12. Lesson. Led by the Holy Spirit - The Pioneer School

Dnes budu mluvit o Duchu Svatém, o tom,
co znamená být veden Duchem Svatým.

Pokud o něčem opravdu rád mluvím,
pokud jsem z něčeho nadšený,

pak je to část o vedení Duchem Svatým.
V knize Skutků za první

církve vidíte, že Duch Svatý byl aktivní
součástí církve,

že právě Duch pracoval
s prvními učedníky. Vedl je

a chce být součástí také našeho života,
naší církve. Kdosi řekl, že kdyby Duch

Svatý dnešní církev opustil, 90 % všech
aktivit by pokračovalo, jako by se nic

nestalo. Věřím, že na tom něco je.
Uvidíte to v dnešní lekci,

kde se s vámi podělím o mnoho svědectví,
jak můžeme být vedeni Duchem Svatým

a jak skrze něj pracuje Bůh.
Také vám dám několik praktických rad,

nástrojů, které můžete použít, abyste ve
svém životě byli vedeni Duchem Svatým

přesně tak, jak čteme v knize Skutků.
Bůh vám žehnej.

Vítejte u 12. lekce Školy průkopníků.
Dnes budu mluvit

o vedení Duchem Svatým.
Budu mluvit o tom, jaké to je,

chodit v Duchu, naslouchat mu
a nechávat se jím vést.

Velmi rád o těchto věcech vyučuji, neboť
před pár lety jsem si i s rodinou zkusil,

co pro nás má Bůh připravené, když
dojde na vedení Duchem. V tu chvíli

jsme se jen dívali jeden na druhého
a říkali, že přesně takový život chceme.

Na vedení Duchem totiž závisí všechno.
Je to o tolik víc než jen chodit v neděli

na bohoslužbu. Věřím, že mnoho lidí je
obeznámeno s myšlenkou, že Bible říká,

že můžeme chodit v těle nebo v Duchu.
Chodit v těle znamená žít v hříchu,

což je pravda. Jenže lidé si také myslí,
že chodit v Duchu je opak

života v hříchu, že je to jen nehřešení:
jsem milý, nehřeším,

v neděli chodím do kostela. Život trávím
tím, že se snažím plno věcí nedělat

a v neděli chodím na bohoslužbu.

Vedení Duchem je ale o hodně víc než jen
potichu stát, nehřešit a v neděli

dojít na bohoslužbu. Být vést Duchem
znamená žít nadpřirozený život,

chodit v Duchu, putovat z jednoho místa
na druhé, ne jen tiše stát.

A nehřešit znamená žít úžasný život,
kde jsme každý den vedeni Duchem Svatým.

Sami to zakusíte, protože v tomto
vyučování vám předložím mnoho

úžasných svědectví a na konci vám dám
praktický návod,

který vám pomůže přijít k Duchu, kráčet
v něm a plně žít život. Než ale začnu,

budu se modlit a také vyberu několik
otázek z minulé lekce.

Pak budeme pokračovat ve vyučování
o vedení Duchem Svatým.

Bože, děkuji ti za toto vyučování. Modlím
se, abys mi pomohl sdílet toto slovo.

Prosím, aby bylo zjevením pro každého,
kdo sleduje toto video, aby lidem otevřelo

oči a pomohlo jim vstoupit do života,
o jakém čteme v knize Skutků.

Aby každý den žili život vedený tvým
Svatým Duchem, Bože.

Bože, děkuji ti, že je to pro každého z
nás. Pomoz mi prosím předat toto slovo,

přijď se svým Duchem a otevři nám oči,
Bože. Ve jménu Ježíše. Amen.

Již jsem mluvil o pokání, křtu ve vodě
a křtu Duchem Svatým.

Toto všechno jsou součásti spasení.
Petr povstal a řekl:

"Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů,

a dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem

i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh."
Jaké zaslíbení? Zaslíbení nového zákona.

Slib, který dal prorok Jóel, zaslíbení
dané prorokem Ezechielem,

slib Jeremjášův, slib starých proroků,
že jednoho dne

Bůh se svým lidem uzavře novou smlouvu,
kdy nám dá nové srdce

a dá nám také nového ducha, abychom
mohli kráčet v jeho nařízeních,

abychom mohli kráčet s ním. Ten slib má
souvislost s každou z těchto tří věcí.

Duch Svatý je jako završení, naplnění:
nový Duch. Není to tak,

že jste spaseni, činíte pokání, jste
pokřtěni ve vodě - a ano, jste spaseni.

A pokud chcete Ducha Svatého, jako něco
extra, můžete také souhlasit.

Ne - Duch je také součástí spasení.
O tom jsem učil v minulých lekcích.

Na učení o křtu v Duchu jsem dostal mnoho
odpovědí a velmi dobrou zpětnou vazbu.

V jednom e-mailu stálo: "Ahoj Torbene,
na toto téma jsem čekal při sledování

Školy průkopníků celou dobu, od chvíle,
kdy se mi Bůh zjevil v letniční církvi.

Chci být pokřtěn Duchem Svatým, ale zdá
se, že v dnešní době není křest Duchem

tak častý. Proč? Při sledování Biblické
školy mi Bůh otevřel oči

a mě stále trápí jedna otázka. Proč bylo
ve Skutcích tak jednoduché, být pokřtěn

v Duchu, ale dneska je to ve srovnání s
tím tak složité?

Znám bratry, kteří Bohu sloužili více než
deset let a po všechny ty roky prosili

o křest v Duchu, ale dodnes ho
nedostali.

Jsou členy církve, byli pokřtěni ve vodě.
I já sama tuto Boží moc ve svém životě

postrádám. Bůh ti žehnej." Proč to tak je?
Proč to bylo ve Skutcích jednoduché

a dnes je to složité? Odpovědí jsou -
a snažil jsem se to vysvětlovat v celé

Škole průkopníků - naše náboženské
brýle. Máme k dispozici mnoho vyučování,

která nejsou založena na Božím Slově,
ale na naší tradici. Máme mnoho mylných

doktrín, mnoho strachu. Svou doktrínu
zároveň budujeme na svých zkušenostech,

ne na tom, co říká Slovo - to jsem
zmiňoval, už když jsem mluvil

o uzdravování a ostatních věcech, kterými
jsme se ve Škole zabývali.

Musíme se vrátit k jednoduchému životu,
o kterém čteme ve Skutcích. Máme mnoho

teologie, mnoho znalostí, ale chybí nám
život. Proč? Protože právě znalosti nám to

komplikují. Příkladem může být citovaný
e-mail. Ti lidé se k Bohu modlili více

než deset let, a přesto Ducha nepřijali.
Posledně jsem mluvil o tom, jak se

má manželka v 10 či 11 letech modlila
jednoduchou modlitbu: "Bože, prosím,

abys mi dal Ducha Svatého," a ihned byla
pokřtěna Duchem Svatým

a začala mluvit jazyky. Jednou se pomodli-
la v dětské víře. Musíme být také jako

děti. Nejde tu o to, že se deset let
modlili, modlili a modlili,

ale o dětskou víru. Nemusíme se modlit 10
let, abychom se k tomu protlačili. Ne.

Myslím, že to, co ti lidé potřebují
místo nekonečného modlení,

je učednictví, aby se jim otevřely oči
a oni ze svého života odstranili špatnou

doktrínu. Kdybych se s nimi setkal,neradil
bych jim v modlitbách pokračovat dalších

10 let, ale řekl bych: "Pojďme si sednout
a projít si, co říká Slovo. Činili jste

pokání?" Zdá se, že ano. "A byli jste
pokřtěni ve vodě?" Byli. Pak bychom

mluvili o křtu v Duchu Svatém,
sedl bych si s nimi a všechno jim to

vysvětlil. To jediné potřebujeme - učed-
nictví. A opět - můžu přijít na

bohoslužbu a mít tam kázání, po kterém by
za mnou přišlo deset lidí, za které se

budu modlit, a pět jich je ihned pokřtěno
v Duchu.

Jen pět. Proč nebylo v Duchu pokřtěno
také těch dalších pět?

Vždy jde o to, pomoci lidem udělat další
krok,

pohnout se z místa, kde právě jsou.
Možná někteří z nich nečinili pokání,

někteří nebyli pokřtěni ve vodě

a před přijetím Ducha se potřebují
s něčím vyrovnat.

Někteří jen potřebují ze svého života
odstranit strach. To chci -

abychom se zaměřili na učednictví,
nejen měli proslovy z kazatelny a čekali,

že se všechno stane samo. Musíme lidi
posouvat z místa, kde se nacházejí,

sednout si s nimi, projít s nimi Slovo,
mluvit s nimi. Jiná žena mi napsala:

"Měla jsem potíže s přijetím Ducha
Svatého, ale potřebovala jsem pomoc."

