Jak jsem se stala hackerem internetových seznamek

Amy Webb neměla při seznamování na internetu štěstí. Ti, kteří se jí líbili, jí neodepsali, a její profil přilákal jen ty, které nechtěla. A tak udělala to, co by udělal každý fanoušek dat: začala vytvářet databázi. Poslechněte si příběh o tom, jak se stala hackerem svého internetového milostného života – s frustrujícími, legračními a životně zásadními výsledky.

Jmenuji se Amy Webb,

a před pár lety jsem se ocitla na konci

dalšího fantastického vztahu,

který se rozpadl ve velikém stylu.

A ptala jsem se sama sebe, co dělám špatně?

Nechápu, proč se mi to pořád stává.

A tak jsem se každého ptala

na jejich názor.

Zeptala jsem se svojí babičky,

která mi vždycky poradila,

a ta mi řekla: „Nesmíš být tak vybíravá.

Musíš se trochu otrkat.

Ale hlavně,

pravá láska přijde, když ji čekáš nejmíň.“

A jak se ukázalo,

hodně přemýšlím v datech, už jsem taková,

jak zakrátko uvidíte.

Neustále proplouvám mezi čísly

vzorci a grafy.

V rodině udržujeme těsné vztahy,

především s mojí sestrou jsme si velmi blízké,

a proto jsem chtěla mít

podobnou rodinu, až budu velká.

Takže jsem si právě prožila ošklivý rozchod,

je mi 30,

a zjišťuju, že když mám

s někým chodit šest měsíců,

než budu připravena žít monogamně,

a než se tak nějak sžijeme,

a to bude nějakou chvíli trvat, než se zasnoubíme.

A pokud chci mít děti, než mi bude 35,

z toho mi vychází, že bych měla

začít pracovat na manželství před pěti lety.

Takže to by nešlo.

Pokud moje taktika je, že láska přijde,

když ji čekáte nejméně, pak proměnná,

se kterou pracuji, je šťastná náhoda.

Zkrátka, snažila jsem se přijít na to,

jaká je pravděpodobnost, že najdu toho pravého?

Tehdy jsem žila ve Filadelfii,

to je velké město a je jasné,

že v celém městě je spousta příležitostí.

Takže jsem si to zase začala počítat.

Počet obyvatel ve Filadelfii: 1,5 milionů.

Řekněme, že polovina z nich jsou muži,

tím se číslo sníží na 750 000.

Hledám muže mezi 30 a 36 lety,

což jsou jen čtyři procenta obyvatel,

takže mám před sebou 30 000 možných mužů.

Hledala jsem někoho židovského vyznání,

protože jsem židovka a je to pro mě důležité.

To jsou pouze 2,3 procenta populace.

Řekněme, že mě přitahuje pouze jeden z 10

z těchto mužů,

a v žádném případě se nechci

dát dohromady s někým, kdo je náruživý golfista.

Takže to by znamenalo, že v celé Filadelfii

je 35 mužů,

se kterými bych mohla jít na rande.

Mezitím v mojí velké židovské rodině

byli už všichni provdaní a chystali se

mít spousty a spousty dětí

a já jsem cítila, že jsem pod obrovským společenským tlakem,

abych do toho taky praštila.

V té chvíli jsem měla dvě možné strategie,

mezi kterými jsem se rozhodovala.

První byla rada mojí babičky,

abych nic neřešila

a jednoho dne snad narazila do jednoho

z těch 35 přijatelných mužů v celé

1,5 milionové Filadelfii,

nebo můžu zkusit internetovou seznamku.

Internetové seznamky jsou mi sympatické,

protože jsou založené na algoritmu,

a je to jednoduchý způsob jak říct,

mám problém, použiji nějaká data,

zpracuji je v systému

a dostanu řešení.

Internetová seznamka je druhý nejoblíbenější způsob

jak se dnes lidé seznamují,

ale algoritmy jsou téměř v každé kultuře

už tisíce let.

