Jak se naučit libovolný jazyk za šest měsíců | Chris Lonsdale | TEDxLingnanUniversity

Chris Lonsdale je výkonný ředitel Chris Lonsdale & Associates, společnosti, jejímž posláním je rozvíjet u jednotlivců a manažerských týmů mimořádné schopnosti. Mimoto se Chrisovi podařilo vyvinout jedinečný a ucelený přístup k učení, který lidem poskytuje prostředky k získání jazykových či složitých technických znalostí v krátkém časovém období.

Vy vzadu, slyšíte mě zřetelně?

OK, dobře.

Už jste někdy měli na mysli otázku

tak dlouho, že se stala součástí toho,
jak přemýšlíte?

Možná dokonce součástí vaší osobnosti?

Inu, já měl jednu otázku
v mysli po mnoho let

a ta zněla: Jak urychlit učení?

To je zajímavá otázka,

protože když urychlíte učení,
můžete trávit méně času ve škole.

A pokud se učíte opravdu rychle,
nemusíte do školy možná vůbec.

Když jsem byl mladý,
škola byla docela v pohodě,

ale celkem často se pletla
do cesty mému učení,

a proto jsem měl v mysli tuto otázku:
Jak se učit rychleji?

A tohle začalo,
když jsem byl ještě velmi mladý.

Ve svých 11 letech

jsem napsal dopis vědcům
v Sovětském svazu ohledně hypnopedie,

což je učení ve spánku,

kdy si vezmete přehrávač,
položíte ho vedle postele

a on se spustí uprostřed noci, když spíte,

a vy se tak máte učit.

Dobrý nápad, bohužel však nefunguje.

Nicméně hypnopedie otevřela dveře
výzkumu v dalších oblastech

a došlo k úžasným objevům o učení,
které začaly tou první otázkou.

Toto mě přivedlo k zájmu o psychologii

a tou jsem se od té doby zabýval

po zbytek života, až do této chvíle.

V roce 1981 jsem odjel do Číny

a rozhodl jsem se, že do dvou let
budu mluvit jako rodilý mluvčí .

Je důležité vědět,
že v roce 1981 si každý myslel,

že čínština je velmi složitý jazyk, jenž
západní člověk může studovat i přes 10 let

a přesto v něm nikdy nebude dost dobrý.

A jel jsem tam také s myšlenkou,

že vezmu všechny závěry z dosud
učiněného psychologického výzkumu

a aplikuji je na proces učení.

Opravdu skvělé bylo, že jsem byl
za šest měsíců plynulý v mandarínštině

a o trochu déle trvalo
dostat se na úroveň rodilých mluvčích.

Ale podíval jsem se kolem
a viděl všechny ty lidi z různých zemí

jak se perou s Čínštinou,

viděl jsem Číňany jak bojují
s angličtinou a dalšími jazyky

a má otázka se tak změnila na:

Jak můžete pomoci dospělému naučit se
nový jazyk rychle, snadno a efektivně?

Toto je velice důležitá otázka
v dnešním světě.

Čelíme ohromným výzvám
s životním prostředím,

čelíme ohromným výzvám
se sociální dislokací,

s válkami, se vším možným, co se děje,

a pokud nebudeme umět komunikovat,
budeme mít potíže tyto problémy řešit.

Takže potřebujeme být schopní
mluvit jazyky druhých,

to je velmi, velmi důležité.

Otázka tedy zní: Jak to uděláte?

No, ve skutečnosti je to úplně snadné.

Poohlédnete se po lidech, kteří už to umí,

vyhledáte situace,
ve kterých to už funguje

a pak identifikujete principy
a použijete je.

Říká se tomu napodobování
a já se nyní zabývám učením se jazyků

a napodobováním okolo 15 až 20 let.

A můj závěr, má pozorování jsou,

že jakýkoli dospělý se druhý jazyk
může naučit plynule v šesti měsících.

Když tohle říkám, většina lidí si myslí,
že jsem šílený a že to není možné.