Píše, že s ní kdosi promluvil a ona
spálila své staré knihy, z nichž mnohé

byly o hnutí new age. Modlili se za ni dva
lidé a ona byla zachráněna. O 15 minut

později psala: "Nastoupila jsem do auta
a jela domů. Začala jsem anglicky chválit

Boha, když tu skrz mě začaly proudit
jazyky. Zastavila jsem a celou tu

zkušenost si užívala." Ta žena, která mi
to napsala, tedy také nepřijala

Ducha přesně takto. Ale někdo ji začal
učit jako učedníka, sedl si s ní,

mluvil s ní a ona pochopila. Neměla
knihy, bylo tu cosi jiného, od čeho

se musela odvrátit. Když to udělala,
byla v tu chvíli

osvobozena od démona. Ihned poté
přišel Duch Svatý.

Prostě z ní proudil. Má žena
nemusela být osvobozena od mnoha věcí,

byla to mladá dívka, ale modlila se jedno-
duchou modlitbu. Tato žena musela

z čehosi činit pokání, ale když to
udělala, jen chválila Boha v autě

a to přišlo tímto způsobem. Jestliže
tedy Ducha dosud nemáte, potřebujete se,

samozřejmě, modlit ve víře k Bohu.
Také ovšem potřebujeme učednictví.

Musíme se vrátit ke kroku číslo 1, 2 a 3.
Další dopis:

"Za křest v Duchu se modlím od
pátku, ale dosud jsem ho neprožil.

Bohužel v našem městě není nikdo,
kdo by o něm vyučoval, takže doufám,

že mi pomůžeš."
Někdy musíme pro křest v Duchu udělat

něco zvláštního. Tím mám na mysli Skutky,
kapitolu 8, kde lidé ze Samaří také ještě

nepřijali Ducha Svatého. Když o tom
uslyšeli apoštolové v Jeruzalémě,

vypravili se tam a vložili na ně ruce,
aby ho mohli obdržet. I dnes často

potřebujeme skočit do auta a vyrazit
za někým, s kým jste se nikdy předtím

nesetkali. Vydejte se do jiné církve,
najděte lidi, kteří mají Ducha, kteří

o něm ví a budou se za vás modlit.
Protože to zaslíbení platí pro vás,

platí pro vaše děti, pro každého,
koho Bůh povolá.

Dobrá, teď budu mluvit o vedení Duchem
Svatým. Tuto část mám nadevše rád.

Na toto téma můžu sdílet mnoho
svědectví.

Další lekce Školy průkopníků vyjde

měsíc po Vánocích. Příští vyučování
bude tedy za měsíc.

Diváci si budou muset měsíc počkat,
protože příští neděli s rodinou vyrážíme

do Jižní Afriky. Stejně jako mnoho jiných
věcí i tato má co do činění s vedením

Duchem Svatým. Jsem toho názoru, že vše,
co děláme, má souvislost s vedením

Duchem Svatým. Koupíme-li si auto,
pokaždé, když jím někam jedeme, vidíme,

že Bůh je v něm a vede nás svým Svatým
Duchem. Jak jsme přišli na Jižní Afriku...

Všechno to začalo před několika měsíci,
když jsme byli na misii v Polsku.

Seděl jsem v autě a řídil, celou cestu do
Polska. Manželka seděla vedle mne.

Podívala se na mě a řekla: "Torbene,
je tu něco,

o čem jsem mluvila s Bohem, ale tobě jsem
to zatím neřekla." Zadíval jsem se na ni:

"O čem jsi mluvila s Bohem, žes mi to
nemohla říct?" Byl jsem zvědavý. Co to

může být? "Mluvila jsem s ním o tom, že
letos na Vánoce chci odjet pryč, nechci

být doma, zažít ten vánoční stres, dárky
a všechny ty ostatní věci, které se s

Vánoci pojí. Chci odjet pryč, na rodinnou
dovolenou, kde bychom zároveň sloužili

Bohu, dělat něco smysluplného,
účelného." Má odpověď byla:

"Ano, to chci udělat, to beru." Bylo to
vskutku velké překvapení, protože nikdy

předtím o odjezdu ve vánočním období
nemluvila.

Byl jsem té myšlence otevřený, ale
namítal jsem: "Ale, ale, ale...Kdo by nás

chtěl pozvat na Vánoce? Každá církev,
všichni, které znám, na Vánoce zavírají,

všechno se točí jen okolo Vánoc, dárků
a ostatního, nikdo nepořádá setkání,

takže kdo by nás asi chtěl pozvat, že.
Ale lákalo mě to, a tak jsme to

předestřeli Bohu a modlili se. Za dvě
hodiny jsme dorazili do Polska.

Zkontroloval jsem si e-maily a našel tam
jeden z Jižní Afriky, kde jeden chlapík

psal: "Ahoj Torbene, chtěl bych tě i s
rodinou pozvat do Jižní Afriky, do Cape

Town, na dva týdny v prosinci. Přijeď,
odpočiň si, ber to jako dovolenou - máme

tu bazén, můžeme mít nějaká setkání a ty
nás může učit. Chceš?" Já: "Wooo!

Ano, to bych chtěl!" Odsouhlasili jsme to
a pak jsem o něm docela dlouho neslyšel.

Později mi ještě poslal peníze. Prostě:
"Posílám ti peníze, všechno je OK."

A poslal jich hodně, protože koupit
letenky z Dánska do Jižní Afriky,

do Kapského města, pro nás pět stálo
opravdu hodně. A on to zaplatil všechno.

Příští neděli tedy letíme do Kapského
města v Africe. Líbí se mi to,

protože když tam budeme, nebude to proto,
že se má žena modlila, protože by nás

pozval ten muž nebo proto, že nám to
zaplatil. Ne, budeme tam, protože nás

tam Bůh poslal. Má žena se modlila,
protože ji k tomu vedl Duch Svatý.

A víme, že když se modlíme v souladu s
Boží vůlí, už jsme dostali, oč jsme

prosili. A Bůh Lene řekl, že se za tu
cestu má modlit. Pracoval v ní, ona se

modlila a Bůh současně pracoval s mužem
v Jižní Africe. Mimochodem jsme ho nikdy

neviděli. Bůh mu řekl, ať nás pozve, a on
nám na to dal i peníze.

A až tam budeme, budeme jako u mnoha
ostatních věcí vědět, že jsme přesně tam,

kde jsme povoláni být, kde nás Bůh chce
mít. Nejsme tam náhodou, proto,

že bychom si to vybrali svou svobodnou
vůlí, ale proto,

že nás tam Bůh dovedl. Duch Svatý nás
poslal. Příběhů, jako je tento,

mám mnoho, hodně svědectví o vedení
Duchem Svatým,

o jeho práci. Chci zdůraznit, že o všem,
co dnes děláme, o každé velké věci -

nemluvím tady o tom, jestli půjdu nebo
nepůjdu do obchodu pro jídlo

nebo v kolik hodin máme vstávat,
mluvím o závažnějších věcech -

se ptám: Bože, co dělat s tímhle? Jak
máme použít své peníze? Co se Školou

průkopníků? A co vyučování? Jak máme
naložit s tím pozváním? Co knihy?

A co...? Co chceš, abychom...? Můžu říci,
že Bůh vede svým Duchem.

Z vedení Duchem Svatým jsem nadšený.
Podělím se s vámi o mnoho svědectví.

Teď ale budeme pokračovat a
uděláme to, co děláme vždy, když dojde

teologii a vyučování. Podíváme se na
Ježíše.

Začnu tedy pohledem na Ježíše, na to,
co říká o Duchu Svatém.

Duch Svatý byl samozřejmě součástí Ježíšo-
va života už od začátku. Duchem Savatým

byl počat, takže Duch byl už na začátku.
Zároveň ale Ježíš potřeboval být

Duchem Svatým pokřtěn. Když ho křtil
Jan, sestoupil na něj Duch Svatý,

jak čteme v Lukáši, 3. kapitole.
Ve 4. kapitole, po křtu Duchem,

pak čteme: "Plný Ducha svatého vrátil
se Ježíš od Jordánu;

Duch ho vodil po poušti
čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel."

Čteme tady, že Ježíš, poté, co byl pokřtěn
Duchem Svatým, ho byl plný,

a když byl plný Ducha Svatého,
byl jím i veden.

Byl veden na poušť, kde byl pokoušen.
Když jste pokřtěni Duchem Svatým,

zažijete, pocítíte, že vás Duch
Svatý naplňuje.

