Karel Veliký a karolinská renesance (2. část)

Krátký úvod k vojenským tažením Karla Velikého a kulturní renesanci, kterou podporoval.
Hovoří: Dr. Beth Harris a Dr. Steven Zucker

Rád zkoumám, odkud věci pocházejí.

Otazník pochází z období karolinské renesance,
tedy z doby okolo roku 800.

Je zvláštní dozvídat se o původu věcí,
které jsou nyní samozřejmé.

Jako třeba otazník.

Pojem "karolinský" používáme v souvislosti

s obdobím Karla Velikého a jeho nástupců.

Jméno dynastie Karlovců je odvozeno

od jména vládce Karla Velikého (latinsky Carolus Magnus).

Byl králem.

Roku 800 ho papež slavnostně
korunoval císařem v Římě

a Karel vládl několika královstvím,
která postupně dobyl

a která dobyl jeho otec a praotec.

Byl to Frank.

Staří Římané by je považovali za barbary.

Tedy za lidi, kteří emigrovali
do západní Evropy z východu

a kteří se usídlili na území,
které dnes náleží Německu a severní Francii.

Během několika generací,
ještě před Karlem Velikým,

se jim povedlo upevnit svou moc

a v období kolem roku 800

již Karel Veliký vládl velké části Evropy.

Jak lze tedy tedy spojit vládce,

který dobýval celá království,
a člověka, který vynalezl otazník

a který vynalezl interpunkci?

Je to zvláštní, ale spojit to jde.

Karel Veliký vládl rozsáhlému království,

v němž existovalo mnoho
odlišných jazyků a nářečí.

Pokud chtěl vytvořit křesťanské království
či dokonce říši,

bylo nutné zemi
organizovat a vzdělávat.

Jednalo se o brutální období.

Doba lokálních vládců. Doba hradů,
které měly chránit před nájezdníky.

Armády útočily.
Pole hořela.

Těžká doba.

Stabilita, která v oblasti panovala
v dobách Římské říše, byla pryč.

Z římské civilizace zbyly jen ruiny.

Za Říma existovalo právo a silnice
a systém obchodu a systém vzdělávání.

Existovala byrokracie a úřednictvo,

které pomáhalo spravovat zemi.

Vše bylo pryč.

Bylo třeba vyřešit,

jak znovu vybudovat systém

částečně inspirovaný Římem,

který by dokázal udržet říši pohromadě.

Karel Veliký byl hluboce věřící.

Katolictví bral vážně,

skrze něj sjednotil

svou různorodou zemi.

Karel Veliký chtěl vládnout

křesťanskému království a považoval se

za císaře z vůle Boží.

Většina z jeho kněží
však byla negramotná.

Potřeboval nalézt cestu,

jak tyto lidi vzdělat
a šířit jejich prostřednictvím

pravou správně pochopenou
katolickou víru.

A bylo nutné ji správně pochopit,

protože během století došlo

k úpadku moci

centrální vlády a kmeny

si dělaly věci po svém.

Kmeny měly vlastní zákony

a vlastní výklad křesťanství.

Příliš mnoho výkladů.

Karel Veliký měl zájem o vzdělání.

Vzdělávání opatů, biskupů a kněží,

aby skrze četbu liturgií

šířili správný výklad.

Nemluvíme tu o rolnictvu.

Kněží je učili,

ale gramotnými a vzdělanými
měli být kněží.

Karel Veliký budoval školství,

aby tohoto docílil.

Hledal učence pro svou
vlastní školu v paláci.

Učence z celé Evropy.

Přivedl je ze Španělska, Itálie,
Anglie a Irska.

Sám se chtěl naučit psát latinsky.

Abychom pochopili,
jak důležité bylo pro Karla učení,

musíme citovat jeho životopisce.

"Vášnivě prosazoval svobodná umění

a velmi ctil ty učitele,

které hluboce uznával.

Aby se naučil gramatiku,

učil se od Petra z Pisy.

V ostatních oblastech

ho učil Alcuin z Británie,

nejvzdělanější člověk na světě.

Karel Veliký strávil mnoho času

rétorikou, dialektikou

a především astronomií.

Naučil se počítat

a velice se zajímal

o pohyb hvězd.

Také se snažil naučit se psát

a za tímto účelem

si pod polštář schovával voskové destičky,

aby si ve svém volném čase

mohl procvičovat psaní.

Začal s tím však v příliš pokročílém věku

a dosáhl jen malých úspěchů."

Líbí se mi představa,

jak císař spí s destičkami
pod polštářem,

aby si mohl cvičit psaní.

Karel Veliký zajistil
stabilitu a vytvořil bohatství,

které mu umožnilo vytvořit precizní
vzdělávací systém.

Nikoliv pro většinu lidí,
ale pro kněze.

Tito lidé museli umět číst bibli.

Číst latinsky.

Toto je obzvláště důležitý okamžik evropské historie.

Latinsky mluvili Římané,

ale to již před stovkami let.

A latina byla především

jazykem vlády a církve.

Dvou hlavních pilířů moci

v Karlově království.

Ovšem jazyk není statický

a během času se vyvíjí.

