Galápagos: Las Islas Que Cambiaron El Mundo - Islands That Changed The World 2/3 HD [15 Subtitles]

Series de historia natural explorando las islas Galápagos, situadas 1.000 kilómetros fuera de la costa de América del Sur.

En el siglo 16, la primera persona en la historia escrita que pisó las islas Galápagos, el obispo de Panamá, las consideró un lugar infernal. No encontró agua y dos de sus hombres y diez de sus caballos perecieron.

A través del tiempo, este archipiélago se convirtió en el inhóspito refugio de piratas y balleneros, pero a medida que más personas llegaron a las Islas Galápagos, comenzaron a verla desde una perspectiva completamente nueva.

En 1835, Charles Darwin se topo con dichas islas se convirtió en el catalizador de una revolución que transformaría nuestra comprensión de la vida en la Tierra.

Desde caza de cormoranes subactuáticos no voladores a las tortugas gigantes cortejando en el borde de un volcán activo, con una expresión en la cara oculta de Galápagos, revelando por qué es una muestra fascinante de la evolución.

Natural history series exploring the Galapagos Islands, which lie 1,000 kilometres off the coast of South America.

In the early 16th century, the first person in recorded history to set foot on Galapagos, the Bishop of Panama, deemed it a hellish place. He found no water and two of his men and ten of his horses perished.

Through time, this forbidding archipelago became the haunt of pirates and whalers, but as more people came to Galapagos, they began to see it in a whole new light.

In 1835, Charles Darwin's brush with these islands became the catalyst for a revolution that would transform our understanding of life on Earth.

From flightless cormorants hunting underwater to giant tortoises courting on the rim of an active volcano, a look at the hidden side of Galapagos, revealing why it is such a fascinating showcase for evolution.

Zrozeny v ohni z hlubin Země.

Spalovány žhavým sluncem.

Domov těch nejpodivnějších představitelných tvorů.

První lidští návštěvníci

mysleli, že našli peklo na Zemi.

Ale tohle není peklo,

je to pulsující kolébka života.

Jeden muž spatřil pravdu

a změnil tak nejen náš pohled na tyto ostrovy.

Jmenoval se Charles Darwin.

A toto je příběh

ve kterém tyto osamocené ostrovy

vystoupily z ústraní

a navždy změnily svět.

OSTROVY, KTERÉ ZMĚNILY SVĚT

10. března 1535

"Vaše Výsosti,"

"po šesti dnech bezvětří"

"nás silné proudy"

"přivedly dne 10. března na neznámé ostrovy."

Thomas de Berlanga, panamský biskup,

se plavil z Panamy do Peru.

Ale poté co jej zklamal vítr,

jeho loď odnesly proudy daleko od původní trasy.

Nakonec on i jeho muži nalezli zemi.

Ale jakou zemi!

"Zdá se, jako by zde kdysi Bůh nechal pršet kameny"

"a půda je jako struska."

"Bezcenná."

Země i tvorové na ní vypadali ďábelsky.

Vykopali studnu,

ale nalezli jen vodu slanější než samo moře.

Dva muži zemřeli.

Modlili se za vysvobození.

Vítr se znovu zvedl

a biskup i jeho muži se zachránili

aby mohli vyprávět

příběh o peklu na Zemi.

Objevili Galapágy.

965 km od pobřeží Jižní Ameriky,

přímo na rovníku,

Galapágy tvoří skupina 13 hlavních ostrovů.

Osamocené v rozlehlém Pacifiku.

Po celá tisíciletí

jejich lávová pobřeží a sopečná pohoří

zůstávaly nepovšimnuty,

nezmapovány, nedotčeny.

Až sem před téměř pětisty lety

osud přivedl panamského biskupa.

Je snadné pochopit

proč byl biskup tímto místem zděšen.

Z moře vylézají draci,

mořští leguáni,

a plazí se po souši.

Černí jak láva pod nimi,

zdá se jako by plivali jed

když se zbavují soli co přijímají s mořskou vodou.

A v pustinách za nimi

ještě větší draci.

Pět dní musel biskup přežívat na kaktusových listech.

Leguáni galapážští nejedí téměř nic jiného.

Aby se dostali k překvapivě šťavnaté dužině,

prokoušou se i skrz ostré trny.

A v dýmajícím vnitrozemí

žijí obři.

Želvy

o váze dospělého člověka.

Ve svých obrovských tělech uloží tolik tuku,

že přežijí až rok bez jídla i vody.

