Umění mystifikace

Oslavován jako největší kapsář světa, Apollo Robbins zkoumá manýry lidského chování, když krade vaše hodinky. V legrační ukázce Robbins zkouší výběr z publika TEDGlobal 2013, ukazujíc, jak nedostatky v našem vnímání umožňují šlohnout peněženku a nechat ji na rameni majitele, zatímco ten o tom nemá ani ponětí.

Myslíte si, že je možné kontrolovat něčí pozornost?

Ještě víc než to,

co třeba předvídat lidské chování?

Myslím, že by to bylo zajímavé, kdybyste mohli.

Chci říct, že pro mě by to byla ideální nadpřirozená schopnost,

ve skutečnosti takový špatný způsob, jak se k tomu dostat.

Ale za sebe řeknu, že jsem strávil posledních 20 let

studiem lidského chování dosti neobvyklým způsobem:

kapsářstvím.

Když přemýšlíme o mystifikaci,

přemýšlíme o něčem, jako bychom k tomu odvraceli zrak,

když jsou to ve skutečnosti často věci, které máme přímo před sebou

a jsou nejméně viditelné.

Věci na které se díváte každý den, vůči kterým jste slepí.

Například, kolik z vás má ještě své mobilní telefony

právě teď u sebe?

Skvělé. Pečlivě to zkontrolujte.

Ujistěte se, že je máte stále u sebe.

Dělal jsem nějaké nákupy předem.

Dnes jste se na ně podívali pravděpodobně již několikrát,

ale položím vám ohledně nich otázku.

Bez toho, aniž byste se na svůj mobilní telefon přímo podívali,

pamatujete si ikonu v pravém dolním rohu?

Vytáhněte je, zkontrolujte a zjistěte, jak přesní jste byli.

Jak jste si vedli? Zvedněte ruce. Máte to?

Teď, když jste se na ně podívali, schovejte je,

protože všechny telefony mají něco společného.

Bez ohledu na to, jak si uspořádáte ikony,

stále máte v popředí hodiny.

Takže aniž byste se podívali na telefon, kolik bylo hodin?

Právě jste se podívali na hodiny, je to tak?

Je to zajímavá myšlenka. Teď vás požádám o další krok ve hře s důvěrou.

Zavřete oči.

Uvědomuji si, že vás k tomu žádám, zatímco jste právě slyšeli,

že je v místnosti kapsář, ale zavřete oči.

Nyní jste mě sledovali asi 30 sekund.

Se zavřenýma očima hádejte, co mám na sobě?

Udělejte nejlepší odhad.

Jaké barvy je moje košile? Jakou barvu má moje kravata?

Teď otevřete oči.

Podle zvednutých rukou, uhodli jste?

Je to zajímavé, že? Někteří z nás jsou trochu

vnímavější než ostatní. Vypadá to tak.

Ale já mám na to jinou teorii, model pozornosti.

Existují honosně vypracované modely pozornosti, Posnerův trojitý model pozornosti.

Já si to rád představuji velmi jednoduše, jako monitorovací systém.

Je to něco, jako když máte všechny ty vybrané snímače

a uvnitř vašeho mozku je malý hlídač.

Budeme mu říkat Frank.

Takže Frank sedí u stolu.

Má před sebou všechny druhy bezvadných informací,

vybavení se špičkovými technologiemi, má kamery,

má malý telefon, který může vzít, poslechnout si uši,

všechny tyto smysly, všechny tyto vjemy.

Ale pozornost je tím, co řídí vaše vnímání,

co ovládá vaši realitu. Je to brána do mysli.

Pokud se něčeho neúčastníte, nemůžete si toho být vědomi.

Ale paradoxně se můžete něčeho zúčastnit, aniž byste si toho byli vědomi.

To je důvod, proč existuje koktejlový efekt:

Když jste na večírku, s někým si povídáte,

a přesto můžete rozpoznat své jméno

a ani jste si neuvědomili, že jste poslouchali.

Pro svou práci si musím hrát s technikami zneužití této skutečnosti,

hrát si s vaší pozorností jako s omezeným zdrojem.

