Michael Specter: Nebezpečí popírání vědy

Tvrzení, že očkování způsobuje autismus, zákazy "Frankensteinovských" potravin, šílení o bylinkových léčbách. To vše ukazuje, že veřejnost má rostoucí strach z vědy a racionality, (často i jejich úplné popření), říká Michael Specter. Varuje, že tato tendence znamená pohromu pro lidský pokrok.

Představte si, že tady mám stroj,

velkou, senza, TEDovskou mašinu,

a je to stroj času.

A všichni v této místnosti si do něj musí vlézt.

A můžete jet dopředu, nebo dozadu.

Nemůžete zůstat, kde jste.

A zajímalo by mě, co byste si vybrali, protože jsem se ptal svých kamarádů

a všichni se chtějí vrátit, jet do minulosti.

Zírám. Chtějí do doby kdy ještě nebyly auta

ani twitter ani TV pořad 'Americký Idol'.

No nevím,

ale docházím k přesvědčení, že je tam táhne nějaká nostalgie,

nějaká touha, aby skutečnost se řídila jejich přáním.

A já to chápu.

Ale musím říct,že mezi takové lidi nepatřím.

To není proto, že bych byl dobrodruh -

je to proto, že možnosti na této planetě

nejdou zpět, jdou dopředu.

Takže já chci vlézt do toho stroj, a chci jít dopředu.

Teď žijeme v té nejlepší době kterou tato planeta zažila,

ať to měříte jakkoli:

zdraví, bohatství,

mobilita, příležitosti,

klesající počet nemocí.

Takhle jsme se nikdy neměli.

Moji pra-prarodiče zemřeli, všichni,

když jim bylo kolem 60ti let.

Moji prarodiče to dotáhli k 70ti.

Moji rodiče se blíží k 80ti.

Takže by měla bít devítka

na začátku mého věku, když budu umírat.

Ale tohle dokonce není o lidech jako jsme my (tedy lidé v USA)

Jde tady o moc víc.

Kluk který se dnes narodí v Novém Dillí

může očekávat, že bude žít stejně dlouho jako

mohl očekávat nejbohatší muž na světě před 100 lety.

Přemýšlejte o tom. Je to neuvěřitelné.

A proč je tomu tak?

Neštovice. Neštovice zabily miliardy

lidí na této planetě.

Změnily demografii světa

jako doposud žádná válka.

A je to pryč. Zmizelo to.

My jsme je vymýtili. Puf.

Ve vyspělém světě

choroby, které v minulé generaci ohrožovaly miliony lidí,

již téměř neexistují.

Záškrt, zarděnky, dětská obrna ...

Má vůbec někdo ještě tušení, co tyhle věci jsou?

Vakcíny, moderní medicína,

naše schopnost nakrmit miliardy lidí.

To jsou úspěchy vědecké metody.

A podle mého názoru, vědecký přístup,

zkoušení nápadů,

pozorování, jestli to funguje a změnit to pokud ne,

je jedním z největších úspěchů lidského pokroku.

Takže tohle jsou dobré zprávy.

Bohužel, víc jich není,

protože máme i jiné problémy, a mluvilo se o nich mnohokrát,

a jeden z nich je,

že i přes všechny naše úspěchy,

miliarda lidí na tomto světě

jde každý den spát hladová.

Toto číslo roste, a roste opravdu rychle, a to je skandál.

A nejen to. Užili jsme naše schopnosti

k tomu, abychom zplundrovali zeměkouli.

Pitná voda, orná půda,

deštné pralesy, ropa, zemní plyn

mizí, a zmizí brzo,

a pokud nevynalezneme cestu z téhle kaše,

zmizíme taky.

Takže otázka zní: Zvládneme to? Já myslím, že jo.

Myslím, že je jasné, že můžeme vyrobit potravu,

které by nasytila miliardy lidi, aniž bychom zabrali půdu, na níž žiji.

Myslím, že můžeme pohánět tento svět

energií, která jej nebude současně ničit.

