Temple Grandin: Svět potřebuje všechny typy mysli

Temple Grandin, od dětství diagnostikovaná jako autista, přednáší o tom, jak funguje její mysl. Temple sdílí s publikem svou schopnost "myslet v obrazech", která jí pomáhá řešit problémy, které lidé s typickým mozkem nemusejí zvládnout. Jasně tak dokazuje, že svět potřebuje lidi s poruchami autistického spektra, ať už se jejich mysl specializuje na obrazy, vzorce nebo slova, nebo jsou jednoduše chytrými do vědy a techniky zabranými podivíny.

Myslím, že začnu krátkým povídáním o tom,

co to vlastně ten autismus je.

Autismus je v první řadě velké kontinuum,

s dětmi zůstávajícími bez vývoje řeči na straně jedné,

a nadanými vědci a inženýry na straně druhé.

Vlastně se tady mezi vámi cítím jako doma.

Protože tady mezi vámi

je skutečně mnoho autistických genů.

(Potlesk)

Jedná se tedy o kontinuum charakteristických vlastností.

A nelze dost dobře říct, kde je hranice mezi počítačovým maniakem

a Aspergerovým syndromem, lehkou formou autismu.

Domnívám se, že Einstein, Mozart a Tesla

by dnes byli pravděpodobně diagnostikováni

poruchami autistického spektra.

A jednou z věcí, o kterou mi skutečně jde,

je pomáhat těmto dětem, aby se z nich stali ti,

kteří vyřeší naše současné energetické problémy,

o nichž mluvil dneska ráno Bill Gates.

Dávejte pozor - pokud chcete

porozumět autismu nebo zvířatům,

musíte přestat používat slova a jazyk.

Chtěla bych vám povědět o různých typech myšlení.

Já osobně myslím v obrazech.

Nepřemýšlím pomocí jazyka.

Jednou z charakteristik autistické mysli

je pozornost a smysl pro detaily.

Zde máme test, kde máte za úkol vybrat

buďto velké nebo malé písmena.

Autistická mysl většinou vybere

rychleji písmena malá.

Věc se má takto - normální mozek detaily ignoruje.

Ale když stavíte most,

detaily jsou velice důležité, jinak se most zhroutí.

Co mě dnes znepokojuje je fakt,

že mnohá nařízení jsou příliš abstraktní.

Lidé se vzdalují od názorných příkladů,

které si mohou sami vyzkoušet.

Skutečně mě znepokojuje,

že mnoho škol ruší praktickou výuku,

protože například výtvarka a dílny

byly předměty, ve kterých jsem excelovala.

V mé práci s dobytkem

jsem si všímala maličkostí, které skot zarazily,

avšak většina lidí si jich nevšimla.

Například tato vlající vlajka před veterinou.

Tento velkochov málem nechal zbourat celou budovu veteriny,

přestože stačilo posunout vlajku jinam.

Problém byl rychlý pohyb a kontrast.

Když jsem začínala v 70-tých letech,

sama jsem po čtyřech prolézala žláby,

abych viděla to, co vidí dobytek. Mysleli si, že jsem blázen.

Dobytek však zastavoval před odloženým kabátem,

pohozenou hadicí, či stíny.

Ostatní si toho nevšimli.

A toto je velice pěkně znázorněno ve filmu.

Líbilo se mi, jak v něm

zduplikovali moje projekty.

A moje nákresy se ve filmu objevily také.

Film se jmenuje Temple Grandin,

ne "Myšlení v obrazech" jako má kniha.

Jak takové myšlení vypadá?

V podstatě jde o filmy ve vaší hlavě.

Má mysl funguje jako obrázky na Googlu.

Když jsem byla mladá, nevěděla jsem, že mé myšlení je odlišné.

Myslela jsem, že všichni myslí v obrazech.

Až když jsem psala svou knihu,

a dělala pohovory s lidmi o tom, jak myslí,

byla jsem šokována zjištěním,

že mé myšlení je zásadně odlišně.

Když řeknete "kostelní věž,"

většina lidí si představí jakousi generalizaci.

Možná ne lidi v této místnosti,

ale na mnoha jiných místech to tak bude.

Já vidím pouze specifické obrazy.

Problikávají z mé paměti, tak jako při vyhledávání na Googlu.

A ve filmu je skvělá scéna,

kde padne slovo "bota," a do mé imaginace

naskočí celá kupa bot z 50. a 60. let.

Zde je kostel z mého dětství.

Specifický kostel. Tady je Fort Collins.

A co takhle nějaké známější?

A obrazy začnou asi takto naskakovat.

Velice rychle, asi jako na tom Googlu.

