Return to Video

Jakou roli hraje štěstí ve vašem životě?

  • 0:01 - 0:02
    Zdravím vás.
  • 0:02 - 0:06
    Jsem poctěn, že tu mohu být
    a promluvit k vám.
  • 0:06 - 0:12
    Dnes budu mluvit o štěstí a spravedlnosti
  • 0:12 - 0:14
    a o tom, jak spolu souvisejí.
  • 0:14 - 0:18
    Před několika lety
    mi volal můj bývalý student
  • 0:19 - 0:21
    a chtěl si popovídat o své dceři.
  • 0:21 - 0:23
    Jeho dcera byla
    v maturitním ročníku střední školy
  • 0:23 - 0:29
    a zcela vážně uvažovala,
    že se přihlásí na Swarthmore,
  • 0:29 - 0:30
    kde jsem vyučoval,
  • 0:30 - 0:35
    a on chtěl vědět, jestli si myslím,
    že by se tam mohla dostat.
  • 0:35 - 0:39
    Dostat se na Swarthmore
    je nesmírně obtížné.
  • 0:40 - 0:42
    Tak jsem mu řekl:
    „No, něco mi o ní pověz.“
  • 0:42 - 0:44
    A on mi o ní vyprávěl,
  • 0:44 - 0:47
    o jejích známkách,
    o výsledcích ze zkoušek,
  • 0:47 - 0:49
    o jejích mimoškolních aktivitách.
  • 0:49 - 0:51
    Znělo to, jako by byla úplná hvězda,
  • 0:51 - 0:54
    vskutku úžasné dítě.
  • 0:54 - 0:56
    Tak jsem mu řekl: „Zní to vážně báječně.
  • 0:56 - 0:59
    Přesně takovou studentku
  • 0:59 - 1:02
    by Swarthmore chtěl mít.“
  • 1:02 - 1:06
    A on se zeptal:
    „A znamená to, že se tam dostane?“
  • 1:06 - 1:08
    A já řekl: „Ne.
  • 1:09 - 1:13
    V jednom ročníku na Swarthmoru
    prostě není dost míst
  • 1:13 - 1:15
    pro všechny, kteří jsou dobří.
  • 1:15 - 1:19
    Není dost míst na Harvardu nebo Yalu,
    Princetonu nebo Standfordu.
  • 1:19 - 1:23
    Není ani dost míst v Googlu,
    Amazonu nebo Applu.
  • 1:23 - 1:28
    Není dost míst na TED konferencích.
  • 1:28 - 1:30
    Je obrovské množství dobrých lidí,
  • 1:30 - 1:33
    ale ne všichni z nich uspějí.“
  • 1:35 - 1:37
    Tak se mě zeptal: „A co máme tedy dělat?“
  • 1:38 - 1:41
    A já mu odpověděl: „To je dobrá otázka.“
  • 1:42 - 1:44
    Co bychom měli dělat?
  • 1:44 - 1:48
    A já vím, co udělaly vysoké školy.
  • 1:48 - 1:51
    V zájmu spravedlnosti
  • 1:51 - 1:56
    neustále zvyšovaly své standardy,
  • 1:56 - 2:02
    protože se nezdá být fér
    přijímat méně způsobilé lidi
  • 2:02 - 2:05
    a odmítat více způsobilé,
  • 2:05 - 2:09
    proto pořád a pořád zvyšují své standardy,
  • 2:09 - 2:14
    až nakonec mohou přijmout tolik studentů,
    pro kolik mají místo.
  • 2:16 - 2:22
    Mnoho lidí to považuje
    za nespravedlivé a nefér.
  • 2:22 - 2:25
    Americká společnost má různé názory na to,
  • 2:25 - 2:29
    co to znamená, když se řekne,
    že je nějaký proces spravedlivý,
  • 2:29 - 2:33
    ale podle mě existuje něco,
    s čím souhlasí víceméně všichni,
  • 2:33 - 2:36
    a to je, že ve spravedlivém
    a férovém systému
  • 2:36 - 2:38
    lidé dostávají to, co si zaslouží.
  • 2:38 - 2:41
    A svému bývalému žáku jsem řekl,
  • 2:41 - 2:45
    že u přijetí na univerzitu
  • 2:45 - 2:49
    zkrátka neplatí,
    že lidé dostanou, co si zaslouží.
