Kdo jsem? Zamyslete se znovu

Jak se rozhodujeme o tom, kým jsme? Hetain Patelovo překvapující představení si pohrává s identitou, jazykem a přízvukem - a vyzývá vás k hlubší úvaze o povrchních zdáních. Příjemné rozjímání o sobě samém s umělkyní Yuyu Rau a inspirované Brucem Lee.

Hetain Patel: (V čínštině)

Yuyu Rau: Dobrý den,
já jsem Hetain. Jsem umělec.

A tohle je Yuyu,

tanečnice, se kterou spolupracuji.

Požádal jsem ji, aby pro mě tlumočila.

HP: (V čínštině)

YR: Pokud mohu, rád bych vám pověděl

něco víc o sobě

a mé umělecké tvorbě.

HP: (V čínštině)

YR: Narodil jsem se a vyrůstal
nedaleko Manchesteru,

v Anglii,

ale nepovím vám to anglicky,

protože se snažím vyhnout
jakýmkoliv domněnkám,

které by mohly vyplývat
z mého severního přízvuku.

(Smích)

HP: (V čínštině)

YR: Jediný problém s maskováním

čínštinou je,

že umím říct jen tento odstavec,

který jsem se naučil nazpaměť,

když jsem navštívil Čínu. (Smích)

Takže to jen mohu opakovat v různých tónech

a doufat, že si toho nevšimnete.

(Smích)

HP: (V čínštině)

(Smích)

YR: Netřeba dodávat, že bych se chtěl omluvit

všem čínským mluvčím v publiku.

Jako dítě jsem nenáviděl, když mě nutili

nosit indické kurta pyžamo,

protože jsem si nemyslel,
že to bylo zrovna skvělé.

Přišlo mi to trochu holčičí, jako šaty,

a mělo to tuto volnou kalhotovou část,

kterou bylo třeba svázat opravdu pevně,

pokud jste se chtěli vyhnout
trapasu, kdyby vám spadly.

Můj táta je nikdy nenosil,

tak nevím, proč jsem je musel nosit já.

Také je pro mě trochu nepříjemné,

že lidé předpokládají, že představuji něco

ryze indického, když to nosím,

protože se takto necítím.

HP: (V čínštině)

YR: Ve skutečnosti jediný způsob,
jak se v nich cítit pohodlně,

je předstírat,

že to jsou šaty bojovníka kung-fu,

jako Li Mu Bai z toho filmu,

„Tygr a drak.“

(Hudba)

OK.

Takže moje tvorba je o identitě a jazyku,

zpochybňuje běžné předpoklady

založené na našem vzhledu nebo původu,

na pohlaví, rase, třídě.

Co nás vůbec dělá tím, kým jsme?

HP: (V čínštině)

YR: Kdysi jsem četl komiksy se Spidermanem,

sledoval kung-fu filmy,

přebíral filozofii od Bruce Lee.

Řekl by něco jako –

HP: Vyprázdněte svou mysl.

(Smích)

Buďte bez formy, bez tvaru, jako voda.

Dejte vodu do šálku.

Stane se šálkem.

Dejte vodu do láhve, stane se láhví.

Dejte ji do konvice, stane se konvicí.

Voda může téci,

nebo se může tříštit.

Buď vodou, můj příteli. (Potlesk)

YR: Letos je mi 32 let,

stejně bylo Bruceovi Lee, když zemřel.

Nedávno jsem přemýšlel,

kdyby byl naživu,

co by mi poradil

ohledně přípravy na tento TED Talk.

HP: Nenapodobuj můj hlas.

Uráží mě to.

(Smích)

YR: Dobrá rada,

ale já přesto si myslím,
že se učíme, kdo jsme,

napodobováním ostatních.

Kdo v dětství nenapodoboval svého hrdinu

na hřišti nebo mámu či otce?

Já ano.

HP: Před několika lety,
za účelem vytvoření tohoto videa

pro mou uměleckou tvorbu,
jsem si oholil vlasy,

abych si je mohl nechat
narůst tak, jak je měl můj otec,

když v šedesátých letech
poprvé emigroval z Indie

do Spojeného království.

Měl pěšinku na stranu a upravený knírek.

Zpočátku to šlo velmi dobře.

Začal jsem dokonce dostávat
slevy v indických obchodech.

(Smích)

Ale velmi rychle jsem

začal podceňovat

růstové schopnosti svého kníru,

a ten narostl moc velký.

Už nevypadal indicky.

Místo toho lidé naproti přes ulici

křičeli věci jako –

HP a YR: Arriba! Arriba! Ándale! Ándale!

(Smích)

HP: Vlastně ani nevím, proč mluvím takhle.

Můj táta už ani indický přízvuk nemá.

Mluví takto.

Takže jsem nenapodoboval jen svého otce.

Před několika lety jsem jel
na pár měsíců do Číny

a neuměl jsem mluvit čínsky,

což mě frustrovalo,

tak jsem o tom napsal
a nechal si to přeložit do čínštiny,

a pak jsem se to naučil zpaměti,

jako hudbu, řekl bych.

YR: Tato věta je nyní vryta do mé mysli

jasněji, než pin mé bankovní karty,

takže mohu předstírat,
že mluvím plynule čínsky.

Když jsem se tu větu naučil,

sehnal jsem si umělce, který mě vyslechl,

aby zjistil, jak přesně to zní.

Řekl jsem tu větu a on se rozesmál

a řekl mi: „Ach ano, to je skvělé,

jen to tak trochu zní jako žena.“

Řekl jsem: „Cože?“

A on: „Ano, učil jste se to od ženy?“

Řekl jsem: „Ano. Takže?“

Pak mi vysvětlil, že rozdíly v tónech

mužského a ženského hlasu

jsou velmi odlišné a zřetelné
a že jsem se to naučil velmi dobře,

ale v ženském hlase.

(Smích)

(Potlesk)

HP: Dobře. Takže tento
podnik s napodobováním

s sebou přináší riziko.

Nejde to vždy tak, jak si plánujete,

dokonce i s talentovanou překladatelkou.

Ale budu se toho držet,

protože na rozdíl od toho,
co bychom mohli obvykle předpokládat,

napodobování může odhalit něco jedinečného.

Takže pokaždé, když se mi nedaří

stávat se takovým, jako je můj otec,

stávám se více sám sebou.

Pokaždé, když se mi nedaří
stát se Brucem Lee,

stávám se opravdovějším já.

To je mé umění.

Usiluji o pravost,

i když přichází v podobě,

kterou bychom obvykle nečekali.

Teprve nedávno jsem začal chápat,

že jsem se nenaučil takto sedět

proto, že jsem Ind.

Naučil jsem se to od Spidermana.

(Smích)

Děkuji vám.

(Potlesk)