Emotional Wake Up Call - Teal Swan-

Volání po citovém probuzení

Ahoj

Možná už jste slyšeli:

"Abyste mohli žít zdravý život,
musíte dosáhnout optimálního zdraví

na úrovni těla, mysli a duše."

Tyto pilíře jsou již dlouho považovány

za pilíře zdravého a úplného života.

Ale co kdybych vám řekla,

že toto chápání je mylné?

Když uvažujeme o duši,

představujeme si ji jako éterickou
nebo nehmatatelnou energii.

Stejně tak, kvůli jejich éterické,
nehmatatelné povaze,

nazýváme pocity a emoce,
kterým nerozumíme, duší.

To je důvod, proč všechny rady,

jak nasystit nebo vyléčit naši duši,

se ve skutečnoti zaměřují na to,
abyste se emočně cítili lépe.

Naše duše je totiž ve skutečnosti
už samou svou podstatou zdravá.

Nemůže se proto nacházet
v nezdravém stavu.

Duše, což je projevená energie,

vytváří pocity, mysl a tělo.

Všechny tři součásti lidské osobnosti
jsou ve skutečnosti součástmi duše.

Tělo je duše manifestující se
na fyzické úrovni.

Mysl je duše manifestující se
na mentální rovině.

Pocity jsou způsobem,
jak duše vědomě přijímá a komunikuje.

Proto je možné
se na to podívat dvěma způsoby.

Prvním jsou zmiňované tři pilíře zdraví,

kterými jsou tělo, mysl a emoce.

Druhým způsobem je vnímat emoce
jako jazyk duše.

Pokud si zvolíte druhý způsob,

pak klíčem k tomu, co lidé nazývají
duševní zdraví,

je vaše citové zdraví.

Součástí citového zdraví

je vědomé uznání

našeho vědomí mimo fyzické tělo,

které můžeme nazvat duchem nebo duší.

Při použití slova "duše",

máme rovněž na mysli
samotný střed něčí bytosti.

Z tohoto důvodu můžeme
slova "duše" a "srdce"

vzájemně zaměnit.

Proto když někdo mluví ze samého
středu své bytosti, může říci:

"Vím v hloubi svého srdce, že ..."

Toto je potvrzení, že víme,

že podstata našeho Bytí,

naší zkušenosti zde na Zemi,

není fyzická, ale emocionální.

Když se na tento svět narodíme,

celý jej vnímáme pouze
prostřednictvím našich pocitů.

Svět daleko dříve cítíme, než jej vidíme.

Pocity a emoce nejsou jen

jádrem našeho
života tady na Zemi,

ale rovněž tvoří jádro našich vztahů.

A právě z tohoto důvodu to bývají
právě ony, které utrpí největší škody,

Abyste porozuměli,

jakou roli hrají emoce ve vztazích,

podívejme se do historie na vztahy
a jakou roli v nich hrají emoce.

Po staletí

se naše představy o dobrých a špatných
způsobech výchovy dětí

drasticky změnily.

Například:

Ve středověku žádné dětství neexistovalo.

Jakmile bylo dítě
alespoň trochu fyzicky zdatné,

dostalo práci.

Často se jednalo o práci,

kterou bychom dnes považovali za otroctví.

Děti nebyly považovány za čisté.

Ve skutečnosti byly považovány za zlo.

Použití mimořádného tělesného trestu,

který byl samozřejmě
považován za normální a běžný,

mělo vést ke spasení dětí
a bylo používáno pro jejich dobro.

V této době,
dokonce i v aristokratických rodinách,

namísto toho,
aby rodiče své děti

oceňovali a zbožňovali,
svými dětmi opovrhovali

a úmyslně je znevažovali a zneužívali,

protože si mysleli,
že to je vlastně pro jejich dobro.

Na konci 17. století se zrodila

výchova založená
na základě trestu a odměně.

Namísto tělesného trestu,

přišel filozof John Locke s tím,
že lepší způsob,

jak vychovat dítě, aby bylo dobré,

je neposkytovat dítěti pozornost
a souhlas s tím, co dělá,

vyvolat v něm pocit viny,
pokud se chová špatně,

a naopak v něm
vzbudit hodnotu, sebevědomí,

prostřednictvím pozornosti a uznání,

pokud je dítě dobré.

Chci, abyste se teď
na chvíli zamysleli nad tím,

co jsem právě řekla.