Opravdu si to myslím, a není to jen zbožné přání.

Ale je tady jedna věc, která mi ruší spánek,

jedna věc, které mi brání v noci klidně spát.

Nikdy jsme pokrok ve vědě nepotřebovali víc než teď, nikdy,

a také jsme nikdy nebyli v pozici

jej užít tak vhodně, jak můžeme dnes.

V mnoha oblastech jsme na prahu

úžasných objevů.

A přesto si myslím, že bychom se ve skutečnosti museli vrátit zpět o 300 let,

do doby před osvícenstvím,

najít dobu, kdy jsme se prali

za pokrok

intenzivněji, na více frontách, a ne jak teď.

Lidé se zabalí do svých přesvědčení,

a to tak pevně, že je nejde osvobodit.

Ani pravda je nevysvobodí.

Poslyšte: každý má právo na svůj názor;

dokonce i právo na svůj názor o pokroku,

Ale víte k čemu nejste oprávněni?

Nemáte nárok na vlastní fakta. Omlouvám se, ale nemáte.

Trvalo mi to chvíli na tohle přijít.

Asi před deseti lety, jsem napsal článek o vakcínách.

pro časopis "The New Yorker", krátký článek.

A byl jsem překvapen s nesouhlasem,

nesouhlasem s tím co je, konec konců,

tím největším úspěchem v oblasti veřejného zdraví v lidské historii.

Nevěděl jsem, co mám dělat,

tak jsem jen udělal to, co obvykle dělám. Napsal jsem to a šel k jiným věcem.

A chvíli na to

jsem napsal článek o geneticky modifikovaných potravinách.

Totéž, jen větší.

Lidé šíleli.

Tak jsem napsal i o tom.

A nemohl jsem pochopit, proč

si lidé mysleli, že píši o "frankensteinovské" potravě,

proč si mysleli, že tím, že pohneme s molekulami

určitým, místo náhodným, způsobem,

zasahujme do oblasti, která patří jen přírodě.

Ale víte, dělám co dělám. Napíšu článek, a jdu k dalším věcem.

Tedy, jsem novinář;

to je to, co děláme: napíšeme to, pošleme to do novin, jdeme na večeři a je to.

(smích)

Ale tyto příběhy mně nešly z hlavy,

a nemohl jsem to pochopit, a nakonec jsem na to přišel.

Ti fanatici, co mě doháněli k šílenství,

vlastně nebyli vůbec fanatici.

Byli to přemýšliví lidé, vzdělaní a slušní lidé.

Byli úplně stejní jako lidé v této místnosti.

A to mě hodně vadilo,

ale pak jsme si řekl: buďme upřímní:

V této době

nemáme stejný vztah k pokroku, který jsme mívali.

Mluvíme o pokroku dvouznačnými slovy,

ironicky, a často s uvozovkami:

"Pokrok"

Dobře, jsou pro to důvody, a myslím, že vím jaké jsou.

Ztratili jsme víru v instituce,

v autoritu,

a někdy i v samotnou vědu.

A není se čemu divit.

Stačí uvést několik jmen

a lidé pochopí.

Černobyl, Bhópál a raketoplán Challenger,

Vioxx (zpackaná medicina proti revma, která vyvolávala srdeční mrtvice),

zbraně hromadného ničení, problémy s počítáním hlasů.

Víte, můžete si udělat vlastní seznam.

Máme teď problémy a otázky,

které se týkají lidí, kteří kdysi měli vždycky pravdu.

Takže buďte skeptičtí.

Ptejte se, vyžadujte důkazy a doložení.

Neberte nic jako samozřejmost.

Ale, a o to jde, když dostanete důkaz,

musíte ho uznat, v tom přijímání důkazů nejsme moc dobří.

A důvod, proč to říkám je to,

že žijeme v epidemii strachu,

jakou jsem ještě nikdy neviděl, a doufám, že už neuvidím.

Asi před 12ti lety, byl zveřejněn článek,

hrozný příběh,

který spojil epidemii autismu

s očkováním proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám.

