Šmarjápanno, to jsem si zas dala! já bych se nejradši na to už vyprdla... A vyrovnávat, vyrovnávat, rychle doleva, rychle, rychle, honem ať se nepřevrhnem! Vyrovnávat, udržovat rovnováhu, rovnováhu. No, šup, šup! Tak a je to v pořádku, můžeme se vrátit na místečka, prosím. Vy tudy jedete prvně, že jo? - A... a... a... ano! - Že vás neznám. Nebojte se, ještě jsme se ani jednou nepřeklopili. A to už tu jezdím vod března! - Prosím vás, to už jsou Hoštice? - jo, jenže nezastavujem. Nevystupovat, nezastavujem, máme zpoždění, jede se furt! Vystoupíte si až ve Volyni! Nezastavujem! Máme zpoždění! Co v Hošticích? Kupovat mlejn? - Mlejn? No. Tamhleten. Ten už chtěl i Kája Gott, jenže v ňom straší. No fakt! Velkej černej pes a mrtvej kostelník. Tady už na něj bylo lidí. Nezastavujeme, máme zpoždění! - No, jo, ale... - Si vyskočte! - Ale...! - No já vám to trošku přibrzdím. Nebo se snad bojíte? - ježišmarjá, Helenko, zastav to! Muším k doktorovi mám zlámanou nohu, nemůžu udělat ani krok! - Nejde to teta, máme fakt zpoždění, no! - čert tě vem, můro! já už bych se na to nejradši vyprdla! Počkejte! Počkejte! Vemte mě s sebou do Volyně! Musím k doktorovi! Mám zlomenou nohu nadvakrát a čtyři žebra naražený! Nebojte, dám vám na pivo! - Opatrně! - Skáčeš špatně! Víc po směru mušíš! Takhle. Ale líbil ses jí, jinak by nepřibrzdila. Tady lidi vyskakujou v plný rychlosti, jenže ti už to umí. Nejsi ty Sobotka na můj mlejn? Podívej, ten je, co? A nechci za něj moc. - No, jo, ale já už jsem si koupil stan. - Tak ty nejsi Sobotka z Prahy? Sakra pes! - Ale ta průvodčí říkala, že prej tam straší! V tom mlejně. - Prdlajs straší! já už tu bydlím tři sta let a ještě jsem žádný strašidlo neviděl! Svatej jene Nepomuckej, svatá Maťičko Podsrpenská, pomoc. Pomoc. Stalo se vám něco? Dobrý den. - E... é... co to? Kolo mi vypustili, ventilky zahodili a košíček rozšlapali! Mladý muži, obraťte kroky své a pospěšte z těchto míst, kde hřích číhá na každém kroku! Dokud je čas! - No, jo, ale já tady mám vyjednanou brigádu. V družstvu. - Cože, brigádník? Bože, tak mladej a už tak odvážnej? - Mohl byste mi ukázat cestu do vsi? - Tady tudy. Tudy tady. Následujte mě, když jinak nedáte. Cecílie, je, je, je! - Kdo vás tak zřídil, velebnosti? - Sodoma, gomora, Cecilko. Oběhněte ves na večerní promluvu. Bůh vám žehnej, mladý muži. Kdybyste cokoliv potřeboval, víte, kam se obrátit. To je nový brigádník do družstva. Ukažte mu kudy tudy, Cecilko! - Tak pojď! No, tak támdlenc. - Děkuju. - No, a kdyby něco, tak stačí písknout a já už to vyřídím. Dobrý den. - Nazdar. já... já jsem... já... já, tady mám... Tak na brigádu? jo? Experimentální, seminární práce, dojivost krav v závislosti na kultuře prostředí. - Teda osum let dělám živočicháře, ale něco tak blbýho jsem ještě neslyšel! - Mám to dokonale promyšlený. Když mně dovolíte vyzkoušet moji metodu v praxi, tak to přinese užitek nejen vašemu družstvu, ale všem! - Teď si nemůžem dovolit žádný experimenty, předsedo, a kór ve mlíce! - čekáme delegaci z kraje, to je velká akce, chlapče! - Dvě, tři krávy, víc nechci! - Hele, víš co? Zatím se ubytuj, podívej se po vsi, zajdi si na višně a zejtra si o všem rozumně pohovoříme, co říkáš? Evíku! - Ano! ježíš, kdo to je? - No, to von už ti všechno řekne sám. Hele, někde ho tady ubytuj, jo? Ale buď na něj hodná, Evíku! - A kde asi? My už máme všechny postele plný těma kombajnama! - Evíku! - No fakt, předsedo. No fakt, já nevím, no! jé. Klejky, jako vždycky? - Ne, ne. Hele, přijeli vám už ty lufťáci, co tu byli vloni? Ne, prej ani nepřijedou, táta řikal, že von je v kriminále a máma jí sem samotnou za boha nechce. - Tak vyřiď mámě, ať tady aspoň na pár dní ubytuje tady našeho novýho mladýho brigádníka, soudruha... jak ty se...? - Plánička. Šimon Plánička. - jo, Šimon Plánička. jo, a řekni aspoň na pár dní, já už to pak s mámou vyřídím, jo? Běž, běž! - Naschle. Díky. - Ahoj! Ahoj! - Evíku, ty mrško! - jdi domů, živočichu! Dám vám deštník, mami. Deštník vám dám a baret! A baret, no. A ne, abyste si to sundala! jako posledně, to by byl sec mazec! - No, ne, nechte mě bej...! - Však mě znáte. - Kampak, Mařenko? - Do Volyně, nechat si udělat hlavu, mám to jako rousy. Táto, vyjeď mi s tím! - Dej mi pokoj, furt... Prosím tě! - Hele, Vlasto, nechtěla bys jet se mnou? - Ale, já si to natočím sama! jakýpak s tím fraky! - Ale, prosím tě, tak tě tam hodí kluk vodpoledne na motorce, ne? Říkám Blaženě, natoč mi to aspoň trochu vepředu, ale kdepak... A ten?! - Brm! Brm! Brm! Pít, pít! - To je to samý! Furt musí chlastat to pivo! Ale to voni dělají schválně, člověk něco potřebuje, tak aby se jich doprošoval, jak nevím čeho! Dej mi pokoj, prosím tě! - A to se ví, že jo! Říkala jsem ti, nepij to pivo, povezeš mě do Volyně! A ty, jako když mluvím do starýho dubu! - To je normálka, táta, máma. - Dobrý den. - Kdo to je? - Šimon, prej má u nás bydlet. Von je brigádník. Předseda ti to pak vysvětlí. - Dobrý den. - Půjčku na vopravu nám nedali a teď nám z baráku udělali hotel! Ale, táto, todle předsedovi řekneš, to mu řekneš! Blaženo! - jo! - Bude u nás bydlet, zatím. Hele, vem ho dovnitř, dej mu nějaký čistý prádlo a zalej kytky! - No jo! - No jo! Děkuju