Financování tohoto programu je poskytováno: Další financování je poskytováno: Tohle je přednáška o spravedlnosti a začneme s příběhem- Předpokládejme, že jste řidič trolejbusu, a váš trolejbus se řítí po trati rychlostí 60 mil za hodinu a na konci trati si všimnete pěti pracovníků, kteří na ní pracují. Zkusíte zastavit, ale nemůžete, vaše brzdy nefungují cítíte se zoufale, protože víte, že pokud srazíte těchto pět pracovníků, všichni zemřou. Předpokládejme, že to víte jistě, a tak se cítíte bezmocně dokud si nevšimnete, že tu je odbočka doprava na boční kolej. Na konci této koleje je jeden pracovník, pracující na koleji. Řízení kol funguje, takže můžete odbočit trolejbusem, pokud chcete na boční kolej. Zabít jednoho, ale ušetřit pět. Zde je naše první otázka: Co je správné udělat? Co byste udělali? Udělejme hlasování, kolik z vás by otočilo trolejbus na boční kolej? Kolik by to neudělalo? Kolik z vás by pokračovalo rovně? Zvedněte ruce, ti, kteří by pokračovali rovně. Jen hrstka lidí, většina by odbočila. Pojďme si nejprve poslechnout tohle. Potřebujeme zjistit důvody, proč si myslíte, že to je správná věc. Začněme s většinou, která by odbočila na vedlejší kolej. Proč byste to udělali, jaký byste k tomu měli důvod? Kdo je ochoten nám to dobrovolně říct? Do toho, postavte se. Protože nemůže být správné zabít pět lidí, když namísto toho můžete zabít pouze jednoho. Nebylo by správné zabít pět lidí, kdybyste mohl zabít pouze jednoho místo toho. To je dobrý důvod. To je dobrý důvod. Kdo další? Souhlasí všichni s tímto důvodem? Co vy? No přemýšlel jsem, že to byl stejný důvod jako 11. září - považujeme lidi, kteří letěli letadlem, kteří letěli letadlem do Pennsylvánie za hrdiny, protože se rozhodli zabít lidi na palubě, a nezabít více lidí ve velkých budovách. Takže princip tam byl 11. září stejný je to tragická událost, ale je lepší zabít jednoho, aby pět mohlo žít. Je to důvod pro většinu z vás, kteří by odbočili, že ano? Teď si poslechněme místo téhle většiny, ty, co neodbočili. No, já si myslím, že to je stejný typ mentality, kterým se odůvodňuje genocida a totalita. Abyste zachránili jeden typ rasy, musíte vyhladit jinou. Takže, co byste v tomto případě udělal? Abyste zabránil hrůzám genocidy, srazil byste pět lidí a zabil je? Pravděpodobně ano. Dobře, kdo ještě? To je odvážná odpověď, děkuji. Pojďme si představit jiný případ s trolejbusem a uvidíme jestli ta většina bude chtít stále dodržet své zásady, podle kterých by měl jeden člověk zemřít, aby mohlo pět žít. Tentokrát nejste řidič trolejbusu, jste přihlížejícím, který stojí na mostě s výhledem na trolejbusové koleje. A dolů po trati jede trolejbus, na konci kolejí je pět pracovníků, brzdy nefungují, trolejbus se chystá narazit do těch pěti a zabít je. A tentokrát nejste řidičem, cítíte se úplně bezmocně, dokud si nevšimnete, že vedle vás stojí naklánějící se z mostu velmi obézní muž. A vy byste ho mohli strčit dolů, on by spadl z mostu na koleje přesně do cesty trolejbusu. Zemřel by, ale ušetřilo by to těch pět. Kolik z vás by teď shodilo toho obézního muže z mostu? Zvedněte ruce. Kolik z vás by to neudělalo? Většina lidí by to neudělala. Tady je očividná otázka co se stane se zásadou, že je lepší zachránit pět životů, i když to znamená jeden obětovat, což principiálně téměř každý schválil v prvním případě. Potřebuji slyšet od někoho, kdo byl v obou případech mezi většinou, Jak si vysvětlujete rozdíl mezi těmito dvoumi situacemi? Ta druhá řekl bych zahrnuje aktivní volbu toho strčit člověka dolů, což myslím znamená, že ta druhá osoba sama o sobě by se jinak té situace vůbec neúčastnila takže to znamená rozhodnout za něj řekl bych aby se zapojil do něčeho, čeho by se jinak neúčastnil což je myslím víc než co jste uvedl v prvním případě, kde tři skupiny, řidič a dvě skupiny dělníků se tak nějak už účastní té situace. Ale ten jeden