-
Forreste...
-
bál jsi se ve Vietnamu?
-
Ano.
-
Tedy, já...
-
Já nevím.
-
Občas přestalo pršet
-
dost dlouho na to,
aby mohly být vidět hvězdy...
-
a tehdy to bylo krásné.
-
Bylo to jako
před tím než jde slunce spát
-
dolů za obzor.
-
Vždy tam byly miliony bublinek
na hladině...
-
jako horská řeka.
-
Hladina se leskla tak, Jenny,
-
že to vypadalo jako dvě nebe
-
jedno na druhém.
-
A potom poušť,
když vycházelo slunce...
-
Nedokázal jsem rozpoznat
-
kde končilo nebe
a kde začínala země.
-
Bylo to tak nádherné.
-
Přála bych si
abych tam mohla být s tebou.
-
Byla jsi.
-
Miluji tě.
-
Zemřela jsi Nedělního rána.
-
A já jsem tě pochoval
tady pod naším stromem.
-
A potom jsem ten dům
tvého otce
-
srovnal se zemí.
-
Máma...
-
vždycky říkala
-
že umírání je součást života.
-
Přál bych si aby nebylo.
-
Malý Forrest...
-
si vede dobře.
-
„Ale...“
-
Brzy půjde znovu do školy,
-
a...
-
a já mu dělám snídani, oběd a večeři
-
každý den.
-
Dohlížím na to aby...
-
si česal vlasy
-
a čistil si každý den zuby.
-
Učím ho hrát Ping-Pong.
-
Jde mu to opravdu dobře.
-
Uh, Forreste, jsi na řadě.
-
Uhh!
-
Hodně rybaříme.
-
A každou noc,
mu čtu knihu.
-
Je tak chytrý, Jenny.
-
Byla bys na něj tak pyšná.
-
Já jsem.
-
On ti napsal dopis.
-
A řekl abych si ho nečetl.
Že není pro mě,
-
tak já ho tady pro tebe nechám.
-
Jenny...
-
Já nevím
jestli měla Máma pravdu
-
nebo jestli... to je
Poručík Dan.
-
Nevím...
-
jestli my oba máme...
-
osud...
-
nebo jestli my všichni prostě plaveme
okolo náhod
-
po větru...
-
Ale já... já si myslím...
-
možná je to obojí.
-
Možná se obojí děje v ten samý čas.
-
Ale chybíš mi Jenny.
-
Pokud bys cokoliv potřebovala
-
Nebudu daleko.
Film & TV