Martin Seligman o pozitivní psychologii

Martin Seligman mluví o psychologii, jako o studijním oboru, a o tom, jak pracuje s každým pacientem a lékařem individuálně. Co nám může moderní psychologie přinést tím, že se nebude zaměřovat pouze na nemoci.

Když jsem byl prezidentem Americké Psychologické Asociace,

snažili se mě naučit, jak komunikovat s médii,

a moje setkání se CNN

shrnuje, o čem budu dnes mluvit,

což je "jedenáctý důvod být optimistický."

Redaktor Discoveru nám jich řekl deset,

já vám řeknu ten jedenáctý.

Takže za mnou přišli ze CNN a řekli mi, "profesore Seligmane,

řekl byste nám, jaký je současný stav psychologie?

Chtěli bychom s Vámi o tom udělat rozhovor." A já odpověděl, "skvěle."

Ona odpověděla, "ale toto je CNN, dáme vám velmi málo času."

Tak jsem řekl, "dobře, kolik slov dostanu?"

A ona řekla, "no, jedno."

(Smích)

Kamery točily a ona říká, "profesore Seligmane,

jaký je současný stav psychologie ?"

"Dobrý."

(Smích)

"Střih. Střih. To nepůjde.

Měli bychom vám opravdu dát trochu více času."

"Dobře, kolik slov dostanu tentokrát?" "Myslím, no, dostanete dvě.

Doktore Seligmane, jaký je současný stav psychologie?"

"Není dobrý."

(Smích)

"Podívejte, Doktore Seligmane,

je nám jasné, že se takto necítíte zrovna pohodlně.

Měli bychom vám opravdu dát více času.

Tentokrát můžete použít tři slova.

Profesore Seligmane, jaký je současný stav psychologie?"

"Není dost dobrý." A o tom mám v plánu dnes mluvit.

Chci vám říci, proč byla psychologie dobrá, proč nebyla dobrá

a jak by se mohla stát, během deseti let, dost dobrá.

V souběžném shrnuti bych chtěl říct to samé o technologii,

o zábavě a designu, protože si myslím, že mají velice podobné problémy.

Takže, proč byla psychologie dobrá ?

No, více než 60 let psychologie pracovala v modelech nemocí.

Před 10-ti lety, když jsem byl v letadle,

představil jsem se svému spolusedícímu a řekl mu, co dělám za práci,

tak se ode mě odtáhl.

Protože, jak docela přesně říkali,

psychologie zjišťuje, co je s vámi špatně. Prostě se snaží odhalit blázna.

A teď, když řeknu lidem, co dělám, tak za mnou chodí.

A co bylo dobré na psychologii,

na 30 miliardové investici Národního institutu duševního zdraví,

na práci při odkrývání modelu chorob,

na tom, co všechno pro nás znamená psychologie.

Je to fakt, že před 60 lety žádná z poruch nebyla léčitelná --

toto poznání bylo to naprosto klamné.

A teď 14 z těchto poruch je léčitelných,

dvě z nich skutečně vyléčitelné.

Další věc, která se stala, je, že se rozvinula věda,

a taky věda o duševních nemocí.

Zjistili jsme, že bychom mohli vzít nejasné pojmy jako deprese, alkoholismus

a změřit je vědecky,

abychom mohli vytvořit klasifikaci duševních nemocí.

Abychom mohli porozumět důvodům duševních nemocí.

Mohli jsme se podívat napříč časem na ty samé lidi --

například ty, kteří byli geneticky náchylní ke schizofrenii,

a ptát se, jaké to má spojitosti s mateřstvím, genetikou.

Mohli jsme izolovat třetí faktor

prováděním experimentů týkajících se duševních nemocí.

A nejlepší z toho je, že jsme byli schopni, v posledních 50-ti letech,

vyvinout léky a postupy psychologické léčby,

a poté jsme je mohli pečlivě testovat

na libovolných úkolech, postavených na základě placebo principu --

zahodit věci, které nefungovaly, ponechat ty, které aktivně fungovaly.

A závěr toho je, že psychologie a psychiatrie, za posledních 60 let,

může skutečně tvrdit, že jsme schopni udělat z utrápených lidí méně utrápené.

A já si myslím, že to je ohromné. Jsem na to hrdý.

Ale co nebylo dobré, jsou tři skutečnosti, které byly následky tohoto procesu.