Takže pokud bych mohl řídit, jak nakládáte s vaší pozorností,

pokud bych mohl možná ukrást vaši pozornost prostřednictvím rozptýlení.

Teď, namísto udělat to jako mystifikaci

a odhodit to stranou,

namísto toho jsem se rozhodl se zaměřit na Franka,

být schopný si hrát s Frankem ve vaší hlavě,

s vaším malým hlídačem,

a dostat vás, místo zaměřování se na vnější smysly,

abyste se na chvíli zaměřili na ty vnitřní.

Takže pokud vás požádám o přístup k paměti, třeba, co to je?

Co se právě stalo? Máte peněženku?

Máte v peněžence American Express?

A když to udělám, váš Frank se otočí.

Přistoupí ke složce. Musí převinout pásku.

A co je zajímavé, je, že nemůže převinout pásku

ve stejné době, kdy se snaží zpracovat nové údaje.

Nuže, zní to jako dobrá teorie,

ale mohl bych mluvit dlouho a povědět vám spoustu věcí,

a mohou být pravdivé, část z nich,

ale myslím, že bude lepší, když se vám to pokusím ukázat zde živě.

Takže když sejdu dolů, udělám trochu nákupu.

Jen vydržte tam, kde se nacházíte.

Dobrý den, jak se máte? Je příjemné vás vidět.

Odvedla jste na jevišti skvělou práci.

Máte krásné hodinky, které nejdou sundat moc dobře.

Máte i svůj prsten?

Dobře. Jen si dělám soupis. Jste jako bufet.

Je těžké říct, kde začít, je tu tolik skvělých věcí.

Zdravím, jak se máte? Rád vás vidím.

Zdravím pane, můžete se pro mě postavit, prosím? Přesně tam, kde jste.

Ach, jste ženatý. Dobře se řídíte pokyny.

Těší mě, že vás poznávám, pane.

Nemáte toho uvnitř kapes moc.
Něco v kapse tady dole?

Doufejme, že ano. Posaďte se. Tak vidíte.
Vedete si dobře.

Zdravím, pane, jak se máte?

Rád vás vidím, pane. Máte prsten, hodinky.

Máte také peněženku?
Joe: Nemám.

Apollo Robbins: Dobře, jednu pro vás najdeme.

Pojďte tudy nahoru, Joe.

Zatleskejte Joeovi.

Pojďte nahoru Joe. Zahrajeme si hru.

(Potlesk)

Promiňte.

Myslím, že toto klikátko již potřebovat nebudu.
Můžete si jej vzít.

Mockrát děkuji. Cením si toho.

Pojďte na jeviště, Joe. Zahrajeme si teď malou hru.

Máte něco v předních kapsách?
Joe: Peníze.

AR: Peníze. Dobrá, zkusme to.

Můžete se postavit napravo ode mě?

Otočte se a podívejme.

Když vám dám něco, co patří mně,

to je jen něco, co mám, pokerový žeton.

Předpažte ruku. Pozorně ji sledujte.

Nyní je vaším úkolem se na ni soustředit.

Máte své peníze tady v přední kapse?
Joe: Jo.

AR: Dobře. Ve skutečnosti nedám ruku do vaší kapsy.

Nejsem připraven na tento druh závazku.

Jednou měl jeden chlapík v kapse díru

a to pro mě bylo dost traumatizující.

Hledal jsem jeho peněženku a on mi dal své telefonní číslo.

Bylo to velké nedorozumění.

Takže to udělejme jednoduše. Sevřete ruku.

Sevřete ji pevně. Cítíte pokerový žeton v ruce?
Joe: Ano.

AR: Byl byste překvapen, kdybych jej mohl vzít z vaší ruky? Řekněte ano.

Joe: Velmi.
AR: Dobře.

Otevřete ruku. Mockrát vám děkuji.

Budu podvádět, pokud mi dáte šanci.

Udělejte mi to těžší. Jen použijte ruku.

Chyťte mě za zápěstí, ale stiskněte, stiskněte pevně.

Viděl jste to?

