Samadhi Part 2 (It's Not What You Think)

SKUTEČNOU PRAVDU NENÍ TŘEBA VYSLOVIT,
JEJÍ PODSTATA LEŽÍ V TICHU

Největší duchovní učitelé
od starověku až po současnost

sdíleli názor, že na tajemství
smyslu naší existence

nemá monopol konkrétní
náboženství nebo duchovní tradice,

ale lze ho najít
v srdci každého člověka.

Básník Rumi pravil:

„Kde je Měsíc,
když nevychází a nezapadá?“

„Kde se nachází naše duše?“

Neříkejte, že je někde okolo.

Všechno existuje,
ale jen pro ty, kteří se dívají.

SAMÁDHI - ČAST 2.
Přeložil Blacklanner

ČÁST 2.
(NENÍ TO TAK, JAK SI MYSLÍTE)

V příběhu o Babylonské věži

se lidstvo rozdělilo na bezpočet
jazyků, nauk, kultur a zájmů.

Bábel znamená doslova „Boží brána“.

Tou Branou je naše uvažující mysl,
její podmíněné struktury.

Ti, kteří přijmou
skutečnou pravdu o svém já,

o své podstatě přesahující jméno a tvar,

ti jsou zasvěceni do velkého tajemství
nacházejícího se za Branou.

Pomocí jednoho starého
přísloví o slonovi se dá ukázat,

jak různé tradice
odkazují na jednu skutečnost.

Skupina slepých lidí se
dotýká slona na různých místech

a utváří si tak o něm svou představu.

Člověk stojící u nohy
připodobňuje slona ke stromu.

Osoba u ocasu říká,
že slon je vlastně provaz.

„Slon je jako kopí!“,
říká ten, kdo stojí u klu.

Pokud se někdo dotkne ucha,
popíše slona jako vějíř.

Osoba dotýkající se ho z boku
je přesvědčena, že slon je jako zeď.

Háček je v tom, že se každý
dotýkáme jenom své části slona

a jsme přesvědčeni,
že pouze my máme pravdu.

Neumíme si připustit nebo ocenit,

že každý člověk popisuje zkušenost
s jinou částí toho samého zvířete.

Perennialistická škola je o pochopení,

že všechny duchovní a náboženské tradice
sdílejí jednu univerzální pravdu.

Mystickou, transcendentní realitu,

na jejímž základě vzniklo
veškeré duchovní vědění a doktríny.

Swami Vivekananda shrnul
perennialistické učení, když řekl:

„Koncem všech náboženství
je uvědomění si Boha v duši.“

„To je jediné platné náboženství.“

Když v tomto filmu užíváme slovo Bůh,

je to jen metafora pro věc
přesahující hranice,

která odkazuje na tajemství ležící
mimo chápání egoistické mysli.

Pochopit své skutečné Já,
nebo imanentní Já,

znamená uvědomit si
svou božskou podstatu.

Každá duše má možnost
dosáhnout vyšší úrovně vědomí.

Procitnout ze své dřímoty
a oprostit se od své formy.

Spisovatel a vizionář Aldous Huxley,
známý svou knihou Konec civilizace,

napsal také knihu Věčná filozofie,

kde píše o učení,
které se v historii neustále opakuje

a přebírá formu kultury,
která ho praktikuje.

Píše, že perennialistická filozofie

je nejlépe vyjádřena frází v sánskrtu:

„Tat Tvam Asi.“
„To jsi ty.“

Átman, věčné, imanentní Já,
jest jedno s Brahmanem.

Absolutním původem veškerého bytí

a konečným cílem každého člověka je,

aby sám odhalil tuto skutečnost.

Aby člověk přišel na to, kdo vlastně je.

DANTEHO BOŽSKÁ KOMEDIE
ILUSTRACE GUSTAVA DEOREA

Každá tradice je jako
jedna plocha drahokamu,

odráží vlastní pohled
na stejnou pravdu.

Zároveň rovněž osvětluje
a rezonuje s ostatními plochami.

Ať už použijeme jakýkoliv jazyk
či koncepční rámec,

náboženství, která se zabývají
perennialistickým učením, vnímají,

že tu existuje spojení
s něčím větším, něčím mimo nás.

Je možné se poučit a spojit
učení z jednoho či více zdrojů.

I když se s tím nemusíme ztotožnit.

Říká se, že všechny duchovní nauky

jsou jen prsty ukazující
na transcendentní pravdu.

Pokud se budeme držet
dogmatu pohodlného učení,

tak zakrníme v našem
spirituálním vývoji.

