
    a který vám možná nedělá dobrou službu.
  • 8:48 - 8:51
    Může se to týkat situace,
    v jaké se nacházíte,
  • 8:51 - 8:53
    může to být o nějaké osobě
    ve vašem životě,
  • 8:53 - 8:56
    může to být dokonce i o vás.
  • 8:56 - 8:59
    A chci, abyste se podívali
    na své podpůrné osoby.
  • 8:59 - 9:01
    Kdo jsou lidé, kteří vám pomáhají
  • 9:01 - 9:04
    udržovat si tuhle špatnou verzi
    vašeho příběhu?
  • 9:04 - 9:06
    Pokud například pisatelka toho dopisu
  • 9:06 - 9:08
    řekla svým kamarádkám, co se stalo,
  • 9:08 - 9:11
    pravděpodobně jí poskytly to,
    čemu se říká "idiotský soucit".
  • 9:11 - 9:14
    Při idiotském soucitu
    se prostě poddáváme příběhu,
  • 9:14 - 9:16
    říkáme třeba:
    "Máš pravdu, je to tak nefér,"
  • 9:16 - 9:19
    když nám kamarád poví, že
    nebyl povýšen, jak předpokládal,
  • 9:19 - 9:22
    a to i když víme, že se to stalo
    už několikrát,
  • 9:22 - 9:24
    protože on do toho ve skutečnosti
    tolik nedává
  • 9:24 - 9:26
    a pravděpodobně i
    krade kancelářské potřeby.
  • 9:26 - 9:27
    (Smích)
  • 9:27 - 9:30
    Říkáme "Jo, máš pravdu, je to blbec,"
  • 9:30 - 9:33
    když nám kamarádka vypráví,
    jak se s ní rozešel partner,
  • 9:33 - 9:35
    a to i když víme,
  • 9:35 - 9:37
    že ve vztazích dělá určité věci,
  • 9:37 - 9:40
    jako třeba ustavičné psaní SMS
    nebo procházení jeho zásuvek,
  • 9:40 - 9:41
    což většinou končí právě rozchodem.
  • 9:41 - 9:43
    Vidíme ten problém tak,
  • 9:43 - 9:46
    že když kdekoli, kam půjdete,
    vypukne boj,
  • 9:46 - 9:47
    může jít o vás.
  • 9:47 - 9:49
    (Smích)
  • 9:49 - 9:53
    Abychom byli dobrými editory,
    musíme nabídnout moudrý soucit,
  • 9:53 - 9:55
    a to nejen našim přátelům,
    ale i sami sobě.
  • 9:55 - 9:58
    A tomu se říká - tedy myslím,
    že by technický termín mohl být -
  • 9:58 - 10:01
    "poskytování soucitných náloží pravdy".
  • 10:01 - 10:03
    A tyhle nálože pravdy jsou soucitné,
  • 10:03 - 10:06
    protože nám pomáhají vidět,
    co jsme ze svého příběhu vypustili.
  • 10:06 - 10:07
    Pravdou je,
  • 10:07 - 10:10
    že nevíme, jestli má
    manžel té ženy nějaký poměr,
  • 10:10 - 10:13
    nebo jestli se jejich sexuální život
    během dvou let změnil,
  • 10:13 - 10:16
    nebo o čem jsou ve skutečnosti
    ony pozdní telefonáty.
  • 10:16 - 10:18
    A může jít o to,
    že vzhledem k vlastní zkušenosti
  • 10:18 - 10:20
    píše zvláštní příběh o zradě,
  • 10:21 - 10:22
    ale pravděpodobně je v tom něco víc,
  • 10:22 - 10:25
    co v dopise neuvádí, protože nechce,
    abych to věděla,
  • 10:25 - 10:28
    nebo to možná nechce vědět ani ona.
  • 10:28 - 10:30
    Je to jako s tím mužem,
    co podstupuje Rorschachův test.
  • 10:30 - 10:32
    Víte všichni, co je Rorschachův test?
