Jak poznat lháře

Každý den jsme 10 až 200 krát obelháni a stopy vedoucí k odhalení lži mohou být velmi nenápadné a dokonce neintuitivní. Pamela Meyer, autorka knížky Liespotting (Odhalování lži), ukazuje projevy a náznaky, podle kterých se profesionálové odhalující lži snaží rozpoznat klam – a zároveň vyzdvihuje, že poctivost stojí za to zachovávat.

Dobrá, nechci tady nikoho vystrašit,

ale zrovna jsem zjistila,

že osoba napravo od vás je lhář.

(Smích)

A osoba nalevo je také lhář.

Stejně tak ten, kdo sedí přímo na vašem místě; to je také lhář.

Všichni jsme lháři.

Co se vám dnes chystám ukázat,

je výzkum, který zodpoví, proč jsme všichni lháři,

jak lež odhalit

a proč bychom chtěli ještě něco víc,

abychom nejen lež odhalili, ale zároveň poznali pravdu,

a abychom mohli budovat důvěru.

Když už mluvíme o důvěře,

od doby, kdy jsem napsala knížku "Odhalení lži"

se se mnou nikdo nechce setkat osobně, ne, ne, ne, ne, ne.

Říkaji, "To je v pohodě, pošlu ti email."

(Smích)

Už si ani nemůžu dát schůzku ve Starbucks.

Můj muž mi říká "Miláčku... podvody?

Možná ses mohla zaměřit spíš na vaření. Co takhle francouzská kuchyně?"

Takže než začnu,

vysvětlím vám můj cíl, což není naučit vás

hru "Mám tě!" Lidé, co odhalují lži,

nejsou ty přehnaně kritické děti,

ty děti, které vzadu v místnosti křičí "Mám tě! Mám tě!"

Zacukalo ti obočí. Rozšířily se ti nozdry.

Viděla jsem pořad "Lži mi," vím, že lžeš."

Ne, lidé odhalující lži jsou ozbrojeni

vědeckými znalostmi o tom, jak poznat klam.

Používají je, aby zjistili pravdu,

a dělají to, co vůdčí osoby každý den;

prožívají nesnadné konverzace s nesnadnými lidmi,

někdy ve velmi těžkých dobách.

A začnou tak,

že přijmou základní tezi,

která zní takto:

Lhaní je společný akt.

Zamyslete se nad tím, lež nemá absolutně žádnou jen pouhým řečením.

Její síla se objeví

až když někdo jiný akceptuje této lži věřit.

Vím, že to může znít tvrdě,

ale pokud vám někdo zalže,

je to proto, že se lží souhlasíte.

Pravda o lhaní číslo jedna: Lhaní je společný akt.

Ale ne všechny lži musí být špatné.

Někdy si přejeme být podvedeni,

kvůli společenské důstojnosti,

nebo třeba, aby bylo zachováno tajemství, které nemá být prozrazeno.

Řekneme "Pěkná písnička."

"Miláčku, jistě, že v tom nevypadáš tlustě."

Nebo, co rádi používají IT specialisti:

"Víte, zrovna jsem ten email našel ve spamu.

Je mi to moc líto."

Ale pak jsou tu situace, kdy si nepřejeme být klamáni.

Což pro nás může mít dramatické důsledky.

Minulý rok bylo 997 miliard dolarů

zpronevěřeno ve firmách jen ve Spojených státech.

To je téměř bilion dolarů.

To je sedm procent zisků.

Podvody mohou stát miliardy.

Třeba Enron, Madoff, úvěrová krize.

Nebo například dvojití agenti a zrádci

jako Robert Hanssen a Aldrich Ames,

lži mohou zradit naši zemi,

ohrozit naši bezpečnost, podrývat demokracii,

mohou způsobit smrt těm, kteří nás brání.

Podvod je ve skutečnosti vážná věc.

Jeden podvodník, Henry Oberlander,

byl opravdu úspěšným podvodníkem.

Britské úřady tvrdí,

že mohl zničit celý bankovní systém Západu.

A přesto ho nenajdete na Googlu, nikde.

Jednou byl vyslýchán a řekl tohle:

"Podívejte, mám jedno pravidlo."

A to bylo Henryho pravidlo.

"Podívejte, každý je ochoten vám něco dát,

dát vám něco výměnou za to, po čem zase touží on."

No a v tom je jádro věci.

