Vaše řeč těla ovlivňuje to, kým jste
-
0:00 - 0:03Chtěla bych začít tím, že vám nabídnu
-
0:03 - 0:06netechnickou radu do života,
-
0:06 - 0:09a jediné, co musíte udělat je, že
-
0:09 - 0:12na dvě minuty změníte své držení těla.
-
0:12 - 0:16Ale než vám to celé prozradím, ráda bych vás požádala,
-
0:16 - 0:19abyste zkontrolovali své tělo a to, co s ním právě teď děláte.
-
0:19 - 0:22Kolik z vás se tak nějak choulí do sebe?
-
0:22 - 0:25Možná, že se hrbíte, máte nohu přes nohu,
-
0:25 - 0:27možná, že se držíte za kotníky.
-
0:27 - 0:30Někdy máme takhle založené ruce.
-
0:30 - 0:34Někdy je takhle rozpínáme. (Smích)
-
0:34 - 0:36Vidím vás. (Smích)
-
0:36 - 0:38Chci tedy, abyste pozorně sledovali, co právě teď děláte.
-
0:38 - 0:41Vrátíme se k tomu za několik minut,
-
0:41 - 0:44a doufám, že když se s tím naučíte trochu pracovat,
-
0:44 - 0:47pomůže vám to zásadně změnit váš život.
-
0:47 - 0:52Jsme fascinováni řečí těla
-
0:52 - 0:54a zajímá nás především
-
0:54 - 0:56řeč těla ostatních lidí.
-
0:56 - 1:00Zajímá nás například - (Smích) -
-
1:00 - 1:05zvláštní interakce nebo úsměv
-
1:05 - 1:09nebo pohrdavý pohled nebo možná podivné mrknutí
-
1:09 - 1:12nebo dokonce také podání ruky.
-
1:12 - 1:16Komentátor: Tady přichází k domu č. 10 a podívejte se,
-
1:16 - 1:18šťastný policista si podává ruku s prezidentem
-
1:18 - 1:20Spojených států amerických. A tady přichází
-
1:20 - 1:22premiér - ? A nic. (Smích)
-
1:22 - 1:27(Smích) (Potlesk)
-
1:27 - 1:31Amy Cuddy: Takže podání ruky nebo nepodání ruky
-
1:31 - 1:34může být předmětem rozhovorů na celé týdny a týdny a týdny.
-
1:34 - 1:36Dokonce v BBC nebo New York Times.
-
1:36 - 1:40Když přemýšlíme o neverbálním chování,
-
1:40 - 1:43nebo řeči těla -- my sociologové tomu říkáme neverbální chování --
-
1:43 - 1:46jde o řeč, a tím do naší úvahy přichází komunikace.
-
1:46 - 1:48Když přemýšlíme o komunikaci, uvažujeme o interakcích.
-
1:48 - 1:51Co mi říká vaše tělo?
-
1:51 - 1:54Co mé tělo říká vám?
-
1:54 - 1:59A je řada důvodů, proč věřit, že toto je ten správný
-
1:59 - 2:01úhel pohledu. Sociologové strávili spoustu času
-
2:01 - 2:05sledováním toho, jak působí řeč našeho těla
-
2:05 - 2:06nebo řeč těla jiných lidí na naše rozhodnutí.
-
2:06 - 2:10A my z řeči těla vyvozujeme rychlé závěry a soudy.
-
2:10 - 2:14A tyto úsudky mohou předpovídat opravdu smysluplná životní rozhodnutí
-
2:14 - 2:17jako například to, koho zaměstnáme nebo povýšíme, koho pozveme na rande.
-
2:17 - 2:20Například, Nalini Ambady, vědkyně z Tufts univerzity,
-
2:24 - 2:27dokazuje, že když lidé sledují třicetivteřinové němé záběry
-
2:27 - 2:30skutečných interakcí mezi lékařem a pacientem,
-
2:30 - 2:33jejich názory na lékařovo příjemné vystupování
-
2:33 - 2:35předpovídají, jestli lékař bude nebo nebude zažalován.
-
2:35 - 2:38Takže to moc nesouvisí s tím, jestli
-
2:38 - 2:39lékař je nekompetentní, ale s tím, jestli se nám líbí
-
2:39 - 2:42a jak se k sobě vzájemně chovají.
-
2:42 - 2:46Alex Todorov z Princeton nám dokonce ukázal,
-
2:46 - 2:49že názory lidí na obličeje politiků
-
2:49 - 2:54utvořené během pouhé jedné vteřiny, mohou ze 70 % předpovědět složení amerického Senátu
-
2:54 - 2:56a volby guvernérů,
-
2:56 - 3:00a dokonce když se podíváme do digitálního světa,
-
3:00 - 3:03dobře použité emotikony v online rozhovorech
-
3:03 - 3:06mohou vést k pocitu, že daný rozhovor má pro vás větší hodnotu.