Vlastě už dávno existovali

židovští dohazovači,

kteří sice neměli algoritmus v pravém slova smyslu,

ale určitě měli nějaká pravidla v hlavě,

třeba, jestli bude mít tahle holka toho kluka ráda?

Jestli spolu tyto rodiny budou vycházet?

Co na to řekne rabín?

Budou mít děti hned po svatbě?

A dohazovač vlastně všechno tohle promyslel

dal dva lidi dohromady a tím to končilo.

Přemýšlela jsem, jestli by mě

v mém případě data a algoritmy

mohly dovést k mému vysněnému princi?

Rozhodla jsem se registrovat.

Byl tu však jeden malý háček.

Zaregistrovala jsem se na spoustu stránek

a ukázalo se, že mě to stojí spoustu času.

Ale to nebyl ten největší problém.

Největší problém je ten, že nesnáším

vyplňování dotazníků

a už vůbec nemám ráda dotazníky,

co jsou jako kvízy v Kosmopolitanu.

A tak jsem zkopírovala odpovědi z mého životopisu.

(Smích)

Takže, v popisné části nahoře,

jsem uvedla, že jsem úspěšná novinářka

a prognostička.

Když došlo na zájmové aktivity

a můj ideální protějšek, napsala jsem peněžnictví

a plynulá znalost japonštiny.

Dost jsem taky psala o JavaScriptu.

To pochopitelně nebyl nejlepší způsob

jak ukázat svoji sexy stránku.

Skutečný problém byl v tom,

že mi to našlo spoustu mužů k seznámení.

V těchto algoritmech bylo moře mužů,

kteří mě chtěli zvát na spoustu schůzek –

ze kterých se vyklubala naprosto strašlivá rande.

Jeden z nich, Steve, ajťák.

Algoritmus nás dal dohromady

protože jsme měli oba rádi vynálezy,

oba jsme měli rádi matematiku a data a hudbu 80. let,

a tak jsem souhlasila, abychom si vyšli.

Ten ajťák Steve mě pozval

do jedné z těch restaurací s bílými ubrusy,

extrémně drahých.

Když jsme přišli, od samého začátku

náš rozhovor nebyl úplně pohodový,

ale on objednával spoustu jídla.

Vlastně se ani nenamáhal dívat do jídelního lístku.

Objednával spousty předkrmů,

hlavních jídel, pro mě taky,

a najednou na našem stole stály hory jídla

a spousty lahví vína.

Byli jsme už u konce našeho rozhovoru

večeře byla u konce a došla jsem k závěru,

že ajťák Steve a já si prostě nejsme souzeni,

ale můžeme se rozejít jako přátelé,

když on vstal, omluvil se, že musí na záchod,

mezitím na náš stůl přinesli účet.

Poslyšte, jsem moderní žena.

Nemám nic proti tomu, abych zaplatila svoji polovinu účtu.

Ale ajťák Steve se nevrátil. (Údiv)

A bylo to moje měsíční nájemné.

Není třeba říkat, že to nebyl příjemný večer.

Běžela jsem domů, zavolala svojí mámě, svojí sestře,

což dělám vždycky, když rande

skončí příšerně,

a zavalila jsem je spoustou detailů.

Řekly mi,

„Nestěžuj si.“

(Smích)

„Jsi prostě moc vybíravá.“

A tak jsem si řekla, dobře, od teď

půjdu na rande jenom tam, kde vím

že mají Wi-Fi, a přinesu si svůj laptop.

Schovám si ho do kabelky

a do takové emailové tabulky,

budu shromažďovat a psát informace

z různých okamžiků naší schůzky,

abych každému empiricky dokázala,

že všechny ty schůzky jsou strašné. (Smích)

A tak jsem začala sledovat věci jako třeba

opravdu hloupé a trapné sexuální narážky;

neslušná slova;

kolikrát mě požádal o to, abych si s ním plácla.

