-
Šmarjápanno, to jsem si zas dala!
-
já bych se nejradši na to už vyprdla...
-
A vyrovnávat, vyrovnávat, rychle doleva, rychle, rychle, honem ať se nepřevrhnem!
-
Vyrovnávat, udržovat rovnováhu, rovnováhu. No, šup, šup!
-
Tak a je to v pořádku, můžeme se vrátit na místečka, prosím.
-
Vy tudy jedete prvně, že jo? - A... a... a... ano!
-
- Že vás neznám.
-
Nebojte se, ještě jsme se ani jednou nepřeklopili.
-
A to už tu jezdím vod března! - Prosím vás, to už jsou Hoštice?
-
- jo, jenže nezastavujem. Nevystupovat, nezastavujem,
-
máme zpoždění, jede se furt! Vystoupíte si až ve Volyni!
-
Nezastavujem! Máme zpoždění!
-
Co v Hošticích?
-
Kupovat mlejn? - Mlejn?
-
No. Tamhleten.
-
Ten už chtěl i Kája Gott, jenže v ňom straší.
-
No fakt! Velkej černej pes a mrtvej kostelník.
-
Tady už na něj bylo lidí. Nezastavujeme, máme zpoždění!
-
- No, jo, ale...
-
- Si vyskočte!
-
- Ale...! - No já vám to trošku přibrzdím.
-
Nebo se snad bojíte?
-
- ježišmarjá, Helenko, zastav to!
-
Muším k doktorovi mám zlámanou nohu,
-
nemůžu udělat ani krok! - Nejde to teta, máme fakt zpoždění, no!
-
- čert tě vem, můro! já už bych se na to nejradši vyprdla!
-
Počkejte! Počkejte! Vemte mě s sebou do Volyně! Musím k doktorovi!
-
Mám zlomenou nohu nadvakrát a čtyři žebra naražený!
-
Nebojte, dám vám na pivo! - Opatrně!
-
- Skáčeš špatně!
-
Víc po směru mušíš! Takhle.
-
Ale líbil ses jí, jinak by nepřibrzdila.
-
Tady lidi vyskakujou v plný rychlosti, jenže ti už to umí.
-
Nejsi ty Sobotka na můj mlejn?
-
Podívej, ten je, co?
-
A nechci za něj moc.
-
- No, jo, ale já už jsem si koupil stan.
-
- Tak ty nejsi Sobotka z Prahy? Sakra pes!
-
- Ale ta průvodčí říkala, že prej tam straší!
-
V tom mlejně. - Prdlajs straší!
-
já už tu bydlím tři sta let a ještě jsem žádný strašidlo neviděl!
-
Svatej jene Nepomuckej,
-
svatá Maťičko Podsrpenská, pomoc. Pomoc.
-
Stalo se vám něco? Dobrý den. - E... é... co to?
-
Kolo mi vypustili,
-
ventilky zahodili a košíček rozšlapali!
-
Mladý muži, obraťte kroky své
-
a pospěšte z těchto míst,
-
kde hřích číhá na každém kroku!
-
Dokud je čas!
-
- No, jo, ale já tady mám vyjednanou brigádu. V družstvu.
-
- Cože, brigádník?
-
Bože, tak mladej a už tak odvážnej?
-
- Mohl byste mi ukázat cestu do vsi?
-
- Tady tudy. Tudy tady.
-
Následujte mě, když jinak nedáte.
-
Cecílie, je, je, je!
-
- Kdo vás tak zřídil, velebnosti?
-
- Sodoma, gomora, Cecilko.
-
Oběhněte ves na večerní promluvu.
-
Bůh vám žehnej, mladý muži. Kdybyste cokoliv potřeboval,
-
víte, kam se obrátit.
-
To je nový brigádník do družstva.
-
Ukažte mu kudy tudy, Cecilko! - Tak pojď!
-
No, tak támdlenc. - Děkuju.
-
- No, a kdyby něco, tak stačí písknout a já už to vyřídím.
-
Dobrý den. - Nazdar.
-
já... já jsem... já... já, tady mám...
-
Tak na brigádu? jo?
-
Experimentální, seminární práce,
-
dojivost krav v závislosti
-
na kultuře prostředí.
-
- Teda osum let dělám živočicháře, ale něco tak blbýho jsem ještě neslyšel!
-
- Mám to dokonale promyšlený. Když mně dovolíte vyzkoušet moji metodu v praxi,
-
tak to přinese užitek nejen vašemu družstvu, ale všem!
-
- Teď si nemůžem dovolit žádný experimenty, předsedo, a kór ve mlíce!
-
- čekáme delegaci z kraje, to je velká akce, chlapče!
-
- Dvě, tři krávy, víc nechci! - Hele, víš co?
-
Zatím se ubytuj, podívej se po vsi,
-
zajdi si na višně a zejtra si o všem rozumně pohovoříme, co říkáš?
-
Evíku! - Ano!
-
ježíš, kdo to je? - No, to von už ti všechno řekne sám.
-
Hele, někde ho tady ubytuj, jo? Ale buď na něj hodná, Evíku!
-
- A kde asi? My už máme všechny postele plný těma kombajnama!
-
- Evíku! - No fakt, předsedo.
-
No fakt, já nevím, no! jé.
-
Klejky, jako vždycky? - Ne, ne.
-
Hele, přijeli vám už ty lufťáci, co tu byli vloni?
-
Ne, prej ani nepřijedou,
-
táta řikal, že von je v kriminále a máma jí sem samotnou za boha nechce.
-
- Tak vyřiď mámě, ať tady aspoň na pár dní ubytuje tady našeho
-
novýho mladýho brigádníka, soudruha... jak ty se...?
-
- Plánička. Šimon Plánička. - jo, Šimon Plánička.
-
jo, a řekni aspoň na pár dní, já už to pak s mámou vyřídím, jo?
-
Běž, běž!
-
- Naschle. Díky. - Ahoj! Ahoj!
-
- Evíku, ty mrško!
-
- jdi domů, živočichu!
-
Dám vám deštník, mami.
-
Deštník vám dám a baret!
-
A baret, no. A ne, abyste si to sundala!
-
jako posledně, to by byl sec mazec! - No, ne, nechte mě bej...!
-
- Však mě znáte. - Kampak, Mařenko?
-
- Do Volyně, nechat si udělat hlavu, mám to jako rousy.
-
Táto, vyjeď mi s tím! - Dej mi pokoj, furt...
-
Prosím tě!
-
- Hele, Vlasto, nechtěla bys jet se mnou?
-
- Ale, já si to natočím sama! jakýpak s tím fraky!
-
- Ale, prosím tě, tak tě tam hodí kluk vodpoledne na motorce, ne?
-
Říkám Blaženě, natoč mi to aspoň trochu vepředu,
-
ale kdepak... A ten?! - Brm! Brm! Brm! Pít, pít!
-
- To je to samý! Furt musí chlastat to pivo!
-
Ale to voni dělají schválně, člověk něco potřebuje,
-
tak aby se jich doprošoval, jak nevím čeho!
-
Dej mi pokoj, prosím tě! - A to se ví, že jo!
-
Říkala jsem ti, nepij to pivo, povezeš mě do Volyně!
-
A ty, jako když mluvím do starýho dubu! - To je normálka, táta, máma.
-
- Dobrý den. - Kdo to je?
-
- Šimon, prej má u nás bydlet. Von je brigádník.
-
Předseda ti to pak vysvětlí.
-
- Dobrý den. - Půjčku na vopravu nám nedali
-
a teď nám z baráku udělali hotel! Ale, táto, todle předsedovi řekneš,
-
to mu řekneš! Blaženo! - jo!
-
- Bude u nás bydlet, zatím.
-
Hele, vem ho dovnitř, dej mu nějaký čistý prádlo a zalej kytky!
-
- No jo! - No jo!