-
3:06 - 3:09A když je nepoužíváte správně, tak opačnou.
-
3:09 - 3:14Takže když přemýšlíme o neverbálních projevech, zabýváme se tím, co si myslíme
-
3:14 - 3:16o jiných lidech, co si oni myslí o nás a jaké to má následky.
-
3:16 - 3:18Často ale zapomínáme na další publikum,
-
3:18 - 3:21které je ovlivněno našimi neverbálními projevy, a to jsme my samotní.
-
3:21 - 3:24I my jsme ovlivněni našimi neverbálními projevy, našimi myšlenkami
-
3:24 - 3:27a pocity a fyziologií.
-
3:27 - 3:30O jakých neverbálních projevech tedy mluvím?
-
3:30 - 3:33Jsem sociální psycholožka, zabývám se předsudky,
-
3:33 - 3:37učím na obchodní škole, kde panuje soutěživá atmosféra,
-
3:37 - 3:39takže je přirozené, že se zajímám o rozložení moci.
-
3:39 - 3:43Zajímám se hlavně o neverbální projevy
-
3:43 - 3:45moci a převahy.
-
3:45 - 3:48A jaké jsou neverbální projevy moci a převahy?
-
3:48 - 3:50Zde jsou.
-
3:50 - 3:53V říši zvířat to jsou projevy roztahování se.
-
3:53 - 3:55Děláte se velkými, natahujete se,
-
3:55 - 3:59zabíráte prostor, v podstatě se otevíráte.
-
3:59 - 4:01Je to o otevírání se. A to platí
-
4:01 - 4:05napříč celou říší zvířat. Není to omezeno jen na primáty.
-
4:05 - 4:09A lidé dělají úplně to samé. (Smích)
-
4:09 - 4:12Dělají to, když mají moc po delší dobu i tehdy,
-
4:12 - 4:15když se cítí mocně v jedné určité chvíli.
-
4:15 - 4:18A toto je obzvlášť zajímavé, protože nám to ukazuje,
-
4:18 - 4:23jak jsou projevy moci univerzální a staré.
-
4:23 - 4:26Tímto projevem, který je známý jako pýcha,
-
4:26 - 4:28se zabývala Jessica Tracy. Dokazuje, že
-
4:28 - 4:31lidé, kteří se narodili se zrakem
-
4:31 - 4:34a lidé, kteří jsou od narození nevidomí, se takto chovají,
-
4:34 - 4:37když vyhrají v nějakém sportovním závodě.
-
4:37 - 4:38Když překročí cílovou čáru a vyhrají,
-
4:38 - 4:40tak nezáleží na tom, jestli to předtím viděli někoho udělat.
-
4:40 - 4:41Prostě to udělají.
-
4:41 - 4:45Paže vztyčené do V, brada je lehce zvednutá.
-
4:45 - 4:48Co děláme, když se cítíme bezmocní? Přesný opak.
-
4:48 - 4:51Uzavřeme se. Schoulíme se do sebe.
-
4:51 - 4:54Jakoby se zmenšíme. Nechceme narazit do člověka vedle nás.
-
4:54 - 4:57Takže znovu vidíme, že zvířata a lidé dělají úplně to samé.
-
4:57 - 5:01A přesně to se stane, když se velká moc setká s malou.
-
5:01 - 5:03Máme ve zvyku
-
5:03 - 5:07doplnit neverbální projevy druhých.
-
5:07 - 5:10Jestliže se nacházíme v přítomnosti někoho mocného,
-
5:10 - 5:12máme tendenci se jakoby zmenšit. Neděláme to samé co oni.
-
5:12 - 5:15Děláme přesný opak.
-
5:15 - 5:17Tento projev chování sleduji ve třídě,
-
5:17 - 5:24a co vidím? Vidím, že studenti MBA
-
5:24 - 5:27předvádějí celou řadu neverbálních projevů moci.
-
5:27 - 5:29Máme lidi, kteří jsou jako karikatury alfa samců,
-
5:29 - 5:33přijdou do třídy, přímo doprostřed místnosti
-
5:33 - 5:36ještě předtím než začne výuka, jakoby chtěli obsadit celý prostor.
-
5:36 - 5:38Když se posadí, jakoby se roztahovali.
-
5:38 - 5:40Takto zvedají ruce.