Dovolte mi tedy všem připomenout
historii lidského pokroku,

který je celý o rozšiřování našich hranic.

V roce 1950 každý věřil, že uběhnout míli
za čtyři minuty není možné

a pak to Roger Bannister uběhl v roce 1956
a od té doby se ten čas dál zkracuje.

Před sto lety každý věřil,
že těžké věci nelétají.

Až na to, že létají a my to víme.

Jak těžké věci létají?

Přeorganizujeme materiál
za použití principů, jež jsme se naučili

z pozorování přírody,
ptáků v tomto případě.

A dnes jsme se dostali dokonce dále...

Dostali jsme se ještě dále,
takže i auta mohou létat.

Jedno takové si můžete koupit
za pár set tisíc dolarů.

Na světě jsou teď auta, která létají.

A jiný druh létání
jsme se naučili od veverek.

Vše, co potřebujete udělat,
je napodobit létající veverku,

udělat oblek zvaný wing suit a vyrazit,
můžete létat jako veverka.

Většina lidí, spousta lidí,
neřekl bych, že každý,

ale mnoho lidí si myslí, že neumí kreslit.

Avšak existují nějaké hlavní principy,
pět principů, které můžete uplatnit,

abyste se naučili kreslit,
můžete se to vlastně naučit za pět dní.

Takže pokud kreslíte asi takto,
naučíte se tyto principy za pět dní

použijete je a po pěti dnech
umíte kreslit zhruba takto.

A já vím, že toto je pravda,
protože to byla má první kresba

a po pěti dnech uplatňování těchto
principů, jsem byl schopen udělat tohle.

Podíval jsem se na to a řekl jsem si:

"No tedy, tak takhle to vypadá,
když se soustředím tak intenzivně,

že můj mozek exploduje."

Takže, kdokoli se může
naučit kreslit za pět dní

a stejným způsobem, se stejnou logikou,

se kdokoli může naučit
druhý jazyk za šest měsíců.

Jak? Je zde pět principů a sedm aktivit.

Může jich být více,
ale tyto jsou ty nejdůležitější.

A než se k nim dostanu,
chtěl bych mluvit o dvou mýtech,

chci vyvrátit dva mýty.

První je, že potřebujete talent.

Dovolte mi povědět vám o Zoe.

Zoe přišla z Austrálie do Holandska,
snažila se naučit holandsky,

velmi s tím bojovala... opravdu hodně

a nakonec lidé řekli:
"Jsi zcela k ničemu,"

"nemáš talent," "vzdej to,"
"plýtváš časem"

a ona byla velmi zklíčená.

A pak se dostala k těmto pěti principům,

odstěhovala se do Brazílie a použila je

a za šest měsíců
mluvila plynule portugalsky,

takže na talentu nezáleží.

Lidé si také myslí, že ponoření se
do nové země, je naučí jazyk.

Ale prohlédněte si Hong Kong,
všechny lidi ze Západu,

kteří jsou zde 10 let
a neumí ani slovo čínsky.

Podívejte se na Číňany žijící
v Americe, Británii, Austrálii, Kanadě

po 10, 20 let a neumí nic anglicky.

Ponoření se samo o sobě nefunguje.

Proč? Protože topící se člověk
se nemůže naučit plavat.

Když nemluvíte jazykem, jste jako dítě.

A pokud se dostanete do situace,

kdy všichni dospělí hovoří o něčem
nad vaší hlavou, nebudete se učit.

Takže co je těch pět principů,
kterým byste měli věnovat pozornost?

Zaprvé, čtyři slova:

pozornost, význam, relevance a paměť

a ta jsou propojena velmi,
velmi důležitým způsobem.

Zejména, hovoříte-li o učení se.

Pojďte se mnou na procházku do lesa.

Procházíte se lesem

a vidíte něco jako tohle...
malé otisky na stromě,

možná zpozorníte, možná ne.

Jdete dalších 50 metrů a uvidíte tohle...

teď byste měli dávat pozor.

Po dalších 50 metrech, pokud jste
nevěnovali pozornost, vidíte tohle...

