< Return to Video

Alain de Botton: Vlídnější, laskavější filozofie úspěchu

  • 0:00 - 0:03
    Kariérní krize mě přepadají běžně,
  • 0:03 - 0:05
    dost často v neděli odpoledne,
  • 0:05 - 0:07
    jakmile začne zapadat slunce
  • 0:07 - 0:10
    a propast mezi tím, v co pro sebe doufám,
  • 0:10 - 0:14
    a realitou, se začne prohlubovat tak bolestně,
  • 0:14 - 0:17
    že nakonec obvykle brečím do polštáře.
  • 0:17 - 0:19
    Mluvím o tom,
  • 0:19 - 0:22
    mluvím o tom, protože si myslím, že to není jen osobní problém.
  • 0:22 - 0:24
    A můžete si myslet, že se pletu.
  • 0:24 - 0:26
    Ale domnívám se, že žijeme v době, kdy jsou naše životy běžně
  • 0:26 - 0:28
    narušovány kariérními krizemi,
  • 0:28 - 0:30
    momenty, ve kterých se všechno, co jsme si mysleli, že víme
  • 0:30 - 0:32
    o svých životech a o svých kariérách
  • 0:32 - 0:36
    střetává s, určitým způsobem děsivou, realitou.
  • 0:36 - 0:39
    V dnešní době je možná lehčí než kdy dřív žít si slušně.
  • 0:39 - 0:42
    A je možná těžší než kdy dřív
  • 0:42 - 0:45
    zůstat v klidu, vyhnout se kariérní úzkosti.
  • 0:45 - 0:47
    Rád bych se nyní zaměříl
  • 0:47 - 0:49
    na některé z důvodů,
  • 0:49 - 0:52
    proč v nás naše kariéry vzbuzují úzkost.
  • 0:52 - 0:54
    Proč jsme obětmi těchto kariérních krizí
  • 0:54 - 0:58
    a vzlykáme doma do polštářů.
  • 0:58 - 1:01
    Jedním z možných důvodů proč trpíme je,
  • 1:01 - 1:03
    že jsme opklopeni snoby.
  • 1:03 - 1:06
    A teď mám do určité míry špatnou zprávu,
  • 1:06 - 1:09
    především pro kohokoliv, kdo dorazil do Oxfordu z ciziny.
  • 1:09 - 1:11
    Snobství je opravdový problém.
  • 1:11 - 1:13
    Protože občas si někteří lidé mimo Velkou Británii představují,
  • 1:13 - 1:15
    že snobství je typicky britským fenoménem,
  • 1:15 - 1:18
    zaměřeným na venkovská sídla a tituly.
  • 1:18 - 1:20
    Ta špatná zpráva je, že to není pravda.
  • 1:20 - 1:22
    Snobství je světový fenomén.
  • 1:22 - 1:24
    Jsme světová organizace. A je to světový fenomén.
  • 1:24 - 1:26
    Existuje. Co je to snob?
  • 1:26 - 1:29
    Snob je kdokoliv, kdo si z vás vezme malý kousek,
  • 1:29 - 1:32
    a z něj si vytvoří kompletní představu o tom, kdo jste.
  • 1:32 - 1:34
    To je snobství.
  • 1:34 - 1:36
    A převládající typ snobství,
  • 1:36 - 1:38
    který dnes existuje, je pracovní snobství.
  • 1:38 - 1:40
    Potká vás to hned v prvních minutách strávených na večírku,
  • 1:40 - 1:43
    kdy vám někdo položí tu kultovní otázku
  • 1:43 - 1:46
    počátku 21. století -- "Co děláte?"
  • 1:46 - 1:48
    A na základě toho, jak tuto otázku zodpovíte,
  • 1:48 - 1:50
    jsou lidé buď neuvěřitelně nadšeni, že vás vidí,
  • 1:50 - 1:52
    nebo se podívají na hodinky a s omluvou se odporoučí.
  • 1:52 - 1:53
    (Smích)
  • 1:53 - 1:56
    No a opakem snoba je vaše máma.
  • 1:56 - 1:58
    (Smích)
  • 1:58 - 2:01
    Ne nutně vaše máma, nebo ta moje.
  • 2:01 - 2:03
    Nicméně, ideální máma.
  • 2:03 - 2:05
    Někdo, komu nezáleží na vašich úspěších.
  • 2:05 - 2:07
    Bohužel, většina lidí nejsou naše mámy.