-
Děkuju moc. - No jo!
-
Za nic na světě bych si s ní nesedla. Dobře si řek, že mě tam Venca doveze.
-
- já se divím, že si vůbec ještě nenamlátila někde hubu!
-
- Se divím, že si ještě někde nenamlátila hubu!
-
Ty si ale hnusnej!
-
- To víš, že jo, prosím tě... Tak, kdo to je?
-
- Se ho zeptej, ne?
-
- Co tu chce? - No, mě ne, chytráku.
-
- Bych ho mušel zabít! Šáhne na tebe a...!
-
- Ale no tak...
-
Ty můj vrahounku jeden! Žárlivej! Hm?
-
- Hm. - Hm.
-
Náhodou je docela fajn, víš? - Hm?
-
Ááá, co blbneš? - já ho stejně zlikviduju!
-
Miluj mě, Nikolasi, miluj mě.
-
Pojď.
-
já chci, abys to poprvé byl ty.
-
Někdo mladý, krásný, svěží,
-
něžný, snaž se být něžný!
-
- Lásko!
-
Má lásko!
-
- Nechrápej, himl furt, slyšíš?
-
No tak, nechrápej! - Přemejšlím.
-
- No, ty přemejšlíš, že to slyší celá ves! Tak se votoč aspoň na bok!
-
- Ty se furt naotravuješ! - čau.
-
Kde je Šimon, to už spí?
-
- Ale nech toho, ticho nejčko! Vohřej si ty šunkofleky!
-
- Co zase řveš? - Ale... prosím tě...!
-
- Docela sympaťák, ne?
-
- jo, šli s jirkou na višně.
-
Co děláš s tou elektrikou, prosím tě! - Co bych dělala, vypnuli proud, no!
-
- No zrovna teďko, když to bylo to... No...
-
- Dyť už to dávali. - Hele, Blaženo, dej sem svíčku!
-
Ale já to neviděla a ty taky nechrápej! já bych do toho kopla, to je...!
-
- Co je furt? - Ale, co je furt!
-
Tak se aspoň jdi podívat, jestli to není v pojistkách!
-
- já ji nemůžu najít! - Voni zase rozsvítí, když zhasli...
-
To máš po celej vsi.
-
- jé, jé, jé! já se bojím! - Po celej vsi, co je?
-
Už zase začíná, no tak běž tam na ni, prosím tě!
-
- No co... co já bych chodila? Kdybyste ji nedávali to pivo...
-
- je to tvoje maminka? je! - No, že to je moje maminka...
-
já jsem říkala, aby ste ji nedávali na sluníčko pivo, rozumíš!?
-
A když ji dáte na sluníčko pivo, tak si teďkonc poslouchejte! Co je mě do toho?
-
jen si to hezky poslouchejte. - Neprskej na mně tou svíčkou!
-
- A co neprskej! Maminko, maminko, nebojte se, maminko...!
-
- jé! jé! jé! - Maminko, já nejsem strašidlo,
-
já jsem vaše dcera! Nebojte se!
-
já jí sem dám baterku. Kde je zas ta baterka?
-
- Chceš nudle? - No jo.
-
Když u nás máme taky jenom jednu svíčku!
-
Á, bude hic, Cecilko. Hic bude!
-
Václavka řídících ladí do sopránu.
-
Mami... - Ale počkej, já se...
-
- Mami, dyť je to pro vaše dobro, aby ste byla na vzduchu. No, tak, no!
-
Takhle, šupnem ji za ty nohy! Hop! - Aby ste se mě zbavili, nic jinýho...
-
- Mami hezky, takhle si lehněte. Přines ji nějaký noviny,
-
ať se má čím bavit. - jo, jo, já se bavim!
-
já se mám pořád čím bavit! Necháte tady starou babu, aby chcípla!
-
já to znám, já to znám!
-
Dobrý ráno, paní Škopková! - Fujtajksl, doprčic, sem se lekla!
-
- Promiňte, to jsem nechtěl! - Ale to... v pořádku!
-
- čau, Šimone! - čau!
-
- Tak, co si dáte? čaj nebo mlíko?
-
- Né, to si se mnou nedělejte žádný výdaje, něco koupím v jednotě!
-
- Ale ani nápad, ještě by nás pomluvili, že jsme vám nic nedali.
-
To já si pak vyřídím s předsedou Tak šup, děte!
-
Má to samej čmouh, sakra! jak to bude vypadat?
-
- To nestihne vybílit. To se vsaď, předsedo!
-
- No, prosím tě, josef, kdy si vůbec začal?
-
Takhle se s tím budeš crcat eště na Silvestra! No!
-
- A víš co, předsedo? Ať to vybílí ten, kdo ukrad stříkací pistoli
-
a z... zasvinil to vápno!
-
já se tady na to můžu krajcvajc! A kibicovat, to dovede každej!
-
- jakýpak kibicovat, moulo?!
-
čau předsedo! Pic Bile! - Ahoj!
-
- Kde ste to sebrali? V tom se ztratí i naše máma.
-
- No, tak si to založte! Vod čeho jste ženský?!
-
- jo, vod čeho jste ženský? - Au!
-
Hele, nešahej! Soukromej majetek!
-
- Todle nemůžeš, josef! Dali jsme tě sto osmdesát korun!
-
Tak to koukej dodělat! - Tak si za ně kupte krepák
-
a lesní vůni v těch sprejích! - Ale nemel furt!
-
- jo. Transportér na hnůj je imrvére rozbitej
-
a s vodou se tady crcáme nejmíň dva roky!
-
- Předsedo, v tomdle bysme mohly hrát Svatební košile!
-
- Takovýhle plandáče nám dali!
-
- Eště vy začněte, himl už! - Nejsme jako vod červenýho kříže?
-
- Pojďte holky, musíme to dát nějak dohromady!
-
- já bych to dodělal. - Ne...
-
- je to vlastně taky součást mý seminární práce. Kultura prostředí a...
-
- No, jo, tak, když myslíš, tak tady to máš.
-
Tamhle Venca ti ukáže co a jak, kde je vápno...
-
Venco, pojď sem!
-
To je náš instalatér. je to vopravdu kádr, rozumíš? Tak ten...
-
...ten spraví ledničku, auťák, no, na co si vzpomeneš!
-
Ten už byl dvakrát v novinách!
-
- Šimon. - Hm.
-
- A to je náš Venca, rozumíš?
-
- Václav. Pro cizí jenom Václav!
-
- Tak promiň, no.
-
čauves. Hele, Miluno, máš tam cíga?
-
Nekecej, aby si nevěděla, prosím tě! Sparty.
-
- Tak nevim, sem se nedívala.
-
- No, tak se mrkni.
-
- Ty sou starýho. - Tobě von je dá, Milu!
-
- Milu? Hm.
-
- Hele, pospíchám, dali mi na krk toho novýho brigádníka!
-
Slyšíš, co ti povídám? Nebuď šelma, hele!
-
- Doma ale mám. Se můžem podívat.
-
- No, jo, ale... - Se bojíš?
-
- Co se bojím? - Bojíš. Blaženy se bojíš!
-
- Co bych se bál Blaženy, prosím tě!
-
- No, aby tě třeba neviděla, jak si mě vezeš a ke mně.
-
- Kdybys radši neříkala takový voloviny, prosím tě!
-
- Tak mě hodíš odpoledne do města, jo?
-
- Sem ti říkal, že makáme. Až jindy.
-
- Ale Blaženu by si svez, co? Kdyby chtěla.
-
No nic, řeknu si jinýmu.
-
- A hele, Vašík! Nejede to?
-
- Ale tady, motor... - A vidím. Už to jde. Tak to mě dovezeš.
-
Kdepak se tahat s takovou tíhou!
-
- Musím do kravína a nemáte přilbu!
-
- Na co? Ten kousek? A máš to při cestě!