Jako by se zdálo,

že zde dokáží přežít jen obludy.

Ale možná jen stačí být jiný...

Tento pták

jako Fénix povstává z popela této pustiny.

Kormorán.

Ale jeho křídla jsou malá a otrhaná.

Vypadá, jako kdyby nikdy nemohl létat.

A nemůže.

Ale je tu i jiný svět,

ten pod vlnami.

Oceán je bohatý,

a tak v něm tento kormorán galapážský

našel způsob jak přežít.

Vyměnil létání za potápění.

Zakrslá křídla přitisknutá k tělu,

jeho velké nohy jej pohání v honbě

za chobotnicemi, úhoři a malými rybami.

Samička sedí na hnízdě.

To je odborně spleteno z mořských řas

a spolehlivě chrání vajíčka před ostrými kameny.

Samec jí přináší dárek.

Na vylepšení hnízda, i upevnění jejich vztahu.

Bez schopnosti létat

nemohou tuto zemi opustit.

Ale nemají přirozené predátory,

a potrava je zde snadno dostupná.

Pro všechny podivné tvory obývající Galapágy

je život těžký,

ale není to peklo.

Kdyby měl biskup z Panamy víc štěstí,

mohl vidět věci jinak.

Každý rok v lednu

chladný Humboldtův proud, zodpovědný za suché podnebí,

povolí své sevření,

a vpustí sem teplejší vodu ze severu.

Pro ostrovy to znamená výraznou změnu.

A náhle

zjevují se zcela odlišné Galapágy.

Z popela vyklíčí skrytá semínka.

Stromy Palo Santo, jež vypadaly jako mrtvé,

opět ožívají.

Černobílý svět zaplní barvy.

Jaro na Galapágách.

Ale i jaro je zde jiné.

Zlatavé louky jsou spásány leguány,

které teď kaktusové listy tak nelákají.

I tato drvodělka

je přilákána záplavou mnoha druhů květů.

Kupodivu, téměř všechny květy jsou žluté.

Je to jediná včela na Galapágách,

a když má ráda žlutou, květy jinou barvu nepotřebují.

Objevila se i spousta malých ptáčků

a ze všech stran zní jejich zpěv.

Sameček pěnkavy

láká samičku do svého hnízda,

chráněného trnitými kaktusovými listy.

Líbí se jí a zahnízdí.

Ale dokonce i tito ptáci jsou výjimeční.

Na zemi i na stromech,

kde byste očekávali mnoho různých ptáků,

zde je jen jeden.

Jsou to všechno pěnkavy.

Na Galapágách

je 13 druhů pěnkav, nahrazujících tak jiné ptáky.

Tajemství spočívá v odlišných zobácích.

Silnější na louskání semen,

dlouhý a ostrý na květy,

drobný a špičatý pro vytahování hmyzu z prasklin v kameni.

Pěnkavka bledá dokonce zastane práci datla.

Nemá ale jazyk jako datel,

a tak nedosáhne na hmyz ukrytý hluboko v chodbičkách.

Takže musí být vynalézavá, aby dosáhla na svou potravu.

Ulomí větvičku

a použije ji jako sondu.

To není ono.

To je ta pravá.

A další nástroj pro další chodbičky.

Další tučný úlovek.

Tento svět skýtá víc, než je vidět na první pohled.

Mnoho let tato světlá stránka Galapág zůstávala skryta.

K zemi beze jména,

prokleté biskupem z Panamy, se nikdo nepřiblížil.

Vždyť nikdo si nebyl ani jistý že tyto ostrovy existují.

Proměnlivé proudy,

mlhy,

světelné přízraky -

jak se objeví, tak zase zmizí.

V myslích námořníků byly Galapágy

Las Encantadas - "Začarované".

A pak, na sklonku 16. století,

je někdo zanesl do mapy.

Jen 12 hrubých značek a jméno:

Islas de Galapagos - Želví ostrovy.

Jak je něco na mapě, stává se to skutečným.

První přisli piráti.

Galapágy byly skvělá základna pro přepadání

španělských galeon vezoucích zlato z Jižní Ameriky.

Ale na Galapágách není pirátství nic nového.

Fregatky hledající kořist.

Týto útesy skýtají domov statísícům mořských ptáků.

Je jasné, že v takové kolonii brzy nastanou problémy.

Buřňáček.

Ale brzy se do toho vloží další fregatka.

A ještě jedna.

dvě, tři bělohlavé mladé fregatky.

Pronásledují černého samce

a přinutí jej upustit kořist.