Rodičům trvalo až do konce 17. století,

než přišli s myšlenkou výchovy
založené na trestu a odměně...

Výchova založená na trestu a odměněm,
kterou známe,

je neskutečně destruktivní.

Jeden z těch nejničivějších výchovných
přístupů,

které dnes používáme.

Na konci 17. století

byla výchova prostřednictvím
trestů a odměn ohromným zlepšením

oproti tomu,
jak byly děti vychovávány předtím...

Na začátku 20. století
se toho příliš nezměnilo.

Odborníci na výchovu dětí stále odmítaly

všechny romantické představy o dětství

a obhajovali formování správných návyků,

prostřednictvím disciplíny.

V roce 1914 vyšla brožura Výboru pro děti
Spojených států amerických

s názvem "Péče o děti",

která nabádala
k přísnému režimu

a doporučovala rodičům,
aby si s dětmi nehráli.

Zakladatel behaviorismu
John B. Watson tvrdil,

že rodiče by měli
vychovávat své děti tak,

že je odmění za dobré chování

a potrestají za špatné chování.

Zároveň by měl být dodržován přesný režim

pro jídlo, spaní a ostatní tělesné funkce.

Kdo by mohl zapomenout
na biblické přísloví,

podle kterého mnoho rodičů žilo

a stále i dnes žije:

"Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna,

kdežto kdo jej miluje,

trestá ho včas."

Jako kdyby disciplína
a tělesné tresty byly totéž.

Ve 20. století

ztratily tělesné tresty na své oblibě

v západním světě.

Mnoho rodičů se stalo vědomými natolik,
aby uvidělo,

co tělesné tresty ve skutečnosti jsou:
zneužívání, týrání.

A tak dnes,

i když stále existují rodiče,
kteří si toho vědomi nejsou,

kteří stále zneužívají
své děti ve jménu disciplíny,

většina v západním světě

využívá jako nástroj disciplíny

například časem o samotě
(běž do svého pokoje).

Je jednoduché podívat se
zpět do historie a říct,

že temné období výchovy dětí
máme za sebou.

Ale řeknu vám, že až se na naši dobu
podívají lidé v budoucnosti,

řeknou o naší době přesně totéž.

Tedy že ve skutečnosti jsme
v temném období výchovy dětí.

Nyní, když tělesný trest padl
jako nevhodný styl výchovy dětí,

vám mohu říct,
že jsme na pokraji revoluce.

Touto revolucí je
citová výchova dětí.

Brzy zjistíme, že dnes
jsme v temném období,

pokud jde o citovou výchovu dětí,

a že našim dětem způsobujeme
stejný druh škody na emocionální úrovni,

jakou způsobovali rodiče na
fyzické a citové úrovni,

tím, že své děti bili,
v uplynulých staletích.

Musím zde říct, že nemáme
žádné ponětí o tom,

jak vytvořit zdravé citové prostředí

v rodině pro naše děti.

Samozřejmě, že se najdou
výjimky z tohoto pravidla,

avšak v dnešním moderním světě

je drtivá většina dětí

vychovávána v citově nezdravém prostředí.

A ve skutečnosti citové prostředí rodiny

nebylo až dosud zahrnováno
jako součást dobré výchovy dětí.

Pomalu se dostáváme z nového období temna.

Toto období je obdobím temna
pro emoce a pocity.

Začínáme si uvědomovat,

že je možné být velmi dobrým rodičem
na fyzické úrovni

a zároveň být velmi špatným rodičem
na úrovni emocionální.

Toto uvědomění je velice důležité,

protože, jak jsme si
v této epizodě již řekli,

samotným středem naší existence jsou

pocity a emoce.

Takže pokud je citové
prostředí v rodině nezdravé,

pak samotné jádro podstaty života
a bytí člověka je také nezdravé.

V dnešním světě

mnoho rad, jak vychovávat děti,
kompletně ignoruje svět emocí.

Soustředí se na to, jak napravit
nevhodné chování,

přitom ignoruje pocity,

které jsou základem a způsobují
toto nevhodné chování.

Navzdory všemu společenskému pokroku

cílem výchovy stále zůstává

vychovat poslušné dítě,

namísto zdravého dospělého člověka.

Cílem je vychovat dítě, které je "dobré".

Náš soudní systém používá
přesně stejný přístup.

Soustředíme se na nápravu
špatného chování,

a na vytváření dobrých občanů,
aniž bychom se zabývali pocity,

které k tomuto
špatnému chování vedou.