A nyní dáváte pozor.

A právě jste se naučili,
že tohle je důležité,

je to podstatné,
protože to znamená toto,

a cokoli, co s tím souvisí,
jakákoli informace související s přežitím

je to, čemu budete věnovat pozornost,

a proto si to zapamatujete.

Pokud to souvisí s vašimi osobními cíli,

budete tomu věnovat pozornost.

Je-li to podstatné,
zapamatujete si to.

Takže první pravidlo,
první princip učení se jazyka je

zaměřit se na jazykový obsah,
jenž je pro vás důležitý.

Což nás dostává k nástrojům.

Učíme se ovládat nástroje jejich užíváním
a učíme se to nejrychleji,

když jsou pro nás důležité.

Sdělím vám jeden příběh.

Klávesnice je nástroj.

Psaní čínsky určitým způsobem
má své metody. Je to nástroj.

Před mnoha lety jsem měl kolegyni,

která chodila do večerní školy;
úterý večer, čtvrtek večer,

pokaždé dvě hodiny, procvičovala doma,

strávila tím devět měsíců
a nenaučila se psát čínsky.

Jedné noci jsme měli krizi.

Měli jsme za 48 hodin dodat
tréninkové manuály v čínštině.

A ona to dostala na starost
a můžu vám zaručit,

že za 48 hodin se naučila psát čínsky,

protože to bylo významné,
smysluplné, důležité,

používala nástroj pro tvoření hodnoty.

Takže druhý princip učení se jazyka
je používat ho

jako nástroj komunikace
hned od prvního dne.

Jako to dělá dítě.

Když jsem poprvé dorazil do Číny,
neuměl jsem ani slovo čínsky,

a druhý týden
jsem musel jet nočním vlakem.

Strávil jsem osm hodin v jídelním voze

hovorem s jedním z průvodčích,

kterého jsem z nějakého důvodu zaujal,

a celou noc jsem klábosili v čínštině,

on kreslil obrázky, dělal pohyby rukama,

a výrazy obličejem, a kousíček po kousíčku

jsem rozuměl víc a víc.

Ale skutečně skvělé bylo,
že dva týdny na to,

kdy lidé okolo mě mluvili čínsky,

jsem něčemu z toho rozuměl,

a ani jsem nevynaložil
žádnou námahu se to učit.

Co se stalo, bylo,
že jsem to vstřebal tu noc ve vlaku,

což nás dostává k třetímu principu.

Když předem rozumíte obsahu,

pak si jazyk osvojíte nevědomě.

A to je dnes velmi dobře zdokumentováno,

říká se tomu srozumitelný vklad.

Je zde 20 nebo 30-letý
výzkum na toto téma,

Stephen Krashen, lídr tohoto směru

vydal mnoho různých studií

a toto je jen z jedné z nich.

Fialové sloupce znázorňují skóre
v různých jazykových testech.

Ti fialoví lidé se učili
pomocí gramatiky a oficiálního studia,

ti zelení se učili srozumitelným vkladem.

Takže srozumitelnost funguje.

Srozumitelnost je klíčová

a učení se jazyka není
o hromadění znalostí.

V mnoha, mnoha ohledech
je to fyziologický trénink.

Jedna žena, kterou znám z Taiwanu,
byla ve škole dobrá v angličtině,

dostávala pořád jedničky,

šla na vysokou, jedničky, jela do USA

a zjistila, že nerozuměla tomu,
co lidé říkali.

A lidé se začali ptát: "Jste hluchá?"

A ona byla. Hluchá k angličtině.

Protože máme v mozku filtry,
které vyfiltrují

zvuky, které jsou nám povědomé

a nepropustí zvuky těch jazyků,
které neznáme.

A pokud to neuslyšíte,
nebudete tomu rozumět,

pokud tomu neporozumíte,
nebudete se učit.

Takže musíte být schopni
tyto zvuky slyšet.

A jsou způsoby, jak to dělat,
ale je to fyziologický trénink.

Mluvení vyžaduje svaly.

