Majora Carter: 3 příběhy o lokálních eko-podnicích

Zelená budoucnost je lokální - a v TEDxMidwest, Majora Carter přináší příběhy tří lidí, kteří zachraňují své vlastní komunity a zároveň s nimi i planetu. To je "domácí zabezpečení".

Takže dneska vám povím něco o lidech,

kteří se neodstěhovali ze svých sousedství.

První z nich se odehrává přímo tady v Chicagu.

Brenda Palms-Farber byla najmuta,

aby pomohla bývalým vězňům znovu se zapojit do společnosti

a aby je držela zpět od cesty do vězení.

Nyní, daňový poplatníci utratí

okolo 60 tisíc dolarů za rok

za poslání člověka do vězení.

Víme, že dvě třetiny z nich se zase vrátí zpět.

Přišlo mi zajímavé to, že za každý dolar

který investujeme do vzdělání v raném dětství,

jako v programu Head Start,

tak ušetříme 17 dolarů

na věcech jako uvěznění, v budoucnu.

Nebo -- zamyslete se nad tím -- těch 60 tisíc dolarů

je víc než kolik stojí

poslat jednoho člověka na Harvard.

Ale Brenda se nezajímají tyto věci,

promyslela tuto svou výzvu

a přišla

s né tak jasným řešením:

vytvořila byznys,

který produkuje krémy z medu.

Dobře, může to být jasné někomu z vás; ale mě to jasné nebylo.

Je to začátek nové podoby sociální inovace,

která má skutečný potenciál.

Najala zdánlivě nezaměstnatelné muže a ženy,

kteří se starají o včely, sklízí med

a vyrábí produkty s přidanou hodnotou,

se kterými sami obchodovali,

a které se později prodávaly ve Whole Foods. (BIO potraviny)

Spojila pracovní zkušenost a školení

s dovednostmi, které v životě potřebují,

jako zvládání hněvu a týmová práce,

a taky, jak mluvit s budoucími zaměstnavateli

o tom, jak jejich zkušenost

vlastně dokazuje, že se mnohé naučili

a že se snaží dále se vzdělávat.

Méně než 4 procenta

lidí, kteří prošli jejím programem,

se vrací zpět do vězení.

Takže tito mladí muži a ženy jsou ochotní pracovat

a získali životní dovednosti díky včelaření

a stávají se z nich produktivní lidé.

Mluvím o sladkém začátku.

Teď vás vezmu do Los Angeles.

Spouta lidí ví,

že L.A. má své problémy.

Ale já budu mluvit o problému L.A. s vodou.

Většinu dní nemají dostatek vody

a když prší, je jí zase příliš mnoho.

Nyní 20 procent

spotřeby energie v Kalifornii

se používá na čerpání vody

většinou do jižní Kalifornie.

Utrácejí spoustu, spoustu,

na odvod dešťové vody do oceánu,

když prší a jsou povodně.

Andy Lipkis se snaží pomáhat

L.A. snížit náklady na infrastrukturu

doprovázející vodní hospodářství a městský tepelný ostrov --

propojuje stromy, lidi a technologii,

aby vytvořil více obyvatelné město.

Všechny tyto zelené věci vlastně přirozeně vsakují dešťovou vodu,

a také pomáhají chladit naše města.

Protože, přemýšlejte nad tím,

opravdu chcete klimatizaci,

nebo jen chladnější místnost?

Jak to chápete, by neměl být až tak velký rozdíl.

Takže před pár lety,

se město L.A.

rozhodlo, že potřebují utratit 2.5 miliardy dolarů

na opravy městských škol.

A Andy a jeho tým zjistili,

že se chystají utratit z této částky 200 milionů

na asfalt, který bude okolo škol.

A tím, že přednesli skutečně silné ekonomické argumenty,

přesvědčili vedení L.A.

o nahrazení asfaltu

stromy a další zelení,

aby školy samy ušetřily více energie,

než kolik utratí za budování a úrdžbu zeleně.