moc. - No jo! Za nic na světě bych si s ní nesedla. Dobře si řek, že mě tam Venca doveze. - já se divím, že si vůbec ještě nenamlátila někde hubu! - Se divím, že si ještě někde nenamlátila hubu! Ty si ale hnusnej! - To víš, že jo, prosím tě... Tak, kdo to je? - Se ho zeptej, ne? - Co tu chce? - No, mě ne, chytráku. - Bych ho mušel zabít! Šáhne na tebe a...! - Ale no tak... Ty můj vrahounku jeden! Žárlivej! Hm? - Hm. - Hm. Náhodou je docela fajn, víš? - Hm? Ááá, co blbneš? - já ho stejně zlikviduju! Miluj mě, Nikolasi, miluj mě. Pojď. já chci, abys to poprvé byl ty. Někdo mladý, krásný, svěží, něžný, snaž se být něžný! - Lásko! Má lásko! - Nechrápej, himl furt, slyšíš? No tak, nechrápej! - Přemejšlím. - No, ty přemejšlíš, že to slyší celá ves! Tak se votoč aspoň na bok! - Ty se furt naotravuješ! - čau. Kde je Šimon, to už spí? - Ale nech toho, ticho nejčko! Vohřej si ty šunkofleky! - Co zase řveš? - Ale... prosím tě...! - Docela sympaťák, ne? - jo, šli s jirkou na višně. Co děláš s tou elektrikou, prosím tě! - Co bych dělala, vypnuli proud, no! - No zrovna teďko, když to bylo to... No... - Dyť už to dávali. - Hele, Blaženo, dej sem svíčku! Ale já to neviděla a ty taky nechrápej! já bych do toho kopla, to je...! - Co je furt? - Ale, co je furt! Tak se aspoň jdi podívat, jestli to není v pojistkách! - já ji nemůžu najít! - Voni zase rozsvítí, když zhasli... To máš po celej vsi. - jé, jé, jé! já se bojím! - Po celej vsi, co je? Už zase začíná, no tak běž tam na ni, prosím tě! - No co... co já bych chodila? Kdybyste ji nedávali to pivo... - je to tvoje maminka? je! - No, že to je moje maminka... já jsem říkala, aby ste ji nedávali na sluníčko pivo, rozumíš!? A když ji dáte na sluníčko pivo, tak si teďkonc poslouchejte! Co je mě do toho? jen si to hezky poslouchejte. - Neprskej na mně tou svíčkou! - A co neprskej! Maminko, maminko, nebojte se, maminko...! - jé! jé! jé! - Maminko, já nejsem strašidlo, já jsem vaše dcera! Nebojte se! já jí sem dám baterku. Kde je zas ta baterka? - Chceš nudle? - No jo. Když u nás máme taky jenom jednu svíčku! Á, bude hic, Cecilko. Hic bude! Václavka řídících ladí do sopránu. Mami... - Ale počkej, já se... - Mami, dyť je to pro vaše dobro, aby ste byla na vzduchu. No, tak, no! Takhle, šupnem ji za ty nohy! Hop! - Aby ste se mě zbavili, nic jinýho... - Mami hezky, takhle si lehněte. Přines ji nějaký noviny, ať se má čím bavit. - jo, jo, já se bavim! já se mám pořád čím bavit! Necháte tady starou babu, aby chcípla! já to znám, já to znám! Dobrý ráno, paní Škopková! - Fujtajksl, doprčic, sem se lekla! - Promiňte, to jsem nechtěl! - Ale to... v pořádku! - čau, Šimone! - čau! - Tak, co si dáte? čaj nebo mlíko? - Né, to si se mnou nedělejte žádný výdaje, něco koupím v jednotě! - Ale ani nápad, ještě by nás pomluvili, že jsme vám nic nedali. To já si pak vyřídím s předsedou Tak šup, děte! Má to samej čmouh, sakra! jak to bude vypadat? - To nestihne vybílit. To se vsaď, předsedo! - No, prosím tě, josef, kdy si vůbec začal? Takhle se s tím budeš crcat eště na Silvestra! No! - A víš co, předsedo? Ať to vybílí ten, kdo ukrad stříkací pistoli a z... zasvinil to vápno! já se tady na to můžu krajcvajc! A kibicovat, to dovede každej! - jakýpak kibicovat, moulo?! čau předsedo! Pic Bile! - Ahoj! - Kde ste to sebrali? V tom se ztratí i naše máma. - No, tak si to založte! Vod čeho jste ženský?! - jo, vod čeho jste ženský? - Au! Hele, nešahej! Soukromej majetek! - Todle nemůžeš, josef! Dali jsme tě sto osmdesát korun! Tak to koukej dodělat! - Tak si za ně kupte krepák a lesní vůni v těch sprejích! - Ale nemel furt! - jo. Transportér na hnůj je imrvére rozbitej a s vodou se tady crcáme nejmíň dva roky! - Předsedo, v tomdle bysme mohly hrát Svatební košile! - Takovýhle plandáče nám dali! - Eště vy začněte, himl už! - Nejsme jako vod červenýho kříže? - Pojďte holky, musíme to dát nějak dohromady! - já bych to dodělal. - Ne... - je to vlastně taky součást mý seminární práce. Kultura prostředí a... - No, jo, tak, když myslíš, tak tady to máš. Tamhle Venca ti ukáže co a jak, kde je vápno... Venco, pojď sem! To je náš instalatér. je to vopravdu kádr, rozumíš? Tak ten... ...ten spraví ledničku, auťák, no, na co si vzpomeneš! Ten už byl dvakrát v novinách! - Šimon. - Hm. - A to je náš Venca, rozumíš? - Václav. Pro cizí jenom Václav! - Tak promiň, no. čauves. Hele, Miluno, máš tam cíga? Nekecej, aby si nevěděla, prosím tě! Sparty. - Tak nevim, sem se nedívala. - No, tak se mrkni. - Ty sou starýho. - Tobě von je dá, Milu! - Milu? Hm. - Hele, pospíchám, dali mi na krk toho novýho brigádníka! Slyšíš, co ti povídám? Nebuď šelma, hele! - Doma ale mám. Se můžem podívat. - No, jo, ale... - Se bojíš? - Co se bojím? - Bojíš. Blaženy se bojíš! - Co bych se bál Blaženy, prosím tě! - No, aby tě třeba neviděla, jak si mě vezeš a ke mně. - Kdybys radši neříkala takový voloviny, prosím tě! - Tak mě hodíš odpoledne do města, jo? - Sem ti říkal, že makáme. Až jindy. - Ale Blaženu by si svez, co? Kdyby chtěla. No nic, řeknu si jinýmu. - A hele, Vašík! Nejede to? - Ale tady, motor... - A vidím. Už to jde. Tak to mě dovezeš. Kdepak se tahat s takovou tíhou! - Musím do kravína a nemáte