Děsivé.

Provedly se spousty studií, aby zjistili, zda je to pravda.

Provedly se spousty studií; protože jde o vážnou věc.

A přišly výsledky.

Ze Spojených států, z Anglie,

ze Švédska, z Kanady,

a všechny byly stejné. Žádná souvislost se nenašla,

žádná spojitost, vůbec žádná.

Na tom nezáleží. Nezáleží,

protože my věříme na náhodné historky, na anekdoty.

Věříme tomu co vidíme, nebo co si myslíme že vidíme,

co v nás budí dojem skutečnosti.

Nevěříme svazku dokumentů,

které nám nějaký vládní úředník předkládá jako data.

Já to chápu, myslím, že my všichni to chápeme.

Ale víte co?

Výsledek toho byl katastrofální,

katastrofální, protože se stalo tohle:

Spojené státy jsou jedinou zemí na světě,

kde počet očkování proti spalničkám klesá.

To je hanebné,

a měli bychom se za to stydět.

Je to strašné.

Co jsme udělali,

že se tohle mohlo státt?

Nyní jsem to pochopil. Už to vím.

Má dneska někdo spalničky?

Je někdo v této místnosti, kdo viděl někoho umírat na spalničky?

Nestává se to často.

V této zemi (USA) se to nestává vůbec,

ale loni se to stalo 160.000krát ve světě.

To je spousta úmrtí způsobených spalničkami.

Dvacet za hodinu.

Ale protože se tak nestalo tady, nemusíme na to myslet.

A proto lidé jako Jenny McCarthy

mohou chodit a dělat kázání

plné negramotnosti a rozsévající strach,

na TV 'talk shows', jako je Oprah a Larry King Live.

A může to dělat, protože

si nespojí korelaci a příčinnou souvislostost.

Nechápou, že tyto věci se zdají stejné,

ale skoro nikdy stejné nejsou.

A to je něco, co se musíme učit, a musíme se to naučit opravdu brzy.

Tenhle chlápek, Jonas Salk, byl hrdina.

Odstranil jednu z nejhorších metel lidstva.

Už není dětská obrna, není strach, žádné utrpení. Bum Bác, a dětská obrna je pryč.

Tenhle chlápek uprostřed neudělal tak moc.

Jeho jméno je Paul Offit.

Ten jen vyvinul s partou dalších lidí vakcíny proti rotavirům.

Podařilo se mu tak zachránit ročně 400 až 500 tisíc dětských životů

v rozvojovém světě.

Docela dobrý, ne?

No, je to dobré, kromě toho, že Paul chodí a mluví o očkování

a říká, jak užitečné jsou,

a že lidé by měli prostě přestat fňukat.

On to opravdu takhle říká.

Takže, Paul je terorista.

Když Paul mluví ve veřejném slyšení,

nemůže svědčit bez ozbrojené ochranky.

Lidé mu volají domů,

aby mu řekli,

že ví do které školy chodí jeho děti.

A proč? Protože Paul vyvinul vakcínu.

Nemusím snad říkat, že vakcíny jsou nezbytné

Dáte je pryč a nemoci se vrátí,

hrozné nemoci, a to se děje.

Máme tady teď spalničky.

A je to čím dál horší, a brzo na ně budou

děti zase umírat, je to jen hra čísel.

A nebudou to jen spalničky.

Co obrna? Co takhle mít ji tady? Proč ne?

Spolužačka z vysoké školy mi před pár týdny napsala a řekla, že

jí připadám, že to trochu přeháním.

To mi ještě nikdo nikdy neřekl

Nedá očkovat své dítě proti obrně.

V žádném případě.

No dobrá.

Proč? Protože nemáme dětskou obrnu. A víte co?

Včera jsme v této zemi obrnu neměli.

Dnes ráno možná chlápek v Lagosu nasedl do letadla

směřujícího do Los Angeles na letiště LAX, teď je zrovna nad Ohiem.