Dobrat se pokaždé pravdy,

znamená oprostit se od všeho.

Od náboženských představ.

Z pohledu ega
je prst ukazující na samádhi

prstem ukazujícím do propasti.

Svatý Jan od Kříže řekl:

„Jestli si chcete být jisti
cestou před sebou,

musíte zavřít oči a kráčet potmě.“

NAPLNO ŽÍT, ZNAMENÁ ŽÍT V ZEMI NIKOHO...

... STÁLE PODSTUPOVAT NEBEZPEČÍ SMRTI

Samádhi začíná skokem do neznáma.

Podle starověkých tradic,
abyste dosáhli samádhi,

museli jste odvrátit vědomí
od všech možných objektů.

Od všech vnějších podnětů,

podmíněného chování a pocitů.
Jít vstříc samotnému vědomí.

Vnitřnímu zdroji.
K srdci či podstatě svého bytí.

Pokud zde použijeme slovo samádhi,
odkazujeme na transcendentnost.

Na nejvyšší samádhi.
Nirvikalpa samádhi.

V Nirvikalpa samádhi dochází
k potlačení nutkání.

Potřeby hledat a konat.

Můžeme mluvit pouze o tom,
co se ztrácí, když se k tomu blížíme,

a zase se vrací, když odcházíme.

Neexistuje vnímání či nevnímání.

Něco nebo nic.

Vědomí či nevědomí.

Pro mysl je to nepochopitelné,
nevysvětlitelné, absolutní.

Po návratu je tu nevědomost.

Znovuzrození.
Vše je pro nás opět nové.

Je v nás zanechán
dotyk něčeho vyššího,

který přetrvává tím déle,
čím dál je člověk na cestě poznání.

Starověké tradice popisují
bezpočet typů samádhi

a jazyk také může za mnohé zmatky.

Zvolili jsme slovo samádhi,
ke zdůraznění transcendentní jednoty.

Stejně tak jsme mohli
zvolit slovo z jiné tradice.

Samádhi je staré slovo Sanskrtu,

užívané védskou, jogínskou
a sánkhjaskou školou v Indii.

Rovněž proniklo i do mnoha
ostatních duchovních tradic.

Samádhi je osmá
z Pataňdžáliho osmi odvětví jógy

a osmou částí Buddhovy
pravé osmidílné stezky.

Buddha použil slovo Nirvana.

Zastavení „vany“
nebo také potlačení nutkání.

Pataňdžáli popisoval
jógu nebo samádhi jako:

„Chitta Vritti Nirodha“.

Což v sanskrtu znamená:
Zklidnění víru či spirály mysli.

Jde o oddělení vědomí

od prostředí či creatrixu mysli.

Samádhi nepředstavuje koncept,

protože dosažení samádhi
vyžaduje oproštění od abstraktní mysli.

Náboženství popisují
božské spojení různými slovy.

Samotné slovo náboženství
vyjadřuje něco podobného.

V latině slovo religare
znamená svazovat či spojit.

Podobný význam
má slovo jóga - sjednocení.

Spojení pozemského a transcendentního.

V Islámu se odráží ve starém
arabském významu slova islám.

Což znamená podvolení se,
či pokorně prosit Boha.

Značí to naprosté pokoření
či oproštění se od Já.

Křesťanští mudrcové,
jako Svatý František z Assisi,

Svatá Terezie od Ježíše

a Svatý Jan od Kříže,

popisují spojení s Bohem
a jeho Královstvím uvnitř nás.

V Tomášově evangeliu řekl Ježíš:

„Království je ve vás a mimo vás.“

„Království Otce je rozšířeno
na celé zemi a lidé je nevidí.“

Práce řeckých filozofů Platóna,
Plótínose, Parmenidése a Hérakleitose.

Když se na ně podíváme
perennialistickým pohledem,

odhalují stejnou pravdu.

Plótínos tvrdil, že naší největší snahou

je dovést lidskou duši do nejvyššího
stavu dokonalosti a jednoty s Jedním.

Lakotský šaman Černý sob pravil:

„Prvotní mír, který je nejdůležitější,

vychází z duše člověka,
když si uvědomí svůj vztah,

svoji jednotu s vesmírem a jeho mocí.“

„A když si uvědomí, že ve středu
vesmíru přebývá Velký duch.“

„A že tento střed
je skutečně všudypřítomný.“

„Je uvnitř každého z nás.“

Na cestě k prozření,
pokud se tedy nenacházíme v samádhi,

se nachází vždy dva protipóly.
Dvoje dveře, do kterých lze vstoupit.

Dvě dimenze.