Na svém obličeji máte 43 svalů,

a ty musíte zkoordinovat tak,

abyste vytvářeli zvuky,
kterým jiní lidé budou rozumět.

Pokud jste někdy dělali nový sport
několik dní,

víte, jak se vaše tělo cítilo, bolelo?

Pokud vás obličej bolí, děláte to správně.

A poslední princip je stav.
Psycho-fyziologický stav.

Pokud jste smutní, naštvaní, ustaraní,
rozhození, nebudete se učit. Tečka.

Jestli jste šťastní, uvolnění,
na vlnách Alfa vašeho mozku, zvědaví,

budete se učit opravdu rychle,

a velmi konkrétně potřebujete
být tolerantní k nejasnostem.

Pokud jste jedním z těch,
kteří potřebují rozumět na 100 procent

každému slovu, které slyší, zblázníte se,

protože budete pořád strašně znepokojení,
že nejste perfektní.

Jestli jste spokojení s pochycením něčeho
a jiného zas ne,

s věnováním pozornosti tomu,
čemu rozumíte,

budete v pohodě, klidu
a budete se učit rychle.

Takže na základě těchto pěti principů,
co je těch sedm aktivit, které uděláte?

Číslo jedna: Hodně poslouchejte.

Říkám tomu namáčení mozku.

Dostanete se do situace, kdy uslyšíte
mraky a mraky nějakého jazyka

a nezáleží na tom, zda rozumíte či ne.

Posloucháte rytmus, opakující se vzorce,

posloucháte to, co je zdůrazněné.

(čínsky) Pào nǎozi.

Prostě namočte do toho svůj mozek.

Druhá aktivita je, že získáte
nejprve význam, teprve potom slova.

Říkáte: "Jak to udělám?
Neznám ta slova!"

Inu, rozumíte, co znamenají
tyto různé postoje.

Lidská komunikace je řečí těla, v mnoha,
mnoha ohledech, velmi mnoho řeči těla.

Díky řeči těla porozumíte
z komunikace velmi mnoho,

proto, rozumíte, osvojujete si jazyk
skrze srozumitelný vklad.

A můžete také použít vzorce,
které už znáte.

Pokud jste čínský mluvčí mandarínštiny
a kantonštiny a jedete do Vietnamu,

porozumíte 60 procentům toho,
co řeknou v každodenní komunikaci,

protože vietnamština je okolo 30 procent
mandarínština, 30 procent kantonština.

Třetí aktivita: Začněte míchat.

Asi jste o tom nikdy nepřemýšleli,

ale pokud znáte 10 sloves,
10 podstatných a 10 přídavných jmen

můžete říct 1000 různých věcí.

Jazyk je kreativní proces.

Co dělají děti? OK, "já", "koupat", "teď".

OK, takhle komunikují.

Takže začněte míchat,
buďte kreativní, bavte se tím,

nemusí to být dokonalé,
jen to musí fungovat.

A když tohle děláte,
zaměřujete se na jádro.

Co to znamená?

Nuže, každý jazyk má
vysoce frekventovaný obsah.

V angličtině 1000 slov pokrývá 85 procent

všeho, co řeknete v každodenní komunikaci.

3000 slov vám dá 98 procent

čehokoliv, co řeknete
v každodenní komunikaci.

Máte-li 3000 slov, mluvíte tím jazykem.
Zbytek je třešnička na dortu.

A pokud zrovna začínáte s novým jazykem,
začněte s vaší skříňkou na nářadí.

První týden ve vašem
novém jazyce říkáte věci jako:

"Jak řeknete tohle?" "Nerozumím,"

"Zopakujte to, prosím," "Co to znamená?"

vše ve vašem cílovém jazyce.

Využíváte to jako užitečný nástroj,

je podstatné se o jazyku učit další věci.

Okolo druhého týdne
byste měli být schopni říkat věci jako:

"já", "toto", "vy", "tamto",
"dát", "horké",

jednoduchá příslovce, jednoduchá
podstatná jména, jednoduchá slovesa,

jednoduchá přídavná jména,
komunikovat jako dítě.

