Deprese jako civilizační choroba| Stephen Ilardi | TEDxEmory

Tato přednáška byla pořádána na TEDx s využitím konferenčního formátu TEDu, avšak nezávisle organizována místní komunitou.

Dr. Stephen Ilardi je profesorem klinické psychologie a autorem knihy "Léčba deprese: Jak porazit depresi bez léků v 6 krocích". Získal titul Ph.D. z klinické psychologie na Duke Univerzity v roce 1995 a od té doby pracoval na fakultách University of Colorado a (nyní) University of Kansas. Autor přes 40 odborných článků o duševních nemocech. Dr. Ilardi je celostátně uznávaným odborníkem na depresi. Americká psychologická asociace ocenila jeho práci prestižní cenou Blau Award za výsledky jeho rané kariéry, a jeho výzkum týkající se neurovědy a deprese byl financován Národním institutem duševního zdraví (NIMH).

Dr. Ilardi také obdržel několik významných cen za výuku jako projev uznání za jeho dynamické metody, které upoutají celou třídu. Nedávno byl zvolen z 2000 učitelů jako příjemce nejvyšší pocty pro učitele, ceny HOPE Award za učitelské zásluhy. Také provozuje aktivní klinickou praxi a během své kariéry léčil několik stovek pacientů s depresí. Dr. Ilardi žije v Lawrenci v Kansasu se svou ženou Marií a dcerou Abby.

Deprese je nejspíš jedním
z nejvíce nepochopených slov

v celém anglickém jazyce.

Tady je ten problém:

deprese má dva zásadně rozdílné významy,

které záleží na kontextu.

Pokud ve všední konverzaci

řeknou lidé, že mají depresi,

tak toto slovo používají
jako synonymum pro smutek.

Čili běžnou lidskou reakci

na kruté životní rány a strasti.

V tomto smyslu zná každý z nás bolest,
kterou deprese způsobuje.

Avšak v klinickém kontextu

je deprese zkratkou pro zničující nemoc.

Tak, tady máme obrázek.

Pro zničující nemoc.

Také ji nazýváme jako

velkou depresivní poruchu.

Je to nemoc, která okrádá lidi

o jejich osvěžující spánek,

okrádá je o energii,

o jejich pozornost,

koncentraci, paměť,

o jejich libido,
jejich schopnost prožívat radosti života.

Mnoho jedinců

okrádá o schopnost

milovat, pracovat a užívat si.

Dokonce je může okrást

o sílu žít,
což vám vysvětlím.

Jelikož víme, že deprese v mozku

aktivuje oblasti bolesti

v takovém rozsahu,
že vám jedinci s těžkou depresí,

pokud s nimi mluvíte a oni se vám otevřou,

řeknou vám,

tak jako mně řekli stokrát:

Jsou to muka.

Je to agonie,

utrpení.

A mnoho začne pohlížet na smrt

jako na vítaný způsob vysvobození.

Deprese je hlavním viníkem sebevražd,

které si každoročně vyžádají
přes milión životů po celém světě.

Vím, co si teď asi myslíte:

Člověče, tohle teda bude ale...

(Smích)

no, depresivní.

Takže vám prozradím jednu maličkost:

Nebude, opravdu nebude.

Deprese sice je záludný nepřítel,

ale jak jsem zjistil během svého 20letého

klinického výzkumu a klinické práce,

tohoto nepřítele můžeme porazit.

To je dobrá zpráva,

na kterou se dnes budu soustředit

z větší části této přednášky.

Nejprve ještě jedna špatná zpráva.

Deprese se stala globální epidemií.

Pokud se podíváme na USA,

zjistíme, že téměř 1 ze 4 Američanů

zažije mučivou, vysilující
bolest depresivní poruchy

ještě než dosáhne 75 let.

A je to horší.

Zdá se, že výskyt deprese se zvyšuje

s každou generací.

Takže každá následná generace

má větší podíl deprese

než ta, která ji předchází.

Podívejte se na tyto čáry.

Na grafu máme 4 různé generace.

Ta zelená čára vpravo

jsou nejstarší Američané.

A než se dožili

60 či 70 let,

vyskytla se u nich deprese v 10 %.

Je to hrozné, ale pořád je to nižší

než všechny následující generace.

Teď se podívejte na čáru,
která mě znepokojuje nejvíce.

Je to ta úplně vlevo.

Mladí dospělí Američané.

Vidíte, co se děje?

Ještě než dosáhnou 25 let,

vyskytne se u nich deprese ve 25 %.