Pokud nechcete být oklamáni, musíte vědět,

co je to, po čem toužíte?

A všichni se bojíme si to přiznat.

Přejeme si být lepšími manželi, lepšími ženami,

chytřejší, mocnější,

vyšší, bohatší ..

a seznam pokračuje.

Lhaní je pokus o překonání tohoto rozdílu,

o spojení našich přání a fantazií

o tom, kdo bychom chtěli být, mohli být,

s tím, jací doopravdy jsme.

A fakt jsme ochotni tyto rozdíly vyplnit lžemi.

Stude ukazují, že za jediný den můžete být obelháni

desetkrát až dvěstěkrát.

Samozřejmě, mnoho z těchto lží je neškodných.

V jiné studii se ukazuje,

že dva neznámí lidé si zalžou třikrát

v prvních 10 minutách setkání.

(Smích)

Když jsme prvně tato data slyšeli, tak nás to zarazilo.

Nemůžeme uvěřit tomu, jak je lež běžná.

V podstatě jsme proti lhaní.

Ale když se nad tím více zamyslíte,

dává to celkem smysl.

Lžeme více neznámým lidem než spolupracovníkům.

Extroverti lžou více než introverti.

Muži o sobě lžou osmkrát více

než o ostatních.

Ženy lžou více aby ochránili jiné.

Pokud jste v průměrném manželském svazku,

tak svému protějšku lžete

jednou z deseti případů.

Možná, že se vám tohle zdá špatné.

Ale pokud v manželství nejste, lžete jednou ze tří.

Lhaní je komplexní.

Je zakořeněno v našem denním a pracovním životě.

Jsme těžce rozpolcení co se pravdy týče.

Doplňujeme si ji podle potřeby,

někdy k tomu máme velmi dobré důvody,

někdy zkrátka nechápeme mezery v našem životě.

To je pravda o lhaní číslo dvě.

Jsme proti lhaní,

ale ve skrytu duše jsme pro,

způsobem, který si naše společnost utvářela

po staletí a staletí a staletí.

Je starý jako dýchání samotné.

Je částí naší kultury, naší historie.

Takový Dante, Shakespeare,

Bible, večerní zprávy.

(Smích)

Lhaní má pro náš druh evoluční hodnotu.

Vědci již dlouho vědí,

že čím je druh inteligentnější,

tím větší má mozkovou kůru,

a tím větší je pravděpodobnost, že bude lhát.

Možná si vzpomínáte na Koko.

Pamatujete si někdo na gorilu Koko, která se naučila znakovou řeč?

Koku učili komunikovat pomocí znakové řeči.

Tady je Koko s jejím koťátkem.

Je to její rozkošné, chlupaté koťátko.

Koko jednou své kotě obvinila z toho,

že vyrvala ze zdi umyvadlo.

(Smích)

Jsme naprogramováni stát se vůdcem smečky.

A začíná to brzy, vážně brzy.

Jak brzy?

Tak například děti předstírají pláč,

chvíli počkají, kdo přijde,

a pak zase začnou brečet.

Už roční děti se naučí zamlčovat.

(Smích)

Dvouleté zvládnou blafovat.

Pětileté lžou naprosto otevřeně.

Manipulují skrz pochlebování.

Devítileté děti jsou mistři v maskování.

Když jste ve věku vysokoškoláka,

lžete své matce jednou z pěti konverzací.

Když začnete pracovat a stanete se živitelem rodiny,

vstoupíte do světa, který je vyloženě přeplněn

spamy, nepravými digitálními přáteli,

záškodnickými médii,

vynalézavými zloději identit,

špičkovými podvodníky v pyramidových hrách,

epidemiemi podvodů --

což jeden autor ve zkratce nazývá

post-pravdIvá společnost.

Už dlouhou dobu je to

velmi matoucí.

Co s tím?

Mám pro vás určité rady,

abyste si proklestili cestu těmito podvody.

Trénovaní lidé odhalující lež dokáží v 90% poznat pravdu.

Co se nás ostatních týče, jsme úspěšní jen v 54%.

Proč je tak jednoduché se to naučit?

Prostě jsou dobří lháři a špatní lháři.
Neexistují žádní lháři od přírody.

Všichni děláme stejné chyby.
Všichni používáme stejné techniky.

Takže vám teď hodlám

ukázat 2 vzory podvodu.

