Arduino The Documentary (2010) English HD

Arduino byl původně jen projekt,

na kterém jsme dělali v Institutu
designové spolupráce Ivrea.

v roce 2005.

Ale v základě vychází z předchozích projektů.

Chtěli jsme pro naše studenty
vytvořit moderní nástroj,

něco, co bylo zrovna na trhu.

Protože nástroj, který používali všichni,

byl BASIC Stamp,

a v té době stál v Itálii asi 76 euro,
to je asi 100 dolarů.

To je pro studenty drahé.

Tím pádem toho moc nevyvíjeli,

protože nechtěli utrácet tolik peněz

za několik drahých desek. Takže...

jsme hledali možné alternativy

a také jsme pracovali
na Processingu a jeho jazyku,

protože Casey Reas, jeden ze zakladatelů,
byl učitelem v Ivrea.

Proč tedy nepřijít na to,

aby Processing fungoval s hardwarem?

Pracovali jsme se studentem,
který o tom psal diplomku,

přišli jsme s novou platformou zapojení.
Hernando Barragán, kolumbijský student,

na tom pracoval. Po tom,
co Hernando dokončil elektroinstalaci,

jsme začali přemýšlet o celkovém zjednodušení

platformy, aby byla levnější
a měla jednodušší použití.

A pak jsme začali celý projekt předělávat,

a chtěli jsme,
aby z toho byl open source projekt.

Aby mohl kdokoli přijít a pomoct, přispět.

Pak jsme narazili
na další problém: hodně se diskutovalo

o tom, že školu zavřou,
a tak jsme se rozhodli,

že ta platforma bude co nejvíce přístupná.

Přestali jsme diskutovat o tom,
co bychom chtěli mít,

a soustředili se na to, jak toho dosáhnout.

Když jsme se začali bavit o tom,
jak to udělat,

Massimo začal experimentovat
s jednou technologií,

Taky jsem experimentoval s jinou technologií,...

a museli jsme se rozhodnout pro to nejlepší.

Rozhodli jsme, že vyzkoušíme,
na čem pracoval Massimo

kvůli lepší kompatibilitě

s různými OS.

Zkouknul jsem hardware,
našel pár chyb a opravili jsme je,

no, a začali jsme vyrábět desky.

Proces od počátku práce

k první kompletní desce, zabral dva dny.

Zbytek byl software.

Zatímco jsem byl někde v půlce projektu,

potkal jsem Davida Cuartiellese,
který mi začal pomáhat s projektem

a stal se cenným pomocníkem.
Společně jsme pak

vytvořili první Arduino hardware;
pak se připojil David Mellis,

student, který nám napíše software,
pak se přidal Tom jako poradce,

a nakonec přišel Gianluca,
jako technik,

který umí vyrobit tu desku.
Takhle vznikl náš tým,

přidáváním lidí díky jejich dovednostem.

Používáme základové desky
a chtěli jsme nahrát

celou řadu programů
na levnější mikroprocesor,

nahrát instalace. Pomáhal jsem se psaním

vrstev kompatibility, aby i staré programy

běžely na novém procesoru.
Byl jsem zrovna studentem na Ivrea

a nechtěl ztrácet čas psaním kvalifikační práce.

Tak jsem pracoval čím dál tím víc s Massimem

a ostatními na Arduinu.

Věděl jsem o vývoji

hardware, podobnému Processingu. Přijel jsem

do Ivrea v červnu 2005
kvůli společnému workshopu na jiné téma.

a tehdy mi ukázali desku Arduino.

Mrknul jsem na ni a říkám: „Tohle je paráda.“

„Pokud to funguje u vás na škole,
u nás určitě taky bude.

Myslím, že by to mohlo být mnohem větší.“

„Lidi by to mohli chtít."
A Massimo na to: „To je super,

zpětná vazba díky.“
A pak jsem se vrátil do Států,

a po pár týdnech mi napsali:

„Chtěli bychom s tím jít dál,
chceme to zkusit

dostat do světa.
Chceš se k nám přidat

a být částí týmu?"
A já odpověděl, že ano.

Pro mě to byl nástroj,
který budu sám používat,

takže jsem věřil, že se dostane
do širšího povědomí,

do světa.

Po prvních prototypech jsme chtěli,

nebo zamýšleli vyrábět

více profesionálně a komerčně.