Dobrá výchova dětí zahrnuje emoce.

Dobré vztahy jsou rovněž
založeny na emocích.

V dnešní době dělají rodiče
tři stěžejní chyby:

1. Neschvalují emoce dítěte.

2. Nesouhlasí s emocemi dítěte.

3. Nenabízejí dítěti žádné
praktické vedení,

jak negativní emoce zvládnout
a jak se z nich dostat.

Rodič, který neschvaluje dětské emoce,

je kritický vůči tomu,
když jeho dítě negativní emoce projevuje,

a za takový citový projev
dítě pokárá nebo potrestá.

Rodič, který nesouhlasí
s emocemi svého dítěte,

tyto emoce přehlíží jako nedůležité,
ignoruje je nebo ještě hůř je zlehčuje.

A rodič, který neposkytuje žádné vedení,

se do pocitů svého dítěte může vcítit,

ale nestanoví žádné limity chování,

ani dítěti nepomáhá pochopit

a vypořádat se s vlastními emocemi.

Uvedu jeden praktický příklad.

Představme si, že William
nechce jít do školy

a začne plakat, když jej rodiče
nutí do školy jít.

Neschvalující rodič
může Williamovi vynadat

za to, že odmítá spolupracovat.

Takový rodič se může uchýlit k tomu,
že ho nazve spratkem

a nějakým způsobem ho potrestá,

ať už časem o samotě nebo výpraskem ...

Nesouhlasící rodič může zranit
Williamovy emoce tím, že řekne:

"To je hloupost ... Není důvod, abys byl
smutný kvůli tomu, že máš jít do školy."

"Hezky se na mě usměj."

Nesouhlasící rodič se může dokonce
uchýlit k rozptýlení Williama

od jeho emocí tím,
že mu dá sušenku

nebo ho upozorní na krávu v poli
po cestě do školy.

Rodič, který nenabídne
žádné praktické vedení,

se může k Williamovi
zachovat apaticky tím,

že mu řekne, že je v pořádku
cítit se smutný nebo vystrašený.

Ale už Williamovi neporadí, jak se
ke svým nepříjemným pocitům postavit.

Namísto toho
v něm zanechají pocit,

že jeho emoce jsou nějaká všemocná síla,
vůči které je zcela bezmocný.

Děti, které vyrůstaly
v nezdravém emočním prostředí,

nejsou schopny uklidnit samy sebe.

U těchto dětí se lze také setkat
s častějšími zdravotmí problémy.

Kromě toho si děti, které vyrůstaly
v nezdravém emočním prostředí,

neumějí vytvořit emoční spojení
se svou rodinou.

Často cítí, jakoby tam nepatřili.

Nejsou schopné si v rámci
rodiny vytvořit důvěrnost,

důsledkem čehož se cítí
izolované a osamělé.

Tyto pocity si samozřejmě
přinesou do dospělosti.

Z těcho dětí vyrostou dospělí,
kteří neumějí nakládat se svými emocemi.

Dospělí, kteří mají pocit,
jako by nikam nepatřili.

Dospělí, kteří se marně snaží o to,
aby jejich vztahy fungovaly.

Rozvíjejí vzájemně závislé vztahy

a navzdory své hluboké potřebě vztahu,

mohou zároveň trpět
silným strach z blízkosti.

Podle mého názoru

je hlavní příčinou psychopatického
a sociopatického chování u dospělých

nezdravé emoční prostředí v dětství.

Mějme na paměti,
že většina lidí, kteří studují

případy psychopatie a sociopatie,

hledají v minulosti daného člověka
zjevný znak týrání.

Je daleko snazší poznat
zjevný znak týrání

než rozpoznat nezdravý emocionální
vzorec z doby dětství.

Mnozí ze sériových vrahů a
střelců ve školách,

kteří údajně pocházeli
ze "zdravého domácího prostředí",

ve skutečnosti
žádný zdravý domov nezažili.

Pochází z prostředí, které bylo
zdravé po fyzické stránce -

dostávali jídlo a oblečení,
možná i mnohé jiné výhody.

Ale pod tímto hezky vypadajícím zevnějškem

se nacházela extrémní
emoční dysfunkčnost.

Emoční dysfunkčnost tak zničující,

že jim nedovolovala navázat
k druhým lidem jakýkoli vztah.