První byla morální --

psychologové a psychiatři se začali zabývat duševními následky zkušeností u obětí zločinu a diagnostikou nemocí;

takže náš pohled na lidskou přirozenost byl takový, že pokud jste měli problém, tak s vámi bylo něco špatně.

A my jsme zapomněli, že lidé si vybírají a dělají rozhodnutí.

Zapomněli jsme na zodpovědnost. To byla první cena.

Druhá cena byla, že jsme zapomněli na vás, na lidi.

Zapomněli jsme na zlepšování běžných životů.

Zapomněli jsme na poslání dělat poměrně bezproblémové lidi šťastnějšími,

spokojenějšími, produktivnějšími a "genialita," "velký talent," se stal špinavým slovy.

Nikdo na tom nepracuje.

A třetí problém na modelu nemocí je,

že v úsilí nějak pomoci lidem, kteří mají problémy,

v našem úsilí nějak napravit škody,

nás nikdy nenapadlo vymyslet nějaký zásah,

aby byli lidé šťastnějšími, pozitivní zásah.

Takže to nebylo dobré.

A to je to, co vede osobnosti jako Nancy Etcoff, Dan Gilbert,

Mike Csikszentmihalyi a mě pracovat na něčem, čemu říkám pozitivní psychologie,

která má tři cíle.

Za prvé by se psychologie měla zabývat

lidskou silou stejně jakou lidskou slabostí.

Měla by se zabývat budováním síly stejně jako napravováním škod.

Měla by se zabývat nejlepšími věcmi v životě

a měla by se zabývat tím, aby životy normálních lidí byly naplňující,

a zabývat se génii a péčí o velké talenty.

To, co jsme dělali v posledních 10-ti letech a co je naše naděje do budoucna,

je pozitivní psychologie:

věda o tom, co dáva životu cenu.

Ukázalo se, že můžeme měřit rozdílné druhy štěstí.

A kdokoli z vás, zdarma, může jít na webové stránky

a zkusit si celou řadu testů na štěstí.

Můžete se ptát, jak se vyrovnáte s pozitivní emocí, se smyslem,

s proudem, oproti doslova deseti tisícům ostatních lidí?

My jsme vytvořili klasifikaci odlišnou od diagnostické příručky duševních chorob:

Je to klasifikace silných stránek a dobrých vlastností, která zohledňuje rozdíly pohlaví,

jak jsou vymezeny, jak je diagnostikovat,

co je vytváří a co se jim staví do cesty.

Zjistili jsme, že bychom mohli objevit příčinu pozitivních stavů,

vztah mezi činností levé hemisféry

a činností pravé hemisféry jako příčiny štěstí.

Strávil jsem svůj život prací s extrémně nešťastnými lidmi

a kladl jsem si otázku,

jak se extrémně nešťastní lidé odlišují od ostatních ?

A před šesti lety jsem se začal ptát na extrémně šťastné lidí,

a jak se oni liší od ostatních ?

Ukázalo se, že je zde jedna skutečnost, kterou se liší.

Nejsou více věřící, nejsou v lepší kondici,

nemají více peněz, nejsou pohlednější,

nemají více dobrých zážitků a méně těch špatných.

Jediné v čem se liší: jsou extrémně společenští.

Nesedí na seminářích v sobotu ráno.

(Smích)

Netráví čas sami.

Každý z nich prožívá romantický vztah

a každý má bohatý rozsah přátel.

Ale pozor. To jsou pouze související data, ne příčinná.

To, o čem dneska hodlám mluvit, je štěstí v hollywoodském pojetí:

štěstí z nadšení a smíchu a dobré nálady.

A já vám navrhnu, že to není zdaleka dost za chviličku.

Zjistili jsme, ze bychom mohli začít sledováním zásahů tak, jak probíhaly během staletí,

od Buddhy až k Tony Robbinsnovi.

Bylo navrženo kolem 120 intervencí,

které měly údajně udělat lidi šťastnými.

Zjistili jsme, že jsme schopni hodně z nich zmanualizovat

a skutečně jsme provedli náhodné zadání

účinnosti a efektivity.

Abychom zjistili, které z nich ve skutečnosti dělají lidi trvale šťastnými ?

Během pár minut vám řeknu některé z našich výsledků.

Ale konečný výsledek je, že poslání, které chci, aby psychologie měla,

navíc ke svému poslání léčit duševně nemocné

a navíc ke svému poslání dělat nešťastné lidi méně nešťastnými,

je, jestli může psychologie opravdu dělat lidi šťastnějšími?