  • 2:07 - 2:10
    Pro většinu lidí existuje jasně daná souvztažnost mezi časem,
  • 2:10 - 2:12
    a, řekněme, láskou, nikoliv romantickou láskou,
  • 2:12 - 2:14
    i když ta se také počítá,
  • 2:14 - 2:16
    ale láskou obecně, respektem,
  • 2:16 - 2:19
    který nám jsou ochotni věnovat, který se striktně zakládá
  • 2:19 - 2:21
    na naší pozici ve společenské hierarchii.
  • 2:21 - 2:24
    A to je velká část důvodu, proč nám tolik záleží na našich kariérách.
  • 2:24 - 2:28
    A stejně tak i na hmotných statcích.
  • 2:28 - 2:31
    Víte, často slyšíme, že žijeme ve velmi materialistických časech,
  • 2:31 - 2:33
    že jsme všichni hrabiví lidé.
  • 2:33 - 2:35
    Nemyslím si, že bychom byli nějak zvlášť materialističtí.
  • 2:35 - 2:37
    Myslím si, že žijeme ve společnosti,
  • 2:37 - 2:39
    která zkrátka propojila určité emoční odměny
  • 2:39 - 2:42
    se získáváním hmotných statků.
  • 2:42 - 2:45
    A to, co doopravdy chceme, nejsou věci. Jsou to ty odměny.
  • 2:45 - 2:47
    A to je nový způsob vnímání luxusního zboží.
  • 2:47 - 2:49
    Až příště uvidíte někoho ve Ferrari,
  • 2:49 - 2:51
    nemyslete si, "Tohle je někdo, kdo je chamtivý."
  • 2:51 - 2:54
    Myslete si, "Tohle je někdo neuvěřitelně zranitelný, kdo potřebuje lásku."
  • 2:54 - 2:59
    Jinými slovy -- (Smích)
  • 2:59 - 3:01
    sympatizujte, místo abyste opovrhovali.
  • 3:01 - 3:03
    Jsou i jiné důvody --
  • 3:03 - 3:04
    (Smích)
  • 3:04 - 3:06
    Jsou i jiné důvody, proč je dnes možná těžší
  • 3:06 - 3:08
    cítit se klidně.
  • 3:08 - 3:11
    Jeden z nich, a je to paradoxní, protože vychází z něčeho, co je vlastně hezké,
  • 3:11 - 3:14
    je naděje, kterou chováme pro svoje kariéry.
  • 3:14 - 3:16
    Nikdy předtím nebylo tak vysoké očekávání
  • 3:16 - 3:19
    toho, čeho mohou za svůj život lidské bytosti dosáhnout.
  • 3:19 - 3:22
    Z mnoha zdrojů slyšíme, že kdokoliv může dosáhnout čehokoliv.
  • 3:22 - 3:24
    Pohřbili jsme kastovní systém.
  • 3:24 - 3:26
    Nyní žijeme v systému, ve kterém může každý vystoupat
  • 3:26 - 3:28
    na jakoukoliv pozici, která se mu zlíbí.
  • 3:28 - 3:30
    A to je krásná představa.
  • 3:30 - 3:34
    K ní se váže určitá duchovní rovnost. Všichni jsme si v podstatě rovni.
  • 3:34 - 3:36
    Neexistují žádné striktně definované
  • 3:36 - 3:38
    typy hierarchií.
  • 3:38 - 3:40
    A tím vzniká jeden opravdu velký problém.
  • 3:40 - 3:42
    Ten problém se jmenuje závist.
  • 3:42 - 3:45
    Závist, mluvit o závisti je velké tabu,
  • 3:45 - 3:48
    ale jestli je v moderní společnosti nějaká převládající emoce, je to závist.
  • 3:48 - 3:52
    A je provázaná s tou duchovní rovností. Dovolte, abych to vysvětlil.
  • 3:52 - 3:55
    Myslím, že by bylo velice neobvyklé, kdyby někdo tady, nebo někdo z diváků,
  • 3:55 - 3:57
    záviděl anglické královně.
  • 3:57 - 4:00
    Přestože je o hodně bohatší než kdokoliv z vás.
  • 4:00 - 4:03
    A má obrovský barák.
  • 4:03 - 4:07
    Důvod, proč jí nezávidíte je, že je příliš divná.
  • 4:07 - 4:09
    Je prostě moc divná.