Jeden po druhém.

A pak si pomyslím, co takhle se sněhem,

nebo třeba s bouřkou…

… a také je dokážu přeměnit ve video.

Vizuální myšlení bylo pro mou práci

designérky systémů pro chov dobytka nepostradatelné.

Skutečně tvrdě jsem pracovala na zlepšení

zacházení s dobytkem při porážce.

Ale to vám tady nebudu ukazovat,

mám to na YouTubu pokud vás to zajímá.

Jednou ze schopností, kterou jsem při své práci uplatňovala,

byla schopnost otestovat

navržené zařízení přímo v mé mysli,

podobně jako v počítačové virtuální realitě.

Zde je pohled z letadla

na jeden z mých projektů použitých ve filmu.

Bylo to opravdu úžasné.

Na filmu navíc spolupracovala také

spousta dalších zjevných autistů a Aspergerů.

(Smích)

Ale skutečně mě znepokojuje,

kam se dostávají dnešní děti s těmito autistickými geny.

Nekončí totiž v Silicon Valley, kam patří.

(Smích)

(Potlesk)

Protože jsem dříve nebyla velice společenská, tak jsem se

velice brzy naučila, že musím prodávat svou práci a ne sama sebe.

A svou práci jsem prodávala tak,

že jsem lidem ukazovala své nákresy, obrazy těch věcí.

Další co mi velice pomohlo, byl způsob,

jakým nás v 50-tých letech naučili slušnému chování.

Naučili nás, že nemůžeme dělat v obchodě nepořádek

a vyhazovat věcí z regálu okolo sebe.

Na dítěti ve třetí nebo čtvrté třídě již poznáte,

že právě toto dítě bude přemýšlet v obrazech.

Používá totiž při kresbě perspektivu.

Chci ovšem zdůraznit, že ne každé

autistické dítě myslí v obrazech.

Toto je snímek mého mozku.

Dělávala jsem si legraci,

že mám v hlavě tuto obrovskou

linku procházející hluboko mou vizuální kůrou mozku.

Věnujte pozornost těmto obrázkům.

Tato obrovská linka je

dvakrát širší než u kontrolní skupiny.

Červeně je ta má,

modře je průměr kontrolní skupiny mého věku a pohlaví.

Jak můžete vidět,

má je skutečně obrovská,

zatímco ta modrá je skutečně malá.

A dnešní výzkum v některých případech ukazuje,

že lidé na autistickém spektru skutečně přemýšlí primární vizuální kůrou.

Ovšem pozor - myšlení v obrazech je pouze jedním z typů mysli.

Autistická mysl tíhne ke specializaci.

Je dobrá na jednu věc, špatná na jinou.

Já byla špatná v algebře, a nikdy mi nedovolili

dělat geometrii a trigonometrii.

Obrovská chyba! Zjistila jsem, že spousta dětí musí přeskočit počty,

a jít rovnou k rýsování.

Dalším typem mysli je myšlení ve vzorech.

Více abstraktní. Velice časté mezi

inženýry a počítačovými programátory.

Toto je myšlení ve vzorech. Tato kudlanka

je vyrobena z jednoho listu papíru.

Žádné lepení, žádné stříhání.

Na pozadí vidíte vzor, podle jakého papír ohýbat.

Zde jsou charakteristické typy myšlení.

Fotorealistické vizuální myšlení - to jsem já.

Myšlení ve vzorech - hudební a matematické myšlení.

Někteří z těchto lidí mívají problémy se čtením.

Mají podobné problémy jako děti,

které jsou dyslektiky.

Určitě takové lidi znáte.

A potom tady máme verbální mysl. Ta zná veškeré fakty o čemkoliv.

Dalším tématem je problematika vnímání.

Stále mě rozrušují tyto mikrofony.

Přišla jsem o půl hodiny dřív,

abych si na něj mohla zvyknout.

Ohnuli ho tak, aby se nedotýkal mé brady.

Vněmy jsou problémem. Některým dětem vadí fluorescentní osvětlení,

jiné jsou citlivé na určité zvuky.

Tyto věci se mohou silně lišit.

Mé vizuální myšlení mi pomohlo porozumět

zvířecí mysli.

Zamyslete se nad tím. Zvíře myslí pomocí vjemů,

ne pomocí slov. Myslí v obrazech.

Myslí ve zvucích. Myslí v pachu a vůni.

Zamyslete se nad tím, kolik informací nese místní požární hydrant.

Říká kdo zde byl, kdy zde byl, zdali je to přítel nebo nepřítel,

jestli je to někdo s kým by se měl pes družit.

Požární hydrant nese hromadu informací.