A abychom se na tuto otázku mohli zeptat -- štěstí není slovo, které používám často --

museli jsme prozkoumat, jak se můžeme na štěstí ptát.

A já se domnívám, že jsou tři různé --

a já jim říkám rozdílné, protože je vytvářejí odlišné zákroky --

je možné mít jeden, spíše než jiný --

tři rozdílné šťastné životy.

První šťastný život je příjemný život.

Je to život, ve kterém máte tolik pozitivních emocí, kolik jen můžete,

a schopnosti k tomu je umocnit.

Druhý je život v závazku --

život ve vaší práci, vaše rodičovství, vaše láska, vaše volno, čas se pro vás zastavuje.

To je to, o čem Aristotelés mluvil.

A třetí, smysluplný život.

Chtěl bych říct něco málo o každém z těch životů,

a co o nich víme.

První život je život příjemný a je jednoduše tak dobrý, jak si ho můžeme představit.

Má tolik potěšení, kolik jen může,

tolik positivních emocí, kolik může;

a učení se schopnostem -- vychutnávání, všímavosti -- to ten život zesiluje,

rozpíná se tím v čase a prostoru.

Ale příjemný život má tři nedostatky,

a to je důvod, proč pozitivní psychologie není štěstí-ologie a proč tady nekončí.

První nevýhoda je fakt, že se ukázalo, že příjemný život,

vaše zkušenost positivních emocí, je dedičná,

dědičná přibližně z 50-ti procent, a vlastně ani ne moc upravitelná.

Takže různé triky, které Matthieu [Ricard], já a ostatní známe

o zvyšování množství pozitivních emocí ve vašem životě,

jsou z 15 až 20 procent techniky, jak z toho získat více.

Za druhé, pozitivní emoce jsou návyky, které se budují opravdu rychle.

Je to celé jako francouzská vanilková zmrzlina, první ochutnání je 100 procent;

v době, kdy se dostanete k šestému soustu, je tento pocit pryč.

Jak jsem řekl, není to zvláště poddajné.

A to vede ke druhému životu.

Musím vám povědět o mém kamarádovi Lenim,

abych mohl mluvil o tom, proč je pozitivní psychologie více než pozitivní emoce,

více než vytváření radosti.

Ve dvou ze tří velkých oblastech života, v době, kdy bylo Lenimu 30,

Len byl neskutečně úspěšný. První aréna byla práce.

V době, kdy mu bylo 20, byl obchodník s opcemi.

V době, kdy mu bylo 25, byl multimilionář

a šéf společnosti obchodující s opcemi.

Ve druhé, ve hře -- je národní šampión v bridži.

Ale ve třetí velké aréně života, lásce, je Len velice neúspěšný.

A důvod, proč byl, je proto, že to byl studený čumák.

(Smích)

Len je introvert.

Americké ženy říkaly Lenimu, když s nimi randil,

"Není s tebou žádná legrace. Nemáš žádné positivní emoce. Běž pryč."

Len byl dostatečně zámožný, aby si mohl dovolit psychoanalitika z Park Avenue,

který se pět let snažil najít sexuální trauma,

které nějakým způsobem zablokovalo pozitivní emoce v něm.

Ale ukázalo se, že neměl žádné sexuální trauma.

Ukázalo se -- Len vyrůstal na Long Islandu

a hrál fotbal a díval se na fotbal a hrál bridž --

Len je ve spodních pěti procentech, kterým říkáme positivní afekty.

Otázka zní, je Len nešťastný? A já chci říct, že ne.

Opak toho, co nám psychologie řekla o spodních 50-ti procentech

lidské rasy v pozitivní afektivitě.

Já si myslím, že Len je jeden z nejšťastnějších lidí, co znám.

Není odevzdán do pekla neštěstí,

a to je proto, že Len, jako většina z vás, je ohromně schopný provozu.

Když v 9:30 ráno vchází do patra American Exchange,

čas se pro něj zastavuje. A je zastaven až do zavíracího zvonění.

Od té doby, co je zahrána první karta,

až do 10 dnů později, kdy je konec turnaje, čas se zastavuje pro Lena.

A to je přesně to, o čem Mike Csikszentmihalyi mluvil,

o proudění. A je to odlišné od radosti ve velice důležitém směru.

Radost má nezpracované city: víte, že se to děje. Má to myšlenku a pocit.

Ale jak Mike včera řekl -- během proudu nemůžete cítit nic.