-
Kdepak, to bych se pronesla a na tu ruku nemůžu!
-
Víš, jak sem jednou sebou sekla před jednotou
-
a měla to celou zimu v gipsu?
-
- No jo, ale to už je dávno. - Dávno,
-
ale žádnou sílu v ni nemám.
-
- Ahoj, to já hodím jenom tetu s pivama domů.
-
- A to zasejc ne, to já dojdu.
-
To já nevěděla, že tu čekáš na Milušku!
-
- Seďte! - Že jo!
-
- Říkala ste, že nemáte žádnou sílu. A držte se!
-
- Děkuju ti, Vašíku. A nezlob se, že jsem tě otravovala.
-
- To nic, to nic! - Vona Miluška je moc hodná holka
-
a já zatím myslela, že ty s Blaženkou Škopkouc...
-
No, já už to mám v hlavě popletený.
-
- Asi. Asi jo, teta.
-
- já ti dám asi, kanec jeden! No počkej!
-
Ale, soudruhu inženýre, ale ne, no teď vážně,
-
ta faktura ale vopravdu není naše! - Budliky, budliky!
-
- Předsedo! Živočichář už mě zase políbil!
-
Pane pře... soudruhu inženýre, to je vod vedle, někdo se napojil.
-
Ale to je mi líto, Evíku, ale uznej, žně na krku a já sám na všecko nestačím.
-
- A vo co de? Co se týče nás,
-
můžou přijet z vokresu třeba hnedka zejtra! Že jo, Evíku?
-
- Slyšel jsem, že ti josef s tím bílením kravína praštil.
-
- Ale, prosím tě, jako bys ho neznal! Ten novej to za něj dorazí.
-
je to sice taky cvok, ale... Eviku!
-
...ale se štětkou v ruce aspoň nic nezvoře.
-
Hele, Evíku... Hele, hele, tajemníku, měli sme to už i horší.
-
- jak, že si říkal, že se ten novej kluk jmenuje?
-
- Šimon. Šimon Plánička.
-
jako ten slavnej brankář.
-
- A jo! já furt, že to jméno je mi nějaký povědomý!
-
- Poledne, padla!
-
- já už jdu!
-
- Předsedo, ať mě živočichář nedráždí! Vemte si ho sebou do chlíva.
-
Vona mu řekla, jestli by jí nesvezl do města,
-
von, že ne. Až jindy.
-
Ale stejně ji úplně svlíkal vočima.
-
No, vona toho stejně moc na sobě neměla!
-
Určitě to zasejc dali dohromady. A von se teď bude válet s voběma.
-
Na mou duši, velebnej pane,
-
na to já mám čuch. - Ale, no, Kelišová...
-
- Dyť mě znáte!
-
Drž to pořádně, nebo ti jednu fláknu! - Se pobleju!
-
- Aby si ses neposral!
-
- Furt králíka! Každej den máme králíka!
-
Ani Pinďa to už nežere! Viď, Pinďo? Že už taky nechceš králíka?
-
- já ti dám Pinďu, to budeš koukat! A zvedni to, himl!
-
Za takovýhodle pěknýho králíka co by děti támhle v Africe dali,
-
jen se... jen se koukni v televizi! Pořád to ukazujou, jakej mají hlad!
-
Ale vy nevíte samou roztažeností, co byste do tý huby dali!
-
- já vám to podržím, paní Škopková, mně to nevadí.
-
- jen ho nechte, však ho neubyde!
-
- Máš to u mě, kámo!
-
- Žádný lítání! Domu a učit se! A vy to taky držte pořádně!
-
Tak povídejte, co ste, co děláte, co vaši?
-
- Nevíte, nemá tady někdo ve vsi krávu?
-
- Krávu?
-
Ste moc hodnej, pane faráři! - Ale no...
-
- Všichni mi říkají, že je to nesmysl, - Ale všecko je vůle boží, synu.
-
To je... Straka, je vám k dispozici,
-
dělejte, co myslíte!
-
Cecilko, odevzdáváme naší Straku
-
do služeb vědecko-technické revoluce!
-
- Rači jen pučíme, velebný pane!
-
- Nebojte se. Dovolíte?
-
Slečno Cecilko, prosím vás...
-
Co měla už dala!
-
čáry! čáry v tom sou!
-
- Zázrak! Zázrak!
-
Stal se zázrak!
-
- Zázrak, lidičky, kde jste kdo? Stal se zázrak, zázrak!
-
Sandokan, Sandokan... - je to podvraťák!
-
Mně se nelíbil už vod začátku!
-
- Co řeknou na vokrese? To... To musel podojit krávu zrovna farářovi?
-
- Asi jakou teda? Když nikdo jinej tady krávu nemá
-
a s jezeďáckejma ste mu to zakázali! Chudinkovi malýmu!
-
- Zakázali, nezakázali, měl se poradit!
-
Zejtra si sbalí saky paky a pude!
-
- Né, vždyť von za to nemůže!
-
- Mrzuté, že?
-
- Dvaadvacet litrů vod jedný krávy!
-
- Kecy! Kdo ví, co to na nás šijou! A my jim skočíme na špek!
-
jako bysme je neznali!
-
- Ale třeba to tak nemyslel ten Pláníček.
-
- Plánička. Šimon Plánička.
-
Dvacet dva let, svobodný, studující
-
a na rozdíl od někoho slušnej a hezkej. A voní!
-
- Plánička! No, to snad není možný!
-
Tak se přece menuje ředitel krajský zemědělský správy!
-
A má kluka! - Ty jako myslíš, že ho sem poslali...
-
- jo. jako předvoj!
-
- A čeho předvoj?
-
- No přece tý delegace z kraje. jeho táta v ní určitě bude!
-
- No, ale jestli je to doopravdy von.
-
- A to se právě muší co nejrychlejc zjistit!
-
Diskrétně samozřejmě!
-
Nikomu ani slovo, jasný?
-
- Pilátová! - Pche!
-
To je tak tajný, že by to mohl bejt i špion!
-
Posloucháš mě? - No jo.
-
- No, a špiona mít v baráku...
-
A zadarmo... To řekneš zejtra předsedovi!
-
No, teď se mi nechce ani spát.
-
Pane, takovej hubenej...
-
...nanicovatej...
-
Ale tydle bejvaj nejhorší!
-
Vona tichá voda břehy bere!
-
- No, tak jdi spát!
-
Máňo. Co si dala těm králíkům?
-
- No, co bych jim dávala? - Dyť tam leží dva,
-
natažený, nafouklý!
-
Říkám ti pořád, nedávejte jim mokrej jetel,
-
teď tam leží dva...
-
- Copak jsem blbá abych jim dávala mokrej jetel?
-
No, nafouklí... No, já jim dávám tu trávu z řezárny.
-
- Tak se tam di podívat! Ale prosím tě... - No v poledne jsem jim taky dala trávu...
-
Prosím tě, nedejchej na mě, táhne z tebe pivo a smrděj ti nohy!
-
Di si ho umejt! Dobytku jeden!
-
To je život!
-
Zase bude hic! Sakramentská práce! Fuj!
-
- No, je to pravda, já bych vám to neřekla,
-
kdyby to nebyla pravda!
-
Vy to nevíte, jeho táta je velký zvíře na kraji!
-
- Dejte pokoj!
-
Houby na kraji! Pilátová říkala, že je až na ministerstvu!
-
- ježíšmarjá!
-
Co na ministerstvu, přímo prej až... No!
-
já vím, předsedo, já vím!
-
Ani muk, jako hrobka! Vždyť mě znáš! Co?
-
Pane inženýre! Pane inženýre!
-
- Blaženo! Blaženo, teď jde vo všechno!
-
Béďa ti už poví. - Dobrý den.
-
- Neválej se furt po panu inženýrovi! Copak je to pro tebe ňákej kamarád?
