-
Druhou větou
je Andantino ve stylu canzony.
-
Canzona je instrumentální forma
z doby renesance.
-
V renesanci byly dvě základní
hudební formy:
-
Madrigal jako zpívaná forma
a canzona jako forma instrumentální,
-
takže toto nazval Canzona.
-
Canzony nikdy nebyly pomalé části.
Vždy byly spíše hybné,
-
nikdy ne příliš rychle, ale spíše
příjemným krokem a to Andantino vyjadřuje:
-
ne příliš pomalým krokem.
-
První věta...
-
má prvky valčíku,
ale je to milá, volná věta.
-
Melodii hraje hoboj
a je laděná melancholicky.
-
(Čajkovskij: Symfonie č. 4, druhá věta)
-
Je zajímavé, že se tok melodie
nikdy nezastaví. Když začne
-
těmito osminovými notami, tak
prostě stále pokračuje.
-
Melodie je tak krásná
a je doprovázená
-
pouze těmito slabými pizzicaty.
-
Potom opakuje tu samou melodii
violoncellová skupina.
-
Flétna přichází s protimelodií.
-
A pak začnou smyčce
hrát druhé téma.
-
A opět, co Čajkovskij dělá často,
že vezme ten dosavadní materiál
-
a k práci s ním použije jiný klíč.
-
Chci tím říct, že stále někam směřuje,
může to být věčně a on staví a staví,
-
a pak přinese zpět originální téma
-
hrané fagotem a violovou skupinou.
-
A to je v zásadě to, co dělá,
-
než přinese třetí téma.
-
Někdo to označuje jako pochod.
-
Pro mne je to mnohem závažnější.
-
Pochod navozuje pocit jakési povrchnosti,
-
ale je to bolestné, jako prve. Nádherně.
-
On to opakuje, variuje, dává protitéma,
-
a nakonec přinese původní téma.
-
Já jsem se tentokrát rozhodl
ho přednést velmi tiše,
-
téměř bez výrazu
-
a vyzdvihnout krátké běhy,
-
které mají dřevěné dechy:
-
flétna, klarinet, fagot...
-
Nakonec to vyústí
ve stejný materiál druhého tématu
-
a pak přechod, a dřeva, smyčce nás nesou
-
ke konci věty s hlavní
překrásnou melodií ve fagotu.
-
A malá coda s jednoduchými akordy
-
napříč orchestrem dovede větu
-
do nádherně bolestného konce.
