Kým doopravdy jste? Osobnost jako skládačka

Co vás dělá vámi? Psychologové rádi mluví o našich vlastnostech nebo charakterních rysech, které z nás dělají to, kým jsme. Ale Brian Little se zajímá především o ty chvíle, kdy tyto vlastnosti překročíme - někdy kvůli tomu, že to vyžaduje naše kultura a někdy proto, že to my sami vyžadujeme. Poslechněte si, jak Little odhalí překvapivé rozdíly mezi introverty a extroverty a také vysvětlí, proč může být naše osobnost tvárnější, než si myslíme.

Jste to ale fascinující skupina lidí...

pro psychologa.

(Smích)

V posledních dnech jsem měl příležitost

poslouchat některé vaše konverzace

a pozorovat, jak se k sobě
navzájem chováte.

A myslím, že už teď můžu říct,

že je v publiku 47 lidí,

právě teď,

kteří vykazují psychologické příznaky,
o kterých bych dnes rád mluvil.

(Smích)

A myslel jsem si, že byste rádi
věděli, co jste zač.

(Smích)

Ale nebudu na vás ukazovat,

bylo by to zbytečné a vlezlé,

místo toho vám řeknu
několik faktů a příběhů,

ve kterých se můžete trochu zhlédnout.

Zabývám se výzkumem
v oboru psychologie osobnosti,

který je součástí širší vědy o osobnosti,

která zahrnuje celé spektrum
od neuronů až po vyprávění.

A o co se pokoušíme,

našim vlastním způsobem,

je pochopit, v čem je každý z nás --

každý z vás --

v čem je v jistých ohledech,

stejný jako všichni lidé,

jako někteří lidé,

a jako nikdo další.

Teď si možná říkáte,

"Já nejsem zajímavý.

Jsem v pořadí 46. nejnudnější
člověk na západní polokouli."

Nebo si možná říkáte:

"Já jsem zajímavý,

i když mě většina lidí považuje
za velkého, ohromného pitomce."

(Smích)

Ale je to právě vaše diagnóza o vlastní
nudnosti a neodmyslitelné "pitomosti",

co mě, jako psychologa,
na vás tak fascinuje.

Vysvětlím vám proč.

Jednou z nejvlivnějších metod
psychologie osobnosti

je psychologie osobnostních rysů

a zkoumá 5 stránek osobnosti,

které popisují univerzální
aspekty rozdílů mezi lidmi.

Najdete je pod zkratkou OSESN.

"O" jako "otevření zážitkům",

oproti těm, kdo jsou uzavřenější.

"S" jako "svědomitost",

oproti těm, co mají více
apatický přístup k životu.

"E" - "extrovert", v kontrastu
s introverty.

"S" - "sympatičtí lidé",

oproti těm nesympatickým.

A "N" jako neurotici,

oproti stabilnějším jedincům.

Všechny tyto stránky osobnosti
mají vliv na náš blahobyt,

na to, jak se nám v životě daří.

Na základě toho víme třeba to,

že otevřenost a svědomitost jsou
dobrými předpoklady pro úspěch v životě,

ale otevření lidé dosahují
úspěchu svou troufalostí

a občas svou odlišností.

Svědomití lidé dosahují úspěchu tím,
že dodržují termíny,

jsou pilní a nechybí jim nadšení.

Extroverze a sympatičnost vedou

ke skvělé práci s lidmi.

Já osobně extroverty
považuji za fascinující.

Na svých přednáškách jim
občas řeknu jednoduchý fakt,

který může jednoduše
odhalit jejich osobnost.

Říkám jim, že je pro dospělé nemožné

olíznout si svůj vlastní loket.

(Smích)

Věděli jste to?

Někteří z vás už si
zkoušeli olíznout loket.

Ale extroverti mezi vámi

jsou pravděpodobně ti,
kteří to nejen zkoušeli,

ale také úspěšně olízli loket

svého souseda.

(Smích)

To jsou extroverti.

Rád bych toho o extrovertech řekl více,

protože je to důležité, zajímavé,

a pomáhá nám to porozumět tomu,
čemu říkám naše tři povahy.

První je naše biogenní povaha --
naše neurofyziologie.

Zadruhé, naše sociogenní,
neboli druhá povaha,

která souvisí s kulturními a sociálními
aspekty našich životů.

