French Revolution (Part 2)

Poslední video skončilo
na konci roku 1789.

Bastila byla dobyta v červenci,

protože Pařížané chtěli získat zbraně

a také osvobodit několik
politických vězňů.

kteří je podle nich měli ochránit
proti tyranství ze strany Ludvíka XVI.

Ludvík XVI. odešel trochu
nedobrovolně do zákulisí.

nechtěl už se plést
Národnímu shromáždění do cesty,

protože viděl že pokaždé,
když něco udělal,

vedlo to jen k extrémnější reakci lidu.

Takže na konci roku 1789
už je velká část Francie ve velkém chaosu.

Národní shromáždění vytváří ústavu,

která nebude dokončena až do roku 1791.

Snaží se ale dát věci dohromady,
aby tu ústavu mohli navrhnout.

V srpnu roku 1789 už ale mají jejich verzi
Deklarace nezávislosti.

Deklarace práv člověka a občana.

Takže kdyby všechno bylo dobré,
prostě bychom počkali pár let,

dostali bychom ústavu

a možná bychom měli
nějaký druh konstituční monarchie.

Ale naneštěstí, hlavně pro Ludvíka XVI,
nešlo to tak hladce.

Jak už jsme zmínili, všechno tohle začalo,
protože lidé měli hlad.

Máme finanční krizi, máme hladomor.

Takže v říjnu roku 1789,
pořád jsme v roce 1789,

se začaly rozšiřovat pomluvy,
že Marie-Antoinetta,

králova žena, si hromadila
obilí ve Versailles.

Takže lidé si začali představovat
velké hromady obilí ve Versailles,

a mluvíme tu o době,
kdy lidé neměli ani na chleba.

A chleba byl základem jejich stravy.

Kvůli tomu se uskutečnil pochod
rolnických žen do Versailles.

A byly ozbrojené.

Tohle je zobrazení těchto žen
na jejich pochodu do Versailles.

Dostaly se k Versailles
a dokázaly se dostat do

té budovy samotné.

A žádaly - protože měly podezření, co měli

Ludvík XVI a Marie Antoinetta
v plánu ve Versailles -

žádaly, aby se královská rodina
přestěhovala do Paříže.

Tak to je pochod žen,

kterým se podařilo dostat, oč žádaly.

Výsledkem bylo, že se Ludvík XVI a
jeho žena, Marie-Antoinetta, přestěhovali

zpátky do Paříže, kde nemohli dělat věci

jako schraňovat hromady obilí.

A také aby mohli být obklopeni
všemi těmi ne-tak-úplně-milými

lidmi, kteří mohli sledovat,

co dělají.

Myslím, že hlavní důvod byl,
že lidé měli hlad a

tak se šířily pomluvy
o králi hromadícím obilí.

Vznikly ale také pomluvy,
že král byl velmi

neuctivý k některým symbolům nové Francie,

Národního Shromáždění.

To také lidí hodně naštvalo.

A všichni, včetně

Ludvíka XVI, tak nějak věděli,
že se mu moc nelíbilo, co se dělo.

Nebyl příliš spokojený
s konstituční monarchií,

která se vytvářela,
protože Národní shromáždění

mu bralo moc.

Při vstupu do roku 1790 se tedy nacházíme

ve velmi nepříjemné situaci,
kdy jsou král a královna uvězněni

v Tuileriích v Paříži.

Národní shromáždění navrhuje

ústavu.

Vytvářejí ji tady nahoře,

všichni složili přísahu
v sále královské míčovny.

Zároveň jsou ale v celé Francií

také tzv. protipovstání.

Francie je tady.

Ve Francii jsou protipovstání lidí,

kterým se právě probíhající
revoluce nelíbí.

Ti jsou následně utišení.

A všichni lidi jsou navzájem
proti sobě spiknutí.

A pak je tu šlechta, která říká,

tyjo, víte co?

Nelíbí se mi, kam se tohle ubírá.

Už jsme viděli dost násilí.

Lidé jsou naštvaní.

Já si prostě vezmu svoje peníze
a všechno co můžu unést,

a půjdu pryč ze země.

Emigruju pryč ze země.

Takže šlechta začíná opouštět Francii.

Říká se jim 'Emigrés'

Vím, že to nevyslovuju správně.

Ale můžete vidět ten pocit,
ve Francii jsem se měl dobře,

ale už to tak dlouho nebude,
takže bych měl radši odjet.

Takže 1790 byl tak trochu
rok neklidu.

Teď jsme tedy v roce 1791
a stejná myšlenka o zmizení

pryč od nebezpečí se
líhne i v hlavě Ludvíka XVI.

a Marie-Antoinetty.