A pak se podíváme na znaky podvodu
a jestli je na příkladu dokážeme najít.

A začneme s projevem.

(Video) Bill Clinton: Chci, abyste mě poslouchali.

Řeknu to ještě jednou.

Neměl jsem sexuální vztah

s tou ženou, paní Lewinskou.

Nikdy jsem nikoho nepřemlouval aby lhal.

ani jednou, nikdy.

A tato obvinění jsou lichá.

Musím jít zpět pracovat pro americký lid.

Děkuji.

Pamela Meyer: Dobrá, kde byly ty prozrazující znaky?

Tak zaprvé jsme slyšeli neco, čemu se říká nezkrácené popírání.

Studie prokazují, že se lidé snažící se až příliš něco popřít

uchylují více k formálnímu než neformálnímu vyjadřování.

Také jsme mohli slyšet snahu o distancování se: "ta žena".

Víme, že lháři se nevědomě snaží držet odstup

od jejich subjektu

používáním řeči jako svého nástroje.

Nebo když Bill Clinton řekl: "Takže, abych vám řekl pravdu..."

nebo oblíbené Richarda Nixona: "Se vší upřímností..."

byl by jasnou kořistí

pro každého kdo odhaluje lži a ví,

že kvalifikační jazyk, jak se tomu říká, kvalifikační jazyk jako tento

ještě více diskredituje subjekt.

Kdyby zopakoval celou otázku,

nebo kdyby okořenil svůj případ příliš mnoho detaily --

což jsme všichni rádi, že neudělal --

zdiskreditoval by se ještě více.

Freud měl pravdu.

Freud řekl: "Víte, je v tom mnohem více než proslov.

Žádný smrtelník neudrží tajemství.

I když mlčí, prozradí ho tělo."

To děláme všichni bez ohledu na to, jak jsme silní.

Všechny nás zrazuje naše tělo.

Ukážu vám Dominika Strauss-Kahna s Obamou,

jak se neverbálně prozrazuje.

(Smích)

Což nás přivádí k dalšímu znaku,

kterým je řeč těla.

Jak jde o řeč těla, stačí udělat následující.

Prostě jen zahoďte svoje domněnky.

Nechte vědu aby trochu pozměnila vaše znalosti.

Protože obecně si myslíme, že lháři sebou stále šijí.

Ale naopak, zjistilo se, že když lžou, zamrzne jim horní polovina těla.

Myslíme si, že lháři se nám nepodívají do očí.

Naopak, spíše se dívají do očí až příliš,

aby vykompenzovali svůj výmysl.

Myslíme, že vřelost a úsměvy

dávají najevo čestnost, upřímnost.

Ale člověk trénovaný v odhalování lží

dokáže rozeznat falešný úsměv na míle daleko.

Dokážete tady najít falešný úsměv?

Vědomě dokážete pohnout

mimickými svaly okolo pusy.

Ale opravdový úsměv se skrývá v očích, ve vráskách okolo očí.

Vědomě ty svaly nestáhnete,

obzvlášť pokud jste to přehnali s Botoxem.

Nepřežeňte to s Botoxem; nikdo vám už nebude věřit.

Podívejme se na určité rysy.

Dokážete uhádnout, o co jde v konverzaci?

Dokážete podle těchto rysů

poznat rozdíly mezi tím,

co někdo říká a jak se chová?

Jistě, teď se to zdá celkem jasné,

ale když se bavíte s někým,

u koho čekáte podvod,

držení těla je nejpřehlíženějším znakem, který ale může hodně napovědět.

Upřímný člověk bude spolupracovat.

Bude na vaší straně.

Bude nadšený.

Bude vám chtít pomoci při hledání pravdy.

Bude ochotný diskutovat, jmenovat podezřelé,

říkat detaily.

Řekne: "Hele,

možná to byli tihle chlápci z finančního, kdo padělal ty šeky."

Bude se zlobit, když bude mít pocit, že je křivě obviněn

po celou dobu rozhovoru, nejen občas;

bude rozzlobený po celou dobu rozhovoru.

A když se zeptáte někoho čestného

co by se mělo stát tomu, kdo padělal ty šeky,

čestný člověk spíše

navrhne přísnější než mírnější trest.

Teď si představte, že vedete tu stejnou konverzaci

s nějakým lhářem.

Ten bude stažený,

oči sklopené, hlubší hlas,

bude mluvit přerušovaně, chvíli neposedí.