Neschvalování emocí
a nesouhlas s emocemi

jsou způsoby emočního týrání.

Budoucnost nás ale brzy naučí,

že se nevyplácí podceňovat
důsledek neschvalování emocí,

nesouhlasu s emocemi a emočního týrání.

Podle mého názoru

(vycházeje z vlastní zkušenosti
se všemi těmito způsoby týrání)

je emoční týrání to nejhorší

a zároveň je nejtěžší se z něj vyléčit.

Nyní se dostáváme
k nejškodlivějšímu aspektu

neschvalování emocí
a nesouhlasu s emocemi,

pokud se takto chová
dospělý vůči dítěti.

Když rodič neschvaluje emoce svého
dítěte nebo s nimi nesouhlasí

začne dítě věřit pohledu rodiče

na jakékoli události, která způsobuje,
že je rodič nespokojený,

namísto svého vlastního pohledu.

Dítě ztrácí víru v samo sebe,
ztrácí důvěru v samo sebe

a ještě k tomu uvěří v to,
že s ním musí být něco špatně.

Pokud vztahy ovládá
emoční dysfunkce,

dítě se naučí, že nemá žádné právo

cítit se tak, jak se cítí.

Stručně řečeno naučí se, že je
špatně cítit se to, co cítí.

Nyní to hlavní:

Dítě uvěří,

že pokud je špatně
cítit se tak, jak se cítí,

ale přesto se tak samo cítí,

pak musí být něco špatně konkrétně s ním.

Pokud bych měla vybrat jednu věc,
která je špatně

s dnešním průmyslem
v oblasti duševního zdraví,

byla by to oblíbená představa,

že existuje způsob,
jak by se člověk měl cítit.

A pokud se tak necítí,
pak je něco špatně.

Ordinace psychiatrů jsou plné lidí,

kteří vyrůstali v citově
dysfunkčním prostředí.

Tito lidé vyrostli s přesvědčením,
že je s nimi něco špatně,

jelikož "by neměli
cítit to, co cítí".

Ale ve skutečnosti je to tak,

že by se měli cítit,
přesně tak, jak se cítí.

Mají ospravedlnitelný a pořádný důvod

cítit se tak, jak se cítí

a myšlenka, že je s nimi
něco "špatně", je klam.

Tento klam je vedlejší produkt toho,

že jejich emoce byly
znovu a znovu neuznávány.

Toto je ve skutečnosti jedna
z hlavních příčin úzkostných stavů.

Úzkost bývá často důsledkem extrémních
pochybností o sobě a nedůvěry v sebe.

Nedůvěra v sebe a pochybnosti o sobě

způsobují strach ze sebe sama.

Důsledkem čehož je snaha
najít jakoukoli cestu,

která umožní utéct sám od sebe,

protože se cítíš tak,
jak by ses cítit neměl.

Musela jsem přiblížit
tento příběh (jako obvykle),

protože bez tohoto pochopení

nemůžete porozumět,
jak jste se dostali do bodu

ve vašem vztahu, v němž se nacházíte dnes.

Pokud to zkrátím,

protože toto je emoční prostředí,

ve kterém jste vyrůstali jako děti,
nemáte žádnou představu o tom,

jak se jako dosplěý
citově sblížit s druhými lidmi.

A uplatní se stejná pravidla.

Nejsme tak často mezi sebou schopni
rozvinou skutečnou důvěrnost,

protože neschvalujeme emoce toho druhého.

Nesouhlasíme s pocity toho druhého.

Říkáme druhým lidem, jak by se měli cítit.

Nemáme trpělivost s citovými
potřebami druhých.

Díváme se na emoce a pocity
jako na slabost.

Označujeme lidi, kteří projeví emoce,
jako "příliš citlivé".

Abyste porozuměli,

uvedu tři příklady

vztahů mezi dospělými,
které jsou emočně dysfunkční.

Žena jde na oběd s kamarádkou.

Je zklamaná,
protože ji v práci nepovýšili,

což se domnívala, že udělají.

Její kamarádka ji řekne,
že je negativní,

že se na to musí
podívat z té světlé stránky,

a uvědomit si, že svou negarivitou
si způsobuje jen další zklamání.

2. Manžel přijde pozdě večer domů z práce.

Jeho žena začne v okamžiku,
kdy vstoupí do dveří, plakat.

Manžel jí uvidí brečet a okamžitě řekne:
"Vždycky reaguješ přehnaně!"