Nezapomínejte, že hovoříme

o potenciálně smrtelné,

vysilující nemoci.

Pokud není léčena,
může způsobit i poškození mozku.

A pokud tuto čáru protáhneme,

než dosáhnou středního věku,

bude výskyt deprese činit přes 50 %.

Co se to jen na tom světě děje?

Co pohání tuto epidemii?

Co s tím můžeme dělat?

Co způsobuje depresi?

Na jedné straně

pokud si položíme tuto otázku,

budeme čelit odpovědi,
která je opravdu komplikovaná.

Doslova byly publikovány

tisíce a tisíce studií,

které objevily závratné množství faktorů,

vyskytujících se na počátku deprese:

biologické, psychologické,

kulturní, sociální, behaviorální.

Ale pokud se
prokoušeme touto složitostí,

zjistíme,

že je tu jeden společný, zásadní vzorec.

Prvotní činitel.

Prvotní příčina.

Říkám jí nekontrolovatelná
stresová odpověď mozku.

Všichni známe stresové odpovědi.

Pravděpodobně si je představíme
jako "bojuj, nebo uteč"

v extrémní podobě.

Zkuste o takové odpovědi přemýšlet.

Především proč se
u nás rozvinula a adaptovala.

Reakce "bojuj, nebo uteč" byla vyvinuta

zejména jako pomoc našim předkům,

když čelili predátorům či jinému

fyzickému nebezpečí.

Co potřebovali?

Intenzivní fyzickou aktivitu,

která by trvala pár sekund,

pár minut,

možná v extrémních případech pár hodin.

Je to velice drahá odpověď.

Ale výborná, pokud zastaví to, co má.

Je tu jeden problém.

U mnoha Američanů, Evropanů a lidí

v západním světě,

trvá tato stresová odpověď týdny,

měsíce a dokonce i roky.

A trvá-li tak dlouho,

je pro tělo a mozek neuvěřitelně toxická.

Narušuje nervové obvody v mozku,

které pracují s látkami,
o kterých jste slyšeli,

jako dopamin a serotonin,

acetylcholin, glutamát.

Takové narušení může vést
přímo k depresivní poruše.

Skutečně může poškodit mozek,

pokud se delší dobu neléčí.

Zejména v oblastech jako hipokampus,

který ovlivňuje paměť, a v mozkové kůře.

A také spouští zánětlivé reakce

v celém těle a mozku.

A toto jsme se dozvěděli o depresi:

zanícený mozek je depresivní mozek.

Tohle je překvapující,

protože epidemiologové identifikovali

velké množství nemocí,

které jsou nekontrolovatelné a epidemické

po celém civilizovaném světě.

Můžete vidět seznam:

ateroskleróza,

cukrovka,

obezita,

alergie,

astma,

různé druhy rakoviny,

všechno jsou to zánětlivá onemocnění.

Všechna jsou epidemická

v průmyslovém, moderním světě,

a téměř neexistující

mezi moderními domorodými národy.

Myslím, že musíme přidat depresi,

klinickou depresi,

na tento seznam.

Vykazuje všechny
známky civilizační choroby.

A víte, co to znamená?

Je to nemoc životního stylu.

Podívejte se na život kmene Kaluli

z horských oblastí Papuy Nové Guineje.

Byli rozsáhle studováni

antropologem Edwardem Shieffelinem.

Mezi Kaluli strávil přes deset let.

Jedna z otázek jeho výzkumu byla,

jak často zažívají Kaluli

stejné duševní nemoci jako my.

Opravdu objevil některé formy.

Vyzpovídal téměř 2000 členů Kaluli

a podrobně se jich ptal

na zkušenosti s klinickou depresí.

A víte, co vypátral?

Jeden menší případ ze 2000.

Výskyt klinické deprese u nich

je téměř stokrát menší než u nás.

Řeknu vám, proč je to tak pozoruhodné.

Protože mimo jiné,

Kaluli vedou skutečně těžký život.

Skutečně.

Mají vysoké procento kojenecké úmrtnosti.

Mají vysoké procento
parazitních infekcí.

Mají vysoké procento násilné smrti.

Ale nestávají se z nich depresivní lidé.

Samozřejmě cítí zármutek.

Ale neporazí je to.

Co je chrání?

Životní styl.

Přesněji řečeno vedou Kaluli život

velmi podobný životu našich předků,

během celého období pleistocénu,

které trvalo 1,8 milionu let.