Jedna vede k absolutnímu vědomí.

Druhá k hmotnému světu.

Vrchní proud vedoucí k absolutnu

a spodní proud vedoucí k máje

a všemu zhmotnělému,
viditelnému či neviditelnému.

Vztah mezi relativním a absolutnem

se dá shrnout citátem
Sri Nisargadatta Maharadžem.

„Moudrost říká, že jsem nic.“

„Láska říká, že jsem vše.“

„A mezi těmi dvěma můj život plyne.“

Tímto spojením
se rodí nové vyšší vědomí.

Spojením těchto protipólů,
či zhroucením duálního vidění,

se rodí něco nového.

Vlastně to ale není „něco“
a ani se to nezrodilo.

Vědomí se rozvíjí
při tvorbě něčeho nového.

Vytváří takzvanou
perennialistickou trojici.

Otec je Bůh, transcendentní,
nepoznatelný a neměnný.

Je spojen z božskou ženskostí,
symbolem změny.

Toto spojení vyvolává
alchymistickou transformaci.

Svým způsobem smrt a znovuzrození.

Ve Védském podání je posvátné spojení

představováno dvěma základními silami.

Shivou a Shakti.

Jména a tváře bohů se v čase mění,

ale jejich podstata zůstává neměnná.

Ze spojení se rodí nové vědomí.

Nová existence života.

Dvě strany jedné mince.

Univerzální energie,
která nemá svůj střed, je bez hranic.

Je to čistá láska,
kde nic nepřibývá a ani se neztrácí.

Protože je prázdná,
ale přesto naplňující.

Ať už jde o mystéria
škol Mezopotámských,

duchovní tradice Babyloňanů a Asyřanů,

náboženství starověkého Egypta,
Nubijské a Kemetské kultury Afriky,

domorodé a šamanské
tradice po celém světě.

Mysticismus starověkého Řecka.

Ať už jsou to gnostikové,
odpůrci dualismu, budhisté,

taoisté, židé, zoroastristé,

jainisté, muslimové či křesťané.

Zjišťujeme, že jejich společným
jmenovatelem je duševní vhled,

který umožňuje jejich
stoupencům dosáhnout samádhi.

Slovo samádhi vyjadřuje zhruba

uvědomění si stejnosti či shody ve všem.

Znamená jednotu.

Spojuje všechny vaše stránky.

Ale nezaměňujte intelektuální porozumění
se skutečným dosažením samádhi.

Je to vaše oproštění od neklidu,

které propojuje všechny
úrovně spirály života.

Díky prastarému učení samádhi

může lidstvo pochopit
společný zdroj veškerého náboženství.

A opět dosáhnout jednoty
se spirálou života,

Velkým duchem, dharmou či Taem.

Spirála je most, který překlenuje
mikro a makrokosmos.

Od DNA po vnitřní lotos
proudící skrz čakry.

Po spirální ramena galaxií.

Spirála představuje všechny úrovně duše.

Jako její živoucí,
rozpínající se ramena.

Skutečné samádhi spočívá
v rozpuštění svého vědomí.

Všech vrstev své duše.

Spirála je nekonečný cyklus duality

a koloběhu života a smrti.

Občas zapomínáme
na naše spojení se zdrojem.

Naše vnímání je velmi omezené.

Srovnatelné s broukem lezoucím po zemi,

aby se po ukončení
svého života vrátil zpět ke zdroji.

Všudypřítomného středu.

Čuang-c’ pravil:

„Když už nelze jedno oddělit od druhého,

dosáhli jsme bodu rovnováhy Tao.“

„V tomto bodě, uprostřed kruhu,

můžeme spatřit nekonečno věcí.“

Prastará mantra „Óm mani padmé húm“

má poetický význam.

Člověk probouzí šperk lotosu.

Vaše podstata procitá v duši.

Procitá ve světě, stejně jako svět sám.

Pomocí hermetické nauky

„To, co jest nahoře,
jest také to, co jest dole“,

můžeme analogicky pochopit
vztah mezi myslí a klidem,

relativním a absolutnem.

Dobrý způsob, jak pochopit
abstraktní podstatu samádhi,

je použít analogii černé díry.

Černá díra se obvykle
popisuje jako místo ve vesmíru

s tak silným gravitačním polem,
že žádný objekt včetně světla neunikne.

Nové teorie postulují,
že všechny objekty,

od nejmenších mikroskopických částic

po makroformace jako například galaxie,

mají ve svém středu černou díru
nebo jinou záhadnou singularitu.

V této analogii použijeme černou díru

jakou novou definici
všudypřítomného středu.