"Vždyť jsem přišel jen
o půl hodiny později."

"Nejsi už v přechodu?"

"Asi potřebuješ vyhledat
odbornou pomoc..."

a pak odejde do své pracovny
koukat na televizi.

3. Muž se právě rozvádí.

Svěří se svým kamarádům

a ti jej přesvědčí,
aby šel s nimi do baru.

Když se objeví,
nikdo z nich si nevšimne,

že ve skutečnosti prochází velmi těžkým
emocionálním obdobím ve své vztahu.

Namísto toho ho nabádají,
aby na to nemyslel,

napil se s nimi,

podíval se na sport

a díval se na hezké holky v baru.

Bez ohledu na to,
jestli se jedná o přátelství

nebo o romantický vztah,

pocity a emoce jsou jádrem,

jsou základem jakéhokoli vztahu.

(pokud se má jednat
o smysluplný vztah a ne povrchní).

Bez zdravého a hlubokého
emočního propojení

a citového vztahu

se nejedná o "vztah",
ale o sociální uspořádání.

Intimita není o sexu.

Je pravda, že sex
může být vedlejšmí produktem intimity,

ale intimita je o tom být viděn
takový, jaký opravdu jste,

a vidět druhého takového,
jaký doopravdy je.

Je to o tom být schopen přijít k druhému
s úplnou pravdou o tom, kdo jsem,

a být přijat druhým člověkem
v opravdovosti takový, jaký jsem,

bez toho, aby se mne
druhý člověk snažil změnit.

A aby i druhý člověk byl schopen
přijít s pravdou o tom, kdo skutečně je,

a abych já byla schopna
tuto pravdu uvidět a přijmout

bez snahy druhého změnit
nebo zmanipulovat.

Je to o potkání se v srdečním centru,
což je místo, kde se rodí empatie.

Odsud pramení spojení a blízkost.

Už jsem to zmínila dříve,
ale řeknu to znovu.

Slovo 'Intimacy' (intimita) lze rozdělit
na 'In To Me See' (vidět dovnitř mne).

Nejdůležitější součást intimity
je vidět jeden do druhého.

Uvidět pravdu druhého člověka,
pravdu, kterou představují pocity a emoce.

Pocity a emoce jsou absolutním jádrem
vaší reality a vaší zkušenosti,

a proto tvoří tu nejdůležitější
část intimity.

Z toho vyplývá:
emoce a pocity jsou důležité.

Musíme pochopit, jakou důležitost
a hodnotu mají pocity toho druhého.

Je potřeba své emoce navzájem respektovat.

Naslouchat citům,
které se skrývají za slovy.

Otevřít se natolik,
abychom byli schopni nabídnout porozumění.

Vyjádření uznání a porozumění by vždy mělo
předcházet poskytnutí rady.

Řeknete-li někomu, jak by se měl cítit,
učíte ho, aby si nedůvěřoval.

Učíte ho, že je s ním něco v nepořádku.

Způsob, jakým nakládáme
s našimi negativními emocemi,

určuje, jak zdravé či nezdravé
naše vztahy mohou být.

Pro většinu z nás způsob, jakým
pracujeme s pozitivními emocemi, funguje.

Jsou to negativní emoce,
ke kterým cítíme největší odpor.

Z tohoto důvodu uvedu
pár konkrétních kroků,

které nám mohou pomoci,

pokud se setkáme
s negativními emocemi druhých.

Platí to jak pro děti, tak pro dospělé.

A je to ryzí zlato,
pokud jde o vztahy.

1. Uvědomte si emoce druhé osoby.

2. Pečujte o emoci druhého tím, že ji
považujete za oprávněnou a důležitou.

3 Empaticky emoci druhé osoby naslouchejte
a snažte se přijít na to, jak se cítí.

To umožňuje druhé osobě cítit se
v bezpečí a být beze strachu z posuzování.

Tedy snažte se druhého pochopit,
namísto s ním souhlasit.

4. Uznávejte a přijímejte pocity druhého.

Může jít o pomoct nalézt správná slova
pro označení jeho emoce.

K uznání a přijetí pocitů druhého
nemusíme potvrzovat správnost myšlenek,

které o své emoci má.

Místo toho musíme druhému dát vědět,
že je v pořádku, že se cítí, jak se cítí.

Například: Pokud náš přítel říká:
"Cítím se zbytečně."