Křest Duchem Svatým je tedy něco,
co se vám v životě stane jen jednou,

právě když Ducha Svatého přijmete.
Bible ale také říká,

že se nemáme opíjet alkoholem
a jinými věcmi, ale nechat se naplnit

Duchem Svatým (Ef. 5,18).
Když tedy přijmeme Ducha Svatého, musíme

také něco udělat pro to, abychom tak
žili. A to souvisí s životem blízko Bohu,

protože když s Bohem trávíme čas a když se
dlouho modlíme v jazycích, když Bohu

sloužíme, když s ním žijeme, zažijeme, jak
nás Duch naplňuje. A chci také zmínit,

že Ježíš byl naplněn Duchem Svatým,
že ho Duch vedl.

První místo, na které ho Duch vedl,
byla poušť, kde ho pokoušel Satan.

Když se odtamtud vrátil, čteme:

"Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje
a pověst o něm

se rozšířila po celém okolí." Poté,co byl
Ježíš 40 dní pokoušen Satanem

a vrátil se z pouště, přišel v moci Ducha
Svatého. Věřím, že na těchto třech

slovech, která tu máme, něco je.
Je to také má osobní zkušenost.

Jsme pokřtěni Duchem Svatým, můžeme
zažít, jak nás Duch naplní,

a je to také něco, co můžeme žít v životě
blízko Bohu. Jsme plní Ducha,

a když jsme ho plní, můžeme být Duchem
také vedeni.

A díky tomu, že jsme vedeni Duchem Svatým,
můžeme kráčet v moci Ducha Svatého.

Pokud tedy chcete chodit v moci
Ducha Svatého,

potřebujete být pokřtěni v Duchu.
Nebo jste-li již Duchem pokřtěni,

přibližte se Bohu, buďte s ním co nejvíce
času a nechejte se Duchem naplnit,

až z vašeho nejhlubšího nitra vyjde jako
živá voda. Budete-li s Bohem,

s Duchem Svatým trávit čas a budete-li se
učit nechávat se vést Duchem,

uvidíte ve svém životě moc Ducha Svatého.
Když jste totiž vedeni Duchem, víte,

právě teď a tady, že přišla ta pravá
chvíle. Neocitli jste se tu náhodou,

ne, poslal vás Duch Svatý. A když víte,
že kráčíte v tom, co pro vás

připravil Bůh, pak máte víru, která je
silnější než cokoli jiného,

protože právě teď jednáte podle Božího
Slova. Samozřejmě že podle Božího Slova

jednáte pokaždé, když jdete mezi lidi,
když tam děláme to, co nám Ježíš

pro takovou situaci přikázal. Také
slyšíme, jak nás Duch Svatý vede, když

jednáme podle Božího Slova, on je s námi,
víme to, neboť Slovo Boží je pravda.

Zároveň ale zažíváme mnoho strachu.
Když ale zvláštním způsobem pocítíte,

že je s vámi Duch Svatý a vede vás,

strach už tam není. Víte totiž,
že vás Bůh vyslal

a právě teď je s vámi. Na toto téma tu mám
několik svědectví.

Ježíš byl pokřtěn Duchem Svatým, ale
stále věnoval čas tomu, aby byl s Bohem.

To vidíte na Ježíšově životě. Jednou,
když si potřeboval zvolit 12 učedníků,

čteme, že těsně předtím šel na horu
a modlil se. V modlitbách k Bohu

pokračoval celou noc. Bylo to těsně
před tím, než si vybral svých 12 učedníků.

Několikrát také najdeme, že Ježíš
vyrazil brzy ráno. Spát šel po západu

slunce, vstal brzy, před východem
slunce, a vydal se ven modlit.

Myslím, že té noci toho mnoho nenaspal,
a přesto pak celou další noc pokračoval

v modlitbách, takže to nespal vůbec.
Ježíš, Syn Boží, potřeboval strávit

čas společně s Bohem. Potřeboval
se modlit a postit se, stejně jako my,

pokud chceme nejen prožít křest
Duchem Svatým, ale chceme-li jím

být i vedeni a chceme-li kráčet
v moci Ducha Svatého.

Potřebujeme také věnovat čas modlitbě
a půstu, stejně jako to dělal Ježíš i jiní

lidé v Bibli a historii církve.
To tajemství... příští týden se chystám

mluvit o půstu. Pro mě osobně je půst...
Když se někdo zeptá: "Torbene, co je tím

tajemstvím?" To, co jste zažili, není
žádné tajemství, je to jen a jen Ježíš.

Zároveň je pro mě ale půst něco
zvláštního. Pokaždé, když jsem se

40 či 20 dní postil, se ve
mě něco událo, byl to začátek něčeho

nového. Ježíš se delší dobu postil
a pak se vrátil v moci Ducha Svatého.

Věřím, že jednou z prvních věcí,
do které vás Duch Svatý po jeho přijetí

vede, je blízkost Bohu.
Abyste kráčeli s Bohem,

Duch Svatý začíná z vašeho života
odsekávat všechno ostatní,

takže nezůstane nic než Bůh.
Tak on pracuje.

Podívali jsme se tedy na Ježíše. Teď
budeme pokračovat prvními učedníky.

Nezáleží na tom, zda jsou to první učední-
ci nebo dnešní učedníci jako já nebo vy.

Ježíš je totiž po všechny dny stejný.
Nyní projdu knihu Skutků

a vyberu několik věcí, které tam najdeme,
které se týkají Ducha Svatého.

Slyšel jsem, jak kdosi prohlásil o
současné církvi, že kdyby z ní

Duch Svatý odešel, 90 % všech aktivit
by pokračovalo, jako by se nic nestalo.

90 % všech aktivit v církvi -
programy, bohoslužby,

chvály, kázání, všechno by pokračovalo
jako by nic. Abych byl upřímný,

myslím si, že to tak opravdu je, neboť
mnohé z toho, co děláme, souvisí s našimi

programy. Děláme to, protože máme program,
máme dost peněz na jeho provoz.

Nejsme opravdu závislí na Duchu Svatém.
Podíváte-li se ale do Skutků a hledáte,

jakým způsobem tam byl přítomný Duch
Svatý, vidíte, že Duch pracoval ve všem.

Právě Duch Svatý pracoval v církvi.
Za časů katolické církve se ale mnohé

změnilo, a jednou ze změn bylo,
že odešel Duch Svatý.

Zároveň vznikl veliký systém.
A na tom dnes stavíme.

Nyní ale pochopíte, že ve Skutcích
byl Duch Svatý součástí církve.

Skutky 5,32: "My jsme svědkové toho
všeho a s námi Duch svatý,

kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají."
Bůh dal Ducha Svatého těm,

kdo ho poslouchají, ale také jsme,
spolu s Duchem Svatým, jeho svědky.

Svědky tedy nebyli jen oni,
ale byl tam také Duch Svatý.

Oni věděli, že jsou svědky,
ale věděli také, že Duch Svatý je

toho součástí. Čteme také:
"Duch řekl Filipovi", na jiném místě pak

"Duch řekl Petrovi", jinde zase "Když
konali bohoslužbu Pánu a postili se."

To tedy také dělali. Duch Svatý řekl:
"Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu,

k němuž jsem je povolal.“
Společně se tedy modlili, postili se

a Duch Svatý řekl, aby vybrali lidi,
kteří budou konat dílo, k němuž

je povolal. Kdo je povolal? Duch Svatý.
Další příklad:

"Toto jest rozhodnutí Ducha svatého
i naše." Kdy jste naposledy na bohoslužbě

slyšeli někoho říci: "To se zdá dobré nám
i Duchu Svatému," nebo "My i Duch Svatý

jsme toho svědky," nebo že by Duch Svatý
řekl, že máme někoho povolat k práci,

ke které ho povolal? Chápete? Nešlo jen
o to, co se zdálo dobré těm lidem,

ale o to, co se zdálo dobré společně jim
a Duchu Svatému. Duch Svatý je osoba.

Je osoba Boží trojice, je tam, a není
jen silou, není jen "TO" (a omlouvám

se, pokud jsem výraz "to" někdy použil).
Kdosi mě upozornil, že jsem při výkladu

o Duchu řekl "to", ale to je kvůli mému
překladu do angličtiny. Není "to",

je osoba. V první církvi řekli, že je to
rozhodnutí jejich i Ducha Svatého,

a řekli také, že "jim Duch svatý zabránil
zvěstovat Slovo ..."

a že byli "vedeni Duchem Svatým".
Pavel říká: "Nyní jdu do Jeruzaléma,

protože mě Duch nutí."
Na jednom místě tedy čteme, že byli vedeni

Duchem Svatým, na jiném, že jim Duch
Svatý zabránil kázat,

jindy se zase společně rozhodli nebo byli
společně svědky tomu a tomu.

Projdete-li si Skutky, je to jen výběr
z pasáží o Duchu. Vidíte, že Duch Svatý

byl převelikou součástí církve a dění
v ní. Nebyl to jen program,

církev vedl sám Ježíš Kristus, který tady
na zemi pracoval skrz svého Svatého Ducha.

Ježíš je v nebi, sedí po Boží pravici,
Duch Svatý je tady na zemi.