(Smích)

Začala jsem ta čísla zpracovávat,

což mi umožnilo vytvořit souvztažnosti.

Například se ukázalo,

že muži, kteří pijí skotskou, bůhví proč

okamžitě začnou s narážkami na zvrhlý sex.

(Smích)

Nuže, vyplývá z toho,

že tito chlapi nebyli špatní.

Byli prostě jen špatní pro mě.

A rovněž ty algoritmy, které nás dávaly dohromady

nebyly špatné.

Tyto algoritmy dělaly přesně to,

k čemu byly vytvořené,

tedy aby informace, které uživatel zadá,

v mém případě životopis,

srovnávaly s informacemi, které zadají ostatní.

Víte, problém je v tom,

že sice algoritmy fungují docela dobře,

vy ani já tak nefungujeme,

při vyplňování prázdných políček,

kam máme zadat svoje informace.

Jen málo z nás má tu schopnost

být k sobě naprosto a brutálně upřímný.

Další problém je ten, že se nás tyto stránky ptají

na otázky jako, máte radši psy nebo kočky?

Máte rádi horory nebo romantické filmy?

Nehledám kamaráda na dopisování.

Hledám manžela. Chápete?

V těch datech je jistá míra nadbytečnosti.

Řekla jsem si dobře, mám nový plán.

Budu tyhle seznamovací weby používat nadále,

ale budu s nimi zacházet jako s databází,

a místo abych čekala na to, až mě nějaký algoritmus seznámí,

zkusím tento systém používat naruby.

Víme, že jsou tu nadbytečná data,

která byla využívána, aby mě dala dohromady s jinými lidmi,

a tak jsem se rozhodla klást svoje otázky.

Jaké možné i nemožné věci,

by měl můj ideální protějšek splňovat?

A tak jsem začala psát a psát a psát,

a nakonec jsem shromáždila

72 různých datových položek.

Chtěla jsem, aby ten někdo byl „židovský“,

takže jsem hledala někoho, kdo by měl stejné

přesvědčení a názory na naši kulturu,

ale nenutil by mě chodit do synagogy

každý pátek a sobotu.

Chtěla jsem někoho, kdo tvrdě pracuje,

protože práce je pro mě velmi důležitá,

ale ne moc tvrdě.

Pro mě jsou moje koníčky

jen další pracovní projekty.

Chtěla jsem také někoho, který nejen že bude chtít dvě děti,

ale také bude mít stejné názory na výchovu jako já,

někoho, komu nebude vadit

nutit naše tříleté dítě chodit na piano,

a možná i do počítačového kroužku

pokud to půjde.

Ale kromě toho bych chtěla někoho,

kdo by se mnou letěl na daleká, exotická místa,

například do Petry v Jordánsku.

Také jsem chtěla někoho, kdo by vážil

o 20 kilo víc než já, ať se děje co se děje,

ať budu vážit kolik chci.

(Smích)

Takže jsem shromáždila 72 takových datových položek,

což je, přiznejme si, hodně.

A tak jsem si ten seznam prošla

a seřadila ho podle priorit.

Rozdělila jsem je do dvou skupin

a všechny ohodnotila, začala jsem na 100 bodech

a udělala to se všemi 91 položkami,

zařadila jsem věci jako že hledám někoho opravdu chytrého,

kdo by mě popoháněl a stimuloval,

a snažila jsem se to vybalancovat s druhou skupinou

a druhou sadou položek.

Tyto věci byly pro mě také důležité,

ale dokázala bych bez nich žít.

Jakmile jsem si to utřídila,

sestavila jsem bodovací systém,

protože jsem si chtěla

matematicky spočítat,

jestli ten muž, kterého najdu na internetu,

mi bude vyhovovat.

Rozhodla jsem se, že bude potřebovat minimálně 700 bodů,

abych mu vůbec napsala na email

nebo odpověděla na email.