Nakonec 20 milionů čtverečních stop asfaltu

bylo nahrazeno nebo zrušeno,

a spotřeba eletřiny na klimatizaci klesla,

zatímco zaměstnanost

pro lidi, kteří tuto zeleň udržují, jde nahoru.

Výsledkem jsou nejen čisté úspory v systému,

ale také zdravější studenti a zaměstnanci škol.

Teď, Judy Bonds

je dcerou těžaře uhlí.

Její rodina žije po osm generací

v městě nazvaném Whitesville, západní Virginie.

A pokud by někdo měl lpět

na bývalou slávu místní uhelné historie

a města,

měla by to být Judy.

Ale dnešní způsob těžby uhlí se liší

od hlubinných dolů, do kterých její otec

a jeho otec fárali,

a které zaměstnávali tisíce a tisíce lidí.

Nyní, dva tucty mužů

mohou během několika měsíců zbourat horu,

a to jen kvůli uhlí na několik málo let.

Tato technologie se nazývá "mountaintop removal".

Dokáže z hory jako tato, udělat toto

během pár měsíců.

Jen si představte vzduch obklopující tato místa --

je plný zbytků výbušnin a uhlí.

Když jsme tam byli, tak někteří z našich průvodců

dostali podivný malý kašel

už po pár hodinách --

nejen horníci, ale všichni.

A Judy viděla jak ničí její krajinu

a otravují její vodu.

Uhelné společnosti se prostě jen posunuly dál,

po tom, co všechno bylo vytěženo,

nechávajíce za sebou ještě větší nezaměstnanost.

Ona ale také viděla rozdíl v potenciálu větrné energie

na nedotčené hoře,

a té, která byla těžbou snížena

o více něž 600 metrů.

Tři roky špinavé energie s relativně málo pracovními místy,

či staletí čisté energie

s potenciálem pro rozvoj odborných znalostí a zvyšování efektivnosti

na základě technických dovedností,

a rozvíjení místních znalostí

o tom, jak získat maximum z místního větru.

Spočítala prvotní náklady

a návratnost v čase.

Je to výhodné na tolika úrovních

pro místní, národní i globální ekonomiku.

Má to delší návratnosti než "moutaintop removal",

ale větrná energie se skutečně vyplácí pořád.

Nyní "mountaintop removal" platí místním málo peněz

a zanechává jim spoustu bídy.

Voda se mění v břečku.

Hodně lidí je stále nezaměstnaných,

což vede ke stejným sociálním problémům,

které nezaměstnaní lidé mají také ve městech --

drogová a alkoholová závislost,

domácí násilí, těhotenství mladistvých a také špatné zdraví.

Nyní Judy a já - musím říci --

totálně jsme k sobě přilnuly.

Což není taková samozřejmost .

Totiž, doslova se její rodiště jmenuje Whitesville (Bílé město), Západní Virginie.

Chci říct, že nejsou --

oni nesoutěží o titul líhně hip hopu

nebo něco takového.

Ale na zádech mého trička, které mi dala,

se píše, "Zachraňte ohrožené venkovské balíky."

Takže spolupracujeme jako kámošky a balíci

a zcela jsme se shodli, že právě o to tady jde.

Ale jen před pár měsíci,

objevili Judy

rakovinu plic ve třetím stadiu.

Jo.

A od té doby se to přesunulo do kostí a mozku.

A teď mi to přijde bizardní,

že trpí stejnou nemocí,

před kterou se snaží chránit ostatní lidi.

Ale její sen

o Coal River Mountain Wind,

je její odkaz.

Možná že neuvidí

tyto vrcholky hor.

Ale místo pouhého psaní,

pořádání demonstrací a podobně,

zanechává za sebou

obchodní plán, který se může uskutečnit.

To je to, co my kámošky děláme.

Na to jsem hrdá.

(Potlesk)

Ale tito tři lidé

se navzájem neznají,

ale mají strašně moc společného.

Všichni jsou řešitelé problémů,

a jsou jen hrstka z těch mnoha příkladů,

které smím osobně znát, potkávat a učit se od nich

na příkladech práce, kterou teď dělám.