Není jen mocí, mocí pro uzdravování
nemocných na ulici. Ne, to právě on řídil

věci, organizoval, přikazoval, kam jít,
koho jmenovat, vybrat,

kam nechodit. Tady zastav, jdi tam,
tyhle vyber, udělej toto a toto.

Nebylo to vedení, které se sesedne a říká:
"Co uděláme? Myslím, že bychom to měli

udělat takhle, připadá mi to jako dobrý
nápad." A co Bůh? Já říkám, že dnes

můžeme s Duchem Svatým zažívat to samé.
On nás vede. Chci říct ještě jednu věc.

V 6. kapitole se chystali zvolit muže,
kteří měli pomáhat při stolech.

Apoštolové se v tu chvíli mohli sejít
nad Slovem a modlit se.

Čteme, že řekli: "Vyberte si proto mezi
sebou sedm mužů, o nichž se ví,

že jsou plni Ducha a moudrosti, a pověříme
je touto službou... zvolili Štěpána,

který byl plný víry a Ducha svatého..."
Poté se modlili a vložili na ně ruce.

Potřebovali tam tehdy najít sedm mužů,
kteří by byli plní Ducha Svatého.

Bůh totiž i dnes chce používat lidi
plné Ducha Svatého.

To, co máme vykonávat, nemůžeme
a nedokážeme dělat z vlastních sil.

To, co máme dělat, dokážeme jen naplnění
Duchem Svatým. Napsal jsem mnoho knih.

Knihy nepíšu proto, že bych měl skvělý
styl. Když jsem vyšel ze školy,

neuměl jsem číst ani psát a nedokázal jsem
si představit, že bych kdy měl napsat

knihu. Než jsem se stal křesťanem, přečetl
jsem jen jednu knížečku. Bůh ale určil,

že mám právě psát. Proč? Protože jsem
s ním trávil čas, byl jsem plný Ducha.

A vím, uvědomuji si, že to, co dnes
dělám, dělám jen proto, že mě vede.

Vlastní silou to nedokážu. Nikdo z nás
nemůže sloužit Bohu z vlastní síly.

Oni tedy měli vybrat muže
plné Ducha Svatého, a nebylo to jen proto,

že zrovna byli Duchem Svatým pokřtěni,
byli to lidé,

kteří v takové plnosti žili.
A znovu byli Duchem naplňováni.

Ve Skutcích čteme, že se modlili,
Duch Svatý přišel

a znovu je naplnil. Věnovali svůj čas
Bohu a byli naplněni Duchem.

Vybrali muže, kteří byli naplněni
Duchem Svatým.

Po volbě na ně vložili ruce.

Nevložili je na ně proto, aby přijali
Ducha Svatého, toho již měli.

Vložili na ně ruce, aby poznali, co jim
už Bůh dal. Věřím ve vkládání rukou,

co se křtu v Duchu Svatém týče.
Když na vás někdo vloží ruce,

jistě, jste pokřtěni v Duchu a přijmete
Ducha Svatého.

Nemyslím si ale, že byste museli běhat
z bohoslužby na bohoslužbu,

z konference na konferenci, abyste i po
přijetí Ducha Svatého na sebe nechali

vkládat ruce každého Božího člověka,
aby se za vás modlil. Ne.

Tomu nevěřím, nečtu to totiž v Bibli.
Věřím, že když jste Ducha Svatého

přijali, musíte v něm chodit. Musíte být
Duchem vyvedeni na poušť,

být jím vedeni, abyste mohli trávit
čas s Bohem, a pak chodit Duchem.

Když jste plní Ducha Svatého,
Bůh si vás vyvolí a použije,

protože používá lidi, které naplnil
Duchem Svatým.

Naplnění Duchem Svatým nepřijde tím,
že budete chodit z jedné bohoslužby na

druhou. Přijde zaplacením ceny, tím, že
věnujete čas hledání Boha.

Teď několik svědectví o vedení Duchem
Svatým. Nepřišlo to zčistajasna,

za dvě vteřiny. "Hej, to chci!" Nepřišlo
to proto, že bych byl na konferenci,

někdo se za mě modlil a já dostal zvláštní
pomazání. Ne. Dostal jsem Ducha jako vy

a každý jiný člověk, který má Ducha
Svatého. Přijde to, když si vyhradíme čas

na Boha, na naslouchání, na vedení Duchem
Svatým v maličkých věcech, takže nám

Bůh může svěřit víc a víc.

Byli tedy vedeni Duchem Svatým, a ten
pracoval. Nyní k mému životu.

Před pár lety jsem byl tábořit a modlil
jsem se. Modlitba je více než jen: "Bože!"

Modlitba je život, společenství, vztah s
Bohem. Pro mnoho lidí je modlitba

taková, jak ji nyní popíšu: jsem ženatý.
A představte si, že svou manželku zavřu

do malé místnosti. Každý den do té
místnosti na dvacet minut zajdu,

zavřu dveře, s ženou se posadíme. Pak
dvacet minut mluvím. Když je konec,

tak "díky"! Odejdu a zavřu za sebou dveře.

Další den za ní jdu zas, zavřu dveře,
dvacet minut mluvím... A opět odejdu.

Jednoho dne manželka zaklepe na dveře.
Otevřu a ona povídá: "Chci ti něco říct."

"Ne, teď ne, až zítra," a přibouchnu. Den
nato si sednu, dvacet minut mluvím,

poděkuju a odejdu. Ona říká: "Chci ti
něco říct!" "Ne, teď ne..."

Co by to bylo za manželství? Vždyť to
by ani manželství nebylo.

Nemůžu zavřít svou ženu do pokojíku
a mít ji jen na dvacet minut denně, když

se mi to hodí. Ne, má žena se mnou také
potřebuje mluvit, nemluvím jen já,

také má na srdci věci, které mi chce
sdělit. A když mi chce něco říct, musím

být připraven jí naslouchat. Zároveň jsou
tu samozřejmě i situace, kdy já chci říct

něco jí, a v tom případě má naslouchat
ona. Přeneseme-li to na Boha:

mnoho lidí strčí Boha do místnůstky a
vytáhne ho jen na 5, 10 minut denně,

kdy mluví, mluví a mluví, a nedají Bohu
prostor na odpověď. Modlitba není

jednosměrná, je obousměrná. Mluvíme nejen
my, ale i Bůh. Modlitba neznamená vejít

do pokoje a zavřít za sebou, to je toho
jen součástí, modlitba je každodenní

život. Chci vám ukázat, jak se modlím já.
Před lety jsem byl tábořit a modlil jsem

se přibližně takto: "Ahoj Bože.
Včera to bylo opravdu dobré, že?

Co si myslíš o tom setkání? Jo,
a dneska jsem dostal jeden e-mail.

Nevím přesně, jak... jak na něj odpovědět.
Nejsem si jistý, protože... Co si o tom

myslíš ty? Co bych měl podle tebe udělat?
A ještě něco... co s tímhle?

Úplně tomu nerozumím... Prosím, Bože,
pomáhej mi vysvětlovat věci."

Tak se modlím. Mluvím s Bohem, beru
ho do svého života, mluvím o e-mailech,

o cestě, na kterou se chystám,
probírám věci, se kterými zápasím,

mluvím o Božím Slově, o tom,
čemu v něm nerozumím.

Bože... je tohle pravda? A co pak tohle?
Takto se modlím a často zažívám, že Bůh

pracuje s mou modlitbou stejně jako u mé
ženy Lene. Duch Svatý jí řekl,

aby se modlila. A Bůh
nám otevřel dveře do Jižní Afriky.

Byl to Duch Svatý v mé manželce. Když
jsem se před několika lety modlil, šel

jsem a modlil se. Velmi jasně jsem slyšel:
"Torbene, modli se za otevřené dveře do

televize, abys mohl jít proti evoluci a
Darwinovi." "Cože?" Přišlo to z ničeho,

prostě to přišlo, Duch Svatý to do mě
vložil. Modlil jsem se tedy: "Bože, dej mi

přístup do televize. Bože, modlím se,
abych tam mohl jít a vystoupit proti

evoluci a Darwinovi. Bože, ať Darwinova
lež v naší zemi padne." Tak zněla má

modlitba. Dalšího dne jsem se opět
procházel a modlil: "Bože, děkuji, že mi

dáš přístup do televize. Prosím, otevři
ty dveře, abych mohl jít proti

evoluci a Darwinovi." A zatímco jsem
se procházel a takto se modlil, uviděl

jsem na našem tábořišti muže. V tu chvíli
jsem věděl: "Tohle... tohle je ten muž."

Byl to známý komik, který vystupoval v
televizi, různých pořadech i reklamách.

A tenhle komik, stejně jako mnoho jiných
komiků, nemluví zrovna svatě, však to

znáte. To, co vypouštěl z úst, nebylo
svaté ani trochu.