A všechny jsou velice detailní.

A právě citlivost na obdobné detaily

mně umožnila porozumět zvířatům.

Zvířecí a také má mysl

škatulkuje vjemové informace

do kategorií.

Člověk na koni

a člověk na zemi,

jsou dvě velice rozdílné věci.

Kůň, který byl týraný jezdcem,

bude velice vlídný k veterináři,

ale s jezdeckými botami se na něj neposadíte.

Pak máte jiného koňě, kterého mlátil podkovář,

a ten bude hrozný pro všechny na zemi,

ovšem jezdit se na něm dát bude.

Skot je na tom stejně.

Člověk na koni

a člověk na zemi, jsou dvě rozdílné věci.

Vidíte odlišný obrázek.

Zamyslete se nad tím, jak specifické to je.

Toto je schopnost kategorizace informací,

a mnoho lidí v ní není velice dobrá.

Když se snažíme vyřešit technický problém,

například s vybavením podniku,

lidé nedokážou poznat, zda mají problém se zaškolením lidí,

nebo jestli mají problém s technickým vybavením.

Nedokážou rozdělit problémy na ty technické

a na ty lidské.

Strašně mnoho lidí toto nedokáže.

Řekněme tedy, že se jedná o problém se zařízením.

Jedná se o malý problém, který lze jednoduše opravit?

Nebo je celý systém navržen špatně?

Pro lidi je tato otázka velice obtížná.

Vezměme si například toto -

- jak udělat létání bezpečnější?

Ano, už jsem také nalétala milión mílí.

Létám opravdu hodně.

A kdybych byla leteckým technikem,

na co bych zaměřovala svou pozornost?

Dívala bych se na ocasy letadel.

Při pěti leteckých katastrofách z posledních 20-ti let,

se buďto utrhl ocas, nebo byl nějakým způsobem

porušen vnitřní mechanismus řízení v ocasu letadla.

Je to velice jednoduché - problém je v ocasech.

A hádejte co… když si pilot obchází letadlo,

nedokáže nahlédnout do vnitřku ocasu.

Když nad tím teď přemýšlím,

vidím to vše velice specificky.

Moje myšlení je specifické - zezdola nahoru.

Posbírám všechny střípky a složím je dohromady jako puzzle.

Tady je kůň, kterého k smrti děsili

kovbojové v černých kloboucích.

Byl týraný někým v černém klobouku.

Bíle klobouky mu však nedělaly nejmenší problém.

Věc se má tak - svět bude potřebovat,

aby všechny tyto typy myslí,

spolupracovaly.

Měli bychom pracovat na rozvoji všech těchto typů mysli.

Jednou z věcí, která mě skutečně vytáčí během cestování

po různých autistických setkáních

je vidět mezi dětmi tu spoustu chytrých podivínů,

kteří nejsou velmi společenští.

Štve mě, když se nikdo nesnaží roznítit jejich zájem

o věci jako věda a podobně.

Což mě přivádí k tématu mého učitele vědy.

Toho film ztvárňuje naprosto nádherně.

Byla jsem studentem hlupákem. Na střední škole

mě studium vůbec nezajímalo.

Tedy až do předmětu věda pana Carlocka.

To je ten doktor Carlock ve filmu.

Vyzval mě, abych se pokusila přijít na to,

jak funguje jistý optický klam.

Což mě přivádí k tomu, že je potřeba

těmto dětem ukazovat zajímavé věci.

Myslím, že jedna z věcí, kterou by TED měl udělat,

je říct všem školám o všech těch skvělých přednáškách,

ať už na TEDu nebo jinde na webu.

Toto jsou myšlenky, které ty děti dokážou zaujmout.

Když vyjedete ven z Kalifornie,

nebo obecně z oblastí, které mají silné technické zázemí,

uvidíte, jak si učitelé s těmito

chytrými podivíny neví rady.

A děti se poté vydávají špatnými cestami.

Věc se má totiž takto -

- je možné vytvořit mysl, které je více přemýšlivá.

Nebo můžete mít mysl, která je více společenská.

A dnešní výzkum ukazuje, že u autismu,

máme v případě briliantních myslí

nějaké dráty navíc, a nějaké společenské obvody naopak chybí.

Jde o jakousi výměnu mezi myšlením a společenskostí.

A tato výměna může dojít až do extrému,

kde máte člověka, který vůbec verbálně nekomunikuje.

V typické lidské mysli

jazyk dominuje vizuálnímu myšlení, které sdílíme se zvířaty.

Toto je práce doktora Bruce Millera.

Studoval pacienty s Alzheimerem,

kteří mají demenci v předním mozkovém laloku.