Protože první desky byly
smontovány jen tak, abychom viděli,

jestli fungují.
Massimo a David se pak rozhodli,

po tom, co viděli, že funguje,

že potřebují větší sérii.
Začali jsme pracovat na 200 kusech,

Udělal jsem drobnou úpravu,

nový design pro jejich výrobu.

Byl to v podstatě test. Domluvili se se školou,

s institutem Interaction Design,
a institutem K3 v Malmö,

že jich každá škola koupí 50.
To byl dobrý začátek.

To znamenalo,
že nepřijdeme o všechny peníze.

Vrátila se nám aspoň půlka. Prodejní cena

byla to, co jsme zaplatili. Myslím,
že jsme si vydělali 1 euro za desku.

Což není nic v porovnání s úsilím,
které jsme do toho vložili.

Po troše marketingu, a diskuzích s přáteli

se to dalo do pohybu.

Zavolal nám první zákazník,

a objednal jednu desku.
Byl to Massimův a Davidův známý

Ale byl to začátek.

O pár měsíců později k nám zašel a říkal:
„Ahoj, Nate, SparkFun,

měli byste s tímhle „Arduinem“ pokračovat.
Podíval jsem se na to

a tehdy existovala zatím jen ta verze RS-232,

a povídám: „Vypadá to zajímavě.“
Ale moc jsem tomu nerozuměl.

A...
moc jsem o tom nepřemýšlel.

Takže jsem řekl, Tome,
nemyslím, že to vyjde.

Neděláme soupravy,
a nevíme, jak budou lidi reagovat

Takže jsem byl proti.
To až o několik měsíců později,

asi po půl roce, když Arduino přišlo
s kompletní USB verzí,

smontované a otestované,

opět přišel Tom a povídá:

„Hej, SparkFun, fakt byste to měli vzít."

„No tak dobře, ale vezmeme jich zatím jen 20

a uvidíme, jak se prodají." A to bylo prvních 20
z asi 40 000 kusů, které jsme prodali.

Poprvé jsme slyšeli o Arduinu

když přišel David Cuartielles na náš workshop

„Čtvrtky v Medialabu", tehdy to byla

první hodina vůbec. A ten workshop běží do dneška.

Pořád o tom mluvil,
a na konci, asi po 90 minutách,

nám řekl,

že je to projekt, na kterém pracuje,

takový malý projekt. Víte?
Říkal jsem si „No konečně!“

„Proč jsi to neřekl hned?"

Chtěl bych mluvit o Arduinu...

Arduino je poslední projekt,
který jsem dokončil minulý týden.

Mluvil jsem s technickým ředitelem
institutu Ivrea

Nebylo by zajímavé vytvořit něco,
co můžme nabízet zdarma?

- Zdarma?
- Ano.

A pak jsem pracoval s Gustavem,

a byl v kontaktu s Davidem, a společnými silami

jsme v říjnu 2005 zorganizovali workshop o Arduinu,

což byl jeden z prvních Arduino workshopů,

pokud ne přímo ten první...

Poslední den workshopu David navrhnul,
abychom vtvořili malé prototypy

„Přineste z domova své staré harampádí
a uvidíme, co z toho vyrobíme."

To vedlo k několika zajímavým projektům...

A ty lidi dál vyráběli malé elektronické

stroje a robůtky...

Tehdy jsem byl redaktorem stránek MAKE,
které tehdy existovaly jen pár let.

A doslechl jsem se o projektu Arduino.

Viděl jsem ho na internetu a napadlo mě,

že se o tom začíná víc mluvit,
a měl bych se na to mrknout.

Pořídil jsem si jednu desku
a napadlo mě: „To je skvělé!“

„Začátečníci to budou milovat.
Běží to na Macu, PC nebo Linuxech...

...tohle je přesně to, co chce každý!“

...tohle je přesně to, co chce každý!“

Tehdy lidi hodně používali desky BASIC Stamp,

a různé mikroprocesory, a já sám používám

nástroj jako Flash nebo Processing,
takže mě napadlo,

že to je to, co všichni chtějí.

Tehdy byl MAKE ve fázi budování svého vlastního

obchodu, a tak to chvíli trvalo,

...mezinárodní převody peněz jsou docela složité.

V podstatě jsme hned začali prodávat Arduino,

a později, když jsem začal pracovat s Limor,

jež je součástí Adafruit, je zakladatelkou,

reagovali jsme hned: „Tohle je skvělý nástroj

pro lidi, co chtějí pracovat s elektronikou.“

Nemusejí se hned všechno naučit,

ale zvládnou jednoduchou aplikaci. Jako třeba...