-
5:40 - 5:44Jiní se v podstatě hroutí,
-
5:44 - 5:46když přijdou do místnosti. Vidíte to hned, jak vstoupí.
-
5:46 - 5:48Vidíte to na jejich obličeji a těle, a na židli sedí tak,
-
5:48 - 5:50že se celí stáhnou do sebe a dělají se malými,
-
5:50 - 5:53a když zvedají ruku, dělají toto.
-
5:53 - 5:55Všimla jsem si několika věci.
-
5:55 - 5:57První věc nás nepřekvapí.
-
5:57 - 6:00Zdá se, že to souvisí s pohlavím.
-
6:00 - 6:04Je mnohem pravděpodobnější, že se takto chovají ženy a ne muži.
-
6:04 - 6:07Ženy se dlouhodobě cítí méně mocné než muži,
-
6:07 - 6:11takže to není překvapující. Ale další věc, které jsem si všimla,
-
6:11 - 6:14se vztahuje k míře, v jaké
-
6:14 - 6:17se studenti zapojují v hodině a jak dobře jim to jde.
-
6:17 - 6:20A to je u MBA studentů velmi důležité,
-
6:20 - 6:24protože aktivita v hodině tvoří polovinu známky.
-
6:24 - 6:27Obchodní školy zápasí s touto propastí mezi známkami obou pohlaví.
-
6:27 - 6:30Přicházejí podobně nadané ženy a muži,
-
6:30 - 6:33ale potom mají takové rozdíly ve známkách,
-
6:33 - 6:36a zdá se, že to částečně souvisí s jejich aktivitou.
-
6:36 - 6:39Takže jsem si řekla, dobrá,
-
6:39 - 6:41máme tu lidi, kteří jsou aktivní.
-
6:41 - 6:44Je možné je přimět k tomu, aby to předstírali
-
6:44 - 6:47a vedlo by je to potom k větší aktivitě?
-
6:47 - 6:51Společně s mou hlavní spolupracovnicí Danou Carney z Berkeley
-
6:51 - 6:55jsme chtěly zjistit, jestli to lze předstírat, dokud to nedokážete?
-
6:55 - 7:00Jestli to můžete jen na chvíli zkusit a skutečně
-
7:00 - 7:02změnit výsledky svého chování tak, abyste se cítili mocnějšími?
-
7:02 - 7:06Víme, že naše neverbální projevy ovlivňují, co si o nás jiní lidé
-
7:06 - 7:07myslí a co cítí. Máme pro to řadu důkazů.
-
7:07 - 7:11Ale nás ve skutečnosti zajímalo to, jestli naše neverbální projevy
-
7:11 - 7:14ovlivňují to, jak sami o sobě přemýšlíme a jaký máme ze sebe pocit?
-
7:14 - 7:16Existuje několik důkazů, že ano.
-
7:16 - 7:21Tak například, usmíváme se, když jsme šťastní,
-
7:21 - 7:23ale také když jsme nuceni se usmívat,
-
7:23 - 7:27protože mezi zuby takto držíme propisku.
-
7:27 - 7:30Je to obousměrné. Stejně jako s mocí,
-
7:30 - 7:36ta také funguje obousměrně. Když cítíte svou moc,
-
7:36 - 7:39je pravděpodobnější, že uděláte toto, ale je také dost možné, že
-
7:39 - 7:45když předstíráte moc, tak se budete pravděpodobně
-
7:45 - 7:48mocnými také cítit.
-
7:48 - 7:50Druhá otázka byla,
-
7:50 - 7:53nyní již víme, že naše mysl mění naše těla,
-
7:53 - 7:57ale platí také, že naše těla mění naši mysl?
-
7:57 - 7:59A když mluvím o myslích v případě mocných,
-
7:59 - 8:01o čem vlastně mluvím?
-
8:01 - 8:03Mluvím o myšlenkách a pocitech
-
8:03 - 8:07a určitých fyziologických věcech, které utvářejí naše myšlenky a pocity,
-
8:07 - 8:10a to jsou v mém případě hormony. Zabývám se hormony.
-
8:10 - 8:13Takže jak vypadá mysl těch, kteří moc mají, a těch,
-
8:13 - 8:14kteří moc nemají?
-
8:14 - 8:19Není divu, že lidé, kteří mají moc,
-
8:19 - 8:23jsou asertivnější a sebejistější, optimističtější.
-
8:23 - 8:27Oni ve skutečnosti cítí, že vyhrají dokonce i v hazardních hrách.
-
8:27 - 8:30Mají také tendenci myslet abstraktněji.
-
8:30 - 8:33Existuje tedy řada rozdílů. Více riskují.