Z křesťanů si dělal srandu, celou dobu
klel. A právě jeho jsem viděl.

Srdce mi bušilo jako o závod a cítil jsem,
že tohle je Boží. Šel jsem za ním.

Právě, když jsem stál asi metr od něj a
chystal se na něj promluvit, otočil se

tváří ke mě a já viděl, že to není on.
Hlavou mi proletělo: "To není on, jenom

někdo, kdo se mu podobá. A tehdy ke mě
promluvil Bůh. Řekl: "Modli se za toho

muže. Jmenuje se Simon Jul." - "Cože?" -
"Modli se za Simona Jula." -

"Toho z televize?" - "Ano, modli se za
něj." - "Ale Bože, já nevím, kde bydlí,

jestli v Kodani nebo někde jinde... Bože,
jenom jsem ho viděl v televizi, jako plno

jiných lidí." - "Modli se za něj." A tak
jsem pokračoval v modlitbách. "Bože,

děkuji, že mi otevřeš dveře, abych mohl
jít proti evoluci a Darwinovi. Modlím se i

za Simona Jula." Modlit se za něj mi při-
padalo padlé na hlavu. Neznal jsem ho,

jen jsem ho viděl v televizi. A tak jsem
šel: "Bože, pošli za ním někoho.

Promluv k němu, potřebuje totiž slyšet
tvoje Slovo, potřebuje slyšet evangelium,

činit pokání. Bože, někoho k němu pošli
a dej mi přístup do TV." Tak jsem se toho

dne modlil. Když jsem se vracel domů, dva
metry před vchodem mi zazvonil telefon.

Vzal jsem to a kdosi řekl: "Ahoj Torbene,
jsem z dánské televize. Natáčíme pořad

o evoluci a Darwinovi. Chtěl jsem se zep-
tat, jestli by ses taky nechtěl zúčastnit?

Byl by to rozhovor, diskutoval by s tebou
Simon Jul."Ten, za kterého jsem se modlil.

V Dánsku žije téměř šest milionů lidí.
Toho dne mi Bůh dal na srdce, abych se

modlil za dvě věci: za otevřené dveře do
televize, abych mohl vystoupit proti

evoluci a Darwinovi, a muže, komika Simona
Jula. Modlil jsem se za ně a o dva týdny

později jsem seděl v Kodani po boku Simona
Jula a jeho televizního štábu. Seděli jsme

v kavárně a povídali a já Simonovi řekl:
"Jsem tu kvůli tobě.

Modlil jsem se za tebe ten den, kdy mi
volala tvoje sekretářka. Bůh chce, abys

činil pokání. Hleděl na mě, vlastně na mě
hleděli všichni, byli v šoku. V tu chvíli

jsem byl jediný, kdo v klidu jedl. Vyprá-
věl jsem jim celý příběh. Všechny to

překvapilo. Pak jsme se vydali do
kodaňských ulic, zastavovali kolemjdoucí,

mluvili o Bohu a evoluci. Během rozhovoru
jsem spatřil, jak kolem jde mladík

s holemi. Duch Svatý říkal: "Ten, ten,
ten, ten!" A když jsem ho viděl, věděl

jsem, že to říká Bůh, vedl mě totiž Duch
Svatý. Řekl jsem proto:

"Simone, pojď se mnou!" Šli jsme za tím
mladíkem s holemi, já se za něj modlil

a on byl zcela uzdraven. Chodil bez holí.
Já tam takhle stál s holemi.

Simon není zas tak vysoký, a tak stál
a ptal se: "Torbene, co to je?"

Podíval jsem se na něj: "Co jako myslíš?"
"No tohle přece! Co to má znamenat?"

"Ty jsi snad nečetl Bibli? O tomhle
čteme v Bibli." Pak jsme šli do jednoho

velkého dánského muzea, kde je plno
věcí o Darwinovi, ale také o onom stále

chybějícím článku. V tom muzeu mě
posadili na židli a namířili na mě

dva reflektory. Simon Jul seděl na židli
přede mnou.

Seděli jsme vysoko, na krabicích.
Potřebovali nás trochu výš,

protože za mnou byly nějaké chybějící
články, které chtěli mít se mnou v záběru.

Simon seděl přede mnou. Byli jsme tam
hodinu a půl, a celou tu dobu

mi pokládal otázky o Bohu. "Opravdu
věříš, že byla Noemova archa? Skutečně

věříš, že Bůh stvořil nebe a zemi za 6x24
hodin? Opravdu tomu věříš? A co DNA?

A co tohle? Kdyby ti Bůh řekl, abys
zabil svou manželku, udělal bys to?"

Ptal se na mnoho věcí o Bohu a evoluci,
celou tu hodinu a půl.

Mám tu obrázek. Vidíte - tady
sedím, tady jsou ty dva reflektory.

Sedím na židli na kufru, a tadyhle
je Simon Jul s papíry.

Seděl tam hodinu a půl a pálil na mě
otázky.

Za mnou vidíte jeden z těch chybějících
článků.

Seděl jsem tam a zodpovídal se z toho,
čemu věřím. Nejlepší popis by asi byl,

že jsem se cítil jako v nebi, protože tu
hodinu a půl jsem věděl všechno.

Bylo to zvláštní, na každou otázku jsem
měl odpověď, a že jich za tu dobu bylo.

Přemýšlel jsem: "Odkud se to jen bere?"
Ale vlastně jsem to věděl... Duch Svatý.

Co říká Ježíš v Markovi, 13. kap.?
"Až vás povedou před soud (nebo jinam),

nemějte předem starost, co budete mluvit;

ale co vám bude v té hodině dáno, to
mluvte. Nejste to vy, kdo mluví,

ale Duch svatý" (Marek 13,11). To jsem
toho dne zažil. Lidé se mě předtím

i potom ptali: "Torbene, proč do toho
pořadu jdeš? Je to zábavní program,

oni jsou komici, budou si z tebe jen chtít
udělat srandu." Odpověděl jsem:

"Nejdu tam, protože mě pozvali, proto,
že mě tam Bůh poslal."

Nezáleželo na tom, co bude kdokoli okolo
mne říkat, věděl jsem, že jít musím,

protože mě poslal Bůh. Bylo zajímavé
se na ten program potom dívat.

Oni totiž málem zapomněli
na Darwina, o tom se mluvilo jen maličko.

Nejvíce času v tom pořadu zabralo mé svě-
dectví - jak mě Bůh vedl a jak byl

uzdraven ten mladík s berlemi.
Viděly to stovky tisíc lidí.

Později jsem se setkával s lidmi, kteří
mě znali z toho pořadu, přicházeli za mnou

a chtěli modlitby i jiné věci. To je tedy
jeden příběh,jak nás může vést Duch Svatý.

Ježíš je stejný včera, dnes i navěky,
a Duch Svatý je také stejný

včera, dnes i navěky. Může k nám mluvit
a i dnes nás vést tak, jak o tom čteme

v knize Skutků. Vedení Duchem Svatým
se nic nevyrovná.

A nemluvím tu o službě, ale o každodenním
životě. Pamatuji si, jak před pár lety,

to bylo dceři deset let, jezdila do školy
na kole, měla to kilometr a půl.

Ráno jsme se rozloučili, ahoj Stephanie,
a ona odjela na kole.

Odjela jedním směrem, já se vydal na
opačnou stranu a modlil jsem se.

Během chůze mi Duch Svatý řekl:
"Stůj! Tvá dcera tě potřebuje."

Myslel jsem si: "Co?" - "Tvá dcera tě
potřebuje." - "Ne, ne, právě jsem se

s ní rozloučil." - "Tvá dcera tě potřebu-
je." - "O, má dcera mě potřebuje!"

Šel jsem tímto směrem, ale Duch Svatý
řekl: "Stůj, dcera tě potřebuje." Otočil

jsem se a běžel na druhou stranu.
Do školy to bylo kilometr a půl.

Dceru jsem ale spatřil už po kilometru.
Stála na malém mostku,

stála vedle svého kola a plakala.
Povídám: "Ahoj, Stephanie."

Podívala se na mě. První co řekla,
bylo: "Tati! Co tady děláš?"

Takže jsem mohl říct: "Bůh mi řekl,
že mě potřebuješ, tak jsem tady."

Bylo to opravdu silné, protože předtím
viděla, jak odcházím opačným směrem,

a najednou jsem stál vedle ní a říkal, že
mě poslal Bůh. "Duch Svatý mi řekl,

že mě potřebuješ, tak jsem tu." Měla
problém s kolem a já jí mohl pomoci

zpátky. Jiné svědectví:
Pamatuji si, jak jsem se jednou chystal

otevřít schránku na dopisy. Než jsem
strčil klíč do zámku, Duch Svatý řekl:

"Je tam něco, co se ti nebude líbit, ale
žádné strachy, mám všechno pod kontrolou."