  • 2:49 - 2:53
    Někteří lidé dostanou,
    co si zaslouží, a někteří ne,
  • 2:53 - 2:55
    tak to prostě je.
  • 2:56 - 3:00
    Zvýšením standardů,
    jak to dělaly i vysoké školy,
  • 3:00 - 3:03
    se vytváří šílená konkurence
  • 3:03 - 3:05
    mezi středoškoláky,
  • 3:05 - 3:08
    protože nestačí být dobrý,
  • 3:08 - 3:10
    nestačí být dost dobrý,
  • 3:10 - 3:14
    musíte být lepší než všichni ostatní,
    kteří se také hlásí.
  • 3:14 - 3:16
    A tohle způsobilo
  • 3:16 - 3:18
    nebo to přispělo
  • 3:18 - 3:22
    k jisté epidemii úzkosti a deprese,
  • 3:22 - 3:25
    která ničí naše mladistvé.
  • 3:25 - 3:29
    Touto konkurencí ničíme celou generaci.
  • 3:29 - 3:31
    Když jsem o tom přemýšlel,
  • 3:31 - 3:34
    uvědomil jsem si, že existuje způsob,
    jak tento problém napravit.
  • 3:34 - 3:36
    Můžeme tedy udělat toto:
  • 3:37 - 3:40
    když se lidé přihlásí na vysokou školu,
  • 3:40 - 3:45
    odlišíme uchazeče,
    kteří jsou dost dobří, aby byli úspěšní,
  • 3:45 - 3:47
    od těch, kteří takoví nejsou,
  • 3:47 - 3:51
    a odmítneme právě ty,
    kteří nejsou dost dobří, aby byli úspěšní,
  • 3:51 - 3:55
    a pak dáme jména všech ostatních
    do klobouku
  • 3:55 - 3:57
    a začneme prostě losovat
  • 3:57 - 3:59
    a ty vylosované pak přijmeme.
  • 3:59 - 4:03
    Jinak řečeno, přijímání na univerzitu
    bude jakousi loterií
  • 4:03 - 4:08
    a možná i přijímání lidí na práci
    v technologických firmách bude loterie.
  • 4:08 - 4:10
    A – nedej Bože –
  • 4:10 - 4:14
    možná budeme losem vybírat i ty,
    kteří budou pozvaní,
  • 4:14 - 4:16
    aby mluvili na TED.
  • 4:16 - 4:18
    Nechápejte mě špatně,
  • 4:18 - 4:22
    taková loterie samozřejmě
    neodstraní nespravedlnost.
  • 4:22 - 4:26
    Stále tu bude spousta lidí,
    kteří nedostanou to, co si zaslouží.
  • 4:26 - 4:29
    Ale aspoň to bude čestné.
  • 4:29 - 4:32
    Odhalí to, jaká je to nespravedlnost,
  • 4:32 - 4:35
    namísto předstírání opaku,
  • 4:35 - 4:38
    a také to zmírní neuvěřitelný tlak,
  • 4:38 - 4:42
    pod kterým žijí naši středoškoláci.
  • 4:43 - 4:47
    Tak proč o tomhle
    naprosto rozumném návrhu,
  • 4:47 - 4:49
    pokud to tak mohu říct,
  • 4:49 - 4:52
    nikde ani trochu vážně neuvažují?
  • 4:52 - 4:53
    Myslím, že vím proč.
  • 4:54 - 4:57
    Myslím si, že nesneseme tu myšlenku,
  • 4:57 - 5:00
    že k velice důležitým věcem našeho života
  • 5:00 - 5:03
    by mohlo dojít jen díky štěstí či náhodě,
  • 5:03 - 5:08
    že bychom v životě tak důležité věci
    neměli pod kontrolou.
  • 5:08 - 5:09
    Ani já to pomyšlení nesnesu.
  • 5:09 - 5:12
    Nedivím se, že lidé tu představu nesnáší,
  • 5:12 - 5:16
    ale tak to jednoduše je.
  • 5:17 - 5:22
    Zaprvé: přijímání na univerzity
    už loterie je.
  • 5:22 - 5:25
    Přijímací úředníci jen předstírají,
    že tomu tak není.