Oni ale nemohli opustit zemi.

Nevěřili Velké Británii.

Nevěřili žádné z těchto zemí,
že by jim poskytla

bezpečné přístřeší.

Takže jeden z genrálů,
který soucítil s jejich

případem, řekl, hele,
přijeďte aspoň do pohraniční

a můžete se se schovat všemu tomu neklidu,

který se děje.

Oblékli se tedy za poddané -
a tohle vám ukazuje,

jací lidé skutečně byli -

oblíkli se za poddané

a donutili své poddané,
aby se oblékli za šlechtu,

aby z nich udělali terče v případě,
že by je někdo přepadl

při útěku z Paříže.

Převlečeni za poddané,
král a královna se pokusili

uniknout do panství toho generála.

Ale když byli ve Varennes, přesně tady,

byli odhaleni.

A lidé je samořejmě zajali

a odvezli je zpět do Paříže.

Tomuhle se říká

útěk do Varennes,
nebo útěk pryč z Paříže,

nebo jak tomu chcete říkat.

Takže Ludvík XVI. už
začal chápat o co jde.

Pokusili se uniknout.

Lidé je ale přivedli zpátky.

Teď si dokážete představit, že hodně lidí

už krále nemělo rádo.

Nelíbila se jim ani existence
vůbec nějakého krále.

A ti nejrevolucionářštější,
nejradikálnější,

se jmenovali Jakobíni.

A poté, co se král s královnou pokusili
uniknout a byli přivedeni nazpět,

začali si říkat, k čemu to vůbec je,
mít nějakého krále?

A vy, z Národního shromáždění,
proč se vůbec snažíte psát

typ ústavy, která dává králi

vůbec nějakou moc?

Měli bychom mít republiku.

Což je v podstatě,
existuje hodně rozdílných

definicí o tom, co je to republika,
ale ta nejjednodušší je

že se jedná o stát bez krále,

bez panovníka, bez královny.

Radikálové říkají, my je nepotřebujeme,

vy z Národního shromáždění
si myslíte, že jste radikální.

Ale nejste radikální dostatečně.
My chceme úplně zrušit monarchii.

A to, že Ludvík XVI. chtěl utéct,

chápeme jako jeho abdikaci.

Abdikaci, neboli vzdání se trůnu.

A tak začali v Paříži organizovat-

Tohle je Champ-de-Mars

Vím, že to vyslovuju úplně špatně.

Tohle je aktuální fotka.

Začali sbírat podpisy v tomhle

veřejném parku, aby dali najevo:
my žádného krále nepotřebujeme.

Chceme si založit vlastní republiku.

A Národní shromáždění
není dostatečně radikální.

A tak se lidé začali shromažďovat
tady na Champ-de-Mars

a začalo to být trochu ošklivé.

Byla vyslána vojska, aby všechny

zklidnila.

A tahle vojska byla kontrolována

Národním shromážděním

Lidé, kteří jsou řízeni

třetím stavem.

Ale trochu se to zvrhlo.

Někdo házel na vojáky kameny.

Vojáci začali nejdříve
střílet do vzduchu.

Ale nakonec

stříleli i do davu.

Umřelo asi 50 lidí.

A to bylo krveprolití.

Nebo taky krveprolití na Champ-de-Mars.

Vím, že to říkám špatně.

Tohle ale není video
o francouzské výslovnosti.

Ale dokážete si představit,
že teď byli lidi naštvaní ještě víc.

A stále mají hlad.

Tento problém nezmizel.

Král s královnou byli velmi neochotní,

všichni je podezřívají, že se budou chtít

dostat zpátky k moci.

Zkusili utéct pryč,

když Jakobíni, nebo celkově revolucionáři

vedení Jakobíny, začali navrhovat,

hele, měli bychom mít republiku.

Neměli bychom vůbec mít krále.

A shromáždili lidi tady, a zničehonic,

vojska kontrolována Národním shromážděním

střílejí do davu, zabíjejí občany
kvůli házení kamenů.

Mohly to být velké kameny.

Ale dokážete si představit,
že tohle naštve už hladový

a potlačovaný lid ještě víc.

A aby se lidé stali ještě
paranoidnějšími, že král a královna

se nakonec vrátí k moci, máte dvě

hlavní moci, které se zničehonic snaží

dostat do Francouzské revoluce.

Teď trochu odbočím.

Protože tohle bylo
pro mě nejvíc matoucí,

když jsem se poprvé
učil Evropskou historii.

Máte tyhle státy.

Máte Rakousko, to jsem zvýraznil oranžově.

Tahle mapa je moderní.