Za 900 bodů bych byla ochotná jít na rande,

a nějaký vztah bych začala zvažovat až tehdy,

pokud by překročil hranici 1500 bodů.

Ukázalo se, že to funguje celkem dobře.

Vrátila jsem se na web.

Našla jsem muže s přezdívkou Jewishdoc57,

který byl neuvěřitelně pohledný, mluvil rozumně,

vyšplhal na Mount Fuji,

a přešel Velkou čínskou zeď.

Rád cestoval, s výjimkou velkých lodí.

Pomyslela jsem si, že jsem to dokázala.

Rozluštila jsem ten kód.

Našla jsem svého vysněného židovského prince

podle snů mojí rodiny.

Byl tu však jeden háček:

On nechtěl mě.

Byla tu jedna proměnná, se kterou jsem nepočítala,

tedy konkurence.

Kdo jsou všechny ty ostatní ženy,

které se seznamují na internetu?

Našla jsem SmileyGirl1978.

Tvrdila o sobě, že je „veselá holka, která je šťastná a společenská“.

Psala o sobě, že je učitelka.

Psala, že je „rozpustilá, milá a přátelská“.

A že je ráda, když může lidi rozesmát „pořádně“.

V tuto chvíli mi došlo, když jsem proklikávala všechny ty profily,

které vypadaly nějak takto,

že musím udělat průzkum trhu.

A tak jsem vytvořila 10 falešných mužských profilů.

Ještě než vás to přestane zajímat –

(Smích) –

musíte pochopit, že jsem to udělala

jen proto abych posbírala data

o všech ostatních v tomto systému.

Nezkoušela jsem nikoho pomocí těch falešných profilů oblbnout.

Jen jsem z nich chtěla dostat jejich data.

Ale nechtěla jsem data ode všech.

Jen od těch žen,

které byly atraktivní

pro muže, které jsem si chtěla vzít. (Smích)

Když jsem tyto muže odvázala ze řetězu,

dodržovala jsem určitá pravidla.

Nezkoušela jsem nikomu psát.

Jen jsem čekala na to, koho tyto profily zaujmou,

a hlavně jsem sledovala dvě různé skupiny dat.

Sledovala jsem kvalitativní data,

to znamená humor, mluva,

hlas, způsob komunikace,

které měly tyto ženy společné.

A také na kvantitativní data,

to znamená, jak dlouho už mají vytvořený profil,

jak dlouho trvá, než odpoví na zprávu?

Snažila jsem se přijít na to, co mi

došlo, že tváří v tvář

bych byla zrovna tak dobrá

jako SmileyGirl1978.

Chtěla jsem přijít na to, jak maximalizovat

svůj vlastní webový profil.

O měsíc později

jsem měla spoustu dat a mohla jsem udělat další analýzu.

Ukázalo se, že obsah je hodně důležitý.

Chytří lidé mají tendenci psát hodně –

3000, 4000,

5000 slov o sobě,

může to sice být velmi zajímavé.

Ale rozdíl spočívá v tom,

že populárním mužům a ženám

stačí průměrně 97 slov,

která jsou velmi dobře napsána,

i přesto že to tak většinou nevypadá.

Poznávací znamení lidí, kteří to dělají dobře,

je, že používají neurčitý jazyk.

Takže v mém případě

„Anglický pacient“ je můj nejoblíbenější film,

ale v profilu to nefunguje,

protože to je nadbytečná datová položka,

někdo by mohl nesouhlasit

a rozhodnout se, že se mnou nepůjde na rande,

protože nerad sedí u tříhodinového filmu.

Hodně důležitý je také optimistický jazyk.

Tohle je graf slov,

ve kterém jsou zvýrazněna nejpopulárnější slova,

která používají nejpopulárnější ženy,

slova jako „zábava“ a „holka“ a „láska“.

Uvědomila jsem si, že to není o tom,

že můj profil musí být hloupý.

