Justice: What's The Right Thing To Do? Episode 01 "THE MORAL SIDE OF MURDER"

Financování tohoto programu je poskytováno:

Další financování je poskytováno:

Tohle je přednáška o spravedlnosti a začneme s příběhem-

Předpokládejme, že jste řidič trolejbusu,

a váš trolejbus se řítí po trati rychlostí 60 mil za hodinu

a na konci trati si všimnete pěti pracovníků, kteří na ní pracují.

Zkusíte zastavit, ale nemůžete,

vaše brzdy nefungují

cítíte se zoufale, protože víte,

že pokud srazíte těchto pět pracovníků,

všichni zemřou.

Předpokládejme, že to víte jistě,

a tak se cítíte bezmocně

dokud si nevšimnete, že tu je

odbočka doprava

na boční kolej.

Na konci této koleje

je jeden pracovník,

pracující na koleji.

Řízení kol funguje,

takže můžete

odbočit trolejbusem, pokud chcete

na boční kolej.

Zabít jednoho,

ale ušetřit pět.

Zde je naše první otázka:

Co je správné udělat?

Co byste udělali?

Udělejme hlasování,

kolik z vás

by otočilo trolejbus na boční kolej?

Kolik by to neudělalo?

Kolik z vás by pokračovalo rovně?

Zvedněte ruce, ti, kteří by pokračovali rovně.

Jen hrstka lidí, většina by odbočila.

Pojďme si nejprve poslechnout tohle.

Potřebujeme zjistit důvody, proč si myslíte,

že to je správná věc. Začněme s většinou, která by odbočila

na vedlejší kolej.

Proč byste to udělali,

jaký byste k tomu měli důvod?

Kdo je ochoten nám to dobrovolně říct?

Do toho, postavte se.

Protože nemůže být správné zabít pět lidí, když namísto toho můžete zabít pouze jednoho.

Nebylo by správné zabít pět lidí,

kdybyste mohl zabít pouze jednoho místo toho.

To je dobrý důvod.

To je dobrý důvod.

Kdo další?

Souhlasí všichni s tímto

důvodem? Co vy?

No přemýšlel jsem, že to byl stejný důvod jako

11. září - považujeme lidi, kteří letěli letadlem,

kteří letěli letadlem do

Pennsylvánie za hrdiny,

protože se rozhodli zabít lidi na palubě,

a nezabít více lidí

ve velkých budovách.

Takže princip tam byl 11. září stejný

je to tragická událost,

ale je lepší zabít jednoho, aby pět mohlo žít.

Je to důvod pro většinu z vás, kteří by odbočili, že ano?

Teď si poslechněme

místo

téhle většiny,

ty, co neodbočili.

No, já si myslím, že to je stejný typ mentality, kterým se odůvodňuje genocida a totalita.

Abyste zachránili jeden typ rasy, musíte vyhladit jinou.

Takže, co byste v tomto případě udělal? Abyste

zabránil

hrůzám genocidy,

srazil byste pět lidí a zabil je?

Pravděpodobně ano.

Dobře, kdo ještě?

To je odvážná odpověď, děkuji.

Pojďme si představit jiný

případ s trolejbusem

a uvidíme

jestli

ta většina

bude chtít stále dodržet své zásady,

podle kterých by měl jeden člověk zemřít, aby mohlo pět žít.

Tentokrát nejste řidič trolejbusu, jste přihlížejícím,

který stojí na mostě s výhledem na trolejbusové koleje.

A dolů po trati jede trolejbus,

na konci kolejí je pět pracovníků,

brzdy nefungují,

trolejbus se chystá narazit do těch pěti a zabít je.

A tentokrát

nejste řidičem,

cítíte se úplně bezmocně,

dokud si nevšimnete,

že vedle vás stojí

naklánějící se

z mostu

velmi obézní muž.

A vy byste ho mohli

strčit dolů,

on by spadl z mostu

na koleje

přesně do cesty

trolejbusu.

Zemřel by,

ale ušetřilo by to těch pět.

Kolik z vás by teď shodilo

toho obézního muže z mostu? Zvedněte ruce.

Kolik z vás by to neudělalo?

Většina lidí by to neudělala.

Tady je očividná otázka

co se stane

se zásadou,

že je lepší zachránit pět životů, i když to znamená jeden obětovat, což principiálně

téměř každý schválil

v prvním případě.

Potřebuji slyšet od někoho, kdo byl v obou

případech mezi většinou,

Jak si vysvětlujete rozdíl mezi těmito dvoumi situacemi?

Ta druhá řekl bych zahrnuje aktivní volbu toho

strčit člověka

dolů, což

myslím znamená,

že ta druhá osoba sama o sobě by se jinak té
situace vůbec neúčastnila

takže

to znamená rozhodnout za něj řekl bych

aby

se zapojil do něčeho, čeho by se jinak neúčastnil což je

myslím víc než

co jste uvedl v prvním případě,

kde tři skupiny, řidič a

dvě skupiny dělníků se

tak nějak už účastní té situace.