Joe: Ne.
AR: Ne, není tady. Otevřete ruku.

Vidíte, zatímco se zaměřujeme na ruku,

právě teď sedí na vašem rameni.

Jen do toho a sundejte jej.

Teď to zkusme znovu.

Držte ruku otevřenou. Pořádně ji otevřete.

Zvedněte ruku o trochu výš, ale pozorně ji sledujte, Joe.

Podívejte, kdybych to udělal pomalu, byl by zpět na vašem rameni.

(Smích)

Joe, budeme to dělat dál, dokud to nepochopíte.

Nakonec to pochopíte. Mám ve vás důvěru.

Sevřete pevně. Jste člověk, nejste pomalý.

Je zpět na vašem rameni.

Zaměřoval jste se na svou ruku. Proto jste byl nepozorný.

Zatímco jste to sledoval, nemohl jsem tak docela sundat vaše hodinky. Bylo to těžké.

Přesto jste měl něco ve vaší přední kapse.

Pamatujete si, co to bylo?

Joe: Peníze.

AR: Zkontrolujte si kapsy. Zjistěte, zda tam stále jsou. Jsou tam? (Smích)

Oh, tam to bylo. Nestyďte se a odložte to zpátky.

Jen nakupujeme. Tento trik je spíše o načasování, opravdu.

Budu se snažit vtlačit vám to do ruky.

Položte vaši druhou ruku navrch, ano?

Je to úžasně zřejmé, že?

Vypadá to dost jako hodinky, které jsem měl na sobě, že?

(Smích) (Potlesk)

Joe: To je dost dobré. To je dost dobré.
AR: Oh, díky.

Ale to je jen začátek. Zkusme to znovu, trochu jinak.

Držte ruce u sebe. Položte druhou ruku navrch.

Tak, jestli tento malý žeton sledujete,

stal očividně malým terčem. Je jako falešná stopa.

Pokud to sledujeme takto zblízka, vypadá to, jako by se ztratil.

Není zpátky na vašem rameni.

Spadne ze vzduchu, přistane zpátky do ruky.

Viděl jste to?

Ano, je to legrační. Máme tam jednoho mrňouse.
Je z odboru. Pracuje tam nahoře celý den.

Kdybych to udělal pomalu, když to půjde hned,

přistane dolů do kapsy. Věřím, že je v této kapse, pane?

Ne, nesahejte do kapsy. To je jiný pořad.

Takže – (pištivý zvuk) – to je poněkud zvláštní. Mají na to injekce.

Mohu jim ukázat, co to je? Je to dost bizarní. To je vaše, pane?

Nemám tušení, jak to funguje. Prostě to jen pošleme tamhle.

To je super. S tímto potřebuji pomoc.

Stoupněte si mi tamhle.

Ne, neutíkejte. Měl jste něco v kapse u kalhot.

Kontroloval jsem svoji. Nemohl jsem najít všechno,

ale všiml jsem si, že máte něco tady.

Mohu si na okamžik osahat vaši kapsu?

Všiml jsem si toho tady dole. Je to něco vašeho, pane?

Je? Nemám tušení. To je kreveta.

Joe: Ano. Schovávám si ji na později.

AR: Všechny tyto lidi jste pobavil skvělým způsobem,

lépe, než si myslíte.

Takže bychom vám rádi věnovali tyto krásné hodinky jako dárek. (Smích)

Doufejme, že to odpovídá jeho vkusu.

Ale máme také několik dalších věcí,

něco málo peněz, a pak máme pár dalších věcí.

To vše patří vám

spolu s velkým potleskem od všech vašich přátel. (Potlesk)

Joe, velice vám děkuji.

(Potlesk)

Takže, stejná otázka, kterou jsem vám položil předtím,

ale tentokrát nemusíte mít zavřené oči.

Co mám na sobě?

(Smích)

(Potlesk)

Pozornost je mocná věc.

Jak jsem řekl, utváří vaši realitu.

Takže myslím, že bych vám rád položil tuto otázku.

Kdybyste mohli ovládat něčí pozornost,

co byste s ní dělali?

Děkuji vám.

(Potlesk)