přilbu! - Na co? Ten kousek? A máš to při cestě! Kdepak, to bych se pronesla a na tu ruku nemůžu! Víš, jak sem jednou sebou sekla před jednotou a měla to celou zimu v gipsu? - No jo, ale to už je dávno. - Dávno, ale žádnou sílu v ni nemám. - Ahoj, to já hodím jenom tetu s pivama domů. - A to zasejc ne, to já dojdu. To já nevěděla, že tu čekáš na Milušku! - Seďte! - Že jo! - Říkala ste, že nemáte žádnou sílu. A držte se! - Děkuju ti, Vašíku. A nezlob se, že jsem tě otravovala. - To nic, to nic! - Vona Miluška je moc hodná holka a já zatím myslela, že ty s Blaženkou Škopkouc... No, já už to mám v hlavě popletený. - Asi. Asi jo, teta. - já ti dám asi, kanec jeden! No počkej! Ale, soudruhu inženýre, ale ne, no teď vážně, ta faktura ale vopravdu není naše! - Budliky, budliky! - Předsedo! Živočichář už mě zase políbil! Pane pře... soudruhu inženýre, to je vod vedle, někdo se napojil. Ale to je mi líto, Evíku, ale uznej, žně na krku a já sám na všecko nestačím. - A vo co de? Co se týče nás, můžou přijet z vokresu třeba hnedka zejtra! Že jo, Evíku? - Slyšel jsem, že ti josef s tím bílením kravína praštil. - Ale, prosím tě, jako bys ho neznal! Ten novej to za něj dorazí. je to sice taky cvok, ale... Eviku! ...ale se štětkou v ruce aspoň nic nezvoře. Hele, Evíku... Hele, hele, tajemníku, měli sme to už i horší. - jak, že si říkal, že se ten novej kluk jmenuje? - Šimon. Šimon Plánička. jako ten slavnej brankář. - A jo! já furt, že to jméno je mi nějaký povědomý! - Poledne, padla! - já už jdu! - Předsedo, ať mě živočichář nedráždí! Vemte si ho sebou do chlíva. Vona mu řekla, jestli by jí nesvezl do města, von, že ne. Až jindy. Ale stejně ji úplně svlíkal vočima. No, vona toho stejně moc na sobě neměla! Určitě to zasejc dali dohromady. A von se teď bude válet s voběma. Na mou duši, velebnej pane, na to já mám čuch. - Ale, no, Kelišová... - Dyť mě znáte! Drž to pořádně, nebo ti jednu fláknu! - Se pobleju! - Aby si ses neposral! - Furt králíka! Každej den máme králíka! Ani Pinďa to už nežere! Viď, Pinďo? Že už taky nechceš králíka? - já ti dám Pinďu, to budeš koukat! A zvedni to, himl! Za takovýhodle pěknýho králíka co by děti támhle v Africe dali, jen se... jen se koukni v televizi! Pořád to ukazujou, jakej mají hlad! Ale vy nevíte samou roztažeností, co byste do tý huby dali! - já vám to podržím, paní Škopková, mně to nevadí. - jen ho nechte, však ho neubyde! - Máš to u mě, kámo! - Žádný lítání! Domu a učit se! A vy to taky držte pořádně! Tak povídejte, co ste, co děláte, co vaši? - Nevíte, nemá tady někdo ve vsi krávu? - Krávu? Ste moc hodnej, pane faráři! - Ale no... - Všichni mi říkají, že je to nesmysl, - Ale všecko je vůle boží, synu. To je... Straka, je vám k dispozici, dělejte, co myslíte! Cecilko, odevzdáváme naší Straku do služeb vědecko-technické revoluce! - Rači jen pučíme, velebný pane! - Nebojte se. Dovolíte? Slečno Cecilko, prosím vás... Co měla už dala! čáry! čáry v tom sou! - Zázrak! Zázrak! Stal se zázrak! - Zázrak, lidičky, kde jste kdo? Stal se zázrak, zázrak! Sandokan, Sandokan... - je to podvraťák! Mně se nelíbil už vod začátku! - Co řeknou na vokrese? To... To musel podojit krávu zrovna farářovi? - Asi jakou teda? Když nikdo jinej tady krávu nemá a s jezeďáckejma ste mu to zakázali! Chudinkovi malýmu! - Zakázali, nezakázali, měl se poradit! Zejtra si sbalí saky paky a pude! - Né, vždyť von za to nemůže! - Mrzuté, že? - Dvaadvacet litrů vod jedný krávy! - Kecy! Kdo ví, co to na nás šijou! A my jim skočíme na špek! jako bysme je neznali! - Ale třeba to tak nemyslel ten Pláníček. - Plánička. Šimon Plánička. Dvacet dva let, svobodný, studující a na rozdíl od někoho slušnej a hezkej. A voní! - Plánička! No, to snad není možný! Tak se přece menuje ředitel krajský zemědělský správy! A má kluka! - Ty jako myslíš, že ho sem poslali... - jo. jako předvoj! - A čeho předvoj? - No přece tý delegace z kraje. jeho táta v ní určitě bude! - No, ale jestli je to doopravdy von. - A to se právě muší co nejrychlejc zjistit! Diskrétně samozřejmě! Nikomu ani slovo, jasný? - Pilátová! - Pche! To je tak tajný, že by to mohl bejt i špion! Posloucháš mě? - No jo. - No, a špiona mít v baráku... A zadarmo... To řekneš zejtra předsedovi! No, teď se mi nechce ani spát. Pane, takovej hubenej... ...nanicovatej... Ale tydle bejvaj nejhorší! Vona tichá voda břehy bere! - No, tak jdi spát! Máňo. Co si dala těm králíkům? - No, co bych jim dávala? - Dyť tam leží dva, natažený, nafouklý! Říkám ti pořád, nedávejte jim mokrej jetel, teď tam leží dva... - Copak jsem blbá abych jim dávala mokrej jetel? No, nafouklí... No, já jim dávám tu trávu z řezárny. - Tak se tam di podívat! Ale prosím tě... - No v poledne jsem jim taky dala trávu... Prosím tě, nedejchej na mě, táhne z tebe pivo a smrděj ti nohy! Di si ho umejt! Dobytku jeden! To je život! Zase bude hic! Sakramentská práce! Fuj! - No, je to pravda, já bych vám to neřekla, kdyby to nebyla pravda! Vy to nevíte, jeho táta je velký zvíře na kraji! - Dejte pokoj! Houby na kraji! Pilátová říkala, že je až na ministerstvu! - ježíšmarjá! Co na ministerstvu, přímo prej až... No! já vím, předsedo, já vím! Ani muk, jako hrobka! Vždyť mě znáš! Co? Pane