Jste v proudu s hudbou. Čas se zastavuje.

Jste intenzivně soustředění.

A to je přesná charakteristika toho, co si myslíme, že je dobrý život.

A my si myslíme, že je na to recept,

a tím je znalost vašich největších přednosti.

A opět, existuje dobrý test

na zjištění vašich pěti nejsilnějších stránek.

A poté předělání vašeho života, abyste je používali tak často, jak je to možné.

Předělání vaší práce, vaší lásky,

vašeho prostoru, vašeho přátelství, vašeho rodičovství.

Pouze jeden příklad. Jeden člověk, se kterým jsem pracoval, byl pracovníkem v Genuardi's (supermarketu).

Nesnášela tu práci.

Pracovala svým způsobem během školy.

Její nejsilnější stránkou byla sociální inteligence,

takže předělala svou práci tak, aby setkání s ní

bylo hlavní událostí nákupu pro každého zákazníka.

Nepodařilo se jí to.

Udělala to, že vzala své největší přednosti

a upravila svou práci tak, aby je mohla používat co nejvíce.

Nemáte z to usměvavost.

Nevypadáte jako Debbie Reynolds.

Nehihňáte se moc. Co z toho máte, je více zaujetí.

Takže, to je druhá cesta. První cesta, positivní emoce.

Druhá cesta je eudaimonní proud. (blaženost vznikající z dobrého jednání)

A třetí cesta je smyslnost.

Ta je ve štěstí tradičně nejvíce ceněná.

Smyslnost se z tohoto pohledu skládá z -- velmi podobné eudaimonii --

skládá se z vědomosti vašich největších předností a využíváním jich

ve službách něčeho většího, než jste vy.

Zmínil jsem, že pro všechny tři druhy života, pro příjemný život,

dobrý život, smysluplný život, lidé teď tvrdě pracují na otázce,

jestli je něco, co změní trvale životy těchto lidí?

A odpověď se zdá být ano. Já vám ukážu nějaké příklady.

Jsou provedeny při pevně stanovených pravidlech.

Jsou provedeny stejným způsobem, jako testujeme drogy, abychom zjistili, co opravdu funguje.

Takže náhodně stanovíme vzorek lidí kontrolovaných placebem,

pro dlouhodobé studium různých zásahů.

Abychom ukázali druh zásahu, který jsme zjistili, že má účinek,

když učíme lidi o příjemném životě,

jak mít více radosti v životě,

jedním z vašich úkolů je využít smyslnostní dovednosti, schopnosti požitku

a pomocí nich navrhnout krásný den.

Příští sobotu si udělejte volno a naplánujte si pro sebe krásný den

a použijte při tom schopnost požitku a smyslnosti k tomu zvýšit tyto radosti.

V tomto směru můžeme dokázat, že je přijemný život vylepšen.

Vděčnost se dostaví. Chci, abyste to se mnou teď všichni zkusili, pokud můžete.

Zavřete oči.

Chtěl bych, abyste si vzpomněli na někoho, kdo udělal něco ohromně důležitého,

co změnilo váš život v dobrém směru,

a komu jste nikdy náležitě nepoděkovali.

Ten člověk musí být naživu. OK.

Teď, tedy, můžete otevřít oči.

Doufám, že všichni máte takového člověka.

Vaše zadání, když se učíte vděčné návštěvy,

je napsat 300 slovní dopis tomu člověku,

zavolejte mu na telefon do Phoenixu,

zeptejte se, jestli můžete přijet, neříkejte proč, ukažte se před jeho dveřmi,

přečtěte ten dopis -- každý se při tom rozpláče.

Když je testujeme o týden později, o měsíc později,

o tři měsíce později, tak jsou oba šťastnější a méně sklíčení.

Další příklad je rande předností, ve kterém dáme partnerům

za úkol určit jejich největší přednosti pomocí testu

a poté, aby navrhli večer, při kterém oba využijí své přednosti.

Zjistili jsme, že je to posilovač vztahů.

A zábava spíše oproti dobročinnosti.

Ale je to neskutečně povzbuzující být ve skupině, jako je tato,

ve které mnoho z vás změnilo své životy k dobročinnosti.

No, moji vysokoškoláci a lidi, se kterými pracuji, to ještě neobjevili,

takže ve skutečnosti máme lidi, kteří dělají něco dobrého

a kteří dělají něco zábavného a můžeme to porovnat.