  • 4:09 - 4:11
    Nedokážeme se s ní ztotožnit. Srandovně mluví.
  • 4:11 - 4:13
    Pochází z divného prostředí.
  • 4:13 - 4:17
    Neumíme se s ní ztotožnit. A když se s někým neumíte ztotožnit, nezávidíte mu.
  • 4:17 - 4:20
    Čím blíž si dva lidé jsou, věkem, zázemím,
  • 4:20 - 4:23
    procesem identifikace, tím vyšší je riziko závisti.
  • 4:23 - 4:26
    Což je mimochodem důvod, proč by nikdo z vás neměl chodit na třídní srazy.
  • 4:26 - 4:29
    Protože neexistuje výmluvnější referenční bod
  • 4:29 - 4:31
    než lidé, se kterými jste chodili do školy.
  • 4:31 - 4:34
    Ale problém moderní společnosti je, obecně, že mění celý svět
  • 4:34 - 4:36
    ve školu. Každý nosí džíny, všichni jsou stejní.
  • 4:36 - 4:38
    Jenže nejsou.
  • 4:38 - 4:41
    Takže tu je duch rovnosti a hluboká nerovnost zároveň.
  • 4:41 - 4:44
    Což vyvolává -- může vyvolávat velmi stresující situaci.
  • 4:44 - 4:46
    V dnešní době je zhruba stejně nepravděpodobné,
  • 4:46 - 4:48
    že byste se stali stejně slavnými a bohatými jako Bill Gates,
  • 4:48 - 4:50
    jako bylo v 17. století nepravděpodobné,
  • 4:50 - 4:53
    že byste povýšili do řad francouzské aristokracie.
  • 4:53 - 4:55
    Ale pointa je, že nám to tak nepřipadá.
  • 4:55 - 4:58
    Časopisy a jiná média se nám snaží namluvit,
  • 4:58 - 5:01
    že pokud máte vůli, pár bystrých nápadů ohledně technologie
  • 5:01 - 5:05
    a garáž, můžete také odstartovat něco významného.
  • 5:05 - 5:06
    (Smích)
  • 5:06 - 5:09
    A důsledky tohoto problému můžeme pozorovat v knihkupectvích.
  • 5:09 - 5:12
    Když přijdete do knihkupectví a prohlédnete si oddělení osobního růstu,
  • 5:12 - 5:14
    sám to občas dělám,
  • 5:14 - 5:16
    pokud analyzujete knihy o osobním růstu, které jsou vydávány
  • 5:16 - 5:18
    v dnešním světě, zjistíte, že existují dva základní typy.
  • 5:18 - 5:21
    První říká, "Dokážeš to! Zvládneš to! Nic není nemožné!"
  • 5:21 - 5:24
    A druhý vám pomáhá vyrovnat se
  • 5:24 - 5:27
    s tím, čemu se taktně říká "nízké sebevědomí,"
  • 5:27 - 5:29
    anebo netaktně -- "když jste se sebou hodně nespokojení."
  • 5:29 - 5:31
    Existuje faktická souvztažnost
  • 5:31 - 5:35
    mezi společností, která lidem tvrdí, že dokáží cokoliv
  • 5:35 - 5:37
    a výskytem nízkého sebevědomí.
  • 5:37 - 5:39
    A to je další příklad toho, jak se něco, co je docela pozitivní,
  • 5:39 - 5:41
    může ošklivě zvrtnout.
  • 5:41 - 5:44
    Existuje další důvod, proč dnes můžeme pociťovat více úzkosti
  • 5:44 - 5:48
    ve spojení s našimi kariérami, naším postavením v současném světě.
  • 5:48 - 5:50
    A opět je to spojené s něčím hezkým.
  • 5:50 - 5:53
    Ta hezká věc se jmenuje meritokracie.
  • 5:53 - 5:55
    Každý, všichni politici nalevo i napravo,
  • 5:55 - 5:57
    souhlasí, že je meritokracie skvělá věc
  • 5:57 - 6:01
    a že bychom se měli snažit učinit své společnosti co nejvíc meritokratické.
  • 6:01 - 6:05
    Jinými slovy, co je to meritokratická společnost?
  • 6:05 - 6:07
    Meritokratická společnost je ta, ve které se,
  • 6:07 - 6:09
    pokud máte talent a vůli a dovednosti,
  • 6:09 - 6:11
    dostanete na vrchol. Nic by vás nemělo držet zpátky.