  • 5:25 - 5:27
    Buďme tedy upřímní.
  • 5:27 - 5:29
    A za druhé:
  • 5:29 - 5:32
    myslím si, že kdybychom si uvědomili,
    že je to loterie,
  • 5:32 - 5:35
    uznali bychom,
  • 5:35 - 5:39
    jak důležitou roli v životě
    skoro každého z nás hraje štěstí.
  • 5:39 - 5:41
    Tak například já.
  • 5:42 - 5:46
    Skoro všechny významné události
    v mém životě
  • 5:46 - 5:50
    byly do velké míry
    výsledkem šťastné náhody.
  • 5:51 - 5:54
    Když jsem byl v sedmé třídě,
    přestěhovali jsme se z New Yorku
  • 5:54 - 5:56
    do Westchester County.
  • 5:57 - 5:58
    Hned na začátku školy
  • 5:58 - 6:01
    jsem potkal okouzlující mladou dívku,
    se kterou jsem se spřátelil,
  • 6:01 - 6:04
    pak se z nás stali nejlepší kamarádi,
  • 6:04 - 6:07
    posléze se stala mojí přítelkyní
  • 6:07 - 6:09
    a nakonec i mojí manželkou.
  • 6:09 - 6:13
    Mou ženou už je šťastných 52 let.
  • 6:13 - 6:18
    Nijak zvlášť jsem se o to nezasloužil.
    Byla to všechno šťastná náhoda.
  • 6:18 - 6:20
    Pak jsem odešel na vysokou
  • 6:20 - 6:25
    a v prvním semestru jsem si zapsal
    úvod do psychologie.
  • 6:25 - 6:27
    Ani jsem nevěděl, co psychologie je,
  • 6:27 - 6:30
    ale pasovalo mi to do rozvrhu
    a vyhovovalo to požadavkům,
  • 6:30 - 6:31
    tak jsem se zapsal.
  • 6:31 - 6:33
    A naštěstí to vyučoval
  • 6:33 - 6:38
    doopravdy věhlasný profesor psychologie,
    vskutku legenda.
  • 6:39 - 6:42
    Proto jsem si zvolil psychologii
    za hlavní předmět studia.
  • 6:42 - 6:44
    Pokračoval jsem na postgraduálním studiu.
  • 6:44 - 6:46
    A když jsem ho dokončoval,
  • 6:46 - 6:49
    můj přítel, který vyučoval na Swarthmoru,
  • 6:49 - 6:51
    se rozhodl, že už tam
    nechce být profesorem,
  • 6:51 - 6:55
    a tak dal výpověď
    a odešel na lékařskou fakultu.
  • 6:55 - 6:58
    Na Swarthmoru se tak uvolnilo místo,
  • 6:58 - 7:00
    o které jsem se ucházel
    a nakonec jsem ho dostal,
  • 7:00 - 7:03
    jediná práce,
    o kterou jsem se kdy ucházel.
  • 7:03 - 7:06
    Na Swarthmoru jsem vyučoval 45 let
  • 7:06 - 7:10
    a tento institut měl ohromný vliv
    na mou kariéru.
  • 7:11 - 7:13
    A dám vám ještě poslední příklad:
  • 7:13 - 7:17
    v New Yorku jsem přednášel o své práci
  • 7:17 - 7:21
    a poté za mnou přišel někdo z publika.
  • 7:21 - 7:22
    Představil se.
  • 7:22 - 7:24
    Řekl: „Jmenuji se Chris.
  • 7:24 - 7:26
    Nechtěl byste promluvit na TED?“
  • 7:27 - 7:30
    A já se ho zeptal: „Co je TED?“
  • 7:31 - 7:33
    No, řekl mi to
  • 7:33 - 7:37
    a tehdy TED nebyl to, čím je teď.
  • 7:37 - 7:39
    Ale v uplynulých letech
  • 7:39 - 7:41
    zhlédlo mé přednášky na TED
  • 7:41 - 7:44
    více než 20 milionů lidí.
  • 7:44 - 7:47
    A tak jsem došel k závěru,
    že jsem měl štěstí.
  • 7:47 - 7:49
    Měl jsem štěstí v manželství.
  • 7:49 - 7:50
    Měl jsem štěstí ve vzdělání.