A třetí, která z vás dělá jedinečného
člověka -- osobnost,

které já říkám "idiogenní" povaha.

Vysvětlím.

Jednou z věcí, které jsou typické pro
extroverty je, že potřebují podněty.

A tyto podněty mohou nalézt
ve vzrušujících věcech:

hlasité zvuky, párty a společenské
události -- tady v TEDu

uvidíte extroverty, kteří tvoří
magnetické jádro.

Všichni se seskupují dohromady.

A já jsem vás viděl.

Introverti zase častěji tráví čas
na tichých místech

ve druhém patře,

kde je méně podnětů --

a mohou být mylně
považováni za antisociální,

ale ne vždy tomu tak je.

Může to být tím, že si uvědomíte,
že je vám lépe,

když můžete snížit vnější podněty.

Někdy tyto podněty vycházejí z vás,
z vašeho těla.

Například kofein funguje mnohem
lépe na extroverty než na introverty.

Když přijdou extroverti
v 9 ráno do kanceláře

a řeknou, "potřebuju kafe",

nedělají si srandu --

opravdu ho potřebují.

Introverti jsou jiní,

především pokud úkol,
na kterém pracují --

po šálku kávy --

pokud je třeba dané úkoly plnit rychle,

a je jich více,

může to vypadat, že introverti
nejsou zrovna výkonní.

Nechápejme to ale špatně.

Takže zde jsou docela zajímavé důsledky:

ne vždy jsme takoví, jak se zdá

a to mě vede k dalšímu bodu.

Než se k němu dostanu, měl bych říct

něco o pohlavním styku,

i když asi nemám moc času.

Ale tak, kdybyste chtěli --

ano, chtěli?

Dobrá.

(Smích)

Byly provedeny výzkumy

o tom, jak často mají někteří
jedinci pohlavní styk,

s porovnáním žen, mužů;
introvertů a extrovertů.

Zeptám se vás:

Kolikrát za minutu --

pardon, to byl výzkum o krysách --

(Smích)

Kolikrát měsíčně

mají introvertní muži sex?

3 krát.

Extrovertní muži?

Více nebo méně krát?

Ano, více.

5,5 krát -- skoro dvakrát tolik.

Introvertní ženy: 3,1.

Extrovertní ženy?

Upřímně, jako introvertnímu muži,

což vysvětlím později --

mi připadají ohromné.

7,5.

Nejen, že zvládnou většinu extrovertů,

ale ještě si dají i pár introvertů.

(Smích)

(Potlesk)

Extroverti a introverti
se dorozumívají jinak.

Když se baví extroverti,

chtějí mít hodně blízkých
společenských setkání.

Aby byla komunikace pohodlná,
chtějí být člověku blízko.

Mají rádi oční kontakt

nebo vzájemný upřený pohled.

Zjistili jsme,

že používají více zdrobnělin,
když se s někým seznámí.

Takže když se extrovert seznámí s Karlem,

rychle mu začne říkat "Kájo",
pak "Karlíku",

a pak "Karlíčku".

(Smích)

Naopak introverti

zůstanou u "Karle", dokud se s daným
člověkem lépe nepozná.

Mluvíme jinak.

Extroverti mají radši jasné, konkrétní
a jednoduché vyjadřování.

Introverti --
a připomínám,

že jsem tak extrémní introvert,
jak si jen dokážete představit --

mluvíme jinak.

Máme radši souvislé, komplexní,

provázané,

věty s chytrými slovy --

(Smích)

Více méně.

(Smích)

Jakoby.

(Smích)

Abych byl upřímný --

tak nějak.

Když si povídáme,

někdy mluvíme jeden přes druhého.

Měl jsem poradenskou
smlouvu spolu s kolegou,

se kterým jsme byli tak odlišní,
jak jen dva lidé mohou být.

Zaprvé, jmenuje se Tom.

Já ne.

(Smích)

Zadruhé, měří 198 cm.

Já o něco méně.

(Smích)

A zatřetí, je to tak extrovertní člověk,
jaký jen může existovat.

Jsem opravdu velmi introvertní.

Jsem velmi přetížený,

nemůžu si po 3 odpoledne ani dát kafe,

jestli chci večer usnout.

Pomáhal nám s tím projektem
kamarád Michael.

A Michael ten projekt málem
přivedl ke konci.

Takže člověk, který pomáhal
Michaelovi se nás s Tomem zeptal,

"Co si myslíte o Michaelovi?"