V zenu je mnoho básní a kóanů,

které nás přivádí k Bráně bez dveří.

Když touto Branou projdeme,
dosáhneme samádhi.

Horizont událostí
je hranicí časoprostoru,

za kterou už události neovlivňují
vnějšího pozorovatele.

Což znamená, že cokoliv se
odehrává za horizontem událostí,

je pro nás velká neznámá.

Můžeme říct, že horizont událostí
je analogie k Bráně bez dveří.

Je to hranice
mezi vlastním Já a nevědomím.

Horizont událostí
nepřekročí sebestředné Já.

Ve středu černé díry
je jednodimenzionální singularita,

která na nepředstavitelně malém
prostoru obsahuje hmotu miliardy sluncí.

V pravdě nekonečnou hmotu.

Celý vesmír v něčem nepoměrně
menším než zrnko písku.

Singularita je něco nepochopitelného,
mimo hranici času a prostoru.

Fyzika zde vylučuje pohyb,

nic tam nemůže existovat.

Ať už je to cokoliv,
leží to mimo naše vnímání.

Přesto nemůžeme mluvit o nehybnosti.

Klid či pohyb jsou pro to prázdný pojem.

Když si uvědomíte,
že střed je všude a zároveň nikde,

dualita se nám rozpadá.

Tvar a nicota, čas a bezčasí.

Můžeme to nazvat dynamickým klidem,

či plnou prázdnotou

ve středu absolutní temnoty.

Taoistický mistr Lao-c´ pravil:

„Temnota uvnitř temnoty
je branou k veškerému vědění.“

Spisovatel a komparativní
religionista Joseph Campbell

popisuje opakující se symbol

v perennialistické filozofii,
který nazývá Axis Mundi.

Centrální bod nejvyšší hory.

Osa, kolem které se vše otáčí.

Spojitý bod klidu a pohybu.

Z tohoto centrálního bodu vyrůstá strom.

Strom osvícení,
který spojuje všechny světy.

Stejně jako je slunce
pohlcováno černou dírou,

když se střetnete se skutečností,
váš život se začne točit kolem ní

a vy pomalu vymizíme.

Když se blížíte imanentnímu Já,
může to znamenat otřes pro ego.

Strážci Brány jsou zde proto,
aby poutníky podrobili zkoušce.

Člověk musí být připraven
čelit svým největším obavám

a zároveň přijmout
svou vlastní zodpovědnost.

Zahnat slepé běsy

a odhalit skrytou krásu.

Pokud toto s vámi nepohnulo,
pokud nezareagujete,

pak vše,
co vyprodukovalo nevědomí, pomine.

V tomto bodě duchovní cesty
je víry nejvíce zapotřebí.

Co myslíme pojmem víra?

Víra neznamená to samé co přesvědčení.

Přesvědčení nám přináší
na vědomé úrovni útěchu a jistotu.

Naše mysl se vypořádává
s tím, co prožíváme.

Víra je přesný opak.

Víra znamená přijmout nevědomost

a přijmout cokoliv,
co se z nevědomí vynoří.

Víra znamená dobrovolně se
nechat vtáhnout do singularity,

kde jsme rozdrceni a rozloženi,
abychom mohli projít Branou bez dveří.

Vývoj a složení galaxie

je úzce odvislé
od velikosti její černé díry.

Stejně jako je váš rozvoj
spjat s imanentním Já,

se singularitou, jež je vaší podstatou.

Černou díru nevidíme,

ale víme o ní díky
pohybu věcí v její blízkosti.

Jak ovlivňuje fyzikální prostor.

Stejně tak nemůžeme
spatřit svou pravou podstatu.

Imanentní Já není věc, ale můžeme
pozorovat osvícenou činnost.

Jak pravil zenový mistr Suzuki:

„Přísně vzato,
osvícení lidé neexistují.“

„Je pouze osvícená činnost.“

Nevidíme to, podobně jako
oko nevidí samo sebe.

Nevidíme to, protože je to
samotný nástroj vidění.

Podobně jako černá díra,
samádhi je nic a zároveň něco.

Je to zhroucení duality něčeho a ničeho.

Neexistuje Brána,
za kterou uzříme skutečnost,

ale je nekonečné množství cest.

Cesty, způsoby bytí, jsou jako
nekonečné spirály bez začátku a konce.

Nikdo neprojde Branou bez dveří.

Ještě na to nikdo nepřišel
a nikdy také nepřijde.

Nikdo neprošel Branou bez dveří,
takže jím se musíme stát.

Samádhi je stezkou bez cesty.
Zlatý klíč.

