Mikko Hypponen: Tři druhy online útoku

Expert na kyberzločiny Mikko Hypponen nám osvětlí tři typy online útoku na naše soukromí a data - a pouze dva z nich jsou považovány za zločin. "Věříme slepě jakékoliv budoucí vládě? Protože jakékoliv právo, kterého se vzdáme, ztratíme nadobro."

Pokud jste v 80. letech

v komunistickém Východním Německu

vlastnili psací stroj,

museli jste jej registrovat u vlády.

Museli jste registrovat

vzorový list textu

psaného tímto psacím strojem.

A bylo tomu tak proto,

aby vláda mohla vystopovat, odkud daný text přišel.

Pokud nalezli papír,

který obsahoval nesprávný druh názorů,

mohli vystopovat,

kdo tyto myšlenky sepsal.

A my na Západě

jsme nedokázali pochopit, jak někdo může něco takového udělat,

jak moc by toto omezilo svobodu slova.

Nikdy bychom to neudělali

ve svých vlastních zemích.

Ale dnes v roce 2011,

pokud půjdete a koupíte si barevnou laserovou tiskárnu,

od jakéhokoliv velkého výrobce laserových tiskáren,

a vytisknete si stránku,

pak tato stránka bude

obsahovat malé žluté tečky,

vytištěné na každé jednotlivé stránce

v rozložení, které je jedinečné

pro vás a vaši tiskárnu.

Toto se děje

nám, dnes.

A nikdo kolem toho nedělá povyk.

A toto je příklad

způsobu,

kterými naše vláda

využívá technologii

proti nám, občanům.

A toto je jeden ze tří hlavních zdrojů

online problémů dneška.

Pokud se podíváme, co se skutečně děje v online světe,

můžeme roztřídit útoky na základě útočníků.

Máme tři hlavní skupiny.

Máme online zločince.

Zde máme pana Dimitry Golubova

z města Kiev v Ukrajině.

A motivy online zločinců

jsou velice jednoduše pochopitelné.

Tito lidé chtějí peníze.

Používají online útoky,

aby získaly hromadu peněz -

hromadu, hromadu peněz.

Ve skutečnosti máme několik případů

online milionářů, multimilionářů,

kteří vydělali peníze prostřednictvím útoků.

Zde je Vladimir Tsastsin z Tartu v Estonsku.

Toto je Alfred Gonzalez.

Toto je Stephen Watt.

Toto je Bjorn Sundin.

Toto je Matthew Anderson, Tariq Al-Daour

a tak dále, a tak dále.

Tito chlápci

vydělali své mění online,

ale vydělali je prostřednictvím nelegálním prostředků,

použitím věcí jako jsou bankovní trojany,

sloužící k ukradení peněz z bankovních účtů,

během toho, co pracujeme s online bankovnictvím,

nebo pomocí keyloggerů,

které sbírají informace o našich kreditních kartách,

během toho, co nakupujeme přes internet na nakažených počítačích.

Tajná služba Spojených států

před dvěma měsíci

zmrazila švýcarský bankovní účet

pana Sama Jaina, kterého zde vidíme,

a tento bankovní účet obsahoval 14,9 milionů USD,

když byl zmražen.

Pan Jain je na útěku,

nikdo neví, kde se nachází.

A já tvrdím, že již dnes

je pravděpodobnější, že se kdokoliv z nás

stane obětí zločinu online,

než zde v reálném světě.

A je to velice očividné,

že se situace pouze zhorší.

V budoucnu se většina zločinů

bude dít online.

Druhá hlavní skupina útočníků,

které dnes sledujeme,

nejsou motivováni penězmi.

Jsou motivováni něčím jiným -

motivováni protesty,

motivováni názory,

motivováni smíchem.

Skupiny jako Anonymous

se objevily během posledních 12 měsíců

a staly se hlavními hráči

na poli online útoků.

Tak toto jsou tři hlavní skupiny útočníků:

zločinci, kteří to dělají pro peníze,

hacktivisté jako Anonymous,

jejichž cílem je protest,

a poslední skupinou jsou národní státy,

vlády stojící za útoky.