Víte, že 99,9% tehdejších zkušeností lidí

a hominidů byl život

v podobě lovce-sběrače?

Co to znamená?

Nejvíce zátěže ze selekce,

která utvářela naše genomy, pochází

z pleistocénu.

Ještě pořád jsme dobře přizpůsobeni

takovému prostředí a životnímu stylu.

Netvrdím, že od té doby se nic nezměnilo.

Protože před 10-12 tisíci lety

bylo vyvinuto zemědělství.

A za tu dobu proběhla také nějaká

genetická selekce.

Spíše menšího rozsahu.

Ale co se stalo před 200 lety

s průmyslovou revolucí?

Byla nazvána
"radikální ekologická mutace".

Ten název se mi líbí.

Jako by se moderní
americký a západní život

radikálně oddělil

od všeho, co bylo předtím.

Naše prostředí radikálně zmutovalo,

ale jak moc se změnil lidský genom

za posledních 200 let?

Nijak.

Nezměnil se.
Za celých 8 generací.

To není dost času.

Co to znamená?

Je tu zásadní neshoda

mezi geny, které nosíme,

mezi těly a mozky,
které je utváří,

a mezi světem, ve kterém žijeme.

Vysvětlím vám to tak stručně, jak dovedu.

Nikdy jsme nebyli navrženi,

nikdy jsme k tomu nebyli stvořeni.

Nikdy jsme nebyli navrženi

pro sedavý, bytový,

sociálně izolovaný, bezspánkový,

fast-foodový, zběsile rychlý
moderní život.

Výsledek?

Epidemie depresivní poruchy.

Profesně zkoumám depresi.

Byl jsem vzděláván v tradiční
podobě psychoterapie.

Byl jsem vzděláván v prostředí, kde
jsem se naučil vše o antidepresivech.

Hned na počátku vám chci říct,
že nejsem proti takovým lékům.

Na depresi musíme útočit

všemi dostupnými nástroji, které máme.

Ale víte co?

Pokud na tuto epidemii
odpovíme pouze léky,

nic tím nespravíme.

Alespoň dosud se nám to nepodařilo.

O kolik myslíte,

že se spotřeba antidepresiv zvýšila

za posledních 20 let?

(Smích)

Nechcete hádat?

(nezřetelné odpovědi z publika)

Hezký odhad.

O 1700 %?
Zvýšila se o 300 %.

Byl jste blízko.

(Smích)

O 300 %!

A co se zatím děje

s výskytem deprese?

Neustále se zvyšuje.

1 z 9 Američanů nad 12 let

teď bere antidepresiva.

1 z 9!

Dokonce 1 z 5

se podle některých odhadů

pokoušel je brát.

Vyřešili jsme tím epidemii?

Ne, ani jsme ji nesnížili.

Myslím, že řešením
je změna životního stylu.

Před sebou vidíte seznam

šesti položek životního stylu.

Když jsme spolu s výzkumným týmem

zažili před 7 lety toto prozření,

začali jsme důkladně pročítat
literaturu o depresi,

klást si otázky:

Jak to ti Kaluli dělají,
co je ochraňuje?

To vše na základě toho,
co víme o depresi.

Jak to dělali naši předkové,
co je chránilo?

Rychle jsme objevili 6 faktorů,

které změnily nervovou chemii.

6 faktorů, které jsou
známy jako antidepresiva.

6 faktorů, které můžeme znovu získat

a zakomponovat je do struktury

našeho každodenního života v současnosti.

Abychom se chránili

před touto zničující nemocí.

Takže jsme navrhli nový léčebný program.

Je skutečně ambiciózní, uznávám.

Nebyl jsem si jistý,

jestli bude fungovat.

Víte co?

Nebyl jsem trénován
jako psychoterapeut,

jako intervenční výzkumník.

Pracoval jsem v základní neurovědě,
v psychopatologii.

Ale mojí vášní bylo srazit tuto

epidemii na kolena.

Mojí vášní bylo léčit jedince,

o kterých jsem věděl, že zkusili vše,

a přesto měli deprese.

Takže s velkou obavou

jsme se rozhodli navrhnout tento program.

Výsledky předčily mé nejodvážnější sny.

Existuje 6 hlavních elementů.

Ve zbývajícím čase
vám je v rychlosti představím.

Prvním je cvičení.

Víme, že cvičení je pro nás dobré.

Kolik z vás -
Můžete zvednout ruce?

Kolik z vás sem přišlo s vědomím,

že cvičení je pro nás skutečně dobré?