Je to konec identifikace
se strukturou ega,

které odděluje
naše vnitřní a vnější světy.

Je mnoho modelů ega,
které popisují jeho vrstvy či úrovně.

Ukážeme si to na jednom starém příkladě.

V upanišadech se vrstvy
pokrývající átman, duši,

nazývají kosha.

Každá kosha je jako zrcadlo.

Vrstva našeho Já.

Závoj májí nám
zabraňuje poznat sama sebe,

pokud s tím jsme konfrontováni.

Většina lidí zaměňuje
odlesk s tím, jací sami jsou.

Jedno zrcadlo odráží
vrstvu zvířete - fyzické tělo.

Jiné zase odráží mysl,
představy, instinkty a vnímání.

Další vnitřní energii - pranu,

kterou spatříte,
když obrátíte pohled do sebe.

Další odráží představivost,

vrstvu vyššího vědění či také moudrosti.

A pak jsou vrstvy transcendentálna,
či neduální blaženosti,

které prožíváme,
když dosahujeme samádhi.

Existuje bezpočet různých odrazů,
či stránek vnitřního Já.

A neustále se mění.

Většině lidí je neznámá pranická úroveň,

úroveň vyššího vědění
a úroveň neduální blaženosti.

FYZICKÁ (SMYSLY); DUŠEVNÍ (MYŠLENÍ) - ZNÁMÉ

Ani netuší, že existují.

Tyto úrovně ovlivňují váš život,
ale pro vás jsou neviditelné.

PRANICKÁ (ENERGIE); VYŠŠÍ VĚDĚNÍ (TYPIZACE)

NEDUÁLNÍ BLAŽENOST (ENSTATICKÁ) - NEZNÁMÁ

Skrytá zrcadla na nás mají
větší vliv než ta viditelná.

Nevidíme je, protože je
neosvětluje naše vědomí.

Stejně jako Indrova šnůra perel
se zrcadla odráží navzájem

a tento odlesk se dále odráží
v nekonečném počtu.

Změna na jedné úrovni
souběžně ovlivní ostatní úrovně.

Některá zrcadla mohou zůstat skryta.

Pokud tedy nemáme schopného průvodce,
který nám je pomůže odhalit.

Pravdou je, že nevíme,
co všechno nevíme.

Teď si představte,
že všechna zrcadla rozbijete.

Nyní nic neodráží váš obraz.

Tak kde jste?

Když ztišíme mysl,
zrcadla nás přestanou odrážet.

Vytratí se subjekt a objekt.

Ale nezaměňujte tento
prvotní stav za nicotu či prázdnotu.

Imanentní Já není „něco“,
ale zároveň to také není „nic“.

Zdroj není nějaká věc.
Je to samotná prázdnota, klid.

Ona prázdnota je zdrojem všeho.

Forma je prázdnota.

Prázdnota je formou.

Tento zdroj je lůnem stvoření

a naplněn všemi možnostmi.

Samádhi je o probuzení
neosobního vědomí.

Podobně, jako když se vám něco zdálo.

Po probuzení si uvědomíte,
že se vše odehrálo pouze ve vaší mysli.

Po dosažení samádhi zjistíte,
že vše kolem

probíhá na mnoha úrovních
potenciálu a vědomí.

Všechno je jen další odraz v zrcadle,
sen ve snu.

Vy sami jste jak představou,

tak i snovým cestovatelem.

Ať už v tomto filmu říkáme cokoliv,
nepřemýšlejte o tom.

Nechte to být.

To duše sní. Sní sen o vás.

Sen představuje veškerou změnu.

Ale je možné si uvědomit neměnnost.

Toto uvědomění nelze pochopit
naší omezenou myslí.

Když se vrátíme z nirvikalpa-samádhi,

zrcadla nás opět začnou odrážet.

A s tím přijde pochopení, že svět,
ve kterém žijete, to jste vlastně vy.

Ne vaše omezené Já,
které je pouze prchavým odrazem,

ale uvědomujete si svou
skutečnou podstatu

jako zdroje všeho.

Tento počátek vyšší moudrosti,

embrya, „prajna“ nebo gnóze,

je to, co se rodí ze samádhi.

Podle knihy Jób

„Chokhmah“ či moudrost
vychází z prázdnoty.

Tato věta je sice krátká,

a přesto shrnuje vše.

Nicméně nepochopíme ji,

dokud se nezhmotní
v paláci zrcadel zvaného „binah“,

zdrojem vytvořeným vyšším věděním,

který utváří zárodek boha.

Problém netkví
v existenci zrcadel či v mysli.