Nepotvrzujeme jeho pocity tím, že řekneme:
"Víš co, máš pravdu! Jsi úplně zbytečný."

Místo toho bychom jeho pocity
mohli potvrdit slovy:

"Naprosto chápu, jak se díky tomu
můžeš cítit zbytečně."

"Cítil bych se úplně stejně,
kdybych byl na tvém místě."

5. Umožněte druhému cítit se tak,
jak se cítí, a plně si prožít danou emoci

předtím, než přistoupí
k jakémukoli zlepšení toho, jak se cítí.

Musíme jim umožnit, aby se sami rozhodli,

kdy jsou připraveni se posunout nahoru
po vibrační škále a do jiného emoce.

Nemůžeme jim podsouvat
naši představu o tom,

kdy by měli být připraveni
nebo kdy by se měli cítit jinak.

Tímto krokem vyjadřujeme bezpodmínečnou
přítomnost pro druhého

a bezpodmínečnou lásku.

Jsme podporou druhého,
aniž bychom se ho pokoušeli "opravit".

Neuražte se, pokud druhý v tuto chvíli
vaši podporu nepřijme.

Už jen v nabídce pomoci
je ukryta velkorysá síla.

To je Láska sama o sobě,

bez ohledu na to,
co někdo udělá nebo neudělá.

6. Poté a pouze poté,
co byly pocity druhého

přijaty, uznány a plně procítěny,
pomožte druhému vymyslet způsoby,

jak se postavit, jak zvládnout
reakci na své emoce.

Jedná se o krok, kdy můžete přijít
s novými způsoby,

jak se podívat na danou situaci, což může
zlepšit způsob, jakým se druhý cítí.

Nyní je možné nabídnout radu.

Teď přejdeme k jednomu
z nejdůležitějších kroků,

pokud jde o emoční zdraví ve vztazích.

Jste ve vztahu sami se sebou.

To znamená, že musíte
přijmout své vlastní emoce.

Musíte přestat odmítat své emoce,

musíte přestat nesouhlasit
se svými emocemi.

Musíte přestat očekávat, že se budete
cítit jinak, než se skutečně cítíte.

Abyste byli emočně zdraví,
musíte aplikovat výše zmíněných 6 kroků

primárně ve vztahu k sobě.

Kromě způsobu,
jak se vypořádat s negativními emoce,

uvedu několik kroků,

které vám mohou pomoci vytvořit zdravé
emoční prostředí ve vašich vztazích.

1. Vyjádřete druhé osobě svou lásku.

Svou lásku můžete vyjádřit tím,
že se ji dotknete.

Mnoho lidí v dnešním moderním světě
trpí nedostatkem doteků,

protože je mezi námi
příliš mnoho oddělení, odloučení.

Lásku lze vyjádřit také
prostřednictvím dárku.

Tím, že někomu dáte dárek,
dáváte druhému najevo,

že se o něj zajímáte,
že na něj myslíte,

něco obstaráte pro něj
a poté mu něco dáte.

Svou lásku můžete projevit také tím,

že s někým strávite čas,
v němž se mu plně věnujete,

díváte se na něj, pokoušíte se mu
porozumět a spojit se s ním.

Lásku lze také projevit tím,
že někomu pomůžete.

Můžete například nabídnout
pomoct s nádobím.

Nabídnout pomoc s projektem
nebo stěhováním.

Pomoct můžete také tím,
že projevíte uznání

nebo složíte poklonu či kompliment.

Existuje mnoho způsobů,
jak někomu ukázat lásku.

Jedním z hlavních důvodů
naší emocionální deprivace v dětství

a v našich současných vztazích je to,

že jsme na projevy naší lásky
vůči druhým lidem příliš skoupí.

Tím, že svou lásku vůči druhému projevíme,
a tím, že druhému svou lásku nabídneme,

umožňujeme druhým lidem cítit se
emocionálně v bezpečí,

cítit se být milován
a být pro nás důležitý.

Ale předtím, než někomu
projevíte svou lásku, se ujistěte,

že to děláte z dobrého důvodu,
a ne proto, že od druhého něco chcete.

2. Nikdy nepřehlížejte přítomnost člověka.

Existuje jen velmi málo věcí, které jsou
bolestivější než zacházet s někým,

jako by neexistoval.

Dokonce i když jste
v danou chvíli naštvaní,

není to důvod, proč přehlížet osobu,
která vás miluje.