A když jsem schránku otevřel, skutečně tam
bylo něco, co se mi nelíbilo: účet.

Od státu v Dánsku jsme dostali nějaké
peníze za dům, který jsme měli, a teď

jsme měli zaplatit velkou částku peněz,
kterou jsme ale neměli.

Pomyslel jsem si: "Ach ne... hej, Bůh to
má pod kontrolou." Duch Svatý mě varoval

předem. Tak jsem jim zavolal, jestli to
můžou ještě jednou překontrolovat.

Odpověděli: "Ano, podíváme se na to a
zavoláme vám." To bylo před šesti lety.

Od té doby se nikdo neozval a já ty
peníze nemusel platit.

Duch Svatý nás tedy může vést v každoden-
ním životě, ke kterému jsme všichni

povoláni. Ještě vám povím jeden příběh,
svědectví, abyste viděli, jak to funguje.

Před několika lety jsem venku evangelizo-
val a mlvuil jsem se 3 či 4 mladými lidmi.

Když jsem sdílel evangelium, přišel nějaký
mladík a stoupl si vedle mě. Když přišel,

Duch Svatý mi řekl: "Budeš jeho otec."
Na to já: "Cože?"

Naprosto mě to překvapilo.
Podíval jsem se na něj. Pak odešel.

Dál jsme hovořili a on se potom vrátil.
Když jsme skončili, řekl jsem:

"OK, je tu někdo nemocný? A ten mladík
řekl, že ano. Vyhrnul si nohavici.

Na koleni měl plno obvazů. Řekl:
"Včera jsem spadl ze svého skútru.

Pekelně to bolí, nemůžu ohnout nohu,
nemůžu ani chodit." Odpověděl jsem:

"Sleduj." Modlil jsem se za něj, on si
odvázal obvaz a byl překvapen!

Odlepil i náplasti, stál tam a tekly
mu slzy. Řekl: "Už to nebolí!"

Já: "Pojď se mnou." Vzal jsem ho s sebou.
Vůbec jsem ho neznal, ale první věc,

kterou jsem řekl, bylo: "Pověz mi o svých
rodičích." Byl úplně vyvedený z míry:

"Táta je po smrti a maminka je velmi
nemocná, brzy také zemře."

Já: "Nikdy předtím jsem tě neviděl, ale
když jsi přišel, Bůh mi řekl,

že se stanu tvým otcem, že ti budu
pomáhat." Byl velmi překvapený, asi tak

jako já před chvílí. Vzal jsem si jeho
telefonní číslo, psali jsme si,

ale přece jen jsme se sotva potkali a byl
to velmi silný zážitek, a tak měl trochu

strach se znovu vidět. O dva týdny později
za mnou ale přišli dva studenti,

budoucí žurnalisté, a chtěli
se mnou udělat rozhovor.

Seděli jsme v Burger Kingu a mluvili,
dělali se mnou interview.

Pak jeden z nich řekl: "Mám s sebou
i kameru, chtěli bychom s tebou jít

a vidět, co děláš na ulici. Mohli bychom
to udělat?" - "Teď?" Abych byl upřímný,

vůbec se mi do toho nechtělo, toužil
jsem jít domů a odpočívat, byl

jsem unavený. Ale když už to navrhl,
odpověděl jsem: "OK... tak tedy pojďme.

Půjdeme do města." Skočili jsme do auta a
jeli do města. Během jízdy jsem se modlil.

Měl jsme pocit, že ke mě mluví Duch
Svatý, cítil jsem...

Podíval jsem se na své ruce. "Bože, právě
se modlím. Ruce... ano. Ruce v obvazech.

Bůh někoho posílá... právě na ulici poslal
někoho, kdo má obvázanou ruku,

kdo bude uzdraven. Děkuji ti, Bože, že to
bude pro tyhle lidi svědectvím,

ve jménu Ježíš." Tak jsem se modlil.
Přišli jsme na ulici, chodil jsem

sem a tam. Na tom místě jsme ale nenašli
nikoho, kdo by s námi chtěl mluvit.

Pak jsem uviděl toho mladíka, o němž mi
Bůh řekl, že mu budu otcem. Pozdravil jsem

ho: "Ahoj, jak se vede?" - "No... dobrý."
Na ruce měl obvaz. Zeptal jsem se:

"Co se ti stalo?" -"Nevím, začalo to
včera a bolí to jako ďas."

"Hele, je tu se mnou pár
studentů žurnalistiky,

a ti tomu nevěří. Můžu se za tebe
pomodlit?" - "Ano, to můžeš."

"Můžou si to natočit? A ty můžeš říct,
co se stalo před dvěma týdny." - "Jo!"

Takže ho natáčeli, jak stojí uprostřed
ulice a říká, jak jsme se před

dvěma týdny potkali a bylo mu uzdraveno
koleno. Pak jsem se za něj modlil.

Tentokrát nebylo uzdraveno koleno,
ale ruka, pak mu opět vstoupily slzy

do očí: "Je to pryč!" Opravdu jim to
otevřelo oči.

A pro něj to bylo silné, takže byl ochoten
se se mnou setkat. Mluvili jsme spolu

a domluvili se, že se ještě uvidíme.
Den poté jsem potkal jednoho

křesťana. Vyprávěl jsem mu, co Bůh
udělal, jak mě vedl k tomu mladíkovi.

Přistoupil ke mně: "Torbene, cítím,
jak mi Duch Svatý říká, abych ti dal

dvě stě dolarů. Je to pro tebe
a tvého syna."

Zavolal jsme tedy mladíkovi a řekl:
"Chtěl bych tě pozvat na jídlo." -

- "Ok, pojďme." Setkali jsme se, zašli
na jídlo a on povídá: "Tome, chci ti

něco říct, něco zvláštního. Pamatuješ na
ten den, kdy jsme se potkali na ulici,

jak ses mi modlil za ruku? Já se po
ulicích nikdy neprocházím, tohle bylo

poprvé, kdy jsem se po škole vydal do
města. Vyrazil jsem domů, ale cítil jsem,

že mi někdo uvnitř říká, že mám jít do
města. A tam jsem potkal tebe." Vidíte to?

V autě jsem se modlil. ať Bůh pošle někoho
se zavázanou rukou. Bůh mě k této modlitbě

vedl, protože Bůh toho mladíka zná. Ten
chlapec měl ruku v obvazu a Bůh k němu

promluvil: "Jdi na ulici." Tam jsme se
potkali a on byl uzdraven.

Zůstali jsme v kontaktu. Za dva dny mi
volá: "Tome, porouchal se mi skútr.

Mám novou práci a nemám se tam jak dostat,
nemám skútr."

Já peníze měl, a tak jsem zaplatil.
Oprava stála přesně tolik, kolik jsem měl,

a tak jsem zaplatil a on jel do práce.
Všechno je to Boží práce.

A právě to mám rád na vedení Duchem
Svatým. Setkávám se s mnoha lidmi,

kteří jsou v otázce Boha velmi skeptičtí.
Co se týče uzdravování, jsou také

skeptici: "Ne, ne, ne.... to je jenom
v hlavě." Nevěří tomu,

myslí si, že je to jen něco v mysli,
v hlavě. Když začnu mluvit o vedení Duchem

Svatým, každý překvapením zmlkne,
protože to není jen něco, co bych si já

v mysli představoval, protože Bůh může ke
mě mluvit. Dřív, než se něco stane, musí

Bůh promluvit k několika lidem, a všechno
se pak propojí a zapadne do sebe. To se

mi líbí. Vidím, jak skeptikům a nevěřícím
padá údivem čelist, když začnu mluvit

o každodenním životě s Duchem Svatým.
A ten život není jen pro mě,

JE PRO TEBE! Ježíš totiž řekl, že se musí-
me znovu narodit skrze Ducha Svatého:

ne jen vodou, ale vodou a Duchem;
mluví o pokání, křtu ve vodě

a Duchu Svatém. Když o tom hovoří
v Janovi, 3. kapitole, říká:

"Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se
narodit znovu." A pokračuje:

Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš,
ale nevíš, odkud přichází

a kam směřuje. Tak je to s každým,
kdo se narodil z Ducha.“

Mluví o větru, což chci vysvětlit. "Tak
je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“

Ježíš řekl, že se musíme znovu narodit,
znovu se narodit skrze Ducha.

A být znovu narozen skrze Ducha
je jako vítr. Vítr, o kterém nevíme,

odkud přichází, ani kam směřuje,
stejně jako každý, kdo je narozen

z Ducha. Nebo bych mohl říci: kdo je...
kdo kráčí - je veden Duchem.

Římanům 8: nežijeme podle vlastní vůle,
z vlastních sil, ale vede nás Duch Svatý.