Zeptejte se lháře na jejich příběh

a on vám začne vykládat až příliš mnoho podrobností

ve všemožných nepodstatných věcech.

A pak vám řekne svůj příběh v přesně chronologickém sledu.

Zkušený vyšetřovatel

přijde a velmi rafinovaně

se po několika hodinách výslechu

zeptá dotyčného, aby převyprávěl svůj příběh pozpátku,

a pak se dívá jak se dotyčný vrtí

a zjišťuje, u kterých otázek se projevuje nejvíce rysů lháře.

Proč to tak dělá? Protože všichni děláme to stejné.

Opakujeme svá slova,

ale horko těžko už opakujeme i gesta.

Říkáme "ano" a točíme hlavou "ne."

Povídáme velmi přesvědčivé příběhy, mírně krčíme rameny.

Pácháme strašlivé činy

a usmíváme se, když už vypadá, že nám to projde.

Třeba tenhle úsměv je známý jako "křivácká radost."

A tohle uvidíme na několika videích,

ale nejdříve začneme -- pro Ty z vás, kdo neví,

tohle je kandidát na prezidenta John Edwards,

který šokoval Ameriku nemanželským dítětem.

Vidíme ho jak mluví o tom,
že si nechá udělat otcovský test.

Teď ho můžete vidět

jak říká "ano" i když kroutí hlavou "ne,"

a mírně krčí ramena.

(Video) John Edwards: Klidně ho podstoupím.

Vím, že není možné, aby to dítě bylo moje

už kvůli časovému nesouladu.

Takže vím, že to není možné.

Rád podstoupím otcovský test,

opravdu rád.

Tazatel: A podstoupíte ho brzy? Je tu někdo --

JE: Víte, to není jen na mně. Na test potřebujete i toho druhého.

Ale rád ho podstoupím.

PM: Vidíte, otáčení hlavou je mnohem snadnější rozpoznat,

když víte, na co se zaměřit.

Ale také se stane,

že má někdo určitý výraz,

kterým maskuje jiný. Ten se pak objevuje v záblescích.

Vrazi jsou známí tím, že se u nich občas objeví smutek.

Váš nový firemní partner vám může potřást rukou,

oslavovat, jít s vámi na večeři

a najednou se v něm mihne záblesk zlosti.

A určitě se tady za jednu noc nestaneme
experty v rozpoznávání tváří,

ale jeden projev, který je velmi nebezpečný
a dá se lehce poznat, vás naučím.

A to je výraz pohrdání.

Když je někdo naštvaný, pořád jsou oba dva na stejné úrovni.

Stále je to celkem zdravý vztah.

Ale když se zlost změní na opovržení,

tak rovnost končí.

Má to co dělat s morální nadřazeností.

A proto je velmi těžké se z toho dostat.

Takhle to vypadá.

Vyznačuje se tak, že jeden koutek rtů

je stažený nahoru a dovnitř.

Je to jediný asymetrický výraz.

A když vidíte, že má někdo takový výraz,

nezáleží na tom, jestli následuje podvod --

a ne vždy následuje --

hleďte jinam, jděte jinam,

rozmyslete si dohodu,

řekněte: "Ne, díky. Nejdu dál na poslední rundu. Díky."

Věda objevila

velmi mnoho ukazatelů.

Víme například,

že lháři mění rychlost svého mrkání,

směřují chodidly k východu.

Berou různé věci

a stavějí je mezi sebe a člověka, který se jich vyptává.

Mění hloubku hlasu,

často mluví mnohem hlouběji.

Ale pozor.

Tyhle známky chování jsou stále jen určitým chováním.

Není to důkaz podvodu.

Jsou to výstražná znamení.

Jsme pořád jen lidi.

Děláme tyhle jakoby znaky lhářů všude možně celý den.

Neznamenají automaticky, že je někdo lhář.

Ale když jich uvidíte víc, je to určitý signál.

Sledujte, poslouchejte, zkoumejte, dávejte těžké otázky,

zkuste se dostat ze zajetí jen toho co víte,

a zajímejte se, ptejte se více otázek,

mějte úctu, chovejte se k tomu člověku přátelsky.

Nesnažte se být jako ti ze "Zákona a pořádku" nebo jiných seriálů,

jako někdo, kdo dokope podezřelého k přiznání.

Nebuďte příliš agresivní, to nefunguje.