Fregatky mají špatnou pověst,

ale ne vždy jim štěstí přeje.

Pokud se namočí,

jejich dlouhá křídla mohou nasáknout vodu.

S každým pokusem riskují utonutí.

V kolonii samci nafouknou

své mimořádně červené hrdelní vaky.

Snaží se zalíbit samičkám co jim krouží nad hlavou.

Jednu přilákal.

Brzy se usadí

a trochu upraví hnízdo.

Samec ji bedlivě střeží.

Koneckonců, je obklopen piráty.

Další samec se jej pokouší odehnat.

Ona si však už vybrala

a pomůže vetřelce odehnat.

Její partner dále neztrácí čas.

A když je po všem,

může si odpočinout na pohodlném polštáři.

Na tomto místě skrytém před světem

mohou piráti najít klid.

Další lidé však nepřišli na Galapágy olupovat lodě,

ale drancovat bohatství ostrovů samotných.

Na západním okraji

hluboký Cromwellův proud naráží na masu ostrovů,

stoupá a z hlubin vynáší živiny.

Jsou tu jedny z nejbohatších moří na rovníku.

Ale nebyly to ryby co sem lidi přivedlo.

Vorvaň.

Potápí se za chobotnicemi až 900 metrů hluboko.

Tak hluboko už ani rovníkové slunce nedosáhne,

k nalezení potravy musí tedy použít echolokaci.

Dnes jsou chránění.

Vnímáme je jako krásné obry,

ale dříve byl náš pohled zcela jiný.

Byla to monstra zabíjená pro zisk.

Byl to právě hon za velrybím tukem

a příběhy o bojích s mořskými obludami,

co přivedlo pozornost světa ke Galapágám.

Ale na to nedoplatily jen velryby.

Piráti i lovci chtěli jednu společnou věc -

čerstvé jídlo.

Množství tuku i značná velikost

učinily z želv ideální součást lodních spižíren.

Během 200 let,

přes 200 000 jich bylo odvezeno.

Na některých ostrovech zcela vymizely.

Ale z tohoto neštěstí vzešlo i něco dobrého.

S tím jak více lidí přicházelo na Galapágy,

jejich představy o ostrovech se staly jasnějšími.

Každý dostal své jméno.

Některé části byly stále považovány za ďábelské,

jiné však měly podmínky vhodné ke kotvení,

nebo stromy potřebné k opravě lodí.

I když stále "začarované",

přece jen ostrovy dostaly konkrétnější podobu,

přesněji zanesenou do mapy.

Byl to začátek jejich poznávání.

Když loď Jejího Veličenstva Beagle

15. září 1835 dosáhla Galapág,

byla to poslední zastávka před dlouhou cestou domů.

Křižovala pobřeží Jižní Ameriky déle jak 3 roky.

Nyní měla jen 5 týdnů na vytvoření nové a přesné mapy

tohoto málo známého místa.

Ale bylo to víc než jen další přistání.

Tohle mělo změnit historii.

Na palubě byl přírodovědec Charles Darwin.

Ne ten moudrý, důstojný starý muž jak jen známe,

ale mladý, vnímavý, 26letý mladík.

Zpočátku měl podobný názor, jako návštěvníci před ním.

"Nic nemůže být méně přitažlivé."

"Více drsné či strašlivé."

"Černé skály rozpalované paprsky rovníkového slunce,

vzduch těžký a horký."

"Jako v peci."

Ale brzy začal vidět víc.

Země, po které kráčel, vypadala, jakoby ztuhla teprve včera.

"Vypadá jako moře

zkamenělé

ve své nejbouřlivější chvíli."

Na Beagle četl kontroverzní novou knihu "Základy geologie",

která popisovala svět jako stále se měnící,

formovaný přírodními živly.

A jen před pár týdny jej v Jižní Americe

zastihlo zemětřesení.

V jeho mladé a bystré mysli,

inspirované tím co četl a zažil,

se začal formovat nový pohled na Galapágy.

Kde jiní viděli peklo, prastaré a neměnné,

Charles Darwin viděl zcela novou zemi,

stvořenou stále živými silami z hlubin oceánů,

přímo pod jeho nohama.

A měl pravdu.

Na západě, přímo pod ostrovem Fernandina

je vulkanická horká skvrna.

Zde se neustále rodí nové ostrovy.

Ale nemohl již vidět, že po svém stvoření

je každý ostrov odnesen z horké skvrny

na tektonické desce jako na pásovém dopravníku.