dělník, ten je boční koleji on si nevybral to, že obětuje svůj život o nic víc než ten tlustý člověk, nebo ano? To je pravda, ale on byl na kolejích, ten druhý byl na mostě. Pokračujte, můžete se k tomu vrátit jestli chcete. Dobře, je to těžká otázka, dobrá práce, je to těžká otázka. Kdo jiný dokáže najít způsob jak spojit reakce většiny v těchto dvou případech? Ano? No řekl bych, že v prvním případě kde máte jednoho dělníka a pět a jedná se o volbu mezi těma dvěma a vy musíte udělat určité rozhodnutí a lidé umřou kvůli trolejbusu ne nutně kvůli vašim přímým činům. Trolejbus má dráhu a vy musíte udělat vteřinové rozhodnutí, kde to že tlustého člověka shodíte z mostu je ve skutečnosti vašim aktem vraždy, máte nad tím kontrolu zatímco nad trolejbusem kontrolu mít nemusíte. Takže si myslím, že je to trošku rozdílná situace. Dobře, kdo na to má odpověď? Je to, kdo na to má odpověď? Ne, bylo to dobré, kdo má Kdo chce odpovědět? Je to to rozřešení? Nemyslím si, že je to moc dobrý důvod, protože si vybíráte tak jako tak si musíte vybrat kdo zemře, protože buď se rozhodnete zatočit a zabijete člověka, což je aktem vědomé myšlenky zatočit, nebo se rozhodnete strčit tlustého muže dolů, což je taky aktivním vědomým činem, takže tak jako tak, činíte volbu. Chcete odpovědět? No, pořád si nejsem jistý, že je to ten případ, zdá se to pořád trochu jiné, ten čin že fakticky shodíte někoho na koleje a zabijete ho, vy ho zabíjíte sami, shazujete ho svýma vlastníma rukama, vy shazujete a to je jiné než zatočit něčím, co způsobí smrt do jiného... víte nezní to úplně správně tak jak to tady říkám. Ne, to je v pořádku, jak se jmenujete? Andrew. Andrew a dovolte mi položit vám tuto otázku Andrew, řekněme stojím na mostě vedle toho tlustého člověka nemusel jsem ho strčit, řekněme že stál na padacích dvířkách, které jsem mohl otevřít takto otočením volantu, otočil byste jím? Z nějakého důvodu mi to stále připadá víc víc špatné. Teda myslím, že možná, kdybyste náhodou nějak strčil do převodovky nebo nebo řekněme, že to auto překáželo směrem k tlačítku, které spustí tu past, pak bych s tím mohl souhlasit. Dobrá, stále se to zdá špatné, ale tak, že se to v prvním případě špatné nezdá otočit, říkáte A v jiné možnosti, tedy chci říct, že jste přímo zapojen do situace V té druhé možnosti jste také jako divák. Takže máte šanci se zaplést nebo ne do možnosti strčit do tlustého muže. Pojďme nachvilu zapomenout na tento případ, to je dobré, ale pojďme si představit jiný případ. Tentokrát si představme lékaře na pohotovosti, ke kterému přijde šest pacientů, kteří byli oběťmi obrovské dopravní nehody trolejbusu pět z nich utrpělo mírným zraněním a jeden je v tak vážném stavu, že byste ošetřovali jen jeho, ale v tomto čase by těch pět ostatních umřelo. Nebo byste dohlíželi na těch pět, ošetřovali je, ale během té doby by ten jeden zraněný umřel. Kolik z vás by zachránilo těch pět na místě lékaře? Kolik z vás by zachránilo jednoho? Pouze pár lidí, jen část z vás. Předpokládám, že jde o stejný důvod. Jeden život versus pět. Nyní předpokládejme, další případ v roli doktora. Teď jste transplantační chirurg a máte pět pacientů, kdy každý z nich zoufale potřebuje transplantovat orgán. Jeden potřebuje transplantovat srdce, jiný plíce, další ledvinu, ten po něm játra a ten pátý slinivku břišní Jenže vy nemáte žádné dárce a vypadá to, že je akorát uvidíte zemřít. A pak se náhodou přihodí, že ve vedlejší místnosti je zdravý muž, který přišel na lékařskou prohlídku. A on.. vám se to líbí.. .. a on si zrovna zdříml. Mohli byste velmi tiše jít a vyrvat z něj pět orgánů. Ten člověk by umřel, ale mohli byste zachránit těch pět. Kolik z vás by to udělalo? Někdo? Kolik? Zvedněte ruce, kdo by to udělal. Někdo na balkóně? Vy byste to udělal? Opatrně, nenaklánějte se tolik. Kolik z vás by to neudělalo? Tak dobře. Co tedy říkáte, mluvte vy na