Měla jsem opravdu štěstí, že se všichni objevili

na mé radio šou Corporation for Public

nazvané ThePromisedLand.org. (Země zaslíbená)

Jsou to všichni velmi praktičtí vizionáři.

Zjistí si po čem je poptávka --

kosmetické produkty, zdravější školy, elektřina --

a jak získat finanční zdroje pro jejich výrobu.

A když to nejlevnější řešení

poskytuje méně pracovních míst,

zůstanou vám nezaměstnaní,

a tito lidé nejsou levní.

Podle mě je to skupina nejnákladnějších občanů,

a k těm patří generačně zbídačelí,

traumatizovaní veteráni, vracející se z Blízkého východu,

lidé vycházející z vězení.

A zejména pro veterány,

V.A. říká, že je zde šestinásobný nárůst

spotřeby léčiv v oblasti duševního zdraví od roku 2003.

Myslím, že toto číslo bude pravděpodobně stoupat.

Netvoří nejpočetnější skupinu,

ale jednu z těch nejdražších --

kvůli nebezpečí domácího násilí, užívání drog a alkoholu,

špatnému školnímu prospěchu jejich dětí

a také špatnému zdraví jako výsledku stresu.

Všichni tito tři lidé pochopili,

jak produktivně vést dolary

prostřednictvím našich místních ekonomik

splnit stávající požadavky trhu,

snížit současné sociální problémy

a zabránit vzniku nových problémů v budoucnosti.

Existuje mnoho dalších podobných příkladů.

První problém: likvidace odpadu a nezaměstnanost.

I když přemýšlíme nebo mluvíme o recyklaci,

hodně recyklovatelných věcí končí ve spalovnách nebo skládkách

a oouští obce, další možnosti zpracování --

mnoho věcí by mohli recyklovat.

A kde se takto s odpadem zachází? Většinou v chudých komunitách.

A my víme, že eko-průmyslové podniky, tento druh obchodního modelu --

v Evropě existuje model nazvaný eko-průmyslový park,

kde buď odpad jedné společnosti je surovinou pro jinou společnost,

nebo použijete recyklované materiály

na výrobu skutečně použitelného a prodejného zboží.

My můžeme vytvořit tyto lokální trhy a pobídky

pro recyklované materiály,

aby se použily jako suroviny pro výrobu.

A v mém rodném městě, Bronxu, jsme zkusili něco podobného,

ale náš starosta rozhodnul, že chce vidět

na tom stejném místě věznici.

Naštěstí - protože jsme chtěli vytvořit stovky pracovních míst --

ale po mnoha letech,

město chtělo vybudovat věznici.

Od té doby upustili od toho projektu, díky bohu.

Další problém: nezdravé potravinové systémy a nezaměstnanost.

Pracující třída a chudí měštští Američané

nemají ekonomický prospěch

z našeho současného potravinového systému.

Ten se příliš opírá o dopravu,

chemické hnojení, velké množství vody

a samozřejmě chlazení.

Obrovské zemědělské zásahy

jsou často zodpovědné za otravu našich vod a naší země,

a produkují tento neuvěřitelně nezdravé produkty,

které nás stojí miliardy ve zdravotní péči

a ztrátě produktivity.

A protože víme, že "městské zemědělství"

budí v této roční době velký rozruch,

ale je to především zahradnictví,

které má nějakou hodnotu v budování komunity -- a to hodně --

ale nemá ji v tvorbě pracovních míst

nebo na produkci potravin.

Ta čísla tam prostě nejsou.

Část mojí práce nyní je, položit opravdové základy

ke spojení městského zemědělství a venkovského potravinového systému

a urychlit tak zánik 3 000 km řádek salátu,

díky vytvoření národní značky městsky vypěstovaná produkce

v každém městě,

které využívá regionální možnosti pěstování

a zesiluje to s vnitřními pěstitelskými zařízeními,

vlastněné a řízené malými pěstiteli,

kde jsou dnes pouze konzumenti.

Toto může podpořit sezóní farmáře v okolí metra,

kteří ztrácí, protože opravdu nemohou splnit

celoroční poptávku po produktu.