Za chvilku vám řeknu, co odpověděl Tom.

Mluvil klasickou "extrovertštinou".

A tohle slyšely extrovertovy uši,
když jsem odpověděl,

je to celkem přesné.

Řekl jsem, "Michael má občas sklony

k takovému chování, které by někteří
mohli považovat

jako možná o něco
důraznější, než je obvyklé."

(Smích)

Tom jenom protočil oči a řekl,

"Briane, tohle říkám já:

je to kretén!"

(Smích)

(Potlesk)

Jako introvert

mohu lehce naznačit některé
"kreténské" vlastnosti

v chování toho muže,

ale určitě bych nepoužil to slovo na "k".

(Smích)

Ale extrovert říká, že

"když tak chodí, když tak mluví,
tak ho tak nazývám."

A odešli jsme.

Je to něco, co bychom měli znát?

Samozřejmě.

Je důležité, abychom to věděli.

Je tohle vše, co jsme?

Jsem jen svazek vlastností?

Ne, nejsme.

Pamatujte, jsme podobní některým lidem,

a přitom jsme každý jiný.

A co vaše idiogenní já?

Elizabeth nebo George

s vámi mohou sdílet vaši
extroverzi nebo neuroticismus.

Ale existují odlišnosti mezi
chováním vás a chováním Elizabeth,

nebo v chování George a vás,

které nám dovolují chápat lidi
jako něco více než jen řadu vlastností?

To na vás milujeme?

Ne jenom to, že jste daný typ člověka.

Nerad dávám lidem nálepky.

Ani si nemyslím, že nálepky na lidi patří.

Takže co nás odlišuje?

Jsou to věci, které v životě děláme,
osobní plány.

Právě teď máte svůj osobní plán,

ale nikdo o tom tady nemusí vědět.

Může se jednat o vaše dítě --

už jste byli třikrát v nemocnici,

ale pořád nevíte, co se děje.

Nebo to může být vaše máma.

A vy jste jednali mimo charakter.

To vše jsou volné vlastnosti.

Jste velmi sympatický,
ale někdy jednáte nesympaticky,

protože musíte zlomit
byrokratickou bariéru

v nemocnici,

abyste získali něco pro
vaši matku nebo dítě.

Co jsou tyto volné vlastnosti?

Jsou tam, kde si stanovíme scénář,

abychom mohli pokročit
v hlavních plánech našeho života.

A právě na těch záleží.

Neptejte se lidí, jaký je
jejich typ osobnosti,

ptejte se, "jaké jsou vaše
hlavní plány v životě?"

A proto hrajeme
tyto volné vlastnosti.

Já jsem introvert,

ale mám životní plán a tím je učit.

Jsem profesor.

A zbožňuji své studenty,

a také svůj obor.

A nemůžu se dočkat, až jim povím,
co je nového, co vzrušujícího se děje,

a na co se těším, až jim řeknu.

A proto se chovám jako extrovert,

protože v 8 hodin ráno,

studenti potřebují trochu humoru,

trochu energie, aby mohli pokračovat

v náročném studijním dni.

Ale musíme být velmi opatrní,

když se dlouho chováme jinak.

Občas si můžeme všimnout,
že se o sebe nestaráme.

Já například, po delší době
předstírání extroverze,

se potřebuji někde o samotě
uvést do pořádku.

Jak říká Susan Cain ve své knize "Ticho",

v kapitole, ve které cituje
podivného kanadského profesora,

který v té době vyučoval na Harvardu,

občas chodím na pány,

abych unikl ze spárů extrovertům.

(Smích)

Vzpomínám si na den,
kdy jsem se schoval do kabinky,

abych se vyhnul vnějším vlivům.

A jeden opravdový extrovert přišel
vedle -- ne přímo do mé kabinky,

ale do té vedlejší --

a já jsem slyšel různé
vyprazdňovací zvuky,

ty které nesnášíme -- i ty vlastní,

a kvůli kterým splachujeme
nejen poté, ale i během.

(Smích)

A pak jsem slyšel jeho
skřípavý hlas říkat,

"Haló, je tady doktor Little?"

(Smích)

Jestli něco zaručeně způsobí
introvertovi 6 měsíční zácpu,

tak je to rozhovor na záchodě.

(Smích)

A tam teď odcházím.

Nechoďte za mnou.

Děkuji.

(Potlesk)