-
- Ale jakejpak inženýr, paní Škopková, to je ještě daleko!
-
- Daleko, nedaleko, jednou pan inženýr, marná sláva!
-
- Co je mami? Chcete na hrnec?
-
- Ale protože se na mě vykašlete... - Vykašlete, no!
-
Prosím tě, dej jí tam nějaký noviny, ať má se čím zabavit. Na.
-
- Ohníček ne, zase mi ho rozškube, jako minule!
-
- Tak na, di!
-
No to je dost, že už se hrabeš, já tady...
-
...tady čekám a nevím, co mám dělat. já nechci noviny, já chci ty vobrázky!
-
- Ne, ne, to je moje! - já chci ty vobrázky,
-
já se vám na todleto vykašlu!
-
Krista pána, dej mi ty obrázky!
-
Dobrý den. - Dobrý den.
-
Tobě to ale sluší dneska, Blaženko. To si si šila sama?
-
- No, zkoušela jsem to, tak nevim, no... - To sou ale krásný šaty,
-
jak ti to sluší! Starý hadry přešili,
-
takovou maškaru nosila Škopková v šestačtyřicátým do měšťanky!
-
To není jenom hudba! Ta je pouhým článkem,
-
které aplikované do praxe...
-
Zkrátka, čistota prostředí, ale i lhostejnost
-
nebo liknavý přístup, to všechno souvisí jedno s druhým!
-
- jo, jo, jo, jo, jo. je to pravda! A vode dneška žádná farská kráva!
-
Tady teď budeš mít možnost zopakovat ten svůj experiment!
-
- Ale, bohužel, můj magnetofon na to nestačí.
-
Chtělo by to něco pořádnýho. Reprobedny!
-
- Ale, prosím tě, repráky to stojí spoustu peněz, ale...
-
Ale sakra, co kdyby takhle ženský zpívaly...
-
...najednou, řekněme takovej jako sbor? - ježišmarjá!
-
- Co říkáš? - No...
-
No. - No vidíš,
-
- zkusit se to může. Zavolejte řídící Hubičkovou, děti
-
a nějaký ženský ještě seženete po vsi. A, sakra, to by bylo, aby to nebylo, ne?
-
- No, jo, my máme málo svý práce! - Ale, no tak...
-
- To je nápad, předsedo! - Dobrej, viď?
-
Bacha na předsedu, dělá z tebe vola!
-
Mušíš z něj vytáhnout, co je doopravdy zač
-
a jakej je jeho pravej účel v Hošticích! jo?
-
Ale nenápadně, rozumíš! jinak je všechno v pr..., teda v hajzlu!
-
- No, a co když to zvorám?
-
- Když to zvořeš ty, tak už pak každej!
-
- Tak já to teda prubnu, no.
-
- jo? Hodná. Musíš pro to udělat všechno, rozumíš?
-
Všecko! je to v zájmu družstva!
-
- Tak jo.
-
- To by v tom byl čert, aby na takovou hezkou holku nezabral!
-
He he... Ahoj!
-
Co to bylo? - Si viděl, ne?
-
- Von po tobě šmatal! - Prosím tě!
-
- Prosím tě, prosím tě... jakýpak prosím tě!
-
Sem viděl jak po tobě šmatal, takhle!
-
- jauvajs, co děláš? Se podívej na tu modřinu!
-
- Co si tam dělala? - To je tajný!
-
- Ti povídám, co si tam dělala?
-
- To je hrozný, jakej ty si rapl žárlivej! Už mě fakt štveš!
-
- Mu natrhnu úsměv! - Ale ty můj vrahounku!
-
- Nasedej! - Co chystáš?
-
- Nasedej a nemluv! - Až jindy.
-
- Nevykládej a nasedej!
-
- Fakt to nejde, v zájmu družstva. Víc ti fakt říct nemůžu!
-
- Nezájem! Ti říkám, jestli něco, tak... Voba dva.
-
- Ty si ale motejl. Tak jenom takovou atomovku, jo?
-
Necháš mě! - Dneska mám jenom jedenáctku.
-
- Botu! Dej mi botu! Slyšíš? Dej mi jí!
-
Moje bota, dej mi jí! No tak!
-
Nech mě bejt!
-
- No, Miluno, tebe to ještě nepustilo? Dyť tady máš jiný.
-
- Tomu vy nemůžete rozumět, jaroušku.
-
- jo jiný! - Nech mě!
-
- jiný!
-
...náš Vitoušek orá,
-
strakaté volečky má.
-
Až pole doorá...
-
- Doj, potvoro! ...na mě si zavolá,
-
on mě už zdaleka zná.
-
Až pole doorá, ...pionýři, malované děti.
-
- A jinou! Tancuj, tancuj, vykrúcaj, vykrúcaj...
-
...malované děti. - Len tu pecku nezhrúcaj, nezhrúcaj...
-
...letí, letí, letí, letí... - Trá la la la, trá la la la...
-
já se na to nemůžu dívat, když blázinec, tak jak u nás v kravíně!
-
Některý kusy nadojily víc, ale jiný zase míň, než obyčejně.
-
No jo, no... - Reagujou každá na jinou písničku, no!
-
- No, takže průměrná dojivost klesla...
-
- Kolik? - Vo sedum procent, vo sedum.
-
- Písničku, hm.
-
- No, tak se na mě nezlobte. Nezlobte se na mě já...
-
- Ale to nic, to nic. jen v tom pokračuj. To se časem podá, víš?
-
- No, když seženeme nějakej pořádnej magič a repráky, tak...
-
- A když ani to ne, tak holt... No?
-
- No? - No, tak vidíš, no.
-
Pít, pít, chcípnout by mě nechali! Pít, pít, pít!
-
- Dej jí tam něco napít! Prosím tě, kde si?
-
Ten už je dávno doma a tady nic k jídlu!
-
Du na jedno! A dej mu tam voběd!
-
Máma nařídila.
-
- No, neboj, mám to v popisu práce.
-
- No, to je dost, že už se taky někdo taky sem hrabe!
-
Tady byste mě nechali chcípnout! - Cvakni si, babi,
-
Máš se stejnak nejlíp, občanko! My jdeme makat, rozumíš?
-
Pracovat. Rukama, chápeš?
-
- Sakra! - Nechápeš!
-
Tak pij.
-
Nechceš toho na chvíli nechat? Sem s tebou přišla dát řeč.
-
- Hm. A vo čem?
-
- Tak třeba vo tobě. Bydlíš u nás už skoro pět dní
-
a vůbec nic o tobě nevím. - Ale to není nic zajímavýho.
-
- Třeba jo. Třeba vodkaď si a tak.
-
Co, co, co ty, co to je za kravinu?
-
ježišmarjá - jósefe, voni mě nenechají v klidu!
-
No, to si dělají ze mě nějakou srandu, nebo co?
-
- Ty, nezlob se, popovídáme si jindy, jo?
-
já to tady ještě musím dodělat. ...já radši půjdu!
-
- Škoda! jindy už třeba nebudu mít náladu.
-
Babi, co je zas?
-
No jasně, partie! Tatínek někde nahoře...
-
A snídani mu nosí do postele kdo? Maminka.
-
- Ty seš úplně nemožnej! - No, jak myslíš!
-
- Brm, brm, brm, brm...
-
- jedu s tebou!
-
- Nemáš helmu! - Nezájem!
-
- Kde sou, kde sou, kde sou?
-
Naši konšelé...
-
No co? jé...
-
- Paní, chceš roztlačit?
-
- Chci, tam, tam, tam!
-
- Hurá! Hurá!
-
- Šla Nanynka do zelí, do zelí, do zelí. - Dyť se chce zabít!
-
- Natrhala lupení, lupeníčka. - Pojďte sem! Pojďte sem!
-
Pojďte ji chytit! Dyť ji necháte zabít! Dyť je to blázen! Divokej!