Chci, aby mi blikalo oblečení.
Těžké, když se chcete hned vše naučit,

ale s Arduinem to dokážete do několika minut.

Zapni to video s konfetami...

Tohle je taková naše zkušebna.

Máme tu několik projektů.

Tenhle jsme zhotovili kvůli jednomu večírku

používá Arduino jako čidla.

Funguje to tak že...

vyrobili jsme tyhle chrastidla,
když s nimi zatřesete

vznikne tu exploze konfet.

Původně jsme promítali
na obrovskou kouli, ale teď...

Každá z nich má akcelerometr,

a vysílač Bluetooth,
který komunikuje s počítačem,

a ten pak generuje tuhle grafiku.

Všechno se to váže k jedné události,

chtěli jsme pobavit a rozveselit lidi,

na koktejlové párty,
chtěli jsme, aby se odvázali,

a cítili se uvolnění.

Chtěl jsem vám také ukázat projekt Luminodes...

Je to jeden z raných projektů z laborky,

jde o interakci světel,

jako by byly jedna rodina,

a když vezmete tuhle hlavní lampu,

a otočením můžete změnit její barvu.

Tím nastavíte barvu.
A tyhle ostatní, jakoby děti...

Když si s nimi začnete hrát,
všechny se synchronizují.

Zajímáme se o sociální vztahy mezi lidmi,

které vznikají díky technologii.

Tady máme synchronizaci několika lidí,

používajících tu samou věc.
A pak jsme to použili

na architektonické stínové osvětlení

a jiná svítidla.

Můj úplně první projekt s Arduinem

byl spustit na Arduinu 3D tiskárnu.

Asi jsem měl začít s něčím jednodušším,

protože to zpočátku bylo vážně těžké,

nevěděl jsem nic o elektronice.
Prostě jsem jen tápal

a snažil se to zprovoznit.
Nakonec se mi to podařilo a teď

prodáváme 3D tiskárny MakerBot, které běží

na několika Arduinech v jednom.

Tohle je 3D tiskárna,

v podstatě vezmete 3D model,
třeba z internetu,

nebo ho můžete sami navrhnout,

nebo naskenovat 3D model něčeho,
a pak to vytisknete.

tady máme umělé vlákno,

které je pomalu stahováno do průtlačníku, tady,

a když je hotovo, dostanete skutečnou věc,

kterou jste chtěli.
Prostě vám stačí soubor,

který nahrajete,
jako byste řekli „Tohle mi udělej.“,

spustíte tisk a tiskárna vám to vyrobí.

Udělá vám jeden, nebo 100 nebo i 1000,
když budete chtít.

Je to paráda, protože existuje
spousta skvělých Open source

věcí, které si můžete vytisknout. Nemusíte mít

laserový nůž nebo vlastní výrobnu plošňáků,

abyste mohli vyrábět open source vybavení.

Něco si navrhněte,
a tahle mašina vám to vytiskne

Fakt se mi líbí,
že díky tomu můžete spojit

open source výrobky
s velmi základními věcmi,

o kterých byste neřekli, že jsou

open source. Máme tu třeba...

Máme tu píšťalku z open source zdroje například.

Pak je tu otvírák na lahve... Tady na zdi...

přímo tady, máme háček z open source.

Tenhle háček na bundy...
to je open source výrobek.

Na internetu je soubor,
který si můžete stáhnout,

a pokud máte 3D tiskárnu,
můžete si jich vytisknout

kolik chcete a nemusíte za to nikomu platit.

Pokud chcete větší, vytiskněte si větší.

Je prostě úžasné,
že můžeme tenhle nápad použít

na jakékoli běžné věci denní potřeby.

Snažíme se zpřístupnit

úplně všechno jako open source.

Co by před deseti lety byl šílený nápad,

je teď vlastně cesta, po které se vydáváme.

A lidi to začínají brát vážně.

Open source HW je skvělý způsob,
jak zajistit, aby

ostatní mohli mrknout na váš projekt
a vylepšit ho.

Open source výrobky jsou skvělé,
už nemusíte odpovídat

na maily typu „Směli bychom to použít?“

Odstranili jste licenci, řekli...