inženýre! Pane inženýre! - Blaženo! Blaženo, teď jde vo všechno! Béďa ti už poví. - Dobrý den. - Neválej se furt po panu inženýrovi! Copak je to pro tebe ňákej kamarád? - Ale jakejpak inženýr, paní Škopková, to je ještě daleko! - Daleko, nedaleko, jednou pan inženýr, marná sláva! - Co je mami? Chcete na hrnec? - Ale protože se na mě vykašlete... - Vykašlete, no! Prosím tě, dej jí tam nějaký noviny, ať má se čím zabavit. Na. - Ohníček ne, zase mi ho rozškube, jako minule! - Tak na, di! No to je dost, že už se hrabeš, já tady... ...tady čekám a nevím, co mám dělat. já nechci noviny, já chci ty vobrázky! - Ne, ne, to je moje! - já chci ty vobrázky, já se vám na todleto vykašlu! Krista pána, dej mi ty obrázky! Dobrý den. - Dobrý den. Tobě to ale sluší dneska, Blaženko. To si si šila sama? - No, zkoušela jsem to, tak nevim, no... - To sou ale krásný šaty, jak ti to sluší! Starý hadry přešili, takovou maškaru nosila Škopková v šestačtyřicátým do měšťanky! To není jenom hudba! Ta je pouhým článkem, které aplikované do praxe... Zkrátka, čistota prostředí, ale i lhostejnost nebo liknavý přístup, to všechno souvisí jedno s druhým! - jo, jo, jo, jo, jo. je to pravda! A vode dneška žádná farská kráva! Tady teď budeš mít možnost zopakovat ten svůj experiment! - Ale, bohužel, můj magnetofon na to nestačí. Chtělo by to něco pořádnýho. Reprobedny! - Ale, prosím tě, repráky to stojí spoustu peněz, ale... Ale sakra, co kdyby takhle ženský zpívaly... ...najednou, řekněme takovej jako sbor? - ježišmarjá! - Co říkáš? - No... No. - No vidíš, - zkusit se to může. Zavolejte řídící Hubičkovou, děti a nějaký ženský ještě seženete po vsi. A, sakra, to by bylo, aby to nebylo, ne? - No, jo, my máme málo svý práce! - Ale, no tak... - To je nápad, předsedo! - Dobrej, viď? Bacha na předsedu, dělá z tebe vola! Mušíš z něj vytáhnout, co je doopravdy zač a jakej je jeho pravej účel v Hošticích! jo? Ale nenápadně, rozumíš! jinak je všechno v pr..., teda v hajzlu! - No, a co když to zvorám? - Když to zvořeš ty, tak už pak každej! - Tak já to teda prubnu, no. - jo? Hodná. Musíš pro to udělat všechno, rozumíš? Všecko! je to v zájmu družstva! - Tak jo. - To by v tom byl čert, aby na takovou hezkou holku nezabral! He he... Ahoj! Co to bylo? - Si viděl, ne? - Von po tobě šmatal! - Prosím tě! - Prosím tě, prosím tě... jakýpak prosím tě! Sem viděl jak po tobě šmatal, takhle! - jauvajs, co děláš? Se podívej na tu modřinu! - Co si tam dělala? - To je tajný! - Ti povídám, co si tam dělala? - To je hrozný, jakej ty si rapl žárlivej! Už mě fakt štveš! - Mu natrhnu úsměv! - Ale ty můj vrahounku! - Nasedej! - Co chystáš? - Nasedej a nemluv! - Až jindy. - Nevykládej a nasedej! - Fakt to nejde, v zájmu družstva. Víc ti fakt říct nemůžu! - Nezájem! Ti říkám, jestli něco, tak... Voba dva. - Ty si ale motejl. Tak jenom takovou atomovku, jo? Necháš mě! - Dneska mám jenom jedenáctku. - Botu! Dej mi botu! Slyšíš? Dej mi jí! Moje bota, dej mi jí! No tak! Nech mě bejt! - No, Miluno, tebe to ještě nepustilo? Dyť tady máš jiný. - Tomu vy nemůžete rozumět, jaroušku. - jo jiný! - Nech mě! - jiný! ...náš Vitoušek orá, strakaté volečky má. Až pole doorá... - Doj, potvoro! ...na mě si zavolá, on mě už zdaleka zná. Až pole doorá, ...pionýři, malované děti. - A jinou! Tancuj, tancuj, vykrúcaj, vykrúcaj... ...malované děti. - Len tu pecku nezhrúcaj, nezhrúcaj... ...letí, letí, letí, letí... - Trá la la la, trá la la la... já se na to nemůžu dívat, když blázinec, tak jak u nás v kravíně! Některý kusy nadojily víc, ale jiný zase míň, než obyčejně. No jo, no... - Reagujou každá na jinou písničku, no! - No, takže průměrná dojivost klesla... - Kolik? - Vo sedum procent, vo sedum. - Písničku, hm. - No, tak se na mě nezlobte. Nezlobte se na mě já... - Ale to nic, to nic. jen v tom pokračuj. To se časem podá, víš? - No, když seženeme nějakej pořádnej magič a repráky, tak... - A když ani to ne, tak holt... No? - No? - No, tak vidíš, no. Pít, pít, chcípnout by mě nechali! Pít, pít, pít! - Dej jí tam něco napít! Prosím tě, kde si? Ten už je dávno doma a tady nic k jídlu! Du na jedno! A dej mu tam voběd! Máma nařídila. - No, neboj, mám to v popisu práce. - No, to je dost, že už se taky někdo taky sem hrabe! Tady byste mě nechali chcípnout! - Cvakni si, babi, Máš se stejnak nejlíp, občanko! My jdeme makat, rozumíš? Pracovat. Rukama, chápeš? - Sakra! - Nechápeš! Tak pij. Nechceš toho na chvíli nechat? Sem s tebou přišla dát řeč. - Hm. A vo čem? - Tak třeba vo tobě. Bydlíš u nás už skoro pět dní a vůbec nic o tobě nevím. - Ale to není nic zajímavýho. - Třeba jo. Třeba vodkaď si a tak. Co, co, co ty, co to je za kravinu? ježišmarjá - jósefe, voni mě nenechají v klidu! No, to si dělají ze mě nějakou srandu, nebo co? - Ty, nezlob se, popovídáme si jindy, jo? já to tady ještě musím dodělat. ...já radši půjdu! - Škoda! jindy už třeba nebudu mít náladu. Babi, co je zas? No jasně, partie! Tatínek někde nahoře... A snídani mu nosí do postele kdo? Maminka. - Ty seš úplně nemožnej! - No, jak myslíš! - Brm, brm, brm, brm... - jedu s tebou! - Nemáš helmu! - Nezájem! - Kde sou, kde sou, kde sou? Naši konšelé... No co? jé... - Paní, chceš