Právě naopak.

Problém lidského vnímání spočívá v tom,

že se s ním ztotožňujeme.

Tato představa,
že jsme omezeni, se nazývá májá.

Jógínská škola praví,
že k dosažení samádhi

musíme sledovat předmět meditace,
dokud se nerozplyne.

Dokud se v něm nerozplynete,
nebo on ve vás.

I když to každá tradice nazývá jinak,

ve své podstatě všechny hovoří
o potlačení individuální podoby

a nutkání.

Buddha vždy učil v negativních výrocích.

Že máme přímo
zkoumat naši individualitu.

Neobjasnil, co vlastně samádhi je.
Akorát, že tím končí naše utrpení.

Škola Advaita-védánta
má úsloví: „neti neti“.

Což v překladu znamená:
„Ne tohle, ne toto“.

Lidé na cestě za sebepoznáním
odhalují svou pravou podstatu

nebo podstatu Brahman tím,
že nejdříve zjišťují, co nejsou.

Podobně tak v křesťanství

popsala Svatá Terezie od Ježíše modlitbu

na základě negativní teologie.
Via negativa.

Modlitbu o rozjímání,
oddanosti a jednotě,

jako jediném způsobu, jak popsat Boha.

Tímto přístupem

postupně odstraníme vše nestálé.

Pomíjivé.

Mysl, ego a další jevy,

včetně ukrytých vrstev našeho Já.

Nevědomí se musí projevit,

aby mohlo odrážet zdroj.

Pokud v nevědomí existuje
nějaké hlubší poznání,

pak jsou naše životy
chyceny v bludišti skrytých cest,

které tvoří naše nepoznané já.

Pokud se všechny vrstvy našeho Já
ukážou jako prázdné,

pak jsme osvobození od vlastního Já.

Jsme osvobozeni od představ.

Klíčovým bodem rozvoje
je uvědomění si, že netušíte, kdo jste.

Kdo prožívá dýchání?
Kdo prožívá chuť?

Kdo zaříkání? Rituál?

Tanec?

Horu?

Hlídejte hlídače.
Pozorujte pozorovatele.

Když pozorujete pozorovatele,
spatříte nejdříve své falešné já.

Ale pokud vytrváte, poddá se to.

Dostanete se přímo ke zdroji prožitku.

Neochvějně.

Pronikavě.

Přímo.

S plnou silou vaší existence.

Neprobouzí se žádné vaše Já.

Vy se neprobouzíte.

Probíráte se z iluze
vašeho odděleného Já.

Ze sna o vašem omezeném Já.

Je zbytečné o tom mluvit.

Musí dojít k rozpuštění vlastního Já,
abychom si to uvědomili.

Jakmile k tomu dojde,
není k tomu co říct.

Jakmile něco řeknete,
jste zpátky ve své hlavě.

Řekli jste příliš.

Běžně máme tři stavy vědomí.

Bdění, snění a hluboký spánek.

O samádhi se někdy mluví
jako o čtvrtém stavu vědomí.

O nejvyšší úrovni vědomí.

Prvotní probuzení,
které může souběžně existovat

s ostatními stavy vědomí.

Ve Védántě je toto nazýváno turíja.

Jiné označení pro turíju
je Kristovo vědomí, vědomí Krišny,

Buddhovo učení či Sahaja samádhi.

V Sahaja samádhi
zůstává imanentní Já přítomno

včetně všech ostatních lidských funkcí.

Klid spočívá v centru
spirály fenoménu změny.

Myšlenky, city, pocity a energie

obíhají po obvodu.

Ale míra klidu, či Jáství

zůstává při vnější aktivitě
stejná jako při meditaci.

Je možné, že imanentní Já
zůstane přítomno

i během hlubokého spánku.

Že vaše povědomí o Já nezmizí,

i když se změní stav vědomí.

Toto je jogínský spánek.

V Písni Písní čí Písních Šalamounových
z Hebrejské bible a Starého zákona

se píše: „Spím, ale mé srdce bdí.“

Uvědomění si věčného, neosobního vědomí

rezonuje ve slovech Ježíše, když pravil:

„Dříve než byl Abraham, já jsem.“

Jedno vědomí, které se promítá
skrz bezpočet tváří a forem.

Zpočátku je to jako malý plamínek
zrozený z vašich protikladů.

Mužského pronikavého vědomí

a ženské otevřené energie.

Plamínek je křehký
a může snadno pohasnout.

Proto ho musíme chránit
a starat se o něj, než zesílí.

Samádhi je zároveň bezčasý stav vědomí

a místo dalšího rozvoje.