  • 6:11 - 6:14
    Což je krásná představa. Problém je,
  • 6:14 - 6:16
    že pokud doopravdy věříte ve společnost,
  • 6:16 - 6:19
    ve které se ti, kteří si zaslouží dostat na vrchol, dostanou na vrchol,
  • 6:19 - 6:22
    věříte zároveň i v něco o dost ošklivějšího --
  • 6:22 - 6:25
    věříte ve společnost, ve které ti, kteří si zaslouží klesnout ke dnu,
  • 6:25 - 6:28
    klesnou ke dnu a zůstanou tam.
  • 6:28 - 6:31
    Jinými slovy, vaše pozice v životě se začne jevit nikoliv náhodná,
  • 6:31 - 6:33
    ale zcela zasloužená.
  • 6:33 - 6:36
    Což způsobuje, že se neúspěch zdá o hodně drtivější.
  • 6:36 - 6:38
    Víte, ve středověku, v Anglii,
  • 6:38 - 6:40
    když jste potkali velmi chudého člověka,
  • 6:40 - 6:43
    popsali jste ho jako "nešťastníka."
  • 6:43 - 6:47
    Doslova jako někoho, kdo neměl štěstí -- nešťastníka.
  • 6:47 - 6:49
    V dnešní době, především v USA,
  • 6:49 - 6:51
    pokud potkáte někoho ze spodních vrstev,
  • 6:51 - 6:54
    možná ho nepěkně označíte za "lůzra."
  • 6:54 - 6:57
    Mezi "nešťastníkem" a "lůzrem" je veliký rozdíl.
  • 6:57 - 7:00
    Poukazuje to na 400 let vývoje ve společnosti,
  • 7:00 - 7:03
    na to, kdo je dnes podle nás zodpovědný za naše životy.
  • 7:03 - 7:06
    Už to nejsou bohové, jsme to my. My držíme volant.
  • 7:06 - 7:08
    Což je vzrušující, pokud se vám daří,
  • 7:08 - 7:10
    a zdrcující, pokud ne.
  • 7:10 - 7:13
    V nejhorších případech to vede, podle analýzy sociologů,
  • 7:13 - 7:17
    jako je Emil Durkheim, ke zvýšené míře sebevražd.
  • 7:17 - 7:20
    Sebevraždy jsou ve vyvinutých, individualistických zemích častější
  • 7:20 - 7:22
    než kdekoliv jinde na světě.
  • 7:22 - 7:24
    A jednou z příčin toho je, že si lidé berou všechno, co se jim stane,
  • 7:24 - 7:26
    strašně osobně.
  • 7:26 - 7:30
    Jejich úspěchy jim patří. Ale stejně tak jim patří jejich prohry.
  • 7:30 - 7:32
    Existuje vůbec úleva od některých z těch tlaků,
  • 7:32 - 7:34
    které jsem právě popisoval?
  • 7:34 - 7:36
    Myslím, že existuje. A několik z nich bych rád zmínil.
  • 7:36 - 7:38
    Vezměte si meritokracii.
  • 7:38 - 7:41
    Názor, že si každý zaslouží dostat se tam, kam se dostal.
  • 7:41 - 7:44
    Domnívám se, že je to bláznivý názor, dočista bláznivý.
  • 7:44 - 7:46
    Podpořím kteréhokoliv politika, levicového i pravicového,
  • 7:46 - 7:48
    s jakýmkoliv slušným meritokrackým názorem.
  • 7:48 - 7:50
    Jsem meritokrat, tak to zkrátka je.
  • 7:50 - 7:52
    Ale myslím si, že je šílené věřit, že kdy budeme
  • 7:52 - 7:56
    tvořit společnost, která je nefalšovaně meritokratická. To je nemožný sen.
  • 7:56 - 7:58
    Představa, že vytvoříme společnost,
  • 7:58 - 8:00
    ve které jsou všichni ohodnoceni --
  • 8:00 - 8:02
    ti dobří jsou nahoře a ti mizerní dole,
  • 8:02 - 8:04
    a všechno je přesně tak, jak to má být -- to je nemožné.
  • 8:04 - 8:06
    Na to je tu zkrátka příliš mnoho náhodných vlivů.
  • 8:06 - 8:08
    Náhody, náhody při narození,
  • 8:08 - 8:11
    náhody, kdy vám něco spadne na hlavu, nemoce, atd.