-
Heleďte jak vona jede, jako blázen! já ji nechytím!
-
Prosím vás, halo! - Halo!
-
- jo, starej Zvoníček. Ale tam straší!
-
- Straší?
-
- Velkej černej pes a mrtvej kostelník.
-
járo, ty si ale sprostej!
-
- jedeme domů! Mrtvej kostelník!
-
- Prosím tě, je nametená, nevidíš? Strašidla, dneska... Si jako malá.
-
Kde bych ho našel? Halo! Kde bych našel toho pana Zvonečka?
-
- jé, Zvonečka prej!
-
- Pojď, pojď!
-
- To je pitomost, to říkám už vod začátku!
-
Za chvilku bude vorat a vláčet s celou vesnicí!
-
- Ale prošetřit se to muší. To nejde hned tak hrc prc!
-
- Pak nemá to pivo bejt teplý, takhle!
-
- Hele, abych ti ho nešel vyfoukat, ty...
-
Vidíš to? Vidíš to? Vidíš je?
-
- Ahoj! čau!
-
- jasný, ne?
-
- No, jo, no.
-
člověk nemůže vytáhnout nohy jednou z baráku, chudák babička!
-
To byl šok! - Dyť se smála, náhodou.
-
- Prosim tě, smála! A co kdyby na silnici na ní
-
narazilo auto? Nebo kdyby to někam napasovala?
-
A nerejpej se v tom a jez!
-
- já už nechci! - Cože nechceš?!
-
To budeš jíst, kdybys tady měl sedět do rána! To si pamatuj, že jo!
-
A taky... Táto, poď!
-
Poď jíst, nebo to budeš mít studený jak psí čumák!
-
Ta holka taky neví, kdy má přitáhnout!
-
Takovej dobrej králík!
-
Šimon jak si na ňom pochutnal. A ten je zvyklej na jinčí!
-
Ale co pro vás, tak alespoň tu přední nohu!
-
- Když já právě přední nohu nechci!
-
- Tu přední nohu budeš jíst, že se budeš divit, rozumíš?
-
No, polož to pivo snad už toho bylo dost, ne?
-
ježíš prosím tě, a sundej si ty ponožky. - Dej mi pokoj, prosim tě!
-
- To je smrad, že by člověk pad! - No.
-
Co si zase dala těm králíkům?
-
- Co bych jim dávala? - Tam ležej dva, natažený, nafouklý.
-
Říkám to pořád, nedávejte jim mokrej jetel! To né...
-
Teď tam ležej dva, natažený, nafouklý... - Copak jsem jim dala mokrej jetel?
-
Dala jsem jim tu trávu z řezárny
-
a v poledne jsem jim dala taky trávu z řezárny.
-
- Musela bejt zapařená, nebo co, ne?!
-
- No, copak jsem blbá nebo mladá, že bych byla
-
tak pitomá, že bych jim dala zapařený... ...zapařenou trávu?
-
A když jsou teda nafouklý, a když jsou tam tak, tak je di zabít...
-
Abych z nich udělala aspoň fašírku.
-
Dám do toho trochu kopřiv, aby to mělo šmak!
-
- To jsme měli minulej tejden, pořád fašírku!
-
- Ty mlč a koukej jíst, takhle se v tom nípe po celej večer!
-
Ale pamatuj si, to sníš, umeješ se a pudeš spát, rozumíš?
-
- jez, jez, no! - Ale sníš to! ježiš prosim tě,
-
di něco udělat s těma nohama, dyť to je smrad, že by člověk pad.
-
A umej se, a dělej prosim tě! - Ale já je mám čist...!
-
- Ať tam nepřídeme poslední!
-
- jé, ježíši, já mám žízeň! Dejte mi napít!
-
- Šmarjájosef!
-
...ani nevěděla jakou má, trnky, brnky, trnky, brnky,
-
sukni vyšívanou s krajkama.
-
Trnky, brnky, trnky, brnky,
-
ani nevěděla, jakou má, jakou má,
-
sukni vyšívanou s krajkama.
-
Ani nevěděla, jakýho,
-
trnky, brnky, trnky, brnky,
-
má ten Honza koně vranýho,
-
trnky, brnky, trnky, brnky.
-
Ani nevěděla, jakýho, jakýho,
-
má ten Honza koně vranýho.
-
Pak se dověděla, jakýho,
-
trnky, brnky, trnky, brnky,
-
má ten Honza koně vranýho.
-
Trnky, brnky, trnky, brnky.
-
Pak se dozvěděla, jakýho, jakýho,
-
má ten Honza koně vranýho.
-
- Výborný! - Takovýho ho má!
-
- Děkujeme našim ženám za kulturní vložku,
-
kterou zahájily dnešní babskej bál,
-
a proto i další číslo bude patřit našim ženám.
-
Vyhlašujeme dámskou volenku! - To je vonó!
-
- Počkat, počkat, v zájmu družstva, to je tvoje partnerka.
-
- Co jé? Ňákej nasranej...
-
- Nech toho! - jo ták!
-
Co jsem ti řikala... je to stará...
-
- Nech toho a dej to sem všecko!
-
- Ty ale já to fakt moc neumím! - Ale když to máš jedno,
-
tady hrajou samy takový nemožný.
-
Hele, takhle disko v Malenicích, to je vodpich!
-
je, promiň!
-
- Co si říkal?
-
- To se hned tak nevidí.
-
- A polez! - Neblbni, já nemůžu!
-
- Nemluv!
-
No!
-
čau! Hele, hele, vona tancuje tam s tím,
-
- S tím? je to možný? Bych mu dal do držky!
-
Povídám, lidi, to se muší vidět!
-
Úplně zachovalý mlýnský kolo,
-
vosum obrovskejch místností...
-
Prosím tě, nech mě, nech mě, pusť mě, prosím tě počkej chviličku!
-
No tak počkej, no! No počkej, no počkej, počkej!
-
- Panenko skákavá!
-
Pivo!
-
Už se prali, co? Už se prali? Už se prali?
-
Tak dem, ne? - No ták!
-
- Copak? Miluna je zadaná?
-
Se ti divim.
-
Bych mu přivřel kyslík, frajerovi jednomu!
-
- Vola z tebe dělá! Kornůto!
-
- já se na to nemůžu dívat!
-
- To víš, lepší partie.
-
- Ženský, co chceš... Tebe má přes dvůr a jeho má pod střechou!
-
- Zopakuj to! - Už se perou, já jsem to říkala!
-
- Co je? - Hoří, lidičky, hoří, hoří!
-
Stalo se neštěstí, hoří Sosnovec!
-
Hoří Sosnovec! - V lese že hoří?!
-
- Pepo! Pepo, nikam nechoď!
-
- Prosim tě, nechoď nikam! Nikam nechoď! - Prosim tě, hoří Sosnovec!
-
Pepo, vopovaž se v těhle šatech, slyšíš!
-
Nedělej, že neslyšíš, když vim,
-
že slyšíš! - Miluno! Miluno! Vrať se!
-
Musíš to zkasírovat, než nám všichni utečou!
-
- No jo. Konec, zavíráme! Hoří!
-
- Hoří, hoří, hoří! jo,
-
když v devětapadesátým hořel prasečák,
-
sakra pes, to bylo rodeo!
-
- Kdo nehasí, nedostane pít! Dohromady 155,80!
-
- My hasit nepudem, my sme nic nezapálili!
-
My se pudeme podívat
-
na můj mlejn! - Á, jasně, na mlejn!
-
No tohle, podívejte se!
-
To snad není možný!
-
- Ta Keliška jedna zatracená!
-
- Měsíčku,
-
na nebi... - Pššt, buďte ticho, buďte ticho,
-
paní učitelka zpívá! ...hlubokém,
-
- No, jako před hospodou seděla. Keliška.