-
8:33 - 8:36Mezi mocnými lidmi a lidmi bez moci je mnoho rozdílů.
-
8:36 - 8:39Fyziologicky se odlišují dvěma
-
8:39 - 8:43klíčovými hormony: testosteronem, který je hormonem převahy,
-
8:43 - 8:46a kortizolem, který je hormonem stresu.
-
8:46 - 8:48Zjistili jsme, že alfa samci,
-
8:48 - 8:54kteří v hierarchii primátů oplývají velkou mocí,
-
8:54 - 8:57mají vyšší hladinu testosteronu a nižší hladinu kortizolu,
-
8:57 - 9:00a stejně tak lídři, kteří jsou mocní a úspěšní, mají
-
9:00 - 9:03vysokou hladinu testosteronu a nízkou hladinu kortizolu.
-
9:03 - 9:06Co to tedy znamená? Když vezmete v úvahu moc,
-
9:06 - 9:08lidé většinou přemýšlí jen o testosteronu,
-
9:08 - 9:09protože je spojen s dominancí.
-
9:09 - 9:13Ale ve skutečnosti je moc také o tom, jak reagujete na stres.
-
9:13 - 9:15Chcete vysoce výkonného lídra, který je dominantní,
-
9:15 - 9:19má hodně testosteronu, ale který podléhá stresu?
-
9:19 - 9:21Pravděpodobně ne. Chcete člověka,
-
9:21 - 9:23který bude mít moc, bude asertivní a dominantní,
-
9:23 - 9:27ale nebude podléhat stresu, prostě uvolněného člověka.
-
9:27 - 9:33V říši primátů platí, že když chce alfa samec
-
9:33 - 9:37převzít moc, když potřebuje rychle
-
9:37 - 9:39převzít roli alfa samce
-
9:39 - 9:42během pár dní, tak hladina jeho testosteronu
-
9:42 - 9:46výrazně stoupně a kortizolu naopak výrazně klesne.
-
9:46 - 9:49To je důkaz, že tělo může ovlivnit
-
9:49 - 9:51mysl, alespoň co se obličeje týče,
-
9:51 - 9:55a je to také důkaz toho, že role může ovlivnit mysl.
-
9:55 - 9:59Takže co se stane, když se ujmete nové role,
-
9:59 - 10:01co se stane, když to uděláte na opravdu minimální úrovni,
-
10:01 - 10:03jako je tato malá manipulace, tento malý zásah?
-
10:03 - 10:06„Chci, abyste na dvě minuty stáli takto
-
10:06 - 10:09a budete se cítit mocnější.“
-
10:09 - 10:13Udělali jsme to takto. Rozhodli jsme se, že
-
10:13 - 10:16do laboratoře přivedeme lidi a provedeme malý experiment.
-
10:16 - 10:22Na dvě minuty zaujali postoje, které signalizují velkou moc
-
10:22 - 10:24nebo malou moc, a já vám ukážu
-
10:24 - 10:27pět těchto pozic, i když oni udělali jen dvě.
-
10:27 - 10:29Tady je první z nich.
-
10:29 - 10:31A tady několik dalších.
-
10:31 - 10:34Tomuto postoji média přezdívají
-
10:34 - 10:36"Wonder Woman".
-
10:36 - 10:38A tady je pár dalších.
-
10:38 - 10:41Můžete stát nebo sedět.
-
10:41 - 10:43A tady jsou postoje, které signalizují malou moc.
-
10:43 - 10:47Choulíte se, děláte se jakoby menšími.
-
10:47 - 10:48Toto je postoj, který vyjadřuje velmi malou moc.
-
10:48 - 10:49Když se dotýkáte krku,
-
10:49 - 10:52tak se ve skutečnosti chráníte.
-
10:52 - 10:55Probíhalo to takto. Přišli,
-
10:55 - 10:56plivli do lahvičky,
-
10:56 - 10:59my jsme jim dvě minuty říkali: „Chceme, abyste udělali to a to.“
-
10:59 - 11:01Nedívali se na žádné obrázky postojů. Nechtěli jsme do nich infiltrovat
-
11:01 - 11:05koncept moci. Chtěli jsme, aby moc pocítili sami.
-
11:05 - 11:07Takže po dobu dvou minut dělají toto.
-
11:07 - 11:10Pak jsme se jich ve spojení s různými předměty zeptali: „Cítíte se mocnými?“
-
11:10 - 11:13a pak jsme jim dali příležitost si zahazardovat
-
11:13 - 11:16a hned potom jsme jim vzali další vzorek slin.
-
11:16 - 11:17A to je celý náš experiment.