Ale ten jeden dělník, ten je boční koleji

on si nevybral to, že obětuje svůj život o nic víc
než ten tlustý člověk, nebo ano?

To je pravda, ale on byl na kolejích,

ten druhý byl na mostě.

Pokračujte, můžete se k tomu vrátit jestli chcete.

Dobře, je to těžká otázka,

dobrá práce, je to těžká otázka.

Kdo jiný

dokáže

najít způsob jak spojit

reakce většiny v těchto dvou případech? Ano?

No řekl bych,

že v prvním případě

kde máte jednoho dělníka a pět

a jedná se o volbu mezi těma dvěma a vy musíte

udělat určité rozhodnutí a lidé umřou kvůli trolejbusu

ne nutně kvůli vašim přímým činům. Trolejbus
má dráhu

a vy musíte udělat vteřinové rozhodnutí,

kde to že tlustého člověka shodíte z mostu je ve skutečnosti
vašim aktem vraždy,

máte nad tím kontrolu

zatímco nad trolejbusem kontrolu mít nemusíte.

Takže si myslím, že je to trošku rozdílná situace.

Dobře, kdo na to má odpověď? Je to, kdo na to má odpověď?
Ne, bylo to dobré, kdo má

Kdo chce odpovědět?

Je to to rozřešení?

Nemyslím si, že je to moc dobrý důvod, protože si vybíráte

tak jako tak si musíte vybrat kdo zemře, protože buď
se rozhodnete zatočit a zabijete člověka,

což je aktem vědomé

myšlenky zatočit,

nebo se rozhodnete strčit tlustého muže

dolů, což je taky aktivním

vědomým činem, takže tak jako tak, činíte volbu.

Chcete odpovědět?

No, pořád si nejsem jistý, že je to ten případ, zdá se to
pořád trochu jiné, ten čin že fakticky

shodíte někoho na koleje a zabijete ho,

vy ho zabíjíte sami, shazujete ho svýma vlastníma
rukama, vy shazujete a

to je jiné

než zatočit něčím, co způsobí smrt

do jiného... víte

nezní to úplně správně tak jak to tady říkám.

Ne, to je v pořádku, jak se jmenujete?

Andrew.

Andrew a dovolte mi položit vám tuto otázku Andrew,

řekněme

stojím na mostě

vedle toho tlustého člověka

nemusel jsem ho strčit, řekněme že stál

na padacích dvířkách, které jsem mohl otevřít takto
otočením volantu,

otočil byste jím?

Z nějakého důvodu mi to stále připadá víc

víc špatné.

Teda myslím, že možná, kdybyste náhodou nějak strčil do převodovky

nebo

nebo řekněme, že to auto

překáželo směrem k tlačítku, které spustí tu past,

pak bych s tím mohl souhlasit.

Dobrá, stále se to zdá

špatné, ale tak, že se to v prvním případě špatné nezdá otočit, říkáte

A v jiné možnosti, tedy chci říct, že jste přímo zapojen do situace

V té druhé možnosti jste také jako divák.

Takže máte šanci se zaplést nebo ne do možnosti strčit do tlustého muže.

Pojďme nachvilu zapomenout na tento případ,

to je dobré,

ale pojďme si představit jiný případ. Tentokrát si představme lékaře na pohotovosti,

ke kterému přijde šest pacientů,

kteří byli oběťmi obrovské dopravní nehody trolejbusu

pět z nich utrpělo mírným zraněním a jeden je v tak vážném stavu,

že byste ošetřovali jen jeho,

ale v tomto čase by těch pět ostatních umřelo. Nebo byste dohlíželi na těch pět, ošetřovali je,

ale během té doby

by ten jeden zraněný umřel.

Kolik z vás

by zachránilo těch pět

na místě lékaře?

Kolik z vás by zachránilo jednoho?

Pouze pár lidí,

jen část z vás.

Předpokládám, že jde o stejný důvod.

Jeden život versus pět.

Nyní předpokládejme,

další případ v roli doktora.

Teď jste transplantační chirurg

a máte pět pacientů, kdy každý z nich

zoufale potřebuje transplantovat orgán.

Jeden potřebuje transplantovat srdce, jiný plíce,

další ledvinu,

ten po něm játra

a ten pátý

slinivku břišní

Jenže vy nemáte žádné dárce

a vypadá to,

že je akorát uvidíte zemřít.

A pak

se náhodou přihodí,

že ve vedlejší místnosti

je zdravý muž, který přišel na lékařskou prohlídku.

A on..

vám se to líbí..

.. a on si zrovna zdříml.

Mohli byste velmi tiše jít

a vyrvat z něj pět orgánů. Ten člověk by umřel,

ale mohli byste zachránit těch pět.

Kolik z vás by to udělalo? Někdo?

Kolik? Zvedněte ruce, kdo by to udělal.

Někdo na balkóně?