-
- No, tak neblázni, no tak poď. - já vim.
-
- Ty piva jsem platil, tak vo co... - Držte huby,
-
paní učitelka zpívá! ...světlo tvé daleko vidí.
-
Po světě bloudíš
-
širokém,
-
díváš se v příbytky
-
lidí. - Krásný,
-
moc krásný! - Po světě bloudíš
-
širokém,
-
díváš se
-
v příbytky
-
lidí.
-
Měsíčku, postůj
-
chvíli,
-
řekni mi, řekni,
-
kde je můj
-
milý.
-
Měsíčku, postůj
-
chvíli,
-
řekni mi, řekni,
-
kde je můj
-
milý.
-
- Hezky, paní učitelko, moc hezky!
-
- Děkuji. Děkuji. jsem tak šťastná.
-
To je poprvé, co mi takhle tleskají!
-
- Lidičky, dyť je to tady docela hezký, ne?
-
...roste tam travička, jen se vine,
-
jen se vine, jen se válí,
-
po ní mě má milá doprovází.
-
jen se vine, jen se válí... - Snad nechcete jít přes les,
-
pane Zvoníček?
-
- To je zkratka,
-
tudy jsme tam, co by dup!
-
- Kam deš?
-
Blaženo!
-
Blaženo! - jo, Blaženo... V tejdle tmě?
-
- Se šli asi projít.
-
- Kdo?
-
Kdo se šel projít? Slyšíš, co ti povídám?
-
- Moc si pil! - A co jsem pil?
-
Tak kdo se šel projít? - Pojď, pocem!
-
- Dej mně sem taky jednu limonádu, jo?
-
- Už toho máš dost. Zkasíruju a dem!
-
Vybrala si sama, tak co!
-
- Co já piju za bublinky, to je...
-
- No, a tak mě napadlo, že kdybych ty krávy rozdělil do sekcí
-
podle reakce na určitou písničku... - Aha.
-
- Chce to jenom trochu času a trpělivosti.
-
No, určitě to tak je. Chápeš mě?
-
- Máš ňákou holku?
-
- No, táta taky tvrdí, že je to pitomost,
-
ale já mu dokážu, že ne! - A tvýho tátu to taky zajímá?
-
- Právě, že ne.
-
- A co dělá?
-
jé! - Nestalo se ti nic?
-
- Už sem se bála, že nemyslíš na nic jinýho, než na tu svojí školu.
-
Si takovej zvláštní, tajemnej, víš? - jakej tajemnej?
-
- Dej mi pusu! Bacha, klucí!
-
- Co by dělali tady u řeky? - Možná, že ho zatáhla někam do lesa,
-
ne? - Drž hubu, ti povídám!
-
- Chtělo by to šajnovku. - Šajnovku, aby nás viděli, ne?
-
Ty chytrej! - Tady určitě nebudou, pojďte támhle.
-
- To jsou nápady taky...
-
jdou po tobě!
-
Krucipísek dědek zatracenej, musel se ztratit zrovna teď?
-
- Dyť to řikám, ztratil se mi před očima jako pan Tau!
-
Rudínku! - Prosím tě, pan Tau!
-
- Rudínku, já chci do Prahy! Do Prahy chci!
-
- Do Prahy! Nejdřív se musíme dostat ven!
-
- Rudínku, že ten mlejn nekoupíme. Viď, že ne?
-
Slib mi to! - Prosím tě, čeho se furt bojíš?
-
To ti nemůžu celej život vysvětlovat, že strašidla nejsou!
-
- Sou, já vím, že sou! - Hele, na něj!
-
- Rudínku! Pocem, prosím tě!
-
Rudínku, prosím tě, pocem!
-
Pocem, říkám ti to, pocem!
-
Rudínku, prosím tě, pro...
-
- No, vidíš, a je to. Pojď domu, pojď.
-
To bude lejt.
-
Co abych to skopila, co říkáte velebnosti?
-
- Skopte to, Cecilko, skopte.
-
Tohle vypadá nejmíň na kroupy. - jo.
-
Že se mně tady chceš vysrat, viď? Ty rošťáku, ty!
-
To víš, já to vim, ty máš něco za lubem! Ty rošťáku!
-
- Chudák tatínek, tak už je tam dvanáct let!
-
Taky bys jednou moh jít do kostela, když...
-
...sem dala na mši. - Dej mi pokoj!
-
- Prosím tě, víš co nám tatínek všechno dal?!
-
Aspoň, když má to výročí...
-
Vemte si snídani, buchty sou v kredenci. Slyšíš mě?!
-
- Ale, no jo. - No jo, to je bordel.
-
Na pekáč tě dáme, sežereme tě! Rošťáku!
-
jedeš někam, jedeš! Mami, kolikrát sem vám říkala,
-
abyste toho kohouta netahala do postele! No prosím, no, to... jedeš!
-
- E, é, é! No, tady to... - No prosím, no.
-
"jakýpak""é"", hovno to je!"
-
já nedělám nic jinýho, než abych tady prala a uklízela!
-
...kdybyste mu dali pořádně nažrat... - já nevím, co vy máte teďkonc za zvyk,
-
tahat všechno do postele, prosím vás! - No tak ho sežereme, no!
-
- Ale, prosim vás, sežereme... Když to není kočka, tak je to kohout!
-
Když to není kohout, tak je to pes!
-
Panenkomarjá, eště že nemáme doma krávu!
-
Hubičková nemůže na soprán,
-
tak kdyby lilo, ukliďte babičku! Ne abyste ji nechali zmoknout, slyšíš?
-
- No jo. - No jo.
-
Alena.
-
- Prší, prší, prší, prší jen se leje, jen se leje!
-
A já to na vás řeknu, že ste mě nechali zmoknout!
-
A ty dostaneš pár facek! - Cože?
-
Kde si byla? Sem byl v kravíně a...
-
- Mám náhradní volno! - To známe to volno!
-
- Seš normálně žárlivej rapl, abys věděl!
-
Sem ti říkala, že s nim mám nějaký jednání v zájmu družstva.
-
- jo v zájmu družstva si ho hned táhla do lesa, jo?
-
- já ho někam táhla? Co si vo mě vůbec myslíš?
-
- Sem viděl, jak si ho držela vokolo krku!
-
To sem měl nechat jenom tak? jako Kornůto?
-
- Hlavně, že si si na něj pozval kamarády, viď?
-
A vůbec, copak jsem nějakej tvůj soukromej majetek?
-
Aby si věděl, seš u mě normální srab a nešaháš mu ani po kotníky!
-
- jo táák! Najednou!
-
Hlavně, že to vím, ale vola ze mě nikdo dělat nebude,
-
aby bylo jasný! To si pamatuj! Ani ty, ani von!
-
Tak co? Máš něco?
-
No a dívala si se všude? A pořádně?
-
A co včera? Říkal něco?
-
- Furt mluvil vo tej své práci ve škole a že se kvůli ní pohádal s tátou.
-
- No, a dál? - Dál už nic.
-
- Tak si na něj šla blbě! - Tak si di na něj sám,
-
když seš tak chytrej! Mě už to nebaví!
-
- A nás to asi baví, né?
-
Tak se na to vykašlem a přídeme vo titul,
-
vo premie a jediný co nám zbude, bude vostuda po celým kraji!
-
To přece nejde. - A víte co?
-
Tak mu s tím jeho nesmyslem pomůžeme!
-
Šimone! - Di mu s tím pomoct!
-
Ukaž, já ti to podržím. - Šimone, pojď sem!
-
jestli to už teďka nedopadne, tak nás všecky zavřou!
-
Voloviny.
-
- To si teda pište, kraviny do kravína!
-
Ale nemel furt! - Ale já se zavřít nedám! To teda né!
-
- Ale... - Dřu jak vůl a ještě...
-
Pojď, tobě to trvá.
-
jů! Ne, tady ne!