roztlačit? - Chci, tam, tam, tam! - Hurá! Hurá! - Šla Nanynka do zelí, do zelí, do zelí. - Dyť se chce zabít! - Natrhala lupení, lupeníčka. - Pojďte sem! Pojďte sem! Pojďte ji chytit! Dyť ji necháte zabít! Dyť je to blázen! Divokej! Heleďte jak vona jede, jako blázen! já ji nechytím! Prosím vás, halo! - Halo! - jo, starej Zvoníček. Ale tam straší! - Straší? - Velkej černej pes a mrtvej kostelník. járo, ty si ale sprostej! - jedeme domů! Mrtvej kostelník! - Prosím tě, je nametená, nevidíš? Strašidla, dneska... Si jako malá. Kde bych ho našel? Halo! Kde bych našel toho pana Zvonečka? - jé, Zvonečka prej! - Pojď, pojď! - To je pitomost, to říkám už vod začátku! Za chvilku bude vorat a vláčet s celou vesnicí! - Ale prošetřit se to muší. To nejde hned tak hrc prc! - Pak nemá to pivo bejt teplý, takhle! - Hele, abych ti ho nešel vyfoukat, ty... Vidíš to? Vidíš to? Vidíš je? - Ahoj! čau! - jasný, ne? - No, jo, no. člověk nemůže vytáhnout nohy jednou z baráku, chudák babička! To byl šok! - Dyť se smála, náhodou. - Prosim tě, smála! A co kdyby na silnici na ní narazilo auto? Nebo kdyby to někam napasovala? A nerejpej se v tom a jez! - já už nechci! - Cože nechceš?! To budeš jíst, kdybys tady měl sedět do rána! To si pamatuj, že jo! A taky... Táto, poď! Poď jíst, nebo to budeš mít studený jak psí čumák! Ta holka taky neví, kdy má přitáhnout! Takovej dobrej králík! Šimon jak si na ňom pochutnal. A ten je zvyklej na jinčí! Ale co pro vás, tak alespoň tu přední nohu! - Když já právě přední nohu nechci! - Tu přední nohu budeš jíst, že se budeš divit, rozumíš? No, polož to pivo snad už toho bylo dost, ne? ježíš prosím tě, a sundej si ty ponožky. - Dej mi pokoj, prosim tě! - To je smrad, že by člověk pad! - No. Co si zase dala těm králíkům? - Co bych jim dávala? - Tam ležej dva, natažený, nafouklý. Říkám to pořád, nedávejte jim mokrej jetel! To né... Teď tam ležej dva, natažený, nafouklý... - Copak jsem jim dala mokrej jetel? Dala jsem jim tu trávu z řezárny a v poledne jsem jim dala taky trávu z řezárny. - Musela bejt zapařená, nebo co, ne?! - No, copak jsem blbá nebo mladá, že bych byla tak pitomá, že bych jim dala zapařený... ...zapařenou trávu? A když jsou teda nafouklý, a když jsou tam tak, tak je di zabít... Abych z nich udělala aspoň fašírku. Dám do toho trochu kopřiv, aby to mělo šmak! - To jsme měli minulej tejden, pořád fašírku! - Ty mlč a koukej jíst, takhle se v tom nípe po celej večer! Ale pamatuj si, to sníš, umeješ se a pudeš spát, rozumíš? - jez, jez, no! - Ale sníš to! ježiš prosim tě, di něco udělat s těma nohama, dyť to je smrad, že by člověk pad. A umej se, a dělej prosim tě! - Ale já je mám čist...! - Ať tam nepřídeme poslední! - jé, ježíši, já mám žízeň! Dejte mi napít! - Šmarjájosef! ...ani nevěděla jakou má, trnky, brnky, trnky, brnky, sukni vyšívanou s krajkama. Trnky, brnky, trnky, brnky, ani nevěděla, jakou má, jakou má, sukni vyšívanou s krajkama. Ani nevěděla, jakýho, trnky, brnky, trnky, brnky, má ten Honza koně vranýho, trnky, brnky, trnky, brnky. Ani nevěděla, jakýho, jakýho, má ten Honza koně vranýho. Pak se dověděla, jakýho, trnky, brnky, trnky, brnky, má ten Honza koně vranýho. Trnky, brnky, trnky, brnky. Pak se dozvěděla, jakýho, jakýho, má ten Honza koně vranýho. - Výborný! - Takovýho ho má! - Děkujeme našim ženám za kulturní vložku, kterou zahájily dnešní babskej bál, a proto i další číslo bude patřit našim ženám. Vyhlašujeme dámskou volenku! - To je vonó! - Počkat, počkat, v zájmu družstva, to je tvoje partnerka. - Co jé? Ňákej nasranej... - Nech toho! - jo ták! Co jsem ti řikala... je to stará... - Nech toho a dej to sem všecko! - Ty ale já to fakt moc neumím! - Ale když to máš jedno, tady hrajou samy takový nemožný. Hele, takhle disko v Malenicích, to je vodpich! je, promiň! - Co si říkal? - To se hned tak nevidí. - A polez! - Neblbni, já nemůžu! - Nemluv! No! čau! Hele, hele, vona tancuje tam s tím, - S tím? je to možný? Bych mu dal do držky! Povídám, lidi, to se muší vidět! Úplně zachovalý mlýnský kolo, vosum obrovskejch místností... Prosím tě, nech mě, nech mě, pusť mě, prosím tě počkej chviličku! No tak počkej, no! No počkej, no počkej, počkej! - Panenko skákavá! Pivo! Už se prali, co? Už se prali? Už se prali? Tak dem, ne? - No ták! - Copak? Miluna je zadaná? Se ti divim. Bych mu přivřel kyslík, frajerovi jednomu! - Vola z tebe dělá! Kornůto! - já se na to nemůžu dívat! - To víš, lepší partie. - Ženský, co chceš... Tebe má přes dvůr a jeho má pod střechou! - Zopakuj to! - Už se perou, já jsem to říkala! - Co je? - Hoří, lidičky, hoří, hoří! Stalo se neštěstí, hoří Sosnovec! Hoří Sosnovec! - V lese že hoří?! - Pepo! Pepo, nikam nechoď! - Prosim tě, nechoď nikam! Nikam nechoď! - Prosim tě, hoří Sosnovec! Pepo, vopovaž se v těhle šatech, slyšíš! Nedělej, že neslyšíš, když vim, že slyšíš! - Miluno! Miluno! Vrať se! Musíš to zkasírovat, než nám všichni utečou! - No jo. Konec, zavíráme! Hoří! - Hoří, hoří, hoří! jo, když v devětapadesátým hořel prasečák, sakra pes, to bylo rodeo! - Kdo nehasí, nedostane pít! Dohromady 155,80! - My hasit nepudem, my sme nic nezapálili! My se pudeme podívat na můj mlejn! - Á, jasně, na mlejn! No tohle, podívejte se! To snad