Ale oranžovou jsem zvýraznil,
kde bylo Rakousko v tu dobu.

Kolem 1789, 1790 a 1791.

Červenou je vyznačené Prusko.

Chci vám ukázat, že tenkrát
to vypadalo o dost jinak než teď.

Dnešní Rakousko je tahle země.

A Prusko dnes už ani neexistuje.

A pak tady máte Svatou říši římskou,

která se skládá ze všech
těchto království, nebo říší,

nebo jak je chcete nazývat.
A tohle chci trochu objasnit.

Svatá říše římská nebyla,
jak řekl Voltaire,

ani svatá, ani římská, ani říše.

A měl pravdu.

Byla to vlastně taková volná
konfederace germánských

království a států - hlavně
germánských království a států.

Shoduje se to docela s dnešním Německem.

A dvě nejvlivnější mocnosti
ve Svaté říši římské,

nebo vlastně spíš nejvlivnější
mocnost ve Svaté říši římské

byli Rakušané.

A vládce Rakušanů měl titul

císaře Svaté říše římské.

A tím byl Leopold II.

Takže Leopold II. byl
císařem Svaté říše římské.

Ale nebyl jako římští císaří minulosti.

Římští císaři v minulosti
byli opravdu z Říma.

Nic ve Svaté říši římské
v době francouzské revoluce,

nemělo kontrolu nad Římem.

Takže to nebylo římské,

nemluvíme o lidech,
kteří mluvili latinsky.

Mluvíme o lidech, kteří mluvili
germánskými jazyky.

A nebyla to říše.

Neměla pevnou strukturu řízení.

Byla to volná konfederace států.

Ale nejvlivnější byla oblast,

která byla pod kontrolou
rakouských Habsburků

nebo chcete-li Leopolda II.

A nejen, že to tam měl
všechno pod kontrolou,

byl říšským císařem
a v podstatě měl

kontrolu nad Rakouskem,
nebo spíše Rakouskou říší v té době.

Byl ale také bratr Marie-Antoinetty!

Leopold II. byl její bratr.

Takže Leopold II. a
Fridrich Vilém II. Pruský,

což je další převážně germánský stát.

Vezmu si na to lepší barvu.

Vytvořili společně Pilnickou deklaraci.

Napíšu vám to.

A tohle tomu všeobecnému
naštvání Francouzů

vůbec nepomůže.

Pilnická deklarace.

Tohle se stalo v srpnu,
takže chci ujasnit,

co se vlastně stalo.

V červnu roku 1791, se pokusili utéct,

byli zahlédnuti ve Varennes.

Poté v červenci 1791
je tu masakr v Champ-de-Mars.

Takže lidé už byli docela nedůvěřiví
vůči králi a královně.

Myšlenka, že je vůbec
nepotřebujeme, se rozšiřovala.

A lidé jsou stále naštvanější.

A pak je tu Pilnická deklarace

zahraničních mocností,
z nichž jedna je vlastně

bratr právě vládnoucí
francouzské královské rodiny.

A ta deklarace nám vlastně říká,

že chtějí dostat francouzskou
monarchii zpátky k moci.

Neříkají, že by to chtěli udělat

vojenskými zásahy.

Ale je to deklarace,
vw které nesouhlasí s tím,

co se děje ve Francii.

A i když to oni sami nemuseli myslet

příliš vážně, francouzský lid
to vzal velmi vážně.

Máte tu ty velké mocnosti na tomhle území.

Máte tu Rakušany a Prusy.

To nebylo něco, co by mohli

lidé brát na lehkou váhu.

Proto to pouze zvýšilo strach,
že královská rodina udělá něco,

aby se dostala zpátky k moci

a potlačila lid.

A to umožnilo Jakobínům přidat plyn

při volání po republice.

Tímhle toto video ukončím.

V prvním videu jsme mohli vidět,
že to bylo zlé.

Teď je všechno ještě horší.

Francií začíná prostupovat chaos.

Lidé se ptají jestli vůbec

potřebují královnu a krále.

Zahraniční mocnosti se
do toho zapletou, když prohlásí,

že se jim moc nezdá to, co vidí,

jak jsou král
a královna svrženi.

To by mohlo pak napadnout i jejich lid.

A taky jsem tvůj brácha,
tak ti chci pomoct.

To lidi vyděsí ještě víc.

Národní shromáždění,
které je trochu počátkem

revoluce, taky tak trochu

masakruje lid.

Takže to vede k velmi napjaté
a ošklivé kapitole francouzské historie.

Dále uvidíte, že to vyvrcholí

terorem.

To uvidíte v dalším videu.