Všechny ruce jsou nahoře, že?

A změnilo to vaše chování?

Některým ano.

Každý ví, že je pro nás cvičení dobré.

Ale je tu problém:

mnoho lidí má potíže cvičení realizovat.

A víte co?

Hodně lidí si neuvědomuje,
jak dobré cvičení-

teď řeknu něco,
co může být trochu kontroverzní

a nemluvím v metaforách:
cvičení je lék.

Cvičení je doslova lék.

Změní mozek i tělo pozitivním způsobem,

který je účinnější

než jakýkoliv prášek.

Ano, řekl jsem to.

Účinnější než jakýkoliv prášek.

Teď řeknu něco ještě
více kontroverznějšího.

Pokud bychom vzali neurologické
a fyziologické účinky cvičení

a vložili je do prášku,

všechny ty blahodárné účinky
do vašeho mozku,

protistárnoucí účinky
do všech vrstev chromozomů

v každičké buňce vašeho těla

a účinky zvyšující duševní bystrost,

věřím, řekněte, pokud mě máte za šíleného,

věřím, že takový prášek by se stal

nejprodávanějším lékem všech dob.

Lídé by za něj zřejmě zaplatili cokoliv.

Ale je tu ten problém.

My necvičíme.

Prostě ne.

CDC má statistiky,
že 60 % dospělých Američanů

vůbec necvičí pravidelně.

Ale když se podíváme
na skupinky lovců a sběračů,

tak ti provozují více než 4 hodiny

dynamické aktivity každý den.

Vypadají skoro jako elitní atleti.

Dokonce i když jsou
ve středním věku či pozdějším.

Jednu věc na nich miluji.

Zeptáte-li se jich,

řeknou vám, že oni necvičí.

Prostě necvičí.

Neposilují.

Posilování by jim připadalo šílené.

Tak co dělají?

Žijí.

Oni žijí.

Je tu...

(Smích)

Ano, také se mi to líbí.

Řeknu vám jedno malé tajemství z oboru.

A chtěl bych, abyste si ho zapamatovali:

cvičení není přirozené.

Jsme stvořeni pro fyzickou aktivitu,

díky které dosáhneme adaptivních cílů.

Nejsme navrženi ke cvičení.

Když vložíte
laboratorního potkana do kolotoče

a roztočíte ho tak,

že se hýbe rychleji, než potkan chce,

tak víte, co udělá, když mu to dovolíte.

Skrčí se na zadeček

a kolotoč začne dřít jeho
srst a kůži přímo z jeho zadní části.

Nějak dokáže cítit naši bolest, že?

(Smích)

Když se podíváte
na nějaké posilovací zařízení,

tak část vašeho mozku začne křičet:

"Nedělej to!
K té věci se ani nepřiblížíš!"

(Smích)

Jak vyřešíme tento hlavolam?

V našem léčebném programu

provádíme dvě věci.

Cvičení děláme přirozené

a navíc společenské.

Jaká je nejpřirozenější aktivita na světě?

Chůze.

A hádejte co?

Rychlá chůze... znáte ji?

Když pospícháte na autobus.
Nebo aby vám neuletělo letadlo.

Taková chůze vám rozproudí
krev v aerobním rozsahu

a přesně to potřebujeme.

V závislosti na vašem věku
potřebujete mít puls mezi 120-150.

To stačí k tomu, aby se zvýšily signály

v dopaminových obvodech,
serotoninových obvodech.

Dvakrát jsme ji
testovali proti Zoloftu (antidepresivum).

Z dlouhodobějšího
hlediska vyhrála chůze.

V jakém dávkování?

30 minut, třikrát týdně.

To je nízké dávkování.

Ale může změnit váš život.

Přál bych si mít dostatek času,
abych vysvětlil

vše, co potřebuji,

ale řeknu vám ještě jednu věc:

omega-3 mastné kyseliny.

Víte, že váš mozek tvoří

z velké části tuk?

Víte, že mozek

tvoří po vysušení 60 % tuku?

Pokud vás někdo nazve "tučnou hlavou",

(Smích)

možná vám skládají kompliment.

(Smích)

Tady je ta věc.

Naše tělo si dokáže
vyrobit všechny tuky vyjma dvou,

a to esenciálních
mastných kyselin.

Slyšeli jste o nich,
omega-6 a omega-3.

Hrají doplňující se roli v těle a mozku.

Omega-6 jsou zánětlivé.

Omega-3 protizánětlivé.