Je živé a dále se vyvíjející.

Jak trávíme v samádhi více času,

v přítomnosti... v bezčasí...

... řídíme se více srdcem,
duší či Átmanem

a méně podmíněnou strukturou.

Takto se osvobodíme
od nižších stupňů vědomí,

od patologického myšlení.

Vnitřně se změníme.

Energie již nadále bezděčně nesměřuje
do starých podmíněných struktur.

Vlastně tím říkáme,
že se neztotožňujeme s egem.

s formou vnějšího světa.

Dosažení samádhi znamená takové úsilí,

že se při tom vzdáváme
individuální podoby.

Toto odevzdání je tak náročné,

že vyžaduje naši plnou pozornost,

všechnu naši energii.

Jde o rovnováhu úsilí a odevzdání se.

Jin a jang.
Takříkajíc mimovolnou snahu.

Indický mystik a jogín
Paramahamsa Šrí Rámakršna pravil:

„Nehledejte osvícení,

pokud ho nepotřebujete
jako hořící člověk jezero.“

Hledejte ho celou svou bytostí.

Cvičení oproštění se od ega

vyžaduje odvahu,
ostražitost a vytrvalost,

aby zárodek nezanikl.

Nevracejte se zpátky do zajetých kolejí.

Musíte být ochotní jít proti proudu.

Proti neúprosnému tlaku prostředí

a proti koloběhu samsáry.

Každý výdech, každá myšlenka, každý čin

musí směřovat ke zdroji.

Samádhi nedosáhnete pouhým úsilím,
ale také ho nedosáhnete jen tak.

Opusťte toto uvažováni.

Tato dualita je pouze v naší hlavě.

Dosažení samádhi je tak snadné,

tak nepostřehnutelné, že je pokaždé
špatně jazykově interpretováno,

protože jazyk
je ve své podstatě dualistický.

Existuje jen jedno prvotní vědomí,
které procitá se světem.

Ale je překryto mnoha vrstvami mysli.

Tak jako se slunce skrývá za mraky,

když jednotlivé vrstvy zmizí,
odhalí se naše skutečné podstata.

Odhalování vrstev mysli
lidé nazývají jiným samádhi.

Jinak nazývají různé zážitky a úkazy.

Ale samádhi je tak jednoduché,
že když vám řeknou, jak ho dosáhnou,

vaší mysli to vždycky ujde.

Samádhi není ani snadné, ani složité.

To jenom mysl to komplikuje.

Mysl vytváří překážky.

Před proměnou se mysl musí zastavit.

Není to o dění se.

Nejvýstižněji je učení samádhi
shrnuto v této větě:

„Upokojte se a vězte.“

TICHO JE JAZYKEM BOHA
VŠE OSTATNÍ JE JEN ŠPATNÝ PŘEKLAD

Jakými slovy a obrazy
popíšeme klid?

Jak můžeme zvuky popsat ticho?

Než bychom samádhi
popisovali jako abstraktní koncept,

slouží tento film
jako výzva k nečinnosti.

Výzva k meditaci,
vnitřnímu tichu a modlitbě.

Čas se zastavit!

Zastavte vše, co je poháněno
nutkáním egoistické mysli.

Upokojte se a vězte.

Nikdo vám neřekne,
co vyjde z klidu.

Výzva přichází z duševního srdce.

Je to jako dávná vzpomínka.

Duše se probudí a vzpomene si.

Byla jako spící spolucestující,

ale nyní ji prázdnota
probudila a vše se zjevilo.

S myslí omezenou egem
si samádhi nemůžete představit.

Stejně jako slepému nepopíšete barvu.

Vaše mysl to nechápe
a nedokáže si to představit.

Dosáhnout samádhi
znamená jiný pohled na věc.

Nevidět věci jinak,
ale poznat poznávajícího.

Svatý František z Assisi pravil:

„Pátráme po tom, co se dívá.“

Jakmile jednou spatříte měsíc,
už ho rozpoznáte v každém odrazu.

Skutečná podstata je vždy přítomna.

Nachází se ve všem,
akorát jste si toho nevšimli.

Když se naučíte rozpoznat
a přijmout své skutečné Já,

oproštěné od smyslových vjemů,

je možné užasnou
nad nejobyčejnějšími věcmi.

Jsme v úžasu.

Nepokoušejte se oprostit se od tužeb.

Protože toto pokoušení se
je touhou samo o sobě.

Nemůžete se pokoušet o klid,
protože samotná snaha je druh pohybu.

Dosáhněte klidu,
který je neustále všudypřítomný.