  • 10:32 - 10:35
    Psycholog vám ukazuje
    takovéhle inkoustové skvrny
  • 10:35 - 10:38
    a ptá se: "Co vidíte?"
  • 10:38 - 10:41
    A ten muž se na tu skvrnu podívá
    a řekne:
  • 10:41 - 10:46
    "No, rozhodně nevidím krev."
  • 10:46 - 10:47
    A psycholog na to:
  • 10:47 - 10:52
    "Dobře, řekněte mi,
    co ještě tam určitě nevidíte."
  • 10:52 - 10:54
    Tomuhle se říká úhel pohledu.
  • 10:54 - 10:57
    Co vypravěč nechce vidět?
  • 10:57 - 11:01
    A chci vám přečíst ještě jeden dopis.
  • 11:01 - 11:05
    Jeho znění je následující:
  • 11:05 - 11:08
    "Drahá terapeutko,
  • 11:08 - 11:10
    potřebuji pomoc se svou ženou.
  • 11:10 - 11:12
    Poslední dobou jí na mě všechno vadí,
  • 11:12 - 11:15
    dokonce i maličkosti,
    jako třeba zvuk, který dělám při žvýkání.
  • 11:15 - 11:16
    Při snídani jsem si všiml,
  • 11:16 - 11:20
    že se mi dokonce
    snaží nalít více mléka do müsli,
  • 11:20 - 11:21
    aby nebylo tak křupavé."
  • 11:21 - 11:22
    (Smích)
  • 11:22 - 11:27
    "Mám pocit, že je ke mně tak kritická
    od smrti mého otce před dvěma lety.
  • 11:27 - 11:28
    Byli jsme si velmi blízcí,
  • 11:28 - 11:30
    ale její otec odešel, když byla malá,
  • 11:30 - 11:32
    takže ona nemohla pochopit,
    čím si procházím.
  • 11:32 - 11:35
    Mám v práci kamarádku,
    jejíž otec před pár měsíci zemřel
  • 11:35 - 11:37
    a která mému žalu rozumí.
  • 11:37 - 11:40
    Kdybych si tak s manželkou mohl
    promluvit tak, jako s tou kamarádkou,
  • 11:40 - 11:43
    ale mám pocit,
    že mě teď sotva snese.
  • 11:43 - 11:45
    Jak svou ženu mohu získat zpět?"
  • 11:45 - 11:47
    OK.
  • 11:47 - 11:49
    Takže jak už vám určitě došlo,
  • 11:49 - 11:52
    je to ten stejný příběh,
    který jsem četla předtím,
  • 11:52 - 11:55
    jen vyprávěný z pohledu
    jiného vypravěče.
  • 11:55 - 11:57
    Její příběh byl o manželovi,
    který ji podvádí,
  • 11:57 - 12:01
    jeho příběh je o ženě,
    která nerozumí jeho zármutku.
  • 12:01 - 12:04
    Ale i přes všechny ty rozdíly
    je patrné,
  • 12:05 - 12:09
    že oba tyto příběhy
    jsou o touze po kontaktu.
  • 12:09 - 12:11
    Pokud zvládneme opustit
    vyprávění z pohledu první osoby
  • 12:11 - 12:14
    a zpracujeme příběh
    z pohledu osoby jiné,
  • 12:14 - 12:17
    náhle je nám ta druhá osoba
    mnohem sympatičtější
  • 12:17 - 12:19
    a zápletka se vysvětlí.
  • 12:19 - 12:22
    To je ten nejtěžší krok
    v procesu editace,
  • 12:22 - 12:25
    ale právě s ním začíná změna.
  • 12:25 - 12:28
    Co by se stalo,
    kdybyste se podívali na svůj příběh
  • 12:28 - 12:32
    a sepsali ho z pozice někoho jiného?
  • 12:32 - 12:36
    Co byste pak
    z té širší perspektivy viděli?