3. Tento krok jde ruku v ruce s posledním.

Neodtahujte se od lidí fyzicky
ani emocionálně,

a to zejména v průběhu konfliktu.

Lidé, kteří se bojí důvěrnosti a spojení,
a tudíž zranitelnosti,

mají tendenci se s těmito
pocity vyrovnat tím,

že se stanou ostrovem sami pro sebe.

Stávají se citově nedostupnými
a jako svou obranu se od druhých odpojují.

Takový přístup ve vztahu způsobí
citové odloučení

a prvním příznakem
je nedostatek komunikace.

Tím se plynule dostáváme
k dalšímu kroku.

4. Komunikujte, komunikujte, komunikujte!

Tím, že jsme se rozhodli
zavázat se k nějakému vztahu,

zavázali jsme se zároveň i ke komunikaci.

A je jedno, jestli komunikujete
prostřednictvím slov nebo ne,

protože většina komunikace probíhá
prostřednictvím řeči těla.

Komunikace tvoří obrovskou část
vzájemného propojení.

Nepotlačujte své emoce.

Nesnažte se prostřednitvím rozptýlení se
jim vyhnout, opřít je nebo je odmítnout.

Musíme být ochotni přiznat si
své vlastní emoce

a umět o nich zdravým způsobem
hovořit se svým partnerem.

Když nevíme, jak to udělat,

můžeme si představit,
že myšlenky, které máme,

přivedeme do prostoru našeho srdce
a z tohoto prostoru poté mluvíme.

Tato technika se nazývá
"Mluvení ze srdce".

Když ji použijeme, daleko ochotněji
se stáváme zranitelnější,

čímž se stáváme autentičtějšími

a zároveň se naše komunikace
stává méně defenzivní a útočící.

Dejte své pocity do slov.

Pro vztah není skoro nic horšího
než mlčet o tom, jak se cítíte.

Nesdělovat si vzájemně,
jak se cítíte,

vytváří mezi vámi
a vaším partnerem kaňon.

Váš partner může cítit,
že jste emočně rozrušení.

Pokud váš partner cítí,
že jste emočně rozrušení,

ale vy o tom, jak se cítíte, nemluvíte,
nebo způsob, jakým se cítíte, popíráte,

váš partner se může cítit jako blázen,
velmi zmateně.

Musíme být ochotni přiznat své emoce

a sdělovat je svému partnerovi
zdravým způsobem.

Pokud nevíme, jak na to,

můžeme vzít to, co cítíme
(to, co si o těchto věcech myslíme),

a představit si, jak je dáváme
do prostoru našeho srdce

a poté z tohoto místa mluvit.

Tato praxe se nazývá "Mluvení ze srdce"
a může být skutečně cenná,

pokud jde o vytvoření zdravého emočního
prostředí v rámci jakéhokoli vztahu.

5. Pokud učiníte slib - splňte ho.

Pokud říkáte, že něco uděláte,
udělejte to.

Musíte dostát vlastnímu slovu.

Pokud tak systematicky nečiníte,
níčíte tím důvěru ve vztahu.

A důvěra je z hlediska citového
zdraví a vztahů klíčovou součástí.

Přiznejte chyby
a zavažte se ke změně chování.

Stále omílané omluvy,
bez skutečné změny chování,

vysílají druhému zprávu,
že se o to, jak se druhý cítí,

nezajímáte natolik,
nakolik vám záleží na tom,

abyste se vyhnuli případnému trestu ...
dočasně ...

Tento přístup také systematicky ničí
důvěru ve vztahu.

Pokud nám na druhém záleží,
musíme kromě samotné omluvy

podniknout skutečné kroky
a nezbytné změny k tomu,

aby se stejná chyba
nebo ta stejná bolestivá věc,

kterou jsme jim způsobili,
znovu neopakovala.

Omluva tak může být součástí dlouhé cesty

k vytvoření citového zdraví
ve vztahu.

7. Ujasněte si své priority.

Musíte znát své priority, abyste mohli
vytvořit zdravý citový vztah.

Chcete-li se ve vztahu cítit
dobře emočně,

musí být vztah pro vás natolik cenný,
že mu přiřadíte tu nejvyšší prioritu.

Neexistuje nic jako správná
nebo špatná priorita.

Pokud však vaše práce nebo záliba má
pro vás vyšší prioritu než vaše vztahy,

je velmi pravděpodobné,
že vaše vztahy budou trpět,

protože pokud si máte mezi nimi vybrat,
vyberete si svou práci nebo své koníčky.