Open source výrobek znamená,
že si můžete cokoli vzít,

udělejte si s tím, co chcete, jen pak musíte

udělat to samé, co my:
zpřístupnit to, a dovolit ostatním,

aby s tím dělali, co chtějí,
mohou to prodávat, pokud

jsou respektována všechna práva,

která jste požadovali.
Zatím to funguje dobře.

Skvělým příkladem je Linux,

nebo Apache, všechno,co ovládá web, je open source.

Pokud byste museli platit nebo se dovolovat

pokaždé, když chcete něco nahrát na web,

neměli bychom tenhle fantastický svět sdílení,

který je teď.
Beru Arduino jako fyzickou reprezentaci

všeho, co běží na open source software,

a začíná to i u skutečných výrobků.

Jednou přijde den, kdy lidi budou tvořit

věci, stejným způsobem,

jakým tvoří knihy, jako tehdy vynález

psacího stroje. Vážně věřím, že jde

o revoluci v open source zdrojích stejně,

jako tehdy když Gutenberg změnil svět

svým vynálezem a lidé mohli číst,
psát a sdílet informace,

v našem případě budou tvořit
a používat fyzické předměty.

Ta myšlenka, mít kontrolu
nad těmito fyzickými předměty,

a být schopný je kdykoli ovládat, nebát se

je rozebrat, a vidět, co je uvnitř,

skutečně poznat, jak fungují, to je pro mě

podstata open source HW,

to je to, co mě velice baví.

Jistě, open source znamená, že tvoříte

hlavně pro komunitu, na základě práce,

kterou odvedli jiní. Je to jako

pomalu lézt po žebříku,
a pak pomáhat ostatním,

aby taky mohli lézt výš.

Ale je tu problém,

kvůli procesu standardizace
a systému patentování,

se spousta lidí nemá možnost

naučit, jak věci pracují, a tak je tohle

možné jen pro úzkou skupinu lidí: pro hackery,

jejichž technické znalosti jim umožňují nebát se

otevřít něco elektronického a podívat se,

co je uvnitř. A to je pro mě open source HW:

znamená, že opět můžeme nahlédnout

dovnitř do věcí, způsobem, který je správný,

i eticky a právně,

a který nám umožňuje vylepšit výukové metody.

Konec konců, pro mě je open source HW

systém, který lidem umožňuje učit se,

jak pracují věci ve světě, ve kterém žijeme:

kde je víc počítačů než lidí. Musíme porozumět,

jak věci fungují, nejen proto, abychom je mohli

opravit, ale abychom porozuměli i tomu,

jak naše životy fungují.
Myslím, že je to dnes velmi důležité.

Na začátku tu byla otázka open source HW

versus open hardware, či open source, jde pořád

o velmi složitou situaci, zatím neexistuje
mnoho jasně daných standardů

nebo licencí či procesů... Na začátku

jsme měli jasnou potřebu:
věděli jsme, že školu zavřou,

a báli jsme se, že se jednoho dne
objeví právníci a řeknou

„Všechno zabalte do krabic a zapomeňte na to.“

Tak jsme mysleli „OK, když z toho všeho
uděláme open source,

přežijeme zavření školy.“

Takže to byl první krok.
Pak jsme zjistili,

že to je způsob, jak vytvořit síť lidí,

kteří sdílejí a vylepšují, nebo odvozují,

a pomáhají. A pak to naše promlouvání

k výrobcům, aby vyráběli věci,

se proměnilo v zajímavou studii o tom,

jak může být obchodní model
aplikován na open source.

Pro nás to bylo velmi důležité,
byl to jakýsi kulturní prostor

k experimentování. Zkusit aplikovat logiku

volně přístupných nástrojů
na skutečný proces výroby.

To byla hlavní myšlenka „Interactivos", prostor,

kde by lidé vyvíjeli vlastní projekty,

a ostatní by do nich také přispívali,

jako spolupracovníci.
Ten proces je volně přístupný všem,

kdo se chtějí přidat. Pro nás to je...

jak to říct? Jako silný vztah, cítíme,

snažíme se vždycky dostat odněkud inspiraci,

ať už je volný software překvapující sebevíc,

nikdy jsme neslyšeli nic o „volném hardware“.

Byli jsme všichni nadšeni z tolika možností,

které šly všechny tolika různými směry.

Miluju open source výrobky. Všechno by takhle

mělo být. Je to skvělé pro výuku,
ráda se podělím

o to, co jsem se naučila,
a pro děcka je jednoduché

se naučit víc. Bylo by skvělé,
kdyby mohly postavit vlastní věci.