  • 12:36 - 12:38
    A právě proto někdy,
    když vidím lidi v depresi,
  • 12:38 - 12:39
    říkám jim:
  • 12:39 - 12:43
    "Teď nejste zrovna tím, s kým
    byste si měl promluvit sám o sobě,"
  • 12:43 - 12:46
    protože deprese velmi zvláštním
    způsobem naše příběhy deformuje.
  • 12:46 - 12:47
    Zužuje náš pohled na svět.
  • 12:47 - 12:51
    A to samé platí,
    když se cítíme osamocení nebo odmítaní.
  • 12:51 - 12:52
    Vytváříme si různé příběhy,
  • 12:52 - 12:54
    které jsou deformované
    velmi zúženými čočkami,
  • 12:55 - 12:57
    o nichž ani nevíme, že se jimi díváme.
  • 12:57 - 13:01
    A tak se fakticky stáváme šiřiteli
    našich vlastních fake-news.
  • 13:01 - 13:04
    Musím se k něčemu přiznat.
  • 13:04 - 13:07
    Manželovu verzi příběhu,
    který jsem vám četla, jsem napsala já.
  • 13:07 - 13:09
    Mimochodem ani netušíte,
    kolik času jsem strávila
  • 13:09 - 13:11
    rozhodováním mezi müsli
    a rýžovými lupínky.
  • 13:11 - 13:14
    Napsala jsem to
    podle různých vypravěčů,
  • 13:15 - 13:16
    jaké jsem za ta léta poznala,
  • 13:16 - 13:20
    a to nejen ve své terapeutické praxi,
    ale také ve svém sloupku.
  • 13:20 - 13:21
    Stalo se mi,
  • 13:21 - 13:24
    že mi napsali dva lidé,
    řešící jednu a tu samou situaci,
  • 13:24 - 13:26
    nemaje tušení o tom druhém,
  • 13:26 - 13:28
    a tak jsem měla ve své schránce
  • 13:28 - 13:30
    dvě verze toho samého příběhu.
  • 13:30 - 13:32
    To se opravdu stalo.
  • 13:32 - 13:35
    Nemám zdání,
    jak vypadá jiná verze příběhu té ženy,
  • 13:35 - 13:36
    ale jedno vím:
  • 13:36 - 13:38
    právě ona ho musí napsat.
  • 13:38 - 13:40
    Protože s odvážnou editací
  • 13:40 - 13:44
    napíše mnohem vyváženější verzi
    dopisu, který napsala mně.
  • 13:44 - 13:47
    I kdyby měl její manžel
    jakýkoli poměr
  • 13:47 - 13:48
    - a možná ho má -
  • 13:48 - 13:52
    ona zatím nepotřebuje
    znát zápletku.
  • 13:52 - 13:55
    Protože jen díky editaci
  • 13:55 - 13:59
    se jí naskytne
    mnohem více možných vývojů děje.
  • 13:59 - 14:03
    Někdy narazím na lidi,
    kteří jsou opravdu v pasti
  • 14:03 - 14:06
    a kteří si to v té pasti opravdu užívají.
  • 14:06 - 14:08
    Říkáme jim
    pomoc odmítající stěžovatelé.
  • 14:08 - 14:10
    Jsem si jistá, že takové lidi taky znáte.
  • 14:10 - 14:14
    Jsou to ti, kterým se snažíte nabízet
    řešení, ale oni je odmítají se slovy:
  • 14:14 - 14:19
    "Ale ne, tohle nikdy
    nebude fungovat, protože..."
  • 14:19 - 14:22
    "Hm, ne, to není možné,
    protože tohle já nedokážu."
  • 14:22 - 14:26
    "Jo, fakt chci víc kamarádů,
    ale lidi jsou prostě tak protivní."
  • 14:26 - 14:28
    (Smích)
  • 14:28 - 14:30
    To, co ve skutečnosti odmítají,
  • 14:30 - 14:34
    je editace vlastního příběhu
    o zoufalství a uvíznutí.