Vy byste to udělal? Opatrně, nenaklánějte se tolik.

Kolik z vás by to neudělalo?

Tak dobře.

Co tedy říkáte, mluvte vy na balkóně,

vytrhl byste orgány, proč?

Vlastně bych docela rád navrhl alternativní

možnost vybrat jednoho

z těch pěti

a použít jeho čtyři zdravé orgány, abych zachránil zbylé pacienty.

To je dost dobrý nápad.

To je perfektní nápad.

Až na to,

že jste právě zničil smysl té filozofie.

Vraťme se zpátky

od těchto příběhů a těchto argumentů,

abychom si uvědomili pár věcí

o způsobu, jak se tyto argumenty začaly vyvíjet.

Jisté

morální principy

se už začaly rozvíjet

z diskuze, kterou jsme vedli

a zvažme

jak tyto morální principy

vypadají.

Ten první morální princip, který se v diskuzi vyskytl, říká

že udělat tu správnou věc, udělat tu morální věc

závisí na následcích, které vyplynou

z vaší činnosti.

Ale to nejdůležitější je,

že by bylo lepší, kdyby pět přežilo,

i kdyby jeden musel zemřít.

To je příklad

konsekvencionalistické

morální argumentace.

Konsekvencionalistické morální usuzování hledá moralitu v následcích činnosti. Ve stavu

světa, který je následkem

něčeho,co děláme.

Ale pak jsme šli trochu dál, vzali jsme doúvahy ty další případy

a nebyli jsme si tak jistí

o

konsekvencionalistické morální argumentaci.

když lidé váhají

strčit tlustého muže

z mostu

nebo odebrat orgány nevinnému

pacientovi,

lidé se přiklánějí

k důvodům

souvisejícím

s vlastní

kvalitou aktu

samotného.

Ať byly následky jakkékoli,

lidé byli neochotní,

lidé si mysleli, že je prostě špatné,

kategoricky špatné,

zabít

člověka,

nevinného člověka,

i kvůli

záchraně

pěti životů. To si lidé mysleli.

Ve druhé

verzi každého příběhu jsme to přehodnotili.

Toto ukazuje

druhý

kategorický

styl,

jak přemýšlet

o morální argumentaci.

Kategorická morální argumentace hledá morálku
v jistých absolutních morálních požadavcích

v jistých kategorických povinnostech a právech

bez ohledu na následky.

Budeme zkoumat

v následujících dnech a týdnech rozdíl mezi

konsekvencialistickými a kategorickými
morálními principy.

Nejvlivnější

příklad z

konsekvenciálního morálního uvažování je
utilitariasmus, učení, které vynalezl

Jeremy Bentham, anglický politický
filosof 18. století.

Nejdůležitější

filosof kategorického morálního uvažování

je

německý filosof 18.století Emmanuel Kant.

Takže se podíváme

na ty dva rozdílné způsoby morálního
uvažování

posoudíme je

a také zvážíme jiné.

Pokud se podíváte na osnovu, všimnete si,
že jsme přečetli množství skvělých a
slavných knih.

Knihy od Aristotela

Johna Locka

Emanuela Kanta, Johna Stuarta Milla

a jiných.

Také si z osnovy povšimnete, že nečteme
pouze tyto knihy,

ale také

přijímáme všechny

současné politické a právní spory, které
vyvolávají filosofické otázky.

Budeme diskutovat o rovnoprávnosti a
nerovnoprávnosti,

pozitivní akci,

svobodnému projevu versus nenávistnému
projevu,

sňatcích stejného pohlaví, vojenskou
brannou povinnost,

řadu praktických otázek, proč

prostě neoživit tyto abstraktní a vzdálené
knihy

ale ujasnit, odhalit, co je v sázce v
našich každodenních životech včetně našich
politických

životů,

pro filosofii.

Takže budeme číst tyto knihy

a budeme diskutovat o těchto

problémech a uvidíme jak o sobě vzájemně
informují a osvětlují se.

To může znít dostatečně přitažlivě

ale zde

musím vydat upozornění,

a to upozornění je následující

čtení těchto knih

tímto způsobem

je cvičením sebepoznání,

jejich čtení tímto způsobem přináší
určitá rizika

rizika, která jsou obojí, osobní
i politická,

rizika, která každý student politické
filosofie znal.

Tato rizika vycházejí z faktu,

že filosofie

nás učí

a vyvádí z míry

tak, že nás konfrontuje s tím, co už víme.

Ironií je,

že obtížnost tohoto kurzu spočívá
ve skutečnosti v tom, že učí to, co již znáte.

Funguje to tak,

že vezmeme, co známe ze známého
nezkoumaného prostředí,

a učiníme z toho neznámé.

Takhle fungovaly tamty příklady

fungovaly tak

hypotézy, se kterými jsme začali, s jejich
kombinací s hravostí a střízlivostí.

Takhle také fungují tyto filosofické
knihy. Filosofie

nás odcizuje