-
11:17 - 11:21A zjistili jsme následující: u tolerance rizika, což bylo hazardování,
-
11:21 - 11:24jsme zjistili, že když zaujímáte postoj vyjadřující vysokou
-
11:24 - 11:28míru moci, 86 % z vás bude hazardovat.
-
11:28 - 11:30Když zaujímáte postoj s nízkou mírou moci,
-
11:30 - 11:33pak to je jen 60 % a to už je pěkně velký rozdíl.
-
11:33 - 11:36A teď co jsme zjistili o testosteronu.
-
11:36 - 11:39Ti, co měli za úkol dělat postoj vyjadřující velkou moc,
-
11:39 - 11:42vykázali nárůst asi o 20 %,
-
11:42 - 11:47a u lidí, kteří měli zaujmout postoj s nízkou mírou moci, jsme zaznamenali pokles asi o 10 %.
-
11:47 - 11:49Takže opět vidíme, že stačí pouze dvě minuty a dosáhnete takové změny.
-
11:49 - 11:51V případě kortizolu se stane toto: lidé, kteří zaujímali
-
11:51 - 11:55mocenské postoje, zaznamenali asi 25 % pokles a
-
11:55 - 11:59lidé, kteří zaujímali postoje s malou mírou moci, zaznamenali asi 15 % nárůst.
-
11:59 - 12:02Takže dvě minuty způsobí hormonální změny,
-
12:02 - 12:05které nastaví váš mozek tak, že buď
-
12:05 - 12:08jste asertivní, sebevědomí nebo uvolnění,
-
12:08 - 12:12nebo vystresovaní, nebo se cítíte
-
12:12 - 12:16utlumeni. A ten pocit všichni známe, že?
-
12:16 - 12:19Zdá se tedy, že naše neverbální projevy ovlivňují
-
12:19 - 12:21to, jak o sobě přemýšlíme a jaký máme ze sebe pocit,
-
12:21 - 12:23takže to není jen druhými lidmi, ale námi samotnými.
-
12:23 - 12:26Naše těla mění naši mysl.
-
12:26 - 12:28Další otázkou samozřejmě tedy je,
-
12:28 - 12:30jestli nacvičený postoj může během několika minut
-
12:30 - 12:33smysluplně změnit váš život?
-
12:33 - 12:34Toto je v laboratoři. Je to taková malá úloha,
-
12:34 - 12:36jen na pár minut. Kde to vlastně
-
12:36 - 12:40můžete využít? O to nám samozřejmě šlo.
-
12:40 - 12:42Myslíme si, že to můžete
-
12:42 - 12:47nejvíce využít v situacích, kde vás někdo hodnotí
-
12:47 - 12:50jako například situace společenského hodnocení, kdy vás hodnotí
-
12:50 - 12:54třeba přátelé. Například v případě teenagerů je to u stolu během oběda.
-
12:54 - 12:57Pro některé lidi to zase může být projev
-
12:57 - 12:59na zasedání školní rady. Může to být jednání
-
12:59 - 13:02nebo přednáška jako je tato
-
13:02 - 13:05nebo pracovní pohovor.
-
13:05 - 13:07Příšlo nám, že většina lidí se dokáže nejlépe ztotožnit
-
13:07 - 13:09s pracovním pohovorem, protože si
-
13:09 - 13:10jím už několikrát v životě prošli.
-
13:10 - 13:14Takže jsme naše výsledky publikovali v médiích,
-
13:14 - 13:17měli o ně velký zájem a říkali, toto máme tedy dělat,
-
13:17 - 13:20když jdeme na pracovní pohovor, ano? (Smích)
-
13:20 - 13:22A my jsme se samozřejmě zděsili a řekli jsme,
-
13:22 - 13:25panebože, to ne ne ne ne, tak jsme to vůbec nemysleli.
-
13:25 - 13:27Ne, ne, ne nedělejte to, a to z několika důvodů.
-
13:27 - 13:30Znova, tohle není o vás, jak mluvíte s jinými lidmi.
-
13:30 - 13:31Je to o vás, jak mluvíte sami k sobě. Co děláte předtím,
-
13:31 - 13:34než jdete na pracovní pohovor? Děláte toto.
-
13:34 - 13:36Mám pravdu? Sedíte. Díváte se do svého iPhonu
-
13:36 - 13:39nebo Androida, abych na nikoho nezapomněla.
-
13:39 - 13:41Díváte se na své poznámky,
-
13:41 - 13:42hrbíte se a choulíte se do sebe,
-
13:42 - 13:45a přitom ve skutečnosti byste měli dělat toto,
-
13:45 - 13:48třeba v koupelně, že? Udělejte to. Najděte si dvě minuty.