A nyní se podívejme na případy,

jako se staly v DigiNotaru.

Toto je ukázkový příklad toho, co se stane,

když vláda zaútočí

na své vlastní občany.

DigiNotar je certifikátní autorita

z Nizozemí -

nebo vlastně, byla.

Minulý podzim

zbankrotovala,

kvůli tomu, že byla nabourána.

Někdo se vloupal dovnitř

a naboural ji důkladně.

A já se zeptal minulý týden

na setkání s představiteli nizozemské vlády -

zeptal jsem se jednoho z vedoucích týmu,

jestli se mu zdá přijatelné,

že lidé zemřeli

kvůli nabourání DigiNotaru.

A jeho odpověď byla: ano.

Takže jak lidé umírají

důsledkem podobného nabourání?

DigiNotar je certifikátní autoritou (CA).

Prodávají certifikáty.

Co děláte s certifikáty?

Potřebujete certifikát,

pokud chcete mít webovou stránku, která má https,

služby kódované SSL,

služby jako Gmail.

My všichni, nebo velká část z nás,

používá Gmail nebo jeden z jeho konkurentů,

ale tyto služby jsou zvláště populární

v totalitních státech

jako Irán,

kde disidenti

používají zahraniční služby jako Gmail,

protože vědí, že jsou důvěryhodnější, než místní služby,

a jsou kódované přes SSL spojení,

takže je místní vlády nemohou odposlouchávat

během jejich rozhovorů.

Až na to, že mohou, pokud se nabourají do zahraniční CA

a vydají falešný certifikát.

A to je přesně to, k čemu došlo

v případu DigiNotaru.

A co takové Arabské jaro

a věci, které se se děly například v Egyptě?

Povstalci v Egyptě

vyrabovali ústředí

egyptské tajné policie

v květnu 2011,

a když rabovali budovu, nalezly spousty papírů.

Mezi těmito papíry

byly také desky nadepsané "FINFISHER."

A uvnitř těchto desek byly poznámky

od společnosti se sídlem v Německu,

která prodala egyptské vládě

sadu nástrojů

pro zachycení -

a ve velmi velkém měřítku -

veškerou komunikaci mezi občany v zemi.

Tento nástroj prodali

egyptské vládě za 280 000 euro.

Ústředí této společnosti se nachází přesně zde.

Tak západní vlády

poskytují totalitním vládám tyto nástroje

proti jejich vlastním občanům.

Ale západní vlády toto provádí také sobě navzájem.

Například v Německu,

jen před pár týdny,

byl nalezen takzvaný trojan Scuinst,

což je trojan

použitý německými vládními představiteli

k vyšetřování jejich vlastních občanů.

Pokud jste podezřelý v nějakém kriminálním případu,

je celkem zřejmé, že váš telefon bude odposloucháván.

Ale tím to dnes nekončí.

Budou vám kontrolovat internetové připojení.

Dokonce použijí nástroje jako je Scuinst,

aby vám tímto trojanem nakazili počítač,

což jim umožní

sledovat veškerou vaši komunikaci,

poslouchat vaše online rozhovory,

shromažďovat vaše hesla.

Když se nyní zamyslíme hlouběji

nad těmito záležitostmi,

zřejmá reakce lidí by měla být

"Dobře, to zní hrozně,

ale mě se to ve skutečnosti netýká, protože jsem řádným občanem.

Proč bych se měl obávat?

Když nemám, co skrývat."

A toto je argument,

který nedává žádný smysl.

Soukromí je implicitní.

Soukromí není něco, o čem se diskutuje.

Toto není diskuse

o soukromí

proti bezpečnosti.

To je otázka svobody

proti kontrole.

A zatímco můžeme důvěřovat našim vládám

právě teď, právě tady, v roce 2011,

jakékoliv právo, kterého se vzdáme, ztratíme nadobro.

A opravdu důvěřujeme, slepě důvěřujeme

jakékoliv budoucí vládě,

vládě, která nám bude vládnout

za 50 let?

A toto jsou otázky,

kterými bychom se měli znepokojovat dalších 50 let.