Malte Spitz: Vaše telefonní společnost se dívá

Jaké údaje vaše telefonní společnost shromažďuje? Malte Spitz neměl mnoho obav, když požádal svého operátora v Německu, aby s ním sdílel informace, které o něm uložil. Po několika nezodpovězených požadavcích a žalobě Spitz obdržel 35,830 řádků čísel – detailní, téměř minutu po minutě vedený účet mapující půl roku jeho života.

Dobrý den. Tohle je můj mobilní telefon.

Mobilní telefon může změnit váš život,

mobilní telefon vám dává osobní svobodu.

S mobilem

můžete vyfotit zločin proti lidskosti v Sýrii.

S mobilem

můžete poslat zprávu na Twitter

a začít protest v Egyptě.

A s mobilem

můžete nahrát píseň, nahrát ji na

SoundCloud a stát se slavnými.

Tohle vše je možné s vaším mobilem.

Jsem ročník 1984

a žiji v Berlíně.

Pojďme nazpět do této doby, do tohoto města.

Zde můžete vidět,

jak se statisíce lidí

postavily a protestovaly za změnu.

Tohle je podzim 1989

a představte si, že všichni ti lidé vystupující

a protestující za změnu by měli

v kapse mobilní telefon.

Kdo z vás má s sebou v téhle místnosti mobil?

Zvedněte jej.

Zvedněte své telefony, zvedněte své telefony!

Zvedněte je. Android, Blackberry, wow.

To je dost. Skoro každý má dnes mobil.

Ale já dnes budu mluvit o sobě a svém mobilním telefonu

a jak změnil můj život.

A budu mluvit o tomhle.

Tohle je 35,830 řádků informací.

Nezpracované údaje.

A proč tam jsou tyto informace?

Protože v létě 2006

Evropská komise předložila směrnici.

Tato směrnice je nazvána Směrnice o uchovávání údajů.

Tato směrnice říká, že každá telefonní společnost v Evropě,

každá internet poskytující společnost po celé Evropě,

musí uchovávat široké spektrum informací o uživatelích.

Kdo komu volá? Kdo komu posílá email?

Kdo komu posílá textovou zprávu?

A jestliže používáte svůj mobil, tak kde se nacházíte.

Všechny tyto informace jsou uchovávány nejméně šest měsíců,

až po dva roky vaší telefonní společností

nebo vaším poskytovatelem internetových služeb.

A po celé Evropě lidé vystoupili a řekli,

"My tohle nechceme."

Řekli: My nechceme tohle uchovávání dat.

My chceme v digitálním věku sebeurčení

a nechceme, aby o nás telefonní a internetové společnosti

musely uchovávat všechny tyto informace.

Byli to právníci, novináři, kněží,

všichni řekli: "My tohle nechceme."

A zde můžete vidět, jak desetitisíce lidí

vyšly do ulic Berlína a řekly,

"Svobodu, ne strach."

A někteří dokonce řekli: Tohle by bylo Stasi 2.0.

Stasi byla tajná policie ve Východním Německu.

A ptám se také sám sebe, opravdu to funguje?

Můžou o nás doopravdy uchovávat všechny tyto informace?

Pokaždé, když použiji svůj mobil?

Tak jsem požádal mou telefonní společnost, Deutsche Telekom,

která byla tou dobou největší telefonní společností v Německu,

a požádal jsem je: Prosím,

pošlete mi všechny informace, které jste o mně uložili.

A požádal jsem je poprvé, požádal jsem je znovu

a nedostal jsem žádnou skutečnou odpověď. Byly to jen bla bla odpovědi.

Ale pak jsem řekl: Já tyhle informace chci mít,

protože to je můj život, co protokolujete.

Tak jsem se rozhodl proti nim podat žalobu,

protože jsem chtěl tyto informace mít.

Ale Deutsche Telekom řekla: Ne,

my vám tyto informace nevydáme.

Takže nakonec jsem s nimi měl dohodu.

Já stáhnu žalobu

a oni mi zašlou informace, které žádám.