Není to soutěžení s farmami na vesnici;

je to jejich podpora.

Spojenci v opravdu pozitivním

a ekonomicky životaschopném potravinovém systému.

Cílem je splnit požadavky jednotlivých institucí ve městě

pro nemocnice,

domovy seniorů, školy, jesle,

a vytvořit síť regionálních prací, samozřejmě.

Tohle je chytrá infrastruktura.

A jak si zařídíme naše zastavěné prostředí

takový bude vliv na zdraví a blaho lidí každý den.

Naše obce, venkov a města,

hledají funkční směr infrastruktury --

věci jako nakládání s odpady, poptávka po energii,

jakož i sociální náklady na nezaměstnanost lidí, kteří předčasně opustili vězení

a dopady různých veřejných zdravotních nákladů.

Inteligentní infrastruktura může poskytovat úsporné způsoby

obcím při řešení

infrastruktury a sociálních potřeb.

A my chceme posunout tento systém

a otevřít dveře lidem, kteří byli dříve zatíženi daňově,

aby se stali součástí základu daně.

A představte si národní obchodní model,

který vytváří místní pracovní místa a chytrou infrastrukturu,

aby posílil místní ekonomickou stabilitu.

Doufám, že v tom dokážete vidět alespoň malý námět.

Tyto příklady ukazují trend.

Ty jsem nevytvořila a neděje se to náhodou.

Pozoruji, že se to děje po celé zemi,

a dobrá zpráva je, že to posiluje.

A my všichni do toho musíme investovat.

To je základním pilířem pro oživení této zemi.

A já to nazývám "domácí zabezpečení".

Recese na nás navíjí strach

a v těchto dnech je něco ve vzduchu,

něco, co je velmi povzbuzující.

Je to uvědomění si,

že my jsme ten klíč

k vlastnímu obnovení.

Nyní je čas na nás, abychom jednali v našich vlastních komunitách,

kde myslíme a jednáme lokálně.

A až to uděláme my, naši sousedé --

ať už ti za plotem nebo za hranicemi státu,

nebo v další zemi --

bude vše v pořádku.

Součet všech lokálních je globální.

Domácí zabezpečení znamená přestavět naše přirozenou obranyschopnost,

uvést lidi do práce,

obnovení našich přírodních zdrojů.

Domácí zabezpečení znamená vytváření bohatství zde doma,

namísto jeho ničení v zámoří.

Vyřešit problémy sociální i ekologické

najednou pomocí jediného řešení

přinese velké úspory nákladů,

blahobytnou generaci a národní bezpečnost.

Mnoho skvělých a inspirujících řešení

bylo vytvořeno napříč Amerikou.

Naše nynější výzva

je identifikovat a podporovat bezpočet dalších.

Nyní, domácí zabezpečení znamená starat se sami o sebe,

ale ne jako to staré rčení,

"charita začíná doma".

Nedávno jsem četla knihu "Láska vedení" od Johna Hope Bryanta.

Je to o vedení ve světě,

ve kterém to opravdu vypadá, že je veden na bázi strachu.

A čtení této knihy mě přinutilo přehodnotit tuto teorii,

proto potřebuji vysvětlit co tím myslím.

Podívejte, můj táta

byl skvělý, skvělý muž v mnoha ohledech.

Vyrostl na odděleném jihu,

unikl lynčování a všemu tomu

během opravdu těžkých časů

a poskytl nám stabilní domov, pro mě a mé sourozence

a pro celou skupinu dalších lidí, kteří to měli těžké.

Ale, jako všichni ostatní, měl nějaké problémy.

(Smích)

A ten jeho byl gambling,

nutkavě.

Pro něj, ta fráze, "Charita začíná doma",

znamenala, že moje kapesné -- nebo někoho jiného --

jsem dostával jen když náhodou vyhrál.

Takže bylo potřeba mu pomáhat.

A někdy jsem mu půjčila peníze

z mých letních nebo víkendových brigád,

a on se vždy velmi snažil

vrátit mi to zpátky s úrokem,

samozřejmě poté, co by vyhrál.