V důsledku toho se bude druhá osoba
ve vztahu cítit nemilovaná a nedůležitá.

Také bude mít pocit, že není bezpečné
se s vámi citově spojit.

Pokud se dostanete do situace,
že se dvě věci dostanou do střetu,

musíte být schopni vědomě rozhodnout,
co je pro váš větší prioritou.

V nejzdravějších vztazích
je zdraví vztahu a způsob,

jakým se váš partner cítí,
prioritou číslo jedna.

8. Povzbuzujte druhé!

Povzbuzování lidí vede k tomu,
že druzí mají pocit, že nejsou sami.

Už to není "celý svět je proti mně",
nyní už mají parťáka.

Prostřednictvím povzbuzení si druhý
uvědomí, cítí, že má emoční podporu.

Je to opak kritiky a zrazování.

Člověka to posiluje namísto toho,
aby ho to strhávalo na dno.

Také to lidem umožňuje cítit se
emočně "bezpečně" proto,

aby s námi chtěli sdílet své sny a touhy.

9. Ve vztahu vyjadřujte to, co chcete,
své potřeby a očekávání jasně.

Tento bod se týká zdravých hranic.

Abyste porozuměli zdravým hranicím, můžete
se podívat na moje video na YouTube

s názvem "Boundaries vs. Oneness -
How to develop Healthy Boundaries"

Není fér nechat druhou osobu hádat,
co chcete a co potřebujete.

Rovněž není fér předpokládat,
že vám druhý člověk bude číst myšlenky,

a očekávat tak od něj věci,
o kterých neví, nebo s nimiž nesouhlasí.

Je také důležité vyčlenit si čas potřebný
k pochopení tužeb,

potřeb a očekávání druhé osoby.

Požádejte druhého o to,
co chcete a potřebujete,

a povzbuzujte ho, aby učinil totéž.

A za předpokladu, že tužby a potřeby
druhého nejsou v rozporu s vašimi,

uspokojte tyto tužby a potřeby.

10. Společně se smějte a hrejte si.

To je něco, čemu většina moderních vztahů
nedává dostatečnou prioritu.

Zábava, smích a hry mají schopnost
spojit nás stejným způsobem,

jako se tomu děje při intenzivním boji.

Může to být také silné afrodiziakum pro ty
z vás, kteří jsou v partnerském vztahu.

Upřednostněte dělat věci,

při kterých se cítíte dobře
a které jsou vzrušující, společně.

Zabezpečuje to také,
že konflikt a boj nejsou podtextem vztahu.

11. Staňte se odborníkem na lidi,
s nimiž máte vztah.

Zjistěte o nich vše, co můžete, samozřejmě
pokud to děláte z dobrého důvodu.

To je jádro intimity.

Čím víc tohot víte o tužbách, potřebách
a pocitech druhého člověka,

tím bližší se může váš vztah stát.

To, že se stanete odborníkem
na druhého člověka,

vám pomůže udělat správné rozhodnutí
o tom, jak k této osobě přistupovat,

aby se ve vašem vztahu vybudovalo
zdravé a podporující emoční prostředí.

Je i pro nás užitečné,
pokud víme,

jakým způsobem se druhý
cítí být nejvíce milován.

Stejně jako i jiné věci, je důležité,
abychom tyto tipy aplikovat sami na sebe.

Jediný vztah, který nemůžete ukončit
(s výjimkou smrti),

je vztah k vám samotným.

To znamená, že musíte vědět, co chcete,

musíte vědět, co potřebujete,
musíte znát svoje očekávání.

Musíte uznat své pocity - připustit je,
už déle je nepotlačovat a neodmítat.

To je způsob, jak rozvinout
zdravý citový vztah sám se sebou,

což je klíčové ve vztahu sám k sobě.

Nikdy se nestyděte za to, jak se cítíte.

Způsob, jakým se cítíte, má svůj důvod.

Pokud pociťujete nějakou emoci,
vždy existuje dobrý důvod,

proč se takto cítíte.

Takže nenechte nikoho, aby vám říkal,
jak se máte nebo nemáte cítit.

Zasloužíte si vztah,
v němž jsou pocity důležité.

A nejlepší způsob,
jak takového vztahu dosáhnout,

je rozhodnout se,
že pro vás jsou vaše emoce důležité.

Krásný týden