  • 14:34 - 14:38
    A tak k těmto lidem
    obvykle přistupuji jinak.
  • 14:38 - 14:40
    Takže jim říkám něco jiného.
  • 14:40 - 14:42
    Říkám jim:
  • 14:42 - 14:45
    "Všichni jednou zemřeme."
  • 14:45 - 14:48
    Vsadím se, že jste fakt rádi,
    že nejsem vaše terapeutka.
  • 14:48 - 14:50
    Protože oni se na mě dívají
    přesně tak,
  • 14:50 - 14:52
    jak se na mě teď díváte vy,
  • 14:52 - 14:53
    s výrazem čistého zmatení.
  • 14:53 - 14:55
    Ale pak vysvětlím, že existuje příběh,
  • 14:55 - 14:58
    který se nakonec napíše o každém z nás.
  • 14:58 - 15:01
    Říká se tomu nekrolog.
  • 15:01 - 15:05
    A já říkám, že místo toho,
    abychom byli autory vlastního neštěstí,
  • 15:05 - 15:09
    musíme dát těmto příběhům podobu,
    dokud jsme stále naživu.
  • 15:09 - 15:12
    Ve vlastním příběhu musíme být
    hrdinou, nikoli obětí,
  • 15:12 - 15:15
    musíme si sami zvolit, co bude napsáno
    v příběhu, který žije v naší hlavě
  • 15:15 - 15:17
    a dává tvar naší realitě.
  • 15:17 - 15:21
    Říkám jim, že život je o rozhodování,
    jakému příběhu budeme naslouchat
  • 15:21 - 15:23
    a jaké příběhy je třeba editovat.
  • 15:23 - 15:26
    A že to stojí za tu námahu,
    udělat tu revizi,
  • 15:26 - 15:29
    protože pro kvalitu našich životů
    není nic důležitějšího,
  • 15:29 - 15:31
    než příběhy, které si o nich vyprávíme.
  • 15:31 - 15:34
    Říkám, že když se jedná
    o příběhy našich životů,
  • 15:34 - 15:38
    měli bychom usilovat
    o svou vlastní Pulitzerovu cenu.
  • 15:38 - 15:41
    Většina z nás nejsou
    pomoc odmítající stěžovatelé,
  • 15:41 - 15:44
    nebo aspoň věříme, že jimi nejsme.
  • 15:44 - 15:46
    Ale je to role,
    do které je snadné vklouznout,
  • 15:46 - 15:50
    když cítíme úzkost
    nebo zlost či zranitelnost.
  • 15:50 - 15:52
    Takže příště,
    až se s něčím budete potýkat
  • 15:52 - 15:54
    nezapomeňte,
  • 15:54 - 15:55
    všichni jednou zemřeme.
  • 15:55 - 15:57
    (Smích)
  • 15:57 - 15:59
    A pak vytáhněte své editační nástroje
  • 15:59 - 16:01
    a zeptejte se sama sebe:
  • 16:01 - 16:05
    "Jak chci, aby vypadal můj příběh?"
  • 16:05 - 16:09
    A nyní jděte a napište své veledílo.
  • 16:09 - 16:10
    Děkuji.
  • 16:10 - 16:13
    (Potlesk)
Title:
Jak můžete změnou svého příběhu změnit svůj život
Speaker:
Lori Gottlieb
Description:

Příběhy pomáhají dát vašemu životu smysl – ale když jsou neúplné nebo zavádějící, mohou vás udržovat v pasti, místo aby vám poskytly náhled. Psychoterapeutka, poradkyně a autorka sloupků Lori Gottlieb ve svém praktickém vystoupení ukazuje, jak se osvobodit od příběhů, které sami sobě vyprávíte, a to tím, že se stanete editory vlastních příběhů a přepíšete svá vypravování z různých úhlů pohledu.

more » « less
Video Language:
English
Team:
closed TED
Project:
TEDTalks
Duration:
16:41

Czech subtitles

Revisions