O mikroprocesorech jsem se dozvěděl

až asi v půlce vysoké, nebo až ke konci.

A nadchlo mě, jak jednoduché je jejich použití,

když je tam jako základ Arduino.

Myslím, že za určitých podmínek,
a kdyby se o Arduino

elektronice učilo na středních školách,

znamenalo by to budoucnost
nejen inženýrů, ale i umělců.

A také lidí pracujících s interaktivními médii.
Pokud se to mohou naučit

už na střední, představte si,
o co víc toho dokážou

později v životě.

Když Arduino vyšle signál,

kontroluje to úplně stejně,
jako tahle dvě tlačítka.

Používají se k nahrávání a přehrávání,

když je použijete manuálně. Ale když tam dáte

opto-izolátory,
tyhle dvě věci tady,

můžete propojit klávesy s procesorem,

a aktivovat je elektrickým signálem

z procesoru, který je naprogramovaný.

Proto je Arduino tak výkonné. Protože

můžete ovládat jakýkoli stroj...

Je to úžasný nástroj, který spojuje mladé lidi

se všemi těmihle...

realitami, ve kterých žijí.

Nejdřív jim ukáže, že tenhle konzumní přístup,

-takové to „použijte k tomu dálkové ovládání“ -

není jediný přístup, že je možné

porozumět, co je uvnitř
a převzít nad tím kontrolu.

Dneska mají kolem sebe děcka ohromnou spoustu

přístrojů, a ani nevědí, jak fungují.

S Arduinem můžete nahlédnout,

jak věci fungují,
dát jim schéma, které jim umožní

mít jiný náhled na technologický svět,

který je obklopuje.

A je to zábavné,
můžeme to použít i při výuce elektroniky,

naučí je, jak mají přemýšlet, jak mít

méně krátkodobých projektů a pracovat v týmu,

jak přispívat v komunitě,
jak získat informace...

Ten potenciál pro studenty, když se učí

používat počítač, a jak tvořit věci

pomocí počítače,...to mi připadá efektivní.

A co by to znamenalo z dlouhodobého hlediska,

pro studenty, co maj jen 50 $,
a můžou si zapojit něco

do počítače a s tím něco vytvořit,

pořád dokola,
nové a nové věci, které pak sdílejí...

Kreativní komunita,
která dokáže přitáhnout mladé lidi,

podle mě, díky ní se všechno změní.

a jsem nadšený, že už se to děje a rozvíjí.

Arduino nyní používá až 120 000 uživatelů,

nebo 130 000 uživatelů...jen se podívejte

na počet prodaných desek. Počet návštěv

naší webové stránky se blíží
15 milionům měsíčně.

To znamená asi 600 000 návštěv denně.

Také je aktivně používáno na univerzitách, a lidmi,

kteří pracují na svých vlastních projektech...

A představte si, kdyby se začalo používat

i na středních školách.

Budoucnost Arduina není „technologická“,

bude spíš mnohem víc společenská,

zažijeme boom a mnohem více lidí

ho začne používat.

Rozhodně si myslím,
že už teď je použití Arduina

jednoduché, jeho použití
ale bude ještě mnohem jednodušší.

I začátečníci se do něj budou moci pustit.

Všechny mé zkreslovače zvuku, „Big Muff“,

jsou s mojí oblíbenou ovládací deskou Arduino.

Základna uživatelů se zvětší
deseti až dvaceti násobně.

Kdyby úplně všichni začali sdílet

své soubory v síti,
to by prostě nedokázala udržet.

Prostě by to nefungovalo.

Tady máme robota.

Když to nakloním,
světlo jde doleva, a když zvednu,...

Chci, aby pro lidi,
kteří nemají znalosti o počítačích,

bylo Arduino nástrojem,
na který se podívají,

a porozumí, jak takový počítač pracuje.

Tohle prodávám. Takhle si vydělávám.

Aby to i za deset let fungovalo tak, jako nyní,

musíme být schopní tvořit nové věci,

potřebujeme neustále zpětnou vazbu,

a implementaci změn, které komunita navrhla,

včetně návrhů a nezbytných inovací.

A za deset let, doufám,

budeme mít snad první Arduino počítač.
Proč ne?

Pro českou komunitu arduino.cz
přeložila Alena Novotná.

www.alenanovotna.cz