-
13:48 - 13:50Takže to jsme chtěli otestovat.
-
13:50 - 13:52Přivedeme lidi do laboratoře a
-
13:52 - 13:55znovu po nich chceme, aby zaujali oba dva postoje,
-
13:55 - 13:58procházejí velmi náročným pracovním pohovorem.
-
13:58 - 14:02Trvá to pět minut. Nahráváme je.
-
14:02 - 14:04Také je hodnotíme a hodnotitelé
-
14:04 - 14:08jsou instruováni, aby nedáváli žádnou neverbální zpětnou vazbu,
-
14:08 - 14:10takže se tvářili nějak takto. Představte si,
-
14:10 - 14:12že toto je člověk, který s vámi vede pohovor.
-
14:12 - 14:17Pět minut vůbec nic, to je horší než, když vás provokují.
-
14:17 - 14:20Lidé to nesnáší. Marianne LaFrance tomu říká
-
14:20 - 14:23„stát v pohyblivém písku.“
-
14:23 - 14:25To vám pořádně zvýší kortizol.
-
14:25 - 14:26Nechali jsme je absolvovat právě takový pracovní pohovor,
-
14:26 - 14:28protože jsme chtěli zjistit, co se stane.
-
14:28 - 14:32Pak jsme se na nahrávky podívali se čtyřmi programátory.
-
14:32 - 14:35Neznali hypotézu ani podmínky.
-
14:35 - 14:38Neměli tušení, kdo měl dělat jaký postoj,
-
14:38 - 14:43ale na konci po zhlédnutí nahrávek
-
14:43 - 14:45nám řekli: „Chceme přijmout tyhle lidi,“ --
-
14:45 - 14:48všechny ty, kteří dělali postoje signalizující moc a dál řekli: „Tyhle lidi přijmout nechceme.“
-
14:48 - 14:52Celkově tedy také tyto lidi vyhodnocujeme mnohem pozitivněji.
-
14:52 - 14:55Ale co to způsobuje? V obsahu řeči to není.
-
14:55 - 14:59Je to o vystupování, které vkládájí do svého projevu.
-
14:59 - 15:01Vyhodnocujeme je vůči všem proměnným
-
15:01 - 15:03souvisejících s kompetencí, například jak je projev
-
15:03 - 15:06strukturovaný? Jak je dobrý? Jaké jsou jejich kvalifikace?
-
15:06 - 15:09Tyto věci neměly žádný dopad. Vliv mělo toto.
-
15:09 - 15:13Tyto věci. Lidé v podstatě přináší své pravé já.
-
15:13 - 15:14Přinášejí sami sebe.
-
15:14 - 15:16Přinášejí své myšlenky, ale sami
-
15:16 - 15:19za sebe, bez jakýchkoliv zbytečností.
-
15:19 - 15:24Toto tedy způsobuje daný výsledek nebo ho nepřímo ovlivňuje.
-
15:24 - 15:27Když o tom říkám lidem,
-
15:27 - 15:31že naše těla mění naši mysl a že mysl dokáže ovlivnit naše chování,
-
15:31 - 15:34a naše chování dokáže ovlivnit výsledky, říkají mi:
-
15:34 - 15:35„Zní to jako podvod.“
-
15:35 - 15:39Já říkám, že dokud něco nedokážeš, předstírej to. A oni: „Já nemůžu. Nejsem to pak já.
-
15:39 - 15:42Nechci to dokázat a stále mít pocit, že to je podvod.
-
15:42 - 15:44Nechci se cítit jako podvodník.
-
15:44 - 15:48Nechci to dokázat jen proto, abych cítil, že sem nepatřím.“
-
15:48 - 15:51A to na mne zapůsobilo,
-
15:51 - 15:53a povím vám krátký příběh o tom, jak
-
15:53 - 15:56jsem podváděla a cítila jsem, že se nacházím někde, kam nepatřím.
-
15:56 - 15:59Když mi bylo 19, přežila jsem ošklivou autonehodu.
-
15:59 - 16:02Vyhodilo mne to z auta, udělala jsem několik kotrmelců.
-
16:02 - 16:05Úplně mě to vyhodilo z auta ven. Probudila jsem se na
-
16:05 - 16:09rehabilitačním oddělení úrazů hlavy, a musela jsem nechat školy,
-
16:09 - 16:15a zjistila jsem, že moje IQ kleslo o dvě směrodatné odchylky,
-
16:15 - 16:18což bylo velmi traumatické.