Demence "snědla" jazykovou část jejich mozku,

a například člověk, který kdysi prodával autorádia, namaloval tento obraz.

Van Gogh toho asi nevěděl moc o fyzice,

ale myslím, že je velice zajímavé,

že vzory, které vidíte

tady na jeho malbě,

odpovídají statistickým modelům turbulence.

Což mě odvádí k zajímavé myšlence,

protože je možné, že tyto matematické

vzory máme přímo v naších mozcích.

A když tady dneska přednášel pan Wolfram,

dělala jsem si spoustu poznámek o klíčových slovech,

které mohu použít při vyhledávání.

Myslím, že o tom budu hodně povídat během svých přednášek autistům.

Opravdu těmto dětem musíme ukázat zajímavé věci.

A školy bohužel zrušily

výtvarku a dílny.

Výtvarka byla mým nejoblíbenějším předmětem.

Opravdu musíme přemýšlet nad všemi typy myslí.

A opravdu musíme pracovat se všemi typy myslí,

protože v budoucnu budeme

všechny tyto typy lidí potřebovat.

Je tedy na čase promluvit o práci.

Můj učitel vědy mě naučil studovat,

i přestože jsem původně studovat nechtěla.

Zároveň jsem však také získávala pracovní zkušenosti.

Dneska potkávám spoustu dětí, které nikdo nenaučil úplně základní věci,

jako například dochvilnost,

což mě naučili, když mě bylo osm let.

Nebo jak se chovat u stolu při nedělních sešlostech u babičky.

Naučili mě to, když jsem byla velmi, velmi mladá.

A když mě bylo třináct, pracovala jsem jako švadlena,

sešívala jsem oblečení.

Na vyšší odborné škole jsem měla pracovní stáže.

Hodně jsem stavěla.

A také jsem se musela naučit dělat přiřazené úkoly.

Protože jediné, co jsem chtěla dělat jako malá, bylo kreslit obrázky koňů.

A matka mi řekla: "Pojďme nakreslit něco jiného."

Tyto děti se musí naučit, jak dělat něco jiného.

Řekněme, že dítě má fixaci na Lego.

Pomožme mu stavět také něco jiného.

Autistická mysl bývá

typicky upnutá či fixovaná.

Když dítě zbožňuje závodní auta,

je třeba použít závodní auta k výuce matematiky.

Ať třeba přijdou na to, jak dlouho bude autu trvat ujetí jisté vzdálenosti.

Jinými slovy, použijte fixaci k motivaci dítěte.

Toto je jedna ze základních věcí, kterou musíme dělat.

Skutečně mě štve, když učitelé,

obzvláště mimo tuto část země,

neví jak s těmito chytrými dětmi nakládat.

Skutečně mě to vytáčí.

Čím se mohou živit vizuálně myslící, až dospějí?

Mohou být grafickými designéry, dělat mnohé s počítači,

fotografii, průmyslový design.

Myšlení ve vzorech - to budou naší matematici,

softwaroví inženýři, počítačoví programátoři,

a všechny podobné typy profesí.

A ti co myslí ve slovech, ti budou skvělí žurnalisti.

Nebo také skvělí herci.

Protože pokud chcete být jako autista společenský,

musíte se naučit společenským dovednostem,

a hrát je jako byste byli herci.

Zkrátka je třeba se těmto dětem věnovat.

Což mě přivádí k mentorům.

Můj učitel vědy nebyl ve skutečnosti akreditovaný učitel.

Byl to vesmírný výzkumník z NASA.

Některé státy nyní začínají povolovat lidem,

kteří mají vysokoškolské vzdělání v biologii nebo chemii,

možnost přijít do školy a vyučovat biologii nebo chemii.

Přesně to je třeba.

Protože většina učitelů,

kteří jsou pro tento typ dětí vhodní,

jsou pouze v komunitních školách.

Je třeba dostat obdobně dobré učitele do středních škol.

Další co by mohlo být velice úspěšné,

jsou lidé, kteří jsou v důchodu po práci v IT průmyslu.

Ti by také mohli s výukou dětí pomoci.

A nezáleží na tom, jestli to, co je naučí je zastaralé,

protože v prvé řadě jde o roznícení zájmu.

Musíme ty děti zaujmout.

A jakmile jsou zaujaty, všechno nové se naučí samy.

Mentoři jsou nepostradatelní.

Nemůžu nijak zveličit,

jak důležitý byl můj učitel vědy pro mě.

A musíme tyto děti také zaměstnat.

A pokud už je zaměstnáte,

je třeba jim dát specifické úkoly.

Neříkejte jim, ať navrhnou nový software.