  • 8:11 - 8:13
    Nikdy je nebudeme moci ohodnotit.
  • 8:13 - 8:15
    Nikdy nebudeme moci ohodnotit lidi spravedlivě.
  • 8:15 - 8:18
    Napadá mě jeden citát od Sv.Augustina, z "O boží obci,"
  • 8:18 - 8:22
    kde říká, "Je hříchem soudit člověka podle jeho pozice."
  • 8:22 - 8:24
    V moderní angličtině bychom řekli,
  • 8:24 - 8:26
    že je hříchem rozhodovat se, jestli s někým mluvit,
  • 8:26 - 8:28
    na základě jejich vizitky.
  • 8:28 - 8:30
    Na pozici by nemělo záviset.
  • 8:30 - 8:32
    A podle Sv. Augustina
  • 8:32 - 8:34
    má pouze Bůh právo kohokoliv soudit.
  • 8:34 - 8:36
    A udělá to v Soudný den,
  • 8:36 - 8:38
    s anděly a trubkami a nebesa se otevřou.
  • 8:38 - 8:41
    Šílená představa, pokud jste sekularisté, jako já.
  • 8:41 - 8:43
    Přesto má ta představa něco do sebe.
  • 8:43 - 8:47
    Jinými slovy, dvakrát měřte, než začnete ostatní soudit.
  • 8:47 - 8:50
    Nemusíte nutně znát něčí pravou hodnotu.
  • 8:50 - 8:52
    Je to jejich skrytá část.
  • 8:52 - 8:55
    A neměli bychom se chovat, jako že o nich víme všechno.
  • 8:55 - 8:58
    Existuje další zdroj útěchy.
  • 8:58 - 9:01
    Když přemýšlíme nad selháním v životě a prohře,
  • 9:01 - 9:03
    jeden z důvodů, proč se selhání bojíme, je nejen
  • 9:03 - 9:05
    ztráta příjmu nebo statutu.
  • 9:05 - 9:09
    To, čeho se bojíme, je mínění a posměch druhých. A ten existuje.
  • 9:09 - 9:11
    Víte, prvořadým zdrojem posměchu
  • 9:11 - 9:13
    jsou v současnosti noviny.
  • 9:13 - 9:15
    A když otevřete kterýkoliv den v týdnu noviny,
  • 9:15 - 9:17
    jsou plné zpráv o lidech, kteří si zbabrali život.
  • 9:17 - 9:20
    Spali se špatným člověkem. Užívali špatnou látku.
  • 9:20 - 9:22
    Nechali projít špatný zákon. Zkrátka cokoliv.
  • 9:22 - 9:25
    A teď jsou vhodným terčem k posměchu.
  • 9:25 - 9:28
    Jinými slovy to projeli. A můžeme je označit za "lůzry."
  • 9:28 - 9:30
    No a existuje nějaká alternativa?
  • 9:30 - 9:32
    Myslím, že nám západní tradice nabízí jednu skvělou alternativu.
  • 9:32 - 9:35
    A tou je tragédie.
  • 9:35 - 9:38
    Tragické umění, jaké vznikalo v divadlech starověkého Řecka,
  • 9:38 - 9:40
    v pátém století př.n.l., bylo v podstatě formou umění,
  • 9:40 - 9:43
    jejíž podstatou bylo ukazovat, jak lidé selhávají.
  • 9:43 - 9:47
    A mělo pro ně určitou míru sympatie,
  • 9:47 - 9:51
    kterou bychom v běžném životě mnohdy nenašli.
  • 9:51 - 9:52
    Vzpomínám si, že jsem nad tím před pár lety přemýšlel.
  • 9:52 - 9:54
    A šel jsem si přečíst "The Sunday Sport,"
  • 9:54 - 9:57
    to je bulvární plátek, který vám nedoporučuji začít číst,
  • 9:57 - 9:59
    pokud ho ještě neznáte.
  • 9:59 - 10:01
    Tak jsem si s nimi šel promluvit
  • 10:01 - 10:04
    o některých z nejvýznamnějších tragédií západního umění.
  • 10:04 - 10:06
    A chtěl jsem vidět, jak by se chopili koster
  • 10:06 - 10:09
    některých příběhů, kdyby je dostali jako novinovou zprávu
  • 10:09 - 10:12
    ke zpracování, o sobotním odpoledni.