Potřebujeme je v rovnováze.

Jsme navrženi tak,
abychom je měli v rovnováze.

Omega-3 pochází z trávy, rostlin,

řas a zvířat, která je pojídají.

Omega-6 zase ze zrní, ořechů,

semen a zvířat, která je pojídají.

Omega-6 tak
tvoří většinu

masové potravy, kterou přijímáme.

Naši předci lovci-sběrači
získávali omega-6 a omega-3

v optimální rovnováze, zhruba 1:1.

Nám ještě stačí 2:1.

Možná by se to dalo ještě při 3:1.

Jenže víte co?

Moderní americká strava,

kterou tvoří fast-food,

upravované potraviny,

zvířata živená zrním...

Vidíte tady ten poměr?

17:1.
To je daleko od rovnováhy.

Je to vysoce zánětlivé.

Je to vysoce utlumující.

Zdá se, že pokud bychom
stravu obohatili o omega-3,

mohlo by to působit antidepresivně.

A představte si...

Přes tucet výzkumných experimentů
nám ukázalo, že to je pravda.

Tady je antidepresivní dávka

a podělím se s vám o tento důležitý tip.

Nejlepší výzkum ukazuje,
že existuje určitá molekula omega-3,

nazvaná EPA.

A v tomto dávkování,
které je velmi vysoké,

1000 - 2000 mg denně,

působí antidepresivně.

Mnoha našim pacientům to významně pomohlo,

nejen co se týče deprese,

ale i jiných zánětlivých onemocnění.

Také v mém případě,
když jsem začal doplňovat omega-3

před několika lety,

tak zánět kolene zmizel,

a já mohl znovu
běhat a naplno hrát basketbal.

Suché oči se uklidnily,

takže jsem mohl dále nosit čočky.

Je to doslova reklama na zdraví,

v mnoha ohledech.

Kdyby někoho z vás zajímaly detaily

o tomto léčebném programu,

tak rychle projdu obrázky,

protože mi dochází čas.

Je toho tolik, co bych vám chtěl říct.

Tady jsem nechtěl mluvit o krávách.

Jsme navrženi jako velmi
společenská stvoření.

Jsme navrženi sbližovat se.

Víte, že přímý kontakt,

čas strávený ve fyzické
přítomnosti našich milovaných

skutečně zbrzdí naše stresové odpovědi?

Víte, že naši předkové strávili celý den,

každý den v přítomnosti svých milovaných?

Svých přátel?

Naši předkové trávili značné množství

času s lidmi, na kterých jim záleželo,

a co děláme my?

Takový čas jsme
vyměnili za čas s obrazovkou.

Přímý kontakt za Facebook, je to lepší?

(Smích)

A výsledek je katastrofální.

Výsledek je katastrofa.

Jsme zrozeni, abychom se sbližovali.
Potřebujeme spojení.

V našem léčebném protokolu
pracujeme velmi tvrdě,

abychom pomohli lidem v depresi

zabránit izolaci.

Protože když jste nemocní,
vaše tělo vám říká,

abyste se uzavřeli a stáhli.

Když onemocníte chřipkou,

je to přechodné.

Když máte klinickou depresi,

je to nejhorší věc na světě,
kterou můžete udělat.

Ačkoliv vám celé tělo říká pravý opak.

Naše závěry ukazují
hodně pozitivních údajů,

a jak jsem řekl, předčily
naše nejdivočejší očekávání.

Většina našich pacientů,
která k nám přišla,

zkoušela léky,

ale moc jim nepomohly.

Většina z nich zkusila tradiční terapii,

ale ta nebyla řešením.

Většina se uzdravila,

až když byli ochotni změnit svůj život.

Měli jsme muže, před rokem a půl,

který bojoval s depresí téměř 41 let.

Nepřetržitě.

A byl to jeden z nejšťastnějších
dnů mého života,

když přišel na kontrolu po 14 týdnech,

rozhlédl se po pokoji
se slzami v očích a řekl:

"Takhle si to pamatuju,
jaké to je být volný."

Může se to stát.

Neustále pracujeme
na zdokonalování tohoto programu.

Chceme, aby byl co nejlepší.

Přál bych si mít čas, abych vám mohl

ukázat, co všechno jsme zjistili.

Pokud se chce někdo
dozvědět více,

rád bych vás pozval na naše stránky.

Najdete tam hodně podrobností.

Přeji vám všem
radostný život bez deprese.

Děkuji.

(Potlesk)