Musíte jim to zadat specifičtěji.

"Navrhujeme nový software pro telefon, který musí

dělat něco specifického. A může při tom používat

pouze omezené množství paměti."

Toto je specificita, kterou potřebujete.

A tím končím svou řeč.

Chtěla bych poděkovat všem, že jste přišli.

Bylo skvělé tady s vámi být.

(Potlesk)

Máte pro mě otázky? Tak dobře.

(Potlesk)

Chris Anderson: Velice děkuji, bylo to výborné.

Jednou jste napsala citát, který mám velice rád:

"Pokud by nějakým zázrakem autismus

zmizel z povrchu Země,

člověk by žil stále mezi lidmi okolo ohně

před vstupem do jeskyně."

Temple Grandin: Kdo myslíte, že vyrobil první kamenné kopí?

Ten člověk měl Aspergera. A pokud byste odstranili

veškeré autistické geny, nebylo by Sillicon Valley,

a energetická krize by nikdy nebyla vyřešena.

(Potlesk)

CA: Chtěl bych se zeptat ještě na pár dalších věcí.

A pokud bude cokoliv jakkoliv nevhodné,

řekněte jen "Další otázku prosím."

Řekněme, že je tady někdo,

kdo má autistické dítě,

nebo zná autistické dítě,

a cítí se od něj být odstřižen,

jakou byste mu dala radu?

TG: Prvně záleží na věku dítěte.

Pokud jsou dítěti, dva, tři, čtyři roky,

nemluví, není společenské,

tak nemůžu dostatečně zdůraznit

nutnost minimálně 20-ti hodin týdně přímé práce s dítětem.

Ovšem autismus přichází v různých obdobách.

Asi polovina lidí na autistickém spektru

se nenaučí mluvit, nebudou pracovat v Sillicon Valley,

toto musíme pochopit.

Ovšem potom máme ty chytré podivínské děti,

které jsou jaksi řízlé autismem,

a kde je třeba tyto děti roznítit tím,

že budou dělat zajímavé věci.

Já se dostávala mezi děti prostřednictvím společných zájmů.

Jezdila jsem s nimi na koních, stavěla s nimi modely raket,

elektroniku v laboratoři,

a v 60-tých letech jsme dělali světelnou show

lepením zrcadel ke gumovým membránám reproduktorů.

To bylo něco, co jsme považovali za naprosto kůl.

CA: Je pro rodiče nerealistické

doufat, nebo si myslet, že je jejich dítě miluje,

a nezbývá jim tak nic jiného, než po tom toužit?

TG: Řeknu to takto, to dítě bude loajální.

Když vám bude hořet dům, půjdou vás zachránit.

CA: Wow. Když bych se zeptal lidí,

co je jejich vášní, většina by asi odpověděla

"Mé děti" nebo 'Můj milý."

Co je vaší vášní?

TG: Mou vášní je dělat věci,

které dělají tento svět lepším místem.

Když mi matka autistického dítěte řekne,

"Mé dítě je na univerzitě díky vaší knize,

nebo díky vaší přednášce," to mě dělá opravdu šťastnou.

Nebo třeba když jsem v 80-tých letech pracovala

v jatečních podnicích - byly naprosto příšerné.

Vymyslela jsem skutečně jednoduchý bodovací systém,

který měřil výsledky - kolik zvířat upadlo,

kolik zvířat bylo uhozeno,

kolik zvířat naříkalo.

Velice jednoduchý systém

založený na přímém pozorování pár věcí.

A fungovalo to skutečně dobře. Těšilo mě vidět,

že to má skutečný dopad na skutečný svět.

Takových věcí potřebujeme mnohem více,

a mnohem méně těch abstraktních.

(Potlesk)

CA: Když jsme spolu mluvili po telefonu, říkala jste,

což mě opravdu ohromilo, že jedna z věcí

pro které jste nadšena jsou serverové farmy. Proč je tomu tak?

TG: Tím důvodem pro mé nadšení je to,

že tyto farmy obsahují vědomosti.

Podobně jako knihovny.

Pro mě jsou vědomosti něčím,

co je extrémně hodnotné. Asi před 10-ti lety

byla zaplavena jedna z knihoven.

Ještě před tím, než se stal internet tím čím je dnes.

A já byla skutečně naštvaná, protože všechny ty knihy

a všechny ty vědomosti byly zničeny.

A serverové farmy nebo datová centra

jsou úžasnými knihovnami vědomostí.

CA: Temple, musím říct, že bylo mým absolutním potěšením mít vás tady na TEDu.

TG: Děkuji, děkuji mnohokrát.

(Potlesk)