Pamatujete, jsem někdo kdo řekne,

mluvím plynule Japonsky a umím JavaScript

a nebudu to popírat.

Rozdíl je v tom, abych byla přístupnější,

a pomáhala lidem pochopit,

jak se ke mně dostat.

Ukázalo se, že časování je velmi důležité.

Protože pokud máte přístup

k něčímu telefonnímu číslu

nebo k jejich chatovacímu účtu

a jsou dvě hodiny ráno a vy jste zrovna vzhůru,

neznamená to, že je to dobrý čas pro komunikaci s ostatními.

Populární ženy na těchto webových stránkách

čekají průměrně 23 hodin

mezi jednotlivými zprávami.

To je to, co bychom běžně udělali,

kdybychom neměli internet.

A konečně fotky.

Všechny ženy, které byly populární

ukázaly trochu kůže.

Všechny vypadaly senzačně,

což se ukázalo být v ostrém kontrastu

s tím, co jsem nahrála já.

Když už jsem měla všechny tyto informace,

mohla jsem si vytvořit super profil,

takže bych to stále byla já,

ale bylo by to optimalizováno pro tento ekosystém.

Ukázalo se, že jsem odvedla dobrou práci.

Byla jsem nejpopulárnější osoba na internetu.

(Smích)

(Potlesk)

Ukázalo se, že se se mnou chtěla seznámit spousta mužů.

A tak jsem zavolala svojí mámě, svojí sestře, svojí babičce.

Sdělila jsem jim tuto úžasnou novinu,

a ony řekly: „To je skvělé!

Kdy spolu půjdete?“

A já jsem řekla: „No vlastně, s nikým z nich na rande nepůjdu.“

Protože si vzpomeňte na můj bodovací systém,

musí přesáhnout minimální hranici 700 bodů,

a to se žádnému z nich nepodařilo.

Řekly: „Cože? Pořád jsi strašně vybíravá.“

No a nedlouho potom

jsem potkala tohoto muže, Thevenina,

řekl, že pochází z židovské kultury,

řekl, že pracuje jako lovec tuleních mláďat,

což mi přišlo velmi chytré.

Hodně mluvil o cestování.

Používal mnoho zajímavých kulturních odkazů.

Vypadal a mluvil přesně tak, jak jsem si představovala,

a ihned obdržel skóre 850 bodů.

To bylo dost na to, abychom se sešli.

O tři týdny později jsme se potkali osobně,

a vyklubala se z toho 14hodinová konverzace,

která se přesunula z kavárny do restaurace

a do další kavárny a do další restaurace,

a když mě toho večera odvezl zpátky domů,

ohodnotila jsem ho znovu –

[1050 bodů!] –

víte co,

celý ten čas jsem nebyla dostatečně vybíravá.

No a o rok a půl později,

jsme se plavili malou lodí

v Petře v Jordánsku,

kde si kleknul na koleno a požádal mě o ruku.

O rok později jsme se vzali

a o rok a půl později se narodila

naše dcera Petra.

(Potlesk)

Je jasné, že mám úžasný život, takže –

(Smích) –

otázka zní, co si z toho můžete vzít?

Ukázalo se, že algoritmus pro lásku existuje.

Jenom to není ten, který vám prezentují na internetu.

Ve skutečnosti je to něco, co si určíte sami pro sebe.

Takže jestli hledáte manžela nebo manželku

nebo se snažíte najít svoje povolání

nebo se snažíte založit firmu,

jediné co musíte, je stanovit si svoje vlastní pravidla

a hrát podle nich

a klidně si buďte vybíraví, jak budete chtít.

No a ve svatební den

jsem si znovu povídala se svojí babičkou,

a řekla mi: „No, možná jsem se spletla.

Zdá se, že se ti podařilo vymyslet

opravdu dobrý systém.

No, ale ty tvoje macesové kuličky!

Neměly by být tvrdé, ale nadýchané.“

V tom si od ní nechám poradit.

(Potlesk)