Zjistíte, že když děláte něco zábavného,

tak to má krátké trvání.

Pokud uděláte něco dobročinného, abyste pomohli jiné osobě, tak to trvá a trvá.

Takže toto jsou nějaké příklady positivních zásahů.

Takže, další a poslední věc, kterou chci říct, je,

že se zajímáme o to, kolik radosti ze života lidé mají.

A o tom to opravdu je, to je náš proměnný cíl.

My se na tu otázku ptáme, jako funkci třech rozdílných životů,

kolik radosti ze života máte?

Takže se ptáme -- a já jsem to dělal v 15 replikacích zahrnujících tisíce lidí --

v jakém rozsahu hledání potěšení,

hledání pozitivních emocí, příjemného života,

hledání závazku, zastavení času

a hledání smyslu, přispívá k životní spokojenosti?

Naše výsledky nás překvapily, ale zpětně byly tím, čím jsme si mysleli.

Ukázalo se, že snaha o dosažení potěšení nemá skoro žádné přispění k životní spokojenosti.

Snaha o dosažení smyslnosti je nejsilnější.

Hledání závazku je také velmi silné.

Potěšení má význam, pokud máte závazek

a také smyslnost, poté je potěšení onen našlehaný krém a třešnička.

Což znamená pro plnohodnotný život -- součet je lepší než části, pokud máte všechny tři.

Naopak, pokud nemáte ani jedno ze tří,

prázdný život, součet je méně než části.

Teď si klademe otázku,

zda tentýž vztah, fyzické zdraví, chorobnost,

délka života a produktivita, řídí ten stejný vztah?

To znamená, celkově,

je produktivita funkcí pozitivních emocí, závazku a smyslu?

Je zdraví funkcí positivního závazku,

potěšení a smyslu života?

Je důvod myslet si, že odpověď na oboje by mohla být ano.

Takže, Chris řekl, že poslední přednášející má možnost pokusit se spojit, co jsme slyšeli,

a to je úžasné. Nikdy jsem nebyl na takovém shromáždění jako je toto.

Nikdy jsem neviděl řečníky, co by toho měli tolik společného,

což byla jedna z těch pozoruhodných věcí.

Ale zjistil jsem, že problémy psychologie se zdají být podobné,

jako problémy technologie, zábavy a designu, v následujícím směru.

Všichni víme, že technologie, zábava a design

byli a můžou být použity k destruktivním účelům.

Také víme, že technologie, zábava a design

můžou být použity ke zmírnění trápení.

A mimochodem, rozdílnost mezi zmírňováním trápení

a vytvářením štěstí je extrémně důležitá.

Myslel jsem si, když jsem se před 30-ti lety stal terapeutem,

že, pokud budu dost dobrý na to učinit někoho nedeprimovaného,

neúzkostlivého, nenaštvaného, tak je udělám šťastnými.

A nikdy jsem to nezjistil. Zjistil jsem, že to nejlepší, co můžete udělat, je dostat se na nulu.

Oni ale byli prázdní.

A ukázalo se, že schopnosti štěstí, schopnosti příjemného života,

schopnosti závazku, schopnosti smyslu,

jsou rozdílné od schopností zmírňovat trápení.

Stejná věc platí

pro technologii, zábavu a design, myslím.

Je reálné pro tyto tři řidiče našeho světa

zvýšit štěstí, zvýšit pozitivní emoce,

a přesně tak byli používány.

Pokud rozdělíte štěstí stejným způsobem jako já --

ne pouze pozitivní emoce, to zdaleka nestačí --

v životě je proud a je tam také smysl.

Jak nám Laura Lee řekla,

design, a, já se domnívám, zábava a technologie,

mohou být také využity k tomu, aby byla častěji využita smyslnost v životě.

Takže na závěr, jedenáctý důvod k optimismu,

navíc k vesmírnému výtahu,

je, že si myslím, že technologií, zábavou a designem,

můžeme skutečně zvýšit množství prostoru

lidského štěstí na planetě.

A jestli bude technologie schopna v další dekádě nebou dvou zlepšit příjemný život,

dobrý život a smyslný život, tak to bude dost dobré.

Jestli bude zábava upravena tak, aby zvýšila pozitivní emoce,

smysl, eudaimonii, tak to bude dost dobré.

A pokud design zvýší pozitivní emoce,

eudaimonii a proud a smysl,

tak to, co společně děláme, se stane dost dobrým. Díky.

(Potlesk)