-
No tak!
-
Schůdek.
-
Pustíme si magič a budeme si povídat.
-
jé a mám doma buřty s cibulí. Pojď!
-
- já ti dám buřta, ty potvoro jedna!
-
Vstávat!
-
Nezlob se, Blaženo,
-
já tě fakt strašně miluju.
-
Když to dobře dopadne, zastavím se u zubáka.
-
Copak s tímhle můžu někam jet?
-
Do města zaparkovat? To ti říkám furt...
-
já to meju pořád, tak to můžeš taky jednou umejt ty, ne?
-
- Prosím tě, takovýdle ty... to... Prosím tě dáváte to do stodoly,
-
kde sou slepice, co se budu rozčilovat!
-
- Slepice jsou tvoje, já mám králíky. - Kdybys nechlastal to blbý pivo,
-
tak je to všechno jednodušší. - Hele, prosím tě jeď, jeď, jeď, jeď!
-
- Nekecej, furt! - Máňo!
-
Co děláš?
-
- Maminko! Maminko!
-
- Teda Máňo, jak ty si mohla udělat autoškolu?
-
- Vona tady není! Maminko! - Ten učitel musel bejt slepej.
-
- Bác, bác! - Žije!
-
No pojď sem, no bác!
-
- Pec nám spadla, pec nám spadla... - No, to víš, že nám spadla pec, to víš,
-
to si se vrtěla a vona spadla pec.
-
Holčičko naše malá!
-
- Vy ste mě chtěli zamordovat! - Nechtěli! Nechtěli jsem tě...
-
Nebreč!
-
Dyť je to moula, prosím tě!
-
- Pij, já ještě mám!
-
- No, tak...
-
A já vemu pásek, copak tě mám mlátit rukou,
-
Řekneš mi to? Řekneš, nebo ne? Podívej se, podívej se na mě, podívej!
-
- Anilínový barvičky! - Cože, jakýže barvičky?
-
- Ty, co s nima malujeme ve škole, ty jedovatý.
-
- ježíšmarjá, teď nás chce votrávit všechny!
-
Šmarjápanno, za co mě trestáš?
-
Kolik si jim toho dal? - jenom zelenou a modrou!
-
- člověk se s tím piplá, kouká, aby měli co do huby a von je bude
-
likvidovat barvičkama jedněma zelenejma! Votravnejma!
-
Ale já se s tebou nebudu zlobit!
-
Počkej, až táta vystřízliví, ten ti jich nandá!
-
Chudáci malý!
-
Neřáde jeden! Todleto se dělá starý babičce?
-
Která tě má tak ráda a pořád se tě zastává?
-
Fuj, ééé, ééé, ééé!
-
Fuj, to je hrůza, tohleto!
-
Co to tam zas mami děláte? No, ukažte!
-
Pod peřinou, mami, nefilmujte to na mě, já stejně vím, že nespíte!
-
Tak bude to?
-
Ukažte tu ruku!
-
Ne tudletu ruku, tudle ruku! Tudle ruku, co máte pod peřinou!
-
- Ne, ježíšmarjá! - jakýpak ježíšmarjá?
-
Tu, co máte pod peřinou! Slyšíte mě?
-
- Počkej, já vám umřu a nebudete mít žádnej důchod
-
a ještě prstíčkama mě budete hrabat! - Co řvete, dyť vám nikdo nic nedělá,
-
zase nebudete...
-
Už jsou to dvacet let poslední Vánoce, to všechno znám! Ukažte tu ruku,
-
co máte pod tou peřinou! Nerozčilujte mě, mami!
-
Maminko, nerozčilujte mě! - Prosím tě, nech ji bejt!
-
To je řev, jako když vraždí bejka.
-
- To víš, že jo, má něco pod peřinou!
-
- Prosím tě, má tam beztak hovno.
-
- Má ho tam! Vladimíre! Vladimíre, má ho tam!
-
Má tam hovno! Na mou duši! - No, tak tam mám hovno, no.
-
- Na mou duši, já se snad tady zbláznim! To snad není pravda!
-
Buďte tak laskava, už mně nic nepovídejte!
-
Tady je člověk chudák! Kdo myslíte, že to bude
-
po vás prát znovu? Co vás biju?
-
já že vás biju? já vám jednu plácnu!
-
- jdu do kravína.
-
Halo! Halo, to je doba, kde si, prosim tě, člověče!
-
- jakýpak halo? Dyť se řítím.
-
Každý máme svoje! Ať si sedne ten kluk dozadu.
-
No. Hop!
-
Tak a jedem!
-
To snad není možný! - jdeme na to!
-
- Ale takhle sem si to zase nepředstavoval!
-
- je to v souladu se zkulturňováním prostředí? je!
-
Pomůže vám to v tom vašem experimentu? Pomůže!
-
Máme pomáhat Šimonovi, předsedo? Máme!
-
je, to je krásný, pane inženýre,
-
takovejdle kravín nemají nikde!
-
Tak teda jedem!
-
Výborně, chlapče, výborně!
-
- Tak co, Šimone? Tak co, chlapci?
-
- Osmnáct procent nad průměr!
-
jestli to takhle půjde dál, tak, předsedo, titul, titul!
-
- No, teda, Šimone, já ti gratuluji, to víš, já ti odjakživa fandil!
-
Ale řeknu ti, nebejt tady soudruha tajemníka...
-
Ne, ne, ne, ne, prosím tě, nic neříkej!
-
- Můj táta taky tvrdil, že je to pitomost!
-
- Co?
-
Předsedo, vono to zase nejde!
-
Předsedo, voni to zase vypli!
-
- Hele, vono to zase vypadlo, to snad není možný člověče!
-
- Kde ty pojistky můžou bejt? Hele, pojď se na to podívat, jo?
-
Venco! Venco! - Co je? Nemám čas, slyšíš, ne?
-
- Bych ti chtěla něco říct...
-
- Hele, nefilmuj to na mě!
-
To už známe!
-
- Náhodou nic nefilmuju!
-
A měl bys bejt na mě hodnej.
-
- Hele, vo co de?
-
- Tady, tady je a bude to kluk, fakt!
-
- Kristovanoho!
-
- Cože? - No dítě!
-
- A to jako se mnou, jo?
-
- No, a s kým asi? - To víš, že jo. Takovýdle!
-
- Co si myslíš, že jsem nějaká coura, jo?
-
- Vola nikomu dělat nebudu! Už jsem ti to jednou řek!
-
- Ty syčáku, ty nádivo! To ti v životě nevodpustím!
-
- Ať si to vyžere ten tvůj protekční chlapeček, co si sám nadrobil!
-
Venco, počkej, co děláš?!
-
- Ty pojistky!
-
Miluno! Miluno!
-
- Nazdár!
-
- Nasedej, ksakru!
-
- Prosím tě, di do háje!
-
Ty kaňoure jeden!
-
Co mi to tady povídáte, ženská?!
-
- Ať se na místě propadnu, jestli kecám!
-
Ať mi ruka vyschne a dočista voslepnu...
-
- já vím! Rači na jedno oko, že?
-
- Křičel to na celý kolo! To museli slyšet v kravíně!
-
Ta hanba, velebnosti!
-
- Kelišová!
-
Co se tam vystavuješ, povídám!
-
Prosím tě, ve vokně se takhle vystavovat!
-
- Co bych se vystavovala, já se nevystavuju...
-
- Ne, nevystavuješ, dyť to vidím, jak se tam vystavuješ!
-
- Tak se vystavuju, no!
-
- Dyť ti říkám, že se vystavuješ!
-
Kam letíš? - Ven.
-
- Za hodinu ať seš doma, ti říkám!
-
Brácha, doběhni za Šimonem,
-
že čekám večer na hájku,
-
že s ním potřebuju mluvit!
-
Nějak to zvládnem, neboj!