Protože mezitím

Spolkový ústavní soud rozhodl,

že provedení této směrnice EU

v německém zákoně bylo protiústavní.

Takže jsem obdržel tuto ošklivou hnědou obálku

s CD uvnitř.

A na CD bylo toto.

Třicet pět tisíc osm set třicet řádků informací.

Nejdříve, když jsem to uviděl, jsem si řekl, dobře,

je to obrovský soubor. Dobře.

Ale po chvíli jsem si uvědomil,

že tohle je můj život.

Tohle je šest měsíců mého života,

v tomto souboru.

Takže jsem byl trošku skeptický, co s tím mám dělat?

Protože můžete vidět, kde se nacházím,

kde v noci spím,

co dělám.

Ale pak jsem si řekl, chci s těmito informacemi vyjít ven.

Chci je zveřejnit.

Protože chci ukázat lidem, co uchovávání údajů znamená.

Takže jsem společně s Zeit Online a Open Data City udělal toto.

Tohle je vizualizace šesti měsíců mého života.

Můžete přibližovat a oddalovat,

můžete převíjet zpátky a rychle posouvat vpřed.

Můžete vidět každý krok, který udělám.

A můžete dokonce vidět,

jak jedu z Frankfurtu vlakem

do Kolína nad Rýnem a jak často mezitím volám.

Tohle vše je s touto informací možné.

To je trošku děsivé.

Ale není to jen o mně.

Je to o nás všech.

Zaprvé, je to jen jako, já zavolám své ženě a ona zavolá mně

a párkrát spolu mluvíme.

A pak tu jsou někteří přátelé, co mi volají,

a co volají jeden druhému.

A po chvíli vy voláte vám

a vy voláte vám a máte tuhle velkou

komunikační síť.

Ale můžete vidět, jak vaši lidé navzájem komunikují,

kdy si volají, kdy jdou spát.

Můžete vidět tohle všechno.

Můžete vidět centra, kdo je ve skupině vedoucím.

Pokud máte přístup k těmto informacím,

můžete vidět, co dělá vaše společnost.

Pokud máte přístup k těmto informacím,

můžete kontrolovat společnost.

Tohle je plán pro země jako je Čína nebo Írán.

Tohle je plán jak zkoumat společnost,

protože víte, kdo s kým mluví,

kdo komu posílá e-mail, tohle všechno je možné,

pokud máte přístup k těmto informacím.

A tyto informace jsou v Evropě uloženy nejméně

šest měsíců – až po dva roky.

Jak jsem řekl na začátku,

představte si, že všichni ti lidé v ulicích Berlína

na podzim 1989

by měli v kapse mobil.

A Stasi by věděla, kdo se podílel na tomto protestu,

kdyby Stasi věděla,

kdo jsou ti vůdci v pozadí,

tohle by se možná nikdy nestalo.

Pád Berlínské zdi by tam možná nebyl.

A v důsledcích možná ani pád Železné opony.

Protože dnes o nás státní úřady a společnosti

chtějí uchovávat tolik informací, kolik jen můžou,

v režimu online i offline.

Chtějí mít možnost sledovat naše životy

a chtějí je uchovat po celou dobu.

Ale sebeurčení a život v digitální éře

nejsou v rozporu.

Dnes ale musíte pro své sebeurčení bojovat.

Musíte pro ně bojovat každý den.

Takže, až přijdete domů,

povězte přátelům,

že soukromí je hodnotou 21.století

a není zastaralé.

Až přijdete domů, povězte svým zástupcům,

že jen proto, že společnosti a státní úřady mají možnost

uchovávat jisté informace, neznamená to, že to musí dělat.

A jestli mi nevěříte,

zeptejte se své telefonní společnosti, jaké informace uchovávají o vás.

Takže, do budoucna, pokaždé, když použijete svůj mobilní telefon,

ať je vaší připomínkou,

že v digitální éře musíte pro sebeurčení bojovat.

Děkuji.

(Potlesk)