Velmi pomalu, jen pár centimetrů za rok,

ale z geologického hlediska je to ohromující rychlost.

Od doby, kdy je spatřil Darwin,

se posunuly zhruba o 9 metrů na jihovýchod.

Jak se loď Beagle systematicky pohybovala soustrovím,

Darwin netušil, že ostrovy, které mapuje, se pohybují.

A jak je ten pohyb důležitý.

Jak ostrovy putují, mění se.

Stávají se méně ďábelskými.

Některé se zazelenají, jiné zůstanou pusté.

Každý je nesen do jiné směsi mořských proudů,

a získá tak mírně odlišné klima.

Výsledkem je, že každý ostrov získá unikátní podobu.

Jeden z nejvzdálenějších ostrovů, které Beagle minula,

je také nejpodivnější.

Daleko na severozápadě je Genovesa.

Vzdálený, neúrodný, pokrytý lávou,

je domovem milionů mořských ptáků.

Ptáci se za potravou vydávají daleko nad Tichý oceán,

ale každý den se vrací skrz hejna Fregatek

zpět do svého hnízdiště.

Za útesy se láva zformovala do vhodné podoby

a vytvořila labyrint malých tunýlků a trhlin

velkých akorát pro galapážské Buřňáčky.

Nikdo neví jak poznají která trhlina je jejich,

ale jak poletují nad zemí, otáčejí se proti větru,

takže se možná řídí čichem.

Ať se ale navigují jakkoli, je to zázrak -

z dálek Tichého oceánu k jedinému malému vejci.

Ale právě v tuto chvíli jsou nejvíce zranitelní.

Kalous pustovka.

Buřňáčci jsou příliš rychlá kořist

a Kalousi příliš velcí na to aby se dostali do trhlin v lávě,

a tak nezbývá než pokusit se ulovit je u vstupu do hnízda.

Nejprve si vyhlédnou obydlené hnízdo.

Neútočí přímo, ale usadí se před vstupem.

Plíží se blíž, téměř jako kočka.

Poslouchá.

Nevyšlo to.

Ale Buřňáček je omráčený,

a sova si jej všimne než se stačí vrátit pod zem.

Další sova by ráda přišla snadno k úlovku.

Ale bude si muset něco chytit sama.

Podaří se jí protáhnout do vstupu jednoho z hnízd,

a teď čeká

na vracejícího se Buřňáčka.

Kalousi se vyskytují i na dalších ostrovech,

ale jen na Genovese se naučili takto lovit.

A zdá se, že každý z ostrovů má podobně zvláštní příběh.

Není divu, že Galapágy dostaly své jméno po těchto obrech.

Jejich krunýře svým tvarem ostrovy připomínají.

Ostrovy, jimž se dostává vláhy, mohou být překvapivě bohaté.

Zde se oblé krunýře hodí k pohybu v podrostu.

Ale na jiných ostrovech se deště tolik nedostává,

a želvy zde vypadají jinak.

Mají výrazně zakřivený krunýř,

připomínající Španělské sedlo.

"Galápago".

Právě po těchto želvách mají ostrovy své jméno.

Zde je na zemi jen málo jídla,

musí se tedy za potravou natáhnout do výšky.

To jim umožňuje prohnutý krunýř.

Na různých ostrovech Galapág

život nabírá různé směry.

Toto si zpočátku Darwin neuvědomoval.

Ale během plavby souostrovím

nevynechal jedinou příležitost k vystoupení na břeh.

V zátoce na ostrově Floreana se setkal s guvernérem

první osady na Galapágách, angličanem Lawsonem.

Lawsonovy příběhy přiměly Darwina

k výpravám do vnitrozemí za zvláštnostmi zdejšího života.

A kamkoliv přišel, sbíral vzorky.

Viděl i želvy, ale jen ty s kulatým krunýřem,

nepoznal tedy jejich tajemství.

Viděl i malé ptáčky s rozličnými zobáky,

ale netušil, že to jsou všechno pěnkavy.

Jednoho nazval kosem, dalšího střízlíkem.

Byl tu i drozd.

Viděl je už v Jižní Americe, ale tihle byli trochu jiní.

Zatím netušil, jak je tato rozdílnost důležitá.

Jak se Darwin nořil hlouběji do nitra ostrovů,

viděl to, co ještě žádný přírodovědec nespatřil.

Na vysočinách ostrovů Floreana a Santiago

našel kouzelné pralesy.

A na pár místech našel sladkou vodu.

Jedinou sladkou vodu v okruhu 900 kilometrů.