Přistane za pár hodin a najme si auto

a přijede na Long Beach

zúčastnit se jedné z těch báječných TED večeří tady dnes večer.

A on neví, že je nakažený paralytickou nemocí,

my taky ne, protože tak to funguje na tomhle světě.

Na takové planetě žijeme. Nepokoušete se předstírat, že tomu tak není.

Rádi se obklopujeme lží. Milujeme to.

Všichni si dnes ráno vzali vitamíny?

a Echinaceu, ten malinký antioxidant

aby se dostal do formy?

Vím, že jste to udělali, protože polovina Američanů to dělá každý den.

Berou všechno možné, berou spoustu alternativních léků.

Nezáleží na tom, jak často

zjistíme, že jsou k ničemu.

Studie to říkají opakovaně.

Způsobí leda ztmavnutí moči. Téměř nikdy nedělají víc .

(Smích)

To je v pořádku, pokud chcete zaplatit 28 miliard dolarů za tmavou moč,

Úplně s vámi souhlasím.

(Smích)

Tmavá moč. Tmavá.

Proč to děláme? Proč tohle děláme?

No, myslím, že vím, my totiž nenávidíme 'Big Pharma' (farmaceutické firmy).

Taky nenávidíme velkou vládu. Nemáme důvěru v tyhle lidi.

A ani bychom neměli. Náš systém zdravotní péče je k ničemu.

Je krutý k milionům lidí.

Je naprosto a neuvěřitelně bezcitný

a ničí duši těch z nás, kteří si ho vůbec mohou dovolit.

Jak se tomu chceme vyhnout, kam se utéci?

No, skáčeme do náruče velkého placeba.

(Smích)

To je fantastické. Miluji velké placebo.

(Potlesk)

Ale, víte, je to opravdu vážná věc,

protože jsou to blbosti

a my za to utrácíme miliardy dolarů.

A já tady mám všechny druhy rekvizit.

Všechno tohle je k ničemu: gingko - podvod

Echinacea - podvod,

Acai, já ani nevím, co to je,

ale my za to utrácíme miliardy dolarů, je to taky podvod.

A víte co? Když tohle říkám, lidé na mě řvou,

říkají: "Co se staráš? Ať si lidé, dělají co chtějí.

Mají z toho dobrý pocit."

A víte co? V tom se mýlíte.

Protože mně to je jedno.

Ať je to třeba ministr zdravotnictví,

kdo říká, "Hmm, já nebudu uvažovat důkazy

mých odborníků o důležitosti mamografie, "

nebo některý šarlatán, který chce léčit rakovinu

pomocí kávových klystýrů.

Nicméně, pokud se vydáte touto cestou,

kde víra a magie má nahradit důkazy a vědu,

skončíte v místě, kde nechcete být.

Dopadnete jako Thabo Mbeki v Jižní Africe,

který zabil 400.000 svých lidí

tvrzením, že červená řepa,

česnek a citronový olej

jsou mnohem účinnější než antiretrovirové léky

o kterých víme, že mohou zpomalit průběh AIDS.

Stovky tisíc zbytečných obětí

v zemi, která trpěla

touto nemocí více než kterákoliv jiná.

Tak prosím, neříkejte mi,

že to vše nemá žádné následky.

Má. Vždycky jsou následky.

Ta největší epidemie blbosti,

v jejímž středu se právě nacházíme,

je absurdní bitva

mezi zastánci geneticky modifikovaných potravin

a organickou elitou.

Je to idiotská diskuse a musí přestat.

Je to debata o slovech, o metaforách.

Je to ideologie, není to věda.

Každá jednotlivá potravina, kterou jíme, každé zrnko rýže,

každá snítka petržele,

a každý kousek růžičkové kapusty

byl změněn člověkem.

Víte přece, že v ráji nebyly mandarinky.

Ani melouny.

Ba ani vánoční stromky. To vše jsme vytvořili my.

Udělali jsme to za posledních 11.000 let.

A některé změny fungovaly a některé ne.

Zbavili jsme se těch, které nefungovaly.