není možný! - Ta Keliška jedna zatracená! - Měsíčku, na nebi... - Pššt, buďte ticho, buďte ticho, paní učitelka zpívá! ...hlubokém, - No, jako před hospodou seděla. Keliška. - No, tak neblázni, no tak poď. - já vim. - Ty piva jsem platil, tak vo co... - Držte huby, paní učitelka zpívá! ...světlo tvé daleko vidí. Po světě bloudíš širokém, díváš se v příbytky lidí. - Krásný, moc krásný! - Po světě bloudíš širokém, díváš se v příbytky lidí. Měsíčku, postůj chvíli, řekni mi, řekni, kde je můj milý. Měsíčku, postůj chvíli, řekni mi, řekni, kde je můj milý. - Hezky, paní učitelko, moc hezky! - Děkuji. Děkuji. jsem tak šťastná. To je poprvé, co mi takhle tleskají! - Lidičky, dyť je to tady docela hezký, ne? ...roste tam travička, jen se vine, jen se vine, jen se válí, po ní mě má milá doprovází. jen se vine, jen se válí... - Snad nechcete jít přes les, pane Zvoníček? - To je zkratka, tudy jsme tam, co by dup! - Kam deš? Blaženo! Blaženo! - jo, Blaženo... V tejdle tmě? - Se šli asi projít. - Kdo? Kdo se šel projít? Slyšíš, co ti povídám? - Moc si pil! - A co jsem pil? Tak kdo se šel projít? - Pojď, pocem! - Dej mně sem taky jednu limonádu, jo? - Už toho máš dost. Zkasíruju a dem! Vybrala si sama, tak co! - Co já piju za bublinky, to je... - No, a tak mě napadlo, že kdybych ty krávy rozdělil do sekcí podle reakce na určitou písničku... - Aha. - Chce to jenom trochu času a trpělivosti. No, určitě to tak je. Chápeš mě? - Máš ňákou holku? - No, táta taky tvrdí, že je to pitomost, ale já mu dokážu, že ne! - A tvýho tátu to taky zajímá? - Právě, že ne. - A co dělá? jé! - Nestalo se ti nic? - Už sem se bála, že nemyslíš na nic jinýho, než na tu svojí školu. Si takovej zvláštní, tajemnej, víš? - jakej tajemnej? - Dej mi pusu! Bacha, klucí! - Co by dělali tady u řeky? - Možná, že ho zatáhla někam do lesa, ne? - Drž hubu, ti povídám! - Chtělo by to šajnovku. - Šajnovku, aby nás viděli, ne? Ty chytrej! - Tady určitě nebudou, pojďte támhle. - To jsou nápady taky... jdou po tobě! Krucipísek dědek zatracenej, musel se ztratit zrovna teď? - Dyť to řikám, ztratil se mi před očima jako pan Tau! Rudínku! - Prosím tě, pan Tau! - Rudínku, já chci do Prahy! Do Prahy chci! - Do Prahy! Nejdřív se musíme dostat ven! - Rudínku, že ten mlejn nekoupíme. Viď, že ne? Slib mi to! - Prosím tě, čeho se furt bojíš? To ti nemůžu celej život vysvětlovat, že strašidla nejsou! - Sou, já vím, že sou! - Hele, na něj! - Rudínku! Pocem, prosím tě! Rudínku, prosím tě, pocem! Pocem, říkám ti to, pocem! Rudínku, prosím tě, pro... - No, vidíš, a je to. Pojď domu, pojď. To bude lejt. Co abych to skopila, co říkáte velebnosti? - Skopte to, Cecilko, skopte. Tohle vypadá nejmíň na kroupy. - jo. Že se mně tady chceš vysrat, viď? Ty rošťáku, ty! To víš, já to vim, ty máš něco za lubem! Ty rošťáku! - Chudák tatínek, tak už je tam dvanáct let! Taky bys jednou moh jít do kostela, když... ...sem dala na mši. - Dej mi pokoj! - Prosím tě, víš co nám tatínek všechno dal?! Aspoň, když má to výročí... Vemte si snídani, buchty sou v kredenci. Slyšíš mě?! - Ale, no jo. - No jo, to je bordel. Na pekáč tě dáme, sežereme tě! Rošťáku! jedeš někam, jedeš! Mami, kolikrát sem vám říkala, abyste toho kohouta netahala do postele! No prosím, no, to... jedeš! - E, é, é! No, tady to... - No prosím, no. "jakýpak""é"", hovno to je!" já nedělám nic jinýho, než abych tady prala a uklízela! ...kdybyste mu dali pořádně nažrat... - já nevím, co vy máte teďkonc za zvyk, tahat všechno do postele, prosím vás! - No tak ho sežereme, no! - Ale, prosim vás, sežereme... Když to není kočka, tak je to kohout! Když to není kohout, tak je to pes! Panenkomarjá, eště že nemáme doma krávu! Hubičková nemůže na soprán, tak kdyby lilo, ukliďte babičku! Ne abyste ji nechali zmoknout, slyšíš? - No jo. - No jo. Alena. - Prší, prší, prší, prší jen se leje, jen se leje! A já to na vás řeknu, že ste mě nechali zmoknout! A ty dostaneš pár facek! - Cože? Kde si byla? Sem byl v kravíně a... - Mám náhradní volno! - To známe to volno! - Seš normálně žárlivej rapl, abys věděl! Sem ti říkala, že s nim mám nějaký jednání v zájmu družstva. - jo v zájmu družstva si ho hned táhla do lesa, jo? - já ho někam táhla? Co si vo mě vůbec myslíš? - Sem viděl, jak si ho držela vokolo krku! To sem měl nechat jenom tak? jako Kornůto? - Hlavně, že si si na něj pozval kamarády, viď? A vůbec, copak jsem nějakej tvůj soukromej majetek? Aby si věděl, seš u mě normální srab a nešaháš mu ani po kotníky! - jo táák! Najednou! Hlavně, že to vím, ale vola ze mě nikdo dělat nebude, aby bylo jasný! To si pamatuj! Ani ty, ani von! Tak co? Máš něco? No a dívala si se všude? A pořádně? A co včera? Říkal něco? - Furt mluvil vo tej své práci ve škole a že se kvůli ní pohádal s tátou. - No, a dál? - Dál už nic. - Tak si na něj šla blbě! - Tak si di na něj sám, když seš tak chytrej! Mě už to nebaví! - A nás to asi baví, né? Tak se na to vykašlem a přídeme vo titul, vo premie a jediný co nám zbude, bude vostuda po celým kraji! To přece nejde. - A víte co? Tak mu s tím jeho nesmyslem pomůžeme! Šimone! - Di mu s tím pomoct! Ukaž, já ti to podržím. - Šimone, pojď sem! jestli to už teďka nedopadne, tak nás všecky