S plovoucími kachnami,

a želvami, povalujícími se v hustém vulkanickém blátě.

Fregatky se sem přicházejí napít.

Tohle není peklo na Zemi.

To je rajská zahrada.

Darwin si položil důležitou otázku:

Proč jsou tyto malé ostrovy

plné tak zvláštního a jedinečného života?

Avšak jen krůček od odhalení musel Darwin odplout,

a už se nikdy nevrátil.

Večer, 20. října 1835

se Beagla vydal na Tahiti, a pak domů.

Ale nic nebylo ztraceno.

Začarované ostrovy Darwina okouzlily.

Brzy poté, co Darwin Galapágy opustil, začal odhalovat pravdu.

Když během plavby třídil své sbírky,

jeden vzorek upoutal jeho pozornost.

Ne želva nebo pěnkava, ale drozd.

"Mám vzorky ze čtyř ostrovů."

"Na prvních dvou vypadají stejně,"

"ale na dalších dvou jsou rozdílné."

"Každý z ostrovů má svůj jedinečný druh."

Ostrovy, vzdálené na dohled od sebe, obývali rozdílní drozdi.

S mírně odlišným peřím,

a jako u pěnkav, s mírně odlišnými zobáky.

Vzpomněl si co mu Lawson řekl o želvách.

Že dokáže poznat, z kterého ostrova želva pochází

podle tvaru jejího krunýře.

Jiný ostrov - jiná želva.

Stejný problém.

Z pozoruhodné krajiny Galapág poznal,

že ostrovy se stále mění.

Mohly by se i živé věci měnit stejně?

Začal se dívat zpět časem.

"Představil jsem si, jak stojím blízko"

"samotnému aktu stvoření."

Viděl, že Galapágy byly stvořeny z ohně

a hlubin oceánu, avšak bez života.

A život potom přišel odjinud.

V izolaci Galapág,

a pak v izolaci jednotlivých ostrovů,

změnil svou podobu z jedné formy do druhé.

Darwin spatřil letmý záblesk velkého tajemství Gapalág.

Nové rostliny, noví tvorové, nový život

byl tvořen samotnými ostrovy.

Hledal stejný vzorec i v dalších druzích.

Jednoho dne malé pěnkavy ponesou jeho jméno.

Ale i když měl rozsáhlou sbírku,

s celou řadou rozdílných zobáků,

nenapadlo jej označit, ze kterých ostrovů pochází.

Zatím mu nemohly pomoci.

A co se želv týče,

45 jich bylo doneseno na palubu Beaglu.

Ale všechny byly snězeny,

a jejich krunýře hozeny přes palubu, ztraceny navždy.

Bez možnosti návratu,

Darwin nikdy nepozná podstatu rozdílných zobáků a krunýřů.

Ale v drozdovi spatřil záblesk evoluce.

Roku 1859

24 let od odplutí z Galapág,

Darwinův "Původ druhů" byl konečně vydán.

A tato kniha navždy změnila svět.

Až do své smrti trval na jedné jistotě:

že osamocené Galapágy

byly zdrojem všech jeho názorů.

Původcem "Původu druhů".

Obří želvy tak okouzlily dávné mořeplavce,

že ostrovy nazvali po nich.

Jejich maso a tuk bylo příčinou jejich lovu.

Jejich krunýř skrývá stopu k největší záhadě světa.

Pro želvu samotnou je ale život jednoduchý.

Nedávný déšť je přivádí na zelené louky na vrcholu vulkánu Alcedo.

Kvůli pastvě, ale i rozmnožování.

Zkouší ji svést.

Všechno má svůj čas.

Tento letitý rituál může navodit dojem neměnnosti,

ale nic by nemohlo být dále od pravdy.

Potomci těchto želv mohou mít mírně odlišný krunýř,

který jim umožní lepší přežití na jejich ostrově.

Dokonce i tato zvířata, co se hýbou tak pomalu

a žijí tak dlouho, se mění.

A naše porozumění ostrovům se od doby prvních návštěvníků

změnilo též.

Galapágy nejsou peklem, ale živoucí ukázkou evoluce,

vývoje života na Zemi.

"Zde, v tomto malém uzavřeném světě,"

"zdáme se být o něco blíže velké pravdě,"

"té záhadě všech záhad:"

"prvnímu výskytu nového života na Zemi."

V dalším díle

objevíme, jak je život na Galapágách

ovládán živelnými silami změny -

minulosti, přítomnosti i budoucnosti.