  • 10:12 - 10:14
    Tak jsem jim vyprávěl o Othellovi. Neznali to, ale byli tím fascinováni.
  • 10:14 - 10:15
    (Smích)
  • 10:15 - 10:18
    Tak jsem je poprosil, aby vytvořili titulek k Othellově příběhu.
  • 10:18 - 10:21
    Přišli s nápisem "Poblouzněný přistěhovalec zabil senátorovu dceru"
  • 10:21 - 10:23
    přes celou stránku.
  • 10:23 - 10:25
    Dal jsem jim zápletku Madam Bovaryové.
  • 10:25 - 10:27
    Opět kniha, která jim učarovala.
  • 10:27 - 10:32
    A napsali, "Nevěrnice shopaholička spolykala arzen po odhalení zpronevěry"
  • 10:32 - 10:33
    (Smích)
  • 10:33 - 10:35
    A můj nejoblíbenější.
  • 10:35 - 10:37
    Oni jsou opravdu svým způsobem geniální.
  • 10:37 - 10:39
    Můj nejoblíbenější je Sofoklův "Král Oidipus."
  • 10:39 - 10:42
    "Sex s matkou ho oslepil"
  • 10:42 - 10:45
    (Smích)
  • 10:45 - 10:47
    (Potlesk)
  • 10:47 - 10:50
    Dalo by se říct, že jeden konec spektra sympatie
  • 10:50 - 10:52
    představují bulvární noviny.
  • 10:52 - 10:55
    A druhý konec spektra tvoří tragédie a tragické umění.
  • 10:55 - 10:57
    Asi se snažím dokázat, že bychom se měli trochu zajímat o to,
  • 10:57 - 10:59
    co se v tragickém umění děje.
  • 10:59 - 11:02
    Bylo by potrhlé nazývat Hamleta "lůzrem."
  • 11:02 - 11:05
    Není "lůzr," přestože to projel.
  • 11:05 - 11:07
    To je podle mě poselství tragédie
  • 11:07 - 11:10
    a důvod, proč je tak moc důležitá.
  • 11:10 - 11:12
    Další věc ohledně moderní společnosti
  • 11:12 - 11:14
    a důvod, proč vyvolává úzkost,
  • 11:14 - 11:17
    je, že v jejím středu není nic, co by nebylo lidské.
  • 11:17 - 11:19
    Jsme první společností, která žije ve světě,
  • 11:19 - 11:22
    kde neuctíváme nic, kromě sebe samých.
  • 11:22 - 11:24
    Hodně si o sobě myslíme. A tak to má být.
  • 11:24 - 11:27
    Dostali jsme lidi na Měsíc. Udělali jsme celou spoustu neobyčejných věcí.
  • 11:27 - 11:29
    A tak máme tendenci uctívat sami sebe.
  • 11:29 - 11:31
    Naši hrdinové jsou lidští hrdinové.
  • 11:31 - 11:33
    To je velmi nová situace.
  • 11:33 - 11:35
    Většina ostatních společností se točila kolem
  • 11:35 - 11:37
    uctívání něčeho nadpřirozeného. Boha,
  • 11:37 - 11:39
    duchů, přírodní síly, vesmíru.
  • 11:39 - 11:42
    Anebo čehokoliv jiného, co se uctívalo.
  • 11:42 - 11:44
    My jsme si tohle tak trochu odvykli.
  • 11:44 - 11:46
    Což je, myslím si, proč nás tolik přitahuje příroda.
  • 11:46 - 11:49
    Ne kvůli našemu zdraví, ačkoliv je to tak často prezentováno.
  • 11:49 - 11:53
    Ale proto, že je to únik z lidského mraveniště.
  • 11:53 - 11:55
    Je to únik před naší vlastní soutěživostí
  • 11:55 - 11:57
    a našimi vlastními dramaty.
  • 11:57 - 11:59
    A to je důvod, proč se rádi díváme na ledovce a oceány,
  • 11:59 - 12:03
    přemýšlíme o Zemi zvnějšku, a tak dále.
  • 12:03 - 12:07
    Rádi se cítíme propojeni s něčím, co není lidské.
  • 12:07 - 12:11
    To je pro nás hluboce důležité.
  • 12:11 - 12:14
    O čem celou dobu doopravdy mluvím, je úspěch a neúspěch.
  • 12:14 - 12:17
    Jednou ze zajímavých věcí na úspěchu je,
  • 12:17 - 12:19
    že si myslíme, že víme, co znamená.