Takže jsme si řekli něco

o tom jak mluvit s lhářem

a jak poznat lež.

Jak jsem na začátku slíbila,
podíváme se taky, jak vypadá pravda.

Takže vám ukážu dvě videa,

dvě matky - jedna lže, druhá mluví pravdu.

Tyto matky zkoumal

David Matsumoto z Kalifornie.

A jsou podle mě skvělým příkladem toho,

jak vypadá pravda.

Tahle matka, Diane Downs,

zblízka zastřelila své děti,

odvezla je do nemocnice,

zatímco krvácely v autě

a do prohlášení uvedla, že to udělal
nějaký rozcuchaný cizinec.

A na videu můžete vidět,

že ani nedokáže předstírat utrápenou matku.

Čeho si tady můžete všimnout

je neskutečný nesoulad

mezi tím hororem, který popisuje

a jejím naprosto chladným chováním.

A když se pořádně podíváte, uvidíte ve videu i ten křivácký úsměv.

(Video) Diane Downs: Když v noci zavřu oči,

Vidím Kristýnku jak se po mně natahuje v autě

a krev jí teče z úst.

a že -- možná to časem odezní --

ale nemyslím.

Toho se bojím nejvíc.

PM: Teď vám pustím video

Erin Runnion, matky, která opravdu truchlí,

když u soudu stála tváří v tvář vrahovi a mučiteli své dcery.

Neuvidíte žádné falešné emoce,

jen skutečné výrazy mateřské bezmocnosti.

(Video) Erin Runnion: Napsala jsem toto prohlášení třetího dne

od noci, kdy jsi mi sebral mé dítě,

ublížil jsi jí,

zničil jsi jí,

děsil jsi jí, dokud se její srdce nezastavilo.

A ona bojovala, vím, že Ti vzdorovala.

Vím, že se na Tebe podívala

jejíma úžasnýma hnědýma očima

a Ty jsi ji chtěl stejně zabít.

Nerozumím tomu,

nikdy to nepochopím.

PM: Tady prostě vidíte skutečné nezfalšovatelné emoce.

V dnešní době výrazně pokročila technologie, která nám ukáže

jak vypadá pravda, z vědeckého hlediska.

Například víme,

že existují speciální přístroje detekující náš pohled a infračervené mozkové scannery,

magnetická rezonance dokáže odhalit signály, které naše tělo vydává

když se snažíme podvádět.

A tyhle technologie nám všem budou jednou k dispozici

jako všelék proti podvodům

a jednou budou neskutečně užitečné.

Na druhou stranu si ale zatím představte:

S kým chcete být na schůzce,

s někým, kdo je trénovaný, aby odhalil pravdu,

nebo s někým, kdo s sebou potáhne

180kg elektroencefalogram (EEG)?

Lidé, kteří odhalují lži spoléhají na lidské nástroje.

"Oni vědí" kdosi jednou řekl.

"Skutečnou povahu poznáte, když je vše zahaleno tmou."

Ale co je celkem zajímavé je,

že máme v dnešní době takové tmy velmi málo

Náš svět je vzhůru 24 hodin denně.

Je transparentní

i skrz blogy a sociální sítě,

které vám přináší různé zprávy od nové generace lidí,

kteří se rozhodli žít veřejně.

Svět je mnohem hlučnější.

Takže jeden z cílů, který máme

je si zapamatovat,

že přehnané sdílení, to není upřímnost.

Naše šílené tweetování a psaní SMSek

mohou zakalit fakt,

že delikátnost slušného vyjadřování -- charakter, čestnost --

je to, co stále hraje roli a vždy bude.

Takže v tomhle o tolik hlučnějším světě

nám možná přijde logické

snažit se být trošku víc důslední

co se našich mravních zásad týče.

Když propojíte vědecké poznatky o rozpoznávání podvodu

s uměním jako je správně se dívat a naslouchat,

vyčleníte se ze zavedené praxe spolupracovat ve lžích.

Začnete novou cestu,

budete trošičku důslednější,

protože pošlete všem okolo signál

"Hele, můj svět, náš svět

bude pocitvý.

Můj svět se stává takovým, kde je pravda posilována

a falešnost odhalována a odsunována na okraj."

Když tohle uděláte,

věci okolo vás se začnou mírně měnit.

A to je pravda. Děkuji za pozornost.

(Aplaus)