A okolo třetího či čtvrtého týdne
se dostáváte ke "spojovacím slovům".

"Ačkoliv", "ale", "proto",
toto jsou logické měniče,

které svazují kousky jazyka,
což umožňuje vytvářet složitější významy.

V této chvíli hovoříte.

A když toto děláte,
měli byste si opatřit jazykového rodiče.

Podíváte-li se, jak na sebe rodiče a děti
vzájemně působí, pochopíte, co to znamená.

Když dítě mluví, užívá jednoduchá slova,
jednoduché kombinace,

občas trochu zvláštní,
občas velmi podivnou výslovnost,

kterým jiní lidé mimo rodinu nerozumějí.

Ale rodiče ano.

A tak má dítě bezpečné prostředí,
získává sebevědomí.

Rodiče k dítěti hovoří řečí těla

a jednoduchým jazykem,
o kterém vědí, že mu dítě rozumí.

Takže máte bezpečné prostředí
se srozumitelným vstupem

a víme, že to funguje; jinak by nemluvil
nikdo z vás svým mateřským jazykem.

Takže máte svého jazykového rodiče,
kterého zajímáte jako člověk,

kdo s vámi komunikuje
v zásadě jako s rovným,

ale dává pozor,
abyste rozuměli, co vám říká.

Jsou čtyři pravidla pro jazykového rodiče.
Choti v tom nejsou příliš dobří, ok?

Ale ta čtyři pravidla jsou,

zaprvé se budou snažit porozumět tomu,
co máte na mysli, i když jste zcela mimo.

Zadruhé nebudou nikdy
opravovat vaše chyby.

Zatřetí vám poskytnou zpětnou vazbu
jejich porozuměním toho, co říkáte,

takže můžete vhodně reagovat
a získat zpětnou vazbu

a pak použijí slova, která znáte.

Šestá věc, kterou musíte dělat,
je kopírovat obličej.

Vaše svaly musí pracovat správně,

takže budete znít tak,
aby vám lidé rozuměli.

Uděláte několik věci.

Jedna je, že slyšíte ten pocit
a cítíte ten zvuk,

znamená to, že máte zpětnou vazbu
fungující ve vašem obličeji,

ale ideálně pokud se můžete dívat
na rodilého mluvčího

a sledovat, jak používá svůj obličej,
nechte vaše nevědomí vstřebávat pravidla,

a pak budete schopni to pochytit.

A pokud rodilého mluvčího sledovat
nemůžete, můžete použít tohle...

(hlas v angličtině) Sing, song,
king, stung, hung.

A poslední myšlenka, poslední aktivita,
kterou potřebujete dělat,

je něco, co nazývám "přímé propojení".

Co to znamená,
mnoho lidí učících se další jazyk

tak nějak vezmou slova mateřského jazyka
a cílová slova a opakují je

znovu a znovu v mysli a snaží se
je zapamatovat - opravdu neefektivní.

Měli byste si uvědomit, že vše, co znáte,
je obraz ve vaší mysli, jsou to pocity,

když mluvíte o ohni, cítíte ten kouř,
slyšíte ten praskot, vidíte ty plameny

takže to, co uděláte, je, že jdete
do těch představ a vší té paměti

a přijdete s novou cestou.

A tomu říkám "stejná bedna, jiná cesta".

Vycházíte z této cesty
a po čas ji budujete,

stanete se více a více dovednými
v propojování nových zvuků

s těmi obrazy, které už znáte,
do interní reprezentace.

A postupem času budete dobrými
v tomto procesu, jenž se stane podvědomým.

Takže je zde pět principů, se kterými
potřebujete pracovat, sedm aktivit,

z nich kteroukoliv uděláte,
zlepšíte se.

A pamatujte, že to jsou věci
pod vaší kontrolou jakožto studenta.

Dělejte je všechny a budete plynně
hovořit cizím jazykem za šest měsíců.

Děkuji vám.

(potlesk)