  • 12:19 - 12:21
    Kdybych vám řekl, že za zástěnou je někdo,
  • 12:21 - 12:24
    kdo je velmi, velmi úspěšný, hned by se vynořily určité představy.
  • 12:24 - 12:26
    Mysleli byste si, že ten člověk nejspíš vydělal spoustu peněz,
  • 12:26 - 12:29
    nebo získal věhlas v určitém oboru.
  • 12:29 - 12:31
    Moje osobní teorie úspěchu -- a já jsem někdo,
  • 12:31 - 12:34
    kdo se hodně zajímá o úspěch. Chci být úspěšný.
  • 12:34 - 12:36
    A neustále si říkám, "Jak bych mohl být úspěšnější?"
  • 12:36 - 12:38
    Ale jak stárnu, zároveň se názorově liším
  • 12:38 - 12:40
    v tom, co slovo "úspěch" může znamenat.
  • 12:40 - 12:42
    Tady je vhled, který jsem ohledně úspěchu měl.
  • 12:42 - 12:45
    Nemůžete být úspěšní ve všem.
  • 12:45 - 12:47
    Hodně slýcháme o vyvážení pracovního a soukromého života.
  • 12:47 - 12:50
    Nesmysl. Nemůžete mít všechno. Nemůžete.
  • 12:50 - 12:52
    Čili jakákoliv vize úspěchu
  • 12:52 - 12:54
    musí přiznat, o co přichází,
  • 12:54 - 12:56
    v čem je ta ztráta.
  • 12:56 - 12:59
    A domnívám se, že kdokoliv moudrý přijme fakt,
  • 12:59 - 13:02
    že se vždycky vyskytne oblast, ve které nebudeme úspěšní.
  • 13:02 - 13:04
    U úspěšného života je háček v tom,
  • 13:04 - 13:06
    že většinu času naše představy
  • 13:06 - 13:09
    o tom, co to znamená žít úspěšně, nejsou doopravdy naše.
  • 13:09 - 13:11
    Pochytáváme je od ostatních lidí.
  • 13:11 - 13:13
    Zejména od otců, pokud jste muž.
  • 13:13 - 13:15
    A od matek, pokud jste žena.
  • 13:15 - 13:18
    Psychoanalýza to omílá už asi osmdesát let.
  • 13:18 - 13:21
    A nikdo neposlouchá dost pozorně. Ale já tomu opravdu věřím.
  • 13:21 - 13:23
    Pochytáváme i sdělení
  • 13:23 - 13:25
    ze všeho -- od televize, přes reklamu
  • 13:25 - 13:27
    až po marketing, a tak dále.
  • 13:27 - 13:29
    Jsou to mocné síly,
  • 13:29 - 13:33
    které definují, co chceme a jak sami sebe vnímáme.
  • 13:33 - 13:36
    Když nám řeknou, že bankéřství je velmi vážená profese,
  • 13:36 - 13:38
    spousta z nás chce jít dělat bankéře.
  • 13:38 - 13:41
    Jakmile bankéřství přestane být vážené, ztrácíme o něj zájem.
  • 13:41 - 13:44
    Jsme velmi náchylní k sugesci.
  • 13:44 - 13:47
    Co se snažím prosadit není, že bychom se měli vzdát
  • 13:47 - 13:49
    svých představ o úspěchu.
  • 13:49 - 13:51
    Ale měli bychom se ujistit, že jsou opravdu naše vlastní.
  • 13:51 - 13:53
    Měli bychom se soustředit na svoje představy.
  • 13:53 - 13:56
    A ujistit se, že nám patří,
  • 13:56 - 13:58
    že jsme pravými strůjci svých ambicí.
  • 13:58 - 14:00
    Protože nemít to, co chcete, je samo o sobě dost mizerné.
  • 14:00 - 14:03
    Ale ještě horší je mít představu o tom,
  • 14:03 - 14:06
    co je to, co chcete, a na konci cesty zjistit,
  • 14:06 - 14:09
    že jste vlastně celou dobu toužili po něčem jiném.
  • 14:09 - 14:11
    A tady to ukončím.
  • 14:11 - 14:14
    Ale co bych rád zdůraznil, je to,
  • 14:14 - 14:16
    že -- úspěch, rozhodně ano.
  • 14:16 - 14:18
    Ale pojďme si přiznat zvlášnost některých našich představ.