-
16:18 - 16:21Znala jsem svoje IQ, byla jsem považována za chytrou
-
16:21 - 16:23a jako dítěti mi říkali, že jsem nadaná.
-
16:23 - 16:26Takže jsem vypadla z vysoké a snažila jsem se dostat zpět.
-
16:26 - 16:28Říkali mi: „Ty vysokou nedokončíš.
-
16:28 - 16:31Můžeš dělat jiné věci,
-
16:31 - 16:33ale tohle se ti nepodaří.“
-
16:33 - 16:36Opravdu jsem s tím hodně bojovala a musím říct,
-
16:36 - 16:39že když ztratíte svoji identitu, základní identitu,
-
16:39 - 16:41a v mém případě to bylo to, že jsem chytrá,
-
16:41 - 16:45když ji ztratíte, neexistuje už nic jiného, kvůli čemu byste se cítili víc bezmocně.
-
16:45 - 16:48Cítila jsem se úplně bezmocná. Pracovala jsem a pracovala a pracovala,
-
16:48 - 16:51měla štěstí a pracovala, měla štěstí a pracovala.
-
16:51 - 16:53Nakonec jsem vysokou dokončila.
-
16:53 - 16:56Trvalo mi to o čtyři roky déle než mým spolužákům,
-
16:56 - 17:00a přesvědčila jsem svoji rádkyni a anděla, Susan Fiske,
-
17:00 - 17:02aby mne přijala a tak jsem skončila na Princetonu,
-
17:02 - 17:05a přitom si říkala, že tam nemám co dělat.
-
17:05 - 17:07Jsem podvodník.
-
17:07 - 17:09A noc před mým projevem po prvním roce,
-
17:09 - 17:11a prvácký projev na Princetonu je dlouhý 20 minut
-
17:11 - 17:13pro 20 lidí. Takže tak.
-
17:13 - 17:15Tak jsem se bála, že mne odhalí,
-
17:15 - 17:19že jsem jí zavolala a řekla jsem: „Končím.“
-
17:19 - 17:21A ona na to: „Nekončíš,
-
17:21 - 17:23protože jsem s tebou zariskovala a ty zůstáváš.
-
17:23 - 17:26Ty tu zůstaneš a uděláš následující.
-
17:26 - 17:27Budeš to předstírat.
-
17:27 - 17:31Uděláš každý projev, který ti zadají.
-
17:31 - 17:32Prostě to uděláš a znovu a znovu,
-
17:32 - 17:35i když se budeš bát a budeš paralyzovaná
-
17:35 - 17:38a budeš mít pocit, že jsi mimo, dokud nepřijde chvíle,
-
17:38 - 17:41kdy si řekneš, „No páni, dělám to.
-
17:41 - 17:44Skutečně jsem se tím stala. Opravdu to dělám.“
-
17:44 - 17:46Takže jsem to tak udělala. Pět let na doktorátě,
-
17:46 - 17:48po pár letech na Northwestern
-
17:48 - 17:50jsem se přesunula na Harvard, a na Harvardu už o tom
-
17:50 - 17:54ani nepřemýšlím, ale dlouho jsem si říkala
-
17:54 - 17:56„Neměla bych tu být. Neměla bych tu být.“
-
17:56 - 18:01Takže na konci prvního roku na Harvardu,
-
18:01 - 18:04studentka, která za celý semestr ve třídě nepromluvila,
-
18:04 - 18:07které jsem řekla, „Podívej, budeš se muset zapojit, jinak neprojdeš,“
-
18:07 - 18:09přišla do mé kanceláře. Vůbec jsem ji neznala.
-
18:09 - 18:13Přišla s výrazem poraženého člověka a řekla,
-
18:13 - 18:21„Neměla bych tu být.“
-
18:21 - 18:23A to byl pro mne ten okamžik. Staly se totiž dvě věci.
-
18:23 - 18:25Zaprvé jsem si uvědomila,
-
18:25 - 18:27oh můj bože, už se tak vůbec necítím.
-
18:27 - 18:31Už se tak necítím, ale ona ano, a já vím, jaké to je.
-
18:31 - 18:33Zadruhé, ona tu má být!
-
18:33 - 18:35Může to předstírat, může se tím stát.
-
18:35 - 18:39Takže jsem jí řekla, „Ano, máš tu být. Máš tu být!