Splyňte s klidem a vězte.

Když se oprostíme od představ,
zjeví se zdroj.

Ale neupínejte se k němu.

Skutečnost, Tao...

není jen jedna či dvě...

Ramana Maharši pravil:

„Je jen jedno Já.

Jestli je omezené, jde o ego.

Pokud je neomezené,
je nekonečné a skutečné."

Pokud věříte tomu,
co říkáme, tak vám to ušlo.

To platí i pokud tomu nevěříte.

Věřit či nevěřit jsou konstrukty mysli.

Vyžadují vhled.

Ale pokud zahájíte sebedotazování,

prozkoumání sebepozornosti,

pátrání po tom, Kdo pozoruje...

Pokud jste ochotni žít podle
principu vyšší vůle...

Pokud se chcete vydat
za hranice neznáma,

pak možná pochopíte,
kam tím vším mířím.

Pak sami zakusíte

mystérium a krásu prostého bytí.

Existuje možnost jiného života.

Existuje něco posvátného
a nevysvětlitelného,

co můžete objevit
v hlubinách klidu vašeho Já.

Mimo představy, dogmata.

Mimo podmíněných činností
a veškerých představ.

Nedosáhnete toho díky návodu,
rituálem či cvičením.

Není tu „jak“, není v tom systém.

Žádná zkratka.

Jak praví zen.

Je to objevení původní tváře
ještě před vaším narozením.

Není to o tom,
přidat k vašemu Já něco navíc.

Ale dosáhnout prozření.

Prozření, které prohlédne
iluzi vašeho Já.

Život zůstane nenaplněn

a srdce bude toužit.

Do doby, než vyřeší záhadu
přesahující jméno a tvar.

UPOKOJTEŽ SE, A VĚZTE, ŽEŤ JSEM JÁ BŮH
ŽALM 46:10

K PROŽITKU PRAVÉHO JÁ
STAČÍ ZŮSTAT KLIDNÝ

RAMANA MAHARŠI

V TICHU SRDCE K TOBĚ PROMLUVÍ NEJVYŠŠÍ
A DOVEDE TĚ K TVÉMU CÍLI

MIRRA ALFASSA, MATKA

PŘESTANTĚ PŘEMÝŠLET
NECHTE MYSL SPOČINOUT

DESET TISÍC VĚCÍ VZNIKNE A ZANIKNE,
ZATÍMCO JÁ SLEDUJE JEJICH NÁVRAT

VYROSTOU A PROSPÍVAJÍ
A PAK SE NAVRÁTÍ KE ZDROJI

NÁVRAT KE ZDROJI JE NALEZENÍM KLIDU,
CESTOU TAO - LAO-C´

ČERPEJTE Z KLIDU
ZAMEŘTE POZORNOST DOVNITŘ

A UPNĚTE MYSL K SOBĚ

TAM NAJDETE MOUDROST, KTEROU HLEDÁTE
- BHAGAVAD GITA

VAŠE NEJVNITŘNĚJŠÍ VĚDOMÍ VLASTNÍHO JÁ,

VĚDOMÍ TOHO, ČÍM JSTE,
JE NEODDĚLITELNÉ OD TICHA.

TEN POCIT JÁ JSEM,
KTERÝ JE HLUBŠÍ NEŽ JMÉNO A FORMA.

- ECKHART TOLLE

NIC NENÍ BLÍŽE BOHU NEŽ KLID
- MISTR EKHART

V TICHOSTI MYSLI SPATŘIL JSEM SÁM SEBE,

JAKÝ VE SKUTEČNOSTI JSEM:
NIČÍM NEOMEZENÝ

- NISARGADATTA MAHARADŽ

NECHŤ TĚ TICHO DOVEDE K PODSTATĚ ŽIVOTA
- RUMI

SLYŠELI JSTE O JAK,
JÁ VÍM O TOM OSTATÍM.

RABIA BASRI (ŽENSKÁ SUFISTICKÁ SVATÁ)

TAJEMSTVÍ PŘÍSTUPNOSTI
MUSÍME HLEDAT V TICHU - ZHOU XUANJING

ÚPLNĚ ZTIŠENÍ MYSLI JE NEVÍDANÁ VĚC

JE KŘEHKÁ, AKTIVNÍ, ŽIVÁ,
VĚDOMA SI KAŽDÉHO DALŠÍHO IMPULZU

PŘESTO NAPROSTO NEHYBNÁ
- DŽIDDÚ KRIŠNAMÚRTI

SAMÁDHI - ČAST 2.
Přeložil Blacklanner

...