-
Prosím tě, ale hlavně už přestaň brečet!
-
- To neznáš Vencu! je tvrdohlavej jako bejk!
-
Musíš mu to vysvětlit! Tebe se tu všichni bojí.
-
- Mě? - Prej si předvoj
-
a máš tátu na ministerstvu.
-
- Co? jak si na to přišla?
-
- Celá vesnice to říká!
-
A posíláš tajný šifry po Heleně do Budějic,
-
tak aby nepřišli vo ten titul. - Cože?
-
já a tajný šifry?
-
Ty bláho, kdyby můj táta věděl, že sem tady a pracuju na svý seminárce,
-
to by bylo vzrůšo, holčičko.
-
jenom mámě píšu, jako vod tety z Volyně.
-
Pojď, něco už vymyslíme!
-
Ale já s nim fakt nic neměla!
-
- Měla, neměla, je toho plná vesnice, tak je to pravda!
-
- No jo! - Víš, jak ti budou závidět,
-
až budeš paní Pláničková? - jaká Pláničková?
-
já mám ráda Vencu! - Vopovaž se!
-
Toho hulváta... Všude dělá samou ostudu!
-
- Najednou! Byl ti dobrej, když ti spravil auto
-
a pračku a televizi. Hodnej, šikovnej...
-
- Šimon je někdo!
-
- A já ho nechci, má holku v Praze!
-
- Má, nemá! To nech na mně!
-
jirko!
-
Tu kytku dáš tej pani, co vyleze z toho nejlepšího auta,
-
a přitáhni hned domů! Pojď sem!
-
Chraň tě pánbů, někde lítat v tědle šatech!
-
Na a di!
-
Hele, dej jí tam deštník, ať tam není v tom hicu.
-
Fuj!
-
Dělej!
-
čau. - čau.
-
Na slovíčko, mladý muži!
-
Nebojte se, Šimone, nebojte!
-
Podívejte, já vám chci nabídnout pomoc!
-
To je moje křesťanská povinnost, rozumíte?
-
- Mně? A proč? - Ve vaší, ehm, prekérní situaci,
-
co se stalo, nemůže se odestát!
-
Naštěstí je tu svátost manželská.
-
A svatba může být prakticky hned!
-
A v našem kostelíku. Už jsem učinil příslušné kroky.
-
A všecko bude, jak se patří!
-
- No, a to je všechno?
-
- No, co chcete víc? Božínku!
-
Uklidní se tím veřejné mínění a láska a mír...
-
- já vám děkuji za laskavou nabídku, pane faráři,
-
ale já se ještě ženit nechci.
-
A tím spíše ne v kostele. A potom dneska odjíždím.
-
- No, panenko Maria Podsrpenská, vidíš?
-
No, tohle!
-
Zadržte!
-
Není hoden!
-
Cecílie! - Velebnosti!
-
Zavolejte na ústřednu, ať nám dají Krajskou zemědělskou správu
-
a bleskem! - ježíšmarjá!
-
Podej mi ten asparágus! Tady to přichytíme nějakým drátem.
-
- Dobrý den! - Dobrý den!
-
- Dobrý den, pane inženýre! - Dobrý den!
-
- Šimone, tak prej asi u nás zůstaneš natrvalo.
-
A nebo se snad mejlím?
-
- Kdo vám to říkal? - No, tak, jedna bába povídala...
-
Až dostuduješ, tak ti tady budeme držet flek, rozumíš?
-
Mladý, perspektivní odborníky potřebujeme jako sůl!
-
Dostaneš dobrej kvartýr, slušnej nástupní plat, že jo? A za...
-
- Nevíte náhodou, kde bych našel Vencu?
-
- Vencu? - Venca je támhle.
-
- No, támhle, vzadu!
-
V kolik? - V jednu.
-
- Přesně v jednu sem tam. Aby viděla, že dovedu bejt fér!
-
Seřadit do dvojic!
-
jo!
-
To sou voni, to sou voni, už jedou, už jedou!
-
jedou, ježíšmarjá, jedou, jedou! jedou! jedou! jeje! jeje!
-
Pepo! - Co je?
-
- Zastrč břicho! - Ale prosím tě!
-
- Slyšíš, břicho zastrč!
-
- Dej mi pokoj furt! - A vyplivni tu žvejkačku!
-
- Když nesmím kouřit, tak mě nech aspoň žvejkat!
-
- Ty si...
-
No jo, aby tam nebyla první, samozřejmě!
-
Vesele!
-
Mezerová zařaď se! Když já sem lichá, soudružko.
-
- Neodmlouváme a utíkáme! Vesele!
-
Vítáme tě soudruhu řediteli, já tě moc vítám.
-
- Vítám tě taky. - Děkuji.
-
- Ale, no tak.
-
- Prosím tě, na okamžik. - Prosím, prosím.
-
- Řekni mi, kde je ten můj darebák? Nazdar, nazdar!
-
- Prosím? - No, můj syn Šimon.
-
Ráno mně od vás volali, že prej tady provádí pěkný lumpárny!
-
- Ale lumpárny... Soudruzi, no, to snad ne?
-
- Naopak, Šimon nám tady v družstvu ohromně bodnul.
-
Ano, jistě píchnul. jeho zásluhou jsme uvedli
-
do praxe experiment: Vlivu kulturního prostředí
-
na zvýšení dojivosti. Že ano?
-
No, a vidíš, a výsledek si sám... ...sám nám pochválil.
-
- Tak se mu to přece povedlo, syčákovi!
-
Vítáme vás. - Děkuju, broučánku.
-
- Prosím, libo-li? - Děkuji, ne.
-
- Buďte nám srdečně vítána! - Děkuji vám velice.
-
Prý tu, ztropil pohoršení
-
s nějakou místní dívkou? - To snad ne!
-
- Ano. - já nic nevím.
-
- Už se poprali? Už se poprali, co?
-
Už se poprali?
-
- Tak říkáte, že čeká v kravíně. Ano? - Ano.
-
- Ale kdepak v kravíně, před chvílí jsem je viděla,
-
jeli támhle k lesíku. - K lesíku?
-
- jo jo, k lesíku.
-
- jeli, jedou v lesí... lesíku.
-
Řeklo se v jednu, ne? - Víš, co bylo u doktora lidí?
-
- jó ták. Tak jestli jste mě sem vytáhli jenom kvůli tomu,
-
abys mi řekla, že si to necháš vzít, tak to nezájem, teda!
-
- Máš to? Tak mu to ukaž.
-
Von je doopravdy hroznej vůl!
-
- je, ale já ho stejně miluju.
-
- Schovej slzy, nejsem dnešní.
-
Co je to? - Potvrzení.
-
- No, to vidim! - No, že sem ve třetim měsíci.
-
A já jsem přijel kdy, hm?
-
Dou po vás, celá vesnice! Rychle zdrhat!
-
- Kudy nejrychlejc na zastávku? - To nestihneš,
-
za chvilku to maj vobšancovaný! - Vem si moji mašinu!
-
jirka ti ukáže cestu,
-
my je tu kapku zdržíme.
-
Támhle sou! Támhle sou! Honem!
-
To jsou voni! To jsou voni! Škandál!
-
- Přistihli sme je akorát, když to... Fuj!
-
ježišmarjá! Kdo to je?
-
já to ani takhle bez brýlí nerozeznám. - Co to má znamenat?
-
- já nevidím! - No, pardon, no!
-
Ta hanba! já tě přerazím! - A to snad ne.
-
To by byla i vnukovražda, babičko! - Co?
-
Domů!
-
Mladá láska to je ráj!
-
Tak, vrať mu ji a že děkuju. Ahoj!
-
- Tě-bůh, kámo. A vrať se... - Ale neboj, mám tu přece eště věci!
-
Ale nikomu ani muk! - Nezastavujem!
-
Nezastavujem! Hop!