balkóně, vytrhl byste orgány, proč? Vlastně bych docela rád navrhl alternativní možnost vybrat jednoho z těch pěti a použít jeho čtyři zdravé orgány, abych zachránil zbylé pacienty. To je dost dobrý nápad. To je perfektní nápad. Až na to, že jste právě zničil smysl té filozofie. Vraťme se zpátky od těchto příběhů a těchto argumentů, abychom si uvědomili pár věcí o způsobu, jak se tyto argumenty začaly vyvíjet. Jisté morální principy se už začaly rozvíjet z diskuze, kterou jsme vedli a zvažme jak tyto morální principy vypadají. Ten první morální princip, který se v diskuzi vyskytl, říká že udělat tu správnou věc, udělat tu morální věc závisí na následcích, které vyplynou z vaší činnosti. Ale to nejdůležitější je, že by bylo lepší, kdyby pět přežilo, i kdyby jeden musel zemřít. To je příklad konsekvencionalistické morální argumentace. Konsekvencionalistické morální usuzování hledá moralitu v následcích činnosti. Ve stavu světa, který je následkem něčeho,co děláme. Ale pak jsme šli trochu dál, vzali jsme doúvahy ty další případy a nebyli jsme si tak jistí o konsekvencionalistické morální argumentaci. když lidé váhají strčit tlustého muže z mostu nebo odebrat orgány nevinnému pacientovi, lidé se přiklánějí k důvodům souvisejícím s vlastní kvalitou aktu samotného. Ať byly následky jakkékoli, lidé byli neochotní, lidé si mysleli, že je prostě špatné, kategoricky špatné, zabít člověka, nevinného člověka, i kvůli záchraně pěti životů. To si lidé mysleli. Ve druhé verzi každého příběhu jsme to přehodnotili. Toto ukazuje druhý kategorický styl, jak přemýšlet o morální argumentaci. Kategorická morální argumentace hledá morálku v jistých absolutních morálních požadavcích v jistých kategorických povinnostech a právech bez ohledu na následky. Budeme zkoumat v následujících dnech a týdnech rozdíl mezi konsekvencialistickými a kategorickými morálními principy. Nejvlivnější příklad z konsekvenciálního morálního uvažování je utilitariasmus, učení, které vynalezl Jeremy Bentham, anglický politický filosof 18. století. Nejdůležitější filosof kategorického morálního uvažování je německý filosof 18.století Emmanuel Kant. Takže se podíváme na ty dva rozdílné způsoby morálního uvažování posoudíme je a také zvážíme jiné. Pokud se podíváte na osnovu, všimnete si, že jsme přečetli množství skvělých a slavných knih. Knihy od Aristotela Johna Locka Emanuela Kanta, Johna Stuarta Milla a jiných. Také si z osnovy povšimnete, že nečteme pouze tyto knihy, ale také přijímáme všechny současné politické a právní spory, které vyvolávají filosofické otázky. Budeme diskutovat o rovnoprávnosti a nerovnoprávnosti, pozitivní akci, svobodnému projevu versus nenávistnému projevu, sňatcích stejného pohlaví, vojenskou brannou povinnost, řadu praktických otázek, proč prostě neoživit tyto abstraktní a vzdálené knihy ale ujasnit, odhalit, co je v sázce v našich každodenních životech včetně našich politických životů, pro filosofii. Takže budeme číst tyto knihy a budeme diskutovat o těchto problémech a uvidíme jak o sobě vzájemně informují a osvětlují se. To může znít dostatečně přitažlivě ale zde musím vydat upozornění, a to upozornění je následující čtení těchto knih tímto způsobem je cvičením sebepoznání, jejich čtení tímto způsobem přináší určitá rizika rizika, která jsou obojí, osobní i politická, rizika, která každý student politické filosofie znal. Tato rizika vycházejí z faktu, že filosofie nás učí a vyvádí z míry tak, že nás konfrontuje s tím, co už víme. Ironií je, že obtížnost tohoto kurzu spočívá ve skutečnosti v tom, že učí to, co již znáte. Funguje to tak, že vezmeme, co známe ze známého nezkoumaného prostředí, a učiníme z toho neznámé. Takhle fungovaly tamty příklady fungovaly tak hypotézy, se kterými jsme začali, s jejich kombinací s hravostí a střízlivostí. Takhle také fungují tyto filosofické knihy. Filosofie nás odcizuje