zavřou! Voloviny. - To si teda pište, kraviny do kravína! Ale nemel furt! - Ale já se zavřít nedám! To teda né! - Ale... - Dřu jak vůl a ještě... Pojď, tobě to trvá. jů! Ne, tady ne! No tak! Schůdek. Pustíme si magič a budeme si povídat. jé a mám doma buřty s cibulí. Pojď! - já ti dám buřta, ty potvoro jedna! Vstávat! Nezlob se, Blaženo, já tě fakt strašně miluju. Když to dobře dopadne, zastavím se u zubáka. Copak s tímhle můžu někam jet? Do města zaparkovat? To ti říkám furt... já to meju pořád, tak to můžeš taky jednou umejt ty, ne? - Prosím tě, takovýdle ty... to... Prosím tě dáváte to do stodoly, kde sou slepice, co se budu rozčilovat! - Slepice jsou tvoje, já mám králíky. - Kdybys nechlastal to blbý pivo, tak je to všechno jednodušší. - Hele, prosím tě jeď, jeď, jeď, jeď! - Nekecej, furt! - Máňo! Co děláš? - Maminko! Maminko! - Teda Máňo, jak ty si mohla udělat autoškolu? - Vona tady není! Maminko! - Ten učitel musel bejt slepej. - Bác, bác! - Žije! No pojď sem, no bác! - Pec nám spadla, pec nám spadla... - No, to víš, že nám spadla pec, to víš, to si se vrtěla a vona spadla pec. Holčičko naše malá! - Vy ste mě chtěli zamordovat! - Nechtěli! Nechtěli jsem tě... Nebreč! Dyť je to moula, prosím tě! - Pij, já ještě mám! - No, tak... A já vemu pásek, copak tě mám mlátit rukou, Řekneš mi to? Řekneš, nebo ne? Podívej se, podívej se na mě, podívej! - Anilínový barvičky! - Cože, jakýže barvičky? - Ty, co s nima malujeme ve škole, ty jedovatý. - ježíšmarjá, teď nás chce votrávit všechny! Šmarjápanno, za co mě trestáš? Kolik si jim toho dal? - jenom zelenou a modrou! - člověk se s tím piplá, kouká, aby měli co do huby a von je bude likvidovat barvičkama jedněma zelenejma! Votravnejma! Ale já se s tebou nebudu zlobit! Počkej, až táta vystřízliví, ten ti jich nandá! Chudáci malý! Neřáde jeden! Todleto se dělá starý babičce? Která tě má tak ráda a pořád se tě zastává? Fuj, ééé, ééé, ééé! Fuj, to je hrůza, tohleto! Co to tam zas mami děláte? No, ukažte! Pod peřinou, mami, nefilmujte to na mě, já stejně vím, že nespíte! Tak bude to? Ukažte tu ruku! Ne tudletu ruku, tudle ruku! Tudle ruku, co máte pod peřinou! - Ne, ježíšmarjá! - jakýpak ježíšmarjá? Tu, co máte pod peřinou! Slyšíte mě? - Počkej, já vám umřu a nebudete mít žádnej důchod a ještě prstíčkama mě budete hrabat! - Co řvete, dyť vám nikdo nic nedělá, zase nebudete... Už jsou to dvacet let poslední Vánoce, to všechno znám! Ukažte tu ruku, co máte pod tou peřinou! Nerozčilujte mě, mami! Maminko, nerozčilujte mě! - Prosím tě, nech ji bejt! To je řev, jako když vraždí bejka. - To víš, že jo, má něco pod peřinou! - Prosím tě, má tam beztak hovno. - Má ho tam! Vladimíre! Vladimíre, má ho tam! Má tam hovno! Na mou duši! - No, tak tam mám hovno, no. - Na mou duši, já se snad tady zbláznim! To snad není pravda! Buďte tak laskava, už mně nic nepovídejte! Tady je člověk chudák! Kdo myslíte, že to bude po vás prát znovu? Co vás biju? já že vás biju? já vám jednu plácnu! - jdu do kravína. Halo! Halo, to je doba, kde si, prosim tě, člověče! - jakýpak halo? Dyť se řítím. Každý máme svoje! Ať si sedne ten kluk dozadu. No. Hop! Tak a jedem! To snad není možný! - jdeme na to! - Ale takhle sem si to zase nepředstavoval! - je to v souladu se zkulturňováním prostředí? je! Pomůže vám to v tom vašem experimentu? Pomůže! Máme pomáhat Šimonovi, předsedo? Máme! je, to je krásný, pane inženýre, takovejdle kravín nemají nikde! Tak teda jedem! Výborně, chlapče, výborně! - Tak co, Šimone? Tak co, chlapci? - Osmnáct procent nad průměr! jestli to takhle půjde dál, tak, předsedo, titul, titul! - No, teda, Šimone, já ti gratuluji, to víš, já ti odjakživa fandil! Ale řeknu ti, nebejt tady soudruha tajemníka... Ne, ne, ne, ne, prosím tě, nic neříkej! - Můj táta taky tvrdil, že je to pitomost! - Co? Předsedo, vono to zase nejde! Předsedo, voni to zase vypli! - Hele, vono to zase vypadlo, to snad není možný člověče! - Kde ty pojistky můžou bejt? Hele, pojď se na to podívat, jo? Venco! Venco! - Co je? Nemám čas, slyšíš, ne? - Bych ti chtěla něco říct... - Hele, nefilmuj to na mě! To už známe! - Náhodou nic nefilmuju! A měl bys bejt na mě hodnej. - Hele, vo co de? - Tady, tady je a bude to kluk, fakt! - Kristovanoho! - Cože? - No dítě! - A to jako se mnou, jo? - No, a s kým asi? - To víš, že jo. Takovýdle! - Co si myslíš, že jsem nějaká coura, jo? - Vola nikomu dělat nebudu! Už jsem ti to jednou řek! - Ty syčáku, ty nádivo! To ti v životě nevodpustím! - Ať si to vyžere ten tvůj protekční chlapeček, co si sám nadrobil! Venco, počkej, co děláš?! - Ty pojistky! Miluno! Miluno! - Nazdár! - Nasedej, ksakru! - Prosím tě, di do háje! Ty kaňoure jeden! Co mi to tady povídáte, ženská?! - Ať se na místě propadnu, jestli kecám! Ať mi ruka vyschne a dočista voslepnu... - já vím! Rači na jedno oko, že? - Křičel to na celý kolo! To museli slyšet v kravíně! Ta hanba, velebnosti! - Kelišová! Co se tam vystavuješ, povídám! Prosím tě, ve vokně se takhle vystavovat! - Co bych se vystavovala, já se nevystavuju... - Ne, nevystavuješ, dyť to vidím, jak se tam vystavuješ! - Tak se vystavuju, no! - Dyť ti říkám, že se vystavuješ! Kam letíš? - Ven. - Za hodinu ať seš doma, ti