Dnes to umíme dělat přesnějším způsobem.

Ano, existují rizika, absolutně.

Ale můžeme dát něco jako vitamin A do rýže,

a to může pomoci milionům lidí,

prodloužit život milionům lidí.

Vy to nechcete udělat?

Musím říct, že to nechápu.

Jsme proti geneticky modifikovaným potravinám.

A proč?

No, co neustále slyším, je tohle:

Příliš mnoho chemikálií,

pesticidů, hormonů,

monokultur. My nechceme obří pole

s tím samým, to je špatné.

Nechceme, aby si firmy patentovaly život.

Nechceme, aby firmy vlastnily semínka.

A víte, co je moje odpověď na tohle všechno?

Ano, máte pravdu. Pojďme to spravit.

Je to pravda, máme obrovský problém s potravinami,

ale ten problém není ve vědě.

To nemá nic společného s vědou.

To jsou zákony, je to morálka, je to praxe patentování.

Věda není firma, že ne?

Není to ani stát.

Není to ani nápad, je to proces.

Je to proces, a někdy to funguje a někdy ne,

Avšak představa, že bychom neměli dovolit,

aby věda dělala svou práci,

protože se bojíme,

je opravdu umrtvující.

Brání to milionům lidí,

aby dosáhli prosperity.

Víte, v příštích 50ti letech

budeme muset vypěstovat o 70 procent více potravin než teď,

70 procent.

Tato investice do Afriky za posledních 30 let

byla hanebná. Hanebná.

Oni to potřebují a my jim to odmítáme dát.

A proč? No, je to geneticky modifikované jídlo.

Nechceme, aby lidé

jedli příšerné věci, jako je například kasava.

Kasavou se živí půl miliardy lidí.

Je to něco jako brambora. (yuca, maniok)

Je to jen hromada kalorií. Je to k ničemu.

Nemá to živiny, nemá to protein,

a vědci ji teď modifikují,

aby tohle už měly.

Pak to lidé budou moct jíst, aniž by oslepli.

Přestali by hladovět, a víte co?

To by bylo hezké. Nebyla by z toho 'Chez Panisse' (luxusní Berkeley restaurace),

ale bylo by to hezké.

A tak jediné co k tomu můžu říct, je:

Proč proti tomu bojujeme?

Zeptejme se sami sebe: Proč proti tomu bojujeme?

Protože nechceme postrkovat geny?

Tahle hádka je o postrkování genů. Není to o chemických látkách.

Není to o naší směšné vášni pro hormony,

naše naléhání na to mít větší jídlo,

lepší jídlo, neobvyklé a jedinečné jídlo.

To není o Kelloggových rýžových vločkách Rice Krispies.

Je to o tom umožnit lidem přežít,

a je na čase, abychom začali chápat, co to znamená.

Protože, víte co?

Pokud tak neučiníme, pokud budeme nadále jednat, jak jednáme,

tak máme na svědomí něco, co si myslím na svědomí mít nechceme,

totiž high-tech kolonialismus.

Neexistuje žádný jiný způsob, jak popsat o co tu jde.

Je to sobecké, je to ošklivé,

a není to nás hodno,

a opravdu s tím musíme přestat.

Takže, po této neuvěřitelně zábavné konverzaci

(Smích)

můžete chtít říct: "Tak, vy stále chcete vlézt do toho

legračního stroje času a jít dopředu? "

Absolutně. Přesně tak, já ano.

Ten stroj zrovna uvízl v současné době,

ale máme úžasnou příležitost.

Můžeme nastavit stroj času na cokoliv chceme.

Můžeme se přesunout kam chceme,

a přesuneme se tam, kde chceme být.

Musíme mít tyto rozhovory, musíme přemýšlet,

ale když jsme v tom stroji času, tak se jede, a to dopředu,

a budeme rádi že tam pojedeme.

Vím, že se můžeme posunout dopředu.

a podle mě

to je něco, co svět právě teď potřebuje.

Děkuji.

(Potlesk)

Děkuji.

(Potlesk)