A on někdy vyhrál, věřte tomu nebo ne,

na závodní dráze v Los Angeles --

jeden důvod proč miluju LA -- roku 1940.

Vydělal 15 tisíc dolarů v hotovosti

a koupil dům, ve kterém jsem vyrostla.

Takže v tomto nejsem až tak nešťastná.

Ale poslouchejte, cítila jsem se mu zavázana,

a vyrostla jsem -- pak jsem vyrostla.

Nyní jsem dospělá žena

a na té cestě jsem se naučila pár věci.

Pro mě, charita

často znamená prostě jen dávat,

protože se to předpokládá,

nebo protože je to něco, co se tak vždycky dělalo,

nebo se dává dokud je z čeho.

Já jsem pro poskytování prostředků,

pro vybudování nečeho co bude růst

a zesílí prvotní investici

aby se nemuselo každý rok dávat více --

Nesnažím se podporovat zvyk.

Strávila jsem pár let

sledováním, jak dobré snahy o komunitní samostatnost,

která se předpokládala vytvořit,

aby podpořila a posílila komunitu,

vlastně zanechaly lidi

v té stejné, ne-li horší pozici, než ve které byli předtím.

A za posledních 20 let,

jsme utratili obrovskou sumu dobročinných dolarů

na sociální problémy,

přesto výsledky vzdělání,

podvýživa, uvěznění,

obezita, cukrovka, příjmová nerovnost,

všechny tyto problémy stoupají --

kromě kojenecké úmrtnosti

mezi chudými lidmi --

ale také pro ně tvoříme skvělý svět.

A trošku vím o těchto problémech,

protože mnoho let jsem dlouho strávila

v neziskovém průmyslovém komplexu.

a jsem zotavující se výkonný ředitel,

dva roky čistý.

(Smích)

Ale v té době jsem si uvědomila, že to byly projekty

a jejich rozvíjení na místní úrovni,

co opravdu znamenalo tu správnou věc pro naše komunity.

Ale já jsem opravdu bojovala za finanční podpory.

Čím větší byl náš úspěch,

tím méně peněz přicházelo z nadací.

A řeknu vám, když jsem tenkrát mluvila pro TED

a v tom samém roce dostala MacArthurovu cenu,

mohlo se zdát, že mám vše pod palcem.

Ale tenkrát, poté, co jsem s tím začala,

jsem vlastně kryla třetí

rozpočtový deficit v mé agentuře poplatky za vystoupení.

A myslím, protože na začátku, upřímně řečeno,

moje programy jen o trošku předběhly svou dobu.

Ale od té doby,

tento park byl jen jakási kupa a byl představen na TED2006

a stal se touto malou věcí.

Ale ve skutečnosti jsem se s tam i vdala.

Tady.

Tady jde můj pes, který mě vede do parku na svatbu.

South Bronx Greenway

byl také jen kresbou na jevišti v roce 2006.

Od té doby, jsme dostali

okolo 50 milionu dolarů ve stimulačním balíčku peněz

na to, abychom to upravili.

A to my milujeme, protože teď miluju budování,

protože se díváme jak se ty věcí stávají skutečností.

Takže chci, aby každý pochopil

rozhodující význam

posunu charity k podnikání.

Rozjela jsem firmu na pomoc komunitám po celé zemi,

aby si uvědomili si vlastní potenciál

k vylepšení všeho okolo kvality života pro jejich lidi.

Domáci zabezpečení

je další bod v mém seznamu úkolů.

Co potřebujeme, jsou lidé, kteří vidí hodnotu

v investování do těchto typů lokálních podniků,

kteří budou partnery s týpky jako jsem já,

aby se určily růstové trendy a přizpůsobení se klimatu

jakož i pochopení rostoucích sociálních nákladů

v podnikání.

Musíme spolupracovat

na uchopení a obnově naší země,

opravě našeho energetického systému

a opravě nás samotných.

Je načase přestat stavět

obchodní centra, věznice,

stadiony

a další pomníky všech našich kolektivních selhání.

Je načase začít stavět

živoucí monumenty naděje a možnosti.

Mockrát děkuji.

(Potlesk)