  • 14:18 - 14:21
    Zkoumejme své představy o úspěchu.
  • 14:21 - 14:25
    Ujistěme se, že jsou ty představy opravdu naše vlastní.
  • 14:25 - 14:27
    Děkuji vám mnohokrát.
  • 14:27 - 14:43
    (Potlesk)
  • 14:43 - 14:45
    Chris Anderson: To bylo fascinující. Jak zkombinujete
  • 14:45 - 14:50
    fakt, že někdo --
  • 14:50 - 14:53
    že je špatné někoho nazývat "lůzrem,"
  • 14:53 - 14:57
    s populárním názorem, že má člověk vzít život do vlastních rukou?
  • 14:57 - 15:00
    A společnost, která to podporuje,
  • 15:00 - 15:03
    přece musí mít nějaké vítěze a poražené.
  • 15:03 - 15:06
    Alain de Botton: Ano. Myslím si, že jsem chtěl zdůraznit
  • 15:06 - 15:08
    pouze tu náhodnost procesu výhry a prohry.
  • 15:08 - 15:10
    Protože se dnes tolik klade důraz
  • 15:10 - 15:12
    na všeobjímající spravedlnost.
  • 15:12 - 15:14
    A politici neustále hovoří o spravedlnosti.
  • 15:14 - 15:17
    Já ve spravedlnost pevně věřím. Akorát si myslím, že je to nemožné.
  • 15:17 - 15:19
    Že bychom měli dělat, co je v našich silách,
  • 15:19 - 15:21
    snažit se, jak to jen jde.
  • 15:21 - 15:23
    Ale přes to všechno bychom si měli pamatovat,
  • 15:23 - 15:26
    že ať už máme před sebou kohokoliv, tak cokoliv, co se jim v životě přihodilo,
  • 15:26 - 15:29
    v sobě mělo převládající prvek náhody.
  • 15:29 - 15:31
    Tomu se snažím nechat prostor.
  • 15:31 - 15:33
    Protože jinak se může atmosféra proměnit ve velmi klaustrofobní.
  • 15:33 - 15:35
    Chris Anderson: Respektive, věříte, že lze zkombinovat
  • 15:35 - 15:37
    vaši vlídnější, laskavější filozofii práce
  • 15:37 - 15:41
    s úspěšným hospodářstvím?
  • 15:41 - 15:43
    Anebo myslíte, že to nejde?
  • 15:43 - 15:45
    Nebo že na něm tolik nezáleží, že to moc řešíme?
  • 15:45 - 15:48
    Alain de Botton: Noční můrou je představa,
  • 15:48 - 15:52
    že strašit lidi je nejlepší způsob, jak je donutit pracovat.
  • 15:52 - 15:55
    A že čím krutější je prostředí,
  • 15:55 - 15:57
    tím spíš to bude pro lidi výzva.
  • 15:57 - 16:01
    Zkuste si představit, jak by vypadal váš ideální táta.
  • 16:01 - 16:04
    Je to někdo, kdo je tvrdý a laskavý zároveň.
  • 16:04 - 16:06
    A mezi tím je opravdu tenká dělící čára.
  • 16:06 - 16:10
    Potřebujeme otce, tedy, příkladné otcovské postavy ve společnosti,
  • 16:10 - 16:12
    aby se vyhýbali těmto dvěma extrémům.
  • 16:12 - 16:16
    Jsou to autoritářský, disciplinární postoj na jedné straně
  • 16:16 - 16:20
    a na druhé straně ten laxní, bez pravidel.
  • 16:20 - 16:22
    Chris Anderson: Alain de Botton.
  • 16:22 - 16:24
    Alain de Botton: Děkuji vám mnohokrát.
  • 16:24 - 16:34
    (Potlesk)
Title:
Alain de Botton: Vlídnější, laskavější filozofie úspěchu
Speaker:
Alain de Botton
Description:

Alain de Botton zkoumá naše představy o úspěchu a neúspěchu -- a rozebírá doměnky, na kterých se tato označení zakládají. Je úspěch vždy zasloužený? A neúspěch? Vzletnými argumenty se nás snaží přesvědčit, abychom se přenesli přes snobství a našli opravdové zalíbení ve své práci.

more » « less
Video Language:
English
Team:
closed TED
Project:
TEDTalks
Duration:
16:39
Dora Pruzincova added a translation

Czech subtitles

Revisions