  • 7:50 - 7:52
    Měl jsem štěstí v kariéře.
  • 7:52 - 7:55
    A mám štěstí, že tady mám teď prostor
  • 7:55 - 7:58
    a mohu mluvit na místě, jako je TED.
  • 7:59 - 8:01
    Zasloužil jsem si všechen ten úspěch?
  • 8:01 - 8:02
    Jasně že jsem si ho zasloužil,
  • 8:03 - 8:05
    tak jako vy jste si pravděpodobně
    zasloužili ten svůj.
  • 8:05 - 8:11
    Ale hodně dalších lidí si také
    zaslouží mít takový úspěch,
  • 8:11 - 8:13
    ale nedosáhli ho.
  • 8:14 - 8:16
    Tak dostávají lidé to, co si zaslouží?
  • 8:16 - 8:18
    Je společnost spravedlivá?
  • 8:19 - 8:21
    Samozřejmě není.
  • 8:21 - 8:26
    Tvrdá práce a hraní podle pravidel
    nejsou zárukou ničeho.
  • 8:27 - 8:31
    Pokud bychom uznali nevyhnutelnost
    tototo typu nespravedlnosti
  • 8:31 - 8:34
    a stěžejní roli štěstí,
  • 8:34 - 8:36
    mohli bychom se sami sebe zeptat,
  • 8:36 - 8:39
    jakou máme zodpovědnost vůči těm,
  • 8:39 - 8:44
    které teď během pandemie
    oslavujeme jako hrdiny,
  • 8:44 - 8:48
    když vážná nemoc postihne jejich rodinu,
  • 8:48 - 8:52
    abychom zajistili, že budou v pohodě
    a že se jim nezhroutí život,
  • 8:52 - 8:55
    zatímco se s nemocí budou potýkat?
  • 8:56 - 8:59
    Co dlužíme lidem, kteří bojují,
  • 8:59 - 9:03
    kteří tvrdě pracují,
    ale nemají takové štěstí jako my?
  • 9:04 - 9:06
    Asi před půl stoletím
  • 9:06 - 9:10
    napsal filozof John Rawls knihu
    nazvanou „Teorie spravedlnosti“
  • 9:10 - 9:15
    a v ní přišel s konceptem,
    který nazval „závoj nevědomosti“.
  • 9:15 - 9:16
    Položil otázku:
  • 9:16 - 9:22
    Kdybyste nevěděli, jakou pozici
    budete v budoucnu ve společnosti mít,
  • 9:22 - 9:26
    jakou společnost byste chtěli vytvořit?
  • 9:26 - 9:28
    A tvrdil,
  • 9:28 - 9:29
    že když netušíme,
  • 9:29 - 9:33
    jestli budeme ve společnosti
    nahoře nebo dole,
  • 9:33 - 9:37
    chceme společnost,
    která je docela dost rovnoprávná,
  • 9:37 - 9:39
    takže i ti, kteří nemají štěstí,
  • 9:39 - 9:43
    by žili slušné, smysluplné
    a uspokojivé životy.
  • 9:43 - 9:49
    Takže to vy, šťastní a úspěšní lidé,
    připomínejte své komunitě
  • 9:49 - 9:52
    a dělejte vše pro to, abyste zajistili,
  • 9:53 - 9:56
    že budeme ctít a starat se o lidi,
  • 9:56 - 10:00
    kteří si stejně jako my zaslouží úspěch,
  • 10:00 - 10:02
    ale nemají takové štěstí.
  • 10:02 - 10:04
    Děkuji.
Title:
Jakou roli hraje štěstí ve vašem životě?
Speaker:
Barry Schwartz
Description:

Štěstí hraje v našem životě větší roli, než si dokážeme připustit, říká psycholog Barry Schwartz. Tvrdá práce a hraní podle pravidel nás samozřejmě může dostat dost daleko ‒ ale zbytek nakonec záleží jen na štěstí. Schwartz zkoumá souvislost mezi štěstím, zásluhami a úspěchem a nabízí zajímavý způsob, jak vyrovnat šance ‒ například při přijímání na vysokou školu.

more » « less
Video Language:
English
Team:
TED
Project:
TEDTalks
Duration:
10:16

Czech subtitles

Revisions