Znamená to o moc více než nám jen pomoci
vyvarovat se hříchu, je to život,

o jakém jsem právě mluvil.

Být veden Duchem Svatým, větrem...
Vítr bude někdy vát tímto směrem...

nebo tímto... pak tímhle směrem...
potom se otočí...

vítr přichází odtud a odjinud,
rychle a prudce odsud a pomalu odtamtud.

Stejné je to s vedením Duchem Svatým.
Bůh řekl: "Modli se za Simona Jula.

Jdi do Kodaně!" Bůh řekl: "Tvá dcera tě
potřebuje, vrať se." Bůh řekl:

"Modli se za támhle toho kluka s rukou."
A Bůh řekl mé ženě, aby se modlila za něco

v prosinci a zároveň promluvil k někomu v
Jižní Africe - a teď tam jedeme.

Chápete? Je to jako vítr, nikdy nevíme,
kam půjdeme. Víme jen, že nás vede

Duch Svatý. Jednou řekne "tudy",
jiný den nás pošle jinou cestou,

pak jinou. Tato svědectví, která vám
tu říkám, mohou vyznít:

"Tome, to jen tak mocné! Ty máš moc!
Zažíváš úžasné věci."

Jenže tohle je normální! Je to pro
KAŽDÉHO, kdo je narozen z Ducha.

Vraťte se ke knize Skutků. Čtěte o
Pavlovi, Petrovi, Ananiášovi, o lidech,

o kterých jsem mluvil ve Škole průkopníků.
Uvidíte, že vedení Duchem Svatým nebylo

jen pro pár vyvolených, ale pro každého.
Stejně tak je tomu i dnes. Chci vám dát

nějaké rady. Chci zakončit nějakými
praktickými radami, něčím,

co vám pomůže vkročit do tohoto života.
Je tu totiž něco, co jsme ohledně Ducha

Svatého pochopili špatně. A chci vám také
říct, že jsem byl znovu zrozen Duchem

Svatým před osmnácti lety. Ale mnoho
počátečních let jsem nezažíval to,

co prožívám nyní. Ne že by Bůh nemluvil.
Bůh ke mně mluvil ode dne,

kdy jsem byl spasen. Protože každý,
kdo je narozen z Ducha,

je Boží dítě. Máme uši, ale musíme je
taky používat, abychom slyšeli,

co Bůh říká. Už od prvního dne,
kdy jsem byl znovu zrozen, ke mě Duch

Svatý mluvil a vedl mě. Ale já neposlou-
chal. Nevěděl jsem, jak poslouchat,

a kvůli tomu jsem neudělal mnoho
věcí. Když o tom zpětně přemýšlím,

je to velmi smutné - všechny ty věci,
o které jsem přišel, protože jsem

neposlouchal. Žil jsem z vlastní síly.
Dělal jsem to, o čem jsem si myslel, že

dělat mám, místo abych poslouchal Ducha
Svatého. O mnoho toho stále přicházíme,

protože nevíme, jak Bůh pracuje,
nežijeme takový život, o jakém čteme

ve Skutcích, nečiníme učedníky, netrénuje-
me a nevyzbrojujeme jedni druhé.

Stále o mnoho přicházím. Ale před několika
lety jsem okusil, jaké je vedení Duchem.

Podíval jsem se na svou ženu, ona na mě
a řekli jsme si, že právě tohle chceme.

Obrátili jsme svůj život naruby, změnili
jsme plno věcí, jen abychom měli čas

hledat Boha a naslouchat. V mé knize
"Poslední reformace" si můžete přečíst

můj příběh - jak jsme se vzdali svého domu
a žijeme jednoduše, protože jsme

potřebovali čas na hledání Boha. Jako
všichni ostatní totiž pořád neslyším

hlasy. Ne, slyšet je velmi obtížné. Není
to tak, že bych byl v naslouchání lepší

než ostatní, ale cvičil jsem se v tom,
a to je rozdíl.

Chci říci něco o modlitbě. Bůh ke mně
nikdy nemluvil nahlas. Když ke mě Bůh

mluví, mluví v mé mysli. Všechny příběhy,
které jsem vám tu teď vyprávěl,

když Bůh promlouval - modli se za Simona
Jula - modli se za otevřené dveře -

udělej tohle - to všechno bylo v mé mysli.
Cože? Ano. A to často chápeme špatně.

Když totiž čteme Skutky, Starý Zákon
a jiná místa v Bibli,

když Duch Svatý vedl, myslíme si...
Jo, žít tehdy bylo taaak jednoduché.

Měli to jednoduché, protože oni nepochybo-
vali, prostě věděli, že je to Bůh.

Já ale nevěřím, že si někdy budete na
100 % jistí, že ten, koho slyšíte, je Bůh.

Pak by to nebyla víra. Bůh chce, aby vše
bylo vírou.

Pokaždé, když jsem vám tu vyprávěl,
jak ke mě Bůh mluvil skrze Ducha Svatého;

a pokaždé to bylo vírou. Dostanu myšlenku
a musím se rozhodnout, jestli věřím,

že to byl Bůh nebo ne, a musím se podle
toho zachovat. Takové byly moje začátky.

Pamatuji si, jak jsem před pár lety
začínal hledat Boha. Procházel jsem se

a učil se naslouchat Božímu hlasu.
Procházel jsem se tedy a před sebou

uviděl les a za ním pole. Na konci toho
pole pracovali nějací lidé.

Napadla mě myšlenka: "Jdi si s nimi
promluvit."

"Ne, ne, ne..." -- "Jdi si s nimi
promluvit." -- "Ne... to jsem já sám."

Bylo to jako cokoli jiného, co slyším.
Nejdřív jsem řekl: "To jsem jen já sám,

ale... možná je to Bůh? Já... nebo Bůh?
Co bych tam mohl dělat?" Mohl jsem zkusit

jen jednu věc: nemohl jsem říci...
"Bože, jestli jsi to ty, prosím..." Ne,

takhle to nefunguje. Bůh už jednou
promluvil a na mě bylo vyzkoumat, zda to

byl Bůh nebo ne. Rozhodl jsem se, že to
musím zkusit. Šel jsem za nimi, značně

nervózní: "Promiňte, promiňte, může s vámi
na 10 minut mluvit?" Seděli a svačili

tam lidé, kteří pracovali v lese. Jen jsem
jim řekl své svědectví, poděkoval jim

a odešel, tak jsem se bál. Když jsem se
vracel, říkal jsem si: "Fakt jsem to byl

jen já." Nestalo se nic nadpřirozeného,
myslel jsem si, že jsem to byl jen já.

Ale týden poté za mnou přišla nějaká
dívka: "Mohla bych vám poděkovat?

Děkuji!" -- "Poděkovat za co?" -- "Můj
bratr odpadl od křesťanství. Jednoho dne

pracoval v lese, vy jste tam přišel, pro-
mluvil s ním a on se vrátil k Bohu."

"Wow... úžasné!" Myslel jsem si, že jsem
to já, ale když jsem slyšel tohle,

najednou jsem věděl, že to byl Bůh.
Později jsem prožil něco podobného,

a zkušenost z minula mi pomohla se naladit
a poznat, jestli je ta myšlenka od Boha

nebo ode mě. Je to jako by mi
manželka zavolala z jiného čísla.

Zvednu telefon a ona řekne: "Ahoj."
Já na to: "Ahoj, Lene, proč mi voláš

z tohohle čísla, které neznám? Čí je to
číslo? Strávil jsem s ní totiž

mnoho času a znám její hlas. Kdyby mi
ale volal někdo jiný a řekl:

"Ahoj, to jsem já," řeknu: "Kdo je to?"
Protože jeho hlas nepoznám.

Stejné je to s Bohem. Jestliže se chceme
zlepšovat v rozpoznávání jeho hlasu,

musíme být potichu, naslouchat a risknout
to. Dostanete-li myšlenku, musíte to

zkusit. "Jsi to ty, Bože? Nebo jsem to
já?" Bůh ke mně totiž nemluví takto,

nahlas! Bůh mluví v mé hlavě, malými
myšlenkami. Ale rozeznám je takto:

"Hej, odkud se tohle vzalo?" Není to tak,
že bych seděl, soustředil se, přemýšlel.

Nemusíme k tomu používat svou mysl.
Ne. Musíme uctívat Boha,

zaměřit se na něj, a pak najednou přijde
myšlenka. "Bože, to jsi ty."

A musíme to cvičit. To je učednictví,
znovu a znovu. Všechno je to o

učednictví. Začnete tam, kde jste,
trénujete a víc a víc se zlepšujete

v naslouchání Bohu i jiných věcech.

Zároveň to vždy vyžaduje víru, vždycky
musíte věřit a učinit krok víry.