V této době se latina

začala proměňovat ve španělštinu,
francouzštinu a italštinu.

Odchylky od původní latiny.

Karel Veliký chtěl latinu opravit,

odstranit změny, které
vznikly během století,

a reformovat latinu zpět do podoby,

kterou považoval za její původní verzi.

Tím vznikly dvě verze jazyka.

Latina církve a vlády,

a jazyk, kteří používali běžní lidé.

Co s tím udělal?

Po celém království zřídil školy,

především v klášterech.

Karel zřídil skriptoria.

Místa, kde mniši mohli opisovat knihy.

To umožnilo zvýšit

produkci náboženských a
dalších starověkých textů.

Množství rukopisů

se tak dramaticky zvýšilo.

Ze staletí před Karlem Velikým
se dochovala 500 rukopisů.

Ovšem z let 750 až 900,

tedy v době Karla Velikého a jeho nástupců

se jich dochovalo 7 000.

Jednalo se tedy o záměrný pokus

získat, uchovat a kopírovat texty

a také je opravovat.

Vytvořit knihy nebylo snadné.

Byly vyráběny ručně
a z drahých materiálů.

Tehdy se ještě nepoužíval náš papír,

ale pergamen a ovčí kůže.

Vše se dělalo ručně.

Dnes si to lze jen těžko představit.

Ve skriptoriu pracovali mniši.

Dle některých zdrojů mohl schopný písař

opsat až 7 stran o 25 řádcích za den.

Trvalo to tedy dlouho.

Bylo to drahé a písaři sami museli

být gramotní.

Citujme písaře, který si
stěžoval na svou práci.

"Umění písařství je ze všech nejtěžší.

Je to dřina.

Je těžké ohnout krk a brázdit

strany po tři hodiny.

Píší tři prsty, ale trpí celé tělo.

Dopsat poslední písmeno je
pro písaře stejně nádherné,

jako přístav pro námořníka."

Samozřejmě tu byl důraz
na dělání věcí správně.

A protože se tolik snažili
dělat věci správně,

vytvořili Karlovci nový druh

písmen jménem minuskule.

Tudíž stejně jako Karel chtěl

harmonizovat a opravovat Bible

a další texty,

chtěl také harmonizovat

způsob psaní, aby stále více

lidí mohlo číst a více mnichů mohlo opisovat.

Správně. Snažil se ulehčit psaní,

aby tím zvýšil efektivitu produkce a v klášterech

a místních kostelech tak

vznikalo více knih,

které šířily požadované
myšlenky k lidem.

Před touto změnou bylo
psaní problémové.

Slova byla zkracována.

Písaři se často předváděli
a psali kaligrafickým písmem,

takže texty byly těžko čitelné.

Karel Veliký si však na čitelnosti zakládal.

Chtěl mít vše čitelné a bezchybné.

Chtěl vše napravovat, reformovat,

harmonizovat a vynaložil obrovské množství sil,

aby toho dosáhl.

Je nutné mít na paměti,

že mimo všechny tyto vzdělávací

a kulturní reformy,
Karel také válčil a dobýval.

Vzdělávání tedy bylo důležité,

protože se Karel snažil
vytvořit křesťanské království.

Expandoval za hranice,
které ustanovil jeho otec, praotec a otec praotce.

Expandoval na jih do Itálie,

porazil německý kmen Lombardů

a získal titul krále Lombardů.

Ve Španělsku expandoval do oblasti

dnešního Katalánska a Baskicka.

Expandoval do Bretaně

a po velkých bojích si podmanil i Sasy.

Tedy nekřesťanský kmen na severovýchodě.

Konvertoval je ke křesťanství.
Trvalo to několik desetiletí.

I přes všechny vzdělávací reformy

nesmíme zapomenout,

že byl nelítostným válečníkem.

Můžeme si pomoci jednou
konkrétní událostí.

Karel si myslel,
že si podrobil Sasy.

Jejich vůdcům udělil šlechtické tituly.

Ovšem někteří z jeho lidí
byli napadeni saskými vzbouřenci

a Karel Veliký se pomstil na saských zajatcích.

Za jediný den popravil 4 500 z nich.

Dědictví Karla Velikého

a jeho nástupců je ohromně důležité.

Mnoho historiků nazývá období
Karlovců renesancí či obrozením.

Obrozením klasického učení.

Karel Veliký se záměrně ohlížel

do období starověkého Říma,

obzvláště pak do doby,
kdy převládlo křesťanství.

Například za vlády Konstantina.

Kromě vytvoření otazníku

se díky jeho písařům zachovalo
90 % klasických textů.

Jednalo se o významné písemnosti
starověkého Říma.

Zachovaly se, protože je Karel
a jeho dvůr považovali za důležité.

Mnohokrát je okopírovali
a některé z rukopisů přežily.

Někteří dokonce věří,

že Karel shromáždil
vzácné knihy z celé říše,

aby je mohl okopírovat a uchovat.

Karlu Velikému vděčíme za mnohé.

Za otazník.

Za porozumění klasickým autorům
a raným náboženským textům.

A lidé dávají Karlu Velikému
zásluhy za vytvoření mnohého z toho,

co považujeme za moderní Evropu.