říkám! Brácha, doběhni za Šimonem, že čekám večer na hájku, že s ním potřebuju mluvit! Nějak to zvládnem, neboj! Prosím tě, ale hlavně už přestaň brečet! - To neznáš Vencu! je tvrdohlavej jako bejk! Musíš mu to vysvětlit! Tebe se tu všichni bojí. - Mě? - Prej si předvoj a máš tátu na ministerstvu. - Co? jak si na to přišla? - Celá vesnice to říká! A posíláš tajný šifry po Heleně do Budějic, tak aby nepřišli vo ten titul. - Cože? já a tajný šifry? Ty bláho, kdyby můj táta věděl, že sem tady a pracuju na svý seminárce, to by bylo vzrůšo, holčičko. jenom mámě píšu, jako vod tety z Volyně. Pojď, něco už vymyslíme! Ale já s nim fakt nic neměla! - Měla, neměla, je toho plná vesnice, tak je to pravda! - No jo! - Víš, jak ti budou závidět, až budeš paní Pláničková? - jaká Pláničková? já mám ráda Vencu! - Vopovaž se! Toho hulváta... Všude dělá samou ostudu! - Najednou! Byl ti dobrej, když ti spravil auto a pračku a televizi. Hodnej, šikovnej... - Šimon je někdo! - A já ho nechci, má holku v Praze! - Má, nemá! To nech na mně! jirko! Tu kytku dáš tej pani, co vyleze z toho nejlepšího auta, a přitáhni hned domů! Pojď sem! Chraň tě pánbů, někde lítat v tědle šatech! Na a di! Hele, dej jí tam deštník, ať tam není v tom hicu. Fuj! Dělej! čau. - čau. Na slovíčko, mladý muži! Nebojte se, Šimone, nebojte! Podívejte, já vám chci nabídnout pomoc! To je moje křesťanská povinnost, rozumíte? - Mně? A proč? - Ve vaší, ehm, prekérní situaci, co se stalo, nemůže se odestát! Naštěstí je tu svátost manželská. A svatba může být prakticky hned! A v našem kostelíku. Už jsem učinil příslušné kroky. A všecko bude, jak se patří! - No, a to je všechno? - No, co chcete víc? Božínku! Uklidní se tím veřejné mínění a láska a mír... - já vám děkuji za laskavou nabídku, pane faráři, ale já se ještě ženit nechci. A tím spíše ne v kostele. A potom dneska odjíždím. - No, panenko Maria Podsrpenská, vidíš? No, tohle! Zadržte! Není hoden! Cecílie! - Velebnosti! Zavolejte na ústřednu, ať nám dají Krajskou zemědělskou správu a bleskem! - ježíšmarjá! Podej mi ten asparágus! Tady to přichytíme nějakým drátem. - Dobrý den! - Dobrý den! - Dobrý den, pane inženýre! - Dobrý den! - Šimone, tak prej asi u nás zůstaneš natrvalo. A nebo se snad mejlím? - Kdo vám to říkal? - No, tak, jedna bába povídala... Až dostuduješ, tak ti tady budeme držet flek, rozumíš? Mladý, perspektivní odborníky potřebujeme jako sůl! Dostaneš dobrej kvartýr, slušnej nástupní plat, že jo? A za... - Nevíte náhodou, kde bych našel Vencu? - Vencu? - Venca je támhle. - No, támhle, vzadu! V kolik? - V jednu. - Přesně v jednu sem tam. Aby viděla, že dovedu bejt fér! Seřadit do dvojic! jo! To sou voni, to sou voni, už jedou, už jedou! jedou, ježíšmarjá, jedou, jedou! jedou! jedou! jeje! jeje! Pepo! - Co je? - Zastrč břicho! - Ale prosím tě! - Slyšíš, břicho zastrč! - Dej mi pokoj furt! - A vyplivni tu žvejkačku! - Když nesmím kouřit, tak mě nech aspoň žvejkat! - Ty si... No jo, aby tam nebyla první, samozřejmě! Vesele! Mezerová zařaď se! Když já sem lichá, soudružko. - Neodmlouváme a utíkáme! Vesele! Vítáme tě soudruhu řediteli, já tě moc vítám. - Vítám tě taky. - Děkuji. - Ale, no tak. - Prosím tě, na okamžik. - Prosím, prosím. - Řekni mi, kde je ten můj darebák? Nazdar, nazdar! - Prosím? - No, můj syn Šimon. Ráno mně od vás volali, že prej tady provádí pěkný lumpárny! - Ale lumpárny... Soudruzi, no, to snad ne? - Naopak, Šimon nám tady v družstvu ohromně bodnul. Ano, jistě píchnul. jeho zásluhou jsme uvedli do praxe experiment: Vlivu kulturního prostředí na zvýšení dojivosti. Že ano? No, a vidíš, a výsledek si sám... ...sám nám pochválil. - Tak se mu to přece povedlo, syčákovi! Vítáme vás. - Děkuju, broučánku. - Prosím, libo-li? - Děkuji, ne. - Buďte nám srdečně vítána! - Děkuji vám velice. Prý tu, ztropil pohoršení s nějakou místní dívkou? - To snad ne! - Ano. - já nic nevím. - Už se poprali? Už se poprali, co? Už se poprali? - Tak říkáte, že čeká v kravíně. Ano? - Ano. - Ale kdepak v kravíně, před chvílí jsem je viděla, jeli támhle k lesíku. - K lesíku? - jo jo, k lesíku. - jeli, jedou v lesí... lesíku. Řeklo se v jednu, ne? - Víš, co bylo u doktora lidí? - jó ták. Tak jestli jste mě sem vytáhli jenom kvůli tomu, abys mi řekla, že si to necháš vzít, tak to nezájem, teda! - Máš to? Tak mu to ukaž. Von je doopravdy hroznej vůl! - je, ale já ho stejně miluju. - Schovej slzy, nejsem dnešní. Co je to? - Potvrzení. - No, to vidim! - No, že sem ve třetim měsíci. A já jsem přijel kdy, hm? Dou po vás, celá vesnice! Rychle zdrhat! - Kudy nejrychlejc na zastávku? - To nestihneš, za chvilku to maj vobšancovaný! - Vem si moji mašinu! jirka ti ukáže cestu, my je tu kapku zdržíme. Támhle sou! Támhle sou! Honem! To jsou voni! To jsou voni! Škandál! - Přistihli sme je akorát, když to... Fuj! ježišmarjá! Kdo to je? já to ani takhle bez brýlí nerozeznám. - Co to má znamenat? - já nevidím! - No, pardon, no! Ta hanba! já tě přerazím! - A to snad ne. To by byla i vnukovražda, babičko! - Co? Domů! Mladá láska to je ráj! Tak, vrať mu ji a že děkuju. Ahoj! - Tě-bůh, kámo. A vrať se... - Ale neboj, mám tu přece eště věci! Ale nikomu ani muk! - Nezastavujem! Nezastavujem! Hop!