-
18:39 - 18:40A zítra to budeš předstírat,
-
18:40 - 18:42zítra budeš působit silně a
-
18:42 - 18:49budeš - “ (Potlesk)
-
18:49 - 18:51(Potlesk)
-
18:51 - 18:53„A přijdeš do třídy,
-
18:53 - 18:55a budeš mít ten nejlepší komentář na světě.“
-
18:55 - 18:58A víte co? Ona měla ten nejlepší komentář na světě,
-
18:58 - 19:00a lidé se otáčeli a říkali se,
-
19:00 - 19:03panebože, vůbec jsem si nevšiml, že tu sedí. (Smích)
-
19:03 - 19:05Přišla za mnou za pár měsíců a já si uvědomila,
-
19:05 - 19:08že nejen že to předstírala, dokud to nedokázala,
-
19:08 - 19:11ale ona to předstírala, až se tím skutečně stala.
-
19:11 - 19:13Změnila se.
-
19:13 - 19:16A tím vám chci říct, nepředstírejte to, dokud to nedokážete.
-
19:16 - 19:19Předstírejte to, dokud se tím nestanete. Chápete?
-
19:19 - 19:23Dělejte to tak dlouho, dokud se tím nestanete a nepřijmete to za své.
-
19:23 - 19:25Poslední věc, kterou vám chci říct, je tato.
-
19:25 - 19:30Malé vychytávky mohou způsobit velké změny.
-
19:30 - 19:33To jsou dvě minuty.
-
19:33 - 19:35Dvě minuty, dvě minuty, dvě minuty.
-
19:35 - 19:37Předtím, než půjdete na další stresující hodnocení,
-
19:37 - 19:40zkuste dvě minuty dělat toto, ve výtahu,
-
19:40 - 19:43na toaletách, za stolem za zavřenými dveřmi.
-
19:43 - 19:46Chci, abyste udělali toto. Nastavte svůj mozek tak,
-
19:46 - 19:48aby si se situací co nejlépe poradil.
-
19:48 - 19:50Zvyšte si testosteron. Snižte si kortizol.
-
19:50 - 19:54Neodcházejte s pocitem, že jste jim neukázali, kým jste.
-
19:54 - 19:56Odcházejte s pocitem, že jste
-
19:56 - 19:59jim řekli, kdo jste a ukázali, jací jste.
-
19:59 - 20:02Chci vás požádat, abyste jednak
-
20:02 - 20:04zkusili procvičování postojů,
-
20:04 - 20:07a také o to, abyste se
-
20:07 - 20:10o tuto znalost podělili, protože to je jednoduché.
-
20:10 - 20:12Nejde tady o mé ego. (Smích)
-
20:12 - 20:15Povídejte o tom dál. Sdílejte to s ostatními,
-
20:15 - 20:16protože nejvíc to využijí lidé, kteří
-
20:16 - 20:21nemají přístup ke zdrojům ani k technologiím
-
20:21 - 20:23a nemají žádný status ani moc. Podělte se s nimi,
-
20:23 - 20:25protože to mohou dělat v soukromí.
-
20:25 - 20:28Potřebují k tomu svá těla, soukromí a dvě minuty,
-
20:28 - 20:29a může jim to zásadně změnit jejich život.
-
20:31 - 20:32Děkuji. (Potlesk)
-
20:32 - 20:36(Potlesk)
- Title:
- Vaše řeč těla ovlivňuje to, kým jste
- Speaker:
- Amy Cuddy
- Description:
-
Řeč těla ovlivňuje to, jak nás lidé vnímají, ale může změnit také to, jak vidíme sami sebe. Sociální psycholožka Amy Cuddy ukazuje, jak procvičování postojů vyjadřujících sebevědomí dokáže ovlivnit hladinu testosteronu a kortizolu v našem mozku, a to i když se sebevědomě vůbec necítíme. Dokonce může mít také dopad na naše šance na úspěch. (Poznámka: Některé výzkumy zmiňované v tomto vystoupení jsou probírány v debatě mezi sociology a je problematizována jejich robustnost a opakovatelnost. Odpověď Amy Cuddy si můžete přečíst níže pod "Learn more".)
- Video Language:
- English
- Team:
- closed TED
- Project:
- TEDTalks
- Duration:
- 21:02
Samuel Titera edited Czech subtitles for Your body language may shape who you are | ||
Jakub Helcl approved Czech subtitles for Your body language may shape who you are | ||
Jakub Helcl edited Czech subtitles for Your body language may shape who you are | ||
Jakub Helcl edited Czech subtitles for Your body language may shape who you are | ||
Jakub Helcl edited Czech subtitles for Your body language may shape who you are | ||
Marta Gysel accepted Czech subtitles for Your body language may shape who you are | ||
Marta Gysel edited Czech subtitles for Your body language may shape who you are | ||
Marta Gysel edited Czech subtitles for Your body language may shape who you are |