Když se v 5. kapitole Židům mluví o novém
věřícím, starý, vyspělý křesťan říká:

"... kdo mají cvičením své smysly
vypěstovány tak, že rozeznají dobré

od špatného." Své smysly tedy cvičíte
jejich používáním, používáte je znovu

a znovu. Musíme pěstovat své smysly,
abychom mohli rozeznat, co je od Boha

a co ne. Tak jednoduché to je. Stejně
jako když Ježíš mluví o modlitbě

(Matouš 6). "Když ty se modlíš, vejdi do
svého pokojíku, zavři za sebou dveře

a modli se k svému Otci, který zůstává skryt;
a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí."

Modli se k svému Otci, který je skryt...
S Bohem to není tak, že ho posadíte proti

sobě na židli a ptáte se: "Bože, co
s tímhle? OK... A co tohle? A tohle?"

K Bohu nemluvíme tak, jako k sobě mluví
lidé, tak to není.

Je to skrz Ducha Svatého. Učíme se
cvičením, používáním toho,

co nám Bůh dal, tak, jak jsem to dělal já.
Dostal jsem malou myšlenku;

je to Bůh nebo ne? Pak jsem to vyzkoušel
a zjistil, že to Bůh nebyl. Jindy však

ano, byl to Bůh. Tak jsem se učil
a po čase už to pro mě bylo jednodušší.

Je jednodušší rozpoznat, co je
a co není Bůh.

Bůh mluví k naší mysli. Zároveň chci ale
říci, že k naší mysli může mluvit také

Satan. Proto musíme všechno zkoušet
a ověřovat Slovem.

Jestliže Bůh řekne něco jako: "Jdi a modli
se za něj, udělej něco dobrého," bez

problémů to můžete udělat. Zkuste to.
Uslyšíte-li ale něco špatného, samozřejmě

to nedělejte. Obraťte se na Boží Slovo.
To vám to spolu s Duchem Svatým uvnitř vás

musí vždy potvrdit. Je to dobrá věc nebo
ne? Protože každá dobrá věc

pochází od Boha. A nemusíme...

Nemyslím si, že musíme říkat: "Mluv...
Bože, promluv, promluv..." Pak vám

odbíhají myšlenky. Prostě jen buďte s
Bohem, travte s ním čas, mluvte s ním,

soustřeďte se na něj, děkujte Ježíši.
Věřím, že chcete-li opravdu být vedení

Duchem a vědět, co Bůh říká, tak dobrá
věc je vyhodit televizi.

Mně to pomohlo. Sledujete-li televizi
více než hodinu či dvě denně,

vyhoďte ji, jestli celý den posloucháte
rádio, zbavte se ho.

Proč vyhodit rádio, když ho posloucháte
celý den? Protože když pak rádio nebo

televizi nakonec vypnete, pořád se vám
vrací a v hlavě hraje poslední věc, kterou

jste viděli či slyšeli. Slyšíte poslední
písničku, to, o čem se bavili, slyšíte

hlasy. Vaše mysl je aktivní. A protože
se vám hlavou honí plno věcí,

není jednoduché rozlišit, co je Bůh
a co je ten zbytek.

Mnoha věcí se tedy potřebujeme zbavit
a něco se naučit.

My na západě nejsme rádi potichu. Naučte
se jen poslouchat, naučte se věnovat tomu

čas a být potichu s Bohem. Jen s ním
mluvte. Nemusí se toho pořád plno dít.

Vyhraďte si na to čas, všechno je jen
o čase. Ježíše vyvedl Duch Svatý na poušť,

kde strávil 40 dní a pak vyšel v moci
Ducha Svatého.

Čtyřicet dní. No jo, jenže na to já
nemám čas. Den nás všech má stejných

24 hodin. Jde o to, jak s nimi, se svým
časem, naložíme. Před lety jsme měli dům,

měli jsme auto, já hodně pracoval a
podnikal jsem plno věcí. Pak jsem si ale

zkusil, jaké to je, být veden Duchem
Svatým, a rozhodl se, že přesně to,

takový život chci. A protože jsem chtěl
takový život, změnil jsem okolo sebe

mnoho věcí, abych měl více času.
Jednu dobu jsme žili ve velikém domě,

takže jsme museli vydělávat mnoho
peněz. Později jsme - se třemi dětmi -

žili v malém suterénním bytě. Ale díky
tomu, že jsme všechno od základů změnili,

máme více času být potichu a hledat Boha.
Nic, co jsem zažil, nebylo zadarmo,

nepřišlo to hned. Nežijete jako všichni
okolo vás, ale pak zažijete

plno silných věcí. Dostanete, co si
zaplatíte.

Volíme si, co chceme. Mnohokrát jsem se
čtyřicet dní postil, věnoval jsem

Bohu čas. Hodně chodím a modlím se.
Stejně jako pro ostatní pro mě není snadné

slyšet Boha mluvit. Ale protože jsem si
vyhradil čas na trénink rozlišování,

co je dobré a co špatné, je to pro mě nyní
o mnoho snazší. Stále se ještě musím učit,

učím se každý den.
Dnes jsem zde tedy učil o tom,

že jsme pokřtěni Duchem Svatým a musíme
jím být naplněni. Potřebujeme žít

v plnosti, které dosáhneme tím, že trávíme
čas s Bohem. Potřebujeme být vedeni

Duchem, musíme tomu věnovat čas,
naslouchat. Musíme také něco dělat,

riskovat, učit se za pochodu, zkoušením.
A když to děláme, kráčíme v moci

Ducha Svatého.
Jak víte, Duch Svatý byl součástí první

církve a je také součástí církve dnešní,
protože On zůstává stejný.

Je to pro každého, pro tebe, pro mě,
pro každého.

Doufám, že jste si z dnešního vyučování
něco odnesli. Chci vás povzbudit -

vyhraďte si čas pro Boha. Vezměte ty
ostatní věci, které vás ruší, všechno,

co vám bzučí v hlavě. Zbavte se jich a
vyhraďte si čas. Postěte se společně

s Bohem, jen čtěte Bibli a modlete se;
Slovo a modlitba, vy a On.

Pak uvidíte, že k vám Bůh začíná
zřetelně promlouvat.

Uděláte několik kroků víry a poznáte,
že když Bůh mluví, zní to takhle.

Pak opět a opět... a opět a pak začínáme
žít ve společenství, kdy nám Bůh něco

vloží na srdce, my se modlíme a ono se to
stane. Bůh sem něco vloží, my se modlíme

a stane se to. Všechno je to o Boží vůli.
Letíme do Jižní Afriky, protože Bůh dal

na srdce mé ženě, aby se za to modlila.
Nemodlíme se za to proto, že po tom

touží naše tělo, že bych chtěl na dovole-
nou nebo že bych chtěl nové auto,

chtěl tohle a tamto... Ne, tomu nevěřím.
Věřím, že pokud se modlíme v souladu

s Boží vůlí, pak víme, že už jsme to
dostali.

Musíme ale vědět, co je Boží vůle, a toho
docílíme jen tehdy, když s Bohem žijeme.

Příště, až se vrátíme z Afriky, budu
mluvit o postu, což je důležité poselství.

Budu mluvit o postu, dám vám k němu
několik praktických rad.

Máte-li k této lekci nějaké otázky,
pošlete je a já jimi příště začnu.

Po půstu se budeme zabývat 10. kapitolou
Lukáše a jinými místy z Bible.

Nyní vám Lene zazpívá jednu ze svých
písní.

Pokud už jste ji slyšeli, nechte k sobě
promlouvat její text, to, co vám chce

říci, protože to je váš život...
Vím, že je to radikální, ale jak moc

k vám Bůh mluvil v posledních letech?
Vy jste ale nebyli schopní poslouchat,

a proto jste nemohli přijmout, co pro vás
má. Ta svědectví, o která jste přišli,

zkušenosti, které jste neprožili.
Bůh má pro každého z nás o tolik více.

První roky, kdy jsem byl křesťanem,
jsem tenhle život neviděl. Pak jsem ho

ale ždibek ochutnal a pochopil, že právě
to chci. A teď ho vidím víc a víc.

Není to proto, že by Bůh více mluvil,
ale proto, že se zlepšuju v naslouchání.

Zlepšuji se v dělání toho, co mi dává,
a věřím, že konáte-li ve víře, Bůh

neřekne: "Cos to udělal? To jsem nemluvil
já!" Ne, řekne:

"Podívej se na toho kluka, tu dívku,
ženu." A pak vám pomůže, abyste

Boží hlas rozeznali. Nebojte se tedy,
začněte něco dělat, pusťte se do toho,

každé ráno Boha proste: "Bože, pomáhej
mi dnes, dej mi něco... mluv ke mě, chci

být otevřený." Pak učiňte krok ve víře
a zároveň si udělejte čas na hledání Boha.

